ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 76.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 76.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 76.
Mapa útoků v Pražské operaci

Obrázek

do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Historik Auský, který v době Pražského povstání v květnu 1945 sloužil u průzkumné čety, vytvořené z 2. pluku ruské 1. divize ROA, poté co se svou průzkumnou četou provedli prohlídku několika domů Na Hřebenkách psal později o tom, že úkol odzbrojit domy byl nad síly jejich jedné čety. Dále píše, cituji:

"V té době ustupovala od stadionu pod německým tlakem skupina českých dobrovolníků z Berouna...
V odpoledních hodinách (dne 6. května 1945) se průzkum vrátil zpět do Waltrovky. Části 2. pluku (ze kterého předtím byla vyčleněna četa průzkumu, ve které byl i Auský. 2. pluk byl nejprve v noci z 5. na 6. května jako záloha velitele ruské 1. divize gen. Buňačenka - má poznámka) se však zatím přesunuly na jih od Prahy.
Údolí Vltavy, vyčištěné přechodně od Němců, zůstalo po příchodu 1. pluku do Prahy otevřené. Protože se očekával další postup útvarů SS 1. pluku z jihu, rozhodl se velitel divize nasadit na tento směr celý 2. pluk, a to dva prapory na levém břehu Vltavy a jeden prapor do prostoru Slivenec.
Prapory 2. pluku ve vltavském údolí postoupily pak bojem za neustálých srážek s Bojovými skupinami SS až k soutoku Berounky a Vltavy v Lahovičkách. Tam byl konečně postup útvarů SS na Prahu po levém břehu Vltavy zastaven. Ruský 2. pluk u Lahoviček ztratil 48 mužů, kteří byli pohřbeni na místě. Tento vojenský hřbitov existoval ještě v roce 1946. Dnes jsou zpopelněné pozůstatky těchto vojáků uloženy pod pomníkem Osvobození na severním okraji mostu přes Berounku.
Když SS nemohli proniknout úzkým koridorem mezi Vltavou a příkrými stráněmi na západě, snažili se prorazit údolím od Radotína na severozápad, směrem ke Slivenci. Zde se ovšem znovu střetli s pěším praporem ruského 2. pluku a dostat se Praze do týla se jim nepodařilo. 2. pluk v tomto prostoru bojoval až do ranních hodin 8. května... (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 153, 156.)."
Zde viz ještě snímky od Martin Fryč z Pražského povstání (cyklus - Venkovní výstava Stavte barikády), volně na webu:
http://martinfryc.eu/vystavy/venkovni-v ... -povstani/

O dalších událostech, které se v Praze staly dne 6. května, a na které měla přímý vliv ruská 1. divize ROA, její čtyři pluky, stejně jako co se dělo v jejich okolí, dál říká historik Auský, ze svých pátrání z českých, amerických, ruské ROA, a německých historických pramenů a výpovědí svědků. Mapuje situaci podle zápisů všech čtyř pluků a tak se některé události dalšího pluku, jako v zápisech i opakují, vždy však jen krátce:

"Německé dělostřelecké baterie na Petříně ostřelovaly cíle v Praze, aniž jim v tom mohl někdo zabránit. Jedním z cílů byla nemocnice Sanops, kde byli ošetřováni ranění povstalci. Když dělostřelecký pluk ruské 1. divize zaujal palebné postavení nad Zlíchovem, zkoordinoval činnost s českými důstojníky ze štábu povstání. Řízení palby a ověřování cílů se zúčastnil přímo velitel divize z pozorovatelny Na Vidouli.
Ruský 4. pluk postupoval na Prahu po hlavní silnici Beroun-Praha za 3. plukem. Ještě než se celá kolona zformovala, opustila (4.) pluk skupina Skotů. Na jedné kořistní samochodce, znovu s červenými barety na hlavách, vydali se na opačnou stranu, na Plzeň, k americké 3. A. Je možné, že odjeli s nějakým posláním, protože část se jich k pluku vrátila, když už bojoval v Praze.
Přímý doklad o jejich činnosti se nedochoval.
Když (4.) pluk dosáhl obce Chrášťany a Zličín, bylo slyšet střelbu z prostorů ruzyňských kasáren a letišť. Tam tou dobou 3. pluk zahájil obléhání obou objektů a ostřeloval jejich německou posádku. Na letišti startovaly německé stíhačky Me 262 a útočily palubními zbraněmi na pochodující kolony vojsk ROA. 6. května dopoledne procházel ruský 4. pluk Plzeňskou třídou přes Motol a Košíře na Smíchov. Obyvatelstvo opět s nadšením vítalo pochodující vojáky, dávalo jim květiny a pohoštění. Přicházeli osvoboditelé. Na domech v Košířích visely z činžovních domů dva velké prapory se Svatoondřejským křížem a portrét gen Vlasova, přes dvě poschodí, nakreslený uhlem. Po dosažení Smíchova se oba prapory obrátily na sever a rozvinuly se proti dominujícím kopcům: Strahovu, Petřínu a Hradčanům, kde bojovali povstalci s německou posádkou. Velitelství pluku se usadilo v rohovém domě na náměstí Kinských proti bývalým Štefánikovým kasárnám. V této části města stále vládl poměrný klid, čemuž nasvědčovaly polní kuchyně před kasárnami.
Roty I. praporu zahájily postup z ulice Újezd petříňskými stráněmi k rozhledně a k Strahovskému klášteru. U historických opevnění, severovýchodně od stadionu, narazily na první německý odpor. Sotva však německá posádka zjistila, že bojuje proti pravidelné armádě, zastavila palbu a od stadiónu se k I. rotě dostavil parlamentář, německý plukovník s bílým praporem, a nabídl složení zbraní. Velitel roty jej odvedl k plk. Sacharovovi na Smíchov.
Tam však mezitím došlo k události, která odsunula do pozadí kapitulaci německé posádky Strahova. Na velitelství pluku se vrátili čtyři Skotové z původní skupiny, která odjela do Plzně, a přivezli zprávu od některého z amerických velitelství v Plzni o výslovném zákazu dalšího postupu Pattonovy 3. A. To znamenalo, že další boj divize ROA v Praze měl jediný výsledek: padla by celá do rukou Rudé armádě, jež měla zřejmě osvobození Prahy vyhrazeno pro sebe. Plk. Sacharov okamžitě odjel se zprávou na velitelství divize. Když se později v noci vrátil, zastavil další bojové akce, ale velitel I. praporu zůstal v prostoru Petřína a Strahova ještě po celý den 7. května.
II. prapor byl 6. května dopoledne nasazen proti odpůrcům v prostoru Pražského hradu a Černínského paláce. Podrobnosti o jejich činnosti nejsou známy až na to, že pod jeho tlakem ustoupila německá posádka do Dejvic (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 156, 157.)."

Dne 6. května 1945 byla, po rušném a bojovém dopoledni, odpoledni, až do večera 23,00, dle zápisů a hlášení na velitelství ruské 1. divize, po plucích a divizních jednotkách, rozložena v Praze v následujících prostorech:

"1. pluk: Smíchov, mosty Palackého a Jiráskův.
2. pluk: v prostoru jižně od Prahy.
3. pluk: obléhal letiště a kasárna v Ruzyni.
4. pluk: nasazen proti německým odporům v prostoru Petřín, Strahov a Hradčany.
Průzkumný oddíl: Smíchov.
Velitelství ruské 1. divize: Jinonice."

Generál Vlasov byl se svým štábem ke stejné hodině na zatím neznámém místě, několik kilometrů od Jinonic...

"Bojové akce ruské 1. divize ROA se ve středu města na příští den (tedy na 7. května 1945). projednávaly na vojenském velitelství Bartoš v Bartolomějské ulici v 18,00 hodin. Za českou stranu se jich zúčastnil plk. gen. št. Heřman a za ruskou 1. divizi velitel 1. pluku pplk. Archipov, jeho pobočník npor. Sokolov a český styčný důstojník. Útok se měl provést třemi pluky na samostatných směrech:
- Košíře - Smíchov - Vinohrady - Nusle s případným odbočením z Karlova náměstí do Nového Města.
- Břevnov - Malá Strana - Staré Město - Žižkov - Karlín.
- Dejvice - Bubeneč - Holešovice s případným odbočením do Starého Města.

To bylo štábní rozhodnutí, ale skutečnou situaci diktoval německý postup na město a pod tlakem došlo ke změně. 2. pluk ROA obsadil přístupy k Praze údolím Vltavy od jihu, 4. pluk ROA útočil na Petřín a Strahov a 3. pluk ROA ve směru Hradčany-Dejvice. Na střed města zbyl tedy pouze 1. pluk pplk. Archipova.
Jednání mezi plk. Heřmanem a pplk. Archipovem bylo předmětem nejdůležitějšího vojenského rozhodnutí velitelství Bartoš a neúčastnili se ho ani gen Kutlvašr ani gen. Buňačenko. Důvod pro jejich nepřítomnost se může hledat jen v dohadech. Jinak je tomu se třemi směry útoků tří pluků.
Byly neproveditelné. O osudu Prahy se stejně rozhodovalo na předměstích, a ne ve středu města.
První pochybnosti o tom, že divize ROA bude pokračovat v bojových akcích v Praze, vznikly ještě téhož dne 6. května 1945 v noci. Vyvolala je jednak zpráva, kterou přinesli Skotové z Plzně, a dále americký ozbrojený konvoj, který se objevil v Praze a měl zvláštní poslání.
Odpoledne 6. května obdrželo totiž velitelství americké 16. obrněné divize v Plzni od svého nadřízeného velitelství zvláštní rozkaz. Silně ozbrojená motorizovaná eskorta měla dopravit do Lázní Velichovky německého štábního důstojníka plk. Meyer-Detringa, který přiletěl do Plzně letadlem. Jeho úkolem bylo zprostředkovat jednání německé posádky v Praze o zastavení bojů a přípravu kapitulace. Konvoj opustil Plzeň k večeru. Část konvoje měla zřejmě zvláštní poslání a objevila se na vojenském velitelství v Bartolomějské ulici, kde měl velitel konvoje získat zprávy na místě o stavu Pražského povstání.

O příjezdu konvoje se dozvěděl gen. Buňačenko od četnické hlídky, jež přijela na velitelství ruské 1. divize v Jinonicích někdy po 21,00 hodině a vyřídila mu požadavek štábu povstání poslat zplnomocněnce k jednání na vojenském velitelství v Bartolomějské ulici. Víme, že Buňačenko pověřil tímto úkolem velitele pluku, s největší pravděpodobností velitele 1. pluku pplk. Archipova. Když ten se s tlumočníkem dostavil do Bartolomějské ulice, viděl před budovou řadu vojenských automobilů. Mezitím důstojníci z českého velení informovali velitele konvoje, amerického kapitána, že se jim zatím daří zvládat situaci, a to s pomocí ruské 1. divize ROA, která se od rána účastní bojů na české straně. V té chvíli si neuvědomili nebo prostě nevěděli, že se tímto tvrzením připravili o poslední naději, že americká vojska zasáhnou do bojů o Prahu. Podle konečné dohody mezi generálem Eisenhowerem a generálem Antonovem ze sovětského vrchního velení neměla americká vojska překročit čáru Plzeň - Č. Budějivice. Přesto však americký zásah za tuto čáru nebyl vyloučen za předpokladu, že by si jej vyžádala nutnost, i když obsazení Prahy by bylo časově omezeno.... (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 157, 158.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 76.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 77.

Ve stejné době, kdy v Bartolomějské ulici probíhala jednání mezi českým velením Bartoš a americkým kapitánem o stavu Pražského povstání, dostavil se Buňačenkem pověřený pplk. Archipov. Amerického kapitána velice překvapil německý stejnokroj. Čeští zástupci velení se mu snažili vysvětlit oč se jedná a kdo je vojsko, které bojuje na straně povstání. Američan moc nechápal a pak se raděj sám přímo přes prostředníka zeptal, pplk. Archipova zda se jim podaří překonat německý odpor. Podplukovník Archipov Američanovi odpověděl, také přes tlumočníka: "Ano, rozhodně do té doby, dokud do Prahy nedorazí další americké jednotky." Americký kapitán odpověděl, že jeho konvoj není předvojem postupující americké armády (Američané jeli jako celý konvoj do Lázní Velichovky, kam vezli německého plk. Meyer-Detringa k jednání o bezpodmínečné kapitulaci.. - má poznámka) a že americké oddíly do Prahy nepřijdou. Jeho posláním je pouze přesvědčit se na místě o situaci a podle toho, co viděl a slyšel, není zde amerického zásahu zapotřebí. Je přesvědčen, že divize zvládne situaci až do příchodu "ruského spojence".

"Podplukovník Archipov se nejprve musel vzpamatovat. Hlavní předpoklad účasti ROA na Pražském povstání - spojení s americkou armádou - se tedy nesplní. Po chvíli odpověděl: ´Vojensky jsme to schopni udělat. Ale politicky je to v naší situaci vyloučené. Pro nás pro všechny to znamená odsouzení k smrti.´
Kolik z celého jednání americký kapitán pochopil, je sporné. Měl naspěch, aby byl v bezpečí za americkou linií u Plzně, a chaotickou situaci bojujícího města, plného všemožných stejnokrojů, ozbrojených civilistů a cizích řečí, určitě dobře nechápal....!

Velitel 1. pluku Archipov omezil další jednání na to, že upozornil náčelníka štábu povstání Bürgra-Bartoše, že za této situace divize asi Prahu opustí a aby se připravil na obsazení úseků, které divize ROA vyklidí...
O výsledku jednání byli ještě v noci informováni jak gen. Buňačenko, tak gen. Vlasov. Přesto však 1. divize zůstala v Praze ještě celý den, 7. května. K definitivnímu rozhodnutí opustit město došlo až po rozporech s vlastním spojencem ´Českou národní radou.´
Dne 7. května, až po tom, co Archipov uslyšel ortel nad 1. divizí ROA z úst amerického kapitána, došlo k hlavnímu nasazení divize v Praze.
7. května v 01,00 hodin byl vydán následující rozkaz: 05:00 hodin zahajuje divize útok 1. plukem s úkolem obsadit střed města.
Pro útok na Prahu si vyžádal velitel divize od českého velení následující opatření:
Jelikož situace je na mnoha místech nejasná, povstalci vyklidí pozice v těsné blízkosti německých středisek odporu, aby útvary divize měly prostor na rozvinutí.
V 03:00 hodin dá české vojenské velení k dispozici 50 průvodců, kteří dobře znají Prahu. Ve spolupráci s českým vojenským velitelstvím budou na mapách vyznačena střediska odporu.
České vojenské velitelství tyto požadavky splnilo.

V 05:00 hodin nastoupila 1. divize ROA k útoku. Mosty Palackého a Jiráskův překročily dva prapory 1. pluku s částí divizního dělostřelectva a každý prapor byl zesílen dvěma tanky a dvěma protitankovými děly. Postup pokračoval do střední a jižní části města. Proti Petřínu, kde prostor stadiónu stále ještě držely německé jednotky, jimž se den předtím nepodařilo kapitulovat, byla mezi Štefánikovými kasárnami a Smetanovým mostem ponechána jedna rota na krytí mezery mezi 1. a 4. plukem. Do večera téhož dne bylo vzato do zajetí asi 4 000 příslušníků německé armády a stanoviště velitele pluku se přesunulo do hotelu Beránek na Tylově náměstí. Asi v 10,00 hodin se dostavil na velitelství pluku německý parlamentář, poručík, jehož poslal gen Toussaint (velitel německé obrany Prahy - má poznámka.). Předmětem jednání bylo vyjasnění ´nedorozumění´. Gen Toussaint žádal přerušení boje proti německým útvarům, a ze strany ROA byl postaven požadavek, aby německá armáda složila zbraně. Po 12,00 hodině se tento parlamentář objevil znovu a tentokrát doručil následující dopis od gen Toussainta:
´V tomto těžkém okamžiku, kdy se vy, vlasovci, a my musíme sjednotit proti společnému nepříteli komunismu, obrátili jste zbraně proti nám. Považuji to za nedorozumění a prosím vás o zastavení bojové činnosti proti nám. Zítra, 8. května, bude Praha vyčištěna od českých povstalců.
Generál Toussaint.´
(Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 158, 159, 160.)."

Toussaint hrál na citlivou strunu jednotek a velení ROA, ale neuspěl.
Historik Auský pak dále podává, z ruských historických pramenů, velice zajímavé svědectví, jak sovětská strana navázala v Praze již 7. května radiové spojení s ROA a uvádí jeho průběh, cituji:

"Ruské prameny uvádějí následující zajímavou podrobnost: Na západním okraji města (Prahy - má poznámka) byla sovětaká radiová stanice, obsazená sedmi sovětskými parašutisty pod vedením kpt. Rudé armády Sokolova. O jejich činnosti je známo, že měli spojení se štábem velení Pražského povstání. Někdy toho dne (7.) měl velitel pluku Archipov zajímavý rozhovor s kapitánem Sokolovem:
A: U telefonu velitel 1. pluku 1. divize ROA.
S: Zdrastvujtě, tovaryš polkovnik. Já kapitán Sokolov.
A: Zdrastvujtě, kapitán.
S: Soudruhu plukovníku, jste přesvědčen, že Praha bude vyčištěna od SS?
A: Ano.
S: Jaký stav má váš pluk a jak je technicky vybaven?
A: (Archipov uvedl dvojnásobné stavy, a znělo to přesvědčivě.)
S: Ano, s takovým plukem se dá bojovat. Řekněte, soudruhu plukovníku, mohu hlásit do Moskvy, že pluk jde do boje za soudruha Stalina a za Rusko?
A: Za Rusko ano. Ne za soudruha Stalina.
S: Vždyť jste přísahal soudruhu Stalinovi a jistě jste prošel vojenskou akademií v Sovětském svazu.
A: Já jsem absolvoval vojenskou školu v Moskvě, ale v roce 1914. Stalinovi jsem nikdy nepřísahal. Jsem důstojníkem ROA a přísahal jsem generálu A. A. Vlasovovi.
S: Nyní je my vše jasné. Vy jste zřejmě starý emigrant.
Tím rozhovor skončil (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 160.)."

Pokračujme dál útokem ROA dne 7. května 1945. České velení chtělo a pplk. Archipov jim vyhověl, aby byly poslány dvě čety pluku na ochranu právě řečené sovětské vysílačky. Někdy je tato ochrana vydávána za pokus vojáků ROA se zmocnit strašnického vysílače, neboť tam došlo k přestřelce, říká Auský a dodává, že mu souvislost není jasná a že v žádných ruských pramenech o tom nic nenašel...

"Útvary 1. pluku ROA pronikly toho dne, 7. května odpoledne, až na Lobkovicovo náměstí na Vinohrady, do Vršovic a na Soudní náměstí na Pankráci, 3. pluk se rozvinul v prostoru Ruzyně, Bílé Hory a Břevnova. Útvary 4. pluku obsadily Petřín, kam se přesunula část dělostřelectva ze Zlíchova, a částečně Hradčany. O činnosti 3. pluku přímo ve městě se nedochovaly žádné zprávy. Částečně se to dá vysvětlit tím, že stál v záloze pro akce 8. května.
V prostoru 4. pluku plk. Sacharova objevilo se před odjezdem z Prahy několik amerických tanků. Nešlo o bojovou jednotku, byli to váleční reportéři.
Se zájmem fotografovali a dělali si poznámky do bloků. Jeden americký důstojník v hodnosti majora mluvil s velitelem pluku a řekl mu následující:
´Domnívám se, že americké velitelství bylo ochotno jednat s vámi o internování. Myslím, že vaše činnost v Praze proti Němcům vám pomůže vykoupit vás u sovětské vlády za to, že jste spolupracovali s Němci..´
To bylo druhé setkání ROA s Američany, od jejichž příchodu do Prahy závisel osud ruské 1. divize. Mezi důstojníky a mužstvem se o něm mnoho mluvilo. Jedinou nadějí a útěchou zůstávalo, že až přijde chvíle jednání se skutečným americkým velitelstvím, najdou snad vojáci ROA víc pochopení a porozumění.... (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 160, 161.)."

V dalším se pak historik Auský snaží podat vysvětlení proč, když vojáci ROA odzbrojili německé jednotky, sebrali pro sebe většinu německé výzbroje, nebo celou, a jen někdy a jen část, dali povstalcům v Praze:

"V českých publikacích se tvrdí, že ROA neodevzdávala ukořistěné zbraně českým povstalcům. To je z části pravda a mělo to své důvody. Divize měla neobvykle vysoký stav. Nikdo neznal přesná čísla. Neustále se k ní připojovali nově příchozí, uprchlíci z pracovních a zajateckých táborů a ruští dobrovolníci z německé armády. Za pražské akce dosáhl stav asi 23 000. Nově příchozí k divizi neměli zbraně. Neozbrojení příslušníci byli většinou ponecháni v ubytovacích rajónech v prostoru Suchomasty. Přesto však počet neozbrojených i u divize v Praze byl velký a ukořistěné zbraně dostávali v první řadě tito bojovníci."

A pak následovaly další události dne 7. května, z nichž některé byly vyústěním již několik dní trvajících sporů v ČNR s čs. rozhlasem a i s Vlasovci:

"Večer 7. května vysílala pražská rozhlasová stanice následující prohlášení:
´...Česká národní rada prohlašuje, že akce generála Vlasova proti německým vojskům je vlastní záležitostí těchto jednotek a Česká národní rada nemá s nimi žádnou politickou dohodu. Spolupráci vojenských akcí proti nacistům uskutečňují vojenské štáby.´
Zpráva obsahuje jednu zásadní nepřesnost. Nešlo o akci gen. Vlasova, nýbrž o akci gen. Buňačenka, kteý jednal samostatně, nezávisle na velení ROA. Bojující Praha se tímto informovala, že ČNR se distancuje od akcí vlastního vojenského velitelství.. Relace byla výsledkem celodenního, často bouřlivého jednání v ČNR. O průběhu zasedání bude ještě řeč
(Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 161.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 76.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 78.

Text vysílání čs. rozhlasu, večer 7. května 1945 přímo "nadzvedl" špičky ruské 1. divize ROA. Velitel 1. pluku pplk. Archipov okamžitě odjel do vojenského štábu Pražského povstání a tam žádal náčelníka štábu pplk. Bürgera (zde ještě štáb vojenského velitelství,

Obrázek

VVVP "Bartoš", Praha, květen 1945. Zleva doprava: sedící gen. Kutlvašr, sedící v košili Jar. Nechanský a stojící v náklonu je pplk. Fr. Bürger-Bartoš.), aby bylo prohlášení odvoláno jako nepravdivé. Pplk. Bürger řekl, že v Praze je v současné době dvojí vedení, a to vojenské a politické. Štáb 1. divize ROA sice jednal, ale jednal s vojenským velením, a to nemůže jít proti ČNR (zde zasedání ČNR

Obrázek

v květnových dnech roku 1945. Třetí zleva Smrkovský za KSČ.). Archipovova odpověď zněla, že v tom případě stáhne svůj pluk z Prahy.
Náčelník štábu Archipova pak ujistil, že pokud budou Rusové Čechům dál pomáhat, rádio bude ve vysílání zpráv o boji ROA pokračovat. Hned na toto oznámení odeslal velitel divize ROA, generál Buňačenko do redakce radiostanice následující zprávu:
"Hrdinné jednotky armády generála Vlasova, které přišly na pomoc našim bratrům Čechům, pokračují v očišťování města od Němců."
Ale jestli byla zpráva vysílána se nepodařilo historiku Auskému zjistit a nikdo z účastníků se do roku 1995 nepřihlásil, že by jí slyšel.
Téže noci ze 7. na 8. května, přesněji 7. května ve 23,00 hodin, nařídil velitel ruské 1. divize ROA generál Buňačenko, aby jednotky opustily střed Prahy, překročily Vltavu a zajistily pozice divize v prostoru mostu Železničního, Palackého a Jiráskova.

"Rozkaz nebyl jen reakcí na rozhlasové vysílání. Vedly k němu hlubší příčiny, ale rozhodnutí odejít z Prahy podnítilo hlavně jednání ČNR a další intriky. I o tom bude řeč.
Na uspíšení odchodu divize z města měla však také podíl zpráva velitele divizního průzkumného oddílu, jenž hlásil postup Rudé armády, která v tu dobu překračovala Krušné hory a směřovala na Prahu.

Následujícího dne, 8. května v ranních hodinách, divize ROA tedy opouštěla Prahu a večer se vrátila do svých původních ubytovacích prostorů v okolí Suchomast. Vlasov odjel z Prahy již odpoledne 7. května a večer byl v zámku v Suchomastech. Tam ho ještě jednou navštívila skupina tří důstojníků z českého vojenského velitelství z Prahy, z nichž jeden mluvil rusky se slabým cizím přízvukem. O tomto posledním jednání Vlasova s českými důstojníky existuje vzpomínkový článek poručíka G. z 1. divize ROA s rekonstruovaným rozhovorem, jak jej slyšel z vedlejšího pokoje, když čekal na gen. Vlasova, aby mu podal hlášení.
Důstojníci, z nichž jeden byl podle popisu v generálské uniformě, žádali gen Vlasova, aby s armádou zůstal v Praze, a ujišťovali ho, že podniknou veškerá opatření, aby nikdo z divize nebyl potrestán, a že po vítězném skončení války nastane v Rusku nová éra a vše bude odpuštěno. Na to odpověděl Vlasov:
´Odpuštěno? Já přece nežádám o žádné odpuštění. Kdyby všechno začalo znova, nastoupil bych stejnou cestu.´
Setkání je zaznamenáno i v rukopise velitele 2. pluku, pplk. Arťomova.
Podle jeho verze vysvětlovala delegace neúspěšné jednání kpt. Antonova v ČNR jakýmsi nedorozuměním. O odstranění této chyby prý už vojenský štáb Pražského povstání jedná s ČNR. Delegace štábu naivně oznámila, že chyba bude napravena a že z české strany dojde k omluvě...
Od toho dne večer přestalo však pražské rádio hlásit cokoliv o 1. divizi ROA a obracelo se o pomoc pouze k Rudé armádě. Jak ve štábu gen. Vlasova, tak u 1. divize bylo všem jasné, že v ČNR mají převahu komunistické síly, a to jen potvrdilo rozhodnutí opustit město.
Po odchodu divize z města došlo k bojům na místech, kde se až dosud nebojovalo, např. na Smíchově, v Jinonicích a v Motole. Tyto prostory předtím kontrolovala 1. divize ROA. Šlo zřejmě většinou o německé jednotky, které se chtěly probít na západ (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 162, 163.)."

V dalších řádcích pak historik Auský ještě doplňuje, cituji:

"Než vyčerpáme všechny přímé prameny o bojové činnosti v Praze a přejdeme na pozadí politických jednání a intrik oněch dnů, chtěl bych se vrátit ještě ke dvěma zprávám, které přímo souvisí s Pražským povstáním a činností německého úřadu.
Kusá zpráva o činnosti jednoho z pluků 1. divize ROA pochází od vedoucího Spolkového vojenského archivu ve Frierburgu dr. Stahla, který jako raněný důstojník byl v roce 1945 přidělen na velitelství obranného okruhu Praha na Malostranské náměstí. Vzpomíná si, že jeden z velitelů pluků ROA s doprovodem se dostavil k veliteli Prahy s výzvou, aby složil zbraně. Požadavek byl odmítnut. Dr. Stahl uvádí, že pluk onoho velitele obsadil nato Petřín. Jednalo se zřejmě o pluk Sacharova a další zpráva s touto přímo souvisí.
Povstání v Praze prožil také dr. Kroeger a jeho údaje poskytují zajímavý pohled do vnitřních pražských kruhů SS. Nedá se říci, že by pro ně povstání bylo překvapením, a že někteří důstojníci 1. divize konspirují, vědělo se také. Když se však 1. divize nakonec objevila v Praze na straně Čechů, byl tu přece jen pocit trpkosti a zklamání, poněvadž SS tuto armádu uvedli v život a její přechod do nepřátelského tábora byl považován za zradu, i když podíl vlastní viny se přiznával, a okolnosti, za nichž se 1. divize tak rozhodla, byly rovněž brány v úvahu.
Po incidentu v Kozojedech opustil dr. Kroeger divizi a odjel do Prahy ke K. H. Frankovi. K. H. Frank byl však v té době ve Flensburgu u velkoadmirála Dönitze.
Když vypuklo Pražské povstání, bydlel dr. Kroeger v hotelu Alcron, který měl tehdy německý personál a byl většinou obsazen příslušníky německých ozbrojených složek. Poněvadž po 12,00 hodině 5. května nemohl nikdo hotel opustit, připravoval se Alcron s hosty a personálem na obranu. V 15,00 hodin se dostavila hlídka české policie a žádala, aby z hotelu propustili dva české důstojníky policie, jejichž přítomnost je nutná na velitelství povstání. Do té doby o nich nikdo nevěděl. Policejní hlídka však znala čísla pokojů a důstojníci tam skutečně byli. Po krátkém vyjednávání byli oba ochotni zaručit volný odchod hostům hotelu i personálu s tím, že po dobu průjezdu Prahou budou všichni spolu s policejní hlídkou, sloužit jako rukojmí. Cesta Prahou do Černínského paláce trvala půl druhé hodiny. Česká policejní hlídka skutečně zabránila všem násilnostem a před vchodem do paláce, který byl dosud pod ochranou strážního útvaru SS, byli příslušníci české policie propuštěni.
S K. H. Frankem se dr. Kroeger setkal až příštího dne, když povstání bylo už v proudu. Přesto, že v té době bylo už ztraceno ruzyňské letiště a bojovalo se u rozhlasu, nebyla situace považována za nebezpečnou, pokud 1. divize nepřejde na českou stranu. Když se konečně Kroeger setkal s Frankem, jeho první slova zněla: ´Víte co se dole děje? Vlasovovi lidé bojují s našimi vojáky. Tak jsem měl přeci pravdu já a všichni ostatní, kteří po měsíce varovali a varovali.´
6. května se dostavil na Pražský hrad také parlamentář ROA a žádal dr. Kroegera, aby se dostavil k plk. Sacharovovi, jenž, jak víme z několika údajů, se pokouší samostatně vyjednávat s německým velením Prahy o kapitulaci. Jelikož dr. Kroeger Sacharova znal a považoval ho za osobu krajně nespolehlivou a protože byl varován také gen. Toussaintem, pozvání nepřijal. Později, ve stejnokroji ROA, se přece jen účastnil jednání na Mezinárodním červeném kříži na Malostranském náměstí. Chtěl navázat spojení s Vlasovem a spolu s ním nalézt řešení pro situaci v Praze, hlavně dosáhnout volného odchodu německého obyvatelstva z města a zabránit násilnostem vůči německým civilistům a zajatcům. Na MČK ho nepřijali přátelsky, ale MČK neměl také možnost ani ochotu něco podniknout. Jeho úředníci se spíše zabývali odesíláním telegramů na americké velitelství v Plzni se žádostmi o pomoc bojující Praze.
S plk. Sacharovem ani s gen. Buňačenkem dr. Kroeger jednat nechtěl. Neviděl žádnou naději, že by jejich prostřednictvím mohl ovlivnit situaci v Praze.
Prahu dr. Kroeger opustil 8. května v konvoji pluku ´DF´/což byl pluk z tankové divize Der Führer", který měl dojet do Dejvic a také dojel - má poznámka./ (Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 163, 164.)."

Jednání ČNR s ruskou 1. divizí v Pražském povstání.
Po celou dobu předchozího textu, jsme se zaměřovali většinou na boje ROA v pražských ulicích a čtvrtích. Od vstupu ROA do pražských ulic a čtvrtí, v noci z 5. na 6. května a pak dne 6., ČNR jen málo věděla o jednotkách ROA. Přesto již od noci o ruské 1. divizi ROA jednala. I historik Auský prakticky začíná o prvních jednáních ČNR s ROA svou druhou větou následovně:

"Stále ještě o ní málo věděla a na konci jednání gen. Kutlvašr konstatoval, že činnost divize se zatím projevila slabě a je třeba chovat se k ní zdrženlivě.
Toto konstatování však vyplývalo z neinformovanosti. Vojenské akce většího rozsahu namířené proti středu města se připravovaly až na ranní hodiny příštího dne (7.)., ale i tak, už 6. května odpoledne, zabránil 2. pluk proniknutí bojových skupin SS Wallestein na Smíchov od Radotína a přes Slivenec. Kdyby to nedokázal, vojenské velení Prahy sotva mohlo zabránit jejich spojení s posádkou na Petříně a na Strahově a už 6. května by došlo k částečnému obklíčení Prahy od jihu a od západu... Ztrátou území, kterou povstalci utrpěli v následujících dnech, hlavně postupem Bojových skupin SS od severovýchodu z prostoru Milovice, by se Praha octla v těžkých nesnázích
(Historickým podkladem pro informace zde je Stanislav A. Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, str. 164, 165.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Stanislav A. Auský , Vojska generála Vlasova v Čechách.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=145&t=1613&start=80
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“