ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 58.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 58.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 58.
Mapa prostor, kde je za značkou sovětské 38. A město Krosno

Obrázek

, poblíž kterého se formovala také 1. čs. smíšená letecká divize, viz další text. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Důležitým okamžikem při organizování čs. 1. smíšené samostatné letecké divize byl samozřejmě návrat 1. čs. samostatného pluku po porážce SNP na Slovensku, kdy ze začalo též na velení uvažovat o doplnění jeho početních stavů a jeho rozšíření na 3 perutě. Paralelně s tím se též uvažovalo o zřízení dalších leteckých pluků, a sice především bitevního a bombardovacího. A vlastně již v konci měsíce října 1944 dostalo československé velitelství souhlas od Sovětů, že se Čs. letectvo v SSSR může rozrůst o 2. stíhací a 3. bitevní pluk. Jednalo se o velmi důležité povolení.
Ve stejné době ve výcvikovém středisku ukončilo výcvik dalších 27 pilotů, 22 pozorovatelů a 28 radistů pro potřebu a sestavení bombardovacího pluku.

"1. listopadu (1944) se výcvikové středisko z rozkazu velitele sovětské 2. Letecké armády generála Krasovského stalo součástí nově vzniklé čs. letecké skupiny, zahrnující všechny čs. letecké jednotky a složky včleněné do organizačního rámce 2. Letecké armády.
Od výstavby bombardovacího pluku se zatím z technických i personálních důvodů upustilo. Vrchní velení sovětské armády návrh schválilo a rozhodlo, že divize o třech plucích bude zformována do 30. ledna 1945. Velitel 4. Ukrajinského frontu generál Petrov (s šedou eminencí gen. Mechlisem v pozadí) však zřídil komisi v čele se zástupcem náčelníka štábu frontu Filatovem. Měla zajistit sovětský dohled nad čs. leteckou skupinou, která stejně jako 1. čs. armádní sbor přešla pod 4. Ukrajinský front a byla nyní nově podřízena 8. Letecké armádě. Úkolem komise bylo mimo jiné prověřit s přispěním agentury NKVD a komunistických informačních zdrojů všechny československé důstojníky, kteří byli navrženi na velitelská místa. Přitom byly vyřešeny organizační otázky a vysloven pro budoucnost předběžný souhlas s postavením 4. bombardovacího pluku, jakož i náhradní a cvičné letky."

Velké třenice pak prakticky vznikly mezi všemi stupni personálu čs. pilotů a pozemního personálu, neboť každý někam patřil a tak si řekněme, že:

"V názorově nesourodém celku příslušníků čs. 1. smíšené samostatné letecké divize se odlišovali letci z Anglie, vyznačující se odůvodněně kritickým vztahem k dogmatickému myšlení a podezíravosti Sovětů, Volynští Češi s jasnými protisovětskými názory, Slováci namnoze infikovaní protičeskou nevraživostí a hlásící se k heslu ´Na Slovensku po Slovensku´, nakonec i čeští čechoslovakisté se sklonem obviňovat Slováky z rozvratnictví a vytýkat jim spolupráci s Němci, několik málo komunistů náchylných k obviňování kdekoho z antisovětismu, a navíc ještě příslušníci sovětského pozemního personálu, z nichž někteří se těžko sžívali s česko-slovenským prostředím, podezíraným z buržoazních přežitků (Historickým podkladem pro informace jsou zde informace i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 236, 237vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Čili žádná idylka popisovaná v dílech "po roce 1948 až do konce osmdesátých let, kterou všichni museli psát jen s tím, že jen ti zlotřilci z Londýna vše rušili - Beneš a spol....."
Bylo jasné, že stmelit alespoň trochu popisovanou, veskrze různorodou a rozporuplnou pospolitost lidí byla velice těžká a nesnadná práce. A k obrazu prosovětskému se do toho dali samozřejmě komunisté - byli na půdě,"která pro ně byla doma, byli v SSSR"!
"Jen s obtížemi se v některých jednotkách udržovala kázeň. Stranická organizace (samozřejmě myšleno KSČ - má poznámka) i vedení osvětové služby sboru přitom těžce nesly, že se v jednotkách divize dlouho nedařilo ustavit stranickou organizaci a zabezpečit politicko osvětovou výchovu na téže úrovni jako v pozemních jednotkách čs. 1. armádního sboru. Teprve když byli k divizi vysláni komunisté z pozemního vojska, podařilo se i u letců vykázat údajný vliv stranické organizace na konsolidaci rozháraných poměrů.
V době, kdy se uváděla v život organizační opatření probíhal u všech jednotek intenzivní letecký výcvik. Cílem všeho snažení bylo, aby českoslovenští letci zasáhli co nejdříve do bojů proti hitlerovcům. Sovětští instruktoři učinili vše, aby výcvikový program byl beze zbytku splněn.
Již 25. ledna 1945, pět dnů před stanoveným termínem, bylo formování 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR úspěšně zakončeno. Nevyhovující stav letištní plochy v Przemyszlu si o necelý měsíc později (20. února) vynutil přemístění na zmíněnou letištní základnu v Ivoniczi u Krosna (viz horní mapu s návodem). Českoslovenští letci ve spolupráci se sovětskými instruktory a specialisty pozemního personálu tu v horečném tempu zdokonalovali své teoretické i praktické znalosti.
Na počátku března všichni velitelé pluků a perutí spolu s letovody absolvovali krátkodobou zkušební praxi přímo ve štábu sovětské 8. Letecké armády a u 227. sovětské bitevní letecké divize. Získali tak neocenitelné zkušenosti a přispěli k vzájemnému hlubšímu poznání a upevnění bojové součinnosti se sovětskými letci (Historickým podkladem pro informace jsou zde informace i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 237, 238, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Na začátku dubna roku 1945 pak dva pluky divize a byly to 1. stíhací pluk a 3. bitevní pluk. absolvovaly ostré vzdušné a bombardovací střelby na polní střelnici, ve kterých prokázaly, že jsou plně bojeschopné. Byly tak připraveni k okamžitému nasazení na frontě. Všechny zápisy, jak v denících, tak v kronice 1. čs. smíšené letecké divize pak ukazují, s jakou netrpělivostí čekali všichni právě na okamžik, že budou konečně připraveni zasáhnout do bojů.
"Předpokládalo se, že letecká divize, jak to již dříve žádal generál Svoboda, bude v bojích spolupracovat s čs. 1. armádním sborem, který tou dobou sváděl na levém křídle 4. Ukrajinského frontu těžké boje o Liptovský Mikuláš, zatímco 1. samostatná tanková brigáda na opačném křídle podporovala sovětskou 38. A v bojích Ostravské operace. Rychlý postup sovětské armády vyvolával v řadách československých letců naléhavé přání, aby se i oni ´dostali ještě k činům´".
Pod tlakem přání všech pilotů a obslužného personálu, zaslal náčelník čs. vojenské mise generál Heliodor Píka ( zde viz foto

Obrázek

generála Heliodora Píky.) vrchnímu velení Rudé armády dopis, v němž napsal:
"Vzhledem na blížící se zahájení konečné fáze války dovoluji si žádati vrchní velení slavné Rudé armády, aby 1. čs. letecká divize v SSSR byla zasazena ihned na frontu se dvěma leteckými pluky, nečekajíc na třetí letecký pluk, který ještě výcvik neskončil. Tento pluk může být odeslán za divizí později, jakmile bude připraven...."
Současně se i velitel divize pplk. Budín jménem všech československých letců obrátil na velitele 8. Letecké armády generála Ždanova se stejnou žádostí.
Sovětské velení rozhodlo, aby přání československých letců bylo splněno. 6. dubna 1945 dostal divize rozkaz k přesunu na operační letiště Katovice.
Na nové letiště se 1. stíhací a 3. bitevní pluk přesunovaly postupně od 7. do 11. dubna. Avšak hned nazítří startovaly stíhací stroje i šturmoviky divize k odletu na nedávno dokončené polní letiště v Porembě, vzdálené pouze 18 km od linie fronty. Zde byly, jak se ukázalo, výhodnější podmínky k leteckým bojovým akcím. Rozkaz se plnil s nadšením. Ve válečném deníku 3. perutě čteme: ´Morálka výkonných pilotů se velmi zlepšila, když 3. eskadrila jako první měla přelétnout na nové působiště, odkud by podnikala bojové lety do Moravské Ostravy (Historickým podkladem pro informace jsou zde informace i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 238, 239, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
No a 2. stíhací letecký pluk, který ještě neskončil svůj výcvik a neabsolvoval ostré střelby, zatím zůstával na letišti v Iwoniczi. Po uznání - "plně bojeschopný" se pak měl rovněž přesunout blíže k frontě a sice na letiště Balica u Krakova.
Pozdější generál Fajtl na tehdejší dobu vzpomínal slovy:
"Po obědě 14. dubna přijeli na letiště představitelé 8. Letecké armády generálové Samochin a Sulivanov s plukovníkem Andrejevem, náčelníkem bojové přípravy. Svolali velitele pluků a velitele perutí na stanoviště 3. leteckého pluku a zadali první operační let. 1. čs. smíšená letecká divize bude podporovat naše vojska v prostoru vesnice Olza. Dnešním cílem bude nepřátelská dělostřelecká baterie, jak je vyznačeno na mapě. Útok provede dvěma smíšenými skupinami po osmi letounech. 3. bitevní pluk vyšle 8 letounů Il-2, 1. stíhací pluk 8 La-5 ve dvou vlnách. Každou skupinu Il-2 povede zkušený sovětský bojový pilot. První stíhací skupinu povede velitel 1. leteckého pluku, druhou jeho zástupce. Plukovník Andrejev potom příkaz doplnil všemi podrobnostmi provedení úkolu."
Z nařízení vyplývalo, že cílem prvního letu bude více méně seznámení s frontou a bojovými podmínkami, ale i tak mohlo dojít k střetnutí s Messerschmitty Bf 109 nebo s Fw 190.
Štábní kapitán Fajtl (něco více o pozdějším generálu Fajtlovi viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Fajtl
) instruoval piloty určené k akci:
"Pamatujte si pro dnešní let i pro všechny budoucí - zabránit sestřelení šturmovika protiletadlovou palbou není v naší moci. Ale bude-li sundán šturmovik nepřátelským stíhačem, bude to pro nás ostuda. Tak si tedy hlídejte hlavně nebe, a to ze všech směrů. Hodně štěstí."
Nejdříve odstartovaly šturmoviky, které vykroužily okolo letiště oblouk a pak se zformovaly do dvou čtyřek za sebou. Fajtlova skupina stihačů vzlétla v 16:10 a ihned zamířila k Il-2. Stíhačky je obklopily, přesně tak jak bylo domluveno, a společně pokračovaly v letu směr cíl dne. Z výšky tisíc metrů zahájili bitevníky zteč na cíl klouzavým až strmým letem. Piloti shodili pumy a vypálili rakety. Poté se odpoutali od cíle a odlétali směrem k Porembě. Stíhači se jich drželi jak klíšťata. Ke střetu s letouny Luftwaffe nedošlo (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z děl Františka Fajtla, dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 239, 240, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 58.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 59.
Mapa prostoru bojů v Ostravské operaci


Obrázek

, kde bojoval 1. čs. smíšená letecká divize v dubnu až do 5. května 1945.
Přímé zážitky bitevníků Il-2, ze samotného bojového nasazení, později popsal, tehdejší velitel 3. pluku, tehdy v hodnosti majora, pozdější generál Guljanič slovy:

".... Točíme doleva. Všude pod sebou máme jen prach, oheň a dým. Na zem je sotva vidět a na nepřítele musíme zaútočit tak, aby nebyly ohroženy vlastní jednotky. Vtom se hlásí návodčí a navádí nás na cíl, který dobře vidí ze své pozemní pozorovatelny. První útočí střemhlav Starčenko a za ním my. V dýmu a kouři vidíme lesík, hledám baterii, ale marně, nic nevidím. S maximálním soustředěním pozoruji okraj lesíka. Konečně! Jeden z kanónů mám v zaměřovači. Ještě zlomek vteřiny a odpaluji dvě raketové střely, upřesňuji cíl a odpaluji dvě další. Současně pálím z palubních zbraní. Vybírám letoun ze střemhlavého letu do vodorovného a ve výšce asi 150 metrů odhazuji dvě stokilogramové pumy. Palubní střelec mi hlásí, že pumy dopadly na okraj lesíka, ale pro oheň nemůže upřesnit účinek. Sám velkorážním kulometem ostřeluje pobíhající fašistické vojáky. Na stejný cíl jsme zaútočili ještě dvakrát. Potom se přízemním letem vracíme na vlastní území (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z děl Františka Fajtla, výňatek od generála Mikuláše Guljaniče, dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 240, 241, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Něco více o generálu Mikuláši Guljaničovi biz zde:
http://www.vhu.sk/plukovnik-letectva-mikulas-guljanic/
a také zde:
http://forum.valka.cz/topic/view/48913/Guljanic-Mikulas
První bojová mise byla velice úspěšná neboť se jak stihači tak i bitevníky zpět na letiště vrátily nepoškozeny. Po prvé velice úspěšné misi si velitelé šturmoviků tiskli ruce se stíhači, kteří je tak úspěšně doprovázeli. Útoky na zadané cíle se plně vydařily a určené cíle byly zasaženy pumami, raketami i palbou z palubních zbraní. I sovětský pozemní návodčí se neudržel a pilotům děkoval nadšenými výkřiky do sluchátek: "Trava dvacať dva , spasibo, blagadarju!"
"Tím začala každodenní intenzivní bojová činnost čs. 1. smíšené letecké divize. Převážně spočívala v přímé součinnosti s pozemními vojsky, v jejich účinné palebné podpoře a ochraně před nepřátelskými letouny a v ničení nepřátelské živé síly a bojové techniky. Ojediněle letci ničili železniční tratě, silnice a komunikační objekty a prováděli taktický průzkum. Přes počáteční nedostatky plynoucí z nezkušenosti nově vycvičených pilotů dosahovali úspěchu za úspěchem. Hned následující den ráno náhlým přepadem nepřátelských vojsk u Dolního Benešova zničila jedna skupina 6 nákladních aut a několik desítek vojáků a za několik hodin nato další skupina u vesnice Bělé vyřadila 3 auta, 5 vozů, 2 baterie polního dělostřelectva a 30 vojáků. Nálety proběhly opět bez vlastních ztrát. Týž den u Smolkova zničili českoslovenští letci 15 aut, 3 protiletadlové baterie a zhruba 40 fašistů. Jeden vlastní letoun byl tentokrát silně poškozen, ale nezraněná osádka s ním šťastně přistála na základně. Při jiné bojové akci v prostoru Olzy útočily šturmoviky na přepravu přes Odru. Bylo vřazeno na 50 nepřátelských vojáků a zničeno množství bojové techniky. Zde se také odehrál první letecký souboj, v němž rotný O. Kostík na lavočce (La-5FN) sestřelil nepřátelský F 190, a přestože měl prostřílenou vrtuli a poškozený chladič, nezraněný přistál na porembském letišti. Verze od Martas2411 zní:"Rotný Kostík v této akci onoho dne německý Focke Wulf 190 pouze poškodil."
http://www.fronta.cz/dotaz/vzdusne-boje ... cke-divize

Celkem podnikl bitevní pluk toho dne 57 bojových letů a stíhací pluk jen o sedm méně. Velizel 8. Letecké armády ve svém hodnocení činnosti divize uvedl: ´Úspěšné splnění bojových úkolů dne 15. dubna 1945 dává jistotu v tom , že veškerý personál vaší divize svojí skvělou působností v budoucnu zasadí rozhodné údery německým vetřelcům, kteří zotročili vaši vlast.´
Pochvala neobyčejně povzbudila bojové odhodlání letců i v následujících dnech. 16. dubna 1945 uvádějí válečné deníky 49 bojových vzletů stíhačů a 56 akcí bitevních letounů. Cílem jejich náletů byla nepřátelská postavení a shluky vojsk. Důležitým úspěchem bylo zničení mostu přes Odru. Kromě toho způsobili naši letci nepříteli ztrátu deseti aut, šesti povozů, skladu, čtrnácti protiletadlových palebných stanovišť, tří baterií polního dělostřelectva a přibližně 160 vojáků. Stíhači přitom odrazili útok messerschmittů. Obzvláště se vyznamenala osádka bitevníku rtm. Kozáček a rotný Husman, která svedla boj s nepřátelským stíhačem Fw 190 a sestřelila jej. S prostříleným šturmovikem Husman, zraněný na rukou i nohou nouzově přistál bez podvozku poblíž letiště (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z děl Františka Fajtla, výňatek od generála Mikuláše Guljaniče, dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 241, 242, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Upřesnění předchozího odstavce od Martas2411 viz zde:
"Za prvé-Husman toto letadlo nepilotoval,ale byl palubní střelec.Tento let nepodnikl ani s rotmistrem Kozáčkem,nýbrž s rotným Videršpánem.Tohleto téma výborně zpracoval pan Rajlich,který vylučovací metodou dospěl k tomu,koho vlastně ten den Husman sestřelil.Ve starších pramenech se jako pilot onoho ilu uvádí rotmistr Kozáček,ale podle nového zjištění se jednalo o Videršpána.
O Husmanovi jsem napsal článek a vložím ho i sem,jelikož Filip Jánský je velice zajímavá postava.Ale později, zde viz Martas2411 a jeho článek o Husmanovi:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=7708&f=35

O tomto souboji se zminuje i zmíněný odkaz výše s mým dotazem na frontě.cz"

Dalšího dne, 17. dubna 1945 bylo horší, takřka "neletové počasí." Proběhly jen dva průzkumné lety. A teprve odpoledne, jen co trochu zvedly mraky, zaútočili čs. letci n německé soustředění vojsk u Kopytova, Zabelkowa a Gorzyczek. V deníku divize je zápis, útoky způsobili 5 požárů, umlčeny byly tři stanoviště německého protiletadlového dělostřelectva a pobito něco okolo stovky vojáků. Čs. stihači zničili jedno auto, poškodili dvě velitelská stanoviště, jedno terénní auto, nákladní a rádiový vůz.
"Po čtyřech namáhavých dnech nepřetržité bojové činnosti nastal 18. dubna přestávka vynucená krajně nepříznivým, deštivým počasím. Letci odpočívali, mechanici opravovali poškozené stroje a prováděli nezbytnou údržbu motorů."

Fronta však přesto naléhavě žádala leteckou podporu, a tak hned nazítří piloti bitevních a stíhacích letounů zaujímali svá místa v kabinách strojů a startovali, i když - jak zaznamenal válečný denník divize -"bylo zamračeno, mlhavo, výška mraků se pohybovala mezi 200 a 600 metry, viditelnost asi 1 000 metrů."

"Tentokrát se nálety neobešly bez bolestných ztrát. Bitevní letoun Il-2 byl zasažen nepřátelským protiletadlovým dělostřelectvem. Pilot rtm. Slatinský a střelec des. Bělka zahynuli v hořícím stroji. Výsledek náletu: zničený nepřátelský muniční sklad v prostoru Nového Bohumína, dvě cisterny s benzínem, dvě zničené protiletadlové baterie, minometná baterie, dvě kulometná hnízda a desítky padlých hitlerovců.
Následující den 20. dubna, kdy piloti vzlétali s odhodláním pomstít smrt svých kamarádů, havaroval stíhací letoun šturmana pluku npor. Minky a jeho pilot nepřežil těžké zranění. Komise vyšetřující příčiny havárie zjistila: ´Neudržení smeru pri štartu so silným stranovým vetrom a zrážka s lietadlom Il-2 na stojánke. ´Toho dne se nevrátily z bojů tři šturmoviky s osádkami, které byly doplněny dvěma sovětskými střelci. S jedním s těchto letounů, ačkoli se dal po těžkých zásazích stěží ovládat, přistál por. Novotný mezi liniemi fronty, naštěstí těsně před sovětskými zákopy. Další dva letouny pouze ztratily orientaci a vrátily se v příštích dnech."

Upřesnění viz zde od kolegy Martas2411: "Správné jméno posádky je pilot-rotmistr Pavol Slatinský ,palubní střelec desátník Ján Bilka.Osobně jsem navštívil jejich hrob v Petrovicích u Karviné a zapálil svíčku...

Jinak článek o této posádce je i zde na palbě,který jsem zde dal

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=35&t=7405

či zde jsou nějaké info o dopadu stroje

http://www.leteckabadatelna.cz/havarie- ... etail/363/


."
Němci tehdy velice pečlivě svou PVO bránily průmyslová města v ostravsko-karvinské oblasti, velkým, a zvlášť nebezpečným počtem čtyřhlavňových rychlopalných protiletadlových děl. Tehdy se většina letounů Il-2 vracela z bojových letounů zle poškozena. Pozdější generál Fajtl o situaci napsal a vždy i vyprávěl:

"Společně se svými kamarády-bitevníky jsme útočili proti fašistické Schörnerově armádě. Bombardovali jsme ji, ostřelovali, pronásledovali při ústupu, napadali její tanky, dělostřelecké a minometné baterie. Vyháněli jsme ji ze všech skrytů a úkrytů, pomáhali dobývat čs. pevnůstky, ve kterých se nacisti bránily. Rovněž jsme podporovali útoky Rudé armády i vojáky naší čs. tankové brigády, které velel pplk. Janko. Byli jsme svědky úspěchů všech našich pozemních jednotek, které tvrdě a nemilosrdně lámaly každý odpor nepřítele a zanechávaly po sobě nesmazatelné stopy po Wehrmachtu na hlavu poraženém. Když nepřítel vztyčil v den narozenin Hitlera (20. dubna) na bunkru vlajku s hákovým křížem, slovenští šturmovici ji okamžitě napadli a nepřestali na ni útočit, dokud jako úplně rozstřílená nezmizela... Byl to úchvatný pohled na oživlé Il-2, vzdušné tanky, jak se vrhají na svou oběť z výšky tisíce metrů až na zem...."

V noci z 21. na 22. dubna byl prudký a vytrvalý déšť, který rozbahnil jižní část letiště natolik, že nebylo způsobilé k letovému provozu. A tehdy došlo k rozmíšce mezi majorem Fajtlem a pplk. Budínem velitelem divize. Major Fajtl totiž nařídil, jako velitel letiště přerušit všechny lety a požádal zároveň velitele zabezpečovacího praporu, aby okamžitě zahájil odvodňování "jižního močálu", jak sám nazval rozmokly úsek. Stav samozřejmě hlásil veliteli divize.
Mezi velitelem divize a majorem Fajtlem bylo dlouhodobější napětí, které major nazýval: "měl na mě spadeno." A pplk. Budín bez jeho vědomí obrátil na velitelství sovětské 8. Letecké divize s žádostí, aby ověřilo opodstatněnost Fajtlových příkazů a major napsal a vysvětluje co se dělo: "Dostavil se k nám sám generál Samochin. Přijel v trofejní opancéřované limuzíně a žádal mě, abych mu ukázal kritické místo. Když do něho svým křižníkem zajel, auto se zastavilo a marně hrabalo všemi čtyřmi koly, aby se z bažiny dostalo ven. Rozzlobený generál vystoupil přímo do kaluže a umazal si vysoké vyleštěné boty. A rezolutně prohlásil: ´Toto letiště bude ještě tři týdny nezpůsobilé. Podal mi ruku a popřál úspěchy a odjel (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z děl Františka Fajtla, výňatek od generála Mikuláše Guljaniče, dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 242, 243, 244, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 58.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 60.

Že nebyly vztahy mezi různě politicky smýšlejícími, ale i lidmi, kteří měli jiné praktické zkušenosti, vždy dobré, o tom hovoří i závěr střetu mezi, tehdy majorem Fajtlem, velitelem letiště a velitelem 1. čs. smíšené letecké divize podplukovníkem Budínem (zde viz něco více o pozdějším generálu Budínovi:
http://forum.valka.cz/topic/view/126521/Budin-Ludvik
, a zde je foto

Obrázek

pozdějšího generála Budína.). Zatímco praktik v létání již z Anglie, major Fajtl cítil "určité zadostiučinění", od sovětského generála a očekával omluvu od pplk. Budína, stalo se něco úplně jiného. Když mu řekl o vyjádření sovětského generála následovala, v této jednoznačné situaci, místo omluvy důtka a ponaučení na téma: "Pamatujte si, pane majore, že ve válce se musí umět riskovat. Letectvo je moderní zbraň, ale je k ničemu, když musí zahálet pro špatné počasí, často bezdůvodně." A poté svou krátkou přednášku pplk. Budín dokončil navíc pohrůžkou, že pokud bude Fajtl takto dál pokračovat ve své činnosti jako velitel letiště, bude on, Budín, nucen ho z funkce odvolat. Fajtl se ve svých písemných i hovorových vyprávění přiznává a přiznával, že jej tehdy zalila vlna zlosti "až po temeno hlavy."
"Mě nemusíte, pane podplukovníku, poučovat o riskování ve válce," ohradil se zvýšeným hlasem. "Já o tom vím úplně všechno. A když bylo opravdu třeba, dokázali jsme riskovat i své životy. Tady je tomu poněkud jinak. První letec, který by startoval, by určitě havaroval a potom by bylo létání stejně zaraženo. Riskovat umím, ale ne zbytečně!"
Tehdy prý se rozešli ve zlém. Fajtl se přiznával i na přednáškách, že viděl v Budínově chování projev nedůvěry nejenom k sobě, ale i ke svým podřízeným. S těmi nejschopnějšími a nejzkušenějšími, se totiž ještě před svým rozhodnutím o uzavření letiště bavil. Jak říkal a napsal, nejprve uvažoval o tom, že pro mnohé nebezpečnou při s velitelem divize, o důvěře a nebezpečném provozu letiště, přednese vyšším nadřízeným, aby je rozsoudili. Pak nad celou věcí jen mávl rukou. Věděl, že Budína nepředělá. Musel prý tehdy risknout, že pplk. na to kde je pravda přijde postupně sám.

"Mezitím vojska 4. Ukrajinského frontu a spolu s nimi i českoslovenští vojáci dosáhli významného úspěch. 22. dubna 1945 byla prolomena německá obrana, využívající někdejších československých opevněných pásem, a sovětské jednotky osvobodily Opavu. Vrchní velitel ve svém denním rozkaze mezi těmi, kdo se vyznamenali podílem na tomto úspěchu, výslovně uvedl letce plk. Budína a tankisty pplk. Janka.
Příslušníci letecké divize vyslechli znění tohoto rozkazu 26. dubna 1945 při slavnostním nástupu k uvítání náměstka předsedy československé vlády Klementa Gottwalda, doprovázeného ministrem národní obrany generálem Ludvíkem Svobodou a Jánem Ursínym. Zároveň byla přečtena jména letců, kteří byli za bojové zásluhy povýšeni nebo vyznamenáni.
Ministr národní obrany při slavnostní přehlídce divize odevzdal veliteli divize, čerstvě povýšenému plukovníku Budínovi, bojovou zástavu, kterou divizi věnovala moskevská Lomonosovova univerzita, a příslušníci divize na ni složili vojenskou přísahu. Slavnost byla přerušena nenadálým leteckým poplachem. Bylo ohlášeno, že se k letišti blíží 11 nepřátelských letounů. K střetnutí s nimi okamžitě odstartoval pětičlenný stíhací roj. Nepřítel se však letišti vyhnul."

A zde jsou pak připomenuta slova, která v projevech pronesl nejprve Svoboda a po něm Gottwald. Slova o spojení východních pilotů a bojovníků odporu proti Němcům, s piloty a stejnými bojovníky, kteří přicházeli ze západu. Slova, která byla náhle po roce 1945 tak rychle zapomínána...!
Projev začínal generál Svoboda, který mimo jiné řekl....:

"Ve vašich řadách jsou zkušení letci, kteří po boku statečného spojeneckého letectva na Západě směle bili nepřítele ve Francii a nad okupovanými evropskými zeměmi... Z vás, jakož i vašich statečných kamarádů ve Velké Británii je a bude budováno československé letectvo. Staňte se hodni tohoto velikého poslání."
Poté se odehrával banket, který velitel 1. čs. smíšené letecké divize, uspořádal na počest vládní delegace, večer, v Psczyně. Na banketu si pak vzal slovo Klement Gottwald. A i jeho slova si vryl tehdy major Fajtl hluboko do paměti, neboť také hovořila vstřícně o západním i východním odboji po válce.... /Za pouhé tři roky se k nim ani jeden, ani druhý nehlásili./.
(Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z děl Františka Fajtla, výňatek od generála Mikuláše Guljaniče, dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 242, 243, 244, 245, 246, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

V době o které je řeč, se fronta posunula již bezprostředně k městu Ostrava. Banket skončil a opět se muselo další dny bojovat.

"Tři dvoučlenné československé roje, které 27. dubna podnikly průzkumné lety v prostoru Těšína, Ostravy a Bohumína, zjistily překotný ústup nepřátelských vojsk.
Den nato českoslovenští letci spolupracovali se sovětskými vojsky v prostoru Markvartice a Ludgeřovice. Skupina osmi bitevníků doprovázená šesti stihači několikrát zaútočila na nepřátelské pozice a úspěšně umlčela minometné a dělostřelecké baterie. Pěti dalšími nálety na nádraží v Přívoze, na nepřátelské jednotky v prostoru Hlučína, Lhoty i na jiných místech způsobily hitlerovcům citelné ztráty. Stíhači kromě doprovodných úkolů podnikali průzkumné lety v prostoru Těšína , Ostravy, ale i Žiliny a Čadce (kde bojovaly jednotky 1. čs. armádního sboru - 1. brigáda, 3. brigáda a 4. pěší brigáda - má poznámka).
Konec války se nezadržitelně blížil. Tím bolestnější byly ztráty, kterým se divize nevyhnula. Poslední obětí boje za svobodu byl rotný Gucman, jehož letoun byl zasažen při bojovém letu nad Ostravou. Pilot se snažil s hořícím letounem přistát, ale našel smrt v plamenech při výbuchu benzínu, zatímco střelci des. Valkovi se poštěstilo vzdor těžkému zranění vyprostit se z trosek letounu.
Upřesnění kolegy Martas2411:
"Rotnému Gucmanovi se podařilo se zasaženým strojem doletět až do Polska,kde havaroval a uhořel ve svém ilu.Smutné na tomto případu je,že tento pilot tam pravděpodobně leží dodnes někde pohřben aniž by došlo k pozdějšímu převozu ostatků do vlasti a řádnému pohřbu.Teda já jsem se o tom nikdy nedozvěděl a ani jsem o tom nesehnal žádné info.Kdysi mě kontaktovala rodina a poděkovala mi za článek o Gucmanovi.Článek o J.Gucmanovi rovněž zde-

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=35&t=7405

."
30. dubna sovětská vojska spolu s tankisty čs. 1. tankové brigády osvobodila ocelové srdce republiky, Ostravu. Českoslovenští letci byli podruhé citováni v rozkaze vrchního velitele za zásluhy o toto vítězství. Velitel 4. Ukrajinského frontu maršál A. I. Jeremenko o nich prohlásil: ´Českoslovenští letci se za těchto bojů projevili jako skuteční hrdinové a prokázali obrovskou pomoc při osvobozování města.´
V ostravských ulicích boj ovšem neskončil. Sovětská vojska pokračovala v osvobozování československého území.
Ani pro československé letce ještě nenadešel čas odpočinku.
2. května 1945 útočila skupina bitevníků na nepřátelské jednotky na východním okraji Těšína a na objekty nádraží. Zničila výtopnu, muniční sklad a 35 železničních vagónů. Příspěvek letců k osvobození Těšína byl opět vyzvednut v rozkaze vrchního velitele s návrhem na vyznamenání (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z děl Františka Fajtla, výňatek od generála Mikuláše Guljaniče, dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 246, 247, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Čs. 1. armádní sbor, duben a květen 1945.
A nyní se ještě vraťme k poslednímu dni měsíce dubna a k začátku května 1945. Po nejdůležitějších událostech na východní frontě si řekněme něco o čs. 1. pěší brigádě, 3. brigádě a 4. brigádě z čs. 1. armádního sboru na jejich cestě ve směru na Prahu.
Nejprve si připomeňme, že právě 30 dubna 1945 se Hitlerova poslední bašta na hlavním směru útoku RA, Berlín, zmítala v posledních, smrtelných křečích a Hitler sám spáchal toho dne sebevraždu ve svém "doupěti". V novinách se však ještě objevovala zpráva, že hrdinně padl v boji...!
Vojáci a důstojníci 1. čs. armádního sboru stejného 30. dubna 1945, měli za sebou osvobození Žiliny, a byly připraveni k útoku na 15 kilometrů širokém pásu levého břehu řeky Váh.
V prostoru mezi osadami Dolní Hričov a Hrabová byla rozmístěna čs. 3. pěší brigáda, která tvořila pravé křídlo armádního sboru. Čs. 4. pěší brigáda na opačném křídle držela úsek Plevník-Vrtizer_Povášská Teplá. Uprostřed, v prostoru obce Predmier, byly rozmístěny jednotky 1. pěší brigády.
Němci tehdy zničily na rozvodněné řece Váh několik mostů, z nichž zničený most u Velké Bytče nejvíce ztěžoval postup čs. 1. armádnímu sboru. Vzduté vlny Váhu totiž velice ztěžovaly možnost, překonat řeku broděním...
Velitel. 1. čs. armádního sboru generál Klapálek se svým štábem zvažoval, že by 4. pěší brigáda provedla násilný přechod v prostoru Povážské Teplé a pak by postupovala směrem na Půchov. O1. pěší brigádě se uvažovalo, že by provedla násilný přechod řeky u Plevníka, obsadila osadu Hoštiná a pak les severovýchodně odtud. Jako podpora útoku mělo být nasazeno dělostřelectvo 3. pěší brigády, která se sama měla přepravit za 1. brigádou, zaujmout čáru Jesenica-Lopušná a zajišťovat pravý bok armádního sboru. K tomu dál generál Klapálek napsal v knize - Ozvěny bojů:
"Domnívali jsme se, že o přechod řeky bojovat nebudeme, že Němci v nejbližších vesnicích za vodou nebudou bojovat a stáhnou se spíš ke kopcům. Jisté to však nebylo, chyběly přesnější zprávy. Hledali jsme po řece čluny a po všech vsích na našem břehu někoho, kdo byl v posledních hodinách na druhé straně, aby nám pověděl, jak to tam vypadá. Zvlášť po setmění bylo ticho za řekou Váh nápadné. Ani psi tam v dědinách neštěkali, jak tomu bývá, když cítí cizí lidi (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, a dále i informace z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 284, 285, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."


Opravy i s odkazy kolegy Martas2411, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=380
u 19. srpna 2017 20:23.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
na jeho poslední stránku, zatím viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=380
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“