Stránka 1 z 1

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 49.

PříspěvekNapsal: 24/7/2017, 04:23
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 49.
Mapa všech tří období Ostravské operace od 10. března do 5. května 1945.

Obrázek

Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm

Noční útok čs. tankistů na Tworków.
Noční útok čs. 2. a 3. tpr. byl dobře připraven a začínal ihned jak se setmělo.
Sovětské dělostřelectvo nejprve provedlo jen krátký , ale intenzivní dělostřelecký přepad na zjištěné německé cíle na okrajích Tworkówa "a tanky se rozjely jako o závod.
Hustá tma je příhodně kryla. Nepřátelští vojáci, kteří zalehli v přívalu detonací, nestihli včas přiskočit k protitankovým dělům. Tanky se s děsivým řevem přiřítily ze tmy jako příšery. Nikdo nevěděl, kolik jich je. V čele se hnalo sedm tanků Vajdovy roty. Vajdův velitelský stroj jel neohroženě jako první. Rozrazil drátěné zátarasy a jeho dělo hřmí. Petro nabíjí a Vajda sám bez míření odpaluje ránu za ránou. I radista vpředu dlouhými dávkami prošívá tmu, v níž se blýskají rozprasky granátů a min i výstřely. Samopalníci seskočili a vrhají se do boje zblízka. Tanky se rozestupují do šířky. Jedou po obou stranách centrální ulice s nízkými domy a zahradami. Zajíždějí i do bočních uliček, pronikají do souběžných ulic. Stále postupují v rachotu palby, kterou chvílemi proniká přerývané urrrá sovětské pěchoty. Nepřítel je ochromen, couvá...
Útočící jednotky se během noci dostaly až ke kostelu Před ránem palba ustala. Velitelé zjišťují, kde všude mají své stroje a lidi a jaké jsou ztráty. Vajda se spokojeně usmívá. Má všechny tanky v dobrých krytech za domy. Nálada je výborná. Samopalníci hlásí jen několik raněných, nikdo nepadl. Noční útok se povedl. Nad městem se rozednívá. Tu a tam doutnají vyhořelé domy. Po zelenavě modré obloze se od obzoru rozlévají nachové odlesky červánků. Je podivné, neuvěřitelné ticho. Ale už se kdesi na německé straně probouzejí motory.
Prásk! Svěžím ránem letí zvuk osamělého výstřelu."

Tři kilometry vzadu na velitelském stanovišti sovětské 226. střelecké divize ráno skončila porada velitelů, zase probdělá noc. Sovětská střelecká divize měla s podporou čs. tanků, za dvě hodiny, vyrazit do nového útoku. Nechtěli dát Němcům oddych, aby se nevzpamatoval.

"Major Janko předává nadporučíku Buršíkovi instrukce. Všechno je jasné. Dobýt železniční stanici a dokončit osvobození Tworkówa."

Samotný útok měl začít v době, kdy budou končit opět svou palbu sovětští dělostřelci. Až poté měla vyrazit znovu pěchota s tanky. A nyní již ze vzpomínek člověka, který tam tehdy byl, Vladimíra Paličky, cituji:

"Tanky se pohybují pomalu, neboť musí překonávat terénní překážky a krátery. Zámečník již pálí ze zbraní ve věži tanku na cíle, které se prozrazují záblesky výstřelů. Nabíječ si však hned po vyražení zlomil ruku a svíjí se v bolestech. Nařizuji mu okamžitě opustit tank, dokud jsme ještě na území obsazeném sovětskými vojáky. A tak jsme zůstali v tanku jen dva. Je třeba nalézt východisko... Otvírám příklop nabíječe a ptám se rusky: Kdo z vás umí nabíjet kanón? Přihlásil se jeden voják z výsadku a jeho velitel bez řečí souhlasil. Po nezbytné instruktáži osádky útočí opět ve třech a dohání Vajdu. Šťastně jsme překonali železniční násep. I okopy sovětských jednotek jsou za námi."

Z dalšího textu Paličky plyne, že následovalo sesednutí samopalníků, kteří opět čistili okolní domy jeden po druhém. V stejné době projel tank Vladimíra Paličky mezi zahrádkami předměstí, ale náhle se probořil do hluboké jámy. Tank, který jel za nimi zastavil, rychle z něho vyskočili dva muži osádky a připevnili k zapadlému tanku tažné lano. Tank dal zpětný chod a Paličkův tank byl vyproštěn.

"Tank velitele roty podporučíka Vajdy se obratně posouval mezi domy. Je znát, že ho vede zkušený velitel. Občas se mu zakouří z hlavně a vzduch se zavlní ohromnou ranou. Skoro každý náboj vybuchuje v cíli. Teď zasypal tygra. Nepřátelský tank má zřejmě poškozený pás, točí se bezmocně na místě. Zdá se, že souboj je již rozhodnut.
´Zajeď támhle vlevo!´ velí Vajda. ´Objeď ten dům! Ať ho máme z boku!´ Je odhodlán tygra dorazit. Teprve až ho zapálí, bude si jistý, že ho dokonale vyřadil z boje. Až z něho nebude víc než hromada začouzeného železa.
´Nabito!´hlásí Petro.
´Pal!´velí Vajda a v bojovém zápalu zatíná zuby a křiví tvář nenávistí. Řidič udržuje motor na nízkých obrátkách, pomalu popouští spojku, přidává obrátky... (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a dalších účastníků, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 201, 202 a 203, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
A pak se to stalo, po krátkém popojetí zapadl i tank Vajdy.
"Pojednou se tank propadá do země. Co se děje? Řidič bleskově zařadil zpátečku, sešlápl akcelerátor. Pozdě. Vajdův tank zapadl až po věž do vlčí jámy. Jedné z pastí, které nacisté uchystali v zahradách. A už dorážejí nepřátelští samopalníci. Jako podrážděné vosy. S řinčením pásů se odněkud blíží tygr. Zlostně ňafají německé schmeisery. Pépeešky a děgatěrjevy jim nezůstávají nic dlužny.
Přicouval Paličkův stroj. Tankisté v palbě upevnili vyprošťovací lana. Samopalníci je obětavě kryjí. Oba motory pracují naplno. Marně. Vajdův tank vždycky vyjede o dvacet třicet centimetrů a znovu se boří. Ubíhá drahocenný čas. Nepřítel sem odněkud soustřeďuje palbu děl. Porůznu vybuchují granáty. Sype se krytina střechy. Střepiny zajizvují omítku.
Motor Paličkova tanku kvílí ve vysokých obrátkách, ocelová lana se napínají k prasknutí. Ještě! Ještě! Konečně! Vajdův tank se kus po kuse nadzvedával nad okraj jámy, až se silným záběrem vlastních pásů zachytil jejího okraje a hrabe se ven. Ostatní tanky roty se tlačí dopředu, aby od svého velitele odlákaly pozornost. Vajdův stroj je zachráněn. Všichni uvnitř tanku si otírají tváře zalité potem. Spadl jim kámen ze srdce, a zároveň jsou smutní. Průzory vidí, jak samopalníci odtahují stranou bezvládné tělo hrdinného velitele družstva svobodníka Ilka Packuna."

Smrt si měla u Tworkówa vybrat ještě nejednu daň a právě některé další nečekané bojové ztráty v řadách svých kolegů a kamarádů, tankistů i samopalníků, popsal tehdejší četař Vladimír Palička, při bojích o město, cituji:

"Dál jsme útočili - Vajda po pravé straně ulice, já po levé a kryli jsme se navzájem palbou. Ostatní tanky spolu se samopalníky a pěchotou se probíjely souběžnými ulicemi městečka na jeho jihozápadním okraji. Po překonání příčné ulice jsme se blížili k cíli, když ze skrytu za domy proti nám vyrazily německé tanky. Rychle jsme vyhledali úkryt. Vajda u kostela, já za ním u zdi domu, odkud jsem ho kryl, neboť byl víc vysunut k nepříteli. Palbou děl, minometů a tlakem německých tanků byla pěchota odříznuta od našich tanků a zaujala postavení za příčnou silnicí, skryta mezi domy a v domech. Nepřítel se nás snažil vytlačit. U kostela Vajda organizoval obranu do které patřil i náš tank s osádkou tří mužů."

Němci nechtěli Tworków pustit a neustále přisouvali do probíhajících bojů další a další oddíly a techniku. Neustále byl slyšet příjezd Tigerů s jejich charakteristickým zvukem. Všichni tankisté, samopalníci i sovětská pěchota museli být ve střehu. Četař Palička popisoval stav, kdy zpozoroval, jak se za rohem domu vysunovala záď tanku, který zřejmě couval, aby si mohl zaměřit lépe cíl. Mezi čs. tankisty došlo ke krátké rozmluvě se střelcem Zámečníkem. Palička pak zařadil rychlost, a vyjel tak, aby střelec dostal do zaměřovače věž německého tanku. Teď! Zaduněl výstřel. Zásah! Tiger se zastavil. Palička rychle zacouval. Tiger byl stále nehybný.
"Napálíme jej ještě jednou," rozhodl Palička, a znovu vyrazil spoza rohu. Rána. Jak to, že nehoří, dostal ji přece naplno? Rychle zpátečku. Vtom se naproti zablesklo a nepřátelský granát jen těsně minul věž Paličkova tanku.
"Hergot, teď jsme měli štěstí," ulevil si Zámečník. "Za nim je druhej!"
I Vajdův tank měl až do večera hodně práce. "Teď stojí skrytý za ruinami. Někde opodál se zahnízdil samopalník. Den (5. dubna) končí, rychle se stmívá. To je dobře. Je třeba doplnit střelivo.
Palba vytrvale hřímá. Tankisté ji přiživí občasným výstřelem, ale granátů ubývá (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a dalších účastníků, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 203, 204 a 205, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Němci se snažili zlikvidovat předmostí na Odře a zahnat útočící jednotky čs. tankistů a Sověty zpět za Odru Jen v úseku kde byly oddíly sovětské 226. střelecké divize a 1. čs. samostatná tanková brigáda zasadily do boje 60 tanků a SHD. Českoslovenští a sovětští vojáci se ocitli v drtivém sevření. V severovýchodní části Tworkówa zaujali Sověti a čs. tankisté a samopalníci kruhovou obranu. Útoky Němců šli jeden za druhým.

"Kolem šesté ráno letí od vojáka k vojákovi smutná zpráva. Padl poručík Lízálek. Jirka Lízálek. Zabila ho střepina granátu.
Jeden z nejlepších důstojníků tankové brigády. Velitel, pro kterého by skočili vojáci do ohně. Ve válce umírá mnoho mužů, ale pro některé vojáci pláčou. Lízálek padl ve chvíli, když mu četař Porazík, který se v týlu zotavil ze zranění a vracel se do přední linie přinášel zprávu, že se jeho manželce narodil syn.
V poledne, kdy palba nabyla síly tornáda, nařizuje major Janko rádiem Buršíkovi: ´Druhý prapor stáhnout na výhodnější čáru a držet se za každou cenu (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a dalších účastníků, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 205, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)!´"

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 49.

PříspěvekNapsal: 24/7/2017, 04:26
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 50.

A deníky jak 1. čs. armádního sboru, tak i deníky jednotlivých brigád, stejně jako deníky těch, kteří tam byli, vydávají svědectví o krvavých a tvrdých bojích. Zde u Tworkówa byly boje plné nevratných a bolestných ztrát čestných lidí.

"17:30 zahájilo nepřátelské dělostřelectvo mohutnou palbu a po patnácti minutách vyrazila do útoku pěchota s tanky. Palebná smršť ze sovětských a československých zbraní jim však vzala dech. Ještě dvakrát se nepřítel pokusil obnovit svůj útok, pokaždé byl odražen."

V den, o kterém je nyní i v minulém článku řeč, byl den 6. dubna 1945, a major Janko zasadil do boje i 3. tpr., který předtím zajišťoval pravé křídlo sovětských vojsk na předmostí Odry.
Ve vzpomínkách jednoho z těch, kteří tam byli J. Denise, se zachovalo pro pozdější dobu:

"Třetí tankový prapor štábního kapitána Emanuela Šrámka s jednou četou samopalníků pod velením poručíka Mikuláše Bluma hned zaujímá za Odrou obranu na pravém křídle proti možnému protiútoku Němců. Major Janko již dva dny předtím nařídil nadporučíku Sergeji Petrasovi vybudovat na předmostí předsunuté velitelské stanoviště brigády s pozorovatelnou...
Vybral jsem dům méně poškozený palbou v prvních ulicích Tworkówa... Telefonní spojení bylo po každém nepřátelském dělostřeleckém přepadu a silných leteckých bombardováních přerušeno. Spojaři nestačili opravovat přetrhané linky a několikrát jsem musel v husté palbě přebíhat z jednoho břehu Odry na druhý s hlášením pro majora Janka
(Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Denise a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , a dalších účastníků, jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 205, 206, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

V textu knihy, Tanky míří k Ostravě, jsou vzpomínány další těžké situace, ve kterých se ocitl 3. tpr. a samopalné čety i s průzkumníky, kteří byly přidání k tankistům na pomoc.
Byla to doba, kdy v tworkówském zámku vojáci jen s největšími obtížemi odráželi německé útoky, které šly jeden za druhým.
Pravě odtud je pak situace, kdy bylo přerušeno spojení a velitel brigády vyslal rotného Denise, aby zjistil, co je se samopalníky a průzkumníky. J. Denis doslova vyprávěl

"V zámku jsem našel štábního kapitána Šrámka ve sklíčené náladě, objal mne kolem ramen, políbil mě a ptal se: Jeníku, jak ses sem do toho pekla dostal? Víš, dnes cítím svůj konec. Odsud se nedostaneme. Ale mýlil se, to peklo jsme přežili oba
(Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Denise a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergeje Petrase, / Karla Richtera/, a dalších účastníků, jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 206, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

A právě v popisovaných bojích v okolí zámku se dle Denisova svědectví vyznamenal vojín Gajdoš, který postřílel celou skupinu Němců, z nichž se dva nepozorovaně dostali až na naše tanky. Rozpoutal se boj muže proti muži. V 16 hodin Němci podnikli velice silný protiútok. Čs. tanky se musely stáhnout až za pěchotu. Za půl hodiny pak, na rozkaz štábního kapitána Šrámka, vyrazily znovu do útoku. Šlo tam tehdy všem o krk, ale št.kpt. Šrámek prý řídil boj obětavě, s rozvahou a velice tvrdě.

"Velitel samopalníků nadporučík Petras poslal všechny své rezervy na pomoc třetímu praporu. Sám je vedl se samopalem v rukou do protizteče. Za podpory dělostřelectva a minometné palby Sovětů a čs. tankistů pěchota i samopalníci postoupili o několik domků dál západním směrem. Ve 20:45 podnikl nepřítel další tankový protiútok, ale byl znovu vržen zpět.
V nejprudším boji sebeobětavě, s nasazením života, spojaři zajišťovali spojení jednotek s velitelským stanovištěm brigády, na němž závisela koordinace bojové činnosti. Nestačili spravovat poruchy. Zvláště těžká situace nastala po nepřátelských protiútocích, kdy ztratili přehled a orientaci. Po hodinovém přerušení se podařilo navázat rádiové spojení, které pak fungovalo spolehlivě. V jednom okamžiku hrozilo nebezpečí, že velitel spojovací čety i s několika spojaři padne do rukou Němců. Smrti se bál jako všichni ostatní."

Moc se bál, ale úplně panický strach jej jímal, když pomyslel, že by je dostal nepřítel a živé (kódové tabulky a podobně). Když vše skončilo tak velitel čety spojařů vysvětloval:

"První tankový prapor zahájil znenadání ústup pod tlakem nepřítele, aniž jsme to v zápalu boje zpozorovali. Teprve fašistický tank, který se přehnal v těsné blízkosti, nás upozornil na nebezpečí. Bylo však už skoro pozdě. Dva němečtí samopalníci, postupující za tanky, zpozorovali desátníka Hucula a vrhli se na něj. Hucul, který byl ode mne kousek vlevo, znenadání vypálil dávku, čímž mě upozornil na nebezpečí, a současně srazil jednoho Němce k zemi. S jedním jsem si poradil sám a s druhým jsem mu pomohl. Utrpěl jsem přitom zranění levé ruky... (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Denise a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, a dalších účastníků, jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 206, 207, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Byl večer 6. dubna 1945 a ve vysílačkách tankových praporů se ozval kódovaný příkaz majora Janka určený velitelům 2. tpr. a 3. tpr.: "Během noci se nepozorovaně odpoutat od nepřítele a přesunout se z předmostí zpět za Odru."

A tehdy se to stalo. Vyprávění pochází opět od přímých účastníků, ale i z deníku 1. čs. samostatné tankové brigády, cituji:

"Stěpan Vajda se před večerem rozhodl objet kostel a zaujmout stanoviště u hřbitovní zdi. Od bloku domu na něj vypálil nepřátelský tank. Vajda se s ním chytil do křížku (zde viz foto

Obrázek

Rusína Stěpana Vajdy).Vzadu za ním stál Paličkův tank a několika ranami donutil Vajdova soupeře k ústupu.
Na město padla tma. Palba utichla. Měsíc se zvědavě dívá z bezmračné oblohy. Radista zachytil depeši.
´Máme se opatrně stáhnout dozadu!´ Vajda jako by neslyšel. Otvírá příklop.
´Jdu omrknout, jak to vypadá.´
´Nechoď! varuje ho řidič. Zvenčí doléhají dovnitř jen praskavé rány pušek.
´Nechoď nikam!´ křikl řidič do věže.
´Neboj!´řekl Vajda, Vysunul se z věže až po ramena, vzepřel se rukama, aby provlékl trup. Nabíječ i střelec v matné záři vnitřního osvětlení napjatě sledují jeho pohyby. Vidí nohavice kombinézy přetažené přes holínky, které spočívají na sedačce. Levá noha se zvedá... Náhle obě nohy podklesly v kolenou. Vajdovo tělo se bez hlesu sesouvá z průlezu dolů
Nabíječ přiskočil, zachytil ho v pase. I Vajdův krajan Petro se vrhl vpřed. S úděsem ve tváři opatrně pokládají podporučíka na sedačku. Hlava se bezvládně zvrátila dozadu, tankistická kukla sklouzla z vlasů na podlahu. Teprve teď je jasně vidět uprostřed čela rudý roztřepený otvor, z něhož stéká přes obočí po tváři stružka krve. Petrovi se rozklepaly ruce
´Stěpane!´vykřikl zoufale. ´Co je s tebou?´
Ale Stěpan Vajda už jeho křik neslyšel. V jeho široce rozevřených očích pohasínal údiv. Ta cikánka, co mu z ruky věštila, že se mu nic nestane, lhala!
Podporučík Stěpan Vajda byl spolu s poručíkem Jiřím Lízálkem pohřben s vojenskými poctami na hřbitově v polské osadě Pogrzebieň. Za řadícími pákami tanku, který vezl jeho rakev, seděl četař Vladimír Palička. In memoriam Stěpana Vajdu povýšili do hodnosti kapitána. Výnosem prezídia Nejvyššího Sovětu SSSR byl posmrtně vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu. Později byly jeho ostatky převezeny do města, jehož osvobození bylo cílem Ostravské operace, a uloženy v Komenského sadech.

Odražením nepřátelských útoků dne 6. dubna 1945 skončila bojová činnost 1. čs. tankové brigády na tworkówském předmostí. Ten den totiž byla k 4. Ukrajinskému frontu přičleněna i sousední sovětská 60. A z 1. Ukrajinského frontu, která útočila z prostoru Raciborze a dosáhla československých hranic.
To umožňovalo spojit úsilí s 38. A a znásobit tak úder na ostravské uskupení nepřítele (Historickým podkladem pro informace jsou zde z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ a dalších účastníků, jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 207, 208, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 49.

PříspěvekNapsal: 24/7/2017, 04:32
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 51.

Když ke dni 6. dubna 1945 STAVKA rozhodla, že generál Jeremenko (zde viz foto

Obrázek

generála Jeremenka, pozdějšího maršála.), dostane pod své velení 4. Ukrajinskému frontu, sovětskou 60. A od 1. Ukrajinského frontu, nařídil okamžitě změny v rozmístění svých armád.

"Moskalenkova 38. A měla v souladu s tím přenést své hlavní úsilí na čáru Sudice- Borucín ve směru na Dolní Benešov Ostravu. Proto velitel obrněných a mechanizovaných vojsk 38. A vydal rozkaz ke stažení jednotek tankové brigády, bojujících na předmostí. Dva vyčleněné tanky demonstrativně projížděly po dlážděné silnici podél předního okraje fronty a občas spustily palbu, aby tak kryly odsun hlavních sil brigády v noci z 6. na 7. dubna zpět na pravý břeh Odry.
Jako poslední v pořadí se přepravovala průzkumná rota, která čekala, až ženisté opraví bombardováním poškozené pontony. Dorazila do prostoru soustředění až ráno.
Generál D. F. Kropotin vyjádřil brigádě (1. čs. samostatné tankové brigádě - má poznámka) uznání: ´V době společných bojů od 4.4. do 7. 4. 1945 příslušníci první samostatné československé tankové brigády projevili vytrvalost, odvahu, schopnost bít protivníka, ničit jeho techniku a lidskou sílu. Dík schopnostem tankových jednotek měla divize značnou podporu při potírání palby hnízd, která brzdila pohyb, a i v boji s nepřátelskými tanky.
Velení brigády a její příslušníci projevili ukázněnost, schopnost organizovat a vést boj za všech situací.
Za vynikající bojovou činnost vyslovuji všem příslušníkům první samostatné československé tankové brigády... svůj dík´

(Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a dalších účastníků, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 207, 208, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Za těžkých a krvavých bojů, které trvaly 4 dny a noci čs. tankové prapory a samopalníci, spolu se sovětskou pěchotou a jejich dělostřelectvem odrazili celkem 11 německých protiútoků. Československé a sovětské jednotky přitom společně celkem 8x zaútočily na Tworków. V dramatických bojích 1. čs. samostatná brigáda majora Janka způsobila Němcům značné ztráty.

"Pobila a zajala na 350 nepřátelských vojáků a důstojníků, zničila 9 tanků a SHD, 8 protitankových kanónů a 19 kulometných hnízd. Ve výkazu ztrát se naproti tomu objevilo 45 jmen padlých a raněných vojáků. Nenávratně bylo ztraceno 8 tanků. Další vyřazené tanky urychleně opravovali příslušníci roty technické obsluhy kapitána Rudé armády Jakova Vovka.
7. dubna se jednotky brigády po nočním přesunu soustředily v prostoru osady Pogrzebień, asi 6 kilometrů od Raciborze. Opět zbylo několik dní času na zasloužený odpočinek, doplňování osádek, výcvik nováčků, zdokonalování bojového výcviku jednotek, vyhodnocování bojových zkušeností i k osvětovým přednáškám a besedám... (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a dalších účastníků, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 208, 209, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Útoky směr Ostrava, duben 1945.
Že Němcům na ostravské oblasti hodně záleželo, je patrné i z krutosti bojů, které jsou popsány v minulých odstavcích.
Musíme si zároveň uvědomit, že v popisované době probíhaly severně od uvedených míst také sovětské ofenzívy u 1. Ukrajinského frontu, viz zde - Slezské operace 1945:
viewtopic.php?f=389&t=7262
a také na jihu, kde docházelo k dobývání Vídně a videňského prostoru, viz zde:
viewtopic.php?f=389&t=7316
a především zde:
viewtopic.php?f=389&t=7327
. Nacistické jednotky na těchto směrech byly drceny a přesto německé velení neustále proti jednotkám čs. a Sovětům, útočícím proti Ostravě, posílalo další a další oddíly s tanky a SHD, které stahovalo ze severu, z obrany, která stála proti 1. Ukrajinskému frontu. Právě Ostravsko chtěli Němci přeměnit v pevnost, stejně jako prostory v Čechách a ve zbytku Moravy.

"Na levém křídle 38. A a pravém křídle 1. GA začal postup útočících vojsk čím dál zřetelněji váznout, až jej odpor nepřítele zcela zastavil. Sovětské velení se rozhodlo přeskupit vojska a zasadit nepřátelské obraně úder, po němž se zhroutí.
5. dubna 1945 dostaly 38. A a 1. GA rozkaz přejít do obrany a zahájit přípravy k nové fázi ostravské operace. Vytvářela se pro ni příhodná situace.
Vojska 60. A, přičleněná nyní ke 4. Ukrajinskému frontu (právě ze severu, od 1. Ukrajinského frontu Koněva - má poznámka), vpravo od 38. A, takřka již dosáhla československých hranic a svírala nepřátelské uskupení v prostoru Opavy. Současně 40. A z 2. Ukrajinského frontu (jižněji - má poznámka) sousedící s jednotkami československého armádního sboru na levém křídle 4. Ukrajinského frontu, vstoupila na území Moravy z jihu (jednalo se o většinu 1. čs. armádního sboru, tedy 1. 3. a 4. pěší brigádu - má poznámka) a třemi proudy směřovala na Zlín, Kroměříž a Prostějov. Další divize tohoto frontu si v těžkých bojích razily cestu k moravské metropoli - Brnu. Linie fronty v tomto prostoru se tak vyklenula do výběžku, který se dal bočním úderem odříznout. Sovětské vrchní velení nenechalo tuto příležitost ladem a vydalo příslušné směrnice.
4. Ukrajinský front bude útočit podél západního břehu Odry, ovládne Opavu a Moravskou Ostravu a bude dále rozvíjet útok směrem na Olomouc.
2. Ukrajinský front bude útočit pravým křídlem na sever a v prostoru Olomouce se spojí s vojsky pravého křídla 4. Ukrajinského frontu.
Velitel 4. Ukrajinského frontu, posíleného nyní 60. A a 31. tankovým sborem, se v souladu s touto směrnicí rozhodl prolomit 60. A nepřátelskou obranu na úseku Rozumice-Sudice, zasadit hlavní úder směrem na jih, dobýt Opavu a dále útočit na Moravský Beroun a Litovel.
31. tankovým sborem rozvíjet úspěch ve směru Příbor-Kopřivnice, rozčlenit ostravské uskupení nepřítele a odříznout mu ústupové cesty na západ.
38. A, k níž nadále patřila 1. čs. samostatná tanková brigáda, prolomit obranu na úseku Sudice-Krzyźanowice, zasadit hlavní úder na směru Dolní Benešov-Moravská Ostrava a v součinnosti s 1. GA dobýt Moravskou Ostravu a poté postupovat na Fulnek a Olomouc.
1. GA prolomit nepřátelskou obranu na úseku Gorzyce-Laziska, útočit podél východního břehu Odry, dobýt v součinnosti s 38. A Slezskou Ostravu a dále rozvíjet útok na Frýdek, Nový Jičín a Přerov.
18. A, jejíž součástí byl 1. čs. armádní sbor, měla přispět k úspěchu hlavního úderu útokem ve všeobecném směru Ružomberok-Žilina, dosáhnout čáry Jablunkov-Čadca-Žilina a dále útočit směrem na Holešov.
8. Letecká armádě, k níž patřila i 1. čs. smíšená letecká divize, bylo uloženo podporovat hlavně vojska 60. a 38. A na směru hlavního úderu frontu a zabránit nepříteli v přísunu záloh (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky a dalších účastníků, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 210, 211, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Dnem, kdy měly být všechny jednotky připraveny, tedy pohotovost k útoku - byl 15. duben1945.
Již 12. dubna se všechny jednotky 1. čs. samostatné tankové brigády opět přepravily přes řeku Odru a byly soustředěny v lesích poblíž Makówa, což je asi 15 kilometrů od československých hranic. Byla noc na 15. dubna, když tanky 2. tpr. a 3. tpr. zajížděly do výchozího postavení.

"Ve 4:30 velitel brigády major Janko jejich velitelům na svém stanovišti ve vsi Pietrowice Wielké upřesnil bojový úkol.
Jakmile pěchota obsadí nepřátelské zákopy zhruba půldruhého kilometru od československo-polské hranice, 1. čs tanková brigáda zaútočí jižním směrem na Strahovice, zajistí vniknutí pěchoty do lesa východně Kobeřice a bude připravena k odražení protiútoku ze směru Kobeřice-Bolatice a Dolní Benešov. Jedním tankovým praporem a desantem pěšího praporu bude podle situace připravena rozšířit úspěch ve směru Kobeřice, Bolatice, Zábřeh, Háj a k večeru dne 15. dubna 1945 dosáhnout hřbetu před řekou Opavou, palbou zajistit přechod přes ni v úseku Lhota, Smolkov, Háj a poté útočit všeobecně v jižním směru (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 211, 212, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: www.noos.cz,.
Sergej Petras, Karel Richter, Tanky míří k Ostravě.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=7&t=376
na jeho poslední stránku, viz zatím zde:
viewtopic.php?f=7&t=376&start=360