Stránka 1 z 1

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 40.

PříspěvekNapsal: 3/7/2017, 04:30
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 40.
Mapa všech tří fází (období)

Obrázek

Ostravské operace, bojů od 10. března do 5. května 1945. Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Pro nás, kteří jsme u tankových vojsk nesloužili a ani jsme o nich mnoho nepřečetli, bude určitě zajímavý průzkum prostor, které si jel, s veliteli tankových praporů a samostatných tankových rot, obhlédnout před útokem tanků, velitel 1. čs. samostatné tankové brigády major Vladimír Janko (něco více o pozdějším generálu Vladimíru Jankovi viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Janko
). Vše o průzkumu sestavil pan Karel Richter z vyprávění člověka, který tam byl, účastníka tankového průzkumu Sergeje Petrase, velitele praporu samopalníků při 1. čs. samostatné tankové brigádě (něco více o pozdějším generálu Petrasovi, vz také zde, včetně diskuze:
http://forum.valka.cz/topic/view/33219/ ... -Vladislav
), cituji:

"Na úsvitu 20. března 1945 provedl velitel tankové brigády major Vladimír Janko velitelský průzkum s veliteli praporů a samostatných rot. Úzkostlivě se dbalo na utajení příprav k útoku. Všichni byli oblečeni do maskovacích plášťů. Distinkce, mapy, dalekohledy, všechno bylo pod nimi skryto. Tankisté si místo kukel nasadili lodičky.
Nákladní auto je vezlo šedivým mlhavým ránem po silnici kryté proti nepřátelskému pozorování slaměnými zástěnami. Asi dva kilometry před řekou, která tvoří rozhraní pozic, auto zastavil vyšší sovětský důstojník. Kontrola totožnosti.
Vedl je dál pěšky skrytými cestičkami, občas míjeli palebná postavení sovětských dělostřelců, potažená maskovacími sítěmi.
Vypráví účastník průzkumu Sergej Petras: ´Potřebujeme poznat postavení nepřítele a terén severně a jižně od města Žory. Na první stanoviště - pozorovatelnu velitele střeleckého praporu - lezeme po čtyřech po vratkých prknech, položených v rákosí rozvodněné řeky. Pozorovatelnu tvoří kus povaleného plotu s boudou z rákosu. Sovětský major nám ukazuje nepřátelské odpory a náš velitel směr útoku jižně od města Žory. Půda je nasáklá vodou.
Nacisté využili bahnitého terénu na přístupech k Žorám.
Vybudovali zde souvislý systém protitankové obrany s množstvím železobetonových a dřevo zemních pevnůstek s četnými minovými poli. V uzlech odporu připravili tankové léčky a pěší jednotky zesílili značným počtem tankoborníků s pancéřovými pěstmi.
Ženijní náčelník brigády vyhledal místa pro zřízení přechodu přes rozbahněnou řeku, z které se po jarním tání stala překonatelná překážka..
Asi padesát metrů od pozorovatelny dopadlo do vody pár min. Plot se mírně rozkymácel. Uvažujeme, jestli nepřítel zpozoroval naši skupinu, anebo jestli to byla pouze ranní prevence. Nezpozoroval. Na další pozdravy jsme však nečekali. Z rákosí bylo dobře vidět, ale vysedávat tu celý den by se nám zatraceně nechtělo (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/je zde : pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 127, 128, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Po zpracování všech i průzkumných informací vydal dne 22. března 1945 ve dvě hodiny v noci, velitel 1. čs. samostatné tankové brigády, major Janko, na svém velitelském stanovišti v osadě Suszec operační rozkaz číslo 35, v němž se nařizuje, cituji:

"2. tankovému praporu v součinnosti se 4. a 5. plukem sovětské 2. gardové výsadkové divize na směru Bajerówka-kóta 283,5 hlavními silami zdolat odpory Bajerówka, Osiny Górné a v dalším útočit do prostoru křižovatky cest na východním okraji Borynia.
1. tankovému praporu vyrazit za 2. tankovým praporem a útočit ve směru Zastawa-Chancówka, přetnout silnici Žory-Wodzislaw a spolupůsobit při ovládnutí města Žory s 351. střeleckou divizí úderem z jihu a jihozápadu. V dalším útočit ve směru Borynia a dosáhnout čáry Brodek-západní okraj lesa východně od osady Borynia.
3. tankovému praporu postupovat ve druhém sledu a být připraven v prostoru Kleszców k rozvinutí úspěchu 1. tankového praporu, popřípadě 2. tankového praporu nebo k úderu na Žory z jihu (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 128, 129, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Rozkazem č. 35 se pak také nařizovalo, že až pěchota dosáhne čáry Brodek-Borynia, měly se poté všechny tankové prapory soustředit v prostoru lesa jižně od k´ty 283,5.
"Ke každému z obou tankových praporů v prvním sledu se přidělovaly k podpoře dvě baterie SHD sovětského 15. samohybného dělostřeleckého pluku.
Motorizovanému praporu samopalníků se nařizovalo rozdělit jednu rotu mezi 1. a 2. prapor a dvě roty přisunout s 3. tpr. jako zálohu velitele brigády.
Přidělená rota sovětských ženistů spolu s ženijní rotou tankové brigády měly zřídit pro tankové prapory čtyři průchody v zátarasech a s každým s praporů měla během boje postupovat jedna ženijní četa.
Přípravy k útoku vstoupily do závěrečné fáze. Dělostřelecké baterie zaujímaly postavení k palebné přípravě. Výzvědné letouny upřesňovaly cíle pro nálety bitevních a bombardovacích leteckých divizí.
Velitelé praporů zkoumali s podřízenými veliteli terén. Doplňovali zprávy o nepříteli, získané od sovětského velení. Čtyři družstva průzkumníků byla nepřetržitě v akci na předním okraji.
22. března ve 12 hodin vyrazila sovětská 1. GA nečekaně do útoku, aby donutila nepřítele odčerpat síly z pásma 38. A. Záměr se podařil. Útok 38. A mohl začít (Historickým podkladem pro informace jsou i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 129, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Ještě než si řekneme o začátku Ostravské operace fáze 2, kterého se přímo účastnila naše 1. čs. samostatná tanková brigáda, řekněme si, že před Liptovským Mikulášem bojovaly všechny ostatní pěší brigády z 1. čs. armádního sboru.
K datu 10. února 1945 byla bojeschopnou uznána nově postavená 4. čs. samostatná pěší brigáda, takže v prostoru u Liptovského Mikuláše se nacházely v sestavě 1. čs. armádního sboru 1. čs. samostatná, 3. a již také 4. samostatná pěší brigáda.
Po těžkých bojích trvající 2 měsíce, Němci až v noci na 4. duben 1945, bez boje, vyklidily Liptovský Mikuláš.
"Liptovský Mikuláš byl definitivně osvobozen. Dvouměsíční boje zaplatil 1. čs. armádní sbor ztrátou 4 563 vojáků. Fašistům sklaplo. Obyvatelé, kteří neměli důvod obávat se nových poměrů, vojáky radostně vítali. Ale nebyl čas na oslavy. Vojáci museli pronásledovat ustupujícího nepřítele, aby neměl možnost se někde dál znovu zachytit v obraně (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/, též z archivů čs. brigád, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 133, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Ostravská operace fáze 2 (období 2).
A konečně znovu tedy zpět po časové ose, k připravené 1. čs. samostatné tankové brigádě a jednotkám sovětské 38. A. Byla sobota dne 24. března 1945, kdy se před úsvitem objevil na pozorovatelně 38. A objevil již vzpomínaný válečný dopisovatel listu Krasnaja zvezda a zároveň spisovatel Konstantin Simonov (tehdy ještě nepsal tak realisticky, psát i s kritikou různých zlořádů začal až po smrti J. V. Stalina - má poznámka).
Konstantin Simonov měl všechna povolení a věděl, že bude svědkem významných událostí, o kteráých bude moci psát do novin. V 5 hodin 15 minut ráno měla začít dělostřelecká příprav, která měla uvést Ostravskou operaci fáze 2. Venku šedla obloha a začaly pohasínat hvězdy. Byly vidět pásy stojící mlhy, které byla jen několik metrů nad zemí a z blízkých bažin v oblasti Žory táhl vlhký chlad.
Spisovatel dál psal o tom, že sestoupil do úkrytu (asi kilometr od předního okraje - má poznámka) se zdvojeným stropem, kde se nacházel velitel sboru generál I. I: Melnikov a seděl s ním i náčelník štábu a náčelník dělostřelectva, všichni v napjatém očekávání.
A poté se ozval telefon. Volal generál Moskalenko, velitel 38. A, aby oznámil, že se dělostřelecká příprava odkládá o hodinu. "Okamžitě to oznamte všem!"
A poté přišla zpráva od "rosničkářů", že ani za hodinu se ještě mlha nerozptýlí. "Nejdřív tak v jedenáct!" A tak byla zase dělostřelecká i letecká příprava odložena.
Došlo k určitému uvolnění, ale stále byli všichni ve střehu. "Přesně v devět hodin třicet minut zahřměly kaťuše a dělostřelectvo sousedního Bondarevova sboru. Začaly úmyslně o pětačtyřicet minut dřív, aby to hitlerovci pokládali za hlavní útok a stáhli sem zálohy.
Sovětské jednotky v posledních dnech věnovaly mnoho úsilí tomu, jak nepřítele oklamat." Podnikaly klamné přesuny automobilů a nechávaly podél fronty projíždět tanky, aby se zdálo, že nalevo se soustřeďují síly k hlavnímu úderu.
"Deset hodin deset minut," vyslovil do ticha velitel dělostřelecké brigády. "Němcům zbývá ještě pět minut života, pak to spustíme."
V deníku Konstantina Simonova bylo dál napsáno: "Náčelník dělostřelectva povolává do místnosti ještě dva plukovníky - velitele dělostřeleckých brigád. Vcházejí, opírají se o hole. Všiml jsem si, že kupodivu mnoho našich důstojníků, zvlášť tankistů a dělostřelců, chodí o holích. Stalo se to jaksi zvykem a snad i módou.
´Připravte se, dál už to odkládat nebudeme, ´říká náčelník poněkud slavnostně. ´Dělostřeci ať se chopí šňůr.´"
Po několika minutách zaznělo od velitele sboru - "Palte!"

"A za patnáct vteřin zahřměla strašlivá salva kaťuší (v prostoru Žory - má poznámka). Nad našimi hlavami letí několik set metrů nad zemí ohnivé střely. Za okamžik se za našimi zády téměř najednou rozeřvaly tisíce dělostřeleckých hlavní. Současně po silnici mimo nás vyrážejí lehké 76milimetrové SHD. Ujíždějí velkou rychlostí a mizí za ohybem cesty (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z novin Krasnaja zvezda, od Konstantina Simonova, též z archivu čs. brigád,: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 134, 135, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 40.

PříspěvekNapsal: 3/7/2017, 04:35
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 41.

Z pohledu sborové pozorovatelny nám dělostřeleckou přípravu, letecké bombardování v prostoru Žory, dopady střelby granátů všech ráží a bomb, a poté postup prvých sledů, vylíčil válečný dopisovatel a spisovatel Konstantin Simonov slovy, cituji:

"Všechno vpředu se hroutí. Zprvu se dá ještě rozeznat, jak granáty dopadají na domy na předměstí Žory. Pak se nad městem objevují naše bombardéry a vše se slévá v jeden obrovský požár, nad nímž stojí clona kouře a prachu. Jen tu a tam stoupají k nebi černé sloupy.
Bitevní letouny s ostrým řevem bombardují a ostřelují německé zákopy na okraji města. Hned za samohybkami postupují československé tanky. Na druhém nebo třetím sedí v kožené bundě muž, strhl si z hlavy kuklu a mává pěšákům, kteří postupují s nimi podél cesty..."

Postupujícími tanky byly T-34/85 z 1. čs. samostatné tankové brigády a vedle nich samopalníci z praporu Sergeje V. Petrase ( zde viz něco více o pozdějším generálu Sergeji V. Petrasovi:
https://forum.valka.cz/topic/view/33219
a zde foto

Obrázek

Sergeje V. Petrase, které pochází ze stejného zdroje internetu: www.valka.cz )
Tanky brigády zaujaly výchozí postavení na okraji lesa. Tanky zcela splynuly s okolní přírodou, neboť na sobě měly již jarní kamufláž, což byly v tomto případě žluté a hnědé skvrny. Když k tankům dorazili samopalníci z motorizovaného praporu zařadily se dle určení za jednotlivé stroje. Napětí před útokem vrcholilo.

"Celá 1. čs. samostatná tanková brigáda stála připravena na silnici Žory-Baranowice. Dnes měli její příslušníci budíček ještě za tmy. Ve spěchu se nasnídali. Černá káva, jahelná kaše, chléb. Dvě stě gramů vodky. A už spěchali ke svým strojům.
Na tanky se vyhoupli samopalníci. Zahřměly motory, jednotky se řadily tank za tankem. Minuty napjatého čekávání. Podporučík Stěpan Vajda seděl se sluchátky na uších na kraji velitelského průlezu, nohy ve věži. Vtom vyběhl zprava zajíc. Vojáci seskakovali z tanků, stříleli po něm z pistolí. Bác! Bác! Vajda se zlobil: Co blbnou? Nemůžou nechat toho zajíce naživu?
Poblíž zastavil džíp velitele tankových vojsk frontu generála Remizova. Postavil se v autě, sleduje hon na zajíce. Z paseky se ozval jásot. Jeden z vojáků nesl zajíce v ruce zdvižené nad hlavou. Generál se smál: ´Vot, molodci!´"
Podporučík Vajda znechuceně vrtěl hlavou a nechápal, že když jdou zabíjet nenechají živého tvora naživu.
A poté se začal souběžně vytvářet trochu jiný příběh...:
K čekající koloně dorazila sanitářka Halina Vorobcovová, která si vyhledala právě velitele první čety ze 4. tankové roty, 2. tpr., kterým byl právě podporučík Stěpan Vajda
(zde viz něco více o Stěpanu Vajdovi:
https://cs.wikipedia.org/wiki/St%C4%9Bpan_Vajda
a zde je foto

Obrázek

Stěpana Vajdy z internetu, volně přístupné:
), Podkarpatský Rusín, její přítel. sdělila mu, že budou tři, že je v jiném stavu.
"Halino!" vydechl prudce. Objal ji a drtil ve svých hromotluckých pažích. "Halino! Miláčku! Řekni na mou duši!"
Když to řekla byl šťastný a ihned řekl: "Vezmeme se, slyšíš? Halinko! Jen co skončí tahle operace, bude svatba. A vyprosím si dovolenou, pojedeme k nám do Dulova! Halino!" objímali se a bylo jim na chvilku úplně jedno, jestli se na ně někdo dívá.
Nasedat!" volal zpředu nadporučík Buršík (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z novin Krasnaja zvezda, od Konstantina Simonova a také výňatky z dalších autorů, kteří tam byli, i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 135, 136, 137 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Burácející motory tanků a doprovodných vozidel začaly zahalovat les do modrých oblak dýmu. Tanky 1. čs. samostatné tankové brigády se začaly valit určenými cestami, které byly po trase zamaskovány stěnou z chvojí. Ve větších vzdálenostech od tras vybuchovaly německé granáty. Německý letoun, také ve větší vzdálenosti od tras svrhl náklad pum a jedna víc zbloudilá puma vybuchla několik metrů od tanku Záslockého. "Gejzír hlíny zasypal korbu. Jeden z automatčíků byl zasažen tlakovou vlnou. Krvácí z nosu i z uší. Záslocký dá zastavit, aby kamarádi mohli raněného sundat na zem...
Začal útok 38. A na směru hlavního úderu. Dělostřelci i letci 8. Letecké armády splnili úkol dokonale: Hlavní opěrný bod nepřítele na předním okraji jeho obrany - město Žory - byl z jedné třetiny zničen pětačtyřicetiminutovou dělostřeleckou a leteckou přípravou. Nepřítel utrpěl těžké ztráty. Vojáci byli otřeseni. Jeho štábům se vymklo velení z ruky. Do útoku vyrazila pěchota 126. lehkého střeleckého sboru a 95. střeleckého sboru. Rudoarmějci nedovolili hitlerovcům, aby se vzpamatovali. Nezadržitelným náporem vnikli do předsunutých zákopů.
V tom okamžiku, kdy se sovětská pěchota zmocnila předního okraje nepřátelské obrany, československé tanky v koloně vyjely z lesa a rozjely se prudce vpřed k můstkům a přechodům přes říčku Rudu. Bez nesnází projely vyznačenými průchody v minových polích, vjíždějí na bažinatou louku a rozvinují se do bojové sestavy. Zatraceně! Housenkové pásy se bezmocně otáčejí na místě a boří se do měkké půdy. Osmnáct strojů 1. tpr a 2. tpr uvázlo. Řidiči si ulevují sprostými nadávkami (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z novin Krasnaja zvezda, od Konstantina Simonova a také výňatky z dalších autorů, vyprávění Antonína Záslockého, kteří tam byli: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 137, 138, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Velitel 1. čs. samostatné tankové brigády major Janko problém uviděl a nařídil radiem 3. tpr., aby se louce vyhnul a začal útočit přímo přes město Žory.
Všechny osádky zapadnutých tanků ihned začali vyprošťovat své stroje. Tankisté kladli pod pásy hatě a klády, a začali upevňovat tažná lana, vše za střelby okolo nich. Mnozí později tvrdili, že si i ve střelbě člověk po chvíli zvykne...!
"Každou chvíli bouchne granát nebo mina, vysoko vystříkne bahno, létají střepiny. Chlapi se jen přikrčí, na pár vteřin strnou a zas pracují dál, tváře zalité potem. Některé tanky se už vyhrabaly z mokřin a řítí se proti pahorkům vpravo od města, kde hustě blikají výstřely z pěchotních zbraní a děl.
V čele jede četa podkarpatského Rusína podporučíka Vajdy z roty poručíka Polánského. Všechny tři tanky, rozvinuté do šířky, pálí za jízdy z kanónů i kulometů a ženou se proti zákopům. Vajdův tank se řítí pár metrů napřed. Vajda rozpálený bojechtivostí, tiskne oči k okulárům periskopu, vykřikuje zjištěné cíle s přesnými odhady dálek. Střelec jen potvrzuje: ´Vidím!´
Nabíječ hlásí ´Hotovo!´
Řidič vyšlápne spojku a přibrzdí.
´Pálím!´ zvolá střelec. Rána otřese tankem, zazvoní nábojnice. Osádka svádí palebný souboj s německými kanony ráže sedmdesát pět. Jeden zničen. Teď to dostal druhý. Tank kličkuje, aby znesnadnil zamíření dalšímu německému kanonu, který Vajda objevil...
Celá četa se jako příbojová vlna valí rozbláceným polem se strupy mokrého, špinavého sněhu. Samopalníci seskakují. Tanky se zastavují, střílejí. Samopalníci se rozběhli na zteč. Už je tu nepřátelský zákop. Zasypávají ho ručními granáty.
Výbuchy. Němci vyskakují ze zákopů, někteří utíkají, někteří se brání. Rozpoutal se boj muže proti muži. Dávky pépéešek umlčují obsluhu kulometu a několik tankoborníků s pancerfausty. Ještě včas.
Na svahu se zabořil do bláta tank podporučíka Tůmy. Po zásahu nepřátelským granátem hoří. Velitel i střelec jsou mrtví. Automatčíci vyprošťují raněné.
Útok pokračuje. Vpravo jedou tanky sovětské 5. gardové tankové brigády a pluk SHD.
Ve městě dohasínají pouliční boje. Sovětští pěšáci spolu s československými samopalníky zneškodňují tankoborníky ukryté ve sklepích domů. Celý obzor zahalil dým. Ozývá se dunění a rachot, jako by se tam rozkutálely obrovské železné sudy (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z novin Krasnaja zvezda, od Konstantina Simonova a také výňatky z dalších autorů, vyprávění Antonína Záslockého, kteří tam byli: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 138, 139, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Československé tanky z 1. a 2. tpr. i s přidělenými jim samopalníky a vyhrabanými tanky, své úkoly průběžně plnily (ztráty dohnaly i zahrabané tanky), rychlým postupem obchvátily město Žory. Ale i dál byl jejich postup brzděn rozbředlým terénem a silnou německou obrannou palbou.
Podařilo se také rozdrtit se sovětskými pěšáky německý odpor mezi vesnicemi Osina a Bajerówka. Velitel československé 4. tpr. poručík Polánský vyrazil se svými četami zase rychle dopředu a jeho tanková rota dobyla les u vesnice Borynia bez ztrát jediného tanku a jediného muže. Postup tanků a pěchoty byl zastaven až před protitankovými zátarasy a rozbořeným mostem na jižním okraji lesa.
Přišel německý protiútok, který však rozstřílela palba československých samopalníků a sovětských gardových samopalníků. Velitel československé samopalné čety podporučík Stanko byl raněn. Při protiútoku Němců se mezi keři plížila k čs. tankům trojice tankoborníků. Ale samopalníci byli ve střehu a včas je zpozorovali. Ozvaly se samopaly a na zemi zůstali dva Němci s panzerfausty, třetí zraněn zvedl velmi rychle ruce (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z novin Krasnaja zvezda, od Konstantina Simonova a také výňatky z dalších autorů, jako vyprávění Antonína Záslockého, kteří tam byli, i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 139, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 40.

PříspěvekNapsal: 3/7/2017, 04:38
od michan
ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 42.

Útok tanků čs. 1. a 2. tpr. a samopalníků pokračoval dál a během odpoledne 24. března 1945 se podařilo proniknout Čechoslovákům přes německé linie až do hloubky 7 kilometrů. Další slova patří opět muži, který tam byl a přežil, Antonínu Záslockému, který pak vyprávěl:

"Bez obtíží přejíždíme železniční násep. Od náspu se rozhlížím: vpravo i vlevo tanky v palebné linii. Podle věžových čísel poznávám tanky, které řídí můj bratr a můj dobrý kamarád četař Palička.
Přejíždíme bažinaté údolí a stoupáme po svahu, přetínáme cestu fašistům ustupujícím na Wodzislaw. Vyhledávám nepřátelské cíle. Střelec desátník Vaněk je přesnými ranami ničí. Postupujeme vpřed, vlevo tank mého velitele čety podporučíka Vajdy, vlevo od něho tank četaře Danči. Za námi sovětská pěchota ničí vše, co zůstalo ukryto tankistům. Vpravo u lesa hoří tank, u něhož leží popálený mrtvý tankista. Fašistický tankoborník, zamaskován v roští na okraji lesa, zasáhl tank pancéřovou pěstí, ale svůj úspěch nepřežil.
Kus dál u lesa stojí velitel praporu a velitel brigády. Mávají na mne. Zajíždím k nim, zastavuji a zjišťuji, že další samopalník leží mrtvý za věží, skosila ho fašistická střela.
Dostávám rozkaz přes pole zaútočit na osadu před námi. Řidič Jano Krempanský natáčí tank ve směru osady. Jen s obtížemi projíždíme rozmoklým terénem. Pálíme na odpory zjištěné na okraji osady, některá stavení hoří. Zaujat vyhledáváním cílů ani nepozoruji, že se tank pomalu zastavuje. Řidič hlásí, že to dál nejde. Uvázli jsme... Nařizuji střelci pálit na zjištěné odpory a sám hbitě seskakuji za tank, abych zjistil, jak jej vyprostit. Německý kulomet mě nutí zalehnout za pás.
Po cestě podél lesa postupují naše tanky a střílejí na osadu. Za chvíli ji osvobodily. Palba se vzdaluje. Vyprošťujeme tank. Jde to ztěžka. Tank podporučíka Holovky, který nám přijel na pomoc, uvázl také, ale měl větší štěstí. Dostal se z toho a ujíždí směrem do osvobozené osady.
Od kamarádů se dozvídáme, že padl četař Macek. Už nebude předzpěvovat rotě. Na okamžik se vyklonil z tanku a fašistický odstřelovač ho zasáhl přímo do srdce... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z vyprávění Antonína Záslockého, který tam byl, i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 139, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Ve stejné době útoků obou čs. praporů i 3. tpr., jako druhý sled celé 1. čs. samostatné tankové brigády přejel, přibližně 500 metrů východně od Žory, po mostě, který ženisté stačili opravit, a vnikl svými tanky ze severu do města. Ve městě Žory pak pomohly čs. tanky 3. tpr. vyhnat Němce . Prapor projel ulicemi na okraji města a po silnici směřoval na vesnici Rogoźnou, před níž byl k večeru zastaven silnou německou dělostřeleckou palbou.

"Na sklonku dne se 38. A ocitla v nevýhodné situaci. Průlom byl proveden na dvou směrech v poměrně úzkých pásmech, takže nepřítel ohrožoval boky postupujících sovětských vojsk. Noční útok, jehož se zúčastnily i československé jednotky, spojil oba vlomy a zajistil urychlení postupu na směru hlavního úderu".
Bylo 25. března a čs. 1. samostatná tanková brigáda si v útočném sledu dál klestila cestu k polskému městu Wodzislaw. Útok tanků probíhal s čs. samopalníky a sovětskou pěchotou. Tanky si probíjely cestu a samopalníci obou armád čistili ohniska odporu v jednotlivých vesnicích.
Obzvlášť těžké boje se rozpoutaly v osadě Szeroka. 1. a 2. tpr tam podporoval zteč sovětské pěchoty. Postup probíhal ve společné koloně tanků a samopalníků.

"První prapor probíjející se do středu vesnice ztratil tři tanky. Druhý prapor zatím vyčistil polovinu vesnice. Bojovalo se tvrdě o každý dům, o každou stodolu. Četař Jiří Porazík měl přesnou mušku. Před vesnicí jedinou ranou z kanónu zničil auto ujíždějící s dělem v závěsu. Série svítících střel letěla k vysokému stohu. To samopalníci Tibora Keka upozorňovali tankisty, kde je nepřítel. Porazík vypálil. Ve stohu se blýskl plamen výbuchu. Hlouček Němců zmateně prchá. Padají v palbě samopalů a tankových kulometů. U hořícího stohu se černá hlaveň opuštěného protitankového kanonu, z něhož už německá obsluha nestačila vystřelit.
Náhle záblesk a rána. Pancíř tanku podporučíka Vasila Romaniho tentokrát vydržel. Osádka je však otřesena. Ale Porazík stačil bleskurychle zamířit a stisknout tlačítko odpalovacího mechanismu. Tříštivý granát rozmetal zamaskované palebné stanoviště. V nepřehledné zatáčce byl však tank poznovu zasažen. Řidič Palička s dalším členem osádky vyprošťují raněné kamarády. Velitel je mrtev. Raněný četař Porazík ztrácí vědomí.
Hitlerovci postřehli příležitost. Tři tucty se jich vyrojily odnaproti. Chtějí tankisty obklíčit a zajmout. Hrstka samopalníků se kryje v příkopu. Zazněl povel: ´Družstvo, salvou pal!´
Několik útočníků padlo, ostatní zaváhali. Zezadu je velitelský hlas pobízí ´Vorwärts (Vpřed)!´ Šedozelené stejnokroje se přibližují.
Vojín Hyrjak vyběhl s lehkým kulometem před tank.
´Michale zalehni!´křičí svobodník Kek, až mu nabíhají na krku žíly, aby přehlušil hukot palby.
Sedmnáctiletý dobrovolník Hyrjak, ještě nedávno frontový zelenáč, stojí rozkročen na silnici a posílá dávku za dávkou do rojnice fašistů. Vyrovnává si s nimi své účty. Vypálili mu rodnou chalupu a zastřelili tátu, že pomáhal partyzánům. On sám tehdy utekl do hor a s partyzány se probil přes frontu. Je raněn, krvácí, ale hbitými prsty narazil nový zásobník a z hlavně jeho kulometu opět srší oheň.
Chybělo už jen pár minut. Pomoc se blížila. Přibíhali rudoarmějci a za nimi duněly motory našich tanků. Žel, vojín Hyrjak a svobodník Kek padli, když kryli palbou druhy (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z vyprávění Antonína Záslockého, který tam byl, i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 140, 141, 142, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Další z těch, kteří tam před sedmdesáti dvěma roky byli, Ján Denis, později popsal svou osobní vzpomínku na dobytí vesnice Szeroka slovy, cituji:

"Němci se opevnili na návrší severozápadně od osady. Třikrát byla Szeroka v našich rukou a třikrát jsme museli ze Szeroke zase ustoupit. Až po čtvrtém útoku se nám podařilo zdolat zalesněnou výšinu za obcí... Útoku se účastnili i tankisté, kteří za předcházejících bojů přišli o své tanky.
Byl s námi i velitel tankové brigády major Vladimír Janko (zde viz foto

Obrázek

pozdějšího generála Vladimíra Janka). Vedle něho dopadlo nejméně deset min a rozsévaly kolem sebe střepiny. Do vzduchu vyletěl sloup hlíny a vody. Přes tuto clonu jsme viděli, že major nezalehl a s pistolí v ruce se žene stále dopředu."

Podobně dobře opevněnou měli Němci i vesnici Goglów. Čs. 1. tpr. při dobývání Goglówa ztratil dva tanky, ale většinu tankistů z nich se podařilo z hořících strojů dostat jen zraněných, a i zcela zdravých.
Čs. 3. tpr. tehdy postupoval na Wozdislav po samostatné útočné trase, severněji od obou tankových praporů.
Při dobývání Świerrklan se z 3. tpr vyznamenala tanková četa Jana Ivanca, která v čele 6. tankového praporu odvážně vtrhla svými tanky do vsi a prudkou palbou kanonů a kulometů, ale i svými pásy drtila německý odpor. Pak se však postup zpomalil. Němci se začali až zofale bránit před Marklowicemi. Do večera se tehdy v tuhém boji podařilo dobýt jen část dolní vesnice. Proběhla noční průzkumná akce skupiny vedené nadporučíkem Valkem, která odhalila soustřeďování německých tanků, které se připravovaly na velký protiútok. Následovala dobře a přesně mířená palba čs. tankových děl, která německé tanky donutila k ústupu a při palbě jich bylo několik zničeno.
Další z účastníků, Antonín Popovič, také později vylíčil co následovalo, cituji:

"Postupovali jsme dále směrem na Wozdislaw. V čele byla četa poručíka Valka. Daleko jsme však nepostoupili. Nepřátelské tanky zaujaly ve vzdálenosti asi dva až tři kilometry další postavení v léčce. Jakmile se Valkova četa přiblížila všechny tři její tanky zničily. Řidič Valkova tanku, můj bratranec Štefan Popovič, zahynul. Byli i další mrtví a ranění - tankisté i samopalníci. Sám Valko nepřiznal, že je zraněn. Nasedl se samopalem na můj tank a pokračoval v boji. Svou palbou se nepřátelské tanky odhalily, a tak jsme je velmi rychle zničili (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z vyprávění Jána Denise a Antonína Popoviče, kteří tam před 72 lety byli, i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ , jakož i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 142, 143, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=7&t=376
na jeho poslední stránku:
viewtopic.php?f=7&t=376&start=360