ČSR roku 1945. Prážské povstání Č 37.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Prážské povstání Č 37.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 37.
Mapa všech tří fází (období)

Obrázek

Ostravské operace od 10. března do 5. května 1945 a následných dalších bojů. Mapa je volně přístupná na internetu. Mapy volně přístupné na několika webech, viz Použité podklady a také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Dělostřelecká příprava, jako úvod k Ostravské operaci, fáze 1, či období 1, začala dle plánu a trvala celkem 70 minut. Co viděl člověk, který tam tehdy, před 72 lety byl, sovětský spisovatel Konstantin Simonov, který si zaznamenal do svého deníku věty:

"Pozorovatelna armády stála v bývalém panském dvoře. Několik zděných domů a kůlen, postavených do uzavřeného čtverce a asi padesát metrů před ním ještě jednopatrové stavení s obrovskou půdou, kde se nejspíš sušilo seno. Tady v podkroví byla spousta zákoutí a vikýřů a ze všech trčely nůžkové dalekohledy a vedle seděli pozorovatelé, především od dělostřelectva.
Metelice sílila, obzor zakrývala souvislá šedobílá stěna... Salva kaťuší, rozestavených nedaleko panského dvora, přehlušovala všechno ostatní, ale i tak burácela kanonáda, až uši zaléhaly. Všechno se třáslo a hřmělo, ale vánicí prošlehávaly jen plamínky výstřelů baterií.
Sledovat zásahy bylo v takovém počasí zhola nemožné. Palba se vedla naslepo, podle předem připravených prvků. Také salvy jiných raketometných oddílů, rozmístěných dále od nás, jsme sice slyšeli, ale dráhy střel pohltila sněhová bouře, letící nízko nad zemí proti nim..."

Dělostřelecká příprava"naslepo" skončila a hodinky ukazovaly 8:50. Do útoku vyrazily divize prvého sledu, které pro špatné počasí nemohlo podpořit připravené letectvo. Útočící oddíly jen slyšely z dálky palbu dělostřeleckého doprovodu a jen občas někde vybuchl ojedinělý německý granát. Většinou poblíž nějaké pozorovatelny.
Němci, kteří byli v okopech se začali velmi rychle bránit. Bylo jasné, že předchozí dělostřelecká příprava nestačila umlčet jejich děla v předních palpostech pro přímou podporu.
Sovětská 38. A udeřila směrem na Moravskou Ostravu v pásmu Pawlowice, Goljasowice, Jrzabkowice, oboustranně města Strumieň, v pásmu širokém takřka 7 kilometrů.
Nervózní generál Moskalenko chtěl k telefonu neustále své podřízené, ale z bojiště dostal jen jediné hlášení, že pěchota vyrazila k útoku a na nějaké další zprávy bylo zatím brzy. A tak generál svou pozornost soustředil na dělostřelectvo.
Na velitele dělostřelectva tak neustále naléhal slovy: "Popožeňte dělostřelce kupředu! Pobídněte je, jak nejlíp umíte. Ať postupují hned za pěchotou a účinně jí podporují za všech okolností. Znepokojujte nepřítele v hloubce obrany, bijte po jeho spojích, po rozcestích..."
Němci měli svou obranu dobře organizovanou, ve třech liniích zákopů a domy v osadách byly přeměněny v pevnůstky. Před řadami zákopů byla minová pole a drátěné zátarasy.
Rozpoutaly se těžké a krvavé boje, kdy se útočníci i obránci viděli až na poslední chvíli před střetem.
"Rojnice pěchoty, podporované tanky a SHD, se krok za krokem probíjely nepřátelskou obranou. Bylo jasné, že nepřítel věděl o chystaném útoku. Při dělostřelecké přípravě stáhl svá vojska z předního okraje, takže si zachovala plnou bojeschopnost. Palba se snášela na prázdné pozice.
Místo očekávaného průlomu do hloubky třiadvacet až pětadvacet kilometrů se jednotky 38. A první den operace neprobily do nepřátelské obrany hlouběji než tři až čtyři kilometry. Rozbahněný terén, psí počasí a houževnatý odpor nepřítele, všechno se sovětským vojákům stavělo do cesty.
Přesto operace pokračovala.
Nepřítel zasazoval zálohy a podnikal neustálé protiútoky, takže ani druhý den, vzdor odvaze a bojovému elánu svých vojáků, nepostoupila 38. A dál než o dva až pět kilometrů. Stejně probíhaly i další dny bojů. Jenom 14. března odrážely jednotky armády během dne asi patnáct nepřátelských protiztečí v síle pěšího praporu až pluku, podporovaných palbou šestihlavňových raketometů (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z deníku knihy, Dny byly nekonečné /Z válečných deníků 1941-1945 Část zápisků, které si Simonov psal jako dopisovatel listu Krasnaja zvezda na různých úsecích fronty a v rozdílných fázích 2. světové války./, Konstantin Michajlovič Simonov a další historické podklady, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 114, 115 a 116, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Hluboký průlom, který se předpokládal se nepodařil.
Sovětská 1. GA, útočící ve směru na Český Těšín, prolomila německou obranu na úseku širokém devět kilometrů. Částí svých útočných jednotek překročila široce rozvodněnou řeku Vislu a vytvořila na jejím západním břehu malé předmostí (zde viz ještě pro orientaci mapu bojů v

Obrázek

Hornoslezské operaci, ve které je ve spodní části i útok, směr Žory /prvé útoky na Žory však směřovaly po pravé severní straně/, doba bojů je od 15. do 31. března 1945.).
A K. Simonov si tehdy poznamenal, cituji:

"Zatímco jsme seděli a hřáli se u kamen, seznamoval Grečko Petrova se situací. Nakolik jsem postřehl z jejich slov, rozvinul se útok v pásmu Grečkovy (gardové - 1. GA) armády o něco úspěšněji než u Moskalenka (38.A), i když dnes Grečko útočil menšími silami..."
Němci přehradili trhlinu ve své obraně čerstvými silami: "24. ts, složeným ze dvou divizí, a 715. pd, kterou přisunuli z Itálie. Jestliže proti 38. A stály v prvém sledu tři divize (75., 253. a 254.), postupně nepřítel zasadil ještě 68. pd a 8. td a 16. td z pásma pravého souseda. Urputnost bojů narůstala."

O urputnosti bojů svědčí skutečnost, že za 8 dní bojů utrpěly obě sovětské armády citelné ztráty na lidech a materiálu, kterým vůbec neodpovídal postup jen o šest až dvanáct kilometrů.

"Rychlá skupina marně čekala na své nasazení. Také 1. čs. tanková brigáda, začleněná do zálohy velitele 1. GA, nedostala zatím příležitost zasáhnout do bojů.
Dne 9. března ve 3,00 vydal velitel tankové brigády operační rozkaz č. 34. V něm se nařizuje: 1. čs. samostatná tanková brigáda s 317. protitankovým dělostřeleckým plukem, 113. ženijním praporem 237. střelecké divize jako záloha velitele armády dne 9. 3. 1945 v prostoru Ligota-Dolní Medzirzecze je od 7,00 hodin dne 9. 3. 1945 připravena rozvinout úspěch 107. střeleckého sboru ve směru Struminń, Chybie, Drogomyśl, Pruchna, Kończyce Male na Frenštát s úkolem ovládnout Český Těšín ze severu a severozápadu.
Záměrem velitele brigády bylo rychlým postupem v jedné koloně dosáhnout čáry sovětských jednotek a poté slabšími silami poutat nepřítele mezi Karvinou a Těšínem, a hlavními silami brigády překročit řeku Olši severně od Karviné, proniknout podél levého břehu šestnáct kilometrů na jih a hlavním náporem ze západu osvobodit Český Těšín."

"Pro 1. čs. samostatnou tankovou brigádu manévr znamenal, že během své útočné činnosti měla překonávat vzdálenost 50 kilometrů.
Ale až do 18. března stála 1. čs. samostatná brigáda v bojové pohotovosti, připravena okamžitě zahájit plnění svého útočného úkolu. Přestože brigáda nezasahovala do boje, neznamenalo pohotovost, že by tankisté a samopalníci jen seděli a čekali. V pohotovostním režimu vojáci neustále nacvičovali některé složitější prvky bojové činnosti: "přechod přes přední okraj nepřátelské obrany, likvidaci spojovacího uzlu a ukořistění bojové dokumentace, nehlučnou likvidaci stráže, chycení jazyka, zničení železobetonového bunkru údernou skupinou složenou z jednoho tanku, ženijního družstva a dvou družstev samopalníků."

Na řečený výcvik prováděný v době bojové pohotovosti, později vzpomínal generál Cyril Ohrabla slovy: "Vypěstovaná bdělost a ostražitost i znalost forem a metod činnosti nepřítele se uplatnily již bezprostřední blízkostí fronty. Průzkumník, který stál večer na stráži u vchodu do štábu zaslechl šum prozrazující pohyb lidí podél potoka, který protékal přes vesnici. Keře a stromy na březích znemožňovaly účinné pozorování. Proto nenápadně upozornil velitele stráže a během akce, trvající asi půl hodiny, bylo zadrženo pět německých průzkumníků - čtyři muži a jedna žena. Nezmohli se ani na jeden výstřel. Šlo o průzkumnou diverzní akci, která již předala výsledky svého pozorování, seznamovala se podrobněji se situací a patrně měla v úmyslu zmocnit se jazyka přímo ve štábu. Stal se opak (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 116, 117 a 118, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

K přerušení útoku obou sovětských armád došlo dne 17. března 1945. Smůlu dovršila skutečnost, že také sovětská 18. A na levém křídle 4. Ukrajinského frontu, uvázla v těžkých bojích o Liptovský Mikuláš a také jí se nepodařilo splnit stanovený úkol útočné operace.
Ve stejné době svedly jednotky 3. Ukrajinského frontu těžké obranné boje u Blatenského jezera a 16. března přešly v součinnosti s jednotkami 2. Ukrajinského frontu do útoku na Vídeň.
"Den předtím udeřil 1. Ukrajinský front svým levým křídlem. Zahájil tak svou Hornoslezskou operaci, která skončila 30. března dobytím Racibórze a osvobozením části Osoblažska a prostoru Sudice na Opavsku (viz druhou mapu). Naléhavost důvodů, pro které byla zahájena Ostravská operace, tím nikterak nepominula.
Hlavní stan projevil nespokojenost s průběhem operace 4. Ukrajinského frontu. Hledaly se příčiny neúspěchu. Jednou z nich bylo zahájení útoku za zcela nevhodného počasí.
Další příčinou bylo nedostatečné utajení přípravy."
O některých skutečnostech vypověděl i zajatý německý feldwebel: "Dne 9. března ve 24,00 hodin dostali jsme zprávu, že Rusové zahájí 10. března ráno útok. Přišel rozkaz vyklidit ve 4 hodiny německého času první zákopový pás a ponechat v něm pouze jedno družstvo."

Každého hned napadne - Jak se mohlo stát, že Němci měli tak skvělé zprávy z terénu? A zde je hned na ni odpověď, že v oblasti bojů žili převážně Němci a mezi nimi se tak snadno skryli skuteční špioni. A o řečeném faktu hovořil i maršál Moskalenko ve své knize Na jihozápadním směru, když napsal, cituji:

"Hodně fašistických agentů jsme odhalili mimo jiné v průběhu jaselsko-gorlické útočné operace a po jejím skončení. Vystupovali jako řadoví vojáci, kteří nestačili ustoupit se svými útvary, nebo se převlékli do civilních šatů a usadili se v obcích. Byli také zjištěni agenti, které fašistické velení poslalo až poté, kdy naše vojska dosáhla dané čáry. A tak od 15. ledna do 28. února 1945 bylo v týlu armády zadrženo 747 německých vojínů, 23 důstojníků a 125 agentů hitlerovské výzvědné služby - Abwehru a 37 osob z velitelsko-operačního sboru policie a kárných orgánů.
Těsně před útokem, v březnu, bylo zadrženo 32 agentů nepřítele. V Bielsku-Biale byla zneškodněna osmičlenná skupina diverzantů, která se pokoušela vyhodit do vzduchu elektrárnu a vodovod. Konečně byla v Dziedzicích po několik dní v provozu nepřátelská radiostanice, která informovala o soustřeďování našich vojsk a o přípravách na útok (Historickým podkladem pro informace je zde též výňatek z K.S. Moskalenko, Na jihozápadním směru: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 118, 119, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Prážské povstání Č 37.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 38.

Též v deníku sovětské 38. A generála Moskalenka, jsou záznamy, že při zadržování německých agentů v zápolí, obětavě pomáhali antifašisté z řad tamějšího civilního obyvatelstva.

"Například 6. března byla sovětská služba ochrany týlu upozorněna, že v jednom domě v osadě Mikuszowice (jižně od Bielska-Biale) se skrývá podezřelá osoba. Při prohlídce domu si vojenská hlídka všimla čerstvě natřeného stropu v jedné místnosti. Ukázalo se, že pod stropem je narychlo zamaskovaný úkryt, ve kterém se skrývá fašistický špion. Ve skrýši na půdě téhož domu našli ještě ženu, která byla odhalena jako agentka gestapa.
Špioni nebyli jedinou příčinou komplikací. Podle maršála Moskalenka byl plán operace vypracovaný frontem nedostatečně promyšlený a v průběhu jeho plnění se nepřihlédlo ke změně situace. Stanovené pásmo průlomu nebylo souvislé. Mezi úseky průlomu 38. A a 1. GA zela trhlina široká čtyři kilometry, přičemž obě armády navíc oddělovala řeka."

Ještě než byl zastaven útok, generál Moskalenko vyložil veliteli 4. Ukrajinského frontu, generálu Petrovovi svůj názor, že by bylo účelnější zaútočit poněkud dál na sever. Spolu s generálem A. A. Jepiševem si pak zajel nazítří do prostoru sousední sovětské 60. A 1. Ukrajinského sboru. Z kóty 249 si pak velice důkladně prohlédli terén.
Ve své knize pak uvedl výsledky svých pozorování během průzkumu, když napsal:

"Půldruhého kilometru na jih od kóty bylo nevelké město Žory (Sorau). Bylo sice malé, ale byl to uzel sedmi silnic a tří železničních tratí, které se paprskovitě rozbíhaly na všechny strany. Ještě blíže, přímo u svahů kóty, tekla říčka. Její údolí, široké asi pět set metrů, bylo močálovité s mnoha umělými rybníky a chránilo Žory ze severovýchodu. Dostali jsme se k městu blíž, než byla čára fronty: dělil nás od něho jen kilometr. Zřetelně jsme viděli tiché a klidné ulice, po nichž pomalu a stejně klidně chodili vojáci. Zdálo se, že neočekávají úder.
Zatím však právě zde jej bylo třeba zasadit, a to tím spíše, že na severovýchod od Žor byl lesní masív, který mohl zabezpečit skryté soustřeďování vojsk a bojové techniky (Historickým podkladem pro informace je zde též výňatek z K.S. Moskalenko, Na jihozápadním směru: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 119, 120, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

V průzkumu prostoru u Žor se zrodila myšlenka, která pak vyústila v druhý pokus, nebo druhou fázi (též druhé období Ostravské operace) Ostravské operace. Začala se tak propracovávat myšlenka zaútočit v prostoru Žor směrem na Wodzislaw a Opavu s cílem obejít Ostravu ze severu. ´Útok velice odvážný, který v sobě ukrýval velké riziko dobývání města, které samo o sobě bylo uzpůsobené k obraně, ale byl zde moment překvapení." Němci zde útok očekávali ze všeho nejméně.

"Velitel frontu uvážil Moskalenkův návrh a rozhodl se jej provést. Nepřítel měl v tomto prostoru slabé síly, jeho obrana se dala dobře pozorovat, terén byl méně členitý než na původním směru. Rozsáhlé lesy přitom umožňovaly skryté soustředění sovětských vojsk. Generál Moskalenko v telefonickém rozhovoru s náčelníkem generálního štábu A. I. Antonovem říká: ´Dovolím si tvrdit, že úspěch útoku v prostoru Žor bude zajištěn."
Ve dnech 18. - 23. března se vojska frontu rozsáhle přeskupovala v souladu s novým záměrem. 38. A se nyní ukládalo prolomit obranu nepřítele na úzkém úseku a současně zasadit pomocný úder z původního úseku průlomu přes Jastrzebie na Moszczenice. Z její sestavy byl vyčleněn 67. střelecký sbor a 31. gardová tanková brigáda; místo nich však přešel do její podřízenosti 95. střelecký a 126. lehký horský střelecký sbor, 5. samostatná gardová tanková brigáda (20 tanků) a 1. čs. samostatná tanková brigáda, která byla se svými pětašedesáti tanky nejsilnějším tankovým svazkem frontu. Měla zajistit přímou podporu pěchoty 95. střeleckého sboru. 1. GA spolu s 38. A připadl úder na Fryštát a 18. A s 1. čs. armádním sborem (což byly československá 1. a 3. pěší samostatná brigáda a 5. dělostřelecký pluk - má poznámka) plnila svůj původní úkol (v oblasti Liptovského Mikuláše, kde se fronta pohnula až v počátku dubna 1945 - má poznámka)."

A Sověti, pro druhou fázi Ostravské operace, již poučeni všemi předchozími neúspěchy (špatný průzkum, špatná Maskirovka - má poznámka), tentokrát připravovali útok v naprosté tajnosti.
Konstantin Simonov si zapsal, cituji:

"Cesty byly od rána prázdné, všechno jsme dávno odtáhli stranou a dobře zamaskovali. Jen na silnici blízko přední linie stojí - kryty ranní mlhou a zamaskované větvemi - tanky československé brigády a pluk našich SHD.
Přisunuly se v noci...
Začátek dělostřelecké přípravy je určen na 8, 15 hodin (24. března 1945 - má poznámka). Blednou hvězdy, z blízkých bažin, rybníků a jezer táhne vlhký chlad. Mlha se odtrhla od země, trčí obludně sedm osm metrů nad ní jako obrovské bílé prostěradlo, zavěšené z nebe na neviditelných šňůrách... Přední okraj fronty se táhl asi kilometr odtud. Vpředu je vidět železniční trať, tam se opevnili Němci. Za náspem jsou Žory, zatím skryté v mlze."

Velitel samopalníků Sergej Petras si poznamenal (Prapor samopalníků, jako součást 1. čs. samostatné tankové brigády - má poznámka), cituji: "I českoslovenští tankisté a samopalníci se chystají k boji. Rozehřátí chlapci necítili vlezlou zimu. Pomáhali tankistům před nastávajícím útokem doplnit střelivo. Každá osádka tanku dostávala nad normu až třicet střel na kanón, hlavně protipancéřové. Samopalníci také zatížili tlumoky dvojnásobným počtem nábojů a ručních granátů i na úkor nějaké té konzervy. Nálada byla výborná, zpívaly se bojové písně. Zkušení fronťáci v noci spali, což nelze říci o nových vojácích, které čekal první boj...."
Byl den 24. března 1945, jeho velmi časné ráno.
Nadcházelo druhé období Ostravské operace (Historickým podkladem pro informace je zde též výňatek z K.S. Moskalenko, Na jihozápadním směru a výňatek od Sergeje Petrase i z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 120, 121, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Ještě než začneme útokem ve druhé fázi útoku v Ostravské operace, spuštěné 24. března 1945, vraťme se po časové ose a řekněme si co od ledna roku 1945 předcházelo v Ostravském prostoru. Zároveň si řekneme jak důležitá byla Ostrava pro Němce na počátku roku.
Albert Speer tvůrce válečné mašinérie, a vyzbrojování Třetí říše, v konci druhé světové války, napsal Hitlerovi dopis ze dne 30. ledna 1945, ve kterém vyložil své stanovisko k válečné situaci. V dopise končí slovy:
"Po ztrátě Horního Slezska nebude německé zbrojení již schopno ani zdaleka krýt požadavky fronty, pokud jde o munici, zbraně a tanky..."
Popsal poměrně přesně stav situace, ve které se hitlerovské Německo ocitlo v době, kdy se válka přibližovala k hranicím severní Moravy. Zároveň dal najevo co vlastně, v dané době, znamenaly doly a hutě ostravské průmyslové pánve pro chod hitlerovské válečné mašinérie.
A Hitler si sám moc dobře uvědomoval, v březnu a dubnu 1945, co průmysl Ostravska znamená, když v jednom ze svých rozkazů napsal: "Jestliže vydáte Moravskou Ostravu, vydáte Německo. Moravskou Ostravu je nutno udržet stůj co stůj.!"

Veškerá válečná mašinérie v oblasti se tak vrhla, již od počátku roku 1945, v celém opavském a ostravském prostoru a také ještě dále na východ, na budování obrany. Na budování obranných linií tak bylo nasazeno i civilní obyvatelstvo, aby budovalo celé série zákopů. V celém Protektorátu se mobilizovala pracovní mládež a posílala se na Ostravsko. Do linie obrany byly samozřejmě zabudován i stávající systém betonových pevnůstek vybudovaných v 30tých letech, který byl připraven k obraně ČSR proti vpádu nacistů v roce 1938. Ale budovaly se i nové železobetonové bunkry s palebnými stanovišti pro kulomety a děla. Možná místa útoků byla opatřena ostnatým drátem a hloubily se protitankové příkopy a zřizovala se minová pole.
Samotná obrana pak využívala zvlněný terén i masívy lesů, stejně jako vodní toky, kterými zde byly řeka Opava, Odra i Olše, K obraně se připravovala i hustá síť cest a silnic, stejně jako velké množství vesnic, kde byl využívány především zděné domy.
(Některé pevnosti ve Slezsku viz také volně na internetu zde:
http://www.technicke-pamatky.cz/sekce/3 ... -pevnosti/
).

"Přístupy k Moravské Ostravě z východu kryla tři trvalá obranná pásma, jež vedla podél řek, Olše, Ostravice a Odry, jedno ze severu, z čáry Opava-Moravská Ostrava. Zde byla postavena železobetonová trvalá ohniska různých typů: kulometná a dělostřelecká s 6-8 střílnami a kulometná s šesti, dvěma a jednou. Téměř všechna měla také 2-3 kulometné kopule, jež byly 30-50 cm nad zemí. Pásma betonových pevnůstek byla vyztužena polním opevněním, které se skládalo ze dvou až tří linií zákopů chráněných drátěnými zátarasy a minovými poli. Do systému polních obranných objektů začlenil nepřítel i zděné budovy. Ve sklepích zřizoval úkryty pro vojáky, ve zdech prorážel střílny.
Celá obrana byla takto členěna do hloubky dvacet pět až padesát kilometrů (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 120, 121, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Prážské povstání Č 37.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 39.

Německé jednotky, které v prostoru Moravské Ostravy zaujímaly obranu patřily do Skupiny armád Střed (Mitte,) a velel jim jeden z Hitlerových věrných, začátkem dubna do hodnosti polního maršála povýšený Schörner (přezdívaný též "krvavý Ferdinand). Známý obranář, který se snažil pozvednout v jednotkách ducha. Adolf Hitler naopak za ústup hrozil trestem smrti.
"Podle rozkazu maršála Keitla z 9. března 1945 i rodiny vojáků, kteří se vzdali do zajetí podléhali soudu. Všichni nespolehliví velitelé útvarů byli nahrazeni fanatickými nacisty. Kdo se opozdil se svou jednotkou nebo opustil postavení, byl bez soudu popraven. Apelovalo se na čest vojáků, na jejich odpovědnost za osud říše.
Také státní ministr v Čechách a na Moravě K. H. Frank, který osobně dohlížel na výstavbu obranného pásma zavítal několikrát do Ostravy, podobně jako Konrád Heinlein v Opavě na místě zkontroloval přípravy k obraně, povzbudil morálku zdejších nacistů a dohodl zničení všech důležitých objektů v případě, že by se obranné pásmo nepodařilo udržet (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 123, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Němci, kteří připravovali obranu v protektorátě, očekávali útok Rudé armády již v únoru 1945, což stvrzuje i objevený německý dokument návrhu na "zajištění českomoravského prostoru obrannými zařízeními" z 26. 2. 1945, ve kterém se důrazně poukazovalo na "politický a zbrojní význam českomoravského prostoru". Bylo jasné, že obsazení prostoru Ostravy by znamenalo "plné ochromení celého protektorátního zbrojního průmyslu a hospodářství", které by bylo závislé "výhradně na uhlí moravskoslezského revíru." Přitom zmíněný zbrojní průmysl představoval v té době "35% celkových německých možností".
Těžiště obranných opatření mělo být podle návrhu na protektorátní hranici. Vypočítávají se opatření k vojenskému zajištění, která byla doposud učiněna: výstavba pevností Brno a Olomouc; výstavba postavení na řece Moravě; výstavba ochranného pásma "Slezské pohoří" a moravského obranného pásma.
K. H. Frank si byl zřejmě vědom, že ubránit oblast Ostravy jako celku nebude zřejmě možné, neboť ze zprávy velitele zbraní v Čechách a na Moravě Pücklera z 28. 2. 1945 dobře věděl o chování vlastních oddílů při ústupu. Ve zprávě se přímo říkalo: "... žádná síla k odporu, žádná disciplína... Příčiny třeba hledat v selhání důstojníků... Nejenom že se bezhlavě loupí, ale také ničí. O tom docházejí tucty zpráv, jmenovitě o vyloupení zámků. To potvrzuje také zpráva mého správce o vyloupení a zpustošení mého vlastního domu..."
Ale nedělal si ani iluze o místním obyvatelstvu. Již na podzim uplynulého roku 1944, ho gestapo informovalo: "Oblast Ostrava-Karviná má asi 140 000 obyvatel. Jsou to z 20% Němci a 80% Češi, převážně dělníci a zaměstnanci v průmyslu... Stanovisko českého dělnictva je většinou ostře protiněmecké. Mezi Čechy panuje názor, že bolševici nepřijdou jako dobyvatelé, kteří hodlají připojit toto území k Sovětskému svazu, nýbrž proto, aby osvobodili Československo. Musí se počítat s tím, že mezi českými dělníky vyvíjejí horlivou činnost komunističtí agenti a buňky, které zatím pracují v podzemí, ale které by využily každé příležitosti k otevřenému vystoupení."
Obranu, kterou Němci s pomocí místního obyvatelstva přinuceného na ní pracovat, připravené již od února, v severovýchodní části Moravy, jejíž předpolí tvořily obranné linie v polském Slezsku, obsadily hlavní síly německé 1. TA. Německá 1. TA sem ustoupila po těžkých a krvavých bojích v západních Karpatech. A právě zde si doplnila své početní stavy z příslušníků Volkssturmu a ze zbytků jinde rozbitých jednotek a dostala i tanky a SHD, nikoliv však již na plné početní stavy.

"Proti celému 4. Ukrajinskému frontu stály v druhé polovině března 1945, před zahájením druhého období Ostravské operace, nepřátelské jednotky v celkové síle asi patnácti divizí.
Před zahájením bojů mělo toto uskupení přes 440 000 mužů, téměř 1 380 děl a minometů, bezmála 2 400 kulometů, 182 tanků a SHD a 250 letadel.
Přitom v útočném pásmu 38. A byly zjištěny tři divize (68. a 715. pd a 4. horská divize) a 911. prapor ochrany.
Kromě toho mohl nepřítel přisunout síly 40. motorizovaného praporu, 8. 17. a 19. td. Na směru hlavního úderu v prostoru Žory zaujímal obranu, členěnou do tří postavení silami 68. pd a 911. praporu ochrany. Každý z pluků, z nichž se skládaly nepřátelské divize, měl dva prapory po třech pěších a jedné kulometné rotě, přičemž roty měly šedesát až sedmdesát mužů."
Při popisu terénu bylo již naznačeno, že byl k přednímu okraji německé obrany těžký přístup, přes rozbahněný terén podél říčky Rudy. Řeka Rudy protékala přímo před německými obrannými zákopy, nebo před nimi byla řada malých či větších rybníků a bažinaté doliny.
Německá obrana měla své těžiště v oblasti města Žory, které přehrazovala komunikace na Wodzieslaw a Bohumín (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 123 až 125, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

O složení sovětské 38. A je hovořeno v předchozím článku, stejně jako o tom, že v hlavním úderu se počítalo tehdy s 1. čs. samostatnou tankovou brigádou a praporem samopalníků, jako s nejsilnějším tankovým svazkem v rámci útoku (měla 65 tanků).

"Velitel 95. střeleckého sboru, jemuž byla brigáda přidělena, určil dva a půl kilometru široký úsek průlomu a 1. čs. samostatné tankové brigádě stanovil náročné úkoly: v období dělostřelecké přípravy vyrazit spolu s 15. samohybným dělostřeleckým plukem z prostoru soustředění tak, aby patnáct minut před zahájením útoku dosáhla okraje lesního masívu před Žorami.
Po zahájení útoku, jakmile pěchota dosáhne silnice spojující Žory a Baranowice, úderem dvou tankových praporů na sever a severozápad přetnout silnici ze Žor na Wodzislaw, dokončit tak průlom prvního postavení nepřátelské obrany a zúčastnit se průlomu jejího postavení.
Víc než měsíc uplynul od doby, kdy se bojové jednotky tankové brigády po dvou vyčerpávajících nočních přesunech soustředily v prostoru Nowého Targu. Ale už za týden, 26. února, se na rozkaz velitele frontu hnuly na západ Jejich cílem bylo město Wadowice, Vzdušnou čarou 105 kilometrů, ale serpentinami ve Vysokých Tatrách a Malých Beskydech se cesta protáhla na dobrých 200 kilometrů. Tanky musely šplhat do horských srázů a sjíždět po zledovatělých silnicích, které vyžadovaly na tankové pásy připevnit ocelové zuby, aby se těžké stroje mohly pohybovat nahoru a dolů. Všichni řidiči zvládli náročný přesun bez potíží... Pouze jeden sjel ze čtyřicetimetrového svahu a tři tanky pak musely jeho téčko vytáhnout opět na silnici. Druhý se zřítil z mostu nad železniční tratí. Strojům se nic nestalo, pouze jeden tankista a jeden samopalník byli zraněni, ale jen lehce. Na rovných úsecích tanky ujížděly až šedesátikilometrovou rychlostí. Během přesunu se dokončovalo doplňování početních stavů jednotek brigády a pokračovalo se v zdokonalovacím výcviku. Již v prostoru Nowého Targu byly provedeny školní střelby z tankových kanónů i kulometů a cvičné střelby v družstvu a četě. Průzkumníci se zdokonalovali v zacházení s ukořistěnými nepřátelskými pěchotními zbraněmi. Velitelé a střelci-radisté procvičovali spojení. Uskutečnilo se také součinnostní taktické cvičení tankistů se samopalníky, průzkumníky a ženisty. Byla to příprava ke společným polním bojovým střelbám tankových rot. Po tři dny hřměly výstřely na improvizované střelnici v horském údolí.
Velitel brigády (1. čs. samostatné tankové brigády) major Janko (viz zde foto, rok 1955

Obrázek

, na kterém je pozdější generál Vladimír Janko.) byl s výsledky spokojen.
Kluzké stráně pokryté zmrzlým sněhem se staly náročným tankodromem, na kterém se zdokonalovalo umění tankových řidičů při terénní jízdě do vrchu se zavřenými příklopem jako v boji.
Ve Wadowicích, kam jednotky brigády dojely koncem února, už se neodbytně hlásilo jaro. Z polí zmizel sníh a tankisté museli bíle natřené stroje přebarvit na zeleno. 2. tankový prapor (2. tpr.) se tu zúčastnil společného bojového cvičení s jednotkami sovětské 32. gardové horské střelecké brigády, a dostalo se mu pochvalné uznání.
Obrovské obtíže museli v té době překonávat příslušníci týlu brigády (Logistika), neboť v polovině února přišly poslední doplňky, skoro tři sta osob. Nováčky bylo třeba za přesunu vybavit výstrojí i výzbrojí. Ve Wadowicích, kam brigáda dorazila koncem února, byla nařízena několikadenní přestávka v přesunu. Z Wadowic se jednotky brigády stáhly do vyčkávacího prostoru vzdáleného pouze několik kilometrů od čáry dotyku s nepřítelem u města Strumieň. Tady brigáda setrvala v plné bojové pohotovosti jedenáct dní, do 18. března, kdy byla rozkazem velitele frontu nově podřízena Moskalenkově 38. A. K ránu následujícího dne už zaujala postavení necelý kilometr jihovýchodně od Branice. Rozlehlý les, který protínala dlážděná silnice na Žory, skryl jednotky a bojovou techniku před nežádoucími pozorovateli. Vojáci se chopili sekyr a káceli stromy pro zemljanky (Historickým podkladem pro informace je zde i výňatek od Sergeje Petrase, z knihy, Tanky míří k Ostravě, Sergej Petras, /Karel Richter/ vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 125, 126, 127, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
, na poslední stránku zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“