ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 79.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 79.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 79.
Mapa Pražské operace

Obrázek

od 6. do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Jednání 7. května 1945, zahájila ČNR ráno v 7:45, již na novém místě v Bartolomějské ulici na Starém Městě, jak uvádí zápis ze schůze nalezený ve statistickém úřadě.
Samotné zasedání ČNR uvedl svým referátem styčný důstojník Charvát z kasáren Jiřího z Poděbrad. Charvát měl za úkol spojit se s ruskou 1. divizí ROA a dovézt ji do Prahy. Když divize dorazila po plucích do Prahy dostal Charvát další, již politický úkol: doprovázet pobočníka gen. Vlasova, kterým byl kapitán Antonov, jenž nesl dopis od. gen. Buňačenka. Dopis byl adresován K. H. Frankovi. Byla v něm výzva, aby k 10:00 dne 7. května Němci v Praze kapitulovali. Německá kopie dopisu byla předána generálu Kutlvašrovi, a o tom byl celý referát pro ČNR.

"Po odchodu Charváta se znovu projednávala ´otázka Vlasova´, vlastně účast 1. div. ROA, na povstání. Jednání bylo ukončeno jednomyslným usnesením ´akce generála Vlasova odmítnout´.
Následující údaje jsou od člena Vojenské komise ČNR a člena ÚV KSČ Josefa Knapa, z jeho rukopisu ´Životopis´, z roku 1946. Jedná se o 127 stránek zdůvodnění a vysvětlení jeho činnosti se snahou prokázat, že za Pražského povstání hájil politiku KSČ. Uvádím (historik Auský) doslovně výňatky jeho textu, v závorkách jsou pouze mé vysvětlivky (historika Auského) k tomuto rukopisu:
´Tato zpráva (odmítnutí gen. Vlasova, pozn. autora) je telefonována do čs. rozhlasu, avšak zde nechtějí vysílat, hlásí dál zprávy zcela opačné a podle ČNR nezakládající se na pravdě... Smrkovský osobně zasahuje, volá rozhlas telefonem, označuje jejich jednání za zradu, hrozí represáliemi, avšak marně. Naopak- čs. rozhlas dává ČNR ultimatum, jestliže nebude jednat s Vlasovem, že nebude její zprávy přijímat a vysílat. Je to zoufalá situace - důstojníci, vojáci ani lidé nejsou schopni v takové situaci pochopit politickou správnost stanoviska ČNR vůči vlasovcům. Vzrůstá napětí mezi důstojníky a ČNR.
Východisko z této situace našli komunisté členové rady, Smrkovský a Knap, v zapojení nového pražského vysílače na evangelickém kostele na Vinohradech. Tímto úkolem byl pověřen dr. E. Matoušek. Hlavní poště je dán příkaz vypnout kabel čs. rozhlasu ve Fochově třídě. Zde se toto zdráhají...
Spojuji se (Knap) telefonicky s hlavní poštou, ing. Svolbou, a informuji o nutnosti vypnutí rozhlasu a zřízení vysílačky... Soudruzi pak slíbili tento úkol splnit... Vlasovci nespokojení s tímto stanoviskem ČNR stahují svá vojska z barikád na Smíchov a zde vyčkávají dalšího vývoje událostí´ (Historickým podkladem pro informace zde je z rukopisu Životopisu Knapa - Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 165.)."

Postup jednotek 1. pluku ROA byl ukončen na Novém Městě, a i na několika dalších místech, když začaly odcházet zpět, dne 7. května 1945 po 11,00 hodině.
No a Němci odchodu ROA okamžitě začali využívat a začali následně pronikat do středu Prahy v prostoru Bráník, Pankrác, Žižkov a Libeň.

"Německá letadla stále útočí. Není známo, z kterých letišť startují. Dobytí ruzyňského letiště ruským 3. plukem ROA tedy letecké útoky nevyloučilo. Skupina armád Střed (Mitte) musela mít východně od Prahy dostatek polních letišť pro tento účel. Údaje J. Knapa vyvolávají dojem, že účast ´vlasovců´ v Praze se omezila jen na 1. pluk a jeho činnost od úsvitu do jedenácté hodiny (7. 5.). Z dalšího popisu však vyplývá, že tento údaj není správný, a dá se soudit, že byl ovlivněn Knapovým politickým posláním v ČNR a v Pražském povstání...
Styčný důstojník Charvát s kpt. Antonovem však do Černínského paláce nedošli.
Výzva ke kapitulaci byl zatím hlášena rozhlasem a Charvát s Antonovem se místo toho dostavili do budovy ČNR. Z kombinace dvou pramenů tohoto dopisu a dopisů dr. O. Machotky vyplývá, že Charvát referoval a Antonov zatím čekal na chodbě. Na Charvátův referát odpověděl Josef Smrkovský, člen ČNR za komunistickou stranu, v tomto smyslu, že gen. Vlasov nemůže dávat Frankovi ultimata a musí koordinovat činnost s českým vojenským velením. Smrkovský pak navrhl, aby rozhlas přijímal k vysílání zprávy pouze od ČNR. Znovu tedy nejasnosti s rozhlasem."

Ve stejnou dobu 7. května přicházel na zasedání ČNR i její člen za stranu národně socialistickou dr. Otakar Machotka, a uviděl na chodbě Josefa Smrkovského, jak ostře a přímo nepřátelsky spíše spílá, než hovoří, s nějakým důstojníkem v dlouhém plášti a v neurčitém stejnokroji. Stejnokroj nebyl zcela německý, ale ani ruský. Smrkovský spílal důstojníkovi špatnou ruštinou...

"Mezitím se však přítomnost ruské 1. divize ROA v Praze a její účast na bojích dostala na pořad jednání Rady. Josef Smrkovský byl co nejrozhodněji proti tomu, aby se s Antonovem vůbec jednalo. Jeho argumenty nejsou v ´Zápise´uvedeny. Jsou však zachovány v rukopise V. Arťomova - ´Historie 1. divize ROA´.
Jak dalece je uvedený rozhovor úplný nebo autentický, dá se těžko říci.
Slovník však Smrkovskému odpovídá a pro zajímavost jej uvádím (říká historik Auský):
Smrkovský: ´Proč jste přišli do Prahy?´
Co odpověděl Antonov, vyplývá z pokračování rozhovoru.
Smrkovský: ´My jsme vás o to neprosili a štáb povstání, to není český národ a jeho vláda. To je pouze vojenské velitelství, které pro dosažení vojenských cílů mohlo použít všech prostředků k úspěšnému boji. My jsme představitelé československého národa, my jsme vaši pomoc nežádali a nechceme spolupracovat se zrádci své vlasti a s německými žoldnéři. Vojska maršála Koněva ne dnes, ale zítra přijdou do Prahy a pomohou povstání.
Vaše velení zřejmě počítalo s naší podporou, no ať je vám to všem jasné, že vy jste pro nás právě takoví nepřátelé jako Němci..´

Kapitán Antonov s takovým přijetím nepočítal. Byl otřesen a snažil se blíže vysvětlit pohnutky, které Osvobozenecké hnutí ruského národa vedly k boji proti bolševismu. Smrkovský pak pokračoval v útocích. Jako komunista měl své představy a zásady, byl si vědom, do jakého světla bude povstání postaveno před sovětským spojencem, bude-li spolupracovat s protikomunistickým hnutím, a jako revolucionář nabízel revoluci a vzpouru. Navrhoval Antonovovi, že jediná cesta pro ně je přejít na stranu Rudé armády, a když s tím velitelství ROA nebude souhlasit, svrhnout je a vzít velení do vlastních rukou (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 166, 167.)."

Dále pak Smrkovský prohlašoval, že se souhlasem Rady o tom, že pomoc ROA bude kladně brána se nedá vůbec počítat a lhal, když tvrdil, že ze dvanácti členů ČNR je osm komunistů.... a pak dodal: "Vy sami potvrzujete, že jste naši nepřátelé!"
Do dalšího jednání s Antonovem pak zasáhl sám Kutlvašr, který rusky mluvil plynně, a z nabídky pomoci ROA Pražskému povstání pak udělal předmět hlasování členů Rady ČNR!:

"Smrkovský s několika dalšími byl přehlasován, pomoc byla přijata a 1. divize ROA měla v dalším koordinovat svou činnost s vojenským štábem Pražského povstání. Rada však odmítla uzavřít písemnou dohodu, jejíž částí by byl příslib politického azylu. To bylo rozčarování. Antonov, zplnomocněný k jednáním jak od Vlasovem, tak Buňačenkem, musel nakonec toto řešení přijmout. Účelem jeho návštěvy bylo připravit cestu pro uzavření spojenecké dohody s oficielní politickou organizací, tak jak byla uzavřena s četnickou misí. Antonov však nebyl jedinou osobou, s kterou se jednalo. Hlavou druhé mise byl plukovník ROA ze štábu gen Vlasova, o němž víme jen to, že jeho iniciála byla K., zdržoval se v Praze v soukromém bytě a přes odpor Smrkovského s ním gen. Kutlvašr jednal telefonem. Telefonní číslo dodal Antonov.

Výsledek Antonovova jednání byl však nakonec přece jen doložen písemně, jak je v ´Zápise´ výslovně uvedeno. Ze strany ROA dohodu podepsal Antonov, zplnomocněný k tomu gen. Buňačenkem a zastupující nemocného gen Vlasova. Dokument obsahuje tři body a má následující znění:

Stanovisko České národní rady k vojenským akcím gen. Vlasova a jeho vojsk proti německým ozbrojeným silám v pražském prostoru.

1) Česká národní rada je představitelem československé vlády a má jediná právo rozhodovat o všech vojenskopolitických otázkách na území Čech dosud obsazených nepřítelem. Vojsko generála Vlasova berou tuto skutečnost na vědomí.
2) Česká národní rada děkuje generálu Vlasovovi a jeho vojsku, že na výzvu rozhlasu přišli na pomoc bojujícímu pražskému lidu. Bylo rozhodnuto, že tam, kde vlasovovské útvary operují jako samostatné jednotky, přijímají kapitulaci samostatně, a kde operují společně, přijímají také kapitulaci společně. Kapitán Antonov prohlašuje, že vzhledem k tomu, že ČNR převzala vládu, ruší se výzva ROA ke kapitulaci (německé armády, pozn. autora).
3) Útvary generála Vlasova budou operovat v úplné shodě a souladu s veliteli československých vojenských jednotek
(Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 167, 168.)."

V dalších informacích o jednáních ROA s ČNR nabízí historik Auský rozbor právě napsaného písemného textu, těmito svými slovy a argumenty, shromážděnými ze všech jemu dostupných historických pramenů, aby na závěr uvedl i děkovný dopis generálu Vlasovovi:

"Všimněme si podrobně formulace bodu 2)´... že na výzvu rozhlasu přišli na pomoc...´ Tím dává ČNR, její Rada 1. divizi ROA na vědomí, že se necítí vázána žádnými předešlými dohodami, uzavřenými s četnickou misí nebo s důstojníky vojenských velení. Aby v tomto směru nebylo pochyb, konstatuje se na zasedání, že kpt. Rendl (velitel zámecké stráže v Lánech) a mjr. Mašek jednali s Vlasovem o poskytnutí pomoci. Výzva v čs. rozhlasu tuto žádost podporovala a konstatuje se, že jednání jednotlivých osob bylo vedeno soukromě.
Tak zní zápis. Jestliže položíme důraz na slova tuto žádost, dostává konstatování nový smysl. Znamenalo by to, že předešlá jednání a dohody v Kozojedech a v Suchomastech Rada neuznává. Je tu druhá možnost, přijmout text doslovně a považovat ho za důkaz neinformovanosti Rady (ČNR). Obojí je možné.
Dále se ještě jednalo o tom, že velitelství československých ozbrojených sil si vyhrazuje právo ke všeobecné kapitulaci německých ozbrojených sil.
Po tomto bodu kpt. Antonov dokument podepsal a opustil zasedání. ČNR však pokračovala v debatě o divizi ROA. Rozpoutal se spor o děkovný dopis za poskytnutou pomoc, který měl být odeslán gen. Vlasovovi. V ´Zápise´ je o tom krátký odstavec, obsahující další slovní záhadu. Dopis má být odeslán ihned, poněvadž její zásah (1. divize ROA, pozn. autora) se tím omezí na nejmenší míru. Práva se jim neposkytují. Dopis byl napsán, přeložen a odeslán. Text dopisu:
Panu generálovi Vlasovovi.
Česká národní rada děkuje Vašim vojákům za rychlou pomoc, kterou poskytují na základě rozhlasové výzvy našemu hlavnímu městu Praze. Česká národní rada rokovala s Vaším zplnomocněncem a přikládá modality této spolupráce.
Věta začínající slovy ... poněvadž její zásah... není příliš zdvořilá, ale jasná. O jaká se však jednalo práva? Divize žádala politický azyl a ten jí byl odmítnut
(Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 168.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 79.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 80.

Kapitán Antonov, jako zplnomocněnec ROA jel k jednání s Radou (ČNR) ráno 7. května pln optimismu a nadějí, že získá podporu, ale vracel se s bezcenným dokumentem pro ROA, který měl tři body. Generála Buňačenka a náčelníka štábu 1. divize ROA zastihl ve štábu v dělostřeleckém postavení nad Zlíchovem, odkud řídil palbu divizního dělostřelectva na německé cíle a ve prospěch Pražského povstání. Hněv a zklamání Buňačenka nad jednáním s ČNR byl prý hrozný, ale nezachovalo se jak strašný...! Buňačenko okamžitě odjel informovat Vlasova ještě 7. května po obdržení dopisu.
Dne 7. května ČNR jednala několikrát s německým velitelstvím o kapitulaci a o odchodu německé brané moci z města. Dle vyjádření historika Auského, který tam tehdy byl a po válce pátral na všech stranách, byla kapitulace německých vojsk a jejich odchod z Prahy před příchodem RA "skvrnou" na činnosti ČNR v Pražském povstání...!

"Historické prameny ROA však k jednáním uvádějí několik zajímavých a důležitých okolností, vystihujících chaotickou situaci oněch dnů. Podle nich vyjednávala o kapitulaci s německým velitelstvím Prahy 1. divize ROA za účasti zástupců americké armády, kteří na schůzku přijeli na třech obrněných automobilech (OA). Německá armáda měla opustit Prahu a složit zbraně za linií amerických vojsk. Ruská 1. divize měla zůstat v Praze a očekávat příchod americké armády.
Několik hodin po skončení schůzky zachytila radiostanice 1. divize ROA následující depeši: ´Veliteli 1. divize, generálu Buňačenkovi: Navrhuji, abyste odmítli jakoukoli pomoc od Američanů. Praha má být ruská, a ne americká.
Podepsán: Zplnomocněnec NKVD pro Československo...´(Autor uvádí dvě jména: Nikandrov nebo Nikoforov, přesné znění si nepamatuje.). Zpravodajská služba ROA hlásila však týž den, že postup Američanů v západních Čechách byl zastaven.
Brzy nato se dostavila na štáb 1. divize skupina Čechů v civilních šatech a žádali přijetí u generála Vlasova. (Je pravděpodobné, že se jedná o členy ČNR Knapa a Davida, pozn. autora Auského.). Místo Vlasova se s nimi setkal Buňačenko. Historický pramen tuto delegaci označuje za zástupce magistrátu města Prahy. Jak jsem již uvedl, byli to asi zástupci ČNR, která ve skutečnosti stejně působila pouze na pražském území. Delegace přinesla gen. Vlasovovi děkovný dopis za pomoc Praze (jedná se tentýž dopis, jenž byl uveden výše), a když jej odevzdala, chtěla znát odpověď na dvě otázky, jež byly dost v nesouladu s obsahem a tónem právě předaného dopisu.
Zněly:

1) S kým jde armáda generála Vlasova? Se západními spojenci nebo s Rudou armádou? Nebo s oběma?
2) Proč jsou na tancích 1. divize nápisy: ´Smrt Hitlerovi a smrt Stalinovi!´?
Velitelství ROA dalo na obě otázky jasnou odpověď.
1) Armáda gen. Vlasova byla zformována pro boj proti bolševismu a rozhodně nebude jednat s Rudou armádou.
2) Vlasovci považují za nepřítele ruského národa stejnou měrou Hitlera i Stalina..
3) Armáda gen. Vlasova zachová vůči západním spojencům neutralitu.

Když česká delegace vyslechla odpovědi, prohlásila, že se na právě předaném dopise nic nemění, že děkuje za pomoc gen. Vlasovovi, velitelství divize a vojákům, ale že nemohou zůstat lhostejní k nepřátelskému vztahu vlasovců k nejlepšímu příteli Československa, k Stalinovi a jeho armádě, a proto prosí velitelství divize, aby všechny své jednotky stáhlo z Prahy.
Uvedený dokument mluví jasnou řečí. Přestože se jedná o svědectví z řad ROA, odpovídá naprosto stanovisku ČNR. Časově jej lze umístit do večerních hodin 7. května 1945. Spojíme-li však obsah dokumentu s poválečným českým tvrzením, že děkovný dopis ČNR gen. Vlasovu nebyl nikdy doručen, pak vyjde najevo záměr krýt činnost některých osob logickou úvahou, že nebyl-li dopis doručen, nemohlo dojít ani k žádnému jednání ve štábu ROA.
Na vysvětlení nejasností s dopisy - byly totiž dva - je nutné připomenout, že po skončení Pražského povstání se mnoho osob snažilo distancovat se od své činnosti minulých dnů. Za přítomnosti Rudé armády nebylo možné prokazovat vlastní odbojovou činnost účastí na bojích ve spojení s Buňačenkovou divizí. A mnoho lidí důkaz o odbojové činnosti nutně potřebovalo. Byl to tehdy kus papíru, který otvíral dveře do dalšího života. Docházelo tedy k překrucování faktů a jasným falzifikacím. To je, domnívám se, naprosto logické pozadí různých nejasností z dnů Pražského povstání a nejasností ohledně dopisů (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 168, 169, 170.)."

Musí zde být řečeno co napsal historik Auský, který dál říká, že ještě 7. května 1945 odpoledne obdržel totiž generál Buňačenko další dopis od ČNR, jehož obsah byl pro ROA dokonce urážlivý...!
Následně na druhý dopis se pak Buňačenkův štáb 1. divize ROA spojil s Radou (ČNR) a žádal odvolání některých krajně nevhodných výrazů. Rada (ČNR) odpověděla, že takový dopis (druhý) odeslán z ČNR nebyl, a proto nemůže nic odvolat ani změnit...!


"Dopis, který tak rozhořčil Buňačenka a jehož dopis vlastně není znám, byl zřejmě podvrh. Dr. O Machotka potvrzuje, že takový dopis Buňačenkovi z rady odeslán byl. Kdo jej napsal a dal doručit veliteli 1. divize ROA, není známo. Existují dvě verze: Autorem byla německá zpravodajská služba, nebo Josef Smrkovský. Buď jak buď, dopis splnil účel. Obě strany měly důvody pro to, aby 1. divize ROA Prahu opustila."

Historik Auský pak považoval za nutné vrátit se k "Zápisu" z ČNR a chtěl hledat "aspoň stopu vysvětlení záhady dopisů" v základním dokumentu Pražského povstání.
"Všechny následující zápisy jsou fragmentární (fragmentární myšlení - je myšlení neucelené, nesystematické, diskontuitní, nesjednocené, útržkovité, mozaikovité, roztříštěné), někdy nesrozumitelné a pocházejí ze 7. května:
9,45 - David se vyjadřuje k otázce Vlasova a tvrdí, že případ Vlasova může mít nedozírné následky pro stanovisko Sovětského svazu. Je proti odeslání děkovného dopisu. Hnutí je vedeno člověkem, který zrušil přísahu.
Oznámení pouze Vlasovovým jednotkám.
Znovu k dopisu Vlasov - Smrkovský: Jedná se pouze o průvodní dopis s modalitou spolupráce.
Znovu případ Vlasov: Smrkovský se ptá, na jakém základě vydal Vlasov rozhodnutí. Jednání s Antonovem v ruštině.
David: ... je jasné, že i jenom zmínka Vlasovova jména může být pro sovětské funkcionáře dostatečným důvodem k obavám o linii tohoto povstání a o jeho skutečném smyslu... obrátit se jen na vojáky a nechat pana Vlasova bez spojení... Jedná se o spojence, který pro nás velmi mnoho udělal.
Prof. Pražák: Vždyť se vlastně nestalo nic jiného, než že Vlasovovy jednotky přišly a jejich pomoc byla omezena.
David: Návrh s Vlasovem nevyjednávat ... Smrkovský se přidává. Výzva v rozhlase: Vojáci tzv. Vlasovovy armády ... bijte nacisty tak, jak byli biti od slavné Rudé armády.
12.30 - v rozhlase zpráva o postupu vlasovců na Prahu. Zpráva o schůzce předsedy Rady s Vlasovem je falešná a musí být dementována.
Smrkovský: Naším jménem byla provedena provokace (týká se předchozí zprávy a dementování, pozn. autora).

Konstatování, že zprávu o jednání s vlasovovskými jednotkami nechal vysílat Maivald ...
Matuš u velitele Vlasovova oddílu. Údajně povolává posily z Budějovic.
Gen. Buňačenko se cítí dotčen jedním odstavcem našeho oznámení. Velitelem není Vlasov, nýbrž Buňačenko. (První konstatování skutečnosti. Jedná se o reakci na vysílání pražského rozhlasu, pozn. autora) Buňačenko žádá někoho z ČNR. Poděkování neočekává.
Knap: S ohledem na nedorozumění doporučuji navštívit Buňačenka a vyjasnit celou záležitost.. Neřekl jasně, čím se cítí dotčen. Nelíbí se mu, že říkáme Vlasovova armáda. Ne ruská. Nemuseli jsme je nejdřív žádat o pomoc, oni přišli sami. Není třeba se obávat, že budou zasahovat do našich záležitostí.
Jestliže si jejich pomoc nepřejeme, můžeme stáhnout své jednotky, a otázku, co o tom bude soudit Rudá armáda, ujišťuje, že mezi nimi nedojde k žádnému boji.
Výslovně prohlašuje, že chtěli pomoci Pražanům. Knap navrhuje, aby ho doprovázel člen Rady (ke gen. Buňačenkovi, pozn. autora).
21.00 - referát V. Davida a J. Knapa po návštěvě u gen. Buňačenka.
(Hlavním důvodem návštěvy bylo získat zbraně od ruské 1. divize ROA, pozn. autora.)
K objasnění svého stanoviska Buňačenko žádá, aby mohl rozhlasem přednést projev. Jedná se o politické memorandum o čtyřech stránkách psaných na stroji, ve kterých vysvětluje, proč přešel na stranu Vlasovovy armády, chce vysvětlit další vnitřní problémy, proč přišel na pomoc, že ho k tomu přimělo slovanské cítění. Tento projev by měl být vysílán česky a rusky. Dále uvádí Buňačenko některé technické údaje. Má celkem asi 30 tanků jen lehká děla ráže 75 mm a nedostatek střeliva. Uvažuje o přemístění části dělostřelectva na Petřín. Dosud ztratil v Praze asi 300 mužů. (Tento referát vystihuje situaci někdy v odpoledních hodinách, pozn. autora.)
Tak vypadá zápis o činnosti 1. divize ROA v Praze 7. května 1945 od 9.45 do 24.00 hodin. Nikde není o druhém, urážlivém dopise zmínka. Nemluví se ani o tom že 1. divize ROA opouští Prahu, a co je nejdůležitější, jaké kroky podniklo české velení na zaplnění mezer. Myslím, že uvedené výňatky ze ´Zápisu´ vystihují politickou a hlavně vojenskou kapacitu ČNR a jejího vojenského velení a není k tomu třeba dalších komentářů, snad jen opakovat a zdůraznit, že české vojenské velitelství Rada (ČNR) doslova ´zdědila´ od jiných ilegálních organizací a sama k němu dodala pouze jméno kapitána Nechanského (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 170, 171, 172.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 79.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 81.

Dále pak historik Stanislav A. Auský uvádí podrobnější údaje o jednání zástupců ČNR s velitelem 1. divize ROA gen. Buňačenkem, nikoliv s Vlasovem, které byly převzaty z dokladu člena ÚV KSČ Josefa Knapa, "Životopis". Časové umístění těchto údajů patří stále k 7. květnu, někdy v odpoledních hodinách:

"Do prezídia ČNR přichází jakýsi důstojník a hlásí, že se vrací ze štábu vlasovovských vojsk, v němž prý je rozkol mezi gen. Vlasovem a gen. Budiščenke., (V pokračování uvádím správně jméno Buňačenko.) Buňačenko prý prohlašuje, že s Vlasovem nechce mít nic společného, že jej mrzí, že se na ně díváme jako na Vlasovova vojska, a nabízí nám pomoc za podmínek, o nichž tento důstojník myslí, že ČNR může a má je přijmouti.
Zdůrazňuje, že situace na barikádách je zoufalá, že není zbraní a munice, a že se povstání v opačném případě zhroutí. Je zde usneseno, aby s. David a Knap jeli k informativnímu jednání do tohoto vlasovova štábu, který je v Jinonicích, a okamžitě odjíždíme autem. Jede s námi onen důstojník. Zde jsme očekáváni a odvedeni do hospody ke gen. Buňačenkovi.
... vede nás k velké mapě, na níž jsou červenou pastelkou zakresleny vojenské pozice a strategické body Prahy. Vykládá svůj strategický plán, jak uhájit Prahu, co lze a co je nutno učinit. Když pak na moji otázku vykládá, jaké mají zbraně a kolik mají vojska a munice, tu znenadání s. David bere Buňačenka za klopu jeho generálního (generálského) mantlu - klidně pomalu a otevřeně lámanou ruštinou se ptá: Gospodin generál, zkažejtě požalusta, kak je možno, što vy, kak člověk, na sebe oblékal tyto německé hadry. Kak možno, što vy brali do svých ruk germánské zbraně proti svým ruským sovětským krasnoarmějcům?
...bylo vidět hned, že se s ním nedá nic vyhrát. Jeho názor na situaci a taktiku či strategii, kterou navrhoval, odpovídal snad zcela jeho vojenským názorům a představám, ale ne názorům mým. Chtěl mimo jiné po likvidaci německých dělostřeleckých pozic na Petříně dobývat a dělostřelecky bombardovat Hradčany. Nedovedl vůbec pochopit, proč nechceme toto připustit. Dále pak doporučoval opustit barikádu a stáhnout naše síly za vyšehradské valy. Za takovou pomoc žádal, aby ČNR v čs. rozhlase přečetla zde připravované memorandum, a to třikrát česky, třikrát v ruském jazyce a v anglickém jazyce. David chtěl toto memorandum napřed znáti, nebylo však ještě dopsané a ani přeložené do češtiny. Bylo mně jasné, že toto z jejich strany je politické vydírání a že my nemůžeme toto připustiti.
Po více než hodinové, snad dvouhodinové rozmluvě, a to již za soumraku, vracíme se autem do Prahy. Je vidět záře požárů a také ohňů, naznačených anglickým letcům, kam v tuto hodinu mají provést slíbené shozy zbraní a munice. Avšak tito se vůbec neobjevili.
(Auský v kapitole 11 říká, že Londýnské vedení dalo jasně, přes jedinou vysílačku, přes kterou měl spojení kapitán Nechanský z ČNR, že zbraně dodávat Londýn nebude, že u Spojenců byla dohoda, že zbraně bude dodávat SSSR.)
Když pak jsme při zdolávání překážek, spojených s návratem do ČNR, na chvíli spolu seděli přikrčeni za barikádami, říká mi soudruh David: Nemyslíš, že děláme něco, s čím se pak budeme moci se ctí vyrovnat? (Zdůrazněno v textu autorem knihy.) Projevil jsem názor, že toto naše jednání bylo nezávazné, a že nám nemůže být činěno výčitek. S. (soudruh) David si pravděpodobně uvědomil, že nechápu, a že jsem nebyl stále při jednání ČNR přítomen. Byl přinucen kriticky vystoupit proti některým snahám či úchylkám ČNR t.j. proti Pepíkovi (Smrkovský - závorka - J. Knapa) právě v otázce jednání s vlasovci a s K. H. Frankem - ..."

Když se potom vrátil Knap a David do ČNR neměl již nikdo v Radě o jednání s gen. Buňačenkem v Jinonicích vůbec žádný zájem. Totiž v době jejich jednání u 1. divize ROA došel do ČNR telegram od nové košické vlády, v ní přímo od ministra dr. Huberta Ripky, který je žádal o krajní opatrnost v jednání s gen. Vlasovem a to s ohledem na SSSR.

"Když pak důstojník ve štábu 1. divize ROA doručil do ČNR Buňačenkovo memorandum, bylo zamítnuto, aniž bylo čteno. Mezitím byl již také odpojen čs. rozhlas rebelujících důstojníků z Fochovy třídy a nový vysílač z evangelického kostela na Vinohradech, který vyzýval Pražské povstání k většímu vypětí sil, za každou cenu, proti postupující německé armádě. Nešlo tu již o Pražské povstání, ale o jeho čistotu, a velikost obětí musela být přímo úměrná nutnosti očištění. Bylo rozhodnuto, aby Smrkovský promluvil do čs. rozhlasu. Protože situace byla nebezpečná a Smrkovský se nesměl vydávat nebezpečí, že by se dostal do rukou Němců, přečetl jeho výzvu dr. Matoušek (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 172, 173.)."

Na generála Kutlvašra se pak přenášela zodpovědnost, která však nebyla pravdivá, že to byl on kdo do čs. rozhlasu dodával nepravdivé informace o vlasovcích. Generál Kutlvašr se bránil a odpovídal na obvinění, že se svou ilegální skupinou je odpovědný velitelství ALEX, tedy generálu Slunéčkovi. Smrkovský, který dostal souhlas od ČNR mu odpověděl: "Pane generále, vy jste se svojí (vojenskou) skupinou nabídl služby ČNR a my je bez výhrad přijali a pověřili vás velením. Když pan generál Slunéčko je zde a nepřišel tak jako vy nabídnout služby ČNR, tak zůstáváte velitelem vy, a panu generálu Slunéčkovi vyřiďte, aby si šel lehnout do postele" (Rozmluva je uvedena na str. 115 - 118 ´Životopisu´J. Knapa).
Foto

Obrázek

generála Karla Kutlvašra vojenského velitel Pražského povstání.
Foto ČNR v Pražském povstání

Obrázek

, kde je Josef Smrkovský tím třetím zleva.

"Motivace uvedeného dokumentu J. Knapa je pokus o vlastní ospravedlnění. Stejným způsobem se zachovalo nebo muselo zachovat mnoho dalších osob zúčastněných na Pražském povstání. Realismus názoru nelze upřít autoru ´Životopisu´, pravděpodobně příloze ke kádrovému materiálu straníka vystoupení s. Davida vůči Buňačenkovi a stejně tak jadrnému slovníku Smrkovského. Všichni nastoupili cestu úchylkářů v povstání, které samo bylo úchylkou a podle představ orientovaných na osvobození z východu vůbec nemělo dojít. Do stejně nechtěného koloběhu se dostala i Buňačenkova 1. divize ROA a jednání jejího velitele potvrzuje, co v knize bylo již řečeno. Výběr jeho osoby na velitelské místo byl nevhodný, jednal proti rozhodnutí svého představeného, gen. Vlasova; ovšem, kdo chce soudit, nechť vezme v úvahu jeho postavení, jež bylo jistě nejhorší ze všech zúčastněných. Kromě vůle zachovat při životě svou početnou divizi měl jistě málo politického taktu. Rozstřílet dělostřelecky Hradčany byla jistě vysoká cena za to, aby v jejich ruinách byl pohřben K. H. Frank. Stejně tak bylo nepřijatelné opustit barikády, protože ty se staly nejúčinnější zbraní Pražského povstání (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 173, 174.)."

Pro 1. divizi ROA byl 7. květen velmi osudový a zároveň rušný den.
Ruská 1. divize ROA ten den útočila od časného rána na střed města, zatím jen dvěma zesílenými pluky, avšak kontrolu nad městem dosahovala zastavením postupu německých oddílů z vnějšího okruhu Prahy.
Stejný den jak víme kapitán Antonov jednal v ČNR a odeslal gen. Vlasovovi, nikoliv Buňačenkovi, děkovný dopis, který měl velice chladný obsah a ve skutečnosti byl odmítavý.

"Ve vltavském údolí stojí 2. pluk ROA a chrání Prahu od jihu.
V Ruzyni bojuje 3. pluk ROA o důležité pražské letiště. Petřín je obsazen 4. plukem ROA.
Někde v Praze jedná americká mise s 1. divizí ROA o německé kapitulaci. Do výsledků jednání zasahuje zplnomocněnec NKVD pro Československo.
Odpoledne je u Buňačenka Matuš a po něm přicházejí zástupci ČNR David a Knap. Vyzývají velitele 1. divize ROA Buňačenka, aby se svou divizí opustil Prahu.
Mezitím je známo, že Američané nepostupují, ale od severu se přibližuje Rudá armáda.
Po všech těch návštěvách a odmítnutích dostává Buňačenko další ´urážlivý dopis´, jemuž věnují historické prameny ROA tolik pozornosti.
Po výčtu hlavních událostí toho dne (7. května) nezbývá než položit následující otázky: Proč stáhl Buňačenko své útvary na smíchovskou stranu až ve 23 hodin? Doufal snad stále ještě v nějaké záruky? Bylo snad toto otálení projevem neochoty přiznat si svůj vlastní neúspěch?
(Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 174.)."
O dalším pak ještě příště.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Stanislav A. Auský , Vojska generála Vlasova v Čechách.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=145&t=1613&start=80
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“