ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 64.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 64.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 64.
Mapa útoků v Pražské operaci

Obrázek

do 9. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Ve stejné době, kdy útočné jednotky z 1. čs. pěší brigády bojovaly u Tučap, hlavní síly 1. čs. armádního sboru postupovaly k Hulínu, stejně jako sovětské jednotky, které sem poslal jejich velitel 18. A. Záměrem velitele sovětské 18. A bylo zmocnit se Přerova. Města se zmocnit a zároveň Němcům odříznout cesty od Lipníka a Hranic.

"Příležitost zasáhnout do bojů dostala i čs. 3. pěší brigáda. Posílena 1. praporem z 1. pěší brigády, který jí postupem na Rymice, Kostelec a Starou Ves zajišťoval zprava křídlo a bok, postupovala důrazně vpřed. Její 6. prapor v okolí Rusavy zlikvidoval německou baterii a přes vesnici Brusné a Chomýž pronikl do Hlinska. Tady se jeho postup zastavil. Narážel na pevnou nepřátelskou obranu.
1. prapor utrpěl těžkou ránu. Za postupu v čele praporu padl jeho velitel štábní kapitán Peroutka. Zabila jej dávka z německého samopalu. Štíhlý, otužilý důstojník, který vojákům imponoval svou neohrožeností, energickou odhodlaností a snášením všech strázní s nimi. Prošel těžkými boji a jako příslušník pozemní brigády v Anglii se dobrovolně přihlásil k odjezdu do Ruska. Mnohokrát se vyznamenal v krvavých bojích za postupu od Dukly celým Slovenskem, a tady na rodné Moravě jej skolila smrt. Na samém konci vítězné války. Jeho vojáci byli otřeseni"

Velitel sovětské 18. A generál Gastilovič v telefonu sliboval generálu Klapálkovi za dobytí Přerova Řád Suvorova I. stupně.
Postup jednotek čs. 1. armádního sboru, které po osvobození Pravčic pronikaly podél železniční trati směrem na Přerov, byl u obcí Rymnice a Kolián zastaven nečekaně tuhým odporem Němců. Kolem poledne zde došlo k tragické události, kterou generál Klapálek ve své knize označoval za nejhorší od dob, kdy se bojovalo u Liptovského Mikuláše:
".... dva naše automobily vjely na silnici do léčky! Byla to spojovací četa dělostřeleckého Pluku 2 (1. brigády). První vůz zapálili nacisté výstřelem z pancéřové pěsti a spojaře, vyskakující z vozů, napadli zblízka kulometnou palbou a ručními granáty. V silničním příkopu a na okolních pozemcích zůstalo 19 padlých příslušníků sboru. Podle lékařského zápisu byly na místě mrtví jen asi 3 nebo 4, ostatní byli jako ranění nacisty nelidsky ubiti: Některé lékařské údaje: kosti lebeční jsou rozchlípeny až na 5 cm, rána způsobena asi lopatkou. Nebo: vstřel s opáleným okrajem. V jiném nálezu je uvedeno, že velká krevní podlitina má otisk podpatku! Zachránilo se 12 mužů, jeden s průstřelem lebky. Jeden z raněných byl nalezen v bezvědomí teprve po ústupu Němců, jiný byl odvlečen a nalezen umučený u Svitavky, kde byl pohřben na místním hřbitově (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978 a výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 296, 297, 298, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Dne 7. května 1945 ráno ve 4 hodiny vyrazily prapory ze 3. pěší brigády do útoku směr osada Břest. Němci se před osadou bránily s fanatickou zuřivostí a útok nejprve uvázl v těžké dělostřelecké a kulometné palbě. Jenom 4. praporu se podařilo proniknout do poloviny osady a i jeho oddíly byly pak zastaveny. Němci pak s jedním tankem A jedním SHD odpoledne podnikli protizteč. Dopis velitele 4. praporu, který psal pro velitele 3. dělostřeleckého pluku říkal o událostech viděných a prožitých na místě:

"Odpoledne asi ve 13:30 hod zahájil nepřítel útok na úseku praporu, podporovaný silnou palbou 1 tanku a 1 SHD. V kritickém okamžiku, kdy se části mužstva zmocňovala panika, zachovali vaši dělostřelci klid a rozvahu a palbou svých 76 mm, jakož i zenitních děl a 120 minometů přispěli lvím podílem k odražení urputného nepřátelského útoku. Při boji, který trval asi 4 hodiny a byl na obou stranách urputný, se vyznamenal škpt. Janko, kpt. Mates a por. Dzendel, ppor. Liška a ppor. Dubecký. Doporučuji, aby uvedení, kteří svojí statečností, obětavostí a chladnokrevností tak značnou měrou přispěli veliteli praporu ke splnění jeho úkolů, byli navrženi k vyznamenání."

A že v Břestu a okolí proběhli krvavé boje v posledních dnech války hovoří i ztráty, které byly zapsány na československé straně, když prapor měl 7 mrtvých, 37 raněných a 21 nezvěstných.

"V noci na 8. května nepřítel své postavení v Břestu vyklidil a stahoval se k Přerovu. Velitel 18. A však předešlý den v odpoledních hodinách, když zvážil potíže, které musely jednotky československého sboru zdolávat za postupu na Přerov z jihu, nařídil soustředit sbor v prostoru Klenovice-Pivín-Hruška a podniknout útok na Prostějov.
Od 21. hodiny 7. května probíhaly přesuny, zahrnující přechod přes řeku Moravu. Jelikož nepřítel zničil všechny mosty, českoslovenští ženisté museli rychle vybudovat pro přepravu vojsk 49 metrů dlouhý most o nosnosti 15 tun. Svůj úkol splnili v rekordní lhůtě během noci, takže dopoledne následujícího dne jednotky sboru zakončily přesun a zahájily přípravu k útoku.
4. pěší brigáda jako pravé křídlo sboru měla útočit směrem na osadu Určice a postupovat západně od Prostějova na Domamyslice a Kostelec.
3. pěší brigáda, tvořící střed bojové sestavy, měla postupovat na Vranovice a Alojzov a dále rozvíjet útok směrem na Mostkovice-Kostelec, kde se měla spojit s jednotkami 60. A ze 4. Ukrajinského frontu, které útočily na Prostějov ze severovýchodu."

1. čs. pěší brigádě připadl úkol postupem na Myslejovice-Plumov-Lešany krýt levý bok sboru.
Kolem 17. hodiny odpoledne, když již Rudá armáda osvobodila Olomouc, byly zahájeny akce plánovaného útoku.
Prosakovaly zprávy, že hitlerovské Německo kapitulovalo.
Generál Klapálek na ony okamžiky vzpomínal slovy:

"Pozoroval jsem dalekohledem, jak se 4. brigáda přibližuje a jak potom útočí na vesnici Skalka. Jedna část pěchoty přecházela přes naši výšinu na luka v údolí potoka a čelní jednotky brigády pomalu vystupovaly na zalesněný kopec u vesnice.
Ozvaly se kulomety a pro změnu bylo zase vidět dopady německých granátů, min; někde od Čelčič či Klenovic vyjížděly sovětské samochodky, právě odpravily dva německé tanky.
To všechno jsem pozoroval, když zazvonil telefon: volal náčelník štábu, ať se hned vrátím na velitelství, od štábu armády došla velmi důležitá šifrovka - a máme se připravit na velkou radost."
Psal pak dále, že tušil oč asi půjde a i tak se vrátil do Stříbrnic až když se stmívalo. Již po cestě viděl zvýšené hlomození a větší ruch mezi vojáky. Když vstoupil do místnosti velitelství, bylo tam velké množství lidí, kteří se usmívali a náčelník štábu držel v ruce papír a volal:
"Tak už to tady máme!"
Velitel 1. čs. armádního sboru generál Klapálek si vzal podávaný papír a znovu všem nahlas četl:

"Sedmého května 1945 podepsali Němci v Remeši akt vojenské kapitulace všech ozbrojených sil, jak na západní, tak na východní frontě. Fakt bezpodmínečné kapitulace začíná dne 8. května ve čtyřiadvacet hodin středoevropského času..."

Na řečené okamžiky skončení druhé světové války vzpomínal i plukovník Větvička, tehdy kapitán, příslušník operační skupiny 4. pěší brigády (něco více viz také zde:
http://forum.valka.cz/topic/view/42873/Vetvicka-Jiri
):
"Stáli jsme před Prostějovem. Bylo pozdě večer, když jsem se vracel celý rozmrzelý od 8. praporu, který celé odpoledne tvrdošíjně podnikal to, čemu se mezi vojáky říká průzkum bojem. Dorážel na Němce ve vesnici Skalka, aby odkryli všechny svá palebná ohniska, a snažil se odvléci zajatce. Bez výsledku.
Štáb brigády byl toho dne rozložen ve vsi Obědkovice. Podal jsem hlášení a Tonda mě odvedl do statku, kde jsem měl nocovat. Obloha hýřila hvězdami a vzduch byl plný vůně. Létali chrousti, hučela auta. Noc se chvěla nepostižitelným napětím."
Příkazník Tonda vykládal kapitánovi: "Jsou tady Rumuni, ale to vám nemusí vadit. Vy budete mít extra cimru pro sebe. Selka je hodná, v troubě vám suší od večeře sekanou se zelím a brambory."

Pochutnal si, promluvil i s hospodyní. Řekli si navzájem své osudy a pak zalehl, když mu příkazník Tonda ještě natřásl "poctivou venkovskou peřinu.
Větvičku pak probudila divoká palba z pušek, samopalů a kulometů, když sem tam zaduněl i granát a létaly světlice... Myslel na přepadení:
"Vyskočil z postele. V kuchyni nikdo. Jenom v košili a ve spodkách letí pro plášť, hmatá po pistoli, ještě se vrátil pro kalhoty složené na židli u postele. Bos běží na dvůr. Ve vratech málem porazil hospodyni.
"Co se stalo, prosím vás?"
Padla mu kolem krku. "Válka skončila! Máme mír!" Plakala mu dojetím v náručí. Vedl jí pomalu do kuchyně. Usedají ke stolu. Žena si utírá oči zástěrou.
"To bude mít maminka radost, že jste se jí vrátil. A ti moji se mi, dá pánbůh, taky vrátí."
Zvenku přiběhl celý udýchaný příkazník Tonda: "Je konec, veliteli! Budeme slavit?"
Kapitán si pak vybavil, že se podíval na hodinky - bylo 10 minut po půlnoci. Přemýšlel co dělat - má se ustrojit a jít na velitelství, kde se bude určitě slavit? Nakonec se rozhodl zcela jinak.
"Víš co Tondo? Já se půjdu na ten mír vyspat."
Hospodyně ho mateřsky pohladila po jeho rozcuchaných vlasech.
" Jen jděte, jděte. Zasloužíte si to. Všichni (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z vyprávění Jiřího Větvičky, výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 299, 300, 301, 302, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 64.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 65.

Prožitky konce války, prvé dojmy, byla jedna věc, skutečnost dalších dní pak druhá. Již zde mnohokrát vzpomínaný, pozdější generál Sacher, dělostřelec, k tomu měl své vzpomínky:

"V noci všechno vypadalo jednoduché, Němci vyšlou parlamentáře, složí zbraně, seřadí se a odpochodují do zajetí. Pozdější události znovu potvrdily, že málokdy něco probíhá podle plánů a představ...
Němečtí parlamentáři se neukázali. Potom jsme zjistili, že nepřítel se vším všudy odtáhl. Prostě zmizel. Před námi liduprázdná výšina se zákopy, okopy, pozorovatelnami. Opuštěná dělostřelecká postavení. Takový zvrat jsme nečekali..."

Jeho 3. brigáda zahájila postup po ose Alojsov, Krumsín, Hamry. Za ní se na pochod dala 4. brigáda, zatímco 1. brigádě velitel 1. čs. armádního sboru generál Klapálek určil trasu postupu více na jih, směrem na Boskovice. Celé dělostřelectvo 3. brigády se pak přesunovalo samostatně pod velením jednotlivých velitelů pluků a protiletadlového oddílu.
S nasazením dělostřelectva se tak trochu již nepočítalo. Situace, jak vylíčil, využil tehdy podplukovník Sacher a rozhodl se, že zajede domů do rodného Prostějova, a to alespoň na pár vteřin...
Své zážitky oněch více vteřin vylíčil slovy:
"Město už bylo svobodné. Velitel německé posádky už den předtím večer na radnici předal správu města do rukou dr. Vavroucha, pak se štábem nasedl do aut a odjeli kvapem směrem k Plumlovu. V noci městem ustupovalo německé vojsko. Nemělo čas ani drancovat a loupit. Vojákům se už nechtělo bojovat. Jen občas se nakrátko ozývala střelba. Ráno lidé pomalu procitali ze strachu a uvědomovali si, že se dočkali svobody."

Podplukovník Sacher nechal nejprve zastavit u hřbitova. Řidiče i pobočníka pak nechal ve voze. Byl velice dojat a tak chtěl být alespoň na chvíli sám. Sehnal nějaké květiny a šel je položit na hrob matky. Uviděl, že i zde se vše změnilo a měl co dělat, aby s pomocí hrobníka našel hrob. Položil kytky a vzpomínce chvíli postál a pak se vrátil k autu.
Rozjeli se směrem na náměstí. Jak se později dozvěděl, jeho bratr Josef si zjistil od jednoho důstojníka, že podplukovník Sacher nejenže žije, ale stojí s dělostřelectvem před městem a určitě do města zajede. Tatínek Sacher senior se prý, celý rozechvělý oblékl do nejlepších šatů, které měl a šel k radnici. Byl prý si zcela jist, že se tam se synem setká. A také se nezmýlil...

"Runza zajel k chodníku a zaparkoval před radnicí. Nedaleko postávala skupina mužů. Byli zabráni do tlumeného hovoru. Když zahlédli auto, zmlkli a se zájmem si nás prohlíželi. Od hloučku se oddělil starší muž v černých šatech. Zastavil se přede mnou, sejmul čepici a podržel ji nerozhodně v ruce. Pak, jako by se zastyděl, pročísl rukou šedého ježka a čepici si nasadil. Vilóšku! zvolal poněkud nedůvěřivě. Objali jsme se. Otcovy oči zalily slzy, potom se usmál a pohladil mě po tváři. Díval jsem se na něho s údivem a chlapskou něhou.
Vypadal starší než v mých představách. Synku, synku. Kdyby se toho dožila maminka (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 302, 303, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

A nejvíce v Čechách se ukazovalo, že válka ještě neskončila.Též zde, kde se pohybovaly brigády 1. čs. armádního sboru se onen fakt viditelně ukazoval, neboť i 9. května 1945 musely její jednotky pronásledovat ustupující Němce ve směru Protivanov-Knínice a každou chvíli docházelo ke střetům. I 10. května 1945 padli v bojích u Boskovic, Svitávek a Letovic poslední vojáci sboru. Pozdější generál Oldřich Kvapil dodal:

"V průběhu noci nám byl upřesněn úkol brigády na další den. Desátého května měla brigáda pokračovat v postupu ve směru Nové Město, Havlíčkův - tehdy Německý - Brod, Čáslav, až do prostoru východně od Prahy, kde jí byl stanoven prostor soustředění. Cestou několik zastávek na odpočinek. Pochody jsou denní - už byl mír."
Jenomže ustupující oddíly, mnohdy i SS, neustále porušovaly podmínky kapitulace. Byli mezi nimi totiž i zarytí fanatici dřívější moci, kteří chtěli za každou cenu na západ a vzdát se Američanům. Byli tam i tací, kteří se báli vzdát. U Bystřice pod Pernštejnem se skupina čtyřiceti takových s kulomety, samopaly a pancéřovými pěstmi - pokusila obrátit kolo dějin zpět... Zmasakrovalo je dělostřelectvo svou palbou.
Za postupu už pak českoslovenští vojáci nacházeli podél silnice hřbitovy německé válečné techniky, opuštěná i spálená auta, tanky, poválená děla i mrtvoly vojáků a také zavražděných obyvatel.
Mezitím už do Prahy jako předvoj dorazily rychlé skupiny s motorizovanými jednotkami 1. čs. armádního sboru. Zde je nutno říci:

"Již v druhé polovině února, za bojů o Liptovský Mikuláš, byl utvořen takzvaný zvláštní oddíl pod velením poručíka Ladislava Kiliána. Byl složen z vybraných vojáků, kteří kromě odvahy a spolehlivosti vynikali bojovou zdatností a frontovými zkušenostmi. Jejich odznakem byl zelený trojúhelník na rukávu blůzy. Úkolem oddílu, který tvořily čtyři čety, doplněné začátkem května v Brně četou tanků, četou SHD a četou OT, bylo spolu se sovětskými jednotkami, co nejrychleji proniknout do Prahy, zajistit Pražský hrad do příjezdu prezidenta a vlády a plnit další mimořádné úkoly."
N dobu, kdy dorazil oddíl ku Praze, vzpomínal zástupce velitele onoho zvláštního oddílu, tehdy podporučík Ivan Legar:

"První zastávka je na okraji města. Spojujeme se opět s první skupinou - doprovodem ministra - a vjíždíme do Prahy. Od prvních ulic jsme v obležení. Davy lidí rostou. Ještě je stále hmatatelné to obrovské nadšení obyvatel, kteří před čtyřiadvaceti hodinami prožívali okamžiky hrůzy z fašistických zvěrstev.
Máme zastavit. Lidé by si nás nejraději odvedli do svých domovů. Jsme první vojáci z regulérní armády v ulicích hlavního města. Jen pomalu projíždíme ulicemi. Rychleji to jde až z Vinohrad dolů, pak po Národní třídě kolem Národního divadla. A je tu první pohled na Hradčany. Petřínské stráně se koupou v slunečním svitu, všechno kvete. Na Malé Straně je lidí méně. Nahoře na Hradčanském náměstí téměř nikdo. Zastavujeme před hlavní bránou.
Je 10. května 1945, půl desáté dopoledne.... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek ze vzpomínek Ivana Legara a z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 303, 304, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Všechny dobové fotografie 9. 10. května nelžou a skutečně se na všechny vojáky v ulicích Prahy sypaly kytice šeříků, vítaly je vlající prapory a radostné volání nadšených obyvatel.

Bezmoc osvoboditelů ze západu.
O tom, že na Jaltě byly Spojenci dohodnuty, a to všeobecně, čáry dotyku a setkání jejich armád, ke kterým muselo v Evropě zákonitě dojít, zde již bylo hodně napsáno. Úplné dogma řečeno na Jaltě nebylo, ale nejvyšší velení, jak západních, tak východních armád se snažilo čáru Labe mezi východem a západem v severní části Evropy, v Německu, respektovat. Nižší velitelé západu, myšleno např. jako byl velitel takřka půl milionové americké 3. A, generál Patton a další velitelé armád, chtěli, jak bylo v západních armádách zvykem útočit co nejdál. Vždy se sice ptali nadřízených, kam mají útočit, ale určitou autonomii postupu v demokratické armádě měli.
Známo je též, že to byl Winston Churchill, a bylo to u jiných kapitol zde řečeno, kdo chtěl setkání RA a západních armád provádět co nejdále na východě, aby sféry vlivu Stalina a jeho bolševického SSSR byly co nejdále na východě... Uvážlivý Roosevelt, prezident USA, do své smrti spíše ctil dohodnuté čáry v Jaltě, a zároveň si nechtěl "pohněvat" Stalina, neboť s jeho RA počítal i při porážení japonské císařské armády po porážce Němců v Evropě.
Tolik tedy na úvod příběhů, které se odehrály v dubnu a květnu 1945 spíše na západě, než na východě, ale které velmi úzce souvisí, dokonce se napojují na Pražské povstání. Dozvíme se zde, před samotným Pražským povstáním, že i ze západu vyrážela směr Praha jedna čs. jednotka, a to od Dunkerque.
Na historické bádaní pana Richtera se napojme k datu 12. dubna 1945, když se však podíváme postupně i více zpětně, i do 2. dubna.
Řekněme si tedy nejprve:

"Již 12. dubna zastavil Eisenhower postup americké 1. A, operující severně od Lipska, a teprve za 13 dnů se na druhém břehu Labe objevily čelní jednotky RA.
V pásmu americké 3. A generála Pattona, která nevídaným tempem 15-20 mil denně postupovala vpravo od 1. A severovýchodním směrem, nebylo po Rudé armádě ani vidu ani slechu. Patton se dohodl s Bradleym, že předběžně stanovená linie postupu západně od československých hranic není nijak závazná. Dodatečně byla korigována jasným rozkazem americké 3. A ´překročit československé hranice a postupovat severně a jižně na linii České Budějovice-Plzeň-Karlovy Vary´.
Bradley dokonce řekl Pattonovi, aby byl připraven postupovat dále na východ
(Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 306, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 64.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 66.

Nutno ještě připomenout, že 2. dubna 1945 byl změněn postup Pattonovy 3. A rozkazem SHAEF, neboť nejvyšší štáb spojeneckých vojsk, tehdy sídlící v Paříži, špatně vyhodnotil zpravodajské informace. Americká 3. A byla ze směru východ obrácena na jihovýchod, směrem k Rakousku, neboť se věřilo, že tam, v "Pevnosti Alpy", se Němci chystají na svou poslední obranu.
Navíc se Eisenhower v té době ještě domníval, že Rudá armáda je v tak výhodných pozicích, nejen v Německu, ale i v ČSR, že Berlín i Prahu dobude dříve, než by tam dospěly americké jednotky... Tehdy se dávala přednost dobytí a osvobození Norska a Dánska...

"Generál Patton (zde viz foto

Obrázek

generála Georga S. Pattona) naopak soudil, že jeho 3. A je schopna předběhnout Rusy v osvobození Čech a Moravy, což by mělo rozhodující vliv na uspořádání poměrů v zemi (v ČSR - má poznámka).
Ještě 4. května 1945, když už si vojska 2. a 4. Ukrajinského frontu krok za krokem od Brna a Ostravy razila cestu Moravou, generál Bradley sdělil večer telefonicky Pattonovi potěšující zprávu: ´Pravě mi volal Ike, máš zelenou do Československa! Kdy můžeš vyrazit!´
´Zítra ráno!´ zvolal rozjařeně Patton. Už předtím totiž rozmístil jednotky 90. a 5. pěší divize a 2. jezdecké skupiny plukovníka Reeda tak, že si zajistil přechody přes šumavské pohoří, aby - jak prohlásil - v případě útoku na Prahu nás nikdo nezdržoval. Ubezpečil Bradleyho, že přes noc otočí celou bojovou sestavu své více než půlmilionové armády tak, aby splnil úkol. Skeptický Bradley se zeptal: ´Proč všichni v třetí armádě tak nedočkavě toužíte osvobodit Čechy?´
´Ale Brade,´ smál se Patton, ´copak to nechápeš? Češi jsou naši spojenci a s jejich děvčaty se můžeme sbližovat. Hurá do Československa za sbližováním!´Narážel na okolnost, že sbližování amerických vojáků s Němci se nevidělo rádo. Dokonce se za takové vztahy platily pokuty. Patton dodal: ´Jak můžeš zastavit armádu, která se už nemůže dočkat českých děvčat?´ (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 306, 307, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

První americká jednotka, která vnikla na československé území u obce Hranice mezi Chebem a Aší byla z V. as (5. as) z 3. A, a stalo se tak 18. dubna 1945 odpoledne. Jednalo se o menší průzkumnou akci, která měla zajišťovat rozmístění hlavních sil, které byly rozmístěny na území Bavorska a Durynska.

"Vážnější střetnutí amerických vojáků na československém území se odehrálo 25. dubna 1945, když jednotky americké 97. pěší divize brigádního generála Miltona Halseyho sváděly po celý den urputné boje o město Cheb. Američané museli dobývat dům za domem. Vojáci německého 33. pluku majora Geislera s fanatickou zuřivostí bránili město prohlašované za starobylou baštu němectví proti Čechům... Chtěli stůj co stůj přehradit Američanům vstup do Čech a zadržet je před hradbou Českého lesa a Šumavy až do příchodu vojsk Skupiny armád Střed (Mitte) polního maršála Ferdinanda Schörnera. Mnozí z nich věřili na führerovy báchorky o tajných zbraních, které zvrátí průběh války.
Jednotky americké pěší divize nakonec zlomily nepřátelský odpor. Dobyly Cheb a jejich předvoj 1. května postoupil až k okraji Domažlic. Hned nazítří průzkumná jednotka kapitána Stewarta postupem přes Bělou nad Radbuzou pronikla do Hostouně u Horšovského Týnu, kde se podařilo osvobodit skupinu britských a amerických zajatců, kteří tu v někdejším předválečném hřebčíně byli drženi k ošetřování koní. V dohodě s německým veterinářem s sebou jednotka kromě zajatců odvedla i všechny koně, které si armáda USA neprávem přivlastnila jako svou válečnou kořist, i když byly majetkem spojenecké československé armády. Ale takových přehmatů se dopouštěla i sovětská armáda.
4. května velitel amerického V. as (5.as) generál Clarens Huebner na svém velitelském stanovišti v bavorském Grafenwöhru dostal od Pattona rozkaz, aby nazítří v časných ranních hodinách zahájil vpravo útok na jednotky Wehrmachtu v západních Čechách v součinnosti s XII. as (12. as) generála Leroye Irwina a VIII. as (8. as) z 1. A. Šířka jeho útočného pásma zahrnovala Cheb, Karlovy Vary, Plzeň a Klatovy, zatímco pravý soused měl operovat v prostoru od Klatov a Strakonic k Písku a dále přes Hořice na Šumavě a Ostrov až po Horní Dvořiště. Pro osvobozování Československa měl k dispozici tři pěší divize (1., 2. a 97.) a dvě obrněné divize (9. a 16.). Útok podle plánu měla zahájit 5. května nejpozději v 11 hodin 97. pěší divize postupem po ose Bor-Plzeň při udržování dotyku s 2. pěší divizí postupující souběžně vpravo po ose Klenčí-Plzeň a zajišťující dotyk s XII. as (12. as) vlevo. 9. obrněná divize měla postupovat vzadu jako záloha sboru, zatímco 16. obrněná divizi připadl nejdůležitější úkol operace. Po soustředění v prostoru Waldhaus rychle vyrazit kupředu, předjet kolony 97. pěší divize a obsadit Plzeň (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 307, 308, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Když nastal čas, který stanovil plán útoku amerických jednotek útočné odřady vyrazily. A tehdy ještě Bradley nezapomněl připomenout Pattonovi slova generála Eisenhowera, že má postupovat jen k linii probíhající Plzní od severovýchodu k jihovýchodu. A jaksi "poloskrytě" dodal, "že by mohl provádět průzkum až k Praze..."
O Pattonovi bylo známo, že něco podobného prováděl již na Sicilii, kdy průzkumnou akcí obsadil Palermo. Zde mohlo něco podobného znamenat, že dostal souhlas s obsazením Prahy...
A tady se již dozvíme o čs. jednotce, která měla ze západu Evropy také spěchat do Čech...

"Řadu dní předtím, než k tomu všemu došlo, polní maršál Montgomery po velkém zdráhání učinil rozhodnutí, které nebylo úplně nejlepší, ale přece jenom částečně vycházelo vstříc naléhavým žádostem československých vojenských i vládních představitelů o uvolnění československých pozemních i leteckých jednotek pro zasazení do operací směřujících k přímému osvobození Československa. Povolil, aby byl z jednotek Československé obrněné brigády, nasazené k obléhání válečného přístavu Dunkerque, vyčleněn kombinovaný oddíl v síle 150 mužů, který se měl v bojové sestavě americké 3. A generála Pattona symbolicky zapojit do osvobozování Československa.
Oddíl, složený z protiletadlové baterie vybavené šesti rychlopalnými kanóny Bofors a čítající asi devadesát mužů a dvou čet motorizované pěchoty na obrněných pásových vozidlech s lehkými kulomety, pod velením pplk. Sítka, vyjel 24. dubna v koloně z prostoru Dunkerku. Vojáci hořeli vzrušením. Všichni se už viděli doma, radostně vítáni a objímáni, po šesti dlouhých letech odloučeni a po všech těch válečných trampotách v Polsku, Francii, Palestíně, Sýrii, v Tobruku i v Anglii a poté na invazní frontě v bojích u Dunkerku. Však jim kamarádi záviděli. Kdekdo by s nimi měnil. Vždycky žehrali na to, že jejich kamarádi v Rusku už bojují na Slovensku, a teď jsou na Moravě, zatímco oni tvrdnou u toho zatraceného Dunkerku.. Sebe vznešenější slova tady nepomohou. Voják sám o sobě je ve válce malý a bezvýznamný mraveneček. Jenom pohromadě s ostatními může něco znamenat. Když jim dá štěstí šanci. A tu teď vojáci kombinovaného oddílu mají. Trasa jejich přesunu vedla přes Belgií a Lucembursko.
Projížděli městy známými z válečných zpráv. Namur, Charleroi, Bastogne. Tady se v prosinci 1944 odehrál ten ardenský průšvih, kdy německé tanky z ničeho nic prolomily frontu a zdálo se, že je nikdo nezastaví. Ještě tu porůznu byly k vidění pozůstatky těžkých bojů: zákopy, ostnaté dráty, rozbořené a spálené domy, trosky aut, tanků, zprohýbaná převrácená děla... Někde museli čekat, až buldozery odklidí překážky a zahrnou trychtýře po explozích granátů a pum. Viděli řady křížů na čerstvých hrobech. Dlouhé hodiny se museli ploužit v nekonečných proudech aut s vojsky i s materiálem a tanků směřujících k frontě. Nechali za sebou pohoří Ardeny, projeli půvabným, svěžím údolím Mosely. Přes proslavený most u Remagenu, kde z vody dosud trčely rozervané a zborcené traverzy, přejeli na druhý břeh Rýna.
Zastávka v Trevíru, prvním německém městě. Hlásí se k nim americký voják, který je slyší mluvit a hned má pusu od ucha k uchu.
´Vy jste Češi?´povykuje rozjařeně. ´Já myslel, že jste Tomíci, a vy jste Češi! Kde se tady berete? Helou!´A voják v kulovité přilbě a celtové bundě se bouřlivě objímá s krajany v baretech s lvíčkem a battledressech s rameními nášivkami Czechoslovakia.
´Já se jmenuju Houška. Joe Houška z Chicaga.´A hned ze sebe vysypal, že se už narodil v Americe, ale doma se u nich mluví česky. ´A co vy boys? Kolik vás je? Kam máte namířeno?´Bylo to milé setkání. Chtělo by to v klidu posedět a zapít takovou náhodu pořádným drinkem, ale nebyl čas.
Halekali jeden přes druhého a nestačili si navzájem sdělit ani tisícinu z toho, co by chtěli. Loučili se neradi.
´Good luck, boys!´volal Joe Houška a tiskl si s krajany ruce. ´Hodně štěstí kluci! Ať se ve zdraví dostanete domů, do osvobozené republiky! Třeba se potkáme v Praze. Chtěl bych se tam podívat. Good bye! Good bye! Ahoj!´ (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 308, 309, 310, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."


Použité podklady.

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
na konci všech stran viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=380
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“