ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 55.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 55.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 55.
Mapa Ostravské operace, období 1 až 3, od 10. března

Obrázek

do 5. května 1945. Mapy volně přístupné na webech, viz jako též zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Ve výchozím prostoru se shromáždilo během noci ze 24. na 25. dubna celkem 15 tanků 3. tpr. Do výchozího prostoru se musely propracovat přes bažinaté úseky a tak se do zpevňování cest v noci zapojili i samopalníci a dvě čety sovětských ženistů.
Dne 26. dubna 1945 v 11 hodin sovětské dělostřelectvo zahájilo mohutnou dělostřeleckou přípravu. Po jejím skončení vyrazily do útoku tanky se samopalníky, které doprovázela i sovětská pěchota. Útok byl prováděn do kopce, na kterém se rozkládala osada Velký Polom.
Boj o Velký Polom trval asi 3 hodiny. Pozdější plukovník Antonín Popovič popsal, co se při útoku dělo, cituji:

"Naše tanky s výsadkem a sovětskou pěchotou se vrhly do vesnice a vlevo od ní. Celá dělostřelecká příprava byla zakončena mohutnou salvou kaťuší, jejichž střely dopadly vpravo od nás na dominující výšinu. To už jsme však vnikali s pěchotou do vesnice, jíž část tanků obchvacovala zleva. Většina fašistů byla dosud ve sklepech a v úkrytech...
Tankový výsadek vyskočil z tanku, až když tanky dosahovaly prvních domků osady. Výsadek, jedoucí na mém tanku, seskočil a ihned prohlížel domky a sklepy, zda tam nejsou ukrytí fašisté. A také tam byli. Naši samopalníci se s nimi setkali hned u dveří prvního domku. Jeden náš samopalník byl zraněn, další samopalníci pohotově vhodili do chodby granáty... Postupovali jsme od domku k domku a postupně likvidovali prchající a bránící se nepřátelské skupiny. U domků stály protitankové kanóny, minomety, těžké kulomety a jiné palebné prostředky, k nimž se fašisté po skončení dělostřelecké přípravy nestačili ani přiblížit. Těžko by se nám proti nim bojovalo, protože měli na okraji vesnice a na výšině vpravo k dispozici celkem na dvanáct hlavní a mnoho pěchotních zbraní, nepočítajíc v to polní dělostřelectvo."

Českoslovenští a sovětští vojáci ani nestačili osvobodit celou obec a již byli obleženi jejími obyvateli. Všude byla vidět velká radost, zvláště poté, co se po vsi roznesla zpráva, že s RA bojují i československé jednotky. Ještě v boji přibíhali obyvatelé, přinášeli nejrůznější dárky a pohoštění. Nebyl však čas. Muselo se za prchajícími Němci a to i přes zahrady. Nezastavily se ani tanky.

"Štábní kapitán Šrámek v průběhu boje s osmi tanky předjel houfy nepřátelských vojáků, ustupujících po hlavní silnici. Zaskočení nacisté hynuli v přesné palbě tanků a vůbec se nezmohli na organizovaný odpor. Zachránili se jen ti, kteří se vzdali. Kolem 15. hodiny byla osada zcela v rukou sovětských a československých jednotek.
Vládní delegace, která sledovala rozvinutí útoku (viz. Č. 54 předseda nové vlády Fierlinger a místopředseda Klement Gottwald a spol..., má poznámka), odjela poté k návštěvě 1. čs. smíšené letecké divize, soustředěné k podpoře ostravské operace na letišti v Porebě poblíž Rybniku jako součást sovětské letecké armády (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 223, 224, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Celý útok RA a čs. 3. tpr. se po osvobození Velké Polomy nezastavil. Tanky, samopalníci a sovětská pěchota měla jen hodinovou přestávku, aby se doplnila munice a vše, co bylo třeba a poté se útočilo dál. Rojnice spolu s tanky postupovaly přes silně zvlněný terén, kde byly i větší kopečky. Půda, po které se tanky i pěchota pohybovala byla rozměklá jarním táním.

"V údolí potoka před Dolní Lhotou hitlerovci zničili most. Českoslovenští vojáci rychle zbudovali brod. V té době nepřítel z blízkého lesa vyrazil k protiútoku. Tankisté a samopalníci svorně se sovětskými dělostřelci a pěšáky nápor Němců odrazili. Tanky poté přebrodily potok a pokračovaly v postupu. Protože vjezd do Dolní Lhoty byl přehrazen zátarasy, tanky skryté za terénní vlnou objely okraj vesnice a vnikly do ní ze směru, kde je nacisté nečekali. Srážku s nimi zaplatili dvaceti mrtvými a na místě zanechali v postavení dva protitankové kanóny. Spolupráce mezi pěchotou a tanky byla dokonalá. Dávky svítícího střeliva z kulometů ukazovaly tankistům cíle a v zápětí následovaly přesné zásahy z tankových kanónů. Bojovalo se s nelítostnou tvrdostí na obou stranách.
Ještě před večerem pronikly československé tanky se samopalníky až na protější okraj vesnice. Dolní Lhota byla osvobozena. Večerní útok sovětské pěchoty, vedený na železniční stanici, podporovali tankisté palbou z místa. Všechny pokusy o likvidaci houževnatého nepřátelského odporu však tady skončily neúspěšně... Útok byl odložen na zítřek."

V tomto momentě se do vyprávění dostala i smrt jednoho z velitelů tanků, rotného Umlaufa. Ve vyprávění je následující příběh: "Velitel tanku rotný Umlauf měl před bojem zlověstné tušení, že padne. Ani neměl kvůli tomu chuť si s kamarády večer připít na zdraví Řekl: 'Pro mně zítra všechno skončí.' Snažili se ho přivést na jiné myšlenky. Zdálo se, že tu předtuchu přeci jenom pustil z hlavy. Před útokem ostatně nebyl čas moc přemýšlet. A pak - Umlauf byl odvážný voják, žádný bolestín."
Teofil Wegricht pak vyprávěl dál: "Náš tank měl za úkol dostat se na cestu z Polomy do Lhoty po pravé straně osamělé usedlosti a pak pokračovat na Lhotu. Do útoku jsme vyrazili na smluvené znamení raketou. Projížděli jsme rozbahněným a zalesněným svahem prořídlého lesa. Fašisté zahájili palbu na břeh u silnice, porostlý stromovým. Začalo peklo. Němci do nás doslova řezali, ale my jsme jim nezůstali nic dlužni. Změnili jsme postavení, abychom byli více kryti. Postavení bylo výhodné, až na to, že větvě bránili v otočení věže vpravo. Chtěl jsem zajet jinam, ale Umlauf řekl: 'Nech ho stát, dej mi sekeru, odstraním větve.' Vyskočil z tanku. Kreibich zkoušel otočit věží, ale zase to nešlo. Napadla mě hrozná myšlenka. Otevřel jsem příklop, před tankem ležel Umlauf zasažený snajperskou střelou do hlavy (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i řidiče Teofila Wegrichta, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 224, 225, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Další den, 27. dubna 1945, vyjely československé tanky z jižního okraje vesnice Dolní Lhoty a projely k železniční stanici. Sotva vyjely zastavili je Němci ze svých obranných postavení na zalesněných svazích a řekou Porubou před Čavisovem ve zdrcující palbě děl a minometů. Českoslovenští tankisté sváděli dělostřelecký souboj s německou obranou. Zároveň však do útoku vyrazila sovětská pěchota, která překročila řeku Porubu v údolí, ze kterého vycházela silnice ostře vzhůru k Čavisovu.

"Nepřítel vzápětí podnikl zuřivou protizteč. Dvěma prapory pěchoty za podpory devíti tanků udeřil z obou bočních směrů. Sovětské pěchotě na pravém břehu Porubky hrozilo odříznutí. Chráněna palebnou clonou československých tanků, ustoupila zpět do Dolní Lhoty, kam se poté stáhly i tanky. Nepřítel opět dočasně ovládl železniční stanici, ale dál se už nedostal.
Příští den 28. dubna, již v 5 hodin ráno, se sovětská pěchota spolu s československými tanky znovu vrhla do boje, aby nepříteli vyrvala železniční stanici. Útok byl odražen, ale nový úder, který následoval krátce nato, vrhl nepřítele zpět.
Ženisté upravili brod na Porubce vedle železničního můstku a v deset hodin se dva z československých tanků rozjely po silnici na Čavisov. Oba byl za mostem zasaženy protitankovými granáty a vzplanuly. Útok byl zastaven. K prolomení nepřátelské obrany bylo nutné přisunout další dělostřelecké oddíly.
Po krátkém palebném přepadu, při němž byly dýmovou clonou zakryty přístupy k osadě, vyrazila trojice československých tanků s výsadkem samopalníků, se sovětskou pěchotou a s vojáky československé průzkumné roty na obrněných transportérech. Tentokrát se nepříteli nepodařila jeho obvyklá taktika vrážet z boků klíny mezi postupující tanky a pěchotu. Tankisté na plný plyn zdolali svah, a když ženisté vyhodili do povětří silniční zátaras, vjeli nezadržitelně do Čavisova."

Krátce po osmnácté hodině byl vesnice vyčištěna od nepřítele bez ztráty jediného tanku. Tím se tankistům, bojujícím v nejtěsnější součinnosti se sovětskými pěšáky, otevřela cesta na Hýlov a Klimkovice, kde kvapně ustupující nepřítel zaujímal novou obrannou čáru.

"Ženisté neúnavně a obětavě odstraňovali zátarasy na lesních cestách. Umožnili tak tankům s československými a sovětskými výsadky do svítání 29. dubna proniknout do bezprostřední blízkosti Hýlova. Po krátké přípravě byl podniknut útok na nacistické pozice. Už dopoledne vnikly tanky na severní okraj osady a odtud dobře mířenou palbou podporovaly útok sovětské pěchoty. Boj o osadu byl urputný. Protáhl se až do 21. hodiny, kdy se teprve československým tankistům a samopalníkům spolu s pěšáky 383. střeleckého pluku podařilo spojenými silami zlomit fanatický odpor nepřítele a osvobodit vesnici. Z nedalekého lesíka se vyhrnula rota hitlerovců s několika desítkami vojáků ruských dobrovolnických jednotek, ale byli palbou zahnáni na útěk (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i řidiče Teofila Wegrichta, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 226, 227, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

A právě v době kdy českoslovenští tankisté dobyli, spolu se samopalníky a sovětskou pěchotou, Hýlov, nastala rozhodující fáze útoků všech útočících armád v boji o Ostravu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 55.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 56.

V rozhodující fázi bojů o Ostravu prováděly jednotlivé sovětské armády, spolu s 1. čs. tankovou brigádou, útočné manévry následujícím způsobem:

"60. A na pravém křídle postupovala denně o tři až šest kilometrů. 1. GA na levém křídle útočného pásma před Ostravou den předtím pronikla pevnostním pásmem, osvobodila Hlučín a urputně bojovala o Bohumín na přístupech k Ostravě ze severovýchodu.
38. A, útočící uprostřed mezi oběma těmito armádami, posílená 128. gardovou horskou střeleckou divizí 60. A, se nyní chystala k závěrečnému útoku na Ostravu.
V době, kdy poslední čtyři bojeschopné tanky čs. 3. tpr. bojovaly o Hýlov, sdělili představitelé sovětského velení štábu tankové brigády, že v nadcházejícím přímém útoku na Ostravu bude československá brigáda zasazena v prvním sledu útočících vojsk. Zásluhou opravářů byl 3. tpr. urychleně doplněn opravenými tanky."

Dne 30. dubna 1945 rána tak vyjela československá tanková kolona z Hýlova na Klimkovice. Během postupu ji však zastihl nový rozkaz velitele armády, aby se přesunula k Záhřebu u Ostravy, kde jednotky hlavních sil sovětské 38. A již překročily řeku Odru a obsadily předmostí na jejím pravém břehu.
Začal útok na Ostravu.

"Sovětská armáda důsledně dodržovala příkaz svého velení: uchránit město před ničením. Na nepřátelské pozice před ním však dopadala kladiva dělostřeleckých přepadů.
Z oblohy se na ně vrhaly bombardovací, stíhací a bitevní letouny. Útoků se pilně účastnily i stroje obou pluků 1. čs. smíšené letecké divize.
Po desáté hodině se sedm československých tétřicetčtyřek obsypaných samopalníky valilo po silnici od Hýlova přes Vřesinu, Porubu a jižní okraj Svinova do lesů rostoucích u břehu Odry. Jejich cílem byl brod, který zřídili sovětští ženisté přibližně tři kilometry od Záhřebu. Měly se zúčastnit osvobozování města v sestavě 128. gardové horské střelecké divize.
Odpoledne přebrodila řeku průzkumná skupina desátníka Strička a úvozem skrytě projela až na okraj Zábřehu. Nepřítel zatím neměl tušení o nebezpečí, které mu hrozilo z tohoto směru."

Bylo 16. hodin dne 30. dubna, když se čs. tanky se samopalníky a s jednotkami sovětské horské pěchoty přepravily přes řeku Odru a tříkilometrovým úvozem, který tu zbyl po kolejišti nepoužívané místní dráhy, projely překvapivě až ke krajním domkům Zábřehu.
Poté začala střílet tanková děla.
Dva těžké německé kulomety, které pálily z pozorovatelny na Vyškovické ulici, byly přesnými zásahy umlčeny. Po výbuších dělových granátů umlkla i palebná ohniska Němců v Bělském lese.
Na vše co se dělo vzpomínal jeden z těch, který tam tehdy byl, samopalník Václav Dušek slovy:
"Nasedli jsme na stroje, z nichž při jízdě nějakým dlouhým úvozem ukapávalo bahno. Vpravo i vlevo od úvozu se bojovalo, ale tanky, kryté vysokými náspy, stále jely vpřed. K překvapení Němců vyjely až k vilové čtvrti, u hostince převálcovaly kanón, samopalníci seskákali dolů a v běhu stříleli. Pohozené zbraně, hlavně pancéřové pěsti, i odstrojené vozy svědčily o překotném útěku nepřítele. Ze sklepů vycházeli šťastní občané (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i samopalníka Václava Duška, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 226, 227, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Bylo 17 hodin moskevského času, když tanky štábního kapitána Šrámka se samopalníky, kteří byli přikrčeni za věžemi tanků vyrazily ze Záhřebu přes Vítkovice do centra Ostravy. tanky se samopalníky jely rychle. Nikdo z nich se nestaral o německé střelce usazené v ostravských továrnách, ty přenechávali pěšákům postupujícím vzadu.
Sovětská vojska útočila na město Ostrava z několika směrů. Sovětské jednotky útočily ze severu, severozápadu, západu a obchvatem také z jihozápadu.
"Jednotky 183. střelecké divize ještě likvidovaly zbytky nepřátelského odporu v Zábřehu a Nové vsi, když se československé a sovětské tanky jako velká voda vylily Zengrovou a Ruskou ulicí. Příkaz zněl: nezdržovat se bojem o tovární objekty, umlčovat pouze palbou nebezpečná ohniska odporu a pronikat do středu města.
K osvobozeneckým jednotkám se v ulicích města připojovali občané vyzbrojení ukořistěnými puškami a samopaly. Oddíly ozbrojených dělníků a havířů na mnoha místech obsazovaly továrny a doly, aby Němcům zabránily v jejich zničení. Obyvatelstvo, bez ohledu na střelbu a výbuchy, vybíhalo z domů a nadšeně vítalo osvoboditele.
U hotelu Palace se proud tanků rozdělil. Část směřovala přes hlavní náměstí k mostu na Slezskou Ostravu, část postupovala Nádražní třídou a Chelčického ulicí k Nové radnici.
Sovětští a českoslovenští vojáci společně s ozbrojenými občany zneškodňovali nacisty v domech a budovách. Vztyčovali na střechách trojbarevné i rudé vlajky (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i samopalníka Václava Duška, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 228, 229, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Po hlavní třídě Ostravy dne 30. dubna 1945 duněly housenkové pásy československých tanků.
V čele tehdy jel tank, kterému velel rotmistr Josef Gregor, rodák z Mirohoště, okres Dubno. Ještě před několika dny odeslal pro své rodiče na Volyň dopis, ve kterém psal i otci: "...prosím Vás, abyste mi rychle poslal adresu mých pěti strýčků na Moravě, co bydlí kolem Brna. Již jsme před Ostravou.... Čtvrtého dubna jsme v útoku... zničil jsem tři německé tanky! Strýčkové budou koukat, až k nim vjedu tankem rovnou před chalupu..."
U Frýdlantského mostu kulomet právě Gregorova tanku rozprášil skupinu německých pěšáků, kteří se ukrývali pod mostem. Už neměli ani čas, aby odpálili připravené nálože.
"Tank popojížděl Národní třídou, ulicí Chelčického k evangelickému kostelu. Na Husově náměstí zarazil. Na pancíř cvrnkají střely. Od Jubilejního mostu a od Nové radnice střílejí kulomety nacistů. Tankový kulomet jim odpovídá. Bouchlo dělo. Nacisté prchají přes most za městskou radnicí. Dunivá exploze rozrazila oblohu. Z oken se sype sklo. To vybuchly nálože pod mostem. Přiblížil se motocyklista. Vzrušeně upozorňuje tankisty, že v budově obchodní akademie u Nové radnice jsou ozbrojení Němci. Příslušníci Schutzpolizei a Volkssturmu."
Velitel tanku Gregor rozhodl: "Jedeme tam!"
Gregorův tank projel "Prokešovou ulicí, zarazil na náměstí před Novou radnicí. Obklopila ho skupina civilistů. Na čepicích i na kabátech mají trikolóry, v rukou ukořistěné německé pušky." Jedním z oněch civilistů byl tehdy Jaroslav Jarolím. Po letech vyprávěl následující události slovy:

"V tomto místě jsem se potkal se svým velitelem Karlem Bártou, který byl ozbrojen ručními granáty a vojenskou puškou, odebrali jsme se na obhlídku pravého křídla Nové radnice, kde bylo německé velitelství. Ještě předtím bylo nutno zlikvidovat nepřátelskou skupinu čtyř až pěti německých vojáků. Při jejich pronásledování jsem byl já, Bárta a rovněž stojící Gregorův tank napadeni palbou ručních zbraní z nedaleké budovy obchodní akademie. Podal jsem hlášení Gregorovi, odkud palba pochází. Tank popojel a zahájil kulometnou a dělostřeleckou palbu po věži obchodní akademie... Při této bojové akci byl Gregor, stojící na pásu, pravděpodobně z budovy Bánské a hutní společnosti... nebo z protilehlých objektů, zasažen do hlavy a okamžitě padl. Byl mrtev (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i Jaroslava Jarolíma, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 229, 230, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
U mostu přes řeku Ostravici pak zastavil tank Nikolaje Ivasjuka. "Podívám se ven," oznámil velitel osádce. Otevřel příklop tanku a vysoukal se z věže. Řidič tanku Saša Hroch a radista Agepjuk zůstali uvnitř. Pozorovali průzory most a rozproudila se krátká debata.
"Jak na něj vjedeme, vyletíme do povětří," řekl Agepjuk. "Jsi baba," zlobí se Hroch. "Kolik takovejch mostů jsme už přejeli." Říká to, i když ví, že Agepjuk není žádný zbabělec, jenom se mu zrovna teď, na konci války, nechce umřít. Ale to se nechce ani Hrochovi. Vždyť teď teprve život začíná. Velitel se vrátil. Vraští čelo.
"Pod mostem jsou nálože."
Agepjuk vrhl významný pohled na Sašu: "Co jsem říkal!"
"Ale máme přece rozkaz přejet na druhou stranu," připomíná řidič. Jeho slova zůstala trčet v dusném ovzduší tanku, zhoustlém pachem nafty, oleje a spáleného střelného prachu.
Náhle se objevil velitel praporu major Šrámek.
"Vpřed"! nařídil posádce. "Musíte se dostat přes most na Slezskou!"
Ivasjuk se ptá kamarádů, co tomu říkají. Nikdo ani nemuká. Ne, umřít se opravdu nikomu nechce.
Po letech pak vzpomínal velitel tanku Ivasjuk: Již dříve, když jsme dostali rozkaz jet na most, šli za mnou tři mladíci, civilisté, kteří se k nám připojili v ulicích města, do nějakého skladiště, kde Němci schovávali zbraně. Cestou říkali, že most, co vede na druhou stranu je podminovaný, ale že si s tím, když bude třeba, poradí. Vrátil jsem se k tanku."
A právě jeden z těch tří mladíků byl, Miloš Sýkora, vlastenec, člen odbojové organizace, byl člověkem, který "se nabídl, že nálože pod mostem zneškodní. Vyžádal si nůžky na ostnatý drát a signální pistoli. Dá znamení zelenou raketou, že cesta je volná. Vyšplhal se na konstrukci mostu a přestříhal dráty k náložím. Když se vyklonil, aby vypálil raketu, německý kulometčík z protějšího břehu jej zasáhl dávkou střel. Mladý hrdina se zřítil z mostu do vody."
A proto tankisté marně čekali na smluvený signál zelenou raketou. "Ivasjuk nařídil samopalníkům, aby pro jistotu sesedli. Není nutné zbytečně riskovat... Pak zavelel:
´Vpřed!´ (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i Ivasjuka, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 230, 231, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 55.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 57.

Přestože neměli jistotu, že most nevyletí do povětří, řidič zařadil rychlost a tank se rozjel. Postupně nabíral rychlost. Ivasjuk pokračoval v dalším líčení událostí, že Vaněk lovil v periskopu cíle a on jen počítal vteřiny a kladl si otázku zda most vyletí do povětří?
Řidič sešlápl pedál akcelerátoru až k podlaze. Motor řve ve vysokých obrátkách. Tankisté vydechli úlevou. Jsou na druhé straně. Ten mladík přestřihl dráty!
Vtom se naproti zablesklo prudký náraz trhl tankem. Náboj pancéřové pěsti se propálil dovnitř a vybuchl. Co se pak dělo později vylíčil Alexandr Hroch: "Agepjuk to dostal přímo horním poklopem. Umírá... Tank hoří, hoříme i my. Vyskakujeme jeden přes druhého, ale šero, které se sneslo, nás prozrazuje. Jsme jako hořící svíčky. Střílejí po nás, jen se práší. Prcháme na druhou stranu - zpátky..."
Ivasjukův tank byl zničen, ale sovětské tanky svou střelbou ihned umlčely veškerý německý odpor na druhé straně, na východním břehu řeky Ostravice, přejely po mostě a dále dokončovaly osvobozování města
Němce v tu dobu již zachvátila panika a bezhlavě prchali. Ve snaze se rychle zachránit vrhali se němečtí vojáci i do rozvodněné Ostravice, kde mnozí utonuli.
"Nepřátelské velení se ještě pokoušelo nově přisunutými jednotkami se silným dělostřelectvem zaujmout obranu a zadržet postup sovětských vojsk. Skupiny ozbrojených horníků však bojujícím fašistům vpadly do zad a jejich obrana se v nastalém zmatku zhroutila. Vojáci se rozprchli.
Ve večerních hodinách zavlála na věži ostravské radnice rudá vlajka a vedle ní vlajka červenomodrobílá.
V době, kdy 128. gardová horská střelecká divize s 1. čs. tankovou brigádou a 101. střelecký sbor s tankovými svazky osvobodily střed Ostravy, 183. střelecká divize čistila od nepřítele Zábřeh nad Odrou. Současně 140. střelecká divize s 5. gardovou tankovou brigádou dokončovaly osvobozování Vítkovic, 70. gardová střelecká divize zlikvidovala nepřátelský odpor ve Svinově a 126. lehký střelecký sbor postupoval přes Mariánské hory. Dezorganizované houfy hitlerovců prchaly k Vítkovicím, kde je čekalo zajetí nebo smrt.
Na pravém křídle 38. A jednotky 11. střeleckého sboru do večera osvobodily Velké Albrechtice, Bravantice, Josefovice a západní část Jistebníku. 52. střelecký sbor ovládl Klimkovice, Polanku nad Odrou a Vyškovice (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i Alexandra Hrocha a Ivasjuka, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 231, 232, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

I další jednotky armád 4. Ukrajinského frontu si počínaly velmi dobře při osvobozování Ostravy. Sovětská 60. A svým levým křídlem osvobodila Bílovec a řadu dalších míst, když 1. GA postoupila k Odře, překročila řeku a do města Ostravy vstoupily její dva sbory.

"Velitel 38. A generál Moskalenko (zde viz foto

Obrázek

pozdějšího maršála K. S. Moskalenka) vyslovil 1. čs. samostatné tankové brigádě pochvalu za výtečnou činnost při ovládnutí Ostravy. Čechoslováci byli citováni v rozkaze vrchního velitele. Zástava brigády bude později dekorována Suvorovovým řádem II. stupně. Její příslušníci však bez odpočinku nastoupili do dalších bojů k zajištění výsledků Ostravské operace.
Tanky s výsadkem samopalníků se zúčastnily hned 1. května 1945 pronásledování nepřítele, který ustupoval na Novou Bělou a Krmelín. Po krátkém střetnutí s nacisty u Rabové postoupily jednotky brigády k Nové a Staré Bělé, kde z chodu zaútočily na nepřítele a do 20. hodiny osvobodily osadu Stará Bělá.
Následujícího dne, 2. května, českoslovenští samopalníci na šesti tancích 3. tpr. spolu s praporem rudoarmějců 315. střeleckého pluku pokračovali v útoku jižním směrem. Odrazili silnou nepřátelskou zteč z Krmelína a sami přešli do útoku. Skončil zničením nepřátelských ohnisek odporu v lese před Krmelínem a jeho osvobozením. Před večerem se ještě podařilo dobýt osadu Světlov. V noci se čs. tanková brigáda zapojila do úspěšného útoku sovětské pěchoty na Starou Ves nad Ondřejnicí, deset kilometrů jižně od Ostravy.
Nazítří se bojové jádro brigády, oslabené o tři tanky, vyřazené v předchozích bojích, přesunulo k Petřvaldu. Jeho úkolem bylo v součinnosti s 383. střeleckým plukem a 42. gardovou tankovou brigádou postupovat na Mošnov a Nový Jičín.
Hitlerovci, otřeseni tvrdými údery, překotně ustupovali. Po dvou dnech bojů spojených s pronásledováním nepřítele 3. tpr. postoupil o dalších 15 kilometrů až k Sedlnicím. Tato obec byla osvobozena 4. května po urputném boji, který trval celou noc. Hned poté českoslovenští tankisté a samopalníci pomohli ještě vyhnat nepřítele z Bartošovic.
Zde je zastihl rozkaz velitele brigády podplukovníka Janka přesunout se přes Butovice do Fulneku. Předpokládalo se, že brigáda, přesněji řečeno několik tanků, které zbyly, bude zasazena do útoku k průlomu nacistické obrany v prostoru Olomouce..
Dne 6. května 1945 vjely tanky 3. tpr. do Fulneku. Město bylo nedávno osvobozeno. V ulicích ještě hořely domy. Tady se vojáci dozvídali, že v Praze i v celých Čechách vypuklo povstání. Vojáci československé brigády byli ještě týž večer, plni dychtivosti, spolu s tanky sovětské těžké tankové brigády staženi zpět do Fulneku. Odtud v rámci rychlé skupiny spěšně vyjeli směrem na Prahu (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i Alexandra Hrocha a Ivasjuka, dále pak pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 232, 233, 234, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

1. čs. smíšená letecká divize.
Zde se nejprve trochu vraťme v čase a řekněme si, že ke konci roku 1944 byly v SSSR vytvořeny všechny předpoklady, aby byly postaveny další čs. letecké jednotky.
"Slovenští letci, kteří v počtu 76 mužů přeletěli 31. srpna v čele s mjr. J. Trnkou na sovětskou stranu fronty, byli nejprve soustředěni ve Lvově, poté na letišti v Torkách a počátkem září na letecké základně ve Stubně, kde byl v té době rozmístěn i 1. čs. stíhací pluk štkpt. F. Fajtla (zde viz foto

Obrázek

Františka Fajtla) před odletem na pomoc SNP. Postupně byla skupina doplněna letci, kteří přibyli ze Slovenska. Když bylo rozhodnuto o jejím přecvičení na letouny La-5 a IL-2, přestěhovala se 22. září 1944 na letiště v Przemyszlu. Zde utvořila takzvanou kombinovanou letku a za dva dny zahájila výcvik.
Během první poloviny října sovětské velení umožnilo přepravit ze slovenského povstaleckého území do SSSR další skupinu letců, kteří měli rovněž projít příslušným výcvikem a posílit povstalecké letectvo."
Obě skupiny se pak 13. října 1944 sloučily a vzniklo "Výcvikové středisko", jehož velením byl pověřen zástupce velitele 1. stíhacího pluku štkpt. Klán, který byl do Przemyszlu s tímto určením vyslán z Bánské Bystrice. Výcvikové středisko, ve kterém se připravovalo k zasazení do bojů na frontě celkem již 112 pilotů a 43 leteckých pozorovatelů, však již, vzhledem k nepříznivému vývoji SNP, nestačilo splnit svůj hlavní úkol - doplnit 1. čs. stíhací letecký pluk dvěma novými perutěmi a zajistit vycvičení a odlet dalších zbylých letců na Slovensko.
V popisované době už také končil ve Vjaznikách výcvik dvaceti československých pilotů určených pro stíhací letouny La-5 a bitevníky IL-2 a 82 frekventantů procházelo základním pilotním výcvikem v Telavi s předpokladem, že 12 jich půjde do kurzu stíhačů, 35 bude vyškoleno k pilotáži bitevníků a stejný počet bude vycvičen pro bombardovací letouny Pe-2. Z jednotek armádního sboru bylo přibližně 80 mužů odesláno do sovětských leteckých škol pro střelce, radiotelegrafisty a mechaniky."
Dne 28. října 1944 byl do funkce velitele "Výcvikového střediska" nařízením generála Svobody jmenován pplk. Ludvík Budín, zcela nová postava na východní odbojové scéně. "V druhé polovině roku 1944 se mu podařilo uprchnout před zatčením gestapem do oblasti Beskyd, kde se zapojil do organizování partyzánských oddílů. V době SNP přešel ilegálně na Slovensko a s pomocí slovenských a sovětských partyzánů se dostal do Bánské Bystrice. Tam se dal k dispozici velitelství československé armády. Na rozkaz hlavního velitele odletěl do Moskvy k čs. vojenské misi, která rozhodla pověřit jej velením výcvikového střediska. Jeho zástupcem byl jmenován mjr. Trnka a náčelníkem štábu škpt. Klán. Zároveň byli se souhlasem velení sovětské 2. Letecké armády určeni velitelé československých leteckých pluků: u 1. pluku zůstával velitelem osvědčený štkpt. Fajtl, velení 2. pluku převzal mjr. Haluzický a v čele 3. pluku stanul mjr. Guljanič (Historickým podkladem pro informace jsou zde informace i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 235, 236, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376

na jeho poslední stránku, nyní zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360

u této operace, Ostravské operace, viz i zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=380
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“