Stránka 1 z 1

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 70.

PříspěvekNapsal: 11/9/2017, 04:31
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 70.
Mapa útoků v Pražské operaci

Obrázek

do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Ve vzrušené debatě, která o Vlasovcích probíhala v ČNR 6. května 1945, se v závěru přihlásil o slovo i generál Kutlvašr, který jako voják dobře věděl, co vojenská pomoc Vlasovova vojska znamená "pro zoufale se bránící Pražany." Nastínil, že si nedovede momentálně představit, jaké následky by mělo odmítnutí jejich pomoci..! Zároveň však diplomaticky navrhoval, "že si vyžádá spojení s generálem Buňačenkem (jehož jméno členové ČNR překroutili na Budičenko...).
Komunista Václav David však i nadále trval na tom, aby se s Vlasovem nejednalo.
"Obraťme se nanejvýš s výzvou k Vlasovovým vojákům, aby pokračovali v boji po boku českého lidu."
Nakonec se přítomní usnesli, že bude dementována ranní rozhlasová zpráva, že ČNR jedna s generálem Vlasovem. Předseda ČNR, profesor Pražák následně telefonuje do rozhlasu a protestuje proti zprávě, kterou odvysílali o součinnosti s vlasovci. Zpráva prý nebyla schválena ČNR a proto žádá nápravu. Vysvětloval politickou i vojenskou závadnost toho co rozhlas odvysílal.
Na druhé straně telefonu se odpovědní pracovníci rozhlasu odmítali podřídit. Rozčilený Pražák odevzdal sluchátko Smrkovskému, který do telefonu křičel:
"Jestli se nepodrobíte, dám vás zastřelit!"
Pro generála Vlasova byl odeslán dopis přeložený do "chatrné" ruštiny:
"Pane generále Vlasove!
Česká národní rada děkuje Vašim vojákům za rychlou pomoc, kterou poskytli na radiovou výzvu našemu hlavnímu městu Praze.
Česká národní rada jednala s Vaším zplnomocněným představitelem a sděluje i způsob této spolupráce..."
V rozhlase pak bylo uveřejněno prohlášení, na němž se členové rady shodli, že akce generála Vlasova proti německým vojskům je vlastní záležitostí jeho jednotek a že ČNR nemá s nimi žádné politické úmluvy.
Prohlášení bylo skutečně nutné, protože vlasovci začali po svém příjezdu do Prahy okamžitě distribuovat letáky s kontroverzním obsahem, který zněl: "My ruští vojáci, kteří vedeme zápas za svobodu rodného národního Ruska proti dalšímu pokoření bolševismem, nemůžeme státi stranou tohoto zápasu českého národa. Dal jsem proto rozkaz ozbrojeným silám Komitétu pro osvobození Ruska vystoupiti na podporu vzbouřivším se českým národovcům.... (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z: Vojska generála Vlasova v Čechách, Stanislav A. Auský, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 323, 324, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Dokonce i od ministra zahraničního obchodu nové vlády ČSR, který byl v Londýně, Huberta Ripky, přišlo prostřednictvím vysílačky, která udržovala spojení s Prahou, dobrá rada, aby ČNR dbala krajní opatrnosti a zdrženlivosti při jednání s oddíly generála Vlasova. Spojenci na východě, ale i na západě, by nemuseli "skousnout" nějaké legalizování tehdejších "zrádců" SSSR... Prý může být udržován styk s ruskými vojáky, ale nutno zachovat opatrnost při jednání s jeho důstojníky a s ním (poměrně "šalamounská rada"). Vlasov je považován za zrádce a kdyby nebyla tato možnost vzata v úvahu, mohly by vzniknout vážné komplikace ve vztahu se Stalinem, a všeobecně i s Moskvou, jako takovou...!

"No ovšem. Samozřejmě. Jít do spolku se zrádci Sovětského svazu by znamenalo zříci se jeho spojenectví, to museli uznat i ti, co doufali, že Prahu osvobodí Američané. Ale na druhé straně odmítnout pomoc několika tisíc vojáků v situaci, kdy nebylo dost pušek pro všechny bojovníky a dost nábojů pro všechny pušky a kdy na Prahu útočily ze tří stran tankové divize Waffen SS, to bylo těžké, zoufale těžké. Vlastně nemožné. I pro vlastence, kteří se hlásili k národní a demokratické revoluci a uznávali autoritu nové košické vlády..."

ČNR, které velmi záleželo na tom, aby nebyla podezírána, že má s vlasovci nějaké politické "pletky", ujednání, se pak skutečně obrátila přímo na vojáky Vlasovovy armády s výzvou, kde mimo jiné stálo: "Byli jste zformováni k boji proti své sovětské vlasti. Rozhodli jste se včas obrátit zbraně proti nacistům, proti nepřátelům své vlasti. Vítáme toto vaše rozhodnutí, bijte je tak jako pražský lid, bijte je tak, jako je bije slavná Rudá armáda."

Ještě v sobotu dne 5. května 1945 se podařilo povstalcům obsadit Staroměstskou radnici, kde byly okamžitě uzavřeny všechny vchody do budovy a vytvořeny ihned zátarasy k obraně. Zároveň se hotovost městské stráže ujala obrany a začalo zatýkání německých úředníků a kolaborantů. Do večera se jich podařilo ve sklepení radnice nashromáždit 130 a i k střežení byly rozestavěny ozbrojené stráže.
(Zde viz mapka okolí

Obrázek

Staroměstského náměstí a radnice, kde se od 5. do 9. května 1945 odehrávaly těžké boje.)

Odzbrojováním německých vojáků na ulici i Němců v propojených budovách staré a nové radnice byly získány některé zbraně. Jednalo se z větší části o pistole, ale i pušky a samopaly. K obraně městského rozhlasu byl povolán z Josefské ulice oddíl policie. Pouliční tlampače tehdy Pražanům oznamovaly: "Českoslovenští občané! Hitlerovo Německo je rozdrceno! Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni zastavte práci! Vyvěste československé vlajky! Stojíme neochvějně za československou vládou v Košicích. Národní výbor hlavního města Prahy (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z: Vojska generála Vlasova v Čechách, Stanislav A. Auský a další výňatky, viz Použité podklady, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 324, 325 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Již ve 12 hodin se do budovy Nové radnice dostavil též dr. Václav Vacek, který se okamžitě ujal funkce revolučního primátora hlavního města Prahy. S ním, ve stejné době, již přišli i obránci všech radničních budov, kteří podle pokynů velitele obrany poručíka Kozla zaujali se zbraněmi určená místa, dle náčrtku obrany, i se vzájemným překrytím palebných ohnisek. Na všech balkonech Staroměstské radnice byly vyvěšeny vlajky všech států spojenecké koalice.
Brzy byla slyšet z Pařížské třídy střelba a ozval se hukot německých tanků, které se začaly blížit od právnické fakulty, sídla německého velitelství SS. Za tanky postupovaly husté skupiny esesmanů. Rychle vnikly na Staroměstské náměstí a zaujaly palebná stanoviště...

"Jeden z tanků začal ostřelovat balkon s vlajkami. Dva tanky vyjely z Celetné ulice, zastavily se proti radnici a namířily na ni děla. Asi dvě čety esesmanů začaly od kostela sv. Mikuláše z pušek ostřelovat budovu městského rozhlasu, který reproduktory přenášel do ulic hlášení a výzvy povstaleckého vysílače. Od právnické fakulty po obou stranách Pařížské třídy postupovaly další skupiny esesáků. Povstalci se je snažili zadržet střelbou z oken a domovních dveří.
Tanky umístěné proti východnímu křídlu radniční budovy začaly popojíždět a granáty ostřelovat okna i vchody, aby kryly chystaný útok na úřad zvaný Dům U Minuty. Několika zásahy bylo těžce poškozeno podloubí se sgrafity a zdivo na východní straně. Obránci, kteří měli zoufalý nedostatek střeliva, odpovídali jen ojedinělými výstřely.
Kolem 14. hodiny přijel autem od Čechova mostu ministerský předseda Bienert. Chtěl promluvit do městského rozhlasu, ale strážní jej zatkli a odevzdali představitelům národního výboru.
Celé odpoledne Němci vedli palbu z tankových kanónů i z pěchotních zbraní na objekty staré i nové radnice a na domy v ulicích ústících do Staroměstského náměstí. Povstalci řídkými výstřely dávali najevo své pevné odhodlání k boji. Hlouček sedmi civilistů, kteří z podloubí Kynzlových domů sledovali činnost tanků na náměstí, byl zasažen výbuchem granátu z tankového děla. Ozývaly se výkřiky hrůzy. Na chodníku se válela krvavá změť potrhaných těl. Nikdo explozi nepřežil (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z: Vojska generála Vlasova v Čechách, Stanislav A. Auský a další výňatky, viz Použité podklady, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 325, 326, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Palba esesmanů pokračovala až do soumraku a poté se Němci začaly stahovat a umlkla i střelba. Němci však své tanky pod ochranou stráží zanechali na jejich pozicích.

"6. května ráno za svítání nákladní auto se znakem Červeného kříže, které přijelo z Celetné ulice, přivezlo tankistům bedny s municí; pověstná teutonská lest.. Zanedlouho se Pařížskou třídou již opět rozléhaly německé povely. Na náměstí s řinčením pásů vjely další dva tanky. Jeden z nich zaujal postavení v ústí Dlouhé třídy, druhý zarazil u kostela sv. Mikuláše, natočen kanónem proti budově Nové radnice. Byl nevlídný, pošmourný den, vytrvale pršelo. Tank náhle nastartoval, smýkl se po mokré dlažbě a začal zblízka pálit na radniční vrata. Třemi čtyřmi ranami je úplně rozstřílel. Bylo vidět, jak na dvoře přebíhají obránci sem a tam. Hrozilo nebezpečí, že Němci vpadnou dovnitř. Muži usilovně stříleli z pušek a snažili se rychle zatarasit proražený otvor nábytkem , bednami, vším co bylo na radničním dvoře po ruce. Dvojice vládních vojáků v přilbách přivlékla na nádvoří psací stůl a na jeho desku umístila lehký kulomet. Jeden z obránců se odněkud z pozadí přihnal s pancéřovou pěstí. Mladík, skoro ještě kluk, rozcuchaný, umouněný, ve světlé, úplně promoklé větrovce a v hnědých pumpkách spuštěných ke kotníkům (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z: Vojska generála Vlasova v Čechách, Stanislav A. Auský a další výňatky, viz použité podklady, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 326, 327, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 70.

PříspěvekNapsal: 11/9/2017, 04:35
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 71.

Mladík, skoro ještě kluk s pancéřovou pěstí se měl k činu. Hned spustil: "Uhněte! Uhněte! Já mu to tam prásknu, parchantovi!" Oči mu divoce plály.
"Ze strany přiběhl četnický strážmistr, bez čepice, mokré vlasy do čela, v ruce pušku, na rukávě šedozelené blůzy širokou trikoloru. ´Umíš s tím zacházet, člověče?´křikl výstražně na mladíka.
´Jo, nebojte! Jeden Němčour mi ve sklepě ukazoval, co a jak. Pusťte, já ho odbouchnu!´
četník odháněl lidi z mladíkovy blízkosti. ´Všichni pryč! Nikdo nesmí stát za ním! Běžte stranou, sakra!´
Mladík, ten skoro ještě kluk, třemi skoky v podřepu popoběhl k barikádě navršené v rozstřílených vratech, zaklekl strojovými pohyby na pravé koleno, ve tváři úporné soustředění. Výmetnou rouru pancerfaustu si levičkou položil na pravé rameno a pravicí jí shora obemkl, pak levicí zvedl hledí a přes jeho mřížku hruškovitou hlavicí odjištěné zbraně namířil na bachratou, flekatě nabarvenou pancéřovou nestvůru, hřmotící sotva dvacet metrů od pobořené zdi. Esesáci venku si ho všimli. Zřejmě si ho vzali na mušku. Kulky kolem jen pršely, srážely omítku ze zdí, odštipovaly třísky z prken. Mladík jako by nevnímal, na pár vteřin chladnokrevně strnul a pak lehce škubnul pravicí, jak palcem shora prudce zmáčkl spoušť. Ohlušivě zahřmělo a za jeho zády vyšlehl snad třímetrový ohnivý ohon a vzápětí to dunivě bouchlo vpředu a přitom se oslnivě zablesklo. Náboj pancrfaustu proletěl pancířem a jako žhavá koule se v tanku roztrhl pekelnou ničivou explozí.
Dostal ji! uvědomil si střelec, napůl omráčený hlukem i leknutím, ale po ušpiněné klukovské tváři se mu pomalu šířil bezmezně šťastný úsměv. ´Dostal ji!´ vykřikl a odhodil odpálenou násadu, vyskočil, začal křepčit a skotačivě se objímal s kdekým.
´Na místa!´volal velitel. ´Všichni na místa, kde máte bejt, herdek, chlapi!´
Hořící tank vzal esesákům chuť pokračovat v útoku.
Couvli od rozstřílených zadních vrat radnice až za roh svatomikulášského kostela a spustili odtud prudkou, vztekle zběsilou palbu."

Stejného 6. května 1945 večer se pak na velitelství povstaleckých sil vzbouřené Prahy dostavil velitel 1. vlasovského pluku podplukovník Archipov.
Byl bez nálady a zdál se být mrzutý a rozladěný. Před budovou totiž uviděl skupinu amerických vojenských vozidel, která se cestou do hlavního Schörnerova štábu v Lázních Velichovkách, kde měli určení parlamentáři jednat o kapitulaci německých vojsk, zastavila v Praze. Američané totiž chtěli znát také situaci povstalců v Praze. Archipov se v rozhovoru s Američany dozvěděl novinku, že americká armáda, s jejímž příchodem do Prahy Rusové počítali, nesmí překročit demarkační čáru. Tím se vlastně celý Buňačenkův plán zcela zhroutil (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z: Vojska generála Vlasova v Čechách, Stanislav A. Auský a další výňatky, viz použité podklady, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 327, 328, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Protože na velitelství povstaleckých sil nebyl přítomen ani generál Kutlvašr, ani náčelník štábu podplukovník Bartoš, musel podplukovník Archipov jednat s druhým zástupcem, podplukovníkem Heřmanem.
Archipov hned Heřmanovi vytkl, že české velitelství nedostatečně popularizuje přítomnost Ruské osvobozenecké armády v Praze...

"Zdůrazňoval, že její operace potřebují co největší reklamu, aby si získala zásluhy v očích západních velmocí. Sdělil, že Rusům jde o to co nejrychleji obsadit Čechy, dřív než do nich vstoupí Rudá armáda. Podplukovník Heřman sliboval, že rozhlas bude opakovat hlášení o vlasovcích. Uklidněný Archipov jej poté seznámil s plánem útoku, který začne 7. května ráno:

1/ Archipovův 1. pluk se přesune na pravý břeh Vltavy, projde Novým Městem a obsadí Vinohrady.
2/ Druhý pluk z prostoru Jinonice-Zličín zaútočí směrem na Břevnov, Hradčany, Malou Stranu, pronikne do Starého Města a bude dále postupovat na Žižkov a Karlín.
3/ Třetí pluk bude útočit směrem na Střešovice, Hradčany, Dejvice a přes Bubeneč bude postupovat na Holešovice.
4/ Čtvrtý pluk obsadí Smíchov."


Již v průběhu noci z 6. na 7. května se Buňačenkovy jednotky rozmisťovaly podle plánu útoku, přičemž jim povstalci pomáhali orientovat se v pražských čtvrtích. Než se tak stalo začalo již svítat. Velmi brzy docházelo hlášení na povstalecké velitelství, viz tehdejší zápisy:

"Časně ráno po společném náporu na kasárny v Motole se německá posádka vzdala. Zbraně byly předány a část, šedesát pušek a několik lehkých kulometů a dvacet pancéřových pěstí, jsme dostali k doplnění naší výzbroje. Bohužel většinu zbraní si vlasovci ponechali."

Asi okolo půl sedmé ráno přišlo hlášení, že Vlasovci postoupili přes Karlov na Füngerovo náměstí a Vinohrady. "Ve Štěpánské ulici skupina ruských důstojníků žádá spojení s vojenským velitelstvím povstalců. V 8:47 se na pankráckém Soudním náměstí v Linecké ulici po urputném boji vzdala vlasovcům početná skupina německých tanků. Okolo desáté povstalci společně s vojáky Vlasovových jednotek vyčistili prostor Pankráce. Kolem poledního vlasovci obsazují Bílou Horu a vnikají do obory Hvězda.
(Jeden ze společných útoků

Obrázek

povstalců s vlasovci v Pražském povstání.)

Zatím nastal zvrat na Pankráci. Jednotky SS s podporou tanků přešly do útoku. Vlasovci se ocitli v tísni. Žádají o pomoc. Ztratili tři sta mužů.
Velitel 1. pluku v odpoledních hodinách nařizuje svým vojákům stáhnout se na levý břeh Vltavy a chránit mosty. Jeho dělostřelectvo postřeluje Hradčany.
Vlasovci tedy bojují společně s povstalci. Mají značné ztráty. V Ruzyni dostali Němce do úzkých. Požadují jejich bezpodmínečnou kapitulaci. Mezi Lahovicemi a Velkou Chuchlí zastavili sedm německých tanků s oddílem SS. V prostoru Cibulky ostřelují nepřátelská kulometná hnízda a připravují noční útok.
Už za tmy se urputně bojuje na Vyšehradě. Vlasovci drží železniční most a v součinnosti s povstalci přinutili Němce k ústupu.
Pankrác je pod silným tlakem vojsk SS.
Podél Vltavy k Vyšehradu postupuje prapor SS s šesti až osmi tanky. Povstalcům i jednotkám vlasovců se je podařilo zastavit za cenu značných ztrát. Ráno zřejmě dojde k boji.
Obránci potřebují nutně posily. Během dne však vyvstaly mezi povstalci a Vlasovovými vojsky rozepře. Na Lobkowicově náměstí i jinde si vlasovci přisvojili všechny ukořistěné zbraně bez ohledu na to, že povstalci na barikádách je nutně potřebovali. Do budovy, odkud vysílal povstalecký rozhlas, se dostavil zástupce vlasovců a žádal, aby bylo do relace zařazeno provolání k světové veřejnosti. Když byla jeho žádost odmítnuta, oddíl vlasovců se chystal vzít budovu útokem. Ozbrojená stráž obránců rozhlasu však byla odhodlána se bránit. Už už se schylovalo k boji (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z: Vojska generála Vlasova v Čechách, Stanislav A. Auský a další výňatky, viz použité podklady, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 328, 329, 330, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Vyhrocenou situaci mezi vlasovci a ozbrojenou obranou rozhlasu zachránil československý důstojník, který přemluvil velitele vlasovců, aby od útoku upustil. Podařilo se zabránit krveprolití. Největším a rozhodujícím argumentem bylo, že mu řekl - "přece nechceme udělat radost Němcům, my Slované, se nebudeme vzájemně pobíjet"...! Argument "Sedl" a vlasovci odtáhli...
Ve stejné době už Němci pronikali k sídlu ČNR v Bartolomějské ulici, kde v té době rada zasedala a vedla vzrušenou debatu o vlasovcích...

"Matúš podává zprávu. Byl u velitele Vlasovových oddílů. Jednal s ním pouze informativně. Generál Budičenko, jak jej chybně jmenuje, si vyžádal posily z Budějovic. Je však dotčen prohlášením České národní rady. Pohrdlivě se vyjadřoval o jejím opatrnictví. Je mu jedno, jakou vládní formu si naši lidé zvolí. Chce jednat s někým z rady. Na díky prý nečeká. Nelíbí se mu, mimochodem, že říkáme Vlasovova armáda místo ruská. Nemuseli jsme je žádat o pomoc, přišli by sami. Není třeba se obávat, že by se míchali do našich poměrů. Nepřejeme-li si ovšem pomoc, může své vojsko stáhnout.
Po živé výměně názorů se Česká národní rada usnáší:
David a Knap pojedou Budičenkovi. Doručí mu děkovný dopis a získají informace o jeho záměrech. Buňačenko je přijal v místnostech svého štábu v Jinonicích. Přijel právě ze Zlíchova, kde řídil palbu svého dělostřelectva. Antonov ho už informoval o stanoviscích ČNR. Co si ti Češi myslí? Že za ně budeme cedit krev pro nic za nic?
Jeho žádost, že by směl přečíst do rozhlasu prohlášení, že bojuje za svobodu Ruska a zároveň proti Stalinovi, odmítli. Čert s nimi! Přelétl očima děkovný dopis psaný ruštinou plnou chyb. Češi děkují za pomoc, ale nemohou zůstat lhostejní k nepřátelskému vztahu vlasovců k nejlepšímu příteli Československa Stalinovi a jeho armádě, a z toho důvodu prosí generála, aby své jednotky stáhl z Prahy.
Buňačenkovu tvář zkřivila zlost.
´V tomhle městě už nezůstanu ani hodinu! Nestojíte nám ani za kapku krve. K čertu s vámi! Jděte k bolševikům. Však oni vám ukážou!´ (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z: Vojska generála Vlasova v Čechách, Stanislav A. Auský a další výňatky, viz použité podklady, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 330, 331,vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 70.

PříspěvekNapsal: 11/9/2017, 04:39
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 72.

Již velmi brzy ráno dne 7. května vyrazila přibližně rota řvoucích esesmanů z Pařížské třídy do útoku. Po Staroměstském náměstí se začaly zase pohybovat německé tanky, když jeden z nich přijel s rachotem k ruskému kostelu a byl připraven střílet do Kaprové ulice a na Novou radnici. Druhý tank se opět zastavil na okraji Dlouhé třídy, aby jistil útočící pěchotu před případným protiútokem z Dlouhé třídy.´

"Třetí tank stál mezi nimi, poblíž Husova pomníku, naproti vypálené budově městské pojišťovny. Kolem Husova pomníku, pod jeho spolehlivou ochranou pobíhaly nějaké esesácké šarže a pobízely vojáky k zvýšené snaze zdolat to povstalecké hnízdo. Z jižní strany, od Železné ulice, začalo samohybné dělo Ferdinand zápalnými a trhavými granáty ostřelovat hořící věž radnice.
Mladá magistra z lékárny naproti bočnímu vchodu do radnice přeběhla v palbě ulici. Zadýchaně sděluje obráncům:
´Tady vám nesu dvě láhve éteru. Dá se s tím zapálit tank.´
Chlapi jí děkují. I kdyby ho nepoužili na zapálení tanku, hodí se určitě doktoru Melicharovi na ošetřovně. Tam leží na rozprostřených přikrývkách desítky raněných. Lékaři dělají, co mohou, omývají rány jódem, obvazují, vyndávají z masa kulky a střepiny, ale všeho je málo. Obvazů, jódu, nástrojů, desinfekčních a utěšujících prostředků i lékařů. Teď zrovna přinesli na nosítkách vojáka v černé, špinavé a ohořelé kombinéze, s těžkými popáleninami. Položili ho na improvizovaný operační stůl, osvětlený řadou stolních kancelářských lamp.
´Kdo ho sem přinesl?´rozčiluje se mladý muž v bílém zakrváceném plášti. ´Vždyť je to Němčour!´ Medik, kterého před dokončením studia Němci odvlekli do Ravensbrücku a tři dlouhé roky ho tam věznili na pokraji života a smrti. Kdo by se mu divil, že je nenávidí. A za tři dny tady v podzemí už také viděl dost, aby měl důvod Němcům z duše přát utrpení i smrt... ´Já přece nebudu ošetřovat nějakého německého parchanta, dokonce možná esesáka. Nemáme dost medikamentů pro naše lidi, tak nebudeme plýtvat materiálem... Doneste si ho hezky tam, kde jste ho sebrali!´
´Ale, pane kolego,´ ozval se mírný, domlouvavý hlas šedovlasého muže v bílém, který právě přicházel ze sklepní chodby, kde si už nutně musel zakouřit, aby zahnal těžkou únavu. ´Jen ho nechte ležet, kde leží, i když je Němec a Němci vám ani nikomu z nás neudělali nic dobrého. Ale všichni Němci nejsou esesáci, a i kdyby... Tohle je raněný člověk a my jsme čeští lékaři, naše povinnost je raněné zachraňovat před smrtí a léčit. Nemyslíte?´
Medik sklonil hlavu. ´Máte pravdu, pane doktore,´řekl po chvíli, ´omlouvám se.´ (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z: Vojska generála Vlasova v Čechách, Stanislav A. Auský a další výňatky, viz použité podklady, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 331, 332, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Ještě před polednem se Staroměstské náměstí ocitlo pod palbou německých děl umístěných na Letenské Pláni. Velmi rychle se střecha severního křídla radnice ocitla v plamenech. Německé tanky začaly křižovat neostřelované prostory náměstí a pálily ze svých děl a kulometů, což samozřejmě bránilo hasičům, aby mohli hasit vzniklé požáry.

"V budově radnice hořely kazetové stropy, v přízemí stravovaly plameny historický archiv města s rukopisy z 15. století. Němci zběsile útočili, měli za to, že obránci jsou v koncích. Deset esesáků se probilo v zuřivém boji od pomníku až k přízemním oknům na jižní straně radnice, ale obránci je nakonec dobře organizovanou a mířenou palbou, v níž dva z útočníků byli zabiti, nakonec odrazili a donutili ustoupit. Na obvaziště v suterénu Nové radnice nosiči podzemní chodbou přinášeli nové raněné. Několik dalších mužů padlo. Z Letenské Pláně baterie děl ostřelovaly Pařížskou třídu i náměstí. Celá jeho severní strana až k ústí Dlouhé třídy, Storchovy domy i jižní fronta domů až k Železné ulici, všechno hořelo. Plameny prohryzávaly i věž radnice a výbuchy zle poškodily i zdivo a památný orloj mistra Hanuše
(Zde viz hořící

Obrázek

orloj za květnového povstání.). Reproduktory do hukotu palby a praskání hořících krovů volaly vlastence do boje. ´Vytrvejte! Neztrácejte víru ve vítězství!´
S večerem boj opět jakoby únavou polevil. Zemdlelí obránci si rychle doplňovali munici. Získali tři pancéřové pěsti. To pozvedlo jejich sebevědomí pro zítřek. Kolem 16. hodiny ještě poručík Konopa jednou z nich odstřelil německý tank, jeden z těch, které celý den objížděly radnici a bušily dělostřelbou do jejich zdí."


Nadešel 8. květen 1945 a na zmučenou, krvácející, ale hrdinně odhodlanou a stále bojující Prahu přicházel slunečný den.

Na Staroměstském náměstí stejně jako v celém městě od časných ranních hodin vzplanuly těžké boje. Němci od odchodu vlasovců začali zle svírat obránce ze všech stran náporem tanků. Rozhlas volal o pomoc anglicky a rusky. Rojnice nacistů se draly přes barikády krok za krokem do centra města. Hlavně esesáci byli vzteklí jako psi, že jim Praha brání v závěrečných operacích války, kterými si chtěli vytvořit co nejlepší pozice pro blížící se mír. Chtěli povstání utopit v krvi.
Neštítili se hnát před svými tanky proti barikádám povstalců houfy žen a dětí, aby Čechům znemožnili střílet. Bezuzdně vraždili nevinné obyvatelstvo, na Pankráci, na Žižkově, na Masarykově nádraží...
Celý areál radničních budov s přilehlými ulicemi se otřásal pod palbou německých děl, ale i kulometů a pušek.
Velitel radničního úseku poručík Kozel žádal naléhavě hlavní velitelství o pomoc. Přišla v pravý čas. Četnický oddíl pod velením poručíka Luňáka, družstvo vládního vojska a skupina bojovníků z Hořovic. Podle svědectví Ludvíka Zadáka rozpoutali nacisté útok již jen třemi tanky, čtvrtý vzplanul u Husova pomníku po zásahu pancéřovou pěstí. Dva tanky zůstaly na náměstí a třetí projížděl okolo ruského kostela k nové radniční budově. V tom jeden z obránců, štábní praporčík městské stráže, zasáhl průzorem řidiče. Bezvládný tank narazil do zdi. Zbylí tankisté vyskákali průlezy ven a zmizeli v Maislově ulici.
Dvojici pancéřů, které nepřestávaly objíždět náměstí a ostřelovat silně poničené a vyhořelé budovy radnice, po nějaké době přijela na pomoc další čtyři obrněná vozidla a esesáci se rozvinuli k útoku, kterým chtěli zlomit odpor hrdinných obránců. Povstalci, bojující v rozstřílené a hořící budově radnice, s vypětím sil a prostředků nápor mnohonásobné přesily odrazili. Hořovičtí bojovníci zničili celkem tři německé tanky, jeden z nich byl zasažen pancéřovou pěstí z kanálu, k němuž odvážný střelec doběhl přískoky a skrčen v jeho útrobách si počkal na vhodný okamžik, kdy mohl s jistotou stisknout spoušť. Čtyři ze statečných hořovických partyzánů v bojích toho dne padli (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 333, 334, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Dne 8. května 1945 v 17:15 Němci požádali o příměří, aby mohli ze Staroměstského náměstí, které byl zahalené dusivým černým kouřem, odnést své mrtvé a raněné.
Při tomto období se ukázalo,"jak velké přesile obránci radnice v obklíčení čelili: 27 tanků, 2 OT , 90 osobních a 32 nákladních aut projíždělo náměstím a vypálenou Pařížskou třídou přes Čechův most na Klárov. V souladu se zněním protokolu, který v 16 hodin podepsal zplnomocněný velitel německých branných sil, generál pěchoty Rudolf Toussaint, se všem německým jednotkám otvíraly průchody v barikádách, aby mohly opustit Prahu.
Obránci počítali své ztráty: 17 mrtvých. Co všechno ještě toho dne musela Praha zažít? Na rohu Václavského náměstí a Lützowowy třídy Němci zapálili palbou dům, z něhož se požár přenesl na sousední činžák, v němž bylo skladiště filmových výroben."
Celé dopoledne bylo Václavské náměstí terčem německých baterií umístěných na Letenské pláni. Německé letadlo prolétávající nad domy zaútočilo bombami.
(Stug III

Obrázek

vyřazený z boje 6. května 1945.)
"Odpoledne tanky, které prorazily u Poříče, dostaly rozkaz proniknout na náměstí od Jindřišské věže. Povstalci jejich útok odrazili a vyrvali německému vojsku z rukou budovu Národní banky a Jindřišskou věž (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 333, 334, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Některá německá zasažená a vyřazená technika k 8. květnu 1945 viz také na různých webech, jako zde:

http://pospec-blog.blogspot.cz/2010/02/ ... veten.html

O masakrech civilistů viz od autora - Vojtěch Šír na: fronta.cz
zde:

http://www.fronta.cz/dokument/masakry-c ... o-povstani

O množství padlých v Pražském povstání viz také zde:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/region ... i-vlasovce



Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Stanislav A. Auský , Vojska generála Vlasova v Čechách.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=145&t=1613&start=80