Stránka 1 z 1

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 85.

PříspěvekNapsal: 16/10/2017, 04:21
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 85.
Mapa postavení armád 1. Ukrajinského frontu a jejich boj

Obrázek

do 6. května 1945, patrné jsou již i útoky směrem na jih do ČSR. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Maršál SSSR I. S. Koněv, velitel 1. Ukrajinského frontu se rozhodl ihned 4. května 1945, rozpracovat směrnici, kterou vydala STAVKA, způsobem, že nechal vytvořit, jako hlavní úderné uskupení, své pravé křídlo frontu. Jeho hlavní úderné uskupení se pak skládalo z 3. GA a 5. GA, 12. A, a jako hlavní úderná síly byla 3. GTA a 4. GTA, dále 25. a 4. gardový tankový sbor a 1. gardový jezdecký sbor. Hlavní úderné uskupení mělo za podpory hlavních sil 2. Letecké armády zaútočit z prostoru soustředění Reisa ve všeobecném směru na Prahu. Přitom mělo rozdrtit drážďansko-zhořelecké německé uskupení a již šestý den své útočné Pražské operace svou 3. GTA a 4. GTA osvobodit hlavní město ČSR Prahu (Historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 609, l. 57-64.).
Foto maršála SSSR

Obrázek

I. S. Koněva.
"Ostatní síly úderného uskupení měly dosáhnout Prahy sedmý den útoku. Druhý úder měl front zasadit z prostoru severozápadně od Zhořelce směrem na Žitavu-Mladou Boleslav silami 28. a 52. A a 7. gardového mechanizovaného sboru. Vojska tohoto uskupení měla přejít do útoku třetí den operace. Třetí úder měla zasadit polská 2. A z čáry Kamenz-Neschwitz směrem na Pirnu a obejít Drážďany z jihovýchodu. Velitel frontu zdůraznil, že první dva dny operace musí být útok tankových vojsk velmi rychlý, aby se vojska zmocnila výhodných postavení v horských průsmycích dříve, než si tam nepřítel vybuduje obranu. Vojáci měli útočit i v noci a počítat s tím, že budou operovat v členitém horském terénu a že je proto třeba předsunuté oddíly vybavit přepravními prostředky. 1. gardový jezdecký sbor byl v záloze velitele frontu připraven krýt útočící vojska ze západu (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 284.).
Letecké zabezpečení útoku bylo uloženo 2. Letecké armádě. Na směr hlavního úderu bylo určeno 1 900 bojových letounů a na ostatní směry 400 letounů. Letectvo mělo krýt ze vzduchu soustředění a operace úderného uskupení frontu, přepravy přes Labe v prostorech Torgau, Mühlberg a Riesa a soustředěnými bombardovacími údery v pásmu 13. A, 3. GA a 5. GA ničit nepřátelskou živou sílu a dělostřelectvo, dále znemožňovat nepřátelským vojskům manévr po železnici do Prahy z východu a provázet útok tankových armád v celé hloubce operace (Historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 022, l. 12-18.).
Velitel 2. Ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu R. J. Malinovskij se rozhodl zasadit hlavní úder na Prahu z prostoru jižně od Brna silami 7. GA a později zasadit v jejím útočném pásmu 6. GTA, která by útočila na Novou Bystřici-Plzeň. Útok byl naplánován na 7. května. Za dva dni nato měla přejít do útoku 9. GA směrem na Retz-Písek. Druhý úder z prostoru západně Brna měla zasadit 9. května 53. A a v jejím pásmu zasazená 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina skládající se ze dvou jezdeckých a jednoho mechanizovaného sboru. Na olomouckém směru měla rozvinout útok 40. A spolu s rumunskou 4. A (Historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 2 779, sp. 1 935, l. 14-15.).
Foto

Obrázek


maršála SSSR R. J. Malinovského.
Celkem mělo úderné uskupení frontu určené k útoku na Prahu čtyři vševojskové a jednu tankovou armádu a jednu jezdecko-mechanizovanou skupinu, které podporovala 5. Letecká armáda s 1 100 letouny.
Velitel 4. Ukrajinského frontu armádní generál A. I. Jeremenko chtěl pokračovat v útoku, soustředit hlavní úsilí v pásmu 60. a 38. A a zasadit úder na Olomouc ze severu a severovýchodu. Aby vojska rychleji dosáhla Prahy, vytvořil velitel 60. A rychlou skupinu složenou ze střelecké divize na autech a z tankové brigády; byl připraven také, letecký výsadek v síle střeleckého praporu. Tato opatření byla učiněna z toho důvodu, že front neměl velké rychlé svazky. K leteckému zajištění útoku byla určena 8. Letecká armáda se 600 letouny. Čs. 1. armádní sbor měl pokračovat v útoku společně s 18. A.

Foto armádního generála

Obrázek

A.I. Jeremenka.
Podle plánu Pražské operace byla příprava vojsk a přeskupení jejich hlavních sil na plánované úseky průlomu provedena v neobyčejně krátké době. 3. GTA a 4. GTA a střelecké svazky 1. Ukrajinského frontu překonaly během tří dnů vzdálenost 100-200 km, od Berlína do výchozího prostoru severozápadně od Drážďan. Za tu dobu soustředila velitelství frontu na směru hlavního úderu velké síly. Značné přeskupení vojsk bylo provedeno také v 2. Ukrajinském frontu.
Vojska dala do pořádku zbraně, bojová vozidla, doplnila PHM a střeliva a vytvořila nezbytné zásoby potravin. Ranění a nemocní z armádních nemocnic byly předáni frontovým léčebným zařízením.
Velitelé a političtí pracovníci zatím mobilizovali vojáky k rychlému a vzornému plnění uložených úkolů. Bylo vynaloženo mnoho práce na to, aby příslušníci některých jednotek 1. Ukrajinského frontu překonali své sebeuspokojení, které se u nich objevilo po pádu Berlína a setkání s americkými vojáky na Labi. Političtí pracovníci vysvětlovali vojákům i důstojníkům význam osvobozeneckého poslání Rudé armády vůči dosud porobeným národům Československa a seznamovali je se smlouvou z 8. května 1944 o vztazích mezi československými úřady a sovětskými vojsky po vstupu Rudé armády na československé území /jaksi se však zapomnělo proškolit o stejné smlouvě jak NKVD tak i SMĚRŠ - má poznámka/ (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 284, 285.)."

Vojenská rada 1. Ukrajinského frontu ihned vydala "Směrnici", ve které se vojákům a důstojníkům vysvětlovalo, že RA vstoupí do spřáteleného ČSR, protože v něm musí zlikvidovat poslední ohniska a zbytky nacistického odporu a musí pomoci úplně osvobodit tamější lid od nacismu. "Vojenská rada frontu nařizovala sovětským vojákům a důstojníkům, aby se žádným způsobem nevměšovali do vnitřních záležitostí Československé republiky a ohleduplně se chovali k temnějším národním, lidovým nebo náboženským tradicím a obřadům (nařízení je jedna věc a skutečnost...? - má poznámka). Současně upozorňovala směrnice všechny vojenské osoby na to, že je nutno zvýšit bdělost a vést nesmiřitelný boj proti německé agentuře v Československu a proti zrádcům lidu, kteří napomáhali nacistům (Historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 675, sp. 165, l. 167.).
Také mezi vojáky a důstojníky 2. a 4. Ukrajinského frontu, kteří už dávno operovali na území Československa, se prováděla politická práce. Velitelé a političtí pracovníci frontů informovali všechny příslušníky vojsk, že v Praze povstali pracující proti německým fašistickým okupantům, že vedou krvavé boje a netrpělivě čekají na okamžitou pomoc Rudé armády.
Tato zpráva ještě zvýšila útočný elán sovětských vojáků, takže nezadržitelně spěchali na pomoc bratrským národům Československa (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 285.)."
Dne 6. května, den před stanoveným datem, provedly předsunuté prapory divizí prvního sledu úderného uskupení 1. Ukrajinského frontu průzkum bojem. Spolu s nimi operovaly předsunuté brigády tankových sborů 4. GTA a 3. GTA. Průzkumem bylo zjištěno, že západně od Míšně vyklidila německá armáda svá postavení a ustoupila na jih. Odpoledne, po krátké, ale mohutné dělostřelecké přípravě přešly do útoku základní síly hlavního úderného uskupení, včetně 3. GTA a 4. GTA a 25. a 4. gardového tankového sboru. Nepřítel sváděl houževnaté obranné boje a kryl přístupy k Drážďanům od severu a východu. Odpor nepřítele byl však zlomen. 13. A pod velením generálplukovníka N. P. Puchova a 4. GTA pod velením generálplukovníka D. D. Leljušenka, které útočily na pravém křídle úderného uskupení, postoupily o 23 km.
Večer dal velitel frontu rozkaz 13. A, aby rychle zaútočila směr Praha (Historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 609, l. 90.)."

Neočekávaný útok sovětských jednotek z prostoru severozápadně od Drážďan Němci nevydrželi, navíc jim úplně zmařil plány, kterými chtěli vysvobodit své obklíčené jednotky z města Vratislav.
Téhož dne (7. května) obnovila vojska sovětské 6. A pod velením generálporučíka V. A. Gluzdovského útok proti vratislavské posádce. Velitel německé obrany ve městě Vratislav uznal další odpor za beznadějný a kapituloval před sovětskou 6. A z 1. Ukrajinského frontu.
Rudá armáda "zajala 40 845 vojáků a důstojníků, kteří kapitulovali, ukořistila přes 10 000 pušek a samopalů, 416 kulometů, 146 děl a minometů a SHD a mnoho skladů s různými zbraněmi a vojenským materiálem (Historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 609, l. 78, sp. 2 448, l. 151.)."

Stejného 7. května pokračovaly jednotky 1. Ukrajinského frontu v útoku na levém břehu Labe. Sovětská 4. GTA, přestože útočila ve velice obtížném terénu, kterým horský terén pro tanky je, postoupila za den o 45 km, a 3. GTA obsadila po boji město Míšeň.

"Část sil 3. GTA pod velením generálplukovníka tankových vojsk P. S. Rybalka předešla pěchotu a pronikla k západnímu okraji Drážďan. Díky úspěšnému útoku tankových armád nestačil nepřítel včas zaujmout opevnění na německo-československých hranicích a organizovat pevnou obranu v horských průsmycích. 5. GA pod velením generálplukovníka A. S. Zadova, která útočila na Drážďany ze severu, pronikla k Labi a zahájila boje o město.
Polská 2. A, pod velením generálporučíka Karola Świerczewského, která operovala na severovýchod od Drážďan, zahájila útok 7. května ráno a do večera postoupila o 15km.
Ve stavu armády bojoval 1. samostatný tankový sbor a polská 2. dělostřelecká divize. 28. A pod velením generálporučíka A. A. Lučinského, zesílená 7. gardovým mechanizovaným sborem, pod velením generálplukovníka K. A. Korotějeva zasadily úder směrem na Zhořelec.
Svazky 52. A zahájily boje na severním okraji města. 21. A pod velením generálplukovníka D. N. Guseva se zmocnila města Striegau. Téhož dne (7. 5.) zahájil útok 2. Ukrajinský front. 7. GA pod velením generálplukovníka M. S. Šumilova zaútočila na nepřítele z prostoru jižně od Brna na frontě široké asi 25 km a do večera postoupila o 12 km.
Vojska 4. Ukrajinského frontu pokračovala 6. a 7. května v útoku na olomouckém směru v neschůdném hornatém a zalesněném terénu. Pravokřídelní jednotky 60. A, které velel generálplukovník P. A. Kuručkin, zmocnily se 6. května nepřátelských uzlů obrany, měst Krnova a Horního Benešova, a pronikly k severovýchodnímu okraji Olomouce. Houževnaté boje na přístupech k městu ze severovýchodu a východu sváděla 38. A pod velením generálplukovníka K. S. Moskalenka. 1. GA, jíž velel generálplukovník A. A. Grečko a 18. A pod velením generálporučíka A. I. Gastiloviče pronikly k Olomouci od jihovýchodu. Čs. 1. armádní sbor pod velením generála Karla Klapálka postoupil 6. května o 20 km. 40. A z 2. Ukrajinského frontu pod velením generálporučíka F. F. Žmačenka útočila na Olomouc z jihu, vstříc jednotkám pravého křídla 4. Ukrajinského frontu. Do večera se vzdálenost mezi fronty zkrátila na 20 km. Hitlerovským vojskům operujícím východně od Olomouce hrozilo obklíčení (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 286.)."

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 85.

PříspěvekNapsal: 16/10/2017, 04:27
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 86.

Německé velení, které se obávalo, že jejich 1. TA bude v olomouckém výběžku obklíčena, zesílilo a doplnilo obranu proti útočícím vojskům ze 4. a 2. Ukrajinského frontu. Urychleně pak začali z míst možného obklíčení, "kotle", stahovat hlavní jednotky své 1. TA.
Mapa útoků 4. a 2. Ukrajinského frontu

Obrázek

do 5. května 1945 v ČSR. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm

"Protože nepřátelská 1. TA ustoupila, rozvinuly 38. A, 1. GA úspěšný útok a 7. května postoupily o 7 - 20 km. Jednotky na pravém křídle a ve středu 60. A postoupily rovněž o 15 - 20 km a pokračovaly v bojích v Olomouci. Velitel 4. Ukrajinského frontu nařídil v té době 18. A, aby vystřídala 40. A 2. Ukrajinského frontu v prostoru Kojetína, 8. května ráno přešla do útoku severním směrem, udeřila západně od Prostějova, západně od Olomouce se spojila s vojsky 60. A a obklíčila a zničila olomoucké nepřátelské uskupení.
Vojska 4. Ukrajinského frontu tak zaměstnala a poutala v tomto období značné síly německé Skupiny armád Střed (Mitte), čímž vytvořila příznivé podmínky pro manévr hlavních sil 1. a 2. Ukrajinského frontu.
Úspěšný útok sovětských vojsk, zejména 1. Ukrajinského frontu, jakož i Pražské povstání přinutily německé fašistické velení vydat ´rozkaz vojskům východní fronty k co nejrychlejšímu ústupu na západ, aby němečtí vojáci byli zachráněni.´ (Historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 6 083, l. 15.). Ale tento rozkaz se k velitelům svazků nedostal. Ferdinand Schörner se pokoušel ospravedlnit svoji činnost takto: ´Poslední rozkazy hlavního stanu jsem obdržel 7. května odpoledne. Byl to rozkaz o všeobecné kapitulaci podepsaný Keitelem. Byl vysílán rádiem a ohlásil mi jej náčelník štábu generálporučík Natzmer. Já jsem rozkaz ke kapitulaci svým vojskům nepředal, protože jsem ho pokládal za nesplnitelný... Vypracoval jsem postupný plán ústupu vojsk Skupiny armád Střed /Mitte/.´
(Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 592, inv. čís. 70 500, sp. 2, l. 26.)." K řečenému ještě Schörner vydal další rozkaz, ve kterém se říkalo, že angloamerická a sovětská propaganda rozšiřují nepravdivě zvěsti o kapitulaci Německa, "a upozorňoval svá vojska, že válka proti Sovětskému svazu bude pokračovat (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 592, inv. čís. 70 500, sp. 2, l. 26.)."

Další den, 8. května 1945, Rudá armáda útočila na všech směrech a tehdy největšího úspěchu dosáhla vojska pravého křídla 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva, která vstoupila do ČSR.
Mapa Pražské operace

Obrázek

v období od 6. do 11. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm

"4. GTA postoupila o 35 km a osvobodila Most. Předsunutý oddíl 3. GTA pod velením náčelníka štábu armády generálmajora I. G. Ziberova (oddíl tvořily 69. mechanizovaná brigáda, 16. brigáda SHD a 50. samostatný motocyklový pluk) dosáhl v 7 hod. ráno horských průsmyků. 10. gardový tankový sbor pod velením generálporučíka tankových vojsk J. J. Bělova vtrhl do Teplic.
5. GA a 3. GA v součinnosti s 3. GTA a za pomoci jednotek polské 2. A osvobodily 8. května Drážďany, velké středisko Saska, a pronikly na čáru Liebstadt-Königstein. Velitel frontu nařídil tankovým armádám, aby se zmocnily nepřátelských letišť v útočném pásmu frontu. Za tím účelem byly vyslány vpřed rychlé oddíly, tanky, jednotlivá děla a pěší jednotky (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 609, l. 123.). Vojska levého křídla a středu bojové sestavy frontu, pronásledujíce nepřítele, vstoupila do Sudet. Letectvo frontu uskutečnilo za den a noc 2 800 vzletů (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 286, 287.).
Tankisté 5. gardového mechanizovaného sboru 4. GTA pod velením generálmajora tankových vojsk I. J. Jermakova zničili 8. května Schörnerův štáb, který se přesouval z Jaroměře do Karlových Varů, kde byla americká vojska. Řízení německých fašistických armád bylo narušeno. Generál polní maršál Schörner se pokusil probít z prostoru Žatce do postavení amerických vojsk. Sám o tom vyprávěl: ´V noci ze 7. na 8.května byl štáb na přesunu a ráno 8. května byl při tankovém průlomu úplně zničen. Od té doby jsem úplně pozbyl možnost velet ustupujícím vojskům. Tankový průlom byl zcela neočekávaný, protože večer 7. května byla fronta ještě celistvá (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 592, inv. čís. 70 500, sp. 2, l. 27.)."

V době probíhající útočné operace objevily jednotky 1. Ukrajinského frontu v prostoru města Drážďany umělecká díla ze slavné drážďanské galerie, která zde Němci ukryli.
"Do vlhkých jeskyní zazdili fašističtí barbaři na 750 slavných malířských děl, mezi nimi drahocenná díla Raffaelova, Tizianova, Velazquezova, Murillova, Rembrandtova, van Dykova, Rubensova a Dürerova. Jeskyně i přístupy k nim byli zaminovány.
Odvážní rudoarmějci zabránili fašistům v provedení ohavného zločinu, odminovali místa, kde byly obrazy uschovány, a zajistili jejich spolehlivou ochranu. Z Moskvy byli povoláni specialisté uměnovědci a za jejich vedení byl celý umělecký poklad převezen do zámku v okolí Drážďan, který zůstal zachován. Později byla zachráněná sbírka obrazů drážďanské galerie odvezena do Moskvy a restaurována. Tak sovětští vojáci zachránili před zkázou nejcennější díla světového umění. Záchrana drážďanské sbírky obrazů zvlášť výmluvně svědčila o vysoké kulturní a mravní úrovni vojáků a důstojníků ozbrojených sil socialistického státu. V roce 1955 byly obrazy drážďanské galerie, restaurované sovětskými mistry, z rozhodnutí sovětské vlády předány Německé demokratické republice. Tímto záslužným činem Sovětský svaz znovu potvrdil svou snahu podpořit přátelství a mír mezi sovětským a německým lidem.
Vojska pokračovala v útoku s neochabující silou. Do průlomu 2. Ukrajinského frontu byla 8. května zasazena 6. GTA, které velel generálplukovník tankových vojsk A. G. Kravčenko. Do večera se zmocnila Jaroměřic a rozvíjela útok směrem na Jihlavu. 7. GA obsadila Moravský Krumlov a Miroslav a spolu s jednotkami 9. GA pod velením generálplukovníka V. V. Glagolova dobyla Znojmo. Současně obnovila útok z prostoru severně od Vídně 46. A pod velením generálporučíka A. V. Petruševského.
Dne 9. května přešly do útoku 53. A pod velením generálporučíka I. M. Managarova a 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina, které velel generálporučík I. A. Plijev. Tentýž den dal velitel frontu rozkaz záložnímu 24. gardovému střeleckému sboru, aby se nejpozději do 12 hodin 9. května na autech přesunul do prostoru Jihlavy a spolu se 6. GTA vstoupil 10. května do Prahy. Sboru bylo k tomu účelu přiděleno dalších 1 200 aut (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 5240, inv. čís. 2 779, sp. 1 935, l. 32.)."

Jednotky 1. a 2. Ukrajinského frontu tak ze severu a z jihu pronikaly na ústupové cesty německých jednotek a objevovaly se tam, kde je nikdo nečekal.

"Úspěšně se rozvíjela činnost také v pásmu 4. Ukrajinského frontu. Po intenzivních bojích osvobodila vojska frontu Olomouc, důležité vojenské a průmyslové středisko Československa. Toto vítězství vytvořilo nezbytné předpoklady pro útok hlavních sil frontu ve směru na Prahu.
K úspěchům sovětských vojsk v mnohém pomohlo letectvo frontu: 2. Letecká armáda pod velením generálplukovníka letectva S. A. Krasovského. 8. Letecká armáda pod velením generálporučíka letectva V. N. Ždanova a 5. Letecká armáda pod velením generálplukovníka letectva S. K. Gorjunova. Kromě těchto armád byla k podpoře vojsk 2. Ukrajinského frontu zasazena 17. Letecká armáda z 3. Ukrajinského frontu, které velel generálplukovník letectva V. A. Suděc (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 287, 288.).

Pravdou vždy zůstane,
že Rudou armádu v Československu vítala ve dnech 9. a 10. května 1945 většina obyvatel Československa s nesmírnou radostí, a květinami a vším co tehdy měli.
A jak říkají historické prameny východu dál, cituji:

"Obyvatelé měst a vesnic osvobozených sovětskými vojsky jásali. Na domech vlály sovětské a československé státní vlajky a transparenty s rusky napsanými hesly: ´Sláva sovětskému Rusku!´, ´Sláva Rudé armádě!´, ´Ať žije přátelství sovětského a československého lidu!´
Češi zasypávali sovětské vojáky a důstojníky kyticemi květů, hostili je pivem a vínem, zvali je do svých domovů. V noci vítalo obyvatelstvo Rudou armádu mnohde pochodněmi. Všechny cesty, kterými procházela sovětská vojska, byly vyzdobeny rudými prapory. Když vstupovaly vojenské jednotky do měst, byly ulice přeplněny lidmi. V Uherském Brodě vítal lékař Jelínek vojáky slovy: ´Šest let jsme vás čekali, drazí osvoboditelé, a nakonec jsme se vás k naší velké radosti dočkali. Teď budeme žít šťastným a svobodným životem (Historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 679, sp. 346, l. 143.). Rolníci v některých vesnicích vyklízeli a připravovali místnosti pro nemocnice. Přinášeli raněným vejce a mléko a říkali jim: ´My máme Rusy rádi a seženeme pro ně všechno co potřebují (Historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 679, sp. 346, l. 182.).
Také v Liberci se zaplnily ulice obyvatelstvem, každý se chtěl dostat co nejblíže k sovětským tankistům, stisknout jim ruku a osobně jim poděkovat za osvobození města z hitlerovského otroctví.
V některých vesnicích byly ustaveny hlídky, aby včas přivítaly vojáky Rudé armády.
Často byly na oslavu Rudé armády pořádány slavnostní večery, na které byli zváni sovětští vojáci.
Hned po příchodu sovětských vojsk vznikaly v obcích místní mocenské orgány, které organizovaly ochrannou a hlídkovou službu, dělaly pořádek a pátraly po německých fašistických vojácích a důstojnících a jejich pomahačích (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 288, 289.).
V noci na 9. května postoupily tankové armády 1. Ukrajinského frontu rychlým pochodem o 80 km. O půl třetí v noci na 9. května pronikli tankisté k Praze a zahájili boj s německými vojsky. Jako první vnikl do Prahy tank čís. 23 pod velením gardového poručíka I. G. Gončarenka. Hitlerovci byli překvapeni nenadálým úderem a skládali zbraně. V bojích o Prahu bylo zajato přes 4 000 fašistických vojáků a důstojníků. Přes šest hodin bojovala sovětská vojska ve městě. Teprve kolem desáté hodiny byla Praha za aktivní pomoci bojových povstaleckých družin od fašistických okupantů úplně osvobozena.
Pražané netrpělivě očekávali příchod Rudé armády osvoboditelky. Přes časnou ranní hodinu vítaly sovětské tankisty zástupy lidí. Pomáhali rozebírat barikády, čistili ulice zavalené troskami pobořených domů. Osvobozená Praha prožívala šťastné dny vítězství a svobody.
Ulice oblékly sváteční hávy. Obyvatelé hlavního města nadšeně a radostně vítali vojáky Rudé armády. Všude se rozléhalo hlasité "Nazdar!" a "Ať žije Rudá armáda osvoboditelka československého lidu!" Taková volání byla slyšet ve všech městech a vesnicích Československé republiky osvobozené Rudou armádou.
Na jiných směrech pokračovala vojska 1. Ukrajinského frontu v úspěšném útoku hornatým zalesněným terénem a postoupila o 30 - 40 km. Letectvo frontu zasazovalo bitevní i bombardovací údery a ničilo nepřátelskou živou sílu i techniku. Během 9. května uskutečnilo letectvo 1 320 vzletů (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 288, 289.)."
Zde viz foto

Obrázek

z vítaní vojáků Rudé armády v květnu 1945 v Praze.

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 85.

PříspěvekNapsal: 16/10/2017, 04:35
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 87.

Také jednotky 4. Ukrajinského frontu pronásledovaly ustupujícího nepřítele, aby do večera 9. května pronikly na čáru Mittelwalde-Litomyšl-Letovice.

"Dne 9. května 1945 v 18. hodin vstoupila do Prahy rychlá skupina ze 4. Ukrajinského frontu, která za 24 hodiny urazila 200 km. V této skupině spolu se sovětskými vojsky byla i čs. 1. samostatná tanková brigáda pod velením majora Vladimíra Janka. Téhož dne do 19 hodin pronikla do prostoru Chotěboře (100 km na jihovýchod od Prahy) rychlá skupina 38. A, která urazila za den 135 km (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 289, 290.).
Úspěšně postupovaly ku Praze rychlé svazky 2. Ukrajinského frontu a po cestě ničily kolony nepřátelských vojsk. Dne 9. května ve 14 hodin dal velitel frontu rozkaz 6. GTA, aby do večera pronikla do prostoru Praha - Benešov - Kostelec nad Černými lesy, uzavřela spolu s vojsky 1. Ukrajinského frontu obkličovací kruh a znemožnila nepříteli ústup na západ (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 2 779, sp. 1 935, l. 39.). Při plnění tohoto úkolu postoupily hlavní síly armády o 120 km a osvobodily Benešov.
Protože se situace změnila, určil hlavní stan vrchního velení 10. května nová rozhraní mezi fronty. Vojska 1. a 2. Ukrajinského frontu se měla setkat jižně od Prahy na čáře Říčany-Plzeň.
Oba fronty dostaly zároveň úkol pokračovat v útoku na západ a vejít ve styk se spojenci. Rychlé svazky 1. Ukrajinského frontu měly obsadit Saskou Kamenici, Karlovy Vary a Plzeň. Vojska 1. a 4. Ukrajinského frontu měla za úkol co nejrychleji zajmout nepřítele obklíčeného na severovýchod od Prahy. 4. Ukrajinský front se měl po splnění tohoto úkolu soustředit východně od Prahy. Čs. 1. armádní sbor dostal rozkaz nejpozději do 14. května vstoupit do Prahy a splynout s 1. Ukrajinským frontem (Historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 139-141.).
Podle těchto směrnic vytvořil maršál Sovětského svazu I. S. Koněv pevnou clonu z tankových a vševojskových svazků na Labi a Vltavě a ostatní rozvinul čelem na západ k postupu na čáru Saská Kamenice- Karlovy Vary-Plzeň. Do prostoru Prahy byl urychleně přisunut 10. dělostřelecký průlomový sbor, který dostal za úkol podporovat operace 4. GTA. Polská 2. A vstoupila do prostoru Mělníka.
(Zde ještě foto

Obrázek

z vítaní maršála SSSR I.S. Koněva v květnu 1945 v osvobozené Praze.)
Dne 10. května postupovala vojska frontu na všech směrech rychle vpřed a nenarazila již na větší odpor. Během dne postoupila až o 40 km a zajala 80 000 německých vojáků a důstojníků. Na letištích v Drážďanech, Striegau, Zhořelci a Liberci bylo ukořistěno 272 nepřátelských letadel. Do styku s americkými vojsky vešel 1. gardový jezdecký sbor pod velením generálporučíka V. K. Baranova v prostoru Saské Kamenice a část sil 4. GTA v prostoru Rokycan (na východ od Plzně). Útočící levokřídelní vojska 2. Ukrajinského frontu se setkala s americkými jednotkami v prostoru Písku a Českých Budějovic.
Hlavní síly 4. GTA, které postoupily na jih od Prahy, pronikly do prostoru Benešova a spojily se s 6. GTA z 2. Ukrajinského frontu.
Sovětská vojska tak uzavřela 10. května 1945 kruh kolem hlavních sil německé Skupiny armád Střed (Mitte). Téměř celé uskupení operující v Československu bylo obklíčeno. Jen několik divizí Skupiny armád Rakousko (Österreich), které operovaly na křídlech uskupení, se probilo do operačního pásma amerických vojsk. Obklíčená německá vojska, která pozbyla naděje probít se na západ, začala skládat zbraně. Během 10. a 11. května byly hlavní síly nepřátelských vojsk zajaty.
25. tankový sbor pronikl při pronásledování nepřítele do prostoru Klatov a hluboce se vklínil do postavení amerických vojsk. Sbor měl rozkaz nepropustit ustupující německá vojska do amerického pásma, proto se zastavil a rozvinul čelem na východ. Dne 11. května bylo zjištěno, že v prostoru Březnice ustupuje spolu s německými jednotkami i 1. divize zrádcovských vlasovců. Velitel sboru generálmajor tankových vojsk J. I. Fominych se rozhodl zrádce zajmout. Když velitel 162. tankové brigády plukovník I. P. Miščenko dostal k tomu příslušný rozkaz, poslal kapitána M. I. Jakuševa se skupinou vojáků a důstojníků do prostoru rozmístění 1. divize (ROA). Jakušev potkal kolonu aut a pozorně si ji prohlížel. Tu mu jeden vlasovský šofér, jemuž se stejně jako jiným vojákům této divize zprotivil nesmyslný boj, ukázal na zrádce Vlasova sedícího pod přikrývkou v autě. Kapitán Jakušev pohrozil zrádci zastřelením a přinutil jej, aby ho následoval. Vlasov byl odveden do štábu 25. tankového sboru, kde ho generálmajor Fominych přiměl k tomu, aby napsal rozkaz vojákům a důstojníkům své divize k okamžitému přechodu k Rudé armádě. Ve dnech 13. a 14. května 1945 byla divize o 9 000 lidech odzbrojena /ve dnech kdy vstupovala do Pražského povstání měla 1. divize ROA více než 20 000 vojáků - má poznámka./ (Historickým podkladem pro informace uvedené ve Velká vlastenecká válka o Vlasovcích je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 727, sp. 30, l. 182.)."

A ještě jednu jedinou větu pak napsali o vlasovcích východní historici a ta zní, cituji:

"Vlasov a jeho nejbližší pomocníci byli odvezeni do Moskvy a předáni válečnému tribunálu.... /to je již úplně vše o vlasovcích/ (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka svazek 5, Kapitola VIII., str. 290, 291.)."

A historie osvobozování (mírnými slovy historie - obsazování) ČSR ještě chvíli z pera východu pokračuje slovy, cituji:

"Současně s likvidací obklíčeného nepřátelského uskupení postupovala vojska 1. a 2. Ukrajinského frontu dál na západ, aby se setkala s americkou 3. A. Dotyk s americkými jednotkami byl navázán 11. května v útočném pásmu 1. Ukrajinského frontu v prostoru Karlových Varů a Klatov. Již ráno 10. května se přesunuly jednotky čs. 1. armádního sboru usilovným pochodem z prostoru Letovic (40 km na sever od Brna) do Prahy. Dne 15. května byl sbor přeměněn v čs. 1. A a 17. května 1945 hlavní město Praha nadšeně uvítalo svá vojska pochodující městem. Úplným osvobozením Československa a jeho hlavního města Prahy splnila sovětská vojska svůj spojenecký závazek vůči československému lidu.
V souvislosti se zakončením války vydal hlavní stan vrchního velení 27. června 1945 rozkaz, aby všechna sovětská vojska byla z Československa stažena a jedině v bývalých Sudetech, na západ a severozápad od Prahy, byla dočasně ponechána 5. GA. Současně byla v celém Československu zrušena instituce sovětských místních vojenských velitelství, jejichž úkoly převzaly československé úřady (SMĚRŠ a NKVD stačily do té doby odvézt dle svých seznamů tisíce obyvatel ČSR do lágrů - má poznámka). Sovětská velitelství zůstala dočasně jen na hlavních železničních tratích, po kterých byly zásobovány sovětské jednotky.
Pražská útočná operace sovětských ozbrojených sil byla poslední operací Velké vlastenecké války proti fašistickému Německu. Byla provedena v neobyčejně krátké době silami tří vzájemně spolupracujících frontů a vešla do dějin vojenského umění jako příklad pružného a mobilního řízení vojsk. Sovětská vojska útočila na frontě široké 750 km a za 6 dní postoupila do hloubky 120-200 km. Průměrné denní tempo útoku činilo 20-25 km. V prostoru na východ a jihovýchod od Prahy obklíčila Rudá armáda velké nepřátelské uskupení a donutila je ke kapitulaci.
Pro Pražskou operaci je charakteristické použití tankových armád, které provedly hluboký a rychlý manévr k obklíčení hlavních nepřátelských sil v hornatém a zalesněném terénu. Průměrná rychlost postupu tankových vojsk v horách činila 50-60km denně. Při tom byly tankové armády 1. Ukrajinského frontu zasazeny do boje v prvním sledu frontu, současně s vševojskovými armádami, což se v dané situaci plně osvědčilo. Operace dokázala, že velké tankové masy mohou samostatně operovat v horách.

Pozoruhodná byla dobrá příprava operace v neobyčejně krátké době a složité operační přeskupení vojsk. Pražska operace byla novým důkazem vynikajících organizátorských schopností sovětských vojevůdců a mistrovství vojáků Rudé armády. Stranická a politická práce pomohla velitelům vyvolat u vojáků nezadržitelný útočný elán a dosáhnout jejich hromadného hrdinství. Na počest vítězství sovětských ozbrojených sil zřídilo presidium Nejvyššího sovětu SSSR medaili ´Za osvobození Prahy´, kterou byli vyznamenáni všichni přímí účastníci bojů o hlavní město Československa (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII., str. 291, 292.)."

A pak ještě následuje ve východní historiografii několik odstavců jen a jen oslavující přínos komunistů v boji o osvobozování ČSR, opět jen a jen o nich...! Propaganda "studené války", dle doby, kdy byly řádky psány.
To co platí asi vždy z toho všeho vyjímám a ještě zde na úplný závěr dodám v tehdejším původním jazyce, cituji:

"V urputných bojích s fašistickými hordami na území spřáteleného Československa padlo přes 100 000 sovětských vojáků (Historickým podkladem pro informaci pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII., str. 292, zde byl výňatek z V. Kopecký, ČSR a KSČ, str. 406.), kteří zde plnili své osvobozenecké poslání. Československý lid je upřímně vděčen Sovětskému svazu za jeho bratrskou pomoc při osvobozování země."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Stanislav A. Auský , Vojska generála Vlasova v Čechách.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=145&t=1613&start=80

A zde končím 2. světovou válku na evropském kontinentě..