ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 43.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 43.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 43.
Mapa Ostravské operace

Obrázek

,období 1 až 3 (etapa I. až etapa III, bojů od 10. března do 5. května 1945. Mapy jsou volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Podobně jako u čs. 3.tpr. v útoku ve směru Wozdislaw, využily k průzkumu noc z 25. na 26. března i nalevo útočící čs. 1. tpr. a 2. tpr. Průzkum obou tankových praporů prováděla družstva, která vedli desátníci Jan Čalda a Jan Čabák. Při průzkumu se strhla o půlnoci přestřelka, ale to již měla obě družstva své úkoly splněné a dozvěděla se co potřebovala o ohniscích německého průzkumu a vrátila se. Při návratu a přestřelce se jim podařilo zničit tři německá kulometná hnízda. Smutnou daní průzkumu s bojem bylo, že na pláštěnkách přitáhli mrtvého vojína Benčuru a těžce zraněného Štefana Mostavjuka.
Po vyhodnocení průzkumu major Janko, velitel čs. 1. samostatné tankové brigády rozhodl, že bude proveden rozhodný a rázný noční útok, s cílem přetnout Němcům komunikace jižně a východně od Wozdislavi.
Ještě než se rozednilo, již 26. března 1945, vyrazil 1. tpr. do útoku na osadu Wylchwa. Než se Němci v obraně vzpamatovali, projely čs. tanky po mostě přes potok. Němečtí ženisté můstek nestačili ani vyhodit do povětří, když se tanky vřítily do vesnice. Jeden z velitelů předního tanku, desátník Hykavý přímo ďábelsky zariskoval už tím, že jeho tank jako první přejel v plné rychlosti most. To už se všude dali němečtí obránci v nastalé panice na útěk.
Přímý účastníci tankového útoku doslova tvrdili, že "čs. tankisté na pásech svých strojů roznesli ohniska odporu, která jim stála v cestě." Čelní tanky vrazily do postavení německé protitankové baterie a rozdrtily vše co stálo v cestě.
"Tank podporučíka Štefana byl zasažen. Část osádky hasí požár, střelec pokračuje v palbě. Němečtí dělostřelci nechali své zbraně osudu a zmateně prchali. Pětatřicet pancergrenadýrů zvedlo ruce před namířenými hlavněmi samopalů."
Poté celý čs. 1. tpr. spolu s rudoarmějci, pronásledoval nepřátelské jednotky, které ustupovaly na další postavení, kde se znovu vzchopily k odporu.
"Dva tanky, Ondíkův a Porubníkův, převálcovaly ustupující dělostřeleckou baterii, dostihly trén. Pod pásy hynou lidé i koně, bortí se povozy. U stodoly je protitankový kanón. Tank ho nájezdem z boku rozdrtil jako ořechovou skořápku. Obsluha už nestačila vzít do zaječích. Ustupující fašisté se zachytili v několika chalupách a kladou odpor. Postup parporu na chvíli uvázl. Ale Porubník s Ondíkem prorazili se svými bojovými vozidly Němcům do týlu. Porubníkův tank dostal zásah. Poručík Ondík jede dál. Osamoceně bojuje deset kilometrů před praporem. Jeho tank přesnými zásahy zapálil na silnici kolonu nákladních automobilů, rozmetal baterii šestihlavňových minometů, vyřazuje jednotlivé protitankové kanóny, které se mu snaží dostat na kobylku. Kulomet přibil pěšáky v šedozelených mundurech do bláta a nedovolí jim se přiblížit se k tanku. Dva německé granáty proletěly v těsné blízkosti. Řidič popojíždí. Třetí granát prorazil pancéřový kryt motoru, tank vzplanul. osádka i se samopalníky pod Ondíkovým vedením ustupuje do pole. U obrovitého stohu slámy zalehli a palbou ze samopalů i ručními granáty odrážejí dotírající hitlerovce. Čechoslovákům docházejí náboje. V duchu se jeden každý loučí se životem. V tom slyší: Urrrá! Urrrá! Ruský útočný pokřik zní ze všech stran.
Fašisté ustupují. Poručík Ondík se svými chlapci se přidává k útočícím rudoarmějcům... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z vyprávění Antonína Záslockého, který tam byl: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 143, 144, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Československé tanky z 1. tpr. s výsadky samopalníků na svých korbách byly při pronikání do vesnice Wylchwy, odříznuty od sovětské pěchoty a musely těžce a krvavě bojovat v obklíčení. Na onu dobu vzpomínal později ten, který tam byl, Jan Haščák slovy:
"Na křižovatce zničili další dva naše tanky. Velitelský tank s několika samopalníky ustupuje. Každý hledá co nejvhodnější úkryt. S jedním samopalníkem jsme skočili do prázdného zákopu. Budeme se bránit dokud to půjde. Poslední náboj pro sebe..."
Ve stejné době čs. 2. tpr, též postupoval s dvěma samopalnými rotami, jako druhý sled.
A i jeho tanky však museli, prudkým útokem rozdrtit německý odpor ve vsi Polomia. Bylo odpoledne 17 hodin a právě ve stejné chvíli kdy končil boj, přijel v džípu válečný dopisovatel Konstantin Simonov. Později popsal své zážitky s oněch chvil:
"Když se blížíme k prvním chalupám, zjišťujeme podle zvuků boje, že jsme se ocitli skoro v bojovém pásmu. Střelba se ozývá nejen zpředu a zleva, ale dokonce odněkud zezadu. Cesta přes ves je poseta trychtýři. Na rozcestí stojí čtyřiatřicítka z československé brigády. Kouří se z ní. Vlevo od cesty leží padlí, přikrytí stanovými dílci, a ničím nepřikryté zkrvavené mrtvoly Němců. V zahrádce před domem blízko cesty kdosi naříká. Obvazují raněného."
Přibližně za dvě hodiny poté sovětští pěšáci s podporou tanků z čs. 2. tpr. osvobodili vesnici Pragu. Zbytky německých jednotek se stáhly k Wylchwě, do míst, kde se v té době, s posledními náboji , bránili v obklíčení čs. tankisté a samopalníci z 1. tpr. "Major Janko nařídil 2. tpr. s oběma samopalnými rotami, aby se k nim probili. Na pomoc 1. tpr přispěchali i rudoarmějci z 95. střeleckého sboru generála Melnikova. K večeru byl obkličovací kruh proražen."

V době kdy se bojovalo ve Wylchwě, čs. 3. tpr, postupoval po severní ose a drtil přitom odpor, který měli Němci připravený na obranných pozicích před městem Wodzislaw.
Němci se chystali, že město budou bránit "zuby nehty." Bylo to vidět již na předsunutých pozicích před městem, kde kladli houževnatý odpor.

"Opírali se o železniční trať, po které se pohyboval jejich obrněný vlak s děly a kulomety. Využívali přitom každé příležitosti k nenadálým protiztečím. Sovětské a československé jednotky se nicméně houževnatě probíjely vpřed. V lesích severně od Wozdislawi se jim podařilo 26. března v dopoledních hodinách rychle zlomit odpor několika nepřátelských rot a přiblížit se bezprostředně k městu."
Sovětská pěchota se pokusila zaútočit, ale byla odražena soustředěnou palbou těžkých kulometů. Československé tanky, které v předchozích bojích vystřílely skoro všechny náboje, musely ve východišti k útoku čekat na přísun munice. Ze vzpomínek Antonína Popoviče, který tam před dvaasedmdesáti lety byl, bylo zachyceno:
"Fašistická obrana byla sice prolomena, měli jsme výhodné postavení na táhlém návrší, ale zaútočit na město z chodu bez střeliva jsme nemohli.
Mareček dovezl střelivo se zpožděním, neboť uvázl se všemi třemi nákladními auty při objíždění poškozeného můstku přes potok.
Rychle a za pomoci našich bojových druhů samopalníků, jsme doplnili tanky střelivem a vyrazili do útoku na Wozdislaw."
Jako podpora začala dělostřelecká příprava a letadla provedla bombardování a střelbu na hnízda odporu. Poté vyrazily z výšiny severozápadně od města tanky 1. čs. samostatné tankové brigády, které podporovaly rojnice sovětské horské pěchoty.

"Ze severu pak na Wozdislaw zaútočila další sovětská horská brigáda, kterou podporovaly tanky sovětské 5. gardové tankové brigády. Tankisté i pěšáci rychle zdolali obranné postavení před městem a vnikli do ulic."
Teprve zde, ve městě se Němci vzchopili k fanatickému odporu. Úporně bránili barikády v ulicích a domy proměnili v pevnůstky. V jednom z čs. tanků byl tehdy v útočícím tanku velitel podporučík Josef Toušek, který později psal: "Já jsem jel do útoku jako velitel páté roty. Když jsme to hnali přes Žory, seděl na mém tanku velitel brigády Janko. Postupovali jsme na Wozdislaw. Před námi vesnice. Dopředu vyjel pátrací tank. Byl v něm můj bratr Slávek. Dostali se sotva půl kilometru za vesnici. Najednou prásk, prásk, prásk. Od skupiny osamělých domků padly tři rány. Všechny zasáhly cíl. Bratrovi výbuch utrhl hlavu. Řidič stačil ještě zařadit zpátečku, pár metrů couvl a omdlel. Přihnal jsem se tam, vidím tu hrůzu. Předal jsem velení podporučíkovi Valkovi. Musel jsem bratra pochovat... A pak do mě vjel vztek. Neznal jsem slitování. Prahnul jsem po pomstě (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z vyprávění Konstatina Simonova, Josefa Touška a dalších, kteří tam byli: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 145, 146, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
A skutečně, podporučík Toušek pak štval sebe a svou tankovou rotu neustále dopředu. Jako první, se svým tankem přejel říčku a vřítil se do ulic.

"Jen drtit a ničit, na nic jiného nemyslel. U jednoho z domů zarazili a Toušek s pistolí v ruce vrazil dovnitř. Nikde nikdo. V opuštěné kuchyni stál na stole demižon šípkového vína. Podporučíkovi se pot hrnul po čele. Náhle pocítil hroznou žízeň. Popadl demižon a lil si víno proudem do vyprahlého hrdla. Naráz vypil snad litr. Na hladový žaludek.
V několika minutách se mu alkohol vrazil do hlavy a jeho zuřivost ještě stoupla. Vlezl do tanku a řval: Vpřed! Vpřed!"

A poté je již jen nutno dodat co sám ještě napsal:

"Wozdislaw jsme dobyli a já ten útok přežil, ale hned v dalším boji jsem to dostal. Pět dní po bratrově smrti. A tím pro mě vlastně válka skončila."

V útoku na město Wozdislaw, dle svědků, došlo k souhře tanků a pěchoty.

"V bojích na přístupech i v městě samotném zvlášť vynikl Jan Ivanco, zanedlouho povýšený za mimořádnou odvahu na podporučíka. Tento mladý hrdina se svou tankovou četou už v osadě Rój zničil jedno SHD a tři těžké kulomety, ve Świerklanech další SHD a vyřadil na šedesát hitlerovských vojáků. Při útoku na Wozdislaw jeho tank vyrazil mezi prvními a pronikl do nepřátelského postavení.
Zlikvidoval čtyři nepřátelské OT a 15 vozů s municí. Úspěšně si vedl při pouličních bojích při osvobozování města.
V boji vynikla i osádka rotného Ivana Timši. V ulicích zničila dvě protitanková děla, dva velkorážní kulomety a palbou skosila mnoho nacistických vojáků. Timšův tank se jako první probil do středu města (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z vyprávění , Josefa Touška a dalších, kteří tam byli a z deníku brigády: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 146, 147, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Chtěl bych zde na Palbě upozornit na větší množství fotografií, které sem svým odkazem a příspěvkem s názvem: Osvobozování Ostravska, z 10/12/2013 v 07:14, dal kolega Skelet, viz zde:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=5094

Jsou tam skvělé fotografie k Ostravsku oné doby.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 43.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 44.

Boj o město Wozdislaw byl ukončen dne 26. března 1945 v 16 hodin odpoledne a město bylo osvobozeno. Stalo se tak již třetí den ve II. fázi (období) Ostravské operace. Právě dobytí a osvobození města Wozdislaw, průlom německé taktické hloubky obrany, znamenal, že byl splněn bližší úkol sovětské 38. A.
I díky československým tankistům a samopalníkům utrpěli Němci citelné ztráty na lidech a materiálu.

"Kromě padlých hitlerovských vojáků a zničené techniky se udávají 4 ukořistěná děla ráže 180 mm, 3 protitanková děla ráže 75 mm, 4 houfnice ráže 105 mm a 119 zajatců. O urputnosti bojů svědčí i ztráty československých jednotek: 30 padlých, 129 raněných a 32 zničených či poškozených tanků.
Pravý soused 4. Ukrajinského frontu, 60. A osvobodila železniční uzel Rybnik. Průlom prvního pásma nepřátelské obrany tím byl dokončen.
Ve stejný den, 26. března 1945 došlo k závažné změně ve štábu 4. Ukrajinského frontu.
Tehdejší velitel sovětské letecké armády generálporučík Ždanov řekl válečnému zpravodajovi a spisovateli Konstantinu Simonovovi: "Přes den se vrátím, ale teď musím k Jeremenkovi a ten je zrovna na velitelském stanovišti u Moskalenka."
"K jakému Jeremenkovi?" nechápavě se zeptal Simonov."
"Novému veliteli frontu (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek z vyprávění Konstantina Simonova, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 147, 148, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Boje na bohumínském směru.
Jak bylo řečeno před chvíli, došlo k změně velení ve 4. Ukrajinském frontu, kde i díky donašečské politice generála Mechlise, člena vojenské rady frontu, byl odvolán velitel frontu Petrov a nahradil jej generál Jeremenko. Změna ve velení bývala vždy doprovázena změnami i třeba již běžící útočné operace. O konání od 26. března v Ostravské operaci období II., nás informují zápisy dopisovatele a spisovatel K. Simonova:
"Nemáme štěstí," povzdechl si generál Moskalenko (velitel 38. A) v rozhovoru se Simonovem, když přišla řeč na změnu ve velení frontu.
"Tyhle změny uprostřed útoku nejsou maličkost... Jednu verzi jsme již vypracovali, teď přijdou nové plány, nové varianty..."
Armádní generál Andrej Ivanovič Jeremenko, však když dne 26. března 1945 převzal velení 4. Ukrajinského frontu si nejprve prohlédl plány a velice dobře pochopil hlavní záměr probíhající útočné operace, který byl obejít ostravskou průmyslovou pánev ze severu.Ze všeho nejdříve si proto hleděl zjistit situací na směru hlavního úderu, který vedla 38. A. Ještě večer 26. března zajel na velitelské stanoviště 38. A. S generálem Moskalenkem se znali již od bojů ve Stalingradu, kde Jeremenko velel vojskům Stalingradského a Jihovýchodního frontu.

"Nedávno ho propustili z nemocnice. Dosud pokulhával po zranění a opíral se o hůl, ale svou železnou energií a skvělými schopnostmi se nemálo zasloužil o rozdrcení nepřátelských vojsk mezi Volhou a Donem. Když se seznámil s dosavadním průběhem operace, usoudil, že útočit na Ostravu pouze silami 38. A neodpovídá vzniklé situaci. Po poradě s Moskalenkem a členy jeho štábu dospěl ve večerních hodinách k rozhodnutí: 38. A bude pokračovat v útoku v dřívějším směru a 1. GA a 18. A zaktivněním své činnosti budou překážet přesunu vojsk nepřítele na směru útoku. Nutno okamžitě dosáhnout průlomu. Nelze dopustit, aby nepřítel v poslední etapě války měl možnost poškodit hospodářství Československa a vraždit obyvatelstvo. Vojskům 38. A nyní po prolomení taktické hloubky nepřátelské obrany, generál Jeremenko stanovil úkol rozvíjet všemi silami útok do operační hloubky. Jednotkami 95. střeleckého sboru, jemuž byla k podpoře přidělena 1. čs. samostatná tanková brigáda, bylo uloženo rozvíjet útok dosavadním směrem, prolomit obranu nepřítele na čáře Sakandrzak-Marusze-Turza jihozápadně od Wozdislawvi a proniknout nejkratší cestou k československým hranicím směrem na město Bohumín (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek z vyprávění Konstantina Simonova a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 171, 172, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Vzhledem ke ztrátám v předchozích dnech, zvláště pak dne 25. března muselo dojít, operativně, k závažným změnám složení útočného odřadu celé 1. čs. samostatné tankové brigády. Dočasně byl z útočné činnosti vyřazen 1. tpr a ze tří oslabených rot samopalníků byly utvořeny dvě útočné roty.
Již velice záhy, za svítání dne 27. března vyrazily oba tankové prapory brigády do útoku

Po deset minut trvajícím dělostřeleckém přepadu, vyrazilo sedmnáct tanků 2. tpr. se samopalníky a zaútočilo v bojové sestavě jednotek pravokřídelní divize sovětského 95. střeleckého sboru na vesnici Marusze. Účastník boje, který tam tehdy byl, Alex Beer, později vyprávěl: "Útok byl tak prudký, že nepřátelská pěchota v zákopech se nezmohla na odpor a neuspořádaně začala utíkat do vsi, kde hledala záchranu. Mnozí nacističtí vojáci nedoběhli, desítky mrtvých zůstaly před vesnicí..."
Boj o Marusze byl prudký a krvavý, ale netrvalo dlouho a vesnice byla osvobozena a zakrátko byl zlikvidovány i další opěrné body v okolí.
Československý 3. tpr. po celonočním přesunu do nového nástupiště, okolo desáté hodiny, spolu s vojáky sovětské 2. gardové výsadkové divize zaútočil z chodu na německá obranná postavení před osadou Pustki. Českoslovenští tanky a sovětští vojáci velice rychle vesnici dobyli, ale nepřítel se s tím nehodlali smířit. "Spustili bubnovou dělostřeleckou palbu a jeho pěchota s podporou několika tanků vyrazila do protiútoku. Hromobití palby netrvalo déle než hodinu. Čtyři z československých tanků byly zasaženy, ale nepřítele se podařilo odrazit a přinutit k ústupu."
Po trati na Bohumín se posouvají sem a tam dva nepřátelské obrněné vlaky. Granáty z jejich děl ohrožují z boku postupující tanky čs. 2. tpr.
Tank Stěpana Vajdy vyjel z kolony a poručík Vajda dal povel řidičovi, aby zajel do blízkého dolíku, kde by bylo krytí. Poté převzal stanoviště střelce a svým zkušeným okem z předchozích bojů odhadl vzdálenost. "Něco přes pět set metrů. Zaměřuje na vagon s panceřovou kopulí, z níž trčí dělo. ´Průbojný!´ Zarachotil závěr. ´Hotovo!´Středová šipka zaměřovače se ustálila na kopuli. Vajda stiskl tlačítko spoště. Zahřměl výstřel, tank se zahoupal.
´Krátká!´volá Petro.
Vajda to vidí. Granát vybuchl na náspu. O jeden dílec upraví dálku. Bach! Na kopuli to zajiskřilo. Řidič i nabíječ jásají. ´Sedí!´ ´Dostal ji!´
A Vajda již pootáčí věží a v zaměřovači loví druhý vagon Bác!
Źásah!´Další náboj zmizel v jícnu hlavně. Bác. Zásah!
´Hele už zdrhá!´"
Když poté poručík Vajda slezl ze střelecké sedačky a vystrčil hlavu z věže uviděl Buršíka (hrdina SSSR) /zde viz foto hrdinů Sovětského svazu

Obrázek

, odleva Sochor, Buršík uprostřed a Tesařík vpravo/, jak u cesty, vesele se šklebíc, zvedl vztyčený palec a ukazoval, že mu dává jedničku. To se již kolona tanků sune s řinčením po silnici a samopalníci, kteří se jednou rukou přidržovali věží, zdravili sovětské pěšáky, kteří v postupu šlapali v zástupech dál. Jak dál psal Simonov: "Zablácení, unavení, pušky přes ramena, někteří mají přilby zavěšeny na opasku. Někde stranou rachotí sovětské tanky. Na obzoru se vynořují střechy osady Turza. V předsunutých zákopech se blýskají ohníčky výstřelů."
Jako první do vesnice Turza vnikla tanková četa, které velel rotmistr Jan Ivanca, který se již také mimořádně vyznamenal v bojích o město Wodzislaw. Četa tanků Ivanca se neohroženě pouštěla do palebných soubojů s tygry a Panthery. "Dva zapálil střelec Ivancova tanku. Samopalníci postupují přískoky dopředu, zneškodňují nepřátelské tankoborníky. Granát zasáhl tank poručíka Písarského. Velitel vyskočil a s pistolí v ruce se připojil k rojnici samopalníků. Statečný voják.
V devětatřicátém roce uprchl před gestapem do Polska. Dostal se do Ruska, kde našel práci jako přístavní dělník ve Vladivostoku. Jako samopalník udatně bojoval pod Jarošovým velením při obraně Sokolova. S výtečným prospěchem absolvoval pěchotní důstojnickou školu a tankové učiliště. Jako velitel tankové roty se vyznamenal v četných bojích při osvobozování Ukrajiny. Za bojů v Karpatech byl podruhé raněn, když se svou rotou útočil na kótu 694 (krvavá Hyrowa hora - má poznámka). O jeho zdatnosti svědčí čtyři Československé válečné kříže, dva vysoké sovětské řády a medaile Za chrabrost. Běží v husté palbě, ani ho nenapadne se krýt, ve tváři zuřivost a hlad po pomstě. Německý voják před ním vyběhl ze zákopu, zděšeně zahazuje zbraň, chce utéci, ale kulka z poručíkovy pistole jej sráží k zemi.
Nacisté zasadili zálohu. Vyhodili do povětří most přes potok, který vesnici rozděluje na dvě části. Sovětská pěchota se chystá k útoku. Za chalupami se rozvinují tanky čs. 2. tpr. a vedou palbu na zjištěné odpory. Podporučík Vajda převzal za raněného Polanského velení nad třetí tankovou rotou. Jeho tanky budou podporovat sovětský útok. Ženisté v horečném spěchu opravují most, aby tanky mohly projet na druhou stranu.
Kolem osmnácté hodiny vyrazila nepřátelská pěchota s tanky k protiútoku. V dálce se opět vynořily obrněné vlaky. Tentokrát na ně Vajda neměl čas. Přiřítily se německé střemhlavé bombardéry. S jekotem se vrhaly dolů, pálily z palubních kulometů a shazovaly pumy. Sovětští a českoslovenští vojáci však urputně bránili dobyté pozice. Už skoro za tmy palebná vřava utichla. Útok byl odražen. O tvrdosti bojů hovoří denní výkaz ztrát: sedm tanků, jedenadvacet padlých, šestadvacet raněných. Na konto úspěchů připsáno: dvě ukořistěné lokomotivy, dvaatřicet kulometů, dvě stě čtrnáct pušek, šest set pětapadesát zabitých nepřátel a sto šedesát pět zajatců.
Fašisté kladli rozhořčený odpor. Ještě během noci podnikli několk protiútoků, do nichž vrhli tanky i SHD.
Pokaždé byli odraženi (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek z vyprávění Konstantina Simonova, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, deníku 1. čs. tankové samostatné brigády: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 172, 173, 174, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 43.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 45.

Po necelém dni odpočinku, dne 29. března 1945, již čs. tanky i se samopalníky z 1. samostatné tankové brigády opět útočili. Čs. 2. tpr. svými tanky podporoval útok sovětské pěchoty ve směru na Krostoszowice a důl Frederyk. Čs. 3. tpr. se dopoledne stejného dne přesunul z Turzy do prostoru Olszanica a palbou tam podporoval útok sovětské pěchoty. A odpoledne vyjelo do boje též devět bojeschopných tanků čs. 1. tpr.
Tanky 1. tpr zaujaly postavení na východním okraji vesnice Marusza. Sovětská pěchota s podporou československých tanků pronikla k Rogówu, ale rozhodující průlom se nezdařil.
Tankové prapory za podpory dělostřelectva a letectva podnikaly se sovětskými jednotkami po celý den houževnaté útoky. Jejich postup ztěžoval zuřivý odpor hitlerovců, ale i těžký terén s četnými říčkami, potoky a mokřinami. Nepřítel využíval každé příležitosti k protiútokům.

"30. března 1945. Jednotky 1. československé tankové brigády jsou soustředěny u obce Czyzowice. Vlahý jarní den. Od rána vesele vyzpěvují ptáci, z čistého modrého nebe svítí hřejivé slunce. Vojáci se myjí a holí v potoce. Plno smíchu, hovoru. Jako by nebyla válka.
Za hodinu je po radosti. Hučí tankové motory, vojáci mají v očích napětí. První tankový prapor zaútočil na Osiny, ale byl se ztrátami odražen. Stáhl se zpět a palbou z místa podporoval zteč sovětské pěchoty. Také útok 3. tpr. na Czyzowice se zhroutil.
V 11 hodin se rozjely tanky 2. tpr. do útoku na městečko Rogów. Vyrazily z lesa, přehouply se přes zákopy obsazené sovětskými pěšáky a přelétly luka, zabíhající až ke krajním domům. Nepřítel se je pokoušel zastavit palebnou přehradou, ale tanky proskočily clonou výbuchů a vjely do ulic. Na protějším okraji Rogówa se rozpoutal nelítostný boj (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek z vyprávění Konstantina Simonova, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ a též deníku 1. čs. tankové samostatné brigády: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 174, 175, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
A poté došlo k nevšední události s těžkými následky na zdravotním stavu jednoho z příslušníků brigády při dobývání Rogówa, Příhoda je též zapsána brigádním písařem v deníku 1. čs. samostatné tankové brigády. Zde je její rekonstrukce ze zápisu v deníku:
"Podporučík Andrašík se celý zkrvácený přibelhal k nadporučíku Buršíkovi, který probíhá mezi tanky a řídí boj. Hlásí, že musí na obvaziště. Potřebuje za sebe náhradu, četa je bez velitele."
Nadporučík plně koncentrován na řízení boje jen nejprve rozhodil ruce a vyjádřil se co s tím má dělat? Nikoho poblíž přece nemá a i kdyby nakrásně měl, tak se sem v té palbě nikdo nemůže dopředu dostat.
Zkrvaveného Andrašíka ještě napadl osvětář, ten by ho mohl přece zastoupit?
"Reiner? uvažoval Buršík. Je to komunista a on ho nemá komunisty zrovna moc v lásce s tím jejich agitováním a tajnými schůzkami.
´Nemůže,´odsekl. ´Ten toho má dost. V noci přijel z Krostoszowic...´Ale četař Reiner je nablízku. Slyší vzrušený rozhovor, v němž padlo jeho jméno."
Pochopil, oč běží. Proč by nemohl velet četě? Má přece saratovské učiliště. Přistoupil k Buršíkovi.
"Pane nadporučíku, já se hlásím!"
Buršík přemáhal rozladění. No dobrá, ať to vezme.
Reiner prý celý šťastný proběhl postřelovanou ulicí v Rogówě. Pak se plížil a unikal střepinám granátů kolem něj. K překážce, kde se chtěl skrýt zbývalo jen pár metrů...
A v tom se vedle něj roztrhl těžký granát. Velká střepina zasáhla četaře Reinera do lícní kosti. "Leží na zemi, z uší, nosu i úst se mu hrne krev.
Vojáci ho zvedají." Někdo zvolal: "Proboha! Vyrazilo mu to oči!"
"Z lékařského hlediska byl stav raněného beznadějný.
Několik těžkých zranění na těle a průstřel lebky za očnicemi, krvácení z uší a úst v důsledku zlomeniny lebeční spodiny. Zranění zázrakem přežije. Zrak mu však lékaři vrátit už nemohou. Po válce Josef Reiner jako nevidomý bude studovat a po habilitaci dosáhne hodnosti vysokoškolského docenta (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, z deníku 1. čs. tankové samostatné brigády: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 175, 176, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

O polské město Rogów bojovali českoslovenští tankisté, sovětská pěchota a i čs. samopalníci, ještě další den, 31. března. "Museli se rvát o každý dům. Odevšad trčely hlavně děl a kulometů, všude čekali zákeřní střelci s pancrfausty. Vajda nejednou vystřídal svého střelce u mířidel."
Písař brigády večer 31. března do válečného deníku napsal: "Na okraji osady se rozpoutal urputný boj, v němž podporučík Vajda sám zničil dva tanky, dva protitankové kanóny, několik kulometů a minometů a jednu samochodku."
Čechoslováci se do večera 31. března probili k rogówskému kostelu a na další boj vzpomínal později Antonín Záslocký slovy: "Našimi skvělými ochránci před tankoborníky byli odvážní samopalníci. Ze svých samopalů kropili každý podezřelý cíl, zejména v zalesněném terénu a v osadách. Ale i oni měli velké ztráty. Při útoku na Rogów mi byli přiděleni tři samopalníci jako desant. Byli výbornými pomocníky, upozorňovali nás na nepřátelské cíle a čistili nejbližší okolí tanku. Ulici, po níž jsme útočili, nepřítel silně postřeloval z minometů. Přidali jsme. Samopalníci běželi za námi. Miny dopadly přímo mezi ně. Nezůstal na živu ani jeden."
Ve stejné době, kdy se čs. 2. tpr. probíjel ulicemi v Rogówa, tak 1. tpr., v 16 hodin odpoledne podnikl se sovětskými pěšáky útok na železniční stanici Osiny. "Vzplanul urputný boj, v němž nepřátelská protitanková obrana zasáhla čtyři československé tanky. Zbylé stroje se stáhly do výchozího postavení a omezily se na podporu pěchoty palbou z místa. Silný nepřátelský protiútok však vrhl rudoarmějce zpět. Společným úsilím československých a sovětských vojáků byl nepřítel nakonec přece jen odražen. Útok se však již nerozvinul."
Ve stejnou dobu čs. 3. tpr. útočil se sovětskými pěšáky na osadu Belsznica. Nepropustně hustá palba nepřátelského dělostřelectva však tanky donutila couvnout do výchozího postavení a zaujmout obranu.
Velitel praporu samopalníků se společně s velitelem 3. tpr. vrací z nedaleké pozorovatelny velitele sovětské divize, kde domluvili součinnost pro další boj.
Na lesní pěšině se setkali s čtveřicí důstojníků v battledressech. Patřili ke štábu 1. čs. smíšené letecké divize, která měla být v nejbližších dnech zasazena z letiště v Porebě k letecké podpoře pozemních vojsk. Všichni společně došli na okraj lesa. Bylo odtud vidět řeku Olši a tovární komíny Bohumína. V tom začaly kolem vybuchovat dělostřelecké granáty. Jeden zasáhl protitankový kanón v okopu. Důstojníci se museli vrhnout na zem.... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek od Antonína Záslockého, a poté i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ a také z deníku 1. čs. tankové samostatné brigády: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 175, 176, 177, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Na večer dne 31. března 1945 zůstalo v celé 1. čs. samostatné tankové brigádě majora Janka 30 bojeschopných tanků.

"Začínalo být zřejmé, že na bohumínském směru se síly obou bojujících stran vyrovnaly a že vojska sovětského 95. střeleckého sboru nedosáhnou ani s podporou československé brigády dalších úspěchů. Obdobná situace nastala i u ostatních svazků 38. A. Nepřítel, který nebyl dostatečně vázán bojem na ostatních úsecích fronty, přisunul odtud vydatné posily a zasadil je do obrany.
Nový velitel 4. Ukrajinského frontu generál Jeremenko (zde viz foto

Obrázek

generála, později maršála A. I. Jeremenka, něco více viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_Iv ... _Jeremenko
) proto rozhodl operaci přerušit (Ostravskou operaci období II, či fázi 2 - má poznámka), posílit 38. A dalšími jednotkami a posunout směr hlavního úderu dále na severozápad, k městu Tworkówu, kde se rýsovaly příznivější podmínky k dosažení úspěchu. S platností od 1. dubna byl 38. A přidělen 11. střelecký sbor v síle tří divizí generála M. I. Zaporožčenka, jemuž byla nově podřízena i 1. čs. samostatná tanková brigáda.
V dosavadních bojích brigáda ztratila nenávratně 28 shořelých tanků, 27 dalších bylo poškozeno a opraveno v praporních nebo brigádních dílnách. V seznamu lidských ztrát bylo zapsáno 213 raněných a 88 mrtvých, z toho 8 důstojníků. Bilance bojových úspěchů: zničeno 16 nepřátelských tanků 6 SHD, 5 OT, 3 nákladní auta, 2 vojenské vlakové soupravy, 37 děl různých ráží, 26 kulometů, 3 dřevo zemní palebná ohniska, 30 vozů s potahem.
Zabito 1 230 důstojníků a vojáků, zajato přes 500 mužů."
Velitel 95. střeleckého sboru generál Melnikov vystavil brigádě pochvalné vysvědčení, které znělo následovně:
"Smělá a rozhodná činnost tankistů. První samostatná československá tanková brigáda dala oddílům sboru mohutnou morální a materiální podporu při potlačování a ničení nepřátele."
Bylo zřejmé, že na bohumínském směru jsou síly obou bojujících stran v rovnováze a žádnému z protivníků se nepodaří strhnout vítězství na svou stranu (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ a i z deníku 1. čs. tankové samostatné brigády: sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 177, 178, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech s mým textem.)."

Bylo třeba provést další změny v útoku!


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
na konci všech stran viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“