ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 13.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 13.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 13.
Mapa bojů partyzánů demokratických, řízených exilovou vládou v Londýně

Obrázek

, a partyzánů řízených Moskvou a KSČ, na území ČSR do května 1945.
Když se, rozdělena na 4 menší skupiny, přemístila partyzánská brigáda Mistra Jana Husa do nového operačního prostoru (do oblasti Červených Janovic mezi Ledčí nad Sázavou a Kutnou Horou), začala navazovat součinnost s dalšími partyzánskými oddíly a skupinami. V novém prostoru se jednalo o součinnost s partyzánskými oddíly působícími v Českomoravské vrchovině, tedy se sovětským oddílem Jermak, s Kišovým plukem generála Svobody a s kontrarozvědným oddílem NKVD Zarevo. A právě zde se při zakládání národních výborů a při komunistické agitační činnosti, dostali partyzáni z brigády Mistra Jana Husa do rozepře s příslušníky organizací nekomunistického odboje řízeného tzv. Radou tří (někdy také zkráceně R3, více viz i o historii zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rada_t%C5%99%C3%AD
a zde pak foto:

Obrázek

velitele generála Vojtěcha Borise Luži:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Lu%C5%BEa
). Příslušníci Rady tří, kteří působily v tomto prostoru a podřizovaly se plánům na povstání řízené vládou v exilu, v Londýně, se neřídily pokyny sovětské armády ani pokyny KSČ.
"Komunistická stranická aktivita, i když se oháněla hesly široké národní fronty boje proti fašismu, nejenže tříštila síly na domácí frontě, ale předem už vytvářela podmínky pro zavádění pořádku nikoli z demokratické vůle lidu, ale tak, jak vyhovovaly zájmům Moskvy a KSČ, poslušně se podřizující jejím příkazům".

Sám Pich-Tůma přiznává, když píše: "Naše organizační činnost a vznik prvních ilegálních národních výborů však narazily na odpor nekomunistické protinacistické organizace Rada tří, která nám dala ultimátum, že pokud nepřestaneme okamžitě zakládat ilegální národní výbory a nepodřídíme se jejímu velení, bude informace o místě našeho působení předána gestapu. Teprve po válce se věci vysvětlily." A zde pan autor dodává: A jak se vysvětlily? Vysvětlily se tak, že tato vyhrůžka nebyla vůbec vyslovena (Pich-Tůma si ji vymyslel), anebo nebyla míněna vážně. Buď jak buď zakládání národních výborů v čele s komunisty a příprava nastolení komunistické nadvlády prostřednictvím partyzánského hnutí neustaly (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 90, 91, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Přes všechnu tuto protivládní činnost a nechuť se dohodnout o spolupráci s nekomunistickými partyzány, činnost brigády Mistra Jana Husa, v únoru a březnu 1945 proti Němcům a jejich válečné mašinérii pokračovala. Byly i dílčí neúspěchy a ztráty:
"V noci z 22. na 23. únor (1945) partyzáni brigády M. J. Husa poškodili lokomotivu nákladního vlaku a v téže době šestičlenná skupina pod Kolesnikovým vedením přepadla železniční stanici v Leštině a vypustila tu 18 cisternových vagónů s naftou. Druhý den večer skupina vedená Pichem-Tůmou zastřelila v automobilu na silnici Praha-Brno mezi Frýdnavou a městečkem Habry vedoucího Parteiverbindugstelle (šéf nejvyššího orgánu, hlavní vedoucí) NSDAP v Praze Bruno Waltera (zmínku viz také zde:
http://www.fronta.cz/kalendar/partyzany ... uno-walter
).
26. března se nacistům podařilo goniometricky zaměřit štáb brigády, rozmístěný v lesíku Na Dlouhé u obce Leškovice. Vojenské i policejní jednotky neprodyšně obklíčily celý prostor. Rozpoutal se noční boj s mnohonásobnou přesilou. Poslední depeše, kterou velitel odeslal sovětskému nadřízenému štábu, zněla: ´Nemáme čas prorazit. Obklíčili nás. Kapitán Fomin. Umíráme za vlast.´
V boji padli: náčelník štábu J. V. Perchun, radisté Čepurov a Poljaková, lékařka Smyková, čeští partyzáni Jan Janáček ze Sobiňova a Josef Coufal ze Samotína. Smrtelně zraněného velitele Fomina gestapáci odvezli do Chrudimi, ale dřív, než ho mohli podrobit mučení, zemřel. Partyzánská brigáda pod velením M. Picha-Tůmy však pokračovala v bojové i politické činnosti až do konce války, měla pět oddílů a na 1 200 spolupracovníků."

Bilance brigády Mistra Jana Husa, je velice pestrá a bohatá a vyjadřuje různorodost její činnosti. Velkou část činnosti zaujímá poškozování chodu německé válečné mašinérie. Ostatně posuďme:
"Zorganizovala celkem přes 100 ilegálních národních výborů a založila 96 organizací KSČ." Což je její politická činnost, bez toho, že by s ní souhlasil nekomunistický odboj.
Bilance za účelem rozvracení německé válečné mašinérie a způsobení ztrát nacistům pak zní:
"V 66 bojových akcích zlikvidoval 785 nacistů, 7 zrádců a 28 kolaborantů. Vykolejila 14 vlaků s válečným materiálem, zničila 1 nepřátelské letadlo Focke-Wulf 190, 138 aut, 28 motocyklů, 4 goniometrické stanice, 10 OT, 1 SHD a 2 protiletadlové kanóny. Z cisteren vypustili partyzáni 4 755 litrů benzínu, 2 250 litrů nafty a zásoby lihu ze 4 lihovarů. Poškodili 3 železniční a 1 silniční most, dvakrát narušili železniční trať a dvanáctkrát přerušili telefonní spojení. Vyřadili z provozu továrnu Pragofera ve Škrdlovicích a vyhodili do povětří skladiště trhavin. Úctyhodná bilance, zasluhující pochvalu sovětského velení i vedení VKS(b) a KSČ (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 91, 92, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Ještě jednu důležitou informaci zde je třeba říci tak jak ji ve své knize zachytil pan Richter a která je poměrně přesně zachycena i v dalších historických dokumentech a i třeba ve Wikipedii, o dalším osudu Picha-Tůmy, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Pich-T%C5%AFma
a také zde:
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biogr ... -tuma.html
a i v jiných článcích, viz také zde:
https://www.google.cz/?gws_rd=ssl#q=Pich-T%C5%AFma&*
. Cituji:

"Miroslav Pich-Tůma, fanatický komunista a sovětský agent, se stane po válce poslancem Národního shromáždění a ve službách StB spolupachatelem několika vražd, jak se dočteme v knize Viléma Hejla Zpráva o organizovaném násilí: ´Byli to klasické fémové vraždy, spáchané proto, že oběti nebylo ani v podmínkách totalitního režimu možno postavit před soud a zároveň se shodně mínilo, že už vědí příliš mnoho. Proto musel zemřít ing. Petr Konečný kdesi u Bánské Bystrice a Fr. Novotný u Benešova. Pich-Tůma byl podle vyjádření jednoho ze svých soudruhů, docela dobrý chlap, až na to, že koho udeřil, ten to většinou nepřežil - a rány rozdával rád.
Při výslechu ubil k smrti zpravodajského důstojníka npor. ing. Bedřicha Weisnera a jiné vězně. Nakonec byl zatčen a souzen spolu s O. Závodským, Oskarem Valešem, Ivo Milenem, Vladimírem Smolkou, Bedřichem Pokorným´. Ale to všechno teprve přinese budoucí čas, který má pro Picha-Tůmu připravenu sebevraždu oběšením /v roce 1995 - má poznámka/ (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 92, 93, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

Pokračujme znovu v líčení dalších partyzánských oddílů od září a na přelomu let 1944 a 1945. Historické podklady říkají, že v listopadu 1944 na Českomoravské vrchovině působil již zmiňovaný sovětský partyzánský oddíl NKVD zvláštního určení Zarevo, který v noci z 21. na 22. listopad přešel ze Slovenska na Moravu pod velením P. V. Fjodorova (krycí jméno Faustov).
"30. září po 23. hodině, jak víme, přistál u Račic výsadek Jermak pod velením N. I. Dmitrijeva. K místu přistání se již v ranních hodinách sjížděli četníci i německé vojsko. Partyzáni v dešti, který znemožnil jejich vystopování pomocí psů, unikali pronásledovatelům směrem na Studnici. U Ježkovic se střetli s příslušníky poddůstojnické školy Wehrmachtu. Pokračovali v ústupu východním směrem, ale na místě museli zanechat skoro všechny zásoby a výzbroj. V prostoru Studnice, kde původně měli být vysazeni, zjistili, že se nacházejí uvnitř vojenského výcvikového prostoru. Ustupovali tedy dál na východ, kde navázali spojení s českými odbojáři. Ti usměrnili jejich přesun do prostoru západně od Prostějova, kde se v lesích skrývalo několik skupin sovětských zajatců, spolupracujících s místními odbojovými organizacemi. Dmitrijev po příchodu na určené místo navázal se zajatci spojení a přijal je do svého oddílu, který se poté rozdělil na skupiny vytvářející rozptýlené jednotky Jermaka (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 93, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Seznámili jsme se před tím i s 1. čs.partyzánskou brigádou Jana Žižky, když její štáb, který se po proniknutí ze Slovenska do Beskyd, na území protektorátu, usadil na severním svahu Trojačky, nedaleko Horní Bečvy. Velitel 1. čs.partyzánské brigády Jana Žižky, poručík Ušiak měl tehdy okolo sebe 140 partyzánů. Poslechněme si co dál odhalují, historické podklady, které říkají , a to trochu blíže, kdo také byl mezi těmi 140ti Ušiakovými partyzány, na novém působišti v protektorátu:
"Mezi nimi je i Jan Dvořák, kterého přivedl Vávra-Stařík společně s Šálkem do Murzinova štábu již na Slovensku. Dvořák tehdy utekl na Slovensko, protože mu v protektorátu hořela půda pod nohama kvůli kriminálním deliktům.
Nyní po příchodu na Moravu, se při hledání spolupracovníků v řadách místního obyvatelstva setkal s jistým Jaškem, který se vydával za vedoucího komunistické odbojové organizace, ale ve skutečnosti pracoval jako konfident pro ostravské gestapo s úkolem navázat spojení s vedením partyzánů. Jašek Dvořáka, který sám již na Slovensku spolupracoval s gestapem, snadno získal pro spolupráci s ostravskou služebnou (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 93, 94, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 13.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 14.

Při dalším, bližším, seznamování s 1. čs.partyzánskou brigádou Jana Žižky, opět narážíme na jméno Vávra-Stařík. Historiografie o něm zase mluví v době, kdy se s oddělenou skupinou partyzánů dostal do protektorátu, na Moravu, přes Makytu v prostoru Lázů. První úkryt na Moravě této skupině poskytl pasekář Pavel Kreta v Huslenkách-Uherské.
"Příslušníci partyzánského oddílu Liptál, vedeného Stanislavem Mikou, jim našli ještě dva další úkryty v chalupách Jana Surého a Antonína Surého v Hovězí-Stříbrníku. Koncem října Jaroslav Švehla, syn hajného v liptavské oboře, s Pavlem Krajčákem celou Vávrovu skupinu zavedl do hájenky Obora, kde si už skupina partyzánů zřídila základnu. Netušili, že mají ve svých řadách agenta gestapa, ruského emigranta Nikolaje Šapošnikova, štábního kapitána předválečné československé armády, který byl vsetínským gestapem vyslán na Slovensko, aby pronikl mezi partyzány. Vávra, který se s Šapošnikovem sblížil, jej určil svým zástupcem a místním odbojářům jej představil jako spojku pro styk s nimi. Odbojáři si Šapošnikova, který svým chováním vzbudil jejich podezření, dali prověřit. Byl spatřen, jak vchází do budovy vsetínského gestapa. I další získané informace potvrzovaly, že Šapošnikov je zrádce. Partyzáni jej proto 12. listopadu 1944 zastřelili. Vávra-Stařík, který se stejně jako Šapošnikov často vzdaloval od skupiny, v době odhalení jeho konfidenství nenadále svou skupinu bez udání důvodů opustil a uchýlil se do své rodné obce Lhoty u Malenovic (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 94, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

V oblasti, kde se po příchodu na Moravu usídlila Ušiakova 1. čs.partyzánská brigáda Jana Žižky, sídlil i nekomunistický západní výsadek Wolfram (
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Wolfram
a zde: http://www.v-klub.cz/view.php?cisloclanku=2005082801
). Velitel západního výsadku Wolfram, kapitán Otisk chtěl navázat také spolupráci s 1. čs.partyzánskou brigádou Jana Žižky, ale při výměně názorů došlo při setkání vedoucích představitelů k názorovému rozdílu a ukázala se ideová propast, která je rozdělovala.

"Poručík Ušiak otevřeně prohlásil: ´Kde ja budem bojovať, tam mi žiaden prezident Beneš nemá čo rozkazovať!´ Kapitán Otisk to vzal na vědomí. Jeho oddíl byl po všech stránkách lépe vybaven, a proto poskytl Ušiakovi 10 000 marek ve snaze pomoci jeho oddílu, ale když viděl, že komunističtí partyzáni bojují za jinou vládu než on a jeho lidé, ztratil zájem na další spolupráci (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 94, 95 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

Historické dokumenty však obsahují ještě jednu spolupráci, mezi jedním ze členů nekomunistické skupiny Wolfram, kterým byl Josef Bierský, a jedním ze členů Murzinových partyzánů Stanislavem Kotačkou. Příběh říká, že ač neměla být mezi Wolframem a brigádou Jana Žižky žádná spolupráce, jedna se přece jen udála a znamenala pohromu a přinesla další sledy různých událostí...:

"Přesto jeden z jeho bojovníků, Josef Bierský (z nekomunistického západního výsadku Wolfram - má poznámka), je pověřen zúčastnit se 19. října 1944 ilegální schůzky v prostoru hory Smrk. Doprovází ho jeden z Murzinových partyzánů Stanislav Kotačka, který pobytem u partyzánů hledí zatáhnout oponu za svou minulostí kriminálního zločince. Cestou podlehne svým zločineckým sklonům. V příhodném okamžiku Bierského zavraždí a okrade o peníze i cennosti. Vlakem pak odjede do Brna. Tam 20. října padne do rukou policie, která ho odevzdá gestapu. Při výslechu ochotně prozradí všechno, co ví o západních i východních partyzánech, udá jejich pomocníky i místa pobytu. S využitím jeho výpovědi gestapo 22. října pozatýkalo hajné J. Faldyna, K. Kurečka a F. Kubala, v jejichž revírech se partyzáni Jana Žižky usadili. Všichni tři byli popraveni. Partyzáni naopak odhalili a zastřelili konfidentku M. Ryplovou, která k nim byla vyslána, aby podávala zprávy. V obsažné knize Jaroslava Pospíšila Hyeny nacházíme příběhy dokládající, že mezi partyzány se vedle uvědomělých bojovníků proti fašismu a přesvědčených stoupenců komunistické odbojové linie vyskytovalo i mnoho dobrodruhů, násilníků i vyslovených zločinců. Vedle hrdinů, odhodlaných v každé situaci obětovat život, se v složitých situacích lidé tohoto druhu zachovali zpravidla jako bezectní ničemové, zbabělci a vyslovení zrádci."

Co se také stávalo bylo, že se partyzáni střetli i navzájem, o čemž svědčí další příhoda:

"27. října 1944 se pozdě v noci v objektu Minaříkovy pily v Ratiboři na Vsetínsku konala důležitá porada zástupců partyzánské skupiny kapitána V. G. Ševcova-Grekovského s představiteli odbojových odborových organizací Vsetínska (zmínku pak viz i zde:
http://www.pametnaroda.cz/story/vitek-l ... -1924-3209
). Na poradu se dostavil i po zuby ozbrojený Vladimír Krejčík, užívající krycího jména kapitán Jerry, se svým pobočníkem. Ševcov mu začal ostře vytýkat, že se svými lidmi drancuje a okrádá chudé rolníky, pasekáře, terorizuje obyvatelstvo a dopouští se i jiných nepřístojností, které poškozují dobré jméno partyzánů. Krejčík s pobočníkem se nezmohli na slovo odporu. Žádali pouze, aby se celá věc řešila na štábu 1. čs. partyzánského oddílu, a ze schůzky zřejmě rozčileni odešli. Asi po dvou hodinách se kapitán Jerry vrátil s hloučkem svých partyzánů, došlo k přestřelce, při níž byli sovětští partyzáni kapitán Ševcov-Grekovskij a poručík Pavel Pimenov zastřeleni.
V Ušiakově štábu upevnila své postavení blonďatá podporučice Olga Františáková, zejména tím, že držela s politickým komisařem Stěpanovem. Plnila úkol kurýra, zajišťujícího spojení s rozptýlenými součástmi brigády i s místními spolupracovníky (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 95, 96, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

A tak jsme se dostali k jedné z nejtragičtějších událostí v životě a boji 1. čs.partyzánské brigády Jana Žižky, na jejímž konci byla smrt jejího velitele, tehdy poručíka Jána Ušiaka, statečného partyzánského velitele (něco více viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1n_U%C5%A1iak
). Z mnou uznávaného historického pramene se dozvídáme, cituji:

"Na 2. listopad byla dohodnuta schůzka vedení brigády se zástupci ilegální organizace KSČ a výsadku Wolfram na mýtině u Čerova mlýna v Beskydech. Jako ostravský zástupce strany se na ni dostavil konfident M. Jašek, takže gestapo o schůzce vědělo a mělo ji pod kontrolu. Dozvědělo se však o ní i velení Einsatzkommanda I Rusham, které v ní vidělo příležitost zlikvidovat velitelské centrum banditů, jak Němci nazývali partyzány. Policejní síly prostor schůzky obklíčily. Propukla prudká přestřelka, v níž byli zraněni Ušiak, Murzin i další partyzáni. (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 96, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.). "
Událost je pak z pozdější zprávy tehdejšího náčelníka štábu 1. čs.partyzánské brigády Jana Žižky, kapitána Dajana Bajanoviče Murzina, který v ní napsal, cituji:
"Přišli jsme na mýtinu nedaleko rozcestí u mlýna... Fašisti nás napadli ze zálohy. Začali jsme střílet ze všech stran. Jako člověku, který má dostatek zkušeností z partyzánských bojů v Bělorusku a na Ukrajině, mně bylo okamžitě jasné, že jsme padli do léčky. Někdo nás zradil. Byli jsme obklíčeni. Na dlouhé rozvažování nezbývalo času, střely nás stále bičovaly. Vydal jsem rozkaz k plnému krytí a začal jsem v polokruhu střílet ze samopalu... Začal tvrdý, nerovný boj. Staršina Kravčuk samopalem prostřílel cestu směrem na Kněhyni. Pravděpodobně nám chtěl umožnit návrat ke štábu... Vše se bleskově odehrálo v několika okamžicích. Ušiak dal rozkaz k útoku a k průlomu z obklíčení, abychom se mohli stáhnout ke Kněhyni. Ruční granáty, kterými jsme zaútočili proti nepříteli kryjícímu se v okolních houštinách, nám na několik okamžiků uvolnily cestu. V místech, kde jsme právě byli s Ušiakem, terén prudce stoupal. Rychle jsme vyrazili vpřed a stříleli kolem sebe. Náhle jsem ucítil tvrdou ránu do nohy. Vzápětí následoval pád na kolena. Ušiak byl bledý jako stěna. Obě ruce měl prostřílené. Ukryli jsme se za kmen stromu a začali znovu pálit. V tom okamžiku byli s námi dva partyzáni. Rozhodl jsem se, že Ušiaka je třeba za každou cenu dopravit do štábu. Vydal jsem rozkaz. Cílenými salvami jsem začal krýt přepravu a vyprázdnil jsem dva zásobníky.
Nepřátelé se stále více blížili k mému úkrytu. Znovu jsem vystřelil a plazil se k okraji rokle. Následoval prudký pád, zraněnou nohou jsme narazil na nějaký kámen a tělem mi projela nesnesitelná bolest. Ještě mne zamrazila studená voda horského potoka. Vše jsem si ale uvědomil až po několika dnech, kdy jsem nabyl vědomí. Ani dnes však nemohu přesně určit, jak dlouho jsem ležel tam v té chladné vodě... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z hlášení D. B. Murzina, který napsal: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, na str. 96, 97, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.). "
A pak již náš přední historik dovypráví: "Vážně zraněného Ušiaka partyzáni dopravili nejprve do osamělé chalupy pod Martiňákem. Odtud jej zanedlouho převezli do domku O. Machandra v Čeledné. Murzina odnesli do lesního úkrytu na úpatí Magurky, kde se následující tři týdny léčil v péči J. Křenovského a J. Tkáče.
Příslušníci 1. čs. partyzánské brigády J. Žižky ani v té době nezanechali bojových diverzních akcí, jako byly přepady četnických stanic, německých i protektorátních úřadů a ničení jejich spisů a kartoték, napadání stráží a hlídek. .... Začátkem listopadu provedli pět diverzních akcí na tratích v okruhu své působnosti.
Nacisté v široce založené operaci Tetřev (viz i zde na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Tet%C5%99ev
), kterou řídil sám K. H. Frank, vypátrali bunkr štábu v Kněhyni a 3. listopadu jej obklíčila početná stíhací skupina z Holešova. Partyzáni svedli s nacisty urputný boj, v němž jich několik padlo, ale většina pronásledovatelům unikla. Na udání agenta Dvořáka, který se stále držel v blízkosti štábu, zahájili nacisté týž den razii ve Velkých Karlovicích a Prostřední Bečvě, v Čeladné i v dalších místech, kde se partyzáni ukrývali v chalupách vesničanů. Desítky zatčených byly odvezeny k výslechům do Ostravy a mnozí z nich pro výstrahu veřejně popraveni.
Poručíka J. Ušiaka se nacisté chtěli zmocnit živého, ale statečný partyzánský velitel, když zjistil, že dům je obklíčen a nelze uniknout, si přiložil pistoli ke spánku a zastřelil se (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 97, 98, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.). "
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 13.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 15.

Německá proti partyzánská "operace Tetřev" (viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Tet%C5%99ev
) se nijak zvlášť nepodařila. Nezničila ani štáb 1. čs.partyzánské brigády Jana Žižky, a ani nijak zvlášť neomezila činnost brigády.
Již v prosinci 1944 došlo k reorganizaci štábu, když velení 1. čs.partyzánské brigády Jana Žižky, převzal uzdravený a radiotelegraficky povýšený na majora D. B. Murzin
/zde viz

Obrázek

foto D. B. Murzina/, za mrtvého Ušiaka. Náčelníkem štábu brigády se stal V. Nastěnko a politickým komisařem byl I. P. Stěpanov.
A došlo k dalším neopatrnostem, a projevovala se i nezkušenost některých, která znamenala smrt partyzánů, ale především smrt jejich pomocníků z řad obyvatelstva, cituji:

"Jedné prosincové noci se u Slavičíńových a Pastorkových ubytuje skupinka sovětských partyzánů. Jejich stopy nenechává bez povšimnutí stíhací oddíl z Morávky, který zanedlouho dorazí ke zmíněným usedlostem. Po zjištění, že partyzáni nerozestavěli hlídky, zaujali Němci výhodné pozice. Z obklíčeného domku A. Koloničného v té době odchází nic netušící S. Mnichopovič. Krátká dávka ze samopalu jej usmrcuje. Další partyzáni se brání, dům je proto zapálen, v nastalém zmatku se třem bojovníkům podaří uprchnout, další dva jsou v přestřelce zabiti. Zadržen je těžce zraněný sovětský partyzán V. Dunajevskij, kterého později vyšetřuje oddíl zvláštního určení ve Starých Hamrech.
Po zostřeném výslechu Dunajevskij označil na Morávce mnohá stavení podporovatelů partyzánů. Tito lidé jsou nasváženi do obecního hostince na Morávce. Postupně bylo V. Dunajevským usvědčeno 24 osob, z nichž 14 vlastenců stihl trest smrti, další horalé byli odsouzeni k dlouholetému pobytu v káznici. Dunajevskij prozradil také umístění bunkru na Malém Travnatém. Po jeho obklíčení padlo v přestřelce osm sovětských partyzánů, dalším třem se podařilo uprchnout (Historickým podkladem pro informace je výňatek z knihy J. Pospíšila a také: pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 98, 99, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

O činnosti partyzánů, která se vyznačovala zrádcovstvím konfidentů a i násilnostmi partyzánů, z knihy Hyeny od Jaroslava Pospíšila, z prostoru Podbeskydí, od obyvatel beskydských kotárů, cituji:

"Nadlesní ing. Vilém Nevřala z hájovny revíru Podolánky-Čeladná uvádí: ´Od podzimu roku 1944 se kolem naší myslivny v revíru Podolánky začaly pohybovat malé skupinky partyzánů, kterým jsme vypomáhali jídlem a drobnými věcmi, které po nás žádali. Hodně napětí lidé v Podbeskydí prožili po tragické smrti

Obrázek

velitele partyzánů Ušiaka /viz foto J. Ušiaka/ a zatčení hajného Křenovského, který byl pravděpodobně udán nadlesním Zdeňkem Pitnerem. Neustálé prohledávání lesů německým jagdkomandem, které chodilo ve skupinkách o 25 až 30 plně ozbrojených mužích, nahánělo lidem strach. Obavy byly také ze zrádců z partyzánských řad a provokatérů. Byli jsme ve dvojím ohni, na jedné straně měl lesní personál okamžitě hlásit každý podezřelý pohyb neznámých osob v revíru, na druhé straně jsme chtěli partyzánům pomoci...
Často neuvážené a bezcitné chování nás od této pomoci odrazovalo a mezi občany zasévalo nedůvěru.
Zvláště odsouzeníhodným činem bylo zavraždění hajného Josefa Děckého, kterého lesní personál našel podřezaného pod vrstvou odtávajícího sněhu na lesní cestě směrem na Kněhyni. Po této tragické události se hajní domluvili, že pokud zahlédnou při obchůzce lesem nějaké podezřelé lidi, budou se tvářit, jako by nic neviděli.
Za svého služebního působení v Beskydách jsem se setkal s mnohými pasekáři, kteří se na partyzánský odboj dívali spíše s rozpaky a despektem. Nakolik se partyzáni při svých akcích chovali odvážně, nemohu posoudit, uměli však loupit a znásilňovat ženy. Jednou večer k nám přišli opilí, jeden z nich mě vyzval, abych mu šel cosi ukázat ven. Za chvíli jsem z domu zaslechl křik. Dveře verandy byly zamknuté - manželka zůstala uvnitř a někdo z nich jí začal obtěžovat. Začal jsem bouchat na dveře, až mi otevřeli...
Partyzáni nám také sebrali poslední jídlo, nepomohlo naříkání ženy, že má děti, co jim dá jíst. Byli to neurvalci a bezcitní zbabělci. Na lidi na samotách si troufli, ale krást u bohatých německých rodin v Čeladné se báli. Vzali nám také všechny cennosti.
To, co se stalo nám, potkalo i jiné lidi žijící na pasekách. V jedné usedlosti znásilnili tři sestry. Slušní partyzáni byli spíše výjimkou a ti měli naši podporu (Historickým podkladem pro informace je výňatek z knihy J. Pospíšila Hyeny, a také od: pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 99, 100, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."

Těch příběhů podobného rázu zde již zaznělo více a podporuje je i další, který náš historik ve své knize také uvádí, včetně výňatku z novely mnou oblíbeného Ladislava Mňačka - Smrt si říká Engelchen. Tu si každý přečtěte v této novele, nebo v knize Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, od pana PhDr. Karel Richter, CSc., na str. 100. Já zde ocituji další takový příběh, jako výňatek (v Pospíšilově citaci z knihy Hyeny), který nastínil pan Karel Richter o zločinném násilí partyzánů, když napsal, cituji:

" Zločinnou násilnickou zvůli některých partyzánů dosvědčuje (v Pospíšilově citaci) i Jindřiška Růčková-Havrlantová: ´Dodnes nerada myslím na to, co jsem prožila jako patnáctiletá dívka 9. prosince 1944 na Bílové u Rejnovic. V ten den k nám přišli partyzáni a nařídili, abychom k uvítání majora Murzina zabili prasnici, která zrovna měla selátka. Prosili jsme je, aby to po nás nechtěli, protože malá prasátka by uhynula. Jako náhradu jsme jim nabízeli ovce. Tyto však partyzáni odmítli, šli do domu strýce Josefa Růčky číslo 22, kde v podvečer prasnici zabili. Syn Josefa Růčky Jaroslav se s tím nemohl smířit, odešel do Podhradní Lhoty, kde na četnické stanici nahlásil, co se stalo.
V době nepřítomnosti se dostavil Murzin, na jehož počest byla u Josefa Růčky a Kubíčků připravena hostina. Strýc Josef při ní rozjařeným partyzánům sdělil, že jeho syn se zabitím prasnice nesouhlasil a odešel to ohlásit. Opilí partyzáni neznali slitování. Počkali si, až se vrátil mladý Jarek, napadli jej a pobodali. Došlo i ke střelbě, při které zabili tetičku Růčkovou. Pak partyzáni, kteří vyváděli jako diví, odešli ke Kubíčkům a chalupu strýce Josefa Růčky zapálili. Po tomto činu se přesunuli na okraj lesa, kde čekali na četníky. Ti ale odešli, když z dálky uviděli, že chalupa hoří. Po tom všem jsme pak už jen mohli vypravit pohřeb tetičky a bratrance Růčkových, který v nemocnici zemřel´ (Historickým podkladem pro informace je výňatek z knihy J. Pospíšila, Hyeny, a také od: pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 100, 101, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Bylo zaregistrováno mnoho dalších případů, kdy nezodpovědné chování partyzánů zavinilo smrt civilních obyvatel a hovořili jsme i o tom, že do partyzánských skupin proniklo mnoho konfidentů. V historických podkladech se hovoří např. o svůdné Martě Rakové, jako agentce gestapa, která prý okouzlila Murzinova velmi blízkého spolupracovníka Martina Valaštiaka, který byl kurýrem pro spojení a pak jej dokonce získala pro spolupráci s gestapem. Ale nezodpovědnost a lehkomyslnost některých partyzánů škodila i dalším partyzánským skupinám ve vlastní 1. čs.partyzánské brigádě Jana Žižky. Historické zdroje uvádějí příklad, cituji:

"V úseku Raškovice a Nošovic si počátkem ledna vybudoval základnu jeden z oddílů brigády, vedený Emilem Muroněm. 10. ledna 1945 při střetu se stíhací jednotkou oddílu Rusham byl Muroň zajat. Po tvrdých výsleších jej dopravili do služebny ostravského gestapa. Komisař Dietrich jej přinutil pod hrozbou smrti ke zradě. Udal své přechovávatele, J. Bártka, J. Bílka, otce a syna Mikulcovy z Bukovin jako pomocníky partyzánů. Všechny čeká zatčení a smrt.
V únoru si Muroň vysloužil zařazení do kategorie placených agentů. Udá manžele Hlinské z Růžďky, kteří mu poskytli úkryt. Jeho informace přivodí zatčení pětičlenné rodiny Strnadelových, rodiny Sládečkových, S. Mužika a H. Šipka, manželů Dudkových... Vláká do pasti gestapa sovětského parašutistu Ostapenka ze skupiny Arap, kpt. A. J. Niščimenka a jejich pomocníky, četaře F. Janečka a další.
V Murzinově štábu se uchytili i jiní konfidenti, Josef Kocian, Jaroslav Nogol, Mrňka, Svoboda. Objevil se tu i proslulý agent František Šmíd, nedlouho předtím, než byl odhalen a zneškodněn. Těsný kontakt s černovousým Murzinem navázal i František Foukal, který zároveň udržoval styky s gestapákem Supparitschem."

Bohužel docházelo i k přehmatům, že z konfidentství byli obviněni a zastřeleni lidé, kteří jimi nebyli, tedy lidé naprosto nevinní, kteří byli obviněni bez jakéhokoliv důkazu.

"Na základě falešných údajů konfidenta Nogola, jak uvádí Jaroslav Pospíšil, vydal štáb partyzánské brigády bez jakéhokoli prověřování rozkaz k zastřelení dvaadvacetiletého Jana Rafaje z Jasené. Podle svědectví pamětníků rozkaz vydal pian a zloděj, který se vetřel mezi partyzány. Rafajova rodina požádala Janova přítele Rudolfa Turečka, aby se vydal k partyzánům a pokusil se zjistit, co se stalo s jejich synem, o němž již dlouho nemají žádné zprávy. Do hor Turečka doprovázel Miroslav Laža. Některému z výše postavených sovětských velitelů se oba mladíci zdáli podezřelí. Bez jakéhokoliv vyšetřování nařídil údajnému partyzánovi Turínovy z Prlova, aby oba nevinné mladíky, úpěnlivě prosící o život, zastřelil. Nebyl to zdaleka poslední případ toho druhu (Historickým podkladem pro informace je výňatek z knihy J. Pospíšila, Hyeny, a také od: pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 101, 102, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
na jeho konec, viz nyní zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“