ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 19.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 19.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 19.
Mapa vývoje východní fronty

Obrázek

na území ČSR v období 12. ledna až 18. února 1945.
Na rozhovoru prezidenta Beneše a ministra financí exilové londýnské vlády Ladislava Františka Feierabenda, v pondělí 12. února 1945, ve 4 hodiny odpoledne, doby před sedmdesáti dvěma roky, si ukažme, jak docházelo k soumraku demokracie v ČSR. Plíživě, pomalu, ale rodil se diktát KSČ a přes komunisty diktát SSSR. Prezident Beneš naivně věřil, že "vše ukočíruje", a to nejen v Moskvě, ale i potom v ČSR...!
Události ve vládě ČSR a působení prezidenta v zimě a na jaře 1945, je velice důležité i pro vývoj vojenské situace v 1. čs. armádním sboru a i mocenských složkách státu.

Beneš si pozval svého ministra financí do prezidentského sídla Aston Abbots, aby s ním v odpoledním rozhovoru rozebral jeho odchod z neformální schůze vlády (8. února 1945) a následnou jeho demisi. Rozhovor byl později hodnocen jako upřímný a Feierabend, prezidentovi vysvětlil nejen odchod, ale i proč podává demisi (z důvodů diktátu levicových stran a zrušení agrární strany, největší strany před okupací ČSR, když hlavní slovo měli komunisté a jejich příznivci a až poté se přidaly i strany středu a pravice/ kde někteří členové nadbíhali KSČ/, viz u konce Č 18. - má poznámka). Nejprve tedy prezident Beneš ministrovi financí rozmlouval demisi:

"To nesmíte udělat. Jste členem mé vlády a já jsem vám ničím neublížil. Demise je nevhodná, protože se jí ztotožníte se starou agrární stranou, a tím zhoršíte svou dobrou osobní pozici."

Tehdy však stál, bohužel, Feierabend neoblomně na svém!:

"Postup socialistického bloku mě utvrdil v přesvědčení, že je pod vlivem komunistů a nebude zachovávat demokratické zásady. Také naše zahraniční politika se orientuje jednostranně na Východ. Dali jsme se příliš do rukou Kremlu, jsme pokládáni za jeho prodlouženou ruku a příliš ve všem spoléháme na Sovětský svaz."
A jak již bylo při rozhovoru obou zvykem, odporoval prezident Beneš svou rétorikou:

"Naše politika je dána naší geografickou polohou a významem Sovětského svazu ve světovém dění. Žádny realistický politik nemůže dělat jinou politiku. Západ nás přidělil do východní sféry a my se v ní musíme co nejlépe pohybovat (tady se Beneš mýlil a ministr zahraničí Velké Británie mu několikrát vysvětloval, že se nemá příliš přidávat k SSSR, ale Beneš si myslel, že v republice vše zvládne - má poznámka). Rusko ovšem jako každá velmoc bude určitým způsobem vykonávat vliv na naši politiku, bude si přát, abychom uznali jeho životní zájmy a hájili je na světovém fóru (tohle mu vysvětloval ministr zahraničí VB, aby vliv SSSR nikdy nepřipustil, že USA a VB nic SSSR, v otázce ČSR, neschválili, a aby nejezdil do Moskvy a přes Moskvu se vracel do vlasti!!!..... - má poznámka). Za to sovětská politika bude hájit nezávislost a bezpečnost naší republiky (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z Ladislav Feierabend - Politické vzpomínky, Soumrak československé demokracie, Politické vzpomínky I. Brno : Atlantis, 1994. 475 s., Politické vzpomínky II. Brno : Atlantis, 1994. 367 s., Politické vzpomínky III. Brno : Atlantis, 1996. 503 s., které sestavil, pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 153, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

A právě i z těchto prezidentových slov Feierabend zjistil, že je Beneš přesvědčen, že si myslí, že v ČSR nemohou nikdy zvítězit komunisté, a že, řečeno mnou, "doma vše demokraticky ukočíruje." Prezident si prý myslel, že KSČ bude sice po válce hrát v domácí politice trochu větší roli než před rokem 1938, ale jen v koalici s dalšími socialistickými stranami. A právě levicové strany budou prý určitě mírnit radikalismus komunistů (Bože jak hluboce se mýlil, stejně jako se mýlí všichni dnes, kdo si myslí, že budou komunisté postupovat nějak mírněji než tehdy, když se dostanou k moci! Mají vše napsáno nejen ve svém učení, ale je to jejich podstata vlády...! - má poznámka).
Beneš si tehdy prý také myslel, že se KSČ sama přesvědčí, že je v ČSR politická diktatura jedné strany nemyslitelná, a že když o diktaturu bude usilovat povede to jen k její porážce....!
Komunisté, dle těchto naivních úvah, si budou muset postupně zvykat na demokratické metody a na nutnost spolupráce s ostatními stranami...!
Prý si tehdy naivně myslel, že i SSSR se bude muset postupně změnit a přecházet od diktatury k nějaké jiné formě, "která se bude podobat demokracii a že tento sovětský příklad bude mít vliv i na československé komunisty (Což se dělo, ale od úplné diktatury, a to až od roku 1985, po nástupu Gorbačeva - má poznámka.)." Beneš si jen myslel, že musí být demokracie stále bdělá a dbát neustále na naši smlouvu se SSSR, která uznává prezidenta a vládu a také zaručuje, že Sovětský svaz se nebude míchat do našich vnitřních věcí a podporovat KSČ. Jak hluboce se tehdy mýlil.
A mýlil se i dál v domácí politice, když si myslel, že vzniklý tzv. "Socialistický blok" je nějakou důležitou institucí, ve které jsou komunisté jen jednou složkou a ostatní členové bloku je budou držet na uzdě....!
A právě proto, že takto pomýleně uvažoval, s velkou důvěrou hlavně v sebe sama, neznajíc zcela rozsah podvratné činnosti proti ČSR, kterou přes KSČ provádělo NKVD a vládnoucí komunisté v SSSR, rozhodl prezident Beneš, že domů pojede přes Moskvu. Prý, aby tam byl v době, kdy se bude politicky jednat, a aby měl přímý vliv na dění potřebné pro budoucnost své země.
Když vše svému ministru financí Feierabendovi prezident vyložil, následovala jeho poměrně silná reakce:
"Jsem rozhodně proti tomu, pokládal bych to za neštěstí a doufám, že své rozhodnutí změníte. V Moskvě nebudete mít při sestavování vlády volnou ruku, a to by se mohlo stát osudným pro budoucnost. Nepokládám za vhodné, abyste se jako prezident vracel domů z východu a do chaotických poměrů. Zůstanete-li v Londýně, budete moci lépe hodnotit jednání stran a vykonávat na ně větší vliv než v Moskvě, kde budete víceméně v pasti. V Londýně budete nezávislejší a budete se moci vrátit přímo do Prahy, až celá země bude osvobozena."
A následovala poměrně rychlá reakce se zdůrazněním slov, kdy s Feierabendem prezident nesouhlasil:
"Místo prezidentovo je mezi demokratickými politiky, když jde o jmenování nové vlády, zejména první vlády v osvobozené vlasti. Nikde nemohu tak dobře sledovat politická jednání jako na místě samém a popřípadě na ně vykonávat vliv. Do vlasti se musíme vrátit z východu, poněvadž z východu bude republika osvobozena. Na Slovensku je pak moje přítomnost nutná z důvodů československé státnosti. Dalším důvodem, že musíme jet do Moskvy, je tamní přítomnost zástupců Slovenské národní rady. Nemusíte mít starost, že bych při jmenování nové vlády dal na sebe působit nějaké vlivy.
Už předem jsem oznámil komunistům, že si vyhrazuji obsazení ministerstva zahraničních věcí a že ministerstva vnitra a národní obrany nedám jedné straně. Tyto dva resorty musí být stranickopoliticky tak obsazena, aby jedna strana kontrolovala druhou. Není tudíž důvod se obávat, že by někdo v Moskvě mohl mít na mě neblahý vliv."
Tyhle prezidentovy argumenty vůbec Feierabenda nepřesvědčily, neboť věděl co nastane, nátlak Moskvy a i KSČ, jako se dělo do posud, ale umocněno místem, cituji:
"Moskva je hlavním městem Sovětského svazu. Rudá armády, sídlem světového komunismu, výkonného výboru KSČ a na všechno se dívá svýma politickýma očima a podle toho vykonává vliv na události. Někdy to dělá jen nepřímo prostřednictvím národních komunistických stran nebo Rudé armády, ale to je stejně nebezpečné jako přímý nátlak. Proto podle mého přesvědčení Moskva není vhodné místo pro jmenování první československé vlády po osvobození."
A znovu se projevil zvyk prezidenta Beneše, že v debatách nenechával poslední slovo svým partnerům v rozhovorech.
"To byste mi dával špatné vysvědčení, kdybyste se domníval, že nějaké místo na světě může mít vliv na mé rozhodování při sestavovaní nové vlády. Nemusíte mít žádné starosti, že bych komunistům dal rozhodující resorty."
A poté se mezi prezidentem a ministrem financí hovořilo o demisi. Zde prezident vyjadřoval lítost, že tak ministr činí a pokud je skálopevně přesvědčen, že měl počkat až do skončení funkce zahraniční vlády. Termín prý je zanedlouho. Na závěr rezignovaně řekl:
Znám vás už natolik, že svoje rozhodnutí nezměníte, a proto mi nezbývá, ač to činím nerad, než přijmout vaši demisi"
Pak mu poděkoval za práci, kterou od roku 1940 v exilu dělal pro národ a stát. A poté jej ještě požádal, aby i po demisi z vlády ještě po nějakou dobu spravoval ministerstvo financí, vyřizoval všechny jeho záležitosti: "Nemám nikoho jiného, na něhož bych se mohl spolehnout jako na vás a mimoto vy znáte nejlépe, co bude nutno zařídit. Vyhovte aspoň v tomuto mému přání, když nechcete vzít svou demisi zpět."
A Feierabend skutečně prezidentové prosbě vyhověl. Jen jej ještě požádal, aby mu písemně potvrdil, že jako ministr protektorátní vlády s ním byl ve styku (Historickým podkladem pro informace jsou zde výňatky z Ladislav Feierabend - Politické vzpomínky, Soumrak československé demokracie, Politické vzpomínky I. Brno : Atlantis, 1994. 475 s., Politické vzpomínky II. Brno : Atlantis, 1994. 367 s., Politické vzpomínky III. Brno : Atlantis, 1996. 503 s., které sestavil, pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 155, 156, 157, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 19.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 20.

Slováci, jejich SNR, ve složení Novomeský, Ursíny a Vesel, jednala nejprve v Londýně s exilovou vládou ČSR a poté, v listopadu 1944, odletěla jednat do Moskvy. V Moskvě pak jednala s velvyslancem Fierlingerem, který po setkání s nimi oznamoval do Londýna ochotu SNR spolupracovat s vládní delegací (pověřencem Němcem) pro osvobozená území. Ve své zprávě Fierlinger oznamoval, že v delegaci Slovenské národní rady vidí vlastně spojku mezi vládou ČSR a SNR, která v dané době, po dohodě s velením RA prostřednictvím svých zástupců vlastně řídila národní výbory v okresech Michalovce, Trebišov, Humenné a Medzilaborce. Bylo patrné, že již došlo k dohodě mezi Němcem, představitelem exilové vlády v Londýně a členy SNR. K dohodě došlo v polovině prosince 1944, když byl ministr v Moskvě o čemž svědčí jeho zpráva odeslaná do Londýna, cituji:"Všichni shodně soudíme, že úpravou poměru delegace ke Slovenské národní radě jsou dány předpoklady pro zcela jiný vývoj na Slovensku než na KU (KU - Karpatské Ukrajině). Mezi námi a SNR je naprosto jasno o jednotě státu, zásadě dvou národů a úpravě civilní administrace."
Ale velvyslanec Zdeněk Fierlinger upozorňoval, že prý byly ze strany zástupců SNR vysloveny i takové názory, které zamítaly předválečnou ústavu ČSR s hrozbou, že kdyby věci měly být na Slovensku tak, jak je viděli v Londýně, neručí za to, že vývoj nepůjde stejným směrem jako na Podkarpatsku." Čili vydírání! Což přinášelo otázku, že jednota i zbývající části ČSR ještě zdaleka nebyla tak jednoznačná, jak se uvažovalo všeobecně a oficiálně...!!!
Již bylo i řečeno, že názory komunistů různých národností východní části Evropy podléhaly centrálnímu usměrňování, které do jisté doby zabezpečovala Kominterna. Když byla, a to velice okázale, Kominterna rozpuštěna, chtěl vlastně Stalin obalamutit své Spojence (USA a VB). Chtěl je ošálit, říci jim, že bolševikům již nejde o vývoz revoluce do jiných zemí! Ve skutečnosti se"někdejší živnost Kominterny, a to potají, provozovala v jiném krámě."
Totiž bývalý generální tajemník Kominterny Georgij Dimitrov (Jiří Dimitrov), jehož funkce se nově nazývala Vedoucí zahraničního oddělení ÚV VKS (b), si pozval české a slovenské komunisty, Kl. Gottwalda, V. Kopeckého, L. Novomeského, a E. Friše, aby je instruoval, jak mají být upraveny vztahy Čechů a Slováků
(Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str.157, 158, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

O jednání Dimitrova a českých a slovenských komunistů se zachoval záznam obsahu instruktáže, který nejspíše pořídila ruka V. Kopeckého: "Domnívám se, že nejlepším řešením budoucího poměru Čechů a Slováků v osvobozené ČSR by bylo, aby Češi a Slováci byli v rovnoprávném postavení, aby v Čechách byla česká vláda, na Slovensku vláda slovenská a aby byla společná federativní vláda československá. Aby byl parlament český i parlament slovenský, a kromě toho společný parlament československý. Prezidentem ČSR už z důvodů kontinuity bude dr. Beneš. A kdo bude prezidentem potom, to už se bude řešit později... Otázku sovětizace ČSR nestavět. Kdy bude pro to zralý čas... o tom se nebudeme nyní dohadovat... Češi a Slováci se musí na cestu k sovětské moci dopracovat sami, vlastním vývojem, a taky my musíme národy k socialismu a k sovětské moci připravovat soustavnou přípravou politickou a ideologickou... Ty lidi na Slovensku, kteří chtějí příliš spěchat, pokud jde o sovětskou moc, je třeba mírnit. (Historickým podkladem pro informace je zde, pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 158, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
A jak již bylo řečeno v dohodě Němce a SNR, správy osvobozeného území na Slovensku se zatím v plném rozsahu ujímala Slovenská národní rada. Již v druhé dekádě ledna roku 1945, zřídila v Třebišově některé své referáty, jako vnitro, průmysl, finance, zemědělství, školství, spravedlnost, sociální péči, železnice, veřejné práce i zdravotnictví.
Když byly 20. ledna 1945 osvobozeny Košice, okamžitě se připravovalo přestěhování všech referátů a i ÚV SNR. Začátkem února do Košic přijel i vládní delegát ministr Němec, dohodnutý s Benešem, že bude plnit úlohu spojky mezi ním, štábem fronty a vládou ČSR.

Poté již začínal čas stěhovaní vlády a prezidenta. Načež se v korespondenci, z 30. ledna 1945, Beneše Gottwaldovi píše: "Vzhledem k rozhodnutí, že je čas, abychom já a vláda byli co nejdříve na osvobozeném území a aby se k tomu učinila příslušná opatření, započal jsem jednání o utvoření vlády...
Začal jsem jednání s kol. Noskem za komunisty a pokračoval jsem druhý den se Šrámkem za stranu lidovou. V dalších dnech budu jednat s ostatními skupinami... Přál bych si postoupit v jednání o novou vládu co nejdále, a bude-li možno, chtěl bych vyřídit vše důležité před odjezdem z Londýna..."
Gottwald ze slov prezidenta prý velice rychle pochopil, že chce Beneš vlastně sestavit vládu dle svého obrazu a to on a komunisté nechtěli nejen dovolit, ale chtěli tomu aktivně zabránit. A tak ihned 2. února odpověděl, že prý jednání prezidenta v Londýně "mohou být jen předběžná" a hned navrhoval, "aby prezident se svými nejbližšími spolupracovníky, jakož i s londýnskými představiteli v úvahu přicházejících politických skupin přijel ihned do Moskvy, kde by představitelé londýnské i moskevské odbojové skupiny za prezidentova předsednictví mohli projednat všechny programové a osobní otázky nové vlády. Nato by se prezident mohl odebrat na osvobozené území a tam ihned jmenovat v Moskvě dohodnutou vládu."
Gottwald zároveň zástupci komunistů v Londýně sděloval: "Dosavadní vláda jako taková má skončit svůj úřad v Londýně a na osvobozeném území ihned na počátku má zahájit činnost nová vláda... Dosavadní vláda jako taková se nevrátí do republiky."
Instrukce z východu.
Kolo dějin roztáčené naplno KSČ, instruované ÚV VKS(b), se dávalo do pohybu...!
Londýnští neměli jinou možnost, než s Gottwaldovým návrhem souhlasit.
Samotný odlet Beneše a vlády z Londýna do Moskvy byl stanoven na pátek 9. března 1945. Ale ještě v noci z 8. na 9. března se zkomplikoval, díky zdravotnímu stavu Beneše.
Vše nám zachytil

Obrázek

dr. Prokop Drtina, nejprve ministr a pak tajemník prezidenta Beneše: /něco více viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prokop_Drtina
/(dílo: Drtina, Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s.).
V noci z 8. na 9. března vyzváněl naléhavě telefon ve wingravské vile, kde bydlel ministr dr. Prokop Drtina s manželkou:
"Seběhl jsem dolů. Ozvala se paní Benešová se žádostí, abych zavolal doktora Klingera. To jsem učinil, neptal jsem se na nic a vrátil se do svého pokoje. Žena nespala též, bylo nám oběma jasné, že se jistě stalo něco vážného, když paní Hana volá v noci. Když dr. Klinger domluvil, zastavil se u nás, aby nám řekl, že hned jede do Aston Abbots, že panu prezidentovi se něco stalo a že uvidí."
Ranní odlet do Moskvy se nekonal. Byl odvolán příjezd oficielní delegace britské vlády v čele s Winstonem Churchillem, Enthony Edenem a dalšími představiteli vlády Jeho Veličenstva Velké Británie.
Vláda ČSR měla odletět dle plánu a prezident měl pak do Moskvy odletět dle zdravotního stavu.
V Moskvě totiž byla vláda očekávána a její jednání s vedením KSČ a představiteli SNR nebylo prý tehdy radno odkládat.
Do letadla s konečným cílem Moskva, tehdy ráno 9. března 1945, nastoupili: "premiér Šrámek, jeho osobní tajemník, dr. Jan Stránský, členové Státní rady a ministři prof. Jaroslav Stránský, Jan Bečko, Václav Majer, Jožka David, František Uhlíř, Václav Nosek, dr. Pauliny-Toth, prof. Václav Patzak, Bohuslav Laštovička, Gríša Spurný a Prokop Drtina.
Rozloučit se s nimi přišli britští představitelé, ministr Butler, Eden, velvyslanec Nichols a Robert Bruce Lockhart. Letadlo odstartovalo se spožděním kvůli drobné technické poruše, která působila na některé členy delegace jako zlé znamení před cestou, která byla zakončením celé několikaleté epochy československého zahraničního odboje."
Kvůli mistralu neletěli do Marseille ale do Toulouse, po krátké přestávce se pokračovalo až do večera na vojenské letiště v Castel Benito. Zde strávili noc. V neděli přistání v egyptské Heliopoli, kam dorazil telegram se zprávou z Londýna, že letadlo s prezidentem dostihne delegaci v pondělí odpoledne v Káhiře. Tehdy prý všichni prý prezidenta radostně očekávali na letišti. Později na setkání vzpomínal Drtina slovy:
"Vybavuje se mě dobře to nervové napětí, které jsem pociťoval než dr. Beneš vystoupil a pozdravil se s námi. Pozorně jsem ho zkoumal. Byl sice pobledlý, ale jinak na něm nebylo nic znát, pohyboval se i ruku stiskl stejně energicky jako jindy. Spolu s ním přiletěli: paní Benešová, komorná Vilma, ministr Jan Masaryk, vyslanec Smutný, generál Španiel, osobní tajemník dr. Táborský a lékař dr. Oskar Klinger (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 160, 161, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 19.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 21.

Prokop Drtina dále uvádí, že se od někoho z doprovodu prezidenta dozvěděl, poměrně znepokojivá fakta o tom, co se dělo v Londýně při odletu. Vyprovodit prezidenta na letiště přijeli Churchill, Eden, někteří další členové britské vlády, britští přátelé Československa Wickham Steed, prof. Seton-Watson, sir Robert Bruce Lockhart a mnoho žurnalistů, včetně rozhlasoových reportérů a filmařů. Projev Beneše přenášel britský rozhlas. Když však měl promluvit prezident ČSR, dr. Beneš nebyl náhle schopen správně vyslovovat slova a dokonce ani přečíst připravený text svého proslovu. Reportéři prý byli nuceni, na chvíli, vypnout mikrofony. Postupně se pak Benešův stav zlepšoval až tak, že mohl Churchillovi alespoň velmi stručně odpovědět a poděkovat Anglii za její pohostinství. Většina přítomných měla obavy, nejen o zdraví prezidenta, ale i o osud známého a velkého československého a evropského státníka. Britský rozhlas i tisk onu trapnou příhodu diskrétně před veřejností zamlčel.
"Prezidentova pokročilá ateroskleróza, o níž se v zasvěcených kruzích vědělo, v důsledku vzrušení před cestou vyvolala poruchu řeči"¨(Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 161, 162, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Dr. Beneš s manželkou a nejužším doprovodem přiletěl do Moskvy až 17. března 1945 a byl slavnostně a oficiálně uvítán. Ubytován byl i s manželkou v reprezentativní vile, kdežto vládní a politická garnitura měla vyhrazeny pokoje v hotelu Nacional. Přivítat jej přišel i generál Svoboda, který přicestoval do Moskvy ještě dávno předtím spolu s šéfem osvěty škpt. dr. Jaroslavem Procházkou, aby se spolu s dr. Zdeňkem Nejedlým, mohli zúčastnit příprav návrhu programu nově vznikající vlády ČSR.
Až 5 dní po příletu prezidenta do Moskvy, přiletěla i delegace SNR spolu se Slánským a Laušmanem. Představitelé moskevských i slovenských komunistů využívali volného času k poradám o taktice, které se měli držet po celou dobu všech jednání.
Řečené období před jednáním později popsal G. Husák (něco víc viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gust%C3%A1v_Hus%C3%A1k
a zde:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Gust%C3%A1v_Hus%C3%A1k
), cituji: "Úkolem slovenských komunistů bylo v rámci delegace SNR držet na uzdě buržoazní činitele a nedovolit jim manévrovat společně s českými buržoazními činiteli. Byly rozděleny úkoly: kdo bude udržovat styk s kterou delegací a ovlivňovat její postoj. Na mne připadl úkol sjednotit stanovisko SNR, zejména představitelů DS (Demokratické strany, i po válce nejprve nejsilnější strany na Slovensku - má poznámka). Dohodli jsme se, že budeme denně konat porady u Gottwalda, na nichž budou vyhodnoceny výsledky a určen postup na příští den. Tyto stranické porady se konaly pravidelně do skončení jednání. Touto formou usměrňoval Gottwald průběh jednání (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Gustáv Husák: Z bojov o dnešok: 1944-1950 – Bratislava : Pravda, 1973. – 433 s. a Zápas o zajtrajšok – Bratislava : Obroda, 1948. – 284 s., sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 162, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Prezident dr. Beneš

Obrázek

a Jan Masaryk (viz foto) jednali o československo-sovětské spolupráci na lidovém komisariátu zahraničních věcí, a ve stejné době členové jednotlivých politických stran, v budově československého velvyslanectví, projednávali vládní program a složení nové československé vlády.
Samotná jednání začala dne 22. března 1945 a v jejich průběhu probíhala i společná zasedání všech delegací, ale také i dílčí schůze české a slovenské delegace politických stran. Podkladem o čem se jednalo byl tzv. Návrh vládního programu, který předložil Klement Gottwald. Návrh byl samozřejmě vypracován zahraničním byrem KSČ za účasti Svobody, Nejedlého a Procházky.
Zde zase naopak vzpomíná Prokop Drtina:
"Hned prvý den při zahájení celého jednání došlo k hrubé neomalenosti aranžérů, jimiž byli především Fierlinger, Gottwald a Slánský... Myslím, že to byl Nosek nebo Slánský, kdo navrhl, aby první jednání řídil Gottwald a aby se s ním pak v řízení střídali Fierlinger za sociální demokraty a David za národní socialisty. To byla zřetelná a záměrná intrika proti profesoru Stránskému i proti svobodě jednání a rozhodování národních socialistů o tom, kdo je kdy a v čem má reprezentovat, neboť Stránský byl zvolen v Londýně předsedou strany v emigraci, ne David, a nás čtyř nár. soc. delegátů se nikdo z aranžérů nezeptal, koho chceme, aby nás reprezentoval v předsednictvu moskevských schůzí. Byli jsme tímto jednáním dotčeni dříve, než vlastně začalo... "
Prokop Drtina vysvětloval proč se jednalo o intriky KSČ již na začátku a napsal, že intriky pak pokračovaly po celé době jednání. Drtina o té prvé intrice komunistů s Davidem, vždy říkal, že měla vážné politické důvody. Totiž David prý již v Londýně nadbíhal , a to až nedůstojně, komunistům. Ihned přijal bez souhlasu své skupiny od komunistů nabídku, aby se stal předsedou klubu British-Czechoslovak Friendschip, který založili komunisté s agitačním posláním, jako protiváhu British-Czechoslovak Institutu. Davida jeho straničtí kolegové nechali předsedat v zájmu zachování jednotné stranické pozice (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 163, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Celé martyrium jednáních o konečné podobě nového vládního programu budoucího státu ČSR muselo směřovat k jeho konečnému schválení. Ukazovalo s, že KSČ i KSS má vše připraveno a je zcela jednotná pod taktovkou Gottwalda. Má vše dokonale promyšleno a zaneseno do podkladů. Proti nim stál, nesmělý, neuspořádaný šik nekomunistických stran, kde soc. dem. byla rozštěpena na prokomunistické křídlo Zdeňka Fierlingera, kterému snaživě asistoval Bohumil Laušman (jehož komunistická vláda po uchvácení moci v ČSR odmění tím, že ho dá unést z emigrace v Rakousku, kam se po komunistickém převratu 1948 uchýlil, a dopustí, aby byl v ruzyňské věznici utýrán k smrti: viz zde něco bližšího, včetně smrti:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohumil_Lau%C5%A1man
a nekomunistické, pravicové seskupení Václava Majera obhajujícího demokratické tradice II. internacionály. Stranu Národní socialisté podrážel, jak už bylo řečeno prokomunistickým oportunismem Josef (Jožka) David, který se stal natrvalo slabým článkem ve vedení strany.
Ale také i slovenští demokrati, svým původem agrárníci, místo aby prosazovali program své strany, nechali se komunisty vmanipulovat do jednotné delegace SNR, ve které dominovali slovenští komunisté. Když pak byl vyloučen Ján Bečka, prý pro čechoslovakismus, byl komunisty posílen proud inklinující k netolerantnosti nacionalismu. Ale vůbec největší slabinou demokratické fronty se pak stala skutečnost, že na jednání o nové vládě nebyl přítomen Msgr. Jan Šrámek, kterého zastupoval na všech jednáních nevýrazný Msgr. František Hála. Znění vládního programu tak bylo vlastně ponecháno plně v režii komunistů a jejich návrhů.
Ke střetu přece jen ještě došlo, dokonce se jednalo o střet, který hrozil i krachem celého jednání. Totiž Národní socialisté obhajovali kompromisní návrh, který byl prodchnutý duchem demokratické tolerance: nechť je dovoleno každému, aby se hlásil podle svého přesvědčení k národnosti české, slovenské nebo československé. Bylo však podivné, že i staří čechoslovakisté,

Obrázek

jako byl Šrobár (vi foto), Ursíny a Styk, byli strženi vlnou popírání československé jednoty. Pozice Slovenska, jak konstatuje ve svých poválečných vzpomínkách - Svědectví o Slovenském národním povstání, Gustav Husák, stoupla po "rozhodnutí lidu Zakarpatské Ukrajiny řešit své osudy mimo ČSR" /dnes se však již ví, že o záležitosti Podkarpatské Rusi nerozhodoval ani tak lid, jako spíše NKVD a další komunistické agentury řízené sovětským státem a jeho tajnými službami...).
Husák dále píše: "V Moskvě i v Londýně uvítali vůli slovenského lidu žít ve společném státě s českým národem; prohlášení KSS i SNR v tomto směru byla přijímána s radostí. Třebaže už od povstání vedoucí kádry v této otázce neváhaly ani nekolísaly (což není pravda, viz SNP a i výroky Husáka v něm, kdy se chtěl připojit k SSSR, když nepřistoupí vláda v Moskvě na požadavky Slováků, muselo jej usměrnit KSČ z Moskvy - má poznámka), přece jen mnozí čeští činitelé měli obavy z komplikací, aby Slovensko nehledalo jinou cestu, případně aby nepošilhávalo stejným směrem jako Zakarpatská Ukrajina. Nehledali jsme jinou cestu, ani jsme o ní nepřemýšleli, ačkoli jsme za povstání vyslovili na Benešovu adresu i tuto možnost... Českoslovenští komunisté v Moskvě žili v té době (únor 1945) pod dojmem stanoviska G. Dimitrova k česko-slovenskému vztahu; obrovská většina soudruhů s nimiž jsem mluvil, zastávala myšlenku federativního řešení státoprávního uspořádání ČSR. Bylo to řešení komunistické, podle sovětského příkladu... Vedení KSS za povstání toto stanovisko prakticky zastávalo, třebaže termínu ´federace´ jsme z ohledu na Londýn nepoužívali (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Gustáv Husák: Svedectvo o Slovenskom národnom povstaní – Bratislava : Vydavateľstvo politickej literatúry, 1964. – 617 s. a Svedectvo o Slovenskom národnom povstaní. 2. vydanie – Bratislava : Epocha, 1969. – 632 s. Z bojov o dnešok: 1944-1950 – Bratislava : Pravda, 1973. – 433 s. a Zápas o zajtrajšok – Bratislava : Obroda, 1948. – 284 s., sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 164, 165, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
, na jeho poslední straně:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“