ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 61.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 61.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 61.
Mapa prostoru bojů

Obrázek

, kde bojoval i 1. čs. armádní sbor, generála Klapálka, od 10. března a až do 5. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Generál Klapálek a jeho štáb ještě večer 30. dubna 1945 neměl žádné zprávy, jestli Němci budou bránit pravý břeh Váhu, když jeho 1. čs. armádnímu sboru zničili němečtí ženisté most u Velké Bytče (viz konec Č 60.). A jak poté sám napsal, přechod přes řeku Váh nakonec proběhl úplně jinak, než jak se štáby a velitelé brigád naplánovali. Nálada u všech byla taková, že všichni chtěli přes řeku a nejraději ihned. Hledali se různé způsoby, jak na druhou stranu rozvodného Váhu... Pak si mnozí všimli, že v městě Bytča vlají prapory a fábory májek. Generál Klapálek prý ještě chvíli váhal, neboť od Němců se daly očekávat různé triky válečné, když mohli takto využít i májových oslav, aby prvé sledy oklamali?

"Byl pozdní večer, setmělo se úplně, sem tam bylo ve městě vidět světýlko. Najednou se odtamtud ozvala - ne palba kulometů, ani výbuchy granátů - ale muzika! Jak se vítr točil, přinášel nové a nové tóny. Snad v městečku vědí, kdo je na druhé straně řeky, a tímto způsobem nás vítají, ačkoli Němci pravděpodobně nejsou příliš daleko. Bylo to lákavé a jistě to aspoň zde uspíšilo přechod řeky.
Bývalý slovenský partyzán Anton Kostka a četař Bednár nalezli v obci Hrabová starý člun, vzali čtyři další dobrovolníky a přepravili se jako první sled přes řeku. Zjistili, že je vše v pořádku. V krátké době se v husté mlze přepravili na pravý břeh Váhu i další desítky vojáků, a brzy po rozednění byla celá Bytča naše. Němci se skutečně stáhli na jižní okraje lesů na výšinách, jimiž začínají rozsáhle lesnaté Javorníky."
Ihned v noci se do práce dali ženisté, kteří nejprve stavěli most o nosnosti 10 tun,. Most byl hotov již 1. května odpoledne, takže těžší povozy mimo tanků a ostatní těžké techniky mohly na druhou stranu. Most se sice pod náklady pohupoval, nořil se do dravého a kalného proudu, vrzal, skřípal, ale držel.
Čs. polní prapory se ihned daly do pronásledování nepřítele a přitom osvobodily dvacet vesnic.
"Večer stanul 4. úderný prapor z 3. pěší brigády v prostoru Stupné, 6. prapor dorazil do Jesenice a 5. prapor dosáhl prostoru Podvažie.
1. pěší brigáda, která se přes Váh přepravila později, 3. praporem dosáhla Velké Udiči. Většina jejich jednotek však večer teprve vyrážela na pochod z Velké Bytče. Ještě během noci však obsadily obce Hatné a Hoštiná. Také prapory 4. pěší brigády využily noci k pronásledování nepřítele. Kolem půlnoci vstoupily do Púchova a postupovaly dále na Lúky a Čertov (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 285, 286, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Další den, 2. května 1945, ještě v době kdy ženisté u Bytči na Váhu začali stavět most 30 tun, stoupaly již prapory 1. čs. armádního sboru po mnoha cestách do svahů Javorníků na slovensko-moravském pomezí.
Jeden z těch, který tam tehdy byl a přežil, Alfréd Ressel (něco více viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfr%C3%A9d_Ressel
, jeho díla jsou: Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978
) ve svých pamětech na tehdejší chvíle vzpomínal slovy:

"Bylo horké poledne, když jsme dojeli k silniční závoře na bývalé protektorátní hranici u Horní Lidče pod Vsetínem. Lidé si už mohli dopřát přepych svobody, a přece jsem měl v první chvíli dojem, že se nic nezměnilo. Povšiml jsem si pohledů lidí. Byli zamlklí, vnitřně sice účastní na tom, co se dělo, ale přece jenom nejistí.
Nejhorší chvíle měli za sebou, proč tedy ta tíseň? A bylo tomu tak na samotách i v prvních vsích na moravské straně. Řekl jsem si, že tomu asi nevěří, že jsme dojeli, že je opravdu konec tomu utrpení. Muselo být velké, když se ještě dnes bojí.
Zato květnová příroda byla klidná, krásná, velebná. Zavřel jsem oči a sál do sebe vzduch domova a vůni moravské země. V duši panovala vlahá pohoda... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978: a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 286, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

V dalším postupu vpřed, směrem na západ, vpravo od 1. čs. armádního sboru, směrem na Čadcu a Valašské Meziříčí, postupovaly tehdy jednotky sovětského 17. gardového střeleckého sboru, vlevo od našich pak 18. rumunská divize. Horský teren zde byl takový, že přímo bránil, aby jednotky vpravo i vlevo, mohly spolu organizovat jakoukoliv součinnost.
Zprávy, které čs. průzkumníci měli od zdejších partyzánských skupin říkaly, že Němci mají na hřebenech Javorníků připraveny "pravděpodobně" obranné pozice, které se budou určitě snažit udržet. Šlo tedy vlastně o to, aby jim postup našich jednotek nedopřál čas, aby se mohly Němci připravit k obraně do hloubky. Tehdy rozhodoval čas.
Generál Klapálek (viz zde foto

Obrázek

generála Karla Klapálka) po vyhodnocení nařídil "1. pěší brigádě, aby postupovala údolím Marikovského potoka po ose Velká Udiča-Dolná Mariková, Rychtárovice-Čertov-Nařina, zatímco 4. pěší brigáda měla určenou trasu Púchov-Mestečko-Dubjova-Čertov-Bařiny-Ústí. Do půlnoci 2. května měly obě brigády dosáhnout Vsetína.
3. pěší brigádě velitel sboru uložil, aby postupovala hlavními silami za 1. pěší brigádou údolím potoka po ose Jesenica-Papradná-Nový Hrozenkov. Brigádní průzkumná rota měla do Nového Hrozenkova proniknout po trase z Velké Bytče přes Makov, Velké Karlovice. Úkol předpokládal, že brigády urazí během 24 hodin zhruba 40 kilometrů v horském zalesněném terénu."
Kolony brigád v šířce patnácti kilometrů postupovaly bez ohledu na únavu. Na hřebenech Javorníků však byly 2. května večer zastaveny silným odporem nepřítele, opevněného na dominantních výšinách. Vzplanuly boje průzkumných jednotek. Tehdy major a poté pplk. Sacher (něco více viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vil%C3%A9m_Sacher
https://www.kosmas.cz/knihy/173735/valk ... a-na-hane/
, včetně jeho knih.) si ve své vzpomínkové knize - Válka skončila na Hané - i po letech živě vybavoval vzrušující pocity, které prožíval při zdolávání Javorníků.

"Klusákova průzkumná četa postupuje v široké rojnici vzhůru svažitým lesem. Při zemi se drží pás mlhy. Z korun smrků zmáčených deštěm pleskají do jehličí hojné kapky.
Mezi kmeny stromů vpředu občas blýsknou ojedinělé výstřely, zadrkotá kulomet. Němci ustupují a nechávají za sebou skupinky, které se snaží překvapivou palbou zpomalovat postup Čechoslováků. Do větších přestřelek se zatím nepouštějí. Četa je posílena dvěma těžkými kulomety typu Maxim s pancéřovými štíty na kolečkách. Obsluhy je táhnou několik kroků za rojnicí, připraveny obrátit rychle hlaveň proti nepříteli. Zatím to ještě není třeba. S kulometníky se rázným, širokým krokem posunuje dopředu velitel roty nadporučík Marcinko s odjištěným samopalem v ruce. Rozhlíží se doprava i doleva, kde se za mlázím prodírají obě další čety. Za ním, s dalekohledem na krku, vykračuje velitel baterie poručík Dzendel, který zatím neměl příležitost uplatnit ničivou sílu svých stodvacítek plahočících se vzadu.
Vojáci procházejí mezi mokrými stromy se zvýšenou pozorností. Pohledem bedlivě zkoumají terén kolem sebe, jestli někde nenadzvedává jehličí nastražená mina. Les je plný zvuků, hlučných kročejů vojenských bot, harašení a praskotu rozhrnovaných a lámaných větví, cinkotu výstroje, tlumených hlasů, lomozu vláčených maximů a minometů na podvozcích... Přibíhá desátník Marko. Hlásí veliteli nález dvou mrtvých těl. Leží vedle sebe v obnošených a zablácených civilních kalhotách a kabátech, jaké nosí zdejší vesničané, na tvářích zaschlou krev."
Jak dál líčil pplk. Sacher, musel se tehdy i se svým pobočníkem u místa nálezu zastavit. Ti lidé byli zastřeleni zblízka z pistole ranou do čela. Otázka kdo je zabil nemusela mít zde jedinou odpověď - Němci, nebo partyzáni? Těla byla již v pokročilém stádiu rozkladu a někdo jim prošacoval kapsy a nechal je ležet v houští... Voják přece nemůže lhostejně přejít kolem mrtvol. Vždy si pomyslí nejen na sebe, ale i na kamarády.... Kdo ví, kde na něho čeká smrt, jeho stálá souputnice. I zde nadporučík nařizuje vojákům, aby oba nejméně přikryli větvemi. Nyní nebyl čas na kopání hrobu...!

"Na hřebenu Javorníků rojnice překračovaly prázdné německé zákopy. Vojáci procházeli důkladně vybudovaným obranným postavením lemujícím lesní cestu se spletí spojovacích zákopů ubíhajících daleko dozadu.
´Dobrá práce,´ prohodil nadporučík Marcinko ke Klusákovi.
´Nerad bych je šturmoval,´přisvědčil Kusák. ´Dovedu si představit, co by nás to stálo.´
Jako první si proklestila cestu na Moravu čs. 4. pěší brigáda. Její jednotky vyrazily vpřed časně ráno 3. května. Kolem poledního obsadily prostor Čertova. Po menších potyčkách u vesnice Papaje pronikly k Bařinám a palbou přerušily provoz na silnici a železnici v údolí vsetínské Bečvy. Zbytky nepřátelských jednotek hledaly záchranu v útěku do lesů. "
Na další pak vzpomínal Oldřich Kvapil (něco více viz zde:
http://zpravy.idnes.cz/zemrel-valecny-h ... _domaci_jj
ale také zde:
http://www.pametnaroda.cz/story/kvapil- ... -1918-1468
:
"Větší počet nepřátelských vojáků se dokonce chystal odjet po prohraném boji vlakem, který stál připraven na kolejích u obce Bařiny. Neodjeli, neboť jednotky brigády přeťaly železniční trať v týlu. Nepřátelským vojákům nezbylo než bojovat. Zahájili tedy palbu. Soustředěná palba našich jednotek však v krátké době umlčela každý odpor. Ve vlaku nebyl po boji nalezen ani jeden nepřátelský voják, který by mohl vypovídat. Všichni byli v boji zabiti (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978 a výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 287, 288, 289 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 61.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 62.

Bylo 4. května 1945 rána, když prapory 4. pěší brigády zaujímaly pozice, jako výchozí k útoku na Vsetín, podél železniční spojky vedoucí k tamější muniční továrně.Velitel 4. pěší brigády plukovník Markus všem kladl na srdce: "Páni, treba sa ponáhlať. Prenásledovať Nemcov, nedať im vydýchnuť, aby nemali možnosť sa niekde zachytnuť!"
Plukovníkův zámysl byl, aby jeho brigáda příliš dlouho nezůstala trčet v obtížných a krvavých pouličních bojích o každý dům, ulici, či zahradu. Chtěl ušetřit životy vojáků i civilistů.
Atmosféra mezi vojáky byla dobrá a to i mezi nedávno zmobilizovanými nováčky, kteří se snažily ještě před koncem války nepřijít zbytečně o život či zdraví. Velitel této nedávno vycvičené brigády nařídil utvořit dvě úderné skupiny, které měly město Vsetín obchvátit současně z východu a ze západu. Ráno tak byly jednotky připraveny vyrazit do útoku.
"Důstojník operační skupiny 4. pěší brigády kapitán Větvička ještě zajel na stanoviště velitele praporu kapitána Čordáše, kterému právě ráno přivedli dva civilisty, kteří chtěli mluvit s velitelem."
Celí zadýchaní hned vypověděli, že včera a předevčírem, když bylo slyšet střelbu z Javorníků, začali partyzáni vnikat do Vsetína a spolu s občany vyhnali Němce z města. Teď prý jsou partyzánů plné lesy a lidé ze Vsetína se bojí odvety a loupení. Kapitán Větvička si vyměnil pohled s velitelem praporu a oba rychle přemýšleli Prapory budou muset vyrazit ihned do města, i když dělostřelectvo ještě vůbec nezaujalo palebná postavení. Vždyť se teprve nedaleko odtud upravovalo velitelské stanoviště 4. pěší brigády... Větvička ani nevěděl kde je plukovník Markus, kterému se měl hlásit až za půl hodiny.
Nic, je nucen vzít rozhodnutí na sebe.
"Vyrazte okamžitě. Podám plukovníkovi hlášení. Broněvik i s radiostanicí mám nahoře. Jistě bude souhlasit. Musíme Němce předejít!"
Vsoukal se do malého obrněného OA s kulometem.
´Jeď´, houkl na šoféra s tankistickou kuklou na hlavě.
Obrněnec podobný podivnému zelenému brouku s tykadly dvou samopalů se proplétal mezi hloučky vojáků 4. pěší brigády, kteří se rozvinovali do rojnic po obou stranách silnice.
Někdo volá: ´Stůj! Stůj! Kam jedou blázni!´
´Jeď!´pobízí řidiče Větvička, vykloněný z věžičky. Po stranách postupují k městu zprohýbané řetězce pěšáků. Přemístil pohled na silnici. Může být zaminovaná, napadlo ho. Snaží se na to nemyslet. Spoléhá na štěstí. Snad mu ještě jednou bude přát.
Těsně před městem odklízí tucet mladíků drátěné zátarasy. Rozjařeně mávají čepicemi.
Z lesa za městem zabafal německý velkorážní kulomet. Ozvěna se nese údolím Bečvy. Ve svahu nad silnicí vyhazují střely hlínu a drny. Mladíci sebou mrskají na zem. Větvička se ponořil do vozu.
´Jožo, šlápni na to!´Motor dravě zařval. V průzoru kapitán vidí zábradlí mostu. Neviditelný šicí stroj prošívá napříč silnici těsně před autem. Do vzduchu lítají kusy asfaltu, na mostním sloupku se rozletěla omítka.
´Jožko, poskoč!´ Broněvik letí po mostě. Rána do pancíře. ´Jeď furt a mezi barákama zastav!´
Vřítili se do ulice. Vůz zarazil. Kolem jásot. Kapitán, řidič i radista vylézají ven. Desítky rukou se k nim vztahují, dotýkají se jich, objímají je. Vlečou je do nejbližšího domu. Nějaká žena dusí kapitána v objetí, hlavu má zaklíněnou mezi jejími mohutnými ňadry. Líbá ho!
Panebože! Škoda, že je tu tolik lidí! Smích, slzy, všecko se točí a slévá v mohutný příval impulzů. S někým si přiťukává sklenkou plnou slivovice. Na vítězství! Na republiku (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978 a výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 289, 290, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Plánovaným postupem bez dělostřelecké přípravy tak obě úderné skupiny 4. pěší brigády vstoupily, či vpadly do Vsetína. Němci se jen místy pokoušeli o nějakou chaotickou střelbu a velice rychle z města utíkali. Bylo krátce po 16,00 odpoledne a město Vsetín bylo v československých rukou.
Tehdejší velitel dělostřelectva čs. 3. pěší brigády pplk. Sacher, který tam tehdy byl, si později k tomu zapsal:

"Město vybuchovalo radostí. Vojáky zaplavil dav jako přílivová vlna. Lidé se tlačili mezi ně a na ně. Oslavovali je, smáli se i slzeli. Vojáci se dojatě a bezradně bránili šťastnému náporu. Přešlapovali z nohy na nohu. Rozpačitě uhlazovali vytahané uniformy, upravovali polní čapky. Odpovídali na otázky, pili ze všech možných džbánků, hrnků a sklenic. Nahýbali si s rozvahou. Opilost otupuje ostražitost a vnímavost... Ozvaly se valašské písně. Hlasy rozjařené radostí a pálenkou. Kvílivé akordy harmoniky. Zpěváci vytloukají takt podpatky do dláždění. Mezi obyvateli se proplétají partyzáni se samopaly nebo puškami. Že naši vojáci dobyli město bez velkých ztrát je jejich zásluha.
Plukovník Markus, v brigadýrce, s pistolí na boku a dalekohledem na hrudi, se vztyčil na místě vedle řidiče v džípu, který zarazil na vsetínském náměstí.
Zamračeně se rozhlížel po rozvlněném moři hlav. Davem se k džípu proplétal generál Klapálek. Jeho hubená, do přísných záhybů naskládaná tvář nemohla utajit radost, ale ústa si neuspořila strohou výtku:
´Tak co je? Chcete snad tady zůstat na noc? Pokračujte na Ratiboř. Na oslavy bude dost času. Až to dokončíme!´
Plukovník Markus rozpačitě zasalutoval.
´Rozkaz, pán generál!´Obrátil hlavu k náčelníkovi štábu, který právě dorazil s druhým vozem.
´Treba sa pohnúť! Nariaď okamžitý nástup (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978 a výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 289, 291, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)!"

Byl to právě generál Klapálek, který poté odešel od vozu velitele 4. pěší brigády, aby pak pokračoval v cestě, a který své zážitky, trochu jiné a jinak, pak vyprávěl, později ve své vzpomínkové knize:

"4. května za časného rána sjížděl jsem z hřebenů Javorníků. Bylo jasno a teplo, a když vyšlo slunce, uvítali jsme po několikadenních deštích pravý májový den.
Blížili jsme se k údolí a místy jsme viděli probleskovat i řeku Bečvu. Po chvíli jízdy jsme překvapivě zastavili. Co je to, ty bezpočetné bílé skvrny na vodě i na lukách při břehu?
Dalekohled to jen napověděl; teprve když jsme sjeli ještě níže, měli jsme jistotu: našli jsme brigády ne bojující, ale koupající se!. Chápal jsem ovšem, že po třech týdnech nové zimy na Malé Fatře a po deštích minulých dnů může slunce zlákat, ale - ještě je válka. Němci jsou před námi, i když na útěku. Nebylo jiného řešení než: ´Poplach a nástup!´
Hleděl jsem se dostat k čelní jednotce, která postupovala na Vsetín.

1. čs. armádní sbor se rozdělil na dva proudy. Severní tvořila 4. pěší brigáda, zatímco jižní proud představovala 1. pěší brigáda a 3. pěší brigáda, postupující za ní byla ve druhém sledu.
Po osvobození Vsetína jednotky 4. brigády pokračovaly v pronásledování nepřítele severním směrem. Postupovaly vcelku bez obtíží, avšak na rozcestí východně od Ratiboře Němci zničili most přes Bečvu a za řekou zaujali předem připravené záchytné obranné postavení. Podařilo se jim tak dočasně zastavit postup brigády na Bystřici pod Hostýnem.
5. května ráno vojáci průzkumné roty a 7. praporu u Ratiboře překročili Bečvu a rázným útokem osvobodili celou osadu. Rozbité nepřátelské jednotky se vzchopily k odporu až u Hošťálkové. Jednotky 8. a 9. praporu společně s partyzány a ozbrojenými civilisty s nimi podstoupily urputný, krvavý boj. Nakonec se podařilo nepřátelské vojsko rozprášit. Vesnice Hošťálková byla osvobozena.
Hlavní síly brigády zatím pronikly hlubokými lesy Hostýnských vrchů a rozložily se na úpatí Hostýna a křížem přes silnici do Bystřice pod Hostýnem. Operační skupina štábu brigády si našla přechodný útulek v restauraci Na Tesáku.
Na jižním směru 1. pěší brigáda do večera 4. května dosáhla vesnic Deštná a Všemina. Předvoj narazil na německý odpor u Neubuz. 3. pěší brigáda se soustředila v prostoru Hovězí a Ústí.
Podplukovník Sacher si rozdělil své dělostřelectvo do dvou skupin. Do první určil celý 4. dělostřelecký pluk, houfnicový oddíl 3. pluku a protiletadlový oddíl. Skupiny byly na přesunu do Vsetína, kde podplukovník hodlal se svým štábem zůstat na noc.
Situace byla složitá. Československé jednotky postupovaly po silnicích a lesních cestách. V bocích a v týlu zůstávali Němci, kteří se rozprchli do lesů. Shlukovali se znovu do jednotek a snažili se buď vytvářet ohniska odporu, nebo pronikat lesními prostory ke svým. Hrozilo však nebezpečí, že v týlu postupujících jednotek budou přepadat vesnice a mstít se na obyvatelstvu (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978 a výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 291, 292, 293 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)!"
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 61.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 63.

Na rozkaz pplk. Alfreda Ressela, velitele dělostřelectva 1. čs. armádního sboru (10. května 1945 povýšeného na plukovníka) nechal pplk. Sacher rozmístit dělostřelecké baterie tak, že baterie šestasedmdesátek (ráže 76 mm) a jednu baterii stodvaadvacítek (ráže 122 mm) nechal ve Vsetíně. Další 4 baterie poslal zaujmout palebná postavení pro přímou střelbu v Novém Dvoře, Neubuzu a Liptále, což byly vesnice, které leží na silnici mezi Vsetínem a Fryštákem. Dělostřelectvo tak bylo rozmístěno proto, aby odráželo případné německé přepady vojáků, kteří zůstali v týlu 1. čs. armádního sboru a porůznu se shromažďovali po lesích a chtěli na západ ke svým. Zároveň tak měli čs. dělostřelci zajišťovat nejdůležitější cesty, kterými se pohybovaly týlové (Logistika) jednotky. Měli také chránit civilní obyvatelstvo, leč jejich slabinou bylo, že neměly ochranu většího množství pěchoty, což je vystavovalo velkému nebezpečí.
Zbylé dělostřelectvo sboru Sacher podřídil pěším praporům. Neměl tak náhle jedinou dělostřeleckou hlaveň pro případ řešení nečekaného napadení, které by bylo jako záloha.
Sacher pak ráno nasedl do džípu a s nepěknou předtuchou vyrazil z veselícího se Vsetína.
Na džíp se nalepil náklaďák s pátrači, radisty a telefonisty...
Projeli Liptalem a Všeminou. Jabloně podél cesty nasazovaly na květ, jako když se chystají slavnosti. Mezi Neubuzem a Hrobicemi se na silnici válely větve a všude bylo ze země vyrvané kamení. Čerstvé stopy svědčily o tom, že Němci měli silnice pod palbou. Džíp jel krokem a poskakoval na rozbité vozovce. Vepředu byl Lukov, zprava se vynořily domky Kašavy. Hluk palby a dým prozrazovaly, že se všude ve předu bojuje.

"Zastavili jsme. V tu chvíli fronta ztichla. Ani jediný výstřel. V přední linii zavládl klid. Opřel jsem se o předek džípu a přiložil dalekohled k očím. Na frontě se nic nehýbalo. Vojáci se na obou stranách skrývali v okopech, v jarním osení, v trávě nebo za baráky. Po včerejšku mám hořkokyselou chuť v ústech. Valaši pálí znamenitou slivovici.
V tom mě přirazila vlna horkého vzduchu k autu. Cosi zadunělo o vozovku. Na všechny strany létaly kameny. Pocítil jsem silný úder do levého ramena. Přede mnou se kolébal granát. Strnul jsem a po zádech se mi rozběhli mravenci. Pud sebezáchovy mě popohnal. Skočil jsem do příkopu a praštil sebou o zem. Očekával jsem další rány. Bude to asi obvyklá německá rušivá palba na komunikace. Po třech čtyřech vteřinách další výbuchy. Vpravo a vlevo od silnice. Vzápětí další, o něco dál za námi. S hlavou mezi rameny a s obličejem v hlíně čekám, co bude dál. Žádná exploze..."

Pak se pomalu Sacher s pobočníkem vrátili k džípu a zůstali nevěřícně koukat. Za volantem seděl řidič Runza, byl celý bledý. Oči vytřeštěné, ale jako by v klidu. Ani ne dva metry od džípu byla poměrně slušná díra, kterou při dopadu vyhloubil dělostřelecký náboj. "Náboj nevybuchl a jen se odkutálel stranou, kde zůstal ležet. Kus ocele s náplní trhaviny, nefungujícím výbušným mechanismem a se zploštělou špičkou... Granát ráže sto pět milimetrů." Sacher byl starý dělostřelec a tak si ihned uvědomil, že pokud by granát takovéhle ráže vybuchl, tak jak dopadl, bylo by po džípu, po nich i po autu plném spojařů. Nezůstalo by z nich mnoho... Třásly prý se mu prsty, když si znovu zapaloval dýmku (viz zde foto

Obrázek


majora, od 10. května podplukovníka, Viléma Sachera).. Předtím si musel loknout slivovice... Psal, že potřeboval ještě nějaký úlek a nějaký čin, aby se zcela vzpamatoval a tak se vydal co nejblíže k frontě, která se znovu rozbouřila...

"Den uběhl v jednotvárných přestřelkách čelních jednotek a krátkých dělostřeleckých soubojích. Jižní proud (4. pěší brigáda - má poznámka) vytrvale tlačil nepřítele před sebou. Jednotky 1. pěší brigády do večera postoupily k osadám Lukov, Velíkova a Neubuz. 3. pěší brigáda, postupující ve druhém sledu, se zatím do bojové činnosti nemusela zapojovat (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978 a výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 293, 294, 295, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Na své severní trase musela 1. pěší brigáda tvrdě a krvavě bojovat s houževnatě se bránícími Němci, aby mohla postoupit o 30 km. Jednotky čs. 1. brigády se opevnily na Svatém Hostýnku a pak pronikly k Chvalčovu, vzdálenému jen 3 km od Bystřice pod Hostýnem. Když by město dobyly otevřela by se jim cesta na Hranice, do Přerova a na Holešov. Němci si vše dobře uvědomovali a tak se připravoval tuhý boj. V noci si však čs. vojáci museli odpočinout. Dostali dobře najíst a čekali na noc. Nepřítel však prováděl neustále rušivou palbu a nebylo jednoduché usnout..
K velitelům se dostala zpráva, která nebyla příjemná a která ukazovala, jak dobře bylo nechat kontroly silnic dělostřelectvem v týlu:

"Daleko vzadu, nějakých dvacet kilometrů od přední linie u vesnice Semetín, tři kilometry od Vsetína, se shromáždilo v lese na tři sta Němců z rozprášených jednotek. Chystali se probít do Ratiboře a dál na západ. Naštěstí zasáhli Sachrovi dělostřelci ponechaní v týlu.
Dělostřelci začínali okrajem lesa, na který se mohli za světla zastřílet. A tak první rány padly do lesa. Byly vystřelovány na krátkou vzdálenost, proto se výbuchy slily se štěknutím výstřelů. S prudkým zablesknutím vybuchovaly mezi stromy. Větve praskaly a padaly k zemi. Střepiny rvaly kmeny a také se od nich odrážely. Druhé a třetí salvy se draly dovnitř lesa. Němci se proti střelbě těžko kryli... nepočítali s obranou na místě, proto je palba zastihla bez jakýchkoli zemních úprav. Když se rozžhavily hlavně šestasedmdesátek, začaly štěkat sedmatřicítky. Němci odpovídali střelbou z pušek a granátometů. Sem tam vyslali pancéřovou pěst... Po dělostřelectvu přišli ke slovu pěšáci. Otřesení Němci se zmohli jenom na slabý odpor. Hrstka jich ustoupila podél stezky k pramenům Semetínského potoka. Velel jim mladý poddůstojník s kulometem přes prsa. Do posledního muže je sklátila kulometná palba. Kdo z nich nezůstal ležet, padl do zajetí..."

Ve stejné době zavládlo ve štábu brigády vzrušení, neboť odpoledne chytili radisté rádio z Prahy a všichni se dozvěděli, že tam vypuklo povstání. Operační skupina ihned začala připravovat opatření pro noc. Vydával se proviant a rozváželo se střelivo...
Čs. jednotky 1. pěší brigády, které se rovněž zúčastnily osvobození Vsetína a pronásledovaly pak Němce na Liptál a Holešov, zlikvidovaly nepřítele u osady Neubuz a 5. května po kratších střetech s nepřítelem osvobodily osady Veliková, Lukov, Ostrata a pronikly do Fryštátu. 6. května ráno útokem osvobodily Fryštát a zanedlouho poté vstoupily i do Holešova. Takřka ve stejnou dobu pak se 4. pěší brigádou, většinou svých sil zaútočily na Němce v Bystřici pod Holštýnem a bez větší námahy zlomily jejich odpor v odpoledních hodinách. Bez odpočinku se pak jednotky zahájily postup na Přerov.
K tomu generál Klapálek:

"6. května vyšel sbor z lesního masívu Hostýnských vrchů a stál na čáře Bystřice pod Hoštýnem-Holešov; obě města jsme obsadili. Nacisté se ještě drželi v osadě Tučapy a na přilehlých svazích a ostřelovali silnice vedoucí na západ. Dívali jsme se na to všechno z věže holešovského kostela. Jakýmsi nedopatřením nechali Němci telefonní linku do Tučap v dobrém stavu, a tak se stalo, že když jsme zahájili dělostřeleckou palbu, ozval se přes holešovskou ústřednu hostinský z Tučap. Prý máte to krátký, dejte to víc do leva, tam oni sedí - mně nevolejte, Němci se mi ještě courají po šenku, ozvu se vám... Jistě to byl starý dělostřelec (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a též i výňatek z - Alfréd Ressel - Mé cesty válkou, nakladatelství MF 1975 a také - Alfréd Ressel - Šestnácti krajinami za svobodu, nakladatelství PRAVDA 1978 a výňatek od Viléma Sachera - Válka skončila na Hané - a též Oldřich Kvapil, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 295, 296, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Osvobození města Holešova bylo velkým úspěchem čs. 1. pěší brigády. Také 4. pěší brigáda úspěšně zdolala o něco slabší německé odpory a dne 6. května po deváté hodině vnikla do Bystřice pod Hostýnem. Po prudkém, ale krátkém boji v ulicích města její jednotky s podporou několika sovětských tanků dosáhly protilehlého okraje města.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
jeho poslední stránku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=380
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“