Stránka 1 z 1

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 67.

PříspěvekNapsal: 4/9/2017, 04:46
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 67.
Mapa Pražské operace

Obrázek

od 6. do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Symbolická čs.jednotka, pod velením pplk. Sítka (Kombinovaný oddíl čs. samostatné obrněné brigády), vyčleněná z obrněné brigády, která vyrazila 24. dubna 1945 od Dunkerku (Dunkerque), aby mohla být nasazena k osvobozování Československa, pokračovala, po setkání s americkým Čechem Houškou, dál směr ČSR. Noc po setkání, byl čs. oddíl ubytován v jedné vesnici u Mannheimu. Bylo to v kasárnách, kde sice nebyl žádný komfort, ale většina vojáků, ví, že se v době kdy vojenskou službu prodělávali, tak se uměli vyspat takřka všude. Část z cesty Sítkova - Kombinovaného oddílu Čs. samostatné obrněné brigády, viz také zde v textu: http://www.vhu.cz/cesta-nahorkle-radosti/
):

"Podporučík Josef Sommr, mladší důstojník baterie, kterému připadla nastálo nelehká povinnost ubytovatele, si všímal chování Němců, Čechoslováky ignorovali. Stejně jako Američany. Dělali si svou každodenní práci na polích i v hospodářstvích, jako by žádná válka nebyla, a tvářili se většinou zpupně, jako by ji už neměli prohranou.
Města, kterými oddíl projížděl, byla rozbitá a vojáci si říkali: Dobře jim tak. Mají co chtěli.
Další noc přečkali vojáci oddílu ve vesnici nedaleko Aschaffenburgu. Sommr zajistil nocleh v budově školy. Žena ředitele se jim s pláčem svěřovala, že jediného syna ztratili v Itálii, v bojích na řece Sangro. Manžel jí okamžitě okřikl, aby se s vojáky nebavila, a vtáhl jí do bytu.
V Bamberku, kde strávili třetí noc, se v kasárnách setkali s početnou skupinou Čechů a Slováků, které Američané osvobodili z koncentračních táborů a věznic. Vyhublí, zubožení lidé slzeli dojetím. Vojáci s nimi dychtivě zapřádali rozhovory, jestli se od nich nedovědí něco o svých příbuzných nebo známých, anebo jestli mezi nimi dokonce nenajdou někoho, s kým se znali. Dělili se s nimi o příděly potravin z amerických skladů, povídali si o všem, co zažili, a svěřovali si nejčerstvější zprávy. Při loučení si sborově zazpívali ´Kde domov můj´ (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek vyprávění Josefa Sommera : vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 310, 311, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Po dalším dnu jízdy pak dorazil Kombinovaný oddíl čs. samostatné obrněné brigády, večer do vesnice Sichersreuth, už poblíž československých hranic. Zde byla většina silnic plná civilistů, kteří šli, jeli směrem na východ, mnozí se vraceli z totálního nasazení. Velké množství lidí bylo v koncentráčnických hadrech, z věznic a koncentračních táborů v Německu. Mnoho bylo Ukrajinců odvlečených na práce, a také se vraceli slovenští vojáci zajatí při SNP. Tam kde poznali čs. vojáci krajany, brali je k sobě na nákladní auta a živili je ze své polní kuchyně.

"V Sichersreuthu se podporučík Sommr, zajišťující ubytování v místním hostinci a okolních domech, postarali i o ně. Všichni byli v radostném očekávání návratu domů, do osvobozené vlasti. Nikde neměli stání. Nic je nezajímalo, krása krajiny ani historické památky. Jenom si odpočinout, najíst se, vyspat, doplnit benzín v nádržích vozidel a rychle tas dál, domů.
V Sichersreuthu se nuceno zdrželi celé čtyři dny. Podplukovník Sítek na různých amerických velitelstvích vyběhával papíry s razítky povolující vstup oddílu na československé území. Ostatní zatím hledali navrátilce, krajany. Podporučík Josef Sommr se setkal hned s několika. Jeden byl četnický strážmistr Beneš z četnické stanice na Rokycansku, ve Zvíkově, ležícím nedaleko od jeho rodné obce Podmokly. Znal jejich rodinu, a k jeho velké úlevě mu sdělil, že od roku 1943, kdy byl zatčen, nebyla postižena. I jiní vojáci našli mezi politickými vězni krajany a získali od nich zprávy o svých rodinách. Některé radostné, některé smutné. Smutné zvěsti se dozvídala většina vojáků z židovských rodin. Jejich drazí beze stopy zmizeli za zdmi terezínského gheta. Zbývala jen neurčitá, chvějivá naděje, že přežijí utrpení, které snad už co nevidět skončí.
Oddíl v té chvíli podléhal velení americké 3. A.
Konečně přišel rozkaz k přesunu. Místo určení Cheb. Kapitán Kraus, civilním povoláním učitel z Jičína , vyjel v džípu napřed, aby podle mapy prozkoumal cestu k hranicím a přejezd.
Hraniční čáru kolona československých vozidel přejela 30. dubna 1945 kolem 10. hodiny dopoledne. Na prostranství u silnice celý oddíl nastoupil do trojřadu a štábní kapitán Pujman s rukou u baretu rázně vykročil vstříc veliteli:
´Pane podplukovníku,´ pronášel hlasem, který se zachvíval vzrušením, ´hlásím, kombinovaný oddíl československé obrněné brigády vkročil na území naší vlasti!´ Leckomu z mužů, stojících v pozoru s hrdě vztyčenou hlavou, se v očích zaleskly slzy mohutného dojetí."
A v dalším pak vypráví Josef Sommer:
"Potom se náš oddíl přesunul do Chebu, vzdáleného od hranic 15 kilometrů. První vesnice, kterou jsme projížděli, byla Mühlbach. Německé obyvatelstvo si našeho průjezdu nevšímalo, považovalo ho za běžný přesun některé části americké armády. Zastavili jsme na náměstí v Chebu. Hned se k nám hlásili Češi, kteří tu prožili okupaci. Nabízeli svou pomoc a my jsme s povděkem přijímali jejich rady a informace o podmínkách ve městě. Pomáhali nám i s pomocnými pracemi při plnění úkolu našeho oddílu. Místní Němci byli překvapeni, když viděli československé vojáky, což poznali podle nápisů na náramenících našich uniforem. Ubytovali jsme se bez jakýchkoliv formalit v hotelu Metropol a v dalším hotelu v jeho blízkosti. Naše zabraně a vozidla zůstaly na náměstí. Určily se stráže a rozdělily služby, stejně jako na nepřátelském území (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek vyprávění Josefa Sommera : vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 311, 312, 313, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Poté pak několik dní, Kombinovaný oddíl Čs. samostatné obrněné brigády pplk. Sítka, pomáhal americkému velení v Chebu, obnovovat pořádek a i udržovat bezproblémový chod nově instalované správy města. Ve stejné době se poblíž Chebu ještě bojovalo a německé obyvatelstvo vesměs nenávistně pohlíželo na americké a československé vojáky. V pohledech Němců byla znát nevraživost, obavy a strach, což bylo vidět zvláště v době, kdy Češi vypátrali esesáka, který zastřelil 3 Ukrajince, kteří z hladu ukradli v obchodě nějaké potraviny. Esesák byl zatčen a Čechoslováci jej chtěli okamžitě zastřelit, ale Američané trvali na soudu.
Dne 5. května 1945, což byl v den zahájení ofenzívy amerického 5. as (V. as), kapitán Pujman, zástupce velitele Kombinovaného oddíl Čs. samostatné obrněné brigády, oznámil podporučíku Sommerovi, že je přidělen jako styčný důstojník k velitelství americké divize, která měla obsadit Plzeň.

"Spolu se mnou byl jmenován praporčík Lukeš, dosavadní výkonný rotmistr protiletadlové baterie. Dostali jsme džíp a s řidičem Goetzem jsme se vydali na cestu. Museli jsme jet oklikou a vrátit se do Německa, neboť cesta do Plzně přes Mariánské Lázně byla dosud v rukou německé armády. Projeli jsme města Marktredwitz a Wunsiedel, dále jsme pokračovali podél hranic do města Weidenu."
Přes Rozvadov pak dojeli do Tachova. V Tachově však zjistili, že jejich nové působiště se už stačilo přemístit do Plzně, kterou US Army 6. května 1945 obsadila a tak hned jeli dál. V české vesnici Sulislav u Stříbra se na chvilku zastavili, aby se trochu umyli a najedli. Místní Češi je všude vítali a hned jim sdělovali, že : "V Praze se bojuje, jeďte jí rychle na pomoc!"
Se vším zdržením tak do Plzně dorazily až večer po setmění. Kombinovaný oddíl stále setrvával v Chebu, byl začleněn do amerického 18. pluku 1. pěší divize a zahajoval přesun do osvobozené Plzně.

"Telefonní spojení s Prahou fungovalo. Do Plzně se na americké velitelství dovolal telefonista z velitelství Bartoš (v Praze - má poznámka). Spojili ho se styčným důstojníkem Sommerem. Vylíčení situace povstalců bylo zneklidňující. Praha potřebovala pomoc.
Podporučík Sommr se okamžitě obrátil na amerického operačního důstojníka z velitelství divize. Co se dozvěděl, ho zmrazilo. Americká vojska nesmějí překročit demarkační čáru.
Nevěděl ovšem, že sám Patton kvůli tomu volal Bradleyho: ´Praha je jak hrozen zralý ke sklizni. Musím se opravdu zastavit v Plzni? Pustíš mě do Prahy? Proboha, Brade, ti vlastenci ve městě potřebují naši pomoc! Musíme si pospíšit!´
´Já sympatizuji s tebou i s vlastenci v Praze, Georgi,´řekl Bradley, ´ale mám své instrukce.´Slíbil, že hned zavolá Eisenhowerovi a počká na odpověď. Vtom Zattonovi bleskl hlavou nápad: ´Co říkáš tomu, že bych se prostě dneska ztratil, a zatímco budu nezvěstný, moje jednotky vstoupí do Prahy? Já se přestanu skrývat a zavolám ti z telefonní budky v Praze.´
Zdálo se, že se nápad Bradleymu docela líbí, ale odmítl čekat až na Pattonovo zavolání z budky. Chtěl si věc předem vyjasnit s Eisenhowerem. V tak ožehavé záležitosti, jakou bylo osvobození Prahy, se neodvažoval postupovat unáhleně a nezodpovědně
Eisenhower nepřipouštěl jinou možnost než Pattona zastavit. Dne 4. května 1945 sám osobně zkusil sovětského náčelníka generálního štábu Antonova přemluvit, aby po obsazení linie procházející Plzní bylo americké 3. A povoleno postupovat k Vltavě a na západní předmostí Prahy. Antonov velmi rezolutně vyjádřil nesouhlas. Poukazoval na možnost promíchání jednotek. Se skrytou hrozbou dodal: ´Rudá armáda zastavila svůj postup k dolnímu Labi východně od linie Wismar-Schwerin-Dömnitz na vaši žádost. Doufám, generále, že vyhovíte našim přáním ve vztahu k postupu amerických jednotek v Československu...! (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek vyprávění Josefa Sommera : vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 313, 314, 315 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
n

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 67.

PříspěvekNapsal: 4/9/2017, 04:51
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 68.

Ve stejné době, poloviny dubna a v začátku května stoupenci demokracie v ČSR prožívali radost z rychlého postupu spojeneckých vojsk v západní Evropě, stejně jako kvitovali i rychlý vstup US Army na území ČSR.

"Šéf prezidentské kanceláře v Košicích dr. Prokop Drtina si povšiml, že tyto zprávy uváděly naopak vedoucí komunisty do stavu stísněnosti, ba zuřivosti.
Již ve vlaku cestou z Moskvy to dávali najevo Z. Nejedlý a V. Kopecký. ´Vyvrcholilo to u nich,´píše ve svých vzpomínkách Prokop Drtina, ´při vypuknutí Pražského povstání, a když jsme v rozhlase zachytili zprávy, že americké průzkumné oddíly jsou již až za Berounem a u Lodenic. To jsme se již sami chystali na odjezd do Bratislavy, kam již přesídlila Slovenská národní rada. V této situaci jsme pozorovali, jak komunisté využívají přízně a ochrany sovětské armády k tomu, aby přišli do nových osvobozených měst a oblastí dříve, než druzí politikové. Aby měli předstih v organizování nového politického života oproti druhým. To konečně bylo dost přirozené a samozřejmě. Ale oni šli ještě dále a podnikli velkou intriku proti tomu, aby se západní spojenci nedostali do Prahy dříve než Sověti. Tehdy jsme to bohužel nevěděli v Košicích určitě a neměli jsme žádných důkazů. Podezírali jsme je však, že měli prsty v tom, že Američané do Prahy nedošli a že se naopak stáhli zpět k Rokycanům. Tehdy mezi námi kolovala v Košicích nedoložená a neprokazatelná pověst, že Fierlinger a Gottwald se obrátili naléhavě přes Zorina do Kremlu na Stalina, aby Američané nepřišli do Prahy dříve než Rusové...
Zmíněnou domněnku potvrzuje článek uveřejněný v ´Hlasu revoluce´ 16. dubna 1965 pod nadpisem ´Pochod´, který zůstává legendou. Zdeněk Fierlinger v něm přiznává, že jako předseda vlády v Košicích začátkem května 1945 odmítl nabídku Eisenhowerovu, tlumočenou Zorinem, podle níž byli Američané ochotni přijít Pražskému povstání na pomoc, projeví-li československá vláda takové přání. Spojenecký vrchní velitel neměl za daných okolností jinou možnost, než Antonova ubezpečit, že americká 3. A se zastaví na dohodnuté demarkační linii a že v žádném případě nebude postupovat na Prahu
(Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek z vyprávění Josefa Sommera a též i z Drtina, Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s.: vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 315, 316, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Proto nařídil (Eisenhower) Bradleymu, jak se o tom podrobně rozepisuje náš historický spisovatel Ivan Brož v knize "Říkali mu Ike" (Říkali mu Ike - 1988 - autobiografie o prezidentu Eisenhowerovi, Ivan Brož, více o něm je také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Bro%C5%BE
) ať Pattona najde, ať je kdekoliv, a vyřídí mu, že za žádných okolností nesmí překročit domluvenou linii Budějovice-Plzeň-Karlovy Vary....:

"6. května 1945 ráno v pracovně generála Pattona vyzváněl telefon. Ve sluchátku zvučel energický hlas Bradleyho: ´Georgi, linie zastavení postupu pro 5. as (V. as) a 12. as (XII. as) za Plzní platí. Navíc nesmíš, opakuji nesmíš vysílat průzkum severovýchodně od Plzně dál než pět mil. Ike si v této době nepřeje žádné mezinárodní komplikace.´"
Patton protestoval: "Proboha Brade, mně se zdá, že tak velký stát jako Amerika by měl přenechat mezinárodní komplikace někomu jinému!´
Bradley už však nemínil diskutovat a zavěsil.
Podporučík Sommr zprostředkoval přímý rozhovor amerického plukovníka z velitelstvím Bartoš (něco více o velitelství Pražského povstání viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojensk%C ... arto%C5%A1
). Plukovník nemohl nic přislíbit. Ve vzrušené atmosféře vyjednávání si jeden z důstojníků na národním výboru Sommrovo vysvětlení amerického stanoviska vyložil tak, že kromě armády Češi mohou vysílat dobrovolníky na pomoc Praze. Dal to vyhlásit městským rozhlasem a na plzeňském náměstí se začaly shromažďovat stovky mužů odhodlaných odjet do Prahy. Americký major ze štábu divize však jejich nadšení zchladil oznámením, že demarkační čáru nesmějí překročit ani ozbrojení civilisté. To bylo zřejmě chybné rozhodnutí. Nikdo neměl právo zakazovat Čechům, aby bránili své hlavní město.
Dramatický vývoj událostí v Praze vnesl mezi vojáky kombinovaného oddílu nervozitu. Dožadovali se, aby aspoň jim bylo dovoleno odjet, když Pražané naléhavě potřebují každou pušku. Zástupce velitele oddílu vymáhal souhlas nadřízeného velitelství. Američané bezmocně krčili rameny. Nebyli ochotni povolit výjimku. Odmítli i žádost plzeňského národního výboru o auta a zbraně. Americké stráže hlídaly silnici a nedovolovaly nikomu průjezd přes demarkační čáru. I sám generál Patton, který ještě 6. května zlostně vykřikoval v rozhovoru s Bradleym: ´Půjdu až k Vltavě. Vyřiď Rusům, že se hodlám zastavit až tam!´, byl nucen potlačit svou zlost a podřídit se rozkazu, který byl dalekosáhlým omylem. Stalo se, co prezident Beneš později v rozhovoru s britským diplomatem Brucem Lockhartem nazve velkým, snad rozhodujícím neštěstím, ´jež stálo na počátku všech neštěstí dalších´ (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek z vyprávění Josefa Sommera a též i z Drtina, Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s., z Ivan Brož, Říkali mu Ike: vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 316, 317, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Dnes se může už jen asi spekulovat o tom, co by povstalecké Praze pomohl onen Kombinovaný oddíl Čs. samostatné obrněné brigády (viz zde:
http://www.vhu.cz/kombinovany-oddil-jed ... du-do-csr/
), pod velením pplk. Sítka. Co by pomohli i ozbrojení civilisté z Plzně a Americká armáda, když by všichni vyrazili již 6. května 1945 na pomoc Pražskému povstání... Co by pomohlo ČSR 1945, 46, 47 a 48 a dál...!

"Sítkova jednotka přijela do Plzně 9. května 1945. To už se vědělo, že Němci kapitulovali a že i v těžce zkoušené Praze skončily boje. Českoslovenští vojáci byli unášeni příbojem nadšení a obdivu. Všude vyhrávaly kapely, zpívalo se a tancovalo a jásalo na ulicích, náměstích i v parcích. ´Tancoval i velitel divize generál Robertson.´vzpomíná si podporučík Sommr, ´náčelník štábu plukovník Zwicker a ostatní důstojníci. Tančila děvčata z Plzně i americké dívky v uniformách pomocných ženských jednotek zvaných WAC (Women Auxillary Corps), které konaly službu v telefonních ústřednách, ve skladech a v kancelářích.´
Na náměstí byla hlava na hlavě. Generál Robertson z tribuny oslovil davy: ´Blahopřeji veliteli československého kombinovaného oddílu podplukovníku Sítkovi a všem jeho vojákům k osvobození jejich vlasti a děkuji jim za obětavou službu v řadách armády Spojených států...´
Radost, které se vojáci poddávali s pocity nekonečného štěstí, násobilo i potěšení, že den předtím oddíl přispěl k odhalení úhlavního nepřítele českého národa K. H. Franka, když odposlechová služba zachytila německé hlášení, že odjíždí na západ, aby se vzdal do amerického zajetí. ´Naši vojáci,´jak dosvědčuje očitý svědek, ´limuzínu zastavili. Vůz byl ihned obklíčen, podporučík otevřel dveře a oznámil Frankovi a jeho doprovodu, že jsou zajatci československé armády. Nacisté byli tak překvapeni, že zůstali všichni zkoprněle sedět...´
K. H. Frank byl poté předán americkým orgánům...
Po 9. květnu byl Kombinovaný oddíl Čs. samostatné obrněné brigády odvelen do osady Kyšice poblíž demarkační čáry, kde netrpělivě čekal na povolení k cestě do Prahy.
Vojáci se konečně dočkali 12. května.
V Praze je nikdo nečekal. O jejich příjezdu se nevědělo.
Ale lidé si všimli uniforem a hrnuli se k československým vojákům s jásotem a vděčností, jaká jim po zásluze náležela... (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek z vyprávění Josefa Sommera: vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 317, 318, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Pražské povstání 1945.

Pražské povstání zde bude podáno třermi způsoby. Nejprve z archivů, kdy informace podává o průběhu povstání český historik Richter. Poté, z pohledu historika, který mapoval boj ruské 1. divize ROA (tzv. Vlasovců) v Pražském povstání, pana Stanislava A. Auského a jeho poznatků - Vojska Vlasova v Čechách. A na závěr Pražské povstání z pohledu východních historiků a jejich - Velká vlastenecká válka, svazek, 5, Kapitola VIII, kde pak ještě bude též i Osvobození Československa v květnu 1945. Porovnejme si jak to tehdy bylo.

Pražské povstání a informace o něm od českého historika:
Zde však musíme na chvíli ještě udělat několik pomyslných kroků zpět, a vrátit se po časové ose ke dni 5. května 1945.
Praha, hlavní město předmnichovské ČSR, a v květnu 1945 ještě hlavní město zmenšujícího se a většinou obyvatel nenáviděného Protektorátu Čechy a Morava, kdy osvobozovací jednotky ČSR, Rumunska a SSSR byly již na Moravě, dýchala v oněch dnech zrychleným dechem.
I obyvatelé Prahy již věděli, a to buď ze šeptandy od těch, kterým věřili, ale především však z poslechu Londýna či Moskvy, že "Svoboda země i města je za dveřmi." Věděli již několik dní, že Hitler je mrtev, Berlín už dobyla Rudá armáda, která se, se západními spojenci, již v dubnu setkala na Labi.
Už od předchozího dne 4. května odpoledne a v noci, ti odvážnější a méně bojácní, začali odstraňovat na různých místech Prahy německé nápisy. Leckdes, a to i v centru města, se tvořily živě debatující hloučky lidí. Tehdy však ještě, když šel okolo Němec, či policajt, tak se hloučky pomalu rozcházely....

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 67.

PříspěvekNapsal: 4/9/2017, 04:58
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 69.

Den 5. května se od samého rána jevil jako den, kdy se něco většího začne dít a také tomu tak bylo.
Na mnoha domech v předměstí, ale i směrem k centru byly již od rána vidět československé vlajky a prapory. Mnozí lidé vyšli do ulic a měli na čepicích, nebo klopách kabátů připnutou červenomodroubílou trikoloru. Z některých ulic se začala ozývat střelba jednotlivých výstřelů, mnohde i dávky. Vzrušení Pražanů začalo dostupovat vrcholu. Na větších křižovatkách však ještě přecházely německé ozbrojené hlídky.

"Kolem poledne projíždělo Václavským náměstím velké policejní auto obsazené českými policisty s puškami. Jeli na Vinohrady k budově rozhlasu. Odtud se ozývala střelba. Z přijímače zněl vzrušený hlas: ´Voláme českou policii, české četnictvo, vládní vojsko, dostavte se k budově rozhlasu - esesáci nás chtějí vyvraždit, přijeďte ihned!´
Začalo povstání. Jako jeho řídící centrum se prosadila Česká národní rada (dále ČNR - má poznámka) v čele s profesorem Albertem Pražákem.
Hlásila se k nové košické vládě Národní fronty. V podzemním protileteckém krytě policie se usídlilo Vojenské velitelství Bartoš, podřízené generálu Kutlvašrov
i (zde viz foto:

Obrázek

generála Karla Kutlvašra.) a podplukovníku Bartošovi jako náčelníku štábu. Během noci se napojilo na ČNR. Podařilo se mu vtisknout bojovým akcím organizovaný ráz. Sám velitel vojsk SS von Pückler v telegramu zaslanému maršálu Schörnerovi uznal, že povstalci bojují nad očekávání dobře. Zmocnili se skoro všech pražských mostů, většiny nádraží, drželi telefonní centrálu, osvobodili tři tisíce vězňů z pankrácké věznice, ovládli budovu státního a městského rozhlasu, obsadili větší část města. Ukořistili několik pancéřových vlaků. Dobyli řadu vojenských objektů a zmocnili se velkého množství zbraní.
Jednotky 1. vlasovské divize pod velením generála Buňačenka, které se přidaly na stranu českých povstalců, byly v té době rozmístěny v prostoru Berouna, zhruba 30 kilometrů od Prahy. Německý styčný důstojník major Schwenninger s obavami sledoval neustálé vyjednávání českých delegací s generálem Buňačenkem. Bylo mu jasné, že se něco chystá.
Toho 5. května spatřil z okna, jak z domu, kde se ubytoval Buňačenkův štáb, vycházejí nějací muži v československých uniformách."

Po několika dalších minutách pak vstoupil k německému přidělenci u vlasovské divize podplukovník Nikolajev a sdělil von Schwenningerovi, že v Praze a i v celých Čechách vypuklo povstání. Dále řekl, že velení vlasovské (ruské) 1. divize uzavřelo se zástupci povstalců dohodu. Asi tak o něco víc než za hodinu se dá celá divize na pochod pomoci Praze. Vlasovci chtějí bojovat s vlasteneckými Čechy proti nacistům, ale i proti bolševismu, který tak dobře znají...!
A dále Nikolajev bledému styčnému důstojníkovi řekl:
"Helmute Fritzoviči, snažte se nás pochopit. Jde o naši budoucnost. Musím vás nyní požádat, abyste mě odevzdal svou zbraň. Nic se vám nestane. Vy i vaši lidé budete pod naší ochranou jako naši zajatci (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 319, 320, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Večer, v pozdních hodinách 5. května již přicházely na Velitelství Bartoš prvé zprávy, že se ku Praze blíží jednotky Rusů, upřesňující zprava říkala - vlasovců. Jednalo se o pěchotu, mechanizované části a někdo dokonce zahlédl v koloně i tanky... Na některých místech si velitelé povstaleckých oddílů a skupin nevěděli s touto informací rady. Vždyť měli německé uniformy, patřily k německé armádě, ale mávali československými prapory a na čepicích měli trikolory...!?
V Praze zuřily těžké boje. Povstalecký rozhlas volal: "Barikády! Stavět Barikády! Sevřít nepřítele a bránit pozice!"
A přes noc z 5. na 6. května

Obrázek

v Praze vyrostlo okolo 1 600 barikád, viz také zde..
Z rozhlasu se též ozývalo:

"Vyzýváme všechny vojáky, policisty, četníky a ozbrojené občany, pokud nemají už své vojenské úkoly, aby se sdružovali ve větší jednotky a postupně likvidovali jednotlivá hnízda odporu. Nikdo ozbrojený nesmí zůstat nečinný. Občané z předměstí, zataraste ihned barikádami všechny přístupy do města a braňte je všemi prostředky! Bděte a bojujte celou noc."
Noc z 5. na 6. května 1945 byla v Praze klidnější, střelba v jednotlivých čtvrtích města utichla. Ale o to více se organizovalo, jednalo, přemisťovalo a budovalo vše potřebné pro Pražské povstání.
"Povstalecké síly se v horečném spěchu organizovaly a podřizovaly příkazům hlavnímu Velitelství Bartoš v čele s generálem Kutlvašrem, jeho náčelníkem štábu pplk. Bürgrem-Bartošem a parašutistou z Anglie kpt. Nechanským (kterého čeká za vlády komunistů hrdelní proces a poprava za údajnou protistátní činnost). Zpevňují se a střeží dobyté pozice. Rozhlas vysílá výzvy a pokyny ČNR a hlavního velitelství. Delegace složená ze zástupců politického a vojenského vedení povstání ve 22 hodin odjela k jednání na velitelství Sicherheitrdienstu s obergruppenführerem Weimannem. Jednání skončilo kolem 2. hodiny v noci dohodou o 48hodinovém příměří "

Jenomže generálporučík zbraní SS Pückler o něco dříve, tedy ve 21:40 požádal bleskovou depeší o nasazení letectva hned ráno, za úsvitu 6. května 1945, když výslovně požadoval:
"Mnoho zápalných pum. Celé hnízdo musí hořet..!"

"Vojenskému veliteli Prahy generálu Kutelvašrovi, který se k němu dostavil k jednání, klade podmínky. Je rozčilený a křičí: ´Za prvé všechny zajatce propustit se zbraněmi! Za druhé všechny obsazené objekty okamžitě uvolnit! Za třetí všechny zbraně odevzdat na Staroměstské náměstí! Za čtvrté - město Praha bude obsazeno německými jednotkami!´
Pobledlý Kutlvašr žádá čas na rozmyšlenou. Odchází. Minula půlnoc. Na velitelství přicházejí další hlášení o jednotkách vlasovců. Západně od Prahy se střetli s Němci na deset tisíc jich odzbrojili. Ostřelují zbraslavský zámek, obsazený esesáky. Vnikli do Lahovic. V Dušníkách se zmocnili čtyřiceti německých aut. Velká kolona vlasovců pochoduje na Prahu.
Táhnou třemi směry. Už jsou v Košířích. Jejich průzkumné skupiny pronikají na Smíchov. Obyvatelstvo je vítá, uvolňuje jim průchody v barikádách. Bojují s Němci v Motole. Útočí na ruzyňská kasárna a letiště..."
Údaje se však postupně zpřesňují. Po několika hodinách je jisté, že Vlasovova vojska vstoupila do Prahy a přidávají se k povstalcům.

"První pluk pplk. Archipova operuje v prostoru Radotína, Chuchle a Zlíchova. Druhý pluk pplk. Artěmjeva postupuje na Jinonice a dosáhl Vyšehradu. Třetí pluk pplk. Alexandrova-Rybcova postupuje na Ruzyň, Střešovice a Hradčany. Čtvrtý pluk plk. Sacharova se přesunul z Berouna na Motol a odtud na Smíchov.
Generál Buňačenko, který si zřídil velitelské stanoviště v Jinonicích, vyslal kapitána Antonova jako parlamentáře s kapitulační výzvou určenou K. H. Frankovi. Do Černínského paláce jej měl doprovodit československý styčný důstojník poručík Charvát. Povstalecký rozhlas již ráno oznámil, že generál Vlasov žádá Franka, aby německé vojsko v Praze kapitulovalo. Nedojde-li odpověď do 11. hodiny, zahájí vlasovci útok.
Členové ČNR, kteří se z Dlouhé třídy přemístili do budovy Statistického úřadu v Bartolomějské ulici, se vzrušeně radí, jaké stanovisko zaujmout k Vlasovově akci.. Generál Vlasov nemůže dávat výzvy Frankovi bez koordinace s velitelstvím československých vojsk. Ke kapitulaci může vyzvat Němce jen český lid, který uskutečňuje povstání. Je vysloven návrh: pozvat kapitána Antonova a oznámit mu, že ČNR jako představitelka vlády má jediná právo rozhodovat o všech vojenských a politických otázkách na území Čech...
Kapitán Antonov, zastupující generála Buňačenka se dostavil na zasedání a prohlásil, že respektuje stanovisko ČNR. Jestliže se ujaly vlády Buňačenkova výzva ke kapitulaci padá. Vlasovova vojska budou operovat v naprosté shodě a v souladu s veliteli československých bojových jednotek. Jakékoli vojenské jednání s nepřítelem o kapitulaci se vyhrazuje vojenskému velení československých ozbrojených sil ve spolupráci s velením vojsk generála Vlasova...
Vlasov prý podniká své akce, aby pomohl českému národu. Antonov je k jednání zmocněn generálem Buňačenkem, který převzal velení za nemocného Vlasova. Z titulu své pravomoci podepsal dohodu o vymezení spolupráce."

Takřka celé dopoledne se v ČNR o vlasovcích diskutovalo, a to i zvýšenými hlasy.
Komunista Václav David přítomné varoval slovy:

"Spolupráce s Vlasovem by mohla mít nedozírné následky pro stanovisko Sovětského svazu a mohla by ohrozit rychlou sovětskou pomoc povstání, o kterou již včera naléhavě žádal povstalecký rozhlas. Mohla by totiž vzbudit obavy o linii tohoto povstání a jeho pravém obsahu." David se proto vyslovoval proti navrhovanému odeslání děkovného dopisu Vlasovovi. Navrhl obrátit se přímo na vojáky a pana Vlasova nechat bez spojení. "Uvidíme, jak se vojáci zachovají," řekl. "Buď jsou tam vojáci poctiví a pak s námi budou bojovat, nebo je to zločinecká verbež a pak by to byla hrozná skvrna na celém našem současném boji." Dodal, že podstatnou složkou odboje je dělnictvo, a to má krajní nedůvěru k jednání s Vlasovem. Má obavy už z toho, co se stalo. "Jde o spojence, který pro nás udělal nejvíce. Toto hnutí vede člověk, který zběhl od přísahy a nesmí mu být zapomenuto... (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 321, 322, 323, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=7&t=376

na konci všech stran viz zde:

viewtopic.php?f=7&t=376&start=380