ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 25.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 25.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 25.
Mapa východní fronty i s územím ČSR

Obrázek

, k datu 1. dubna 1945, kam za tři dny poté, do Košic, přijel její prezident i s doprovodem.
Když skončilo v košickém divadle oficielní přivítání vládní delegace, v čele s prezidentem Benešem, nastaly problémy s ubytováním všech, kteří z Moskvy přijeli.
Takřka žádný problém nebyl, před 72 lety v Košicích, s ubytováním prezidenta s manželkou a jejich obsluhou. Již předem bylo jasné, že budou bydlet honosné masivní patrové vile z konce 19. století. Vila měla mohutný zdobený portál, střecha byla pokryta barevnou mozaikovou střešní krytinou, která byla typická pro maďarský stavební styl. Předtím v ní bydlel bohatý maďarský továrník. V přízemí honosné vily měl tak Beneš k dispozici dva velké a parádní sály pro všechna oficiální shromáždění. Dále zde bylo několik místností, které sloužily prezidentu jako kanceláře a pochopitelně další pro ubytování jeho a i nejbližší obsluhy. Ostatní členové nově zatím sestavené vlády a doprovod, kteří přijeli z Moskvy museli svou první noc strávit ve starém maďarském hotelu, který se i příznačně, postaru, jmenoval Toloncház.
Ještě týž večer dorazil do Košic vlak z rumunského přístavu Konstanca, který přivezl početnou výpravu příslušníků londýnské emigrace. V delegaci byli i 3 členové nově sestavené vlády: dr. Vladimír Clementis (komunista, který samozřejmě nemohl tušit v té době, že jej čeká, za komunistické diktatury proletariátu, v 50. letech poprava od jeho soudruhů...! Něco více o Clementisovy viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Clementis
.), Ján Lichner a dr. Adolf Procházka (něco více o A. Procházkovi viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Proch%C3%A1zka
). Další den se pak začalo s přidělováním bytů v soukromých domech. Z vyprávění Prokopa Drtiny, jehož informace užíváme, vyplynulo, že se nastěhoval do domu poblíž vily, sídla prezidenta Beneše, v Mlýnské ulici. Dům, kde byl Drtina ubytován patřil ovdovělé Maďarce, která se sice chovala slušně a důstojně, ale bylo na ní jasně patrné, že je neviděla ráda...

"Bezděky v něm vyvolávala úvahy a otázky, co si myslí a cítí, co si myslela a cítila v roce 1918, co v roce 1938 a jak asi vítala z oken jeho nynějších pokojů admirála Horthyho, když po náměstí vjížděl do centra města na bílém koni. Jak bouřlivá doba hraje s osudy lidí!
Dne 4. dubna 1945, se v jednom z reprezentativních sálů prezidentovy rezidence shromáždila nová vláda Národní fronty Čechů a Slováků. Prokop Drtina předtím jako šéf prezidentovy kanceláře zařídil vyhotovení všech jmenovacích a propouštěcích dekretů, neboť slavnostní akt instalace vlády začal tím, že prezident přijal oficiální demisi Šrámkovy vlády. Teprve poté odevzdal dekrety 25 členům nové vlády.
(Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 184, 185, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

Jak dále napsal P. Drtina, asistoval ještě stejný den, u prezidenta, při nástupní audienci nově jmenovaného sovětského velvyslanec Valeriana Zorina (něco více o V. A. Zorin viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Valerian_ ... 4%8D_Zorin
a též zde:
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/hist ... 44927.html
), který pak sehrál velmi důležitou a pro ČSR a demokracii v něm, nedobrou roli, při zrežírování únorového komunistického puče v lidově demokratickém Československu...
Ale zpět k slavnostem. Proběhlo ještě slavnostní zasedání SNR na košické radnici, a to za účasti prezidenta a členů nově jmenované vlády. V uvítacím projevu, Vavro Šrobár (velký čechoslovakista, od roku 1945 své názory přizpůsobil politickému trendu na Slovensku. O Vavro Šrobárovi viz něco víc zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vavro_%C5%A0rob%C3%A1r
- má poznámka), zdůraznil, mimo jiné, že "v Banské Bystrici byl položen základ i pro další politický vývoj státu" a pak vyzdvihl uznání svébytnosti slovenského národa a také postavení Slovenské národní rady v něm. Pak dostal slovo i prezident Beneš, který pronesl mnoho neutrálních slova pak pokračoval: "Má to hlubší symbolický význam... že se vracím tentokrát domů od východu přes Slovensko... Slovenské povstání a všechno to, co jsme od té doby vykonali, s novou naléhavostí dokázalo v republice i za hranicemi, jak Slovensko od roku 1918 zesílilo, zmohutnělo, vyspělo kulturně, politicky i organizačně a jak si vynucuje, aby byla respektována jeho zvláštní práva a dbáno jeho zvláštních zájmů...
Až bude osvobozena celá republika, nebude Slovensko majorizováno Čechy a vzájemná dohoda bude uskutečněna bratrsky a demokraticky...."
Prokopa Drtinu pobouřilo, jak ve svých statích přiznává, tehdejší chování Gottwalda a Fierlingera, kteří seděli přímo před ním. "Stále si cosi polohlasně povídali, smáli se a chovali se vůbec nedůstojně. Nezaslechl jsem sice z jejich poznámek nic, nemohu tedy říci bezpečně, čeho se jejich výměna podotknutí týkala, ale bylo nasnadě soudit, že to byly jejich reakce na myšlenky a tvrzení prezidentova projevu. Měl jsem dojem, že se tak nevážně chovají při prezidentově projevu záměrně, že tím chtějí dát přítomnému slovenskému politickému publiku najevo, že není třeba přikládat projevu dr. Beneše příliš důležitosti, by spíše naopak (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 185, 186, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

V tehdejším programu na slavnostním zasedání v košické radnici, přednesl pak předseda nové vlády, Zdeněk Fierlinger vládní prohlášení, které bylo nazváno - Košický vládní program.
Klement Gottwald pak přečetl 6. kapitolu vládního programu, kterou nazval Magnou chartou slovenského národa. Tohle však bylo Gustavu Husákovi proti mysli. Prý - Jaká pak charta? Chartu, listinu svobod, dávali feudální panovníci svým poddaným. Řešení slovenské otázky, jak bylo formulováno ve vládním programu, si slovenský lid vybojoval, nikdo mu je nedaroval. Pojmenování Magnou Chartou již však nikdo nezměnil.
A poté promluvil jménem SNR Laco Novomeský, který vyslovil uspokojení a radost z prohlášení první vlády na domácí půdě ke slovenské otázce. Všechny pronesené proklamace označil za jedině bezpečný způsob, jak jednou provždy odstranit všechny příčiny nedorozumění mezi národy ČSR a jediné východisko pro jejich bratrské soužití i družnou spolupráci v boji proti společnému nepříteli právě tak jako v díle na znovuvýstavbě naší zkoušené společné vlasti. A v závěru své řeči řekl následující slova, cituji:
"S vůlí zocelenou v zápase o své bytí proti nepřátelům ČSR a Slovenska a s důvěrou kráčí slovenský národ vstříc budoucnosti v novém Československu, kde rovnoprávný v právech a v povinnostech s bratrským národem českým bude si věci demokraticky spravovat sám... (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, , a také výňatek z: Gustav Husák: Z bojov o dnešok: 1944-1950 – Bratislava : Pravda, 1973. – 433 s. a Zápas o zajtrajšok – Bratislava : Obroda, 1948. – 284 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 185, 186, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Tři dny po schválení Košického vládního programu a instalaci nové vlády, tedy 8. dubna 1945, se konal, z iniciativy vedení KSS aktiv slovenských komunistů, na kterém vystoupil také Klement Gottwald. Na aktivu slovenských komunistů pak prohlásil to co nemohl říci před veřejností ještě naplno...: "Politicky je problém v tom, abychom dovedli vést celý národ jako strana pracujícího lidu a strana dělnická a abychom jako reprezentanti národa byli uznáváni.... Národ hledá jiného vůdce a tím může být jedině dělnická třída a my, komunistická strana, jako strana dělnické třídy (Všimněme si jak ještě na Slovensku nemluvil za rolníky... Proč asi? Odpovím - slovenští zemědělci ještě ani zdaleka s "komunisty nepekli!" - má poznámka). A o to právě jde, abychom se prosadili jako vedoucí síla...."
A vzápětí pak objasňoval, ve svém projevu, dočasnou a nezbytnou spolupráci s buržoazními jednotlivci a stranami: "Jdeme stavět skutečně lidový stát pod heslem Národní fronty, národní jednoty. Národní frontu nestavíme na našem komunistickém programu, který má za cíl sověty a socialismus, nýbrž na vládním programu... My sami vládnout nemůžeme a oni sami také vládnout nemohou. Oni nemohou vládnout bez nás my bez nich... My jsme zatím nuceni s nimi spolupracovat a z toho také vycházejte..... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek od: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 185, 186, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 25.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 26.

Ve stejné době, po 5. dubnu 1945, po všech oficialitách, si prezident ČSR Edward Beneš s rodinou a několika přáteli, prohlížel dostupná místa na východním Slovensku, aby se pomalu přesvědčoval jak se mýlil. Pomalu se slova, jeho bývalého ministra financí Feierabenda, začala naplňovat:
"Prezident Beneš v té době s manželkou, neteřemi a některými spolupracovníky, Smutným, Táborským a Drtinou, podnikal návštěvy různých míst východního Slovenska. Zajeli do Herlan, Rožnavy, Nižného Medzeva. S početnější skupinou , v níž byli manželé Nejedlí a generál Svoboda, navštívili místa bojů na Dukle i hroby generála Sázavského, Víta Nejedlého a nakonec i vojenský hřbitov v Dukelském průsmyku... U obce Barvinek, která byla za bojů vypálena a zbořena, generál Svoboda podal účastníkům obsáhlý výklad o průběhu bojů v Karpatech, ukazoval jim i kopec, kde měl svou pozorovatelnu." Poté ještě i s generálem Svobodu zajeli i do Tater a pak se také podívali na frontu v prostoru Liptovského Mikuláše. Ze vzpomínek sr. Prokopa Drtiny je historicky zachyceno: "Já jsem do Tater jel ve voze ministra národní obrany, generála Svobody. Jeli jsme sami dva a cesta přispěla k tomu, že jsem byl posílen v naději, že Svoboda není a nebude komunista. Po cestě mně vykládal postup a boje sovětské armády, jak probíhaly před nedávnem v tomto kraji východního Slovenska, kterým jsme nyní projížděli... Zdálo se mně, že není mezi námi žádného podstatného rozdílu myšlenkového a ideového, že má stejně vřelý vztah ke své vlastní minulosti ruského legionáře, jako jsem měl já k legionářům vůbec. Byl jsem s touto společnou cestou s generálem spokojen a získal si u mne opět o stupínek více důvěry (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 187, 188, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)." Jak se v generálovi Drtina mýlil přiznal až později, na dalších stránkách, své publikační činnosti
A právě v době počátků návštěvy v prostoru Košic, začal prezident ČSR pociťovat, že je ve stále větší izolaci od západu, od evropské a světové politiky. Další slova vše potvrzují, a navíc ukazují i pomstu východní politiky té západní politice v provedení našeptávačů sovětské NKVD a SMĚRŠ:

"Prezident Beneš však záhy pocítil, že dochází na Feierabendova slova: ocitl se v izolaci, dokonale odříznut od evropské a světové politiky. V nepřítomnosti ministra zahraničí Jana Masaryka otěže zahraniční politiky drželi v rukou dr. Clementis a premiér Fierlinger, kteří neudělali krok bez porady s Klementem Gottwaldem a sovětským velvyslancem Valerianem Zorinem, který byl jediným zahraničním diplomatickým zástupcem u československé vlády.
S odvoláním na válečné důvody nebyl povolen příjezd ani britskému velvyslanci Nicholsovi, doyenovi diplomatického sboru. Prezidentovi nebylo dokonce ani umožněno spojení s ministrem zahraničního obchodu Ripkou, který dlel dosud v Londýně. Veškerá korespondence směla probíhat pouze přes vojenskou misi nebo generála Svobodu. Prezidentovi ani vládě nebylo z pochybného důvodu blízkosti fronty
(ve smlouvě ČSR - SSSR bylo 100 km od fronty a z Košic do Liptovského Mikuláše je to více než 100 km, - dle odkazu 177 kilometrů:
http://www.kolko-km-je.ubytovaniesr.sk/ ... 2&ob2=3101
- má poznámka) povoleno mít vlastní vysílačku, takže neměli ani spojení s řídícími centry domácího odboje. Za této situace vyvstal první vážný konflikt mezi prezidentem a vládou.
Vláda se na návrh ministra národní obrany gen. Svobody usnesla postavit mimo službu dva prezidentovy nejbližší vojenské spolupracovníky, gen. Sergeje Ingra a plukovníky Františka Moravce. Byl to akt čirého nevděku vůči mužům, kteří se neocenitelným způsobem zasloužili o rozvoj a úspěch československého odboje na Západě i na Východě. Jen s námahou se prezidentské kanceláři podařilo odvrátit původní usnesení o jejich propuštění z armády. Prezidenta Beneše toto rozhodnutí pobouřilo svou necitelností a nespravedlností. V pozadí se dala vytušit dlouhá ruka Moskvy a zahraničního vedení KSČ
(Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 188, 189, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)." (Ještě v době, kdy byla exilová vláda v Londýně, došlo k setkání sovětského rezidenta Čičajeva s plukovníkem Moravcem, Čičajev chtěl, aby plukovník Moravec podával zprávy jemu. Moravec odmítl. A Čičajev tajemně vyhrožoval, že se mu to nevyplatí. A zde se začala výhružka plnit. Ještě o tom bude řeč - má poznámka).
A následně nás seznamuje pan PhDr. Karel Richter, CSc., s fakty o generálu Svobodovi. Totiž již za pouhých šest let poznal generál Svoboda, zde nový ministr národní obrany, jak odměňují komunisté. Již totiž v roce 1949 vyjádřil, generální tajemník KSČ Rudolf Slánsky, na důvěrné poradě v nově budovaném rekreačním středisku ve Hvozdech, v úzkém kruhu vysoce postavených soudruhů, když vyslovil názor, že proces s Heliodorem Píkou ukázal nezbytnost důkladně si posvítit na armádní špičky. "Konkrétně nadhodil otázku, jestli by se nemělo sondovat u Sovětů, jak by pohlíželi na eventuální odvolání generála Svobody. Některým soudruhům se zdá, že není dost horlivý v provádění čistek v řadách generality a v důstojnickém sboru. Ten názor pocházel z Moskvy. Agent NKVD Reicin uvažuje o možnosti dostat z něj nějaké přiznání a postavit ho před soud. Začínají se provádět útrpné výslechy zatčených důstojníků, při nichž se vynucují záporné údaje o Svobodovi.
Nakonec je zatčen a vyslýchán sám generál Svoboda. Dostává se psychicky na pokraj zhroucení, neboť ví, čeho jsou Reicinovi pochopové schopni." Generál Ludvík Svoboda tehdy napsal přímo Gottwaldovi, "že se nikdy nedopustil ničeho proti republice ani proti straně a prosí, aby byl zbaven nespravedlivých obvinění a propuštěn z vězení."
Do vězení za ním tehdy přijde na návštěvu ministr národní bezpečnosti Karol Bacílek v generálské uniformě, kterou tak rád nosil a přinese Svobodovi růže. Domlouvá mu, aby se přiznal, což Svobodu rozčílí až do nepříčetnosti: "Já se mám přiznat! K čemu? Nic jsem neudělal. A pak popadne onu kytici růží a mrští jí Bacílkovi pod nohy. "tohle si vem a vypadni! Vypadni!" Prý křičel až mu přeskakoval hlas, a Bacílek jen něco polekaně blekotal, zmateně zvedl květiny a couval k železným dveřím, aby mu dozorce otevřel. V cele nechal ležet břitvu. Přinesl jí generálovi, aby si mohl podřezat žíly.
Do nepříjemné situace generála Svobody pak zasáhla jeho dcera Zoe, která byla ve stejné době v Moskvě a od matky se z dopisu dozvěděla, že byl otec zatčen. Při jednom ze společenských večírků na československém velvyslanectví, kde byli i pozvaní sovětští hosté, se ze svými starostmi s otcem svěřila někomu ze sovětských maršálů. A je to tehdy právě maršálské slovo pronesené na patřičných místech, které mělo velkou sílu.
"Generál Svoboda je záhy propuštěn. Odvolají ho však z postu ministra národní obrany. Je jmenován náměstkem předsedy vlády - předsedou výboru pro tělovýchovu a sport. Tajní jej sledují na každém kroku (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 189, 190, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Ještě však nic nekončilo. StB, spolu s Gottwaldovým zetěm, JUDr. Alexejem Čepičkou, zasáhnou do děje:
"Gottwaldův zeť, JUDr. Alexej Čepička, nyní už generál a ministr národní obrany, který se do Gottwaldovy rodiny přiženil poté, co dostal košem od Svobodovy dcery Zoe, přiletěl 23. července s delegací politbyra do Moskvy. Delegace byla pozvána ke Stalinovi. Ten se, podle zjištění historika Karla Kaplana, v rozsáhlém rozhovoru zajímal také o generála Svobodu, dřive ministra obrany, teď místopředsedu vlády. Podivoval se nad tím, že ho Gottwald nechává dosud ve vládě, když Moskva upozorňovala na to, že pozbyl její důvěry. A Gottwalda činil odpovědným v případě, že bude Svoboda v budoucnu odhalen jako nepřítel. Krátce na to bude Svoboda zbaven funkcí a odejde s manželkou do své rodné vesnice Hroznatína, kde bude pracovat jako účetní v jednotném zemědělském družstvu. Z tohoto ponižujícího postavení ho až v roce 1954 vysvobodí Nikita Chruščov (rok po smrti Stalina, 1953 - má poznámka). Po příjezdu do Prahy na mimořádnou stranickou konferenci."
Když se Chruščov dozvěděl co bylo a je s Ludvíkem Svobodou, položil tehdy československým komunistům potutelnou otázku: "A gdě moj staryj drug Ljudvik Svoboda?"
A soudruzi byli náhle v rozpacích a rozjela se ihned mašinérie. Šestsettrojkami (Tatra 603) se okamžitě odjelo do Hroznětína. Šila se na státní útraty, narychlo, generálská uniforma a účetní hroznětínského JZD dostal nabídku, aby převzal vysokou státní funkci, na což odpověděl:
"Ne! Dokud děláte politiku vůči nevinným lidem, nebudu se na tom podílet v žádné vládní funkci. Nemohu!" Přišla nabídka, aby se vrátil zpět do armády ČSR. Zde Ludvík Svoboda souhlasil, a tak převzal funkci náčelníka Vojenské akademie Klementa Gottwalda, kde byl 5 let a poté odešel do důchodu.
To však nebylo vše. Znovu vstoupil do vysoké politiky, viz zde něco bližšího o Ludvíku Svobodovi:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk_Svoboda
(Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 190, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 25.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 27.
Postavení RA od 12. ledna do 18. února 1945 na Podkarpatské Rusi,

Obrázek

když k 18. únoru se po těžkých bojích dostala až k Liptovskému Mikuláši.

3/ Boj RA a 1. čs. armádního sboru na území ČSR.
Boje 1. čs. armádního sboru jsme opustily konstatováním, že se na půdu ČSR dostal dne 6. října 1944, po změně svých pozic i v RA, viz zde na konci článků, v - SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 48:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7016
Začněme někdy v řečeném období. Nejprve z východní historiografie, kde se dozvíme kam byl, na podzim roku 1944 zařazen 1. čs. armádní sbor v sestavách RA. Sestavách, které začaly bojovat již na území Slovenska. Zjistíme i sílu svazků RA, svazků, které bojovaly i na křídlech, a to již i v prvých dnech roku 1945, ještě těsně před Viselsko-oderskou operací, spuštěnou 12. ledna 1945.
"Bojové operace RA za osvobození Československa se rozvinuly již na podzim roku 1944. Do počátku roku 1945 pronikla vojska 4. Ukrajinského frontu (38. A, 1. GA, 18. a 8. Letecká armáda) a vojska 2. Ukrajinského frontu (40.A, 27. A, 53. A, 6. GTA, 5. Letecká armáda a 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina) na čáru Jaslo-Stropov-západně od Trebišova-Turna nad Bodvou-Levice-Ostřihom. Oba fronty měly 751 000 mužů, 8 300 děl a minometů, 580 bojeschopných tanků a SHD (Historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 15 814, l. 38.) a přes 1 400 letadel (Historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 18 392, str. 64-65.). Kromě toho operoval ve svazku 1. československý armádní sbor (dále jen 1. čs. arm. sbor - má poznámka.), který měl přes 21 000 mužů, 168 děl a minometů a 10 tanků. Ve stavu 2. Ukrajinského frontu byla rumunská 1. a 4. A s 81 500 muži a 1 518 děly a minomety (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 244, inv. čís. 3 000, sp. 1 912, l. 28-36.). Nepřítel zde měl část sil 17. A, 1. TA a maďarskou 1. A, které patřily ke Skupině armád ´A´, 8. A a část sil 6. A, patřící ke Skupině armád Jih (Süd). Tato vojska měla přes 550 000 mužů, na 5 000 děl a minometů, přes 300 tanků a SHD a asi 700 bojových letounů (Historickým podkladem pro informace je zde: Sbornik matěrialov po sostavu, grušpirovke i suchonutnych vojsk fašistskoj Germanii, vyš. pjatyj, str. 16-24. Množství vojsk a bojové techniky je stanoveno odhadem).
Z těchto údajů je vidět, že sovětská vojska měla nad nepřítelem nepatrnou převahu. Vzájemný poměr sil činil v lidech 1,5:1, v dělostřelectvu a minometech 2:1, v tancích a SHD 2,5:1 a v letectvu 1,7:1. Německá fašistická vojska však mohla využít ve svůj prospěch obtížných terénních podmínek válčiště, hor, lesů a nedostatku cest, a byla proto schopna klást dlouhý a houževnatý odpor (Historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 266, 267.)."
A zde jsou ještě hlavní velitelé útočících frontů a jejich úkoly:
"V souladu se všeobecnými strategickými cíli měla vojska 4. Ukrajinského frontu (velitel armádní generál I. J. Petrov, člen vojenské rady generálplukovník L. Z. Mechlis, náčelník štábu generálporučík F. K. Korženěvič) v součinnosti s levým křídlem 1. Ukrajinského frontu (zde viz foto

Obrázek

velitele 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva) zasadit hlavní úder 38. A ve směru Gorlice-Nowy Sacz a dále útočit na Krakow.
1. GA, operující ve středu útočného pásma frontu, v jejímž svazku bojoval také 1. čs. armádní sbor, vedla pomocný úder na Ljubotin a Nowy Targ. Pak měla proniknout do údolí Visly a Odry v prostoru Moravské Ostravy (což byl vlastně zárodek pozdější nepovedené 1. části "Ostravské operace" - povedla se až její 3. část, v dubnu 1945, viz pak pozdější vývoj z obou historiografií. U Ostravské operace budou popsány všechny tři její fáze později - má poznámka). Levokřídelní 18. A postupovala ve směru na Spišskou Novou Ves a Poprad a dále na severozápad na Žywiec (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 244, inv. čís. 3 000, sp. 1 233, l. 2.).
Úkolem 2. Ukrajinského frontu (velitel maršál Sovětského svazu R. J. Malinovskij, člen vojenské rady generálplukovník tankových vojsk I. Z. Susajkov /od 1. března 1945 byl členem vojenské rady generálporučík A. N. Těvčenkov./, náčelník štábu generálplukovník M. V. Zacharova) bylo armádami pravého křídla (40. A a 27. A) proniknout k řece Hronu a armádami ve středu bojové sestavy frontu (53. A, 7. GA, 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina a 6. GTA) dosáhnout řeky Nitry v prostoru Vráble-Šurany-Nové Zámky-Komárno (zde viz foto

Obrázek

maršála R. J. Malinovského.). Později měla tato vojska útočit na Bratislavu, Vídeň a Brno (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 2 779, sp. 191, l. 3, IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 359-360.). Část sil 2. Ukrajinského frontu (3 zesílené sbory) měla v součinnosti s 3. Ukrajinským frontem dokončit likvidaci nepřátelského uskupení v Budapešti. Když 2. ledna zahájila fašistická vojska útok z prostoru jižně od Komárna na Budapešť proti 3. Ukrajinskému frontu (viz zde německé Operace Konrad:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7120
) zpřesnila STAVKA úkol armád středu bojové sestavy frontu a rozkázala, aby 7. GA a 6. GTA zaútočily 6. ledna 1945 proti nepříteli z prostoru severně od Ostřihomi podél levého břehu Dunaje na Komárno (Historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 267.)."
Na těchto místech si musíme vysvětlit situaci u armády ČSR na východě, nikoliv však tak jak ji po 40 let překrucovala historiografie tzv. lidově demokratických historiků, později socialistických historiků ČSR, ČSSR. Budeme ji říkat tak jak jí zaznamenali demokratičtí historici, kteří vycházeli z poznatků a dokumentů těch , kteří tam byli. A i ze svědectví těch, kteří se účastnili bojů a podali o tom svědectví.
Je sice nesporné to co povšechně napsala východní historiografie - Průlom v Karpatech, který provedla RA všeobecně zhoršil situaci německých a maďarských vojsk a tak se armády mohly úspěšně rozvinout na hlavních strategických směrech, tedy na Berlín, na Vídeň a také začít osvobozovat Československo. Určitě ano. Ovšem všechny další historické poznatky západu, ale i demokratické historiografie přímo na místě, hned jako další poznatek uvedou, "které ve skutečnosti bylo pouze součástí vojenského obsazování předpokládané poválečné sféry sovětského mocenského vlivu v Evropě v zájmu nastolení poměrů zajištujících nadvládu Moskvy." A ihned následují věty, které vše dál vysvětlují a doplňují: "Nešlo tedy pouze o porážku a vyhnání německých okupantů z československého území, ale i o zajišťování úspěšného průběhu tak zvané národní a demokratické revoluce, která nebyla ničím jiným než předstupněm revoluce socialistické, to jest důkladně promyšleným způsobem postupného nastolení vazalské prosovětské diktatury komunistické oligarchie pod působivými nálepkami národní rovnoprávnosti a sociální spravedlnosti (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 9, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Celé konstatování o co komunistům, KSČ, jako prodloužené ruce VKS(b) a SSSR šlo je pak řečeno dál směrem k československé armádě, k 1. čs. armádnímu sboru. Totiž do konce roku 1944 a na počátku roku 1945 si v armádním sboru již vedení KSČ zajistilo"silný a bezprostředně uplatňovaný vliv, jehož nástrojem byla stranická organizace, nepokrytě zasahující do organizační struktury i každodenního života vojsk. Podřizoval se jí plně i sbor osvětových důstojníků vedený předsedou stranické organizace škpt. dr. Jaroslavem Procházkou / https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_ ... er%C3%A1l)
. Řídil se sborovým osvětovým rozkazem č. 4 z října 1944, plně respektujícím revoluční linii moskevského vedení KSČ, jehož přímým podkladem byly pokyny Klementa Gottwalda osvětovým důstojníkům sboru. I sám velitel sboru (generál Svoboda) byl již pro ideje národní a demokratické revoluce v jejich proklamativní podobě získán natolik, že zasahování Klementa Gottwalda a stranické organizace do života sboru (nemožné ještě v Buzuluku - má poznámka) pokládal za organickou zcela legitimní součást jeho řízení bez ohledu na platná československá zákonná ustanovení o nepřístojnosti stranickopolitické činnosti v armádě a také bez zřetele na stanoviska nadřízených instancí, československé vojenské mise, hlavního velitele čs. zahraničních vojsk a ministerstva národní obrany v Londýně.
Nejenže se komunistickým mocenským aspiracím nezpěčoval, ale v nezbytné míře se jim podřizoval, dobře si vědom, že Stalin a jeho vládní garnitura měli již v koalici tak silné postavení, že by stejně jako v polském případě snadno dokázali zajistit si loajalitu československých vojsk jakkoli rozsáhlou výměnou velení, popřípadě i přerušením diplomatických styků s československou exilovou vládou a nastolením vlády komunistické....
(Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 9, 10, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
na jeho poslední stránce, nyní zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“