ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 22.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 22.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 22.
Mapa východní fronty

Obrázek

, která ukazuje osvobozená území a města v ČSR, vše k datu 1. dubna 1945.
Jak říkají i samotné historické prameny KSČ, ale i vzpomínky samotných jednotlivých komunistů, nepanoval ani mezi členy nejvyššího vedení KSČ jednotný názor, zda má být v budoucím ČSR federativní řešení NV (NV - Národní Výbory), nebo zemské řešení NV, Čechy, Morava a Slovensko.
Tak např. V. Kopecký byl pro koncepci zemských národních výborů pro Čechy, Moravu a Slovensko, kdežto samotný Gottwald chtěl, dle slovenského pojetí, federativní řešení NV. Jenomže i Gottwald se obával, jak se k celé otázce postaví autorita - dr. Beneš - , který měl v českých zemích velkou autoritu, a bylo známo, právě v českých zemích, že federativní uspořádání NV bude nepřijatelné.
Gottwald se svými obavami Husákovi řekl a ten později na jeho slova vzpomínal: "Vy už víte, co máte na Slovensku, vývoj se dá dost dobře odhadnout, ale my nevíme, co najdeme doma mezi českým lidem, jakou pozici má Beneš, jak přijme lid nás a naše stanovisko, jaké kádry doma najdeme."
Dohodli se tedy, že při jednání s londýnskými představiteli budou volit velice opatrné formulace, aby nevyvolávali roztržky, podobné roztržkám jugoslávských a polských komunistů s opozicí. A od Slováků pak byl vyžádán ohled na možné smýšlení českého lidu, o kterém komunisté nevěděli vůbec nic, stejně jak Londýn, i když se některé společenskopolitické otázky nechaly na pozdější dobu...!
A stejně pak jednání o programu uvízlo ve slepé uličce a Drtina pak z pověření Stránského, Uhlíře i Davida s tím musel za Benešem, který se však vyjádřil stroze: "Musíte se dohodnout!"
Muselo se znovu jednat až byl nakonec program nové vlády schválen. Vyjadřoval dohodu obou soupeřících odbojových seskupení, komunistů a ne komunistů. Ani jedna strana si již v dané době nepřála roztržku k jaké došlo v jiných národně osvobozeneckých hnutích. Jenomže "bohužel", ne komunisté, v zájmu dohody, učinili krok doleva (aniž tehdy vůbec věděli, že budou postupně dotlačováni, z podobných důvodů, "aby nebyla roztržka jako u Poláků a tehdy Jugoslávců", k dalším krokům do leva).
"Po urovnání roztržky kvůli antisemitské urážce, které se dopustil Václav Kopecký vůči profesoru Stránskému pro jeho židovský původ, jednání pokračovalo již ve stavu rezignace a útlumu národních socialistů, kteří se ocitli v bezmocné izolovanosti. Vládní program byl nakonec schválen (známe jej pod názvem - Košický vládní program, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%C5%A1i ... AD_program
). Komunisté se pokládali za vítěze. Také jimi skutečně byli Lidová demokracie, pod jejímž praporem se sešikovali k ovládnutí rozhodujících mocenských pák, byla dobrou výchozí pozicí pro plánované přerůstání národní a demokratické revoluce v revoluci socialistickou, jak se nazývalo později uchopení moci komunistickou stranou (Historickým podkladem pro informace je zde, pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 165, 166, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
A po schválení tzv. "Košický vládní program", začala, za předsednictví prezidenta Beneše, jednání o sestavené nové vlády (zde viz - složení - První vláda Zdeňka Fierlingera: https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%A ... ierlingera
). Až teprve když začalo sestavování nové vlády, vynořil se náhle, do té doby nepřítomný Msgr. Šrámek, který si místo navržených dvou křesel svou stranou, vybojoval křesla tři.
Složení nové vlády bylo u jednajících známo od 29. března 1945. "Kromě nestranických odborníků, ministra zahraničí J. Masaryka, ministra národní obrany gen. L. Svobody a dopravy gen. A. Hasala, obsadili požadovaná tři křesla lidovci (Msgr. Šrámek - místopředseda vlády, Hála - ministr pošt, dr. A. Procházka - zdravotnictví), národní socialisté tři. Do osmi křesel zasedli Slováci, z nichž tři reprezentovali KSS a s pěti českými komunisty tvořili komunistickou většinu podporovanou navíc Z. Fierlingerem (předseda vlády) a B. Laušmanem i formálními nestraníky Z. Nejedlým a L. Svobodou. Zájmy na komunistech nezávislé sociální demokracie zastupoval pouze V. Maier.
Komunisté nejenže získali v nové vládě početní převahu nad ne komunisty, ale zmocnili se přímo i nepřímo všech klíčových vládních pozic. Ovládli funkce předsedy, dvou místopředsedů, ministra vnitra, národní obrany, školství, informací, průmyslu a prostřednictvím státního tajemníka Vl. Clementise získali i kontrolu nad Masarykovým ministerstvem zahraničních věcí.
28. března 1945, v době kdy jednání končilo výrazným úspěchem prosovětské komunistické garnitury, uspořádal Stalin v Kremlu slavnostní recepci na počest československého prezidenta. V jejím průběhu pronesl přípitek realisticky varující před tím, co už obyvatelé osvobozených oblastí Slovenska poznali na své kůži. Že se sovětští vojáci budou dopouštět nepřístojných násilností
(Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 166, 167, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Při pokračování recepce pak Stalin, a to dost neobvykle, prý chodil se sklenkou v ruce, ujišťoval přítomné, a zejména dr. Beneše, o němž věděl, že má důvod o pravdivosti jeho slov pochybovat: "O nás se soudí, že chceme zavést všude sovětský řád. Tak tomu není... My chceme, aby každý národ měl takový řád, jaký si zaslouží. My se nechystáme zavádět v Československu sovětský řád."
A poté vždy vyslovil přání, aby Čechoslováci pochopili, že mluví upřímně a že říká to, co si myslí...

Což o to, Stalinova slova se poslouchala hezky a prý bylo i dost lidí, které tehdy sovětský vůdce přesvědčil a dokonce získal. Prý určitě Stalinovým slovům tehdy uvěřil i Klement Gottwald ve svých snech a představách o jedinečné cestě k československému socialismu... Ale čas vše ukázal. Falešnost Stalinových pronášených slov prověřil "zub času".
Dobrým příkladem působení Sovětů na ČSR a falešnost jejich slov a jednání, dokládala i "důvěrná informace", kterou dr. Benešovi zaslal generál Heliodor Píka, ještě 28. srpna 1944 (viz zde foto

Obrázek

generála Heliodora Píky.): "Dnes těžko prověřitelné, ale velmi pravděpodobné zdají se být informace o tom, že Kominterna, která formálně neexistuje, ale prakticky dále pracuje, vydala směrnici pro vedení agitace na osvobozeném území v tom smyslu, aby přinejmenším rozhodná většina byla získána pro soustředěnou dělnickou, respektive komunistickou stranu. Maximální cíl má být, aby československý lid se dobrovolně přiklonil jako samostatná socialistická republika k federaci se Sovětským svazem. V důsledku těchto směrnic mají být českoslovenští politikové ze SSSR vysláni ihned na osvobozené území a mají provádět intenzivní agitaci ihned za frontovým pásmem (nebo i uvnitř pásma). Propagační materiál, brožury a plakáty jsou již připraveny. /Budoucnost ukázala, že Píkovy informace odpovídaly skutečnosti. Jen formu připojení k SSSR Stalin zvolil prozatím nepřímou/ (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 167, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Všechna jednání, která proběhla v Moskvě, pečlivě sledoval zbytek státního aparátu, který z bývalých členů exilové vlády zůstal v Londýně. Dr. Ripka a dr. Slavík byli přímo zdrceni ze zpráv z Moskvy, když se dozvěděli výsledky jednání. Dr. Ripka, ač byl nominován na ministra zahraničního obchodu, tehdy zklamaně prohlásil, cituji:
"Beneš zaprodal komunistům československou zahraniční politiku, aby udržel Masaryka ministrem zahraničních věcí. Jenže prostřednictvím Clementise budou mít komunisté v ruce šifru, a tím celé ministerstvo, v němž Masaryk zůstane panákem..."
Ve slovech Ripky, dle Feierabendova svědectví, byla tehdy zlost na Masaryka, který když odjížděl z Moskvy na ustavující schůzi SN (SN - Spojené Národy, předchůdce OSN - má poznámka) do San Franciska, poslal totiž Molotovovi telegram, že se hluboce kloní před Stalinem. Tím prý ukazoval světu, že je ochoten sloužit sovětům, když ne z přesvědčení, tak ze strachu a slabosti, " a to je ukázka, jak bude vypadat naše zahraniční politika." Dr. Ripka poté ještě dodal, že se diví, "jak mohl Beneš novou vládu podepsat, a vůbec neodporoval pověstem kolujícím po Londýnu, že mu byla prostě nadiktována."
Dle Feierabendových slov, "si Masaryk sám stěžoval na generála Svobodu, který prý při svém přípitku na recepci v Kremlu mluvil tak servilně o Sovětském svazu a tak vychvaloval Rudou armádu a její velení, že to bylo i Stalinovi nepříjemné."

V Londýně bylo mnoho dalších výhrad a my některé ještě doplňme: "Údiv vyvolalo, že ministerským předsedou se stal Fierlinger, který se sice lísal k prezidentu Benešovi, ale kterého prezident a vláda pokládali za nespolehlivého představitele Československé republiky a za zrádce československé demokratické věci.
Jmenování generála Svobody ministrem národní obrany znamenalo konec samostatných československých odbojových plánů na vojensky řízené ozbrojené povstání v závěru války. Prosadila se tím sovětská linie osvobození Československa Rudou armádou za účasti vojsk československého armádního sboru. To musel chtě nechtě přijmout za bernou minci i prezident Beneš. Však také před odjezdem z Londýna si pozval trojici nejvyšších představitelů československé armády, generály Ingra a Miroslava a šéfa zpravodajské služby plukovníka Moravce. Poděkoval jim za vynikající práci a velkou pomoc v jeho boji. Ujistil je, že se postará, aby se jim dostalo náležitého uznání, až nadejde vhodný čas / a ten už nikdy nenastal - má poznámka/ (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 168, 169, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 22.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 23.

Své dojmy po audienci u Beneše si zaznamenal šéf zpravodajské služby, končící exilové vlády v Londýně, plukovník Moravec, aby později napsal, cituji:
"Po tomto úvodu (že se o všechny postará - má poznámka) nám Beneš dal dlouhou lekci o politické situaci, jejíž základní realitou, jak vysvětlil, byl fakt, že Rusové pronikli do střední Evropy, kde po válce budou zcela jistě mít vliv. Ten bude pociťován také v Československu a nevyhnutelně ovlivní i československou politickou situaci /Beneš jakoby před svou důstojnickou elitou rezignoval, přes všechna předchozí předsevzetí, že se komunistům postaví , že je, stejně jako vliv SSSR, bude usměrňovat. Náhle neplatilo: ´jaké si to uděláš, takové to máš´, již předem se podvoloval diktátu - má poznámka/ (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z popisu plk. Františka Moravce /zde viz foto

Obrázek

pozdějšího generála Františka Moravce, autor Autor: Department of Defense – Library of Congress Prints & Photographs Division Washington, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2158930
a zde něco více:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5 ... er%C3%A1l)
/, který dodal: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 168, 169, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
V samotném závěru své audience generály Ingra, a Miroslava, jakož i plukovníka Fr. Moravce, prezident připravoval na možnou variantu, že jejich postavení v nové ČSR, pravděpodobně nebude stejné, či podobné, jaké by si přál on, nebo jaké by mohli očekávat - "nová politická situace vyžaduje nové osobnosti." Plukovník Moravec ještě dodával:
"Když prezident skončil svou řeč, nastalo dlouhé a nepříjemné mlčení. Nikdo neřekl ani slovo i potom, když se Beneš zeptal, zda máme nějaké otázky. Myslím, že byl rád, že žádné otázky nebyly, a rychle nás propustil."
Už pak jen samotný text dokumentu pod názvem - "Košický vládní program" - , který do Londýna přivezl Jan Masaryk, "vyvolal ještě větší pohoršení než samotné složení vlády ČSR...!"
Již vzpomínaný L. Feierabend, ministr financí exilové Londýnské vlády, se svěřoval, cituji:
"Nechtěl jsem věřit svým očím, když jsem ho četl, neboť odporoval zásadám, které prezident a vláda v Londýně hájili. Program měnil úplně politické a hospodářské základy první republiky, a tak potíral kontinuitu, kterou jsme v Londýně po celou dobu houževnatě hájili. Kde zůstala svobodná vůle československého lidu, který jedině měl právo rozhodovat o příštím politickém a hospodářském uspořádání věcí? Kdo dal samozvancům, kteří se shromáždili v Moskvě právo, aby zakazovali politické strany - agrární, živnostenskou, Národní sjednocení a strany, které v roce 1939 splynuly s ĺudovou stranou - k níž se při posledních volbách v roce 1935 hlásila polovina národa? Program, který tvrdil, že potírá fašismus, byl sám jeho znamenitým dokladem. Zástupci stran, kteří program schválili, se povýšili na národní zastupitelstvo a to si přivlastnilo právo svolávat soudy a navrhovat tresty pro své bývalé stranické konkurenty, aby se mohli zmocnit jejich hlasů (Historickým podkladem pro informace je zde výňatky z Ladislav Feierabend - Politické vzpomínky, Soumrak československé demokracie, Politické vzpomínky I. Brno : Atlantis, 1994. 475 s., Politické vzpomínky II. Brno : Atlantis, 1994. 367 s., Politické vzpomínky III. Brno : Atlantis, 1996. 503 s., které sestavil, které dodal: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 169, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
A tehdy se také v Londýně utvořilo uskupení pravicových politiků, kteří v Košickém vládním programu nově vzniklé tzv. "domácí" vlády, viděli katastrofu pro stát a národ, cituji:
"Národní demokrat Jiří Bertl prohlašoval: ´Beneš a všichni politikové, kteří program podepsali, jsou zrádci národa, škůdci republiky a mravní nestvůry.´ Byl rozhodnut nevrátit se domů, zůstat v exilu a bojovat proti Benešovi a nové československé vládě.
Zanedlouho se v Londýně ustavil Český národní výbor, který si předsevzal bojovat proti Benešovi a proti programu první domácí vlády. Předsedou výboru se stal generál Lev Prchala. O další funkce se podělili Vl. Borin-Ležák, V. Míšek, dr. K. Locher, J. Bertl a J. Kratochvíl, členem výboru byl i major čs. armády Zdeněk Sládeček. Feierabend se k hnutí odmítl připojit. Nepovažoval je za mravně oprávněné bojovat za demokracii (Historickým podkladem pro informace je zde, pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 169, 170, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

Návrat vlády ČSR z východu, z Moskvy na Slovensko.
Nově sestavená vláda ČSR i s prezidentem Benešem, se z Moskvy na Slovensko vydala dne 31. března 1945 vlakem. K rozloučení se s vládou a prezidentem ČSR, na Kyjevské nádraží v Moskvě, se dostavil i Stalin se sovětskými politickými a vojenskými činiteli. Z Kyjevského nádraží v Moskvě pak vyjel dlouhý vlak s vedením československého odboje, prezidentem, novou vládou, představiteli moskevské i londýnské emigrace a SNR. "Vlak byl složen z pohodlných lůžkových vagonů. Prezident s chotí měl k dispozici salonní vůz s přepychovými ložnicemi, pracovnou, jídelnou a poradním salonkem. Stravování pasažérů zajišťoval jídelní vagon s kuchyní.
Ochranu měl na starosti doprovodný oddíl sovětských vojáků.
Druhý den ráno při projíždění stanice Bachmač se ve vagonech vzpomínalo na vítězné boje, které tu v březnu 1918 svedly jednotky zadního voje československého legionářského sboru při odsunu z fronty s přesilou postupujících německých vojsk. Generál Svoboda jako účastník těchto dramatických událostí v jídelním voze u snídaně ochotně vyprávěl své zážitky za všeobecného zájmu."
Bylo po poledni 1. dubna 1945, když dlouhý vlak vjížděl do metropole, tehdy USSR, Kyjeva, kde byla naplánována oficiální návštěva československého prezidenta s doprovodem u ukrajinské vlády:
"Z ukrajinské strany šlo o vyjádření vděčnosti představitelům Československa za účast vojáků 1. československé samostatné brigády v SSSR v kyjevské osvobozenecké a koršuň-ševčenkovské obkličovací operaci Rudé armády. Kyjev měl v živé paměti, že českoslovenští vojáci mezi prvními pronikli do centra města a vyrvali fašistům z ruky kyjevské nádraží. Ve vlaku se rozhodovalo, jestli se návštěvy mají zúčastnit i manželky předních politiků, když paní Hana Benešová jako obvykle svého manžela doprovázela. Nakonec se rozhodlo, že vzhledem k časové tísni a improvizovanosti této návštěvy se jí ženy, kromě prezidentovy choti, nezúčastní (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 179, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
A pak již prý jen s úsměvem Prokop Drtina vzpomínal na další událost, která následovala, cituji:
"Náhodou jsem se musel po přivítání v salonku vrátit pro cosi do vlaku a tu jsem narazil před naším vagonem na hořce plačící Martu Gottwaldovou, která nemohla přenést přes srdce, že by neměla být účastna takové oficiální státní příležitosti, patrně poprvé, kdy její muž vystupoval na jednom z předních čestných míst. Václav Kopecký ji chlácholil a konejšil trpělivě, ale zřejmě bez úspěchu. Pobavila mě ta scénka vyloženě maloměšťácké prestižnosti a touhy manželky největšího českého revolucionáře naší doby, znamenitě. Žena to vyhrála a do města si cestu vydobyla potoky slz, jež i tvrdé a ostřílené srdce revolucionářovo obměkčily." /Za tři roky, až komunisté v poválečném Československu získají absolutní moc, nastěhují se straničtí vládci do honosných vil vybavených obrazy z Národní galerie a nábytkem z šlechtických zámků a paláců a začnou žít velkopanským životem, jak je zřejmé z fragmentu rukopisných vzpomínek Josefy Slánské, které byl tento životní styl proti mysli: ´Na jedné recepci Marta Gottwaldová pronesla, že jsme její dvorní dámy. Židle byly rozestavěny do půlkruhu, Marta trůnila uprostřed a my ostatní jsme byly rozsazeny kolem ní podle ´šarží´ svých manželů. A tehdy jsem Martě rozhořčeně řekla, že jí žádnou dvorní dámu dělat nebudu. Takové ´královské způsoby mi nebyly po chuti. Pýcha ovšem, jak známo předchází pád. Autorovi se v této chvíli vybavuje návštěva restituovaného zámečku Myštěves v roce 2003. Při jeho prohlídce nám paní správcová ukázala v suterénu místnost s oknem až vysoko u stropu na úrovni terénu. Překvapila nás sdělením: ´Tady byla internována po Gottwaldově smrti jeho manželka Marta. Všude vykřikovala: Vy jste Klemu zabili, vy jste vrazi! Takže ji nakonec museli izolovat od veřejnosti./ (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 179, 180, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

Samotná návštěva československé delegace proběhla pak v budově ukrajinské vlády ve všeobecně chváleném, přátelském ovzduší. Samozřejmě nejprve byly proneseny květnaté projevy a připíjelo se na věčnou družbu. Delegace si prohlédla, před válkou skvostný Kreščatik, který byl proměněn v hromadu trosek, stejně jako byla zničena další památka Pečorská lavra. Následovala pak slavnostní recepce a v noci zpět do vlaku, který ráno 2. dubna odjížděl (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 180, 181, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 22.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 24.

Z dalšího popisu Prokopa Drtiny vyplynulo, že vlak s prezidentem ČSR, jeho manželkou, doprovodem a nově sestavenou vládou dorazil další den (po návštěvě a audienci v Kyjevě), kolem poledne 3. dubna 1945 do Lvova, kde byla jen krátká přestávka. Většina využila příležitost a šla si protáhnout klouby procházkou kolem vlaku. Do města Lvova se z časových důvodů nešlo. Obsluha vlaku doplnila vodu, kuchaři a jejich pomocníci doplnili zásoby a poté vlak pokračoval přes město Přemyšl na jih karpatských hor. Důvod proč na jih zněl, že Němci zatarasili průjezd Lupkovským průsmykem. Pro P. Drtinu prý bylo tehdy úsměvné pozorovat dva s ním cestující lidi , profesora Nejedlého a Václava Kopeckého (fandu komunistů a komunistu), kteří chtěli znát nejnovější zprávy z fronty a byli zneklidněni rychlým postupem amerických a britských vojsk v jižním Německu: "A když nás kdesi stihla zpráva, že Američané dosáhli z Bavorska československých hranic, nervozita komunistických vůdců kulminovala... Bylo to pro nás též překvapující (pro zbytek demokratů - má poznámka), ale tím radostnější a přáli jsme si jen, aby Američané přišli do Prahy. Mohu říci, že v tuto chvíli jsme byli skoro přesvědčeni, že se tak stane a komunisté též, proto byli tak rozčileni. Bylo z toho velice patrno, jak opírají svoje naděje příliš o sovětské tanky a jak málo věří v sílu své ideje a ideje komunistického programu, že by samy o sobě byly schopny získat jim důvěru a souhlas většiny národa (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 181, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

Ve stejném období kdy, vlak jel z Moskvy, se v Košicích konaly horečné přípravy, aby mohla být delegace ČSR přivítána s náležitými poctami a pokud možno i s příslušnou slávou, která určitě prezidentovi náležela. Dobrý čtenář postřehne kolik shonu, improvizace a v něčem neupřímnosti, a i skrytých zákulisních pletich a nacionalismu (ale i přiznání se k fašistickému Slovenského štátu, či raději přímé přiznání, že jeho prezident je dr. Tiso, u biskupa Vojtaššáka - má poznámka), boji proti čechoslovakismu, bylo v událostech, které náš historik shromáždil i třeba z líčení Gustava Husáka, který do Košic přijel, jak sám napsal, již 31. března 1945, aby zařídil, co je třeba.

"Přivítání se měli zúčastnit i církevní hodnostáři. Biskup Vojtaššák příkře odmítl s odůvodněním, že jeho prezidentem je Josef Tiso. Přímo v Košicích sídlil maďarský biskup, dosazený sem za horthyovské vlády. Ani jemu se nechtělo vítat československého prezidenta. Biskup Jozef Čarský / foto

Obrázek

Jozef Čarský, něco více o něm a o autorství fota viz také zde:
http://ozahori.sk/2017/03/11/130-vyroci ... -carskeho/
/, který v Košicích působil před maďarskou okupací, se zdráhal vrátit se do košické diecéze z Prešova bez souhlasu Svatého otce. Teprve když horthyovského biskupa posadili do auta a odvezli na maďarské hranice, uvolil se nastěhovat do opuštěné rezidence. Nesnadným úkolem bylo v přelidněných Košicích zajistit pro osazenstvo vládního vlaku důstojné ubytování. Rovněž bylo třeba sehnat vojenskou hudbu a postarat se, aby se hudebníci naučili s jistotou zahrát - Kde domov můj -, sehnat osobní auta pro dopravu hostí ve spolupráci s vojenským velením určit vojáky do čestné roty a nacvičit s nimi pochod a pořadové cviky s puškami. Nakonec se přece jen podařilo všechny nezbytné přípravy včas dokončit (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 181, 182, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Vlak s prezidentem a delegací se dne 3. dubna 1945 zastavil v Humenném a dále se pak nedalo jet, neboť Němci za ústupu zcela zničili železniční trať. Na nádraží byla připravena pro uvítání prezidenta, dr. Edvarda Beneše, delegace Slovenské národní rady.
"Velitel čestné roty zavelel: K poctě zbraň! Zazněly hymny, česká a slovenská. Uvítací projev přečetl z papíru povereník vnútra dr. Púll, jakoby lhostejným hlasem. Husák se zřejmě postaral, aby se prezidentu Benešovi, na něhož osobně nevražil, stejně jako všichni roduvěrní slovenští nacionalisté pro jeho popírání svébytnosti slovenského národa, na každém kroku dávalo najevo, že je na Slovensku, kde si vládnou sami Slováci. Říkal skoro totéž, co bylo uvedeno v tištěném prohlášení SNR vydaném k příjezdu vedoucích kádrů československého odboje: ´ Slovenský národ, který pod vedením Slovenské národní rady a národních výborů vztyčil na podzim minulého roku prapor boje za novou ČSR, srdečně a upřímně vítá na svobodné slovenské půdě hlavu státu a představitele zahraničního odboje....´ Mlčelo se o tom, jaký podíl na povstání měli zejména v řadách armády stoupenci exilové vlády a prezidenta Beneše a bezprostředně i londýnské vedení vojenského odboje, Píkova československá vojenská mise v SSSR a jednotky 2. čs. paradesantní brigády.
Prezident, jako vždy důstojný a elegantní, v dokonale střiženém šedém obleku, odpověděl krátkým proslovem, který přečetl svým vysokým nosovým hlasem: ´Děkuji všem našim slovenským bojovníkům za svobodu, vojákům odbojové slovenské armády, partyzánům a všem odbojovým politickým činitelům, kteří již řadu měsíců stojí v ohni vlasteneckého boje, drží ve svých rukou prapor naší společné svobody Slovenska a svobody republiky..."
Bylo velice dobře znát, že Edvard Beneš velice pečlivě volil ve svém projevu slova. Prý aby nedráždil sebevědomí vedoucích slovenských činitelů. Jen tak trochu naznačil, že povstalecká fronta lidí při odboji, byla pestřejší, než si někteří vysvětlují.... A v závěru svého projevu dal najevo, že je srozuměn s novým pojetím uspořádání ČSR, když prohlásil.
"Jsme si a musíme si být vědomi toho, že tvoříme nový život a nový svět a že jménem tohoto světa začínáme se svým novým státem zde na Slovensku (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 182, 183, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
A poté následuje komentář našeho historika, k slovům, která napsal

Obrázek

Prokop Drtina, coby dlouholetý blízký spolupracovník Beneše, který si ostražitě všímal všech okolností a zaregistroval, že celé uvítání bylo "víc než improvizované". K Púllově projevu si poznamenal, že svůj projev četl pan dr. s jakousi"pláštěnkou do deště" přehozenou přes ruku, což podle něho bylo "celkem nedůstojné a o nějaké srdečnosti se též nemohlo mluvit". Podobné pocity pak měl, když sledoval i uvítání prezidenta ČSR před budovou divadla v Košicích, kam byla vládní delegace přepravena auty, které se nakonec podařilo shromáždit pořadatelům. Všechny z vládní delegace, a i prezidenta, potěšily davy lidí, které lemovaly silnici, dosud poznamenanou nedávnými boji, až do Košic.
"Zde to snad dík zástupcům obecenstva vyznělo srdečněji, zato další oficiální vítání v divadle, kde mluvil Július Ďuriš, jehož jsem zde poprvé poznal, byla již víc komunisticko-sovětská agitační manifestace, než návrat prezidenta Československé republiky do vlasti po těžkém boji a dokonalém vítězství, jež si vyžádalo více než šesti let jeho nové emigrace."
On totiž měl celou uvítací slavnost v divadle v Košicích na starost Gustav Husák, který se nejen svým vlastním projevem, ale i výběrem dalších řečníků staral o to, aby se Benešovi a i jeho dalším přívržencům velice naléhavě připomnělo, jak Husák ve svých pamětech uvádí, "mínění povstaleckého a revolučního Slovenska."
Další řečník po Husákovi, Július Ďuriš za KSS dal prezidentovi i jeho přívržencům na vědomí: Dnes víme, že základy ČSR v roce 1918 nebyly ani mezinárodně zcela bezpečné... Dnes... se vnitřně opíráme o jedině možnou pevnou základnu - o lid... My Slováci jsme na této linii sjednotili náš národ a zapojili se do vítězného boje národů. Naše národní povstání bylo a je součástí zápasu slovenských a ostatních demokratických národů světa, a to nikoli náhodou... Proto Slováci nejsou pasivní složkou národů jako v roce 1848 a v roce 1918. Dnes už jsme v našem společném státě činitelem, který nejen spěchá pomoci zmučenému českému národu, ale má i jiný podíl na životě státu než v roce 1918..."
A další z řečníků, Anton Ťažký pak Benešovi ozřejmil roli dělnictva: "Slovenské dělnictvo se neohroženě a jednotně postavilo do předních řad bojovníků za svobodu slovenského národa a ČSR a je přesvědčeno (zde je nutné si uvědomit, že bylo 3. dubna 1945 a část Slovenska byla ještě okupována... a dělníci a každý Slovák fakt přece toho tolik nevěděli, nebyli přesvědčeni, nevěděli co bude...? Není to směšné?...... Přece o tom co si Slováci myslí komunisté nemohli vědět. Ještě tři roky po válce skutečnost komunistům ukazovali Slováci při volbách... - má poznámka), že v novém státě zaujme s českým dělnictvem místo, jaké mu právem náleží..."
Prezident Edvard Beneš ve svém projevu svým předřečníkům neodporoval:
"Začínáme skutečně nový život. A vy v Košicích jste právem začali s jeho budováním pod vedením Slovenské národní rady ještě před naším návratem. Ani my se nevracíme tam, kde jsme v roce 1938-1939 přestali, ale chceme spolu s vámi začít budovat stát na nových základech. Náš návrat domů není návratem do minulosti... My, kteří přicházíme z londýnského a moskevského zahraničí, chceme loajálně spolupracovat s vámi na osvobozeném území i s těmi, kteří na své osvobození na Slovensku a v českých krajích ještě čekají... Musí být úplně jasné..., že Slováci a Češi budou budovat svoji novou státní jednotu jako rovnocenní a rovnoprávní činitelé. To se Čechům i mně osobně jeví jako samozřejmé...
(Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, a také výňatek z: Gustav Husák: Z bojov o dnešok: 1944-1950 – Bratislava : Pravda, 1973. – 433 s. a Zápas o zajtrajšok – Bratislava : Obroda, 1948. – 284 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 183, 184, 185, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem při sestavování celku.)."

Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
, jeho poslední stránku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“