ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 52.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 52.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 52.
Mapa tří období Ostravské operace

Obrázek

od 10. března do 5. května 1945. Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Bylo ráno dne 15. dubna 1945, když úderné oddíly ze sovětské 60. A generála Kuročkina, stejně jako oddíly Moskalenkovy 38. A vyrazily do útoku na téměř 12 km širokém úseku mezi Opavou a Ostravou. Přesně v hlavním směru, který byl naplánován pro 4. Ukrajinský front. Stejně tak vyrazila 1. GA generála Grečka k útoku na Ostravu ze severu přes Bohumín, na směru, který byl sbíhavý a dle terminologie nazýván, pomocný úder frontu.
Ještě než byla zahájena dělostřelecká příprava vyrazily dopředu vyčleněné sovětské jednotky průzkumu jednotlivých odřadů, které prováděly tzv. průzkum bojem. U 11. střeleckého sboru byly účastny na průzkumu bojem i jednotky z 1. čs. samostatné tankové brigády.
Při průzkumu bojem se ukázalo, že Němci, dle zkušeností z bojů na východě, před dělostřeleckou a leteckou přípravou Sovětů, těsně před útokem, stáhli z předního okraje obrany své prvé sledy. V zákopech zanechali jen hlídky a slabé zajišťovací jednotky.
Stav byl nahlášen a velitel sboru proto vydal rozkaz pro dělostřelectvo, aby palbu při dělostřelecké přípravě přeneslo do větší hloubky a ničilo cíle až v druhých sledech a přístupech k nim. Jednotky úderných oddílů pak dostaly rozkaz, aby útok zahájily okamžitě!

"V dopoledních hodinách, kdy sovětská pěchota dosáhla severního okraje Strahovic, vyjely do útoku čs. 3. tpr. s 3. samopalnou rotou. Jako první překročily československou hranici v prostoru Rohova a Strahovic spolu s rudoarmějci 276. střelecké divize a obě vesnice osvobodily. Při dalším postupu Chuchelským lesem 3. tpr. kryl levé křídlo sovětské divize. Z chodu energicky ničil odpory a zdolával záseky na cestách. Již před druhou hodinou odpoledne osvobodil osadu Borová na protilehlém jižním okraji lesního masivu. Odtud zaútočil na Bolatice. Byl však zastaven soustředěnou palbou protitankových zbraní. Také pokus opakovat útok ze severního směru od železniční zastávky skončil nezdarem.
Čs. 2. tpr., který byl zasazen spolu se samopalníky na pravém křídle sboru k podpoře pěchoty 276. střelecké divize při dokončování průlomu hlavního pásma nepřátelské obrany, útokem ve směru dvůr Padělky, dvůr Albertovec, Štěpánkovice pronikl po poledni k Strahovicům a podpořil sovětskou pěchotu při útoku na Štěpánkovice. Za soumraku osvobodil dvůr Albertovec u Bolatic."
V noci z 15. na 16. dubna se pak Němci pokoušeli protiútoky z prostoru Bolatic likvidovat klíny vzniklé přes den, které do obrany vytvořily sovětské a československé útočné oddíly, ale připravená obrana je odrazila.
Další den, 16. dubna 1945 se rozpoutaly tvrdé a krvavé boje o Bolatice.
Čs. 3. tpr zesílený sovětskou baterií SHD, vyrazil s 3. samopalnou rotou a pěšáky sovětského 876. střeleckého pluku znovu do útoku na železniční zastávku.
"Německé tanky, útočná děla a protitankové kanóny, skryté za táhlým návrším vlevo, spustily divokou palbu. Přidala se k nim i protitanková děla z prostoru od Bolatic (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 212, 213, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Že se jednalo v prostoru Bolatic o skutečně tvrdé, krvavé, nesmlouvavé a urputné boje, o tom hovoří lidé, kteří tam tehdy byli a i deníky brigád 1. čs. armádního sboru. Poslechněme si některá z vyprávění po bojích.
Vojtěch Šíp: "... major Janko s operační skupinou v níž jsem byl já, pozoroval boj z okraje severně Bolatic... řady samopalníků silně prořídly. Velitel brigády se otočil a řekl: Bojují jako lvi. Šípe, vezmi si několik chlapců a zjisti, kudy nejlépe proniknout."
Jan Antoš: "Dobyli jsme les a vyšli na svah, za kterým se v údolí rozprostírala obec Bolatice. Na křižovatku železniční trati a na silnici měl nepřítel zaměřené protitankové zbraně. Vyřadil na ní několik bojových vozidel. Nevyhnuli jsme se zásahu ani my. Nepřátelská střela usekla hlaveň kanónu přímo u věže a střepiny vnikly do otevřeného prostoru řidiče tanku.
Utrhly mu obě nohy. Životy ostatních členů osádky visely na vlásku. Při nárazu jsem se udeřil o pancíř tanku a upadl do bezvědomí. Se silným otřesem mozku mě převezli do nemocnice..."
Teofil Wegricht: "...Nedaleko nás bojovalo několik samopalníků v čele s nadporučíkem Petrasem a tank rotmistra Ivanca s řidičem Brabcem. Němci stále silněji ostřelovali Bolatice, takže tam nastalo hotové peklo. Byli jsme připraveni odjet do Strahovic, ale najednou v té vřavě slyšíme: Petras je raněný! Pohled na něj byl strašný. Celý zkrvavený a zasypaný úlomky zdiva po výbuchu granátu.
Štábní kapitán Šrámek rozhodl okamžitě naložit Petrase na náš tank a rychle ho dopravit na obvaziště. Moji kamarádi Grib a Čubka ho drželi na tanku a v dešti kulometné, minometné a dělostřelecké palby ujížděli do Strahovic, kde jsme velitele samopalného praporu předali lékařům. Zřejmě včas (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 213, 214, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Zde viz foto

Obrázek

Sergeje Petrase.

Pozdější plukovník Antonín Popovič, v době dobývání severní Moravy, podporučík Popovič (více viz také zde:
https://www.seniorum.cz/nase-vzpominky/ ... 24-2008-29
a také zde: http://www.pametnaroda.cz/story/popovic ... n-1924-542
), vzpomínal později slovy:

"Když jsem přejížděl tankem přes silnici a železniční trať, bezprostředně u nádražní budovy hlásil mi velitel samopalníků rotný Karoly, který seděl za věží tanku, že náš tank je zasažen. Cítil jsem také prudké škubnutí, ale zastavil jsem až u nádražní budovy, kde jsme byli kryti před nepřátelskou palbou."

Další pokračování událostí tehdejšího podporučíka Popoviče říká, že když vyskočil z tanku, uviděl, že zadní pancíř jeho tanku byl jen lehce promáčknutý. Naskytl se mu však tragický pohled , když za věží tanku uviděl, jak se tam v kalužích krve svíjel sovětský ženista. Výbuch německého granátu mu utrhl nohu pod kolenem. Okamžitě přispěchali všichni, kteří byli nablízku a rychle ženistu sundali, podvázali mu nohu, aby nevykrvácel. Poté ho odnesli do sklepa nádražní budovy.
A tehdejší podporučík Popovič, který tam tehdy také byl, pokračoval slovy:

"Kolem nás se odehrávalo pravé válečné peklo. Nepřátelská palba neustávala. Nedaleko byl zasažen tank velitele roty nadporučíka Hleby. Velitel sám byl těžce raněn. Vedle hořelo sovětské samohybné dělo. Velitel baterie, třiadvacetiletý, velmi hezký a odvážný nadporučík, myslím, že se jmenoval Jevsejev, byl vymrštěn, když vybuchla munice. Na jeho rozervané a ohořelé tělo byl hrozný pohled.
Byli i padlí a ranění. Těžce zraněn byl velitel samopalného praporu nadporučík Petras, opět zranění podporučík Valko a Nibák, rotmistr Ivanco a řada dalších. Raněné naše a sovětské vojáky jsme nosili do sklepa nádražní budovy, protože jejich odsun nebyl zatím možný, hrozilo nebezpečí, že zdravotnické auto, které by je odváželo, bude zničeno. Hitlerovci běžně stříleli i na auta označená červeným křížem."

Jak plyne ze všech historických zdrojů, tak ve sklepě nádražní budovy se o sovětské a československé raněné staral právě československý lékař, kterému zde pomáhali sovětští zdravotníci. Pak se stalo, že byla budova nádraží zapálena německou palbou. Budova se zaplnila okamžitě dýmem, který pronikl i s prachem do sklepa a raněných se zmocnila panika. Všude byl slyšet strašný křik, sténání a i pláč. Přispěchali lidé a začali zraněné vynášet ven. Ukládali je do příkopu, kde už leželi i mrtví.

Bylo 16 hodin odpoledne, dne 16. dubna, když po krátkém dělostřeleckém přepadu vyrazily československé tanky se samopalníky a sovětskými pěšáky ke zteči na Bolatice. Popovičova četa útočila po obou stranách silnice a co se dělo dál odpoledne opět tehdejší podporučík líčil slovy:

"V husté boční palbě zleva jedou naše tanky maximální rychlostí. Kolem protivně hvízdají protipancéřové střely. Ani hluk tankového motoru o síle pět set koní, ani rachot pásů je nepřehluší. A tak se mimoděk krčím, když granáty letí v blízkosti tanku, jako bych jim chtěl uhnout. Vidím, jak se sklánějí stromy vedle silnice, přeražené dělostřeleckými granáty.
Tank desátníka Martince je zasažen u prvního domu vlevo od silnice. Dávám pokyn Peterkovi, aby zastavil u prvního domku vpravo.
Ihned vyskakuji a běžím k zasaženému tanku. Stál na postřelovaném místě a osádka navenek nic nepodnikala. Zapálil jsem před ním dýmovnici a zjišťuji, co je s osádkou. Byli zásahem trochu otřeseni, ale již se vzpamatovali a lopotili se s opravou řízení. Pod ochranou dýmu jsme odtáhli tank do bezpečí.
Náš postup byl zastaven zuřivou palbou hitlerovců. Sovětská pěchota byla rovněž přibita k zemi palbou z německých kulometů, umístěných na střechách budov, a zejména ve věži kostela... Vpravo od mého tanku stál zničený tank z čety podporučíka Valka, který sem dorazil již v ranních hodinách. Tři členové jeho osádky leželi mrtví na slámě ve stodole, jejich těla byla zohavena. Řidič tanku svobodník Babič měl hlavu rozštípnutou v půli. Zřejmě zranění členové osádky opustili hořící tank, fašisté je chytili a takto zohavili."

I z těchto slov je zatím vidět jak těžké a krvavé byly boje o Bolatice. A to nebylo vše. Němci tehdy neustále přisouvali další a další lidi a techniku, hlavně tanky a SHD. Chtěli co nejvíce pozdržet postup čs. a sovětských jednotek. K obraně zde byl velice příznivý terén, který se pozvolna svažoval k řece Opavě a Němci nechtěli ztratit pozice na výšinách, odkud měly útočníky jako na dlani a za sebou měli údolí.
Byl již večer, když se sovětská pěchota s československými tanky a samopalníky probojovala takřka do středu Bolatic. Zastavila je však silná německá palba podporovaná i nasazením většího počtu tanků a SHD. Ale jen na velice krátkou dobu. Jen na několik hodin (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 215, 216, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 52.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 53.

Sovětští a českoslovenští vojáci se do Němců pustili i v noci z 15. na 16. dubna 1945 znovu.
V nočních bojích o osadu Bolatice se rozpoutaly těžké boje o německá obranná postavení, která Němci drželi na nízkých hřebenech vpravo i vlevo od vsi. Sborové i divizní dělostřelectvo Sovětů ničilo ohniska obrany nejprve jeden po druhém. Ničen byl každý odpor zjištěný do večera a pěchota obou armád pak dobývala jednotlivé pozice. Po zlikvidování odporu na kopcích se dařilo likvidovat i nepřátelskou obranu Bolatic, jejíž centrum bylo soustředěno v okolí kostela.
Když začalo svítat byly Bolatice osvobozeny.
1. čs. samostatná tanková brigáda, ještě chvíli "majora" Janka (povýšeného ke konci dubna na podplukovníka), "si připsala na své bojové konto 510 padlých nepřátelských vojáků, 5 zajatců, 14 zničených a 2 ukořistěné nepřátelské tanky, 11 protiletadlových a protitankových kanónů, 2 bunkry, několik nákladních aut, povozů, motocyklů a jiné techniky. V seznamu ztrát bylo zaneseno 13 tanků, 21 padlých a 26 raněných."

Bylo 17. dubna, což byl třetí den bojů na půdě ČSR. "V šest hodin ráno oba tankové prapory brigády i s desanty samopalníků společně s 875. plukem SHD a pěchotou 276. střelecké divize vyrazily znovu do útoku, jehož cílem bylo proniknout do údolí řeky Opavy.
3. tankový prapor se sovětskou pěchotou smetl nepřítele z návrší nad Opavou, přeťal železniční trať a silnici z Kravař do Záhřebu a osvobodil Kouty. " Dle informací, které získal pan PhDr. Karel Richter, CSc, je v obecní kronice zapsáno, cituji:

"Sedm tanků ostřelovalo obec a všechny vjely bez pohromy do vesnice. Boj byl tuhý. Domy se chvěly v základech."

Čs. 2. tpr. zatím pronikal průchody v minových polích do osady a spolu se sovětskými vojáky ji vyčistil od nepřítele.
"Když vojska 30. střeleckého sboru s jednotkami 60. A spolu s městem Kravaře obsadila i předmostí na jižním břehu Opavy, 1. čs. samostatná tanková brigáda se 18. dubna na rozkaz nadřízeného velení přesunula do prostoru Kravař. V místě, kde sovětští ženisté zřídili brod, její tanky se samopalníky na korbách přejely řeku a spolu se sovětskou pěchotou a SHD rozvinuly útok přes vesnice Dvořisko a Štítinu. Pod ochranou palbou za podpory bitevních letounů najížděly tanky plnou rychlostí na okraj osady. Za jízdy pálily z děl. Štítina, rodiště generála Heliodora Píky, je velká obec s množstvím pevných poschoďových domů. Útočit se muselo po rozsáhlé rovinaté louce, přes pole. Terén byl navíc šachovitě protkán betonovými bunkry a protitankovými zátarasy. Za zdmi pevnůstek se kryla německá SHD, připravená k palbě. Němci se zuřivě bránili.
Neustálými protiztečemi se snažili vrhnout útočící jednotky zpět za řeku. Ty však v tvrdých bojích dobývaly železobetonové pevnůstky někdejšího československého opevnění, rozšiřovaly předmostí, rozrážely nepřátelskou obranu a přeťaly železnici a dvě hlavní silnice mezi Ostravou a Opavou (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 216, 217, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Již vzpomínaný, tehdy podporučík, později plukovník A. Popovič, který tam tehdy byl, o krutosti bojů podával svědectví slovy:

"Prudkým nájezdem tanky vnikly mezi domy. Pěšáci a samopalníci je chránili před skrytými tankoborníky. Jeden z našich tanků uvázl v bahnitém terénu. Hitlerovci zaútočili, chtěli se ho zmocnit. Střelci rychle vymontovali kulomety a palbou znemožňují nepříteli, aby se přiblížil. Ostatní členové se snaží vyprostit tank. Jde to pomalu. Fašisté nepřestávají útočit. Dva muži z osádky již padli. Všichni zbylí jsou zraněni.
Střelec Alexandr Slivka má prostřelenou tvář, vyražené zuby, ale nepouští z rukou svůj kulomet. Kryje se za věží tanku a pálí. Útočníci padají. Ti, co zbyli, ztratili chuť k dalšímu boji. Útok je odražen. Chrabrý desátník je velitelem brigády na místě povýšen na četaře, navržen k vyznamenání Řádem Velké vlastenecké války I. stupně a k povýšení na podporučíka.
K polednímu se tankisté probili až ke kostelíku nalevo od rozvodněného potoka. Hitlerovci strhli můstek, tanky nemohou dál. Kryjí se za domy a pomáhají odrážet nepřátelské protizteče. Sovětští i českoslovenští ženisté se několikrát pokusili přiblížit k mostu, ale nepřátelská palba byla tak hustá, že ho nemohli opravit. Nakonec se jim přece podařilo alespoň upravit brod. Nacisté se snažili dostat se k tankům s pancéřovými pěstmi. Gergelovi a Fabiánovi samopalníci však hlídali jako ostříži.
Osm bojeschopných tanků 2. a 3. tankového praporu v doprovodu samopalníků, kteří je chránili před nepřátelskými tankoborníky, se zhruba tři sta metrů od zničeného mostu přebrodilo na druhý břeh. Ve tři hodiny v noci podpořily rudoarmějce, kteří bodákovým útokem zahnali hitlerovce až na jižní okraj osady k náspu železniční trati. Další společný útok přinutil nepřítele z osady ustoupit. Tu noc plnila bojový úkol v týlu nepřítele tříčlenná průzkumná skupina. Její velitel, desátník J. Čabák, se ráno vrátil z průzkumu sám. Odevzdal veliteli průzkumné roty Šípovi plánek zjištěných odporů a hlásil:
´Když jsme se vraceli a překračovali železniční trať ve Štitíně, nepřítel nás zpozoroval a začal nás ostřelovat. Nedaleko jeho přední linie jsme začali utíkat. Turis vykřikl a padl. Pocítil jsem též úder do nohy. Vrátil jsem se pro vojína Turise. Měl roztříštěnou nohu. Zaslechl jsem Kubincův hlas: Ustupujte, já je zdržím!´
Zahájil dávkami palbu ze samopalu. Ještě jsem uslyšel několik výbuchů granátů. Současně sovětští kulometčíci zarámovali palbou místo, kde zůstal Kubinec. Potom nastal klid. Ruský zdravotník mi obvázal nohu a Turise odnesli."
K již popsanému ještě dodal plukovník V. Šíp:
"Když sovětské jednotky za podpory našich tanků ovládly Štítinu, našli průzkumníci svého vždy veselého kamaráda, rozvážného a statečného spolubojovníka Ivana Kubince, přibitého na vratech stodoly." Bestialita hitlerovců podnítila u všech vojáků brigády touhu po pomstě. Kolem 11. hodiny 19. dubna 1945, když se rozptýlila hustá mlha, tanky zahájily palbu na nepřátelské jednotky na náspu železniční trati a s přispěním náletu bitevních letounů je umlčely. Pak vyrazily na Nové Sedlice spolu se sovětskou pěchotou. Ničivá palba z pevnůstek a z děl zakopaných hitlerovských tanků je však přinutila zastavit postup a zaujmout obranu v prostoru štítinského nádraží (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 217, 218, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Byla vidět Ostrava.
Dne 20. dubna 1945 bylo nutné stáhnout 3. tpr. k doplnění do dvora Albertovec. Celé 1. čs. samostatné tankové brigádě zbyly 4 bojeschopné tanky, které však stále bojovaly u štitínského nádraží, kde podporovaly probíhající útok sovětské pěchoty 30. střelecké divize na Mokré Lacze a Hrabyni. Poslední ze zbývajících čtyř tanků se ještě účastnil boje dne 23. dubna, kdy byl jako ostatní tanky stažen do Albertovce.

"Člověka až mrazí mezi lopatkami, když si uvědomí, že z pětašedesáti tanků, s nimiž zhruba před měsícem brigáda vstupovala do bojů, zbyly jen čtyři. Brigáda procházela nezbytným přeformováním."


Ještě den předtím, než byl stažen poslední tank, tedy 22. dubna 1945, vzplanula na pravém křídle frontu rozhodující bitva o Opavu. Sovětská vojska za podpory tanků zaútočila na město z několika stran a do večera postupně překonala německou obranu a Opavu osvobodila.
V rozkazu číslo 341 vrchního velitele maršála Stalina veliteli vojsk a náčelníkovi štábu 4. Ukrajinského frontu se pravilo mimo jiné:

"... V bojích za ovládnutí města Opavy se vyznamenali ... tankisté majora Janka; letci ... podplukovníka Budína..."

Zároveň s tím jak byla dobyta Opava, podařilo se sovětským jednotkám, vklínit se, a to na několika místech do opevněných linií německé obrany. A to v prostoru Mokré Lacze a Chabičov.
Němci však stále drželi velice důležité opěrné body v pásmu bývalých pevností ČSR, a tím velice dobře bránily v postupu sovětským vojskům, která tak nemohla rychle rozvinout útok na Ostravu. Bylo třeba něco změnit, bylo třeba udělat úpravy v plánu.

"Velitel frontu se rozhodl soustředěnými údery armád v úzkých úsecích severozápadně od Ostravy rozčlenit a zničit nepřítele v tomto prostoru a dobýt Ostravu hlavním úderem ze západu. Rozhodující útok byl stanoven na 26. dubna 1945.
Toho dne počasí útoku nepřálo. Po vytrvalých deštích byla země nasáklá vodou. V údolí Opavy ležela mlha. V okopech pozorovatelny velitele 4. Ukrajinského frontu generála Jeremenka, vyhloubených na pokraji lesa nalevo od bolatického nádraží, bylo mimořádně živo. Přijela významná návštěva. Předseda nové československé vlády Zdeněk Fierlinger, místopředseda vlády Klement Gottwald a ministr národní obrany generál Ludvík Svoboda. Budou přihlížet útoku na pásmo opevnění na svazích za řekou Opavou.
Generál Jeremenko hosty srdečně vítá, představuje jim generály a důstojníky svého štábu. Vysvětluje situaci: Mlha znemožňuje prozatím útok. Již dvakrát bylo nutné odložit začátek dělostřelecké přípravy.
Dostavil se i velitel 1. čs. samostatné tankové brigády Vladimír Janko, za bojové zásluhy povýšený na podplukovníka, a s ním osvětový důstojník poručík Čeněk Hruška. Členové vlády se zajímají o podrobnosti z posledních bojů, vyptávají se na ztráty, náladu, stav zbraní a techniky. Mluví o nadcházejícím boji (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 219, 220, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 52.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 54.

Na pozorovatelně generála Jeremenka, velitele 4. Ukrajinského frontu, pak pronesl místopředseda nové vlády ČSR, Klement. Gottwald (zde viz foto

Obrázek

Klementa Gottwalda) svůj projev k tankistům, důstojníkům čs. armády a jejich prostřednictvím i vojákům. Zazněla mimo jiné i slova:

"Je to pro vás nesmírná čest, že budete osvobozovat ocelové srdce republiky. Vyznamenejte se v tomto boji jako dosud nikdy!"

Kdo dobře četl předchozí věty o vojácích a důstojnících 1. čs. samostatné tankové brigády určitě nepochybuje, že byli stateční. Jak si za chvíli přečteme, zjistíme, že zase mnozí byli dál stateční a vyznamenali se víc než nikdy před tím. A vše skutečně dělali pro svou vlast, pro novou ČSR. Přestože se tehdy skutečně nevědělo (jen se začalo tak trochu tušit), - Kdo že bude pánem v ČSR?
Nikdo ještě vůbec netušil, že za několik málo let bude právě Gottwald oním nej, nej pánem v ČSR. Předseda vlády diktatury proletariátu Klement Gottwald, který vystoupá do nejvyšší státní funkce i prezidenta ČSR, a bohužel velice poznamená i budoucnost ČSR. A zde se seznámíme s jednou historkou z budoucnosti ČSR, kdy byl Gottwald u moci, roky konce 40. a začátku 50. z 20. století, kterou si poznamenal i pan PhDr. Karel Richter, CSc.
Historka je z knihy, kterou sepsala Heda Kovályová-Margoliová, manželka později popraveného Rudolfa Margoliuse (něco více o Rudolfu Margoliusovi viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Margolius
a i zde: https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biogr ... olius.html
, ale třeba i zde: https://www.novinky.cz/zena/styl/269694 ... linem.html
), vzpomínkové knihy - Na vlastní kůži:

"Na Hradě se konala ohromná recepce, na kterou byly pozvány stovky lidí. Pohoštění bylo skvělé, krojovaná skupina muzikantů ze Slovácka obstarávala program. Paní Marta Gottwaldová se batolila v brčálově zelené róbě s vlečkou špalírem ohnutých zad. Hosté z řad intelektuálů využili příležitosti a oblehli bufet.
Stála jsem v jednom salonku se skupinou několika známých. V tom se ve dveřích objevil Klement Gottwald zavěšený do předsedy Národního shromáždění Johna, který ho víc nesl než podpíral. Pan prezident byl namol. Namířil si to přes salonek rovnou ke mně. Vrávoravě se zastavil a těžkým jazykem zablábolil: ´Co to, ty nepiješ? Všichni kolem začali kývat na číšníka, a ten okamžitě přiskočil s podnosem. Vzala jsem si sklenici vína, pan prezident taky a oba jsme se napili. Pak pan prezident zamával prázdnou sklenicí, podíval se na ní, zatěkal krví podlitýma očima po mně a řekl znovu, přesně jako předtím: ´Co to, ty nepiješ?´John se vzpamatoval první, zasmál se, pronesl několik konejšivých slov a začal soudruha prezidenta stěhovat z pokoje. Stála jsem tam se sklenicí v ruce a cítila jsem, jak se mi pod dlouhou sukní třesou kolena. Ta fialově rudá tvář, ta tupá opilá očka utopená v tuku, to chraplavě, nesmyslné blábolení - to je náš prezident. V protějším koutě jsem zahlédla Rudolfa a úpěnlivě jsem se na něho podívala. Odešli jsme hned domů. Zbytek noci jsem proseděla v koupelně na vaně s malým ručníkem kolem hlavy. V uších mi znělo skandování našich svazáků, ´my jsme mládež nová, mládež Gottwaldova...´ Tato příhoda znamenala zlý otřes i pro Rudolfa. Už dlouho se proslýchalo, že Gottwald pije, a co víc, říkalo se, že pije ze zoufalství - protože Sověti nedodrželi sliby, které mu dali, a že utápí v alkoholu výčitky svědomí nad tím, kam naši zemi zavedl (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z knihy, Na vlastní kůži, kterou sepsala Heda Kovályová-Margoliová: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 220, 221, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

A úplně zvláštním a neobvyklým způsobem se pak odvíjela budoucnost a život podplukovníka Janka (na pozorovatelně velitele 1.čs. samostatné tankové brigády - má poznámka), později generálplukovníka Vladimíra Janka, pozdějšího náměstka ministra národní obrany ČSR, spojeného s "Pražským jarem 1968" (něco více viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Janko
, též zde: http://www.e-castolovice.cz/vyznacne-os ... dimir.html
a zde: http://forum.valka.cz/topic/view/36968/Janko-Vladimir)
Co bylo s ním?
Podívejme se jak jej vylíčil opět pan PhDr. Karel Richter, CSc., který přidal něco i z charakteristiky tehdejších postav a doby nadějí a tragedie ČSR.

"Rok 1968. Pražské jaro. Pronikavá výměna stranických kádrů. Antonín Novotný zbaven funkce prvního tajemníka (pochopitelně, že KSČ, jediné vládnoucí strany - má poznámka) a nucen odstoupit i z funkce prezidenta. Generál Šejna s využitím členů předsednictva ÚV KSČ na ministerstvu národní obrany rozvinul v armádní špičce rozsáhlou dezinformační kampaň na záchranu Antonína Novotného. V jeho kanceláři nebo pracovně náměstka ministra národní obrany generála Vladimíra Janka se konají zpravidla ve večerních hodinách důvěrné schůzky, jichž se účastní i generál O. Rytíř a řada dalších generálů a funkcionářů ÚV KSČ. M. Mamula informuje o připraveném nasazení Lidových milicí a generálové Janko s Rytířem promýšlejí překvapivý zásah tankových jednotek z Milovic.
Janko je ochoten postavit se do čela ozbrojeného puče na podporu A. Novotného, kterému Šejna po jeho synovi vzkazuje:
´S odpůrci se zatočí!´
Připravovaná akce se však zhroutí. Generál Šejna, odhalený jako sprostý zloděj, který si zařídil prosperující živnost z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, uprchl před trestem s milenkou do zahraničí a generál Janko si vyjel ve služební Tatra 603 na Strahov, kde na cestě poblíž stadionu přikázal šoférovi: ´Zastav!´Pak vytáhl pistoli, přiložil si ji k hlavě a zmáčkl spoušť.
Než dojde k této osudové chvíli uplyne ještě 23 let. Takže je čas. Vlastně kdo ví? Mohlo se mu stát, že padne v dnešním boji. Nebo v některém z příštích bojů. Takový je úděl vojáka. Svižně zasalutoval a odchází z pozorovatelny zřízené pro čestné hosty. Jako by bitva byla nějaké divadlo pro zvané (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád, jakož i z dalších historických dokumentů doby okolo 1968: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str 221, 222, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Vraťme se zpět na pozorovatelnu, kde v oné době dokončil místopředseda nové ČSR vlády Klement Gottwald svou řeč. Po její skončení pak generál Jeremenko, velitel 4. Ukrajinského sboru, v jehož sestavě útočila i 1. čs. samostatná brigáda ještě s úsměvem dodal:
"Ať jsou Čechoslováci v Ostravě první. Mnoho zdaru!"

Ve stejné době již bylo vše připraveno k útoku 4. Ukrajinského frontu směr Ostrava, ale byly vytýčeny i další cíle postupu:
"Vojska frontu byla připravena k útoku. Sovětská 60. A měla jedním střeleckým sborem zabezpečit pravé křídlo frontu a hlavními silami rozbít nepřítele v prostoru jižně od Opavy, ztížit mu ústup na západ dosažením čáry Vítkov, Bílovec a dále rozvíjet útok směrem na Olomouc.
Vlevo vedle ní 38. A na směru hlavního úderu měla prolomit nepřátelskou obranu na úzkém úseku mezi osadou Háj a Dobroslavice a útočit na Klimkovice, rozdrtit nepřítele před sebou, dosáhnout čáry Bílovec, Klimkovice, Svinov a v další etapě v součinnosti s 1. GA osvobodit Ostravu a poté stočit směr svého útoku na západ.
Velitel 38. A se rozhodl v rámci daného úkolu vést hlavní úder silami 52. střeleckého sboru z prostoru osady Chabičov ve směru Háj, Velká Polom, Klimkovice. K zajištění náležité síly úderu nařídil zasadit na tomto úseku 1. čs. samostatnou tankovou brigádu. Byla nyní podřízena veliteli 52. sboru a podporovala útok jeho 121. střelecké divize.
Českoslovenští tankisté, soustředění předtím ve dvoře Albertovec, se k boji důkladně připravili. Protože z původních 65 tanků, s nimiž před měsícem vyjeli k útoku na Žory, zbylo nyní i s opravenými tanky osmnáct bojeschopných strojů, rozhodl velitel brigády, že bude zasazen pouze Šrámkův 3. tpr.. Dostal však všechny zbylé tanky od ostatních praporů a byl doplněn vojáky i veliteli. Každé minuty klidu se využívalo k opravám techniky, k rozboru bojů, k osvětovým akcím.
U 2. tpr. se zatím zorganizovala výcviková rota, k níž přicházeli nováčci z osvobozeného území, kteří se přihlásili nebo byli zmobilizováni k československému vojsku
(Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění účastníků, zde i pozdějšího plukovníka Popoviče, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 222, 223, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
na jeho poslední stránku, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“