ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 46.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 46.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 46.
Mapa útoků 1., 4. a 2. Ukrajinského frontu v době od 12. ledna do 18. února 1945, kdy se 1. a

Obrázek

3. čs. pěší brigáda dostaly, v rámci 4. Ukrajinského frontu, až k Liptovskému Sv. Mikuláši.
Ještě než spustíme Ostravskou operaci - Období III, nebo také fázi III. vraťme se ještě k bojům u Liptovského Mikuláše a především však k bojům pěších brigád z 1. čs. armádního sboru od ledna do dubna 1945. Většinou jsme hovořili jen o dělostřelectvu u Jasla a o 1. čs. samostatné tankové brigádě ve dvou fázích Ostravské operace. A nyní tedy něco o pěších brigádách, o kterých jsme hovořili jen při lednových útocích. Tehdy se účastnily bojů při dobytí Bardějova, Košic a Prešova jednotky 1. a 3. pěší brigády, v době 20. ledna s tím, že útoky pokračovaly kotlinou směrem na Liptovský Mikuláš, kde se útoky v polovině února 1945 zastavily (viz Č 33., 34 a 35.).. Rudá armáda dávala přednost přípravě Ostravské operace, kam si vybrala i 1. čs. samostatnou tankovou brigádu ze sestavy 1. čs. armádního sboru, tehdy doplněno na 65 tanků T - 34.
Zde musíme nejprve říci, že se bojů v lednu a únoru ve směru Liptovský Sv. Mikuláš, účastnily jen 1. pěší brigáda (které velel gen. J. Satorie) a též 3. pěší brigáda (velitel gen. K. Klapálek) a k podpoře jim zůstalo jen několik OA a průběžně se jim dostávalo podpory od sovětského 108. gardového pluku lehkých SHD SU - 76 (Až od 13.3. byl na frontě u Liptovského Sv. Mikuláše posílen 1. čs. armádní sbor o 4. pěší brigádu /velel jí plk. P. Kuna/. Čs. 4. samostatná pěší brigáda však vznikla po mobilizaci ve východních okresech Slovenska již k datu 10. února 1945 /kdy byla zapsána do stavu/, kde se cvičila k zasazení).
Po lednových bojích ve východním Slovensku (viz období okolo 20. ledna 1945 a osvobození Bardějova, Košic a Popradu - řečeno na začátku) směřoval další postup 1. čs. armádního sboru až k Liptovskému Sv. Mikuláši.
Město Liptovský Sv. Mikuláš je sevřeno ze severu Vysokými Tatrami a z jihu Nízkými Tatrami. Jednalo se o místa s terénem, který byl pro obránce, německé a maďarské jednotky velkou výhodou. Pro útočníky, sovětské a československé jednotky, se ale stávalo smrtelnou pastí.
Němci vybudovali nejen hluboce členěnou obranu, ale terén a blízké a i vzdálené zalesněné kopce v celé kotlině, použili na dělostřelecké a průzkumné pozorovatelny. Náhle měli útočící sovětské a československé jednotky jako na dlani.
Již 3. února se českoslovenští vojáci pokoušeli prolomit německou obranu. Útok byl s krvavými ztrátami odražen. V boji o Smrečany byl navíc vážně raněn velitel 3. pěší brigády generál Karel Klapálek.
Po prvních útocích 1.čs. armádní sboru na Liptovský Sv. Mikuláš, následovaly další ve dnech 5. a 13. února a byly též odraženy. Protože ostatní armády frontu (1. GA a 38. A), které útočily severně od Vysokých Tater, už stanovených cílů dosáhly a začaly se připravovat k útoku na Ostravu, Ostravská operace fáze 2, přešla 15. února celá sovětská 18. A do obrany.

Dne 3. března zaútočily 1. čs armádní sbor a sovětská 24. střelecká divize, po předchozí půl hodiny trvající dělostřelecké přípravě znovu masivněji na Liptovský Mikuláš. Českoslovenští vojáci dosáhli jen několika dílčích úspěchů a sovětské 24. střelecké divizi se podařilo probít až do Liptovského Mikuláše. Němci bojovali spolu s Maďary tvrdě, přecházeli neustále do protiútoků a pokoušeli se město dobýt zpět. V deníku sboru se hovoří, že od 3. do 11. března 1945 Němci podnikli asi 64 útoků.
Ve stejné době se střídaly jak čs. (nasazení 1. brigády za 3. brigádu) tak sovětské oddíly v obraně a útoku. Čs. vojska byla doplněna o nové prapory, jenomže většinu jejich členů v nových praporech tvořili zmobilizovaní záložníci z východního Slovenska, kterým chyběl nejen potřebný výcvik, ale neměli prý tehdy ani motivace k boji.
Jak říká jeden z použitých pramenů:
"Nevýhodou sovětských a čs. jednotek bylo, že německé a maďarské jednotky měly město obklíčené prakticky ze tří stran, přičemž je ostřelovaly dělostřelectvem a minomety."

(Mapa útoků 4. Ukrajinského frontu na území, na severu i v Polsku poté v ČSR, kdy na

Obrázek

pravém křídle sovětské 38. A útočila 1. čs. samostatná tanková brigáda /v rámci Ostravské operace/ a na jejím levém křídle 1. čs. armádní sbor, v ČSR /na mapě viz v pravém rohu dole/, v období od 10. března do 5. května 1945.)

Při útoku, který Němci spustili 10. března 1945, se jim podařilo dostat se do předměstí Liptovského Mikuláše, kde proběhli těžké a krvavé boje a Němcům se pak 11. března podařilo město dobýt. Nastala přestávka (až do 20. března), kterou i 1. čs. armádní sbor využil k reorganizaci, když jak píši výše došlo dne 13. března o posílení 1. čs. armádního sboru o 4. pěší brigádu (velitel plk. P. Kuna).
V době příprav na ofenzívu došlo k reorganizaci 1. čs. armádního sboru. Od 13.3. byl na frontě (U Liptovského Sv. Mikuláše) posílen 1. čs. armádní sbor o 4. pěší brigádu (velitel plk. P. Kuna /Čs. 4. samostatná pěší brigáda však vznikla po mobilizaci ve východních okresech Slovenska již k datu 10. února 1945, kdy byla uvedena do stavu/).

Když dne 20. března 1945 došlo k novému útoku v prostoru u Liptovského Mikuláše, přišla obleva, která rozbahnila terén, ve kterém uvízla sovětská SHD i tažená děla. Útočícím jednotkám se nepodařilo zabezpečit některé důležité německé opěrné body, ze kterých Němci a Maďaři vedly účinnou palbu proti útočníkům a ofenzíva se proto změnila v řadu pozičních a i těžkých pouličních bojů, ve kterých se útoky střídaly s protiútoky. Navíc ještě z důvodů terénu, neměly ani sovětské, ani a čs. jednotky v útoku žádnou podporu ani tanků, ale ani od letectva. Boje byly proto zdlouhavé a velice krvavé a trvaly až do 3. dubna 1945 (Historickým podkladem zde byly mé poznámky a také některé použité statě z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boje_o_Li ... 3%A1%C5%A1
a něco bližšího viz též zde:
http://www.fronta.cz/dotaz/boje-o-liptovsky-mikulas)
).
O těchto bojích po ztrátě Liptovského Mikuláše a další přípravě na novou ofenzívu (30. března 1945) napsal pan Karel Richter, i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád:

"Po ztrátě Liptovského Mikuláše se v jednotkách československého sboru konaly usilovné přípravy k nápravě neúspěchu.
30. března ve 4:00 hod. vyrazila pěchota 1. a 3. brigády bez dělostřelecké přípravy překvapivě do útoku. Rojnice 1. brigády navzdory boční palbě pronikly k prvnímu nepřátelskému zákopu a dobyly Bobrovecký háj. Spolu s 1. brigádou útočily i jednotky nové 4. pěší brigády. Ještě lépe se dařilo 3. brigádě, jejíž prapory se zmocnily první linie nepřátelských zákopů a v patách ustupujícímu nepříteli dobyly kótu 828 a osadu Jalovec. Během dvou hodin rozhodného bojového úsilí brigáda pronikla 7 kilometrů hluboko až k třetímu obrannému postavení nepřítele.
Dosažený úspěch se však obratem ruky zhroutil jako domeček z karet. Nepřítel se po pěti hodinách bojů vzpamatoval z překvapení a nasazením tanků přinutil jednotky 1. a 4. brigády vyklidit Bobrovec a Trstenou. Jednotky 3. brigády se udržely na kótě 828 a 915. Celý následující den (31. 3.) s vypětím všech sil odrážely nepřátelské útoky. Odražen byl i mohutný útok nepřítele na Jalovec. 1. brigáda se snažila dobýt zpět pozice ztracené předešlého dne. Její úsilí však naráželo na zarputilý nepřátelský odpor. Obě strany se do sebe zahryzly a žádné z nich se nedařilo strhnout konečný úspěch na sebe.
Mezitím vojska sovětského 17. gardového střeleckého sboru na severozápadě prolomila nepřátelské postavení a začala postupovat údolím Oravy. Německé obraně v prostoru Liptovského Mikuláše rázem hrozilo obklíčení. Večer 2. dubna samopalníci 1. brigády překvapivou ztečí dobyli Nižné a Matiašovce.
Jednotky sboru se chystaly k rozhodujícímu útoku.
V noci na 4. dubna průzkumné hlídky zjistily, že nepřítel začíná opouštět své pozice. V 6:00 hod. prapory československých brigád spolu s pěchotou sovětské 24. střelecké divize přešly do útoku. Energickým náporem prolomily nepřátelské obranné linie an obou březích Váhu a jednotky 4. brigády společně s rudoarmějci vnikly do Liptovského Mikuláše. Po ostrých střetech v ulicích, kde docházelo k boji muže proti muži, útočící vojska ovládla město.
Dvouměsíční boje o Liptovský Mikuláš zaplatil 1. čs. armádní sbor ztrátou 4 563 vojáků.
Ještě týž den jednotky 1. čs. armádního sboru vnikly do Ružomberoku. Za jeho osvobození si vysloužily pochvalnou citaci v rozkaze vrchního velitele. Protiletadloví dělostřelci, ženisté a spojaři byli vyznamenáni Řádem rudé hvězdy (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 191, 192, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Útočné hroty brigád 1. čs. armádního sboru po dobytí Ružomberoku (viz mapu Ostravské operace od 10. března do 5. května, kdy Ružomberok je v pravém spodním rohu) hned pokračovaly 5. dubna 1945 dál, neboť Němci při ústupu kladli jen nepatrný odpor. Jednalo se jen slabší ohniska odporu zadních vojů, které byly rychle překonány a čs. jednotky pronikly v údolí rozvodněného Váhu směrem k horskému masívu Velké Fatry.

"Jeho zalesněné srázy spolu se svahy Chočského pohoří vytvářejí více než desetikilometrovou soutěsku, do níž se vměstnává údolí s tokem Váhu, souběžnou silnicí a železniční tratí. Přibližně uprostřed této soutěsky poblíž Kraĺovan se do Váhu vlévá Orava. Němci zaujali předem vybudovaná obranná postavení na hřebenech Velké Fatry, v soutěsce Váhu po obou stranách Kraĺovan a na západních svazích nad řekou Oravou. Těžištěm jejich obrany byly výšiny Ĺubochňanského sedla, kterým vede cesta přes hřebeny Velké Fatry a strmé skalnaté srázy nad soutěskou u Kraĺovan. Silniční a železniční most přes Oravu Němci na ústupu vyhodili do povětří.
V situaci, kdy postupující československé jednotky byly zastaveny palbou z nepřátelských postavení, nařídil generál K. Klapálek 6. dubna ráno 3. brigádě plk. J. Selnera rozvíjet útok soutěskou u Kraĺovan, zatímco 1. brigáda měla obchvátit přes Ĺubochňanské sedlo (v nadmořské výšce nad 1 000 metrů) proniknout do Krpeĺan. 4. brigádu si velitel sboru ponechal v záloze.
Krátce po poledni 1. brigáda postupující s nesmírnými obtížemi rozbahněnými horskými cestami, místy ještě pokrytými rozbředlým sněhem, dosáhla Ĺubochňanského sedla, ale byla zastavena silnou palbou z kulometných hnízd skrytých ve skalách (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 192, 193, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 46.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 47.

Ve stejné době, kdy za obtížných podmínek postupu byla zastavena 1. pěší brigáda u Ĺubochňanského sedla, postupovaly útočné jednotky 3. pěší brigády na pravém křídle bez vážnějšího odporu. Postup 3. pěší brigády po určené trase se dařil natolik, že její jednotky velmi rychle osvobodily lázně Ĺubochňu i železniční stanici, která leží na druhé straně řeky Váh. Do večera dne 6. dubna 1945 ještě obsadily Strakov, Stankovany, Rojkov a postoupily až k soutoku Oravy a Váhu. Až teprve zde na soutoku řek Oravy a Váhu narazily útočné oddíly 3. brigády na těžkou německou palbu. Jejich pokus o násilný přechod rozvodněné řeky Oravy zde ztroskotal palebné cloně obránců

"Za této situace generál Klapálek /zde viz foto

Obrázek

generála Klapálka velitele 1. čs. armádního sboru./ (již jako velitel 1. čs. armádního sboru. Generál Svoboda, jak víme, byl ministrem národní obrany v nové vládě v Košicích - má poznámka) zasadil do boje 4. brigádu. V noci na 7. duben a v průběhu dopoledne se její jednotky přesunuly do Ružomberoku a údolím řeky Ĺubochňanky rychle postupovaly do nitra Velké Fatry. S pomocí místních obyvatel horskými lesními cestami, o nichž nepřítel neměl tušení, pronikaly její úderné skupiny z boku a z týlu k opěrným bodům německých a maďarských jednotek a umlčovaly je. Do večera byl zlikvidován odpor nepřítele na hoře Magura, Chlatkov a Kĺak. Svůj bojový úspěch toho dne brigáda po zdolání hřebenů Velké Fatry proniknutím na její západní svahy.
Úspěchu dosáhla toho dne i 1. brigáda ve středu bojové sestavy. Celý den úporně bojovala s nepřítelem o výšiny ovládající Ĺubochňanské sedlo. Po několika opakovaných ztečích se k večeru s účinným přispěním dělostřelců pevně zachytila na vrcholech. Neméně úspěšná byla i 3. brigáda, která dobyla vrcholu hory Kopa (1181 m), z níž bylo možno ovládat prostor soutoku Oravy a Váhu. Nepřítel se tak dostával do svízelné situace.
Následující den, 8. dubna, útok sboru pokračoval. 3. brigáda překonala rozvodněnou Oravu, obsadila kraĺovanskou železniční stanici, zlikvidovala odpory v kraĺovanské soutěsce a nakonec dobyla samotné město Kraĺovany.
V té době již z horských údolí Velké Fatry postupovaly k Váhu i jednotky 1. a 4. brigády. Osvobodily obce Krpeĺany, Nolcovo a Konské. Otřesené zbytky fašistických vojsk se kvapně stahovaly do údolí Turce.
Jednotky 3. brigády postupovaly těsně za ustupujícím nepřítelem po hlavní silnici na Vrůtky. Dobyly řadu osad, avšak za Turami narazily na tvrdý odpor a jejich postup se zastavil. Ani jednotkám 1. a 4. brigády se nepodařilo prolomit linii postavení, která přehrazovala údolí Turce.
Dne 9. dubna se jednotky sboru opakovanými ztečemi vytrvale pokoušely uvolnit si cestu na Martin. Bez podpory dělostřelectva, které uvázlo před zničeným silničním mostem u Kraĺovan, chyběla útokům průraznost. Velitel sboru se proto rozhodl k obchvatnému manévru jednotkami 4. a 3. brigády. 4. brigáda obsadila osadu Skabiňský Podzámok a dvě dominantní výšiny pro plánovaný boční útok z jihovýchodu na Martin. Její akci zajišťovaly jednotky 3. brigády útokem severně od Váhu směrem na Vrútky a 1. brigády jižně od Váhu na Sučany. Útoky bez náležité dělostřelecké přípravy byly sice zastaveny, avšak průzkumné hlídky zjistily v noci na 11. dubna, že nepřítel se začíná stahovat z přední linie. 4. brigáda okamžitě přešla k pronásledování nepřítele a v ranních hodinách její jednotky dosáhly východního okraje Martina. Přibližně ve stejnou dobu vstupovaly z jihu do města jednotky 18. rumunské divize.
Současně přešly do útoku i ostatní brigády sboru. 3. brigáda za podpory tří tanků v úzké součinnosti s jednotkami 1. brigády osvobodila Sučany, Klačany a Lipovec. Kolem 10. hodiny vojáci obou brigád dobyli důležitý komunikační uzel Vrútky.
Vojska sboru bez odpočinku postupovala podél Váhu dále na severozápad. Večer narazila na odpor nepřítele, který se zachytil na východních svazích Malé Fatry. Generál Klapálek se rozhodl překvapit nepřítele útokem z chodu (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 193, 194, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Útok z chodu, útok bez předchozí dělostřelecké přípravy a jen třeba i s požitím menších minometů, je velmi obtížný způsob bojové činnosti. Rozkaz je však rozkaz a proto československé jednotky, za slunečného počasí dne 12. dubna 1945 v 6 hodin ráno vyrazily k útoku do svahů Malé Fatry.

"Vojáci se brodili hlubokým mokvajícím sněhem. V průběhu dne se probili na východní část hory Polom, na vrchol hory Úplaz a do prostoru západně od hory Grúň. Nepřítel však zuřivými protiztečemi zatlačil naše jednotky zpět. Rozpoutaly se několikadenní boje, které patřily k nejtvrdším v celé historii armádního sboru. Pilířem nepřátelské obrany přehrazující průchod strenčianskou soutěsku byla hora Polom. Jednotky se sice zmocnily některých výšin, avšak klíčové kóty nepřítel pevně držel ve svých rukou. Všechny útoky vedené bez účinnější podpory dělostřelectva, které v daném terénu nebylo schopno následovat pěchotu, končily nezdarem.
Velení sboru přeskupilo jednotky a připravilo nový útok k ovládnutí hřebenů. 17. dubna prapory 1. a 3. brigády podnikly zteč, aby si zlepšily pozice pro útok na Grúň a Polom. Následující den začal hlavní útok sboru. Nepřítel přisunoval posily. Útok střídal protiútok. Naši pěšáci se rvali o každý metr půdy. Kóta 824 kryjící přístupy k Polomu a Grúni přešla během dne několikrát z jedněch rukou do druhých. 3. brigáda se prodrala na východní svah Polomu, ale následující den byla sražena zpět. Opakovaně se 20. a 21. dubna na vrchol Polomu probili pěšáci 4. brigády, ale ani ti neodolali nepřátelskému protiútoku.
Většina československého dělostřelectva byla s použitím volských potahů vytažena na hřebeny, odkud přesnou palbou ničila nepřátelská hnízda odporu na skalách a v kamenolomech.
Dne 22. dubna dva prapory 4. brigády po několikahodinovém boji konečně dobyly se značnými ztrátami vrchol Polomu. V německých zákopech bylo nalezeno přes dvacet bestiálně povražděných československých vojáků. Zvěst o tomto zločinu vyvolala v jednotkách vlnu spravedlivého hněvu a roznítila odhodlání s fašisty nemilosrdně zúčtovat.
Dobytí Polomu vytvářelo předpoklady k rozvinutí útoku po západních svazích Malé Fatry na Strečno - do týlu německé obrany. Přes hustou mlhu a deštivé počasí jednotky sboru tvrdě zápolily o zbylá ohniska nepřátelské obrany. 25. dubna byl zlomen odpor nepřítele na Grúni a následující den padlo Rakytie. Z výšin naše dělostřelectvo decimovalo nepřátelské kolony ustupující na Žilinu. Týž den se k Váhu probil ze severu sovětský 17. gardový střelecký sbor.
Již ráno 26. dubna vstoupily jednotky sboru do Strečna.
Boje pokračovaly dál. Nepřítel však už nekladl takový odpor. Pomýšlel na rychlý ústup, neboť se obával, že po zhroucení fronty u Ostravy skončí v obklíčení (Ostravská operace, období 3, Fáze III. - má poznámka).
Dne 30. dubna zdolaly jednotky 3. brigády nepřátelské zajišťovací pásmo a vstoupily do Žiliny. Cesta na Moravu byla otevřena (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z Karel Klapálek. Ozvěny bojů - vzpomínky z druhé světové války, Naše vojsko 1966, i výňatky z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 194, 195, 196, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Tworkówské předmostí, boje v dubnu 1945.
A nyní se opět vraťme zpět v čase, kdy jsme čs. tankisty opouštěli po dobytí Rogówa a okolí ve směru Bohumín, kde útočila v sestavě sovětské 38. A.
1. čs. samostatnou tankovou brigádu (velitel major Janko) jsme opouštěli v Č 45 na konci v době, kdy již útoky nešli dál a bylo třeba nějakou další úpravu směru postupu. Bylo třeba provést přeskupení jednotek.
Řekli jsme si, že nový velitel 4. Ukrajinského frontu generál Jeremenko (nahradil generála Petrova), rozhodl přemístit hlavní směr úderu více doprava! K sovětské 38. A byl nově přidělen 11. střelecký sbor, který dostal úkol: provést násilný přechod Odry u města Tworków a po přechodu měl vytvořit předmostí.
A tak i kolony všech třech čs. tankových praporů i se samopalníky na tancích i na korbách nákladních automobilů ujížděly do nového prostoru útoku.
Ve večerních hodinách, stále ještě 1. dubna 1945, stály kolony na lesní cestě asi deset kilometrů od Raciborze.
"Čekalo se, že budou zasazeny k podpoře střeleckých divizí při nočním násilném přechodu Odry, ale velitel armády dopřál brigádě několik hodin odpočinku.
Poprvé po osmi dnech nepřetržitých bojů se vojáci mohli v klidu najíst, pořádně umýt, oholit, vyspat, vyčistit zbraně, dát si do pořádku stejnokroj. A taky napsat dopisy. Opraváři prohlíželi motory i pohybová ústrojí a korby, zavařovali díry v pancířích a vyměňovali, co bylo třeba vyměnit, aby brigáda do nových bojů zasáhla v co největší síle.
Mezitím sovětské jednotky prudkým náporem vrhly nepřítele za Odru a ve smyslu rozkazu dobyly předmostí u Tworkówa o rozloze zhruba deseti kilometrů. Činnosti průzkumných hlídek, které vyhledávaly další vhodná místa pro překročení Odry, se od prvního dubnového dne účastnili i českoslovenští průzkumníci (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 197, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 46.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 48.

Bylo 3. dubna 1945, když i pro 1. čs. samostatnou tankovou brigádu majora Janka skončilo přeskupování, doplňování a odpočinek.
Sovětský velitel 11. sboru nařídil čs. tankové brigádě, aby v součinnosti se sovětskou 226. a 276. střeleckou divizí rozšířily předmostí na levém břehu řeky Odry a to směrem na Tworków a pak pokračovaly v útoku v pásmu určeném pro sbor.
Velitel čs. tankové brigády major Janko pak vydal bojový rozkaz: 1. tankový prapor podporuje 226. střeleckou divizi v boji o rozšíření předmostí, ovládne v součinnosti s pěchotou Tworków a ke konci dne vyjde na čáru Závada-Vřesina.
3. tankový prapor se přepraví spolu s 276. střeleckou divizí a soustředí se na jižním okraji lesa jihozápadně od Ligoty Tworkówské, v dalším útočí na dvůr Karlovec a k večeru vyjde na čáru Vřesina-Darkovice.
2. tankový prapor - v záloze velitele sboru.
Odpoledne se tanky 1. tpr. s četou samopalníků přepravily po pontonovém mostě přes Odru poblíž Ligoty Tworkówské. 2. tpr. a 3. tpr. s výsadkem samopalníků čekaly před Odrou v plné bojové pohotovosti, skryty v zahradách, na rozkaz k přepravě."

Průzkumníci 11. sboru zatím vybudovali na půdě hájovny pozorovatelnu pro velitele tankové brigády pozorovatelnu. Odtud mohl major Janko se svou operační skupinou, s přehledem, řídit boj na předmostí.
Také spojaři přispěli, když urychleně natáhli telefonní kapely k nedalekému mlýnu, v němž sídlil sovětský štáb 226. střelecké divize.
Stejného 3. dubna 1945 večer čs. tankisté, samopalníci 1. tpr. a sovětští vojáci bojovali. Rojnice s podporou tanků překročily násep železniční trati a postupovaly na Tworków. Pak byla pěchota německou palbou přinucena zalehnout, ale čs. tanky i s výsadkem na nich umlčely řadu německých obraných ohnisek a prodraly se až ke tworkówskému kostelu. Tady je zastihl rozkaz majora Janka, aby se stáhly zpět k železniční zastávce.

"Zde byly časně ráno napadeny protiztečí čtyř německých SHD. Odrazily je soustředěnou palbou.
V 10:05 hodin po krátkém dělostřeleckém přepadu vyrazila tanková rota z 1. tpr. společně s pěchotou a samopalníky znovu do útoku. Pěšáci se probili na okraj Tworkówa, rvali se o každý dům, o každou kamennou budovu. Uragán nepřátelské palby je přibil k zemi. Tankisté kryli pěchotu palbou z místa. Velitel roty podporučík Jaroslav Kohout zasáhl výstřelem z děla protitankový kanón. Další granáty vyřadily dvě kulometná hnízda. Tankisté se samopalníky postoupily. Cestu jim přehrazuje barikáda z kamenů, starého nábytku a zničené techniky. Vaňkův tank jí prorazil, ale z jeho vnitřku se valí černý dým. Četař Vaněk vyskočil, byl raněn do hlavy. V dešti kulometné palby a mezi vybuchujícími granáty se samopalníci pokoušejí uvolnit průchod.
Tank rotmistra Jana Havrylky plnou rychlostí najíždí na barikádu, z jeho motoru však vyrazily plameny. Raněný řidič se vysoukal průlezem a z posledních sil běží dozadu. Zbylé tanky znovu s výsadkem pronikají energicky vpřed. Už zbývá jen sto metrů ke kostelu na návrší. Kolem se táhnou zákopy.
Ze skrytu pálí protitanková děla. V domech při cestě se brání německá pěchota. Vojíni Kuruc a Anišinec se podél plotu přiblížili k oknu. Vhodili dovnitř granáty, vzápětí vrazili dovnitř a jejich samopaly umlčují otřesené obránce (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, a i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 197, 198, 199, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."
Bylo kolem poledne dne 4. dubna 1945, když se k útočící Kohoutově rotě z 1. tpr. dostal přímý rozkaz od velitele 11. sboru. Rozkaz zněl, že rota má zaútočit na opěrný bod u kostela.
Němcům, kteří bránil Tworków praporem pěchoty, dvanácti tanky a SHD, se podařilo soustředěnou palbou odříznout sovětskou pěchotu od československých tanků. Z Kohoutova tanku šlehl výstřel. Další protitankový kanón byl zničen. Další průběh vylíčil později četař J. Žitný svými slovy takto:

"Ohlédl jsem se za sebe, abych viděl co dělá velitel roty, protože jsem v rádiu neslyšel žádný povel podporučíka Kohouta. Vidím, že jeho tank hoří nedaleko od krajní budovy. Nikdo se nezachránil, všichni uhořeli... Ještě se mi podařilo vystřelit asi pět granátů, když mi najednou pod nohama vyskočil plamen. Osádka rychle opustila tank a utekla příkopem podél cesty dozadu. Já jsem z tanku vyskakoval poslední a v silné palbě, která zuřila na obou stranách. Skryl jsem se v rozstřílené vilce u cesty. Ve sklepě jsem se setkal se sovětským kapitánem a vojákem, kteří z okna pozorovali boj. Podíval jsem se, co je s mým tankem. Přestalo se z něho kouřit, nehořel..., ale dostat se k němu v té palbě bylo nemožné."

Z dalšího vyprávění vyplynulo, že četař Žitný zůstal na místě až do setmění a poté se sovětskými vojáky, které mu přidělil kapitán, vyrazily k tanku. Žitný chtěl do Němců, a na zjištěná místa pozorováním, vystřílet všechny náboje a poté tank zapálit, aby ho nedostali Němci. Ve stejnou dobu se k ve tmě k tanku plížilo průzkumné družstvo desátníka Čalfy.
A četař Žitný pokračoval:

"Němci stříleli světlice a při sebemenším pohybu okamžitě zahajovali palbu. S velkými obtížemi se nám podařilo dostat se za náš tank. Chvílemi jsme poslouchali, zda v něm někdo není, pak jsme vklouzli dovnitř. Zavřel jsem přední řidičský příklop, který byl otevřený, jak posádka opustila tank, a pod věží se mi podařilo rozsvítit nouzové světlo. Uviděl jsem roztrhanou nábojnici a vypadlou průbojnou střelu u motorové přepážky a ohořelo koženou vestu. Nebyl čas na další zjišťování příčin požáru. Zahájil jsem palbu z tanku. Přidělený sovětský voják mi podával střelivo, já jsem nabíjel a střílel do budov, ze kterých fašisté stále ještě vedli palbu. Po vystřelení asi sedmnácté rány se tank najednou zachvěl a kanón šel do zákluzu tak, že to utrhlo pojistku závěrového klínu a ten vyletěl ven. Další střelba byla nemožná."

Ale četař Žitný to nevzdával a ještě zkusil nastartovat motor, což se mu prý tehdy podařilo na první pokus. Zařadil rychlost a tank se rozjel. Otočil jej na městské dlažbě a takto s ním odjel čtyři kilometry. Dostal se tak až na stanoviště velitele brigády majora Janka.
Z dalšího z pramenů vyplynulo, že major Janko právě tehdy dostal hlášení o výsledcích boje:
"dvaatřicet zabitých nacistů, jedno rozstřílené SHD, sedm zajatců. Na bojišti zůstaly čtyři zničené československé tanky. V jednom uhořel velitel 2. roty podporučík Kohout s celo osádkou.
Hrdinnou smrtí zemřeli samopalníci Anišinec, Kuruc, Jacko... Major Janko rozhodl, že stáhne prapor do zálohy a místo něj zasadí druhý, který se již ráno společně s 3. tpr. přepravil po pontonovém mostě přes Odru a rozmístil se v lese severovýchodně od Tworkówa. Během přesunu jej vyprovázely výbuchy granátů. Tanky teď tiše stojí, ukryté mezi stromy. I sem za nimi přilétají dělostřelecké granáty. Trhají se s rachotem, který ozvěna roznáší po lese (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , a i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 199, 200, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Na scénu se tak dostával noční útok, ze 4. na 5. dubna 1945, ve směru do Tworkówa, který byl také popsán z výňatků, od dalších tankistů, kteří tam tehdy byli. Je zde opět věnován prostor, jednomu z našich nelepších tankistů (zde viz foto

Obrázek

Stěpana Vajdy), Rusínu, Stěpanu Vajdovi, který právě u Tworkóva padl, večer dne 6. dubna 1945 (něco bližšího viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C4%9Bpan_Vajda
http://forum.valka.cz/topic/view/33200/Vajda-Stepan
a dalších, hrdina Sovětského svazu a nositel mnoha československých státních vyznamenání), cituji:

"Stěpan Vajda stojí ve věži, napíná sluch. Do vzdáleného brumlání děl se mísí nový zvuk, který nabývá na síle. Nad řídkými světle zelenými korunami dubů přelétává roj junkersů. Závratně rychle se zvětšují a rozšiřují. Du-du-du, proniká zvukovou stěnou bubnování leteckých kulometů. Krch! Krch!
To se trhají lehké pumy. Všechny ty zvuky se rázem navalily na vojáky, udeřily je do uší, pohltily jejich hlasy. Ale odněkud ze strany se ozývá jekot motorů vyhnaných do největších obrátek. Vajda zmizel ve věži a zabouchl příkop. Na junkersy nalétává skupina lavoček. Německé bombardéry prchají jako vyplašení vrabci.
Dole po sobě nechaly několik pumových kráterů, pár přeražených stromů a změť ulámaných větví. Vojáci se zvedají, setřásají z kombinéz hlínu.
Podporučík Vajda se vydal s Buršíkem a Lízálkem na kraj lesa. Pozorují dalekohledy Tworków. Čeká je noční útok. Radí se, jak budou postupovat. Vajda navrhuje:
´Musíme je překvapit. Na plný plyn projet v koloně až na okraj města, a pak se rychle rozvinout.´
´Kdo pojede v čele?´ptá se Buršík.
´Naše rota,´ nabízí Vajda.
´Dobrá´ (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z vyprávění J. Žitného, Vladimíra Paličky, a i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , a i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád, včetně deníku 1. čs. samostatné tankové brigády: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 200, 201 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."




Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, Svazek 5. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
na jeho poslední stránku, nyní zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“