ČSR roku 1945. Pražské povstání Č 10.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání Č 10.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 10.
Mapa míst bojů SNP

Obrázek

i s konečným odporem povstalecké armády a partyzánů na Slovensku, v říjnu 1944.
V předchozím historickém popisu jsme se věnovali, po poraženém SNP, v listopadových dnech roku 1944 až do ledna 1945 partyzánům a vojákům, kteří byli tlačeni do Nízkých Tater. Nyní si řekněme jak se situace partyzánů a povstaleckých oddílů vyvíjela na západním Slovensku, a jihozápadní části středního Slovenska, když v těchto oblastech byla odlišná. Většina partyzánských oddílů na západě a jihozápadě Slovenska musela ihned po porážce SNP, a to neustále, krvavě a urputně, bojovat s německými jednotkami Heimaschutzu (Heiamaschutz -jednotky Vnitřní bezpečnosti, nebo také Domobrany, neboť se jednalo o území s německým obyvatelstvem Slovenska), Pohotovostními oddíly Hlinkovy gardy i protipartyzánskými teroristickými komandy.V Uhrovské dolině, v její horní části, bylo soustředěno, a to až do poloviny listopadu 1944, celkem pět partyzánských obcí. Prakticky nejsilnějším partyzánským oddílem, z oněch pěti, tam byl partyzánský svazek, později brigáda Jana Žižky, které tehdy velel Teodor Pola a operovala ve Strážských vrších. Původní oddíl Teodora Poly, měl přibližně 500 mužů, ale s příchodem oddílu brigády Jegorova se zvětšil na takřka 1 000 mužů ve zbrani.
Ještě před koncem roku 1944 se k brigádě připojil také oddíl Stalin, kterému tehdy velel A. A. Martynov, a ve kterém byl, jako jeho součást, i oddíl německých antifašistů Thälmann z východoslovenského Medzeva vedený V. Müllerem, a splynul s ostatními oddíly a brigádami, stejně jako oddíl Vpred J. Hečka-Hory a Vorošilov K. G. Ivanova.
Všechny tyto jednotky chtěly přejít na Moravu, jenomže v dané době konce roku 1944 to nebylo možné. Slovenské svahy Javorníků byly Němci důkladně střeženy a to jednotkami divize SS Gallizien, německou 154. pd Wehrmachtu a slovenskými pohotovostními oddíly Hlinkovy gardy.

"V pohoří Vtáčník si zřídil základnu oddíl Vtáčník, vedený F. Hagarou a štáb brigády Jána Nálepky s částí jejich příslušníků. V polovině listopadu tu vznikl oddíl Major pod velením F. Ninise. V prostoru Rokoše púsobil oddíl Dolné Vestenice, kterému velel Štefan Humaj.
Partyzáni v této oblasti prováděli destrukce na železnici a elektrickém vedení a sváděli boje se stíhacími a trestními jednotkami. Zvlášť úspěšný byl překvapivý útok na Nováky, spojený s ničením důlních zařízení.
Německé velení ve spolupráci se slovenskými kolaborantskými orgány koncem roku zesílilo činnost proti partyzánům v oblasti Nitranské doliny. Od 28. listopadu 1944 tu začala operovat speciální jednotka Edelweis mjr. hraběte Thuna. V součinnosti s brigádou SS Dirlewanger podnikla přepad oddílu Vtáčník v Baskově dolině. Pročesávacími akcemi německé trestní oddíly nutily partyzánské jednotky k prostorovému rozptýlení a ústupovým bojům.
Těžké boje sváděly partyzánské jednotky na pravém břehu Váhu pod Javorníky, v oblasti Malých a Bílých Karpat.
2. Stalinova brigáda se pod tlakem nepřítele stáhla. Po neshodách ve štábu se její náčelník štábu Lošakov s částí brigády a radiostanicí oddělil a odešel na východ, kde se spojil s oddílem kpt. Kučery a společně utvořili brigádu Stalin. Velitel 2. Stalinovy brigády J. Brunovský se s většinou bojovníků vrátil do Malých a Bílých Karpat, kde mimo jiné úspěšně zasáhli proti německé jednotce a Hlinkovým gardistům vyslaným k zatýkání v Moravském Lieskovém.
V těžkých podmínkách vyvíjel činnost oddíl Za vlast M. J. Saveljeva v prostoru Kysuce. Podnikal zdařilé destrukční akce, třebaže za cenu velkých ztrát.
V posledních dnech, srpna 1944 (tedy v začátku SNP - má poznámka) byla na základně brigády P. A. Velička v Turci vysazena jedenadvacetičlenná smíšená Sovětsko-slovenská organizátorská skupina, jejímž velitelem byl poručík Ján Ušiak, politickým komisařem Alexander Turský a náčelníkem štábu kapitán D. B. Murzin. Skupina se ještě na základně rozvinula na oddíl
(Historickým podkladem pro informace je zde výňatek, který sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., do knihy - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 77, 78, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem.)."
Zde ještě mapa akcí partyzánů

Obrázek

na území Čech a Moravy v době od ledna až do května 1945.
V partyzánském hnutí a v jeho prezentaci historiků po skončení války, se na území, Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, několik desítek let "opěvovaly" jen ty nejlepší vlastnosti. V historických knihách a učebnicích dějepisu jsou většinou slova o hrdinství, obětování, lásce k vlasti až k obětování života a další. Vůbec nic proti tomu. Určitě se jednalo o lidi, kteří ve většině případů tyto vlastnosti měli a dali je ve prospěch vlasti. Je jen trochu škoda, že se nemluvilo i o těch lidech, "kteří využili situace, kdy muž či žena má v ruce zbraň a v rámci té dobré myšlenky, řečené v prvých dvou větách, ji zneužije!" Ano i v partyzánském hnutí byli"také partyzáni", kteří kradli, znásilňovali, udávali a zabíjeli, čímž zatížili toto hnutí těmi nejhoršími možnými pohnutkami lidské povahy! Někteří to dělali jen ve svůj osobní prospěch, někteří byli, jako udavači, někdy přinuceni pod nátlakem, či vyhrožováním vyvraždění rodiny, z přinuceni.
Pojďme řekněme si o některých dalších prohřešcích proti partyzánské etice doby (když jsme již použili něco v citaci z pana Karla Richtera, vyprávění mlynáře Čermáka.).
Není na mě, abych soudil, jen informuj
i:
Jednou z kontroverzních postav partyzánů je pak Čech Jozef Vávra zvaný Stařík, který se do řad Sovětsko-slovenské organizátorské skupiny, vedené Jánem Ušiakem (viz výše podtržený text), "který přišel na Slovensko z Moravy a na partyzánské základně ve Sklabini se objevil se skupinou odbojářů z Hlohovce, kde se předtím zapojil do ilegální činnosti pod jménem Dubňanský. Při organizování partyzánského oddílu byl pověřen funkcí výkonného rotmistra."
Vávra-Stařík byl skutečně velmi podivný člověk. Je možno se podívat na popis jeho osoby zde: od Jaroslava Pospíšila , Hyeny, popisující partyzánské hnutí na Zlínsku:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hyeny_(Ja ... D%C5%A1il)
a kontraverze zde:
http://www.hyenyvakci.cz/
a o knihách Hyeny a Hyeny v akci také zde i o autorovi a jeho knihách:
http://www.cesky-dialog.net/clanek/1999 ... ny-v-akci/
http://www.zlin.estranky.cz/clanky/jose ... .t.r..html
http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=044&clanek=040403
Kontroverzní postavou Vávry-Staříka, se také ve své knize zabývá i pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, na str. 79 až 99, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz. Doporučuji všem si knihu přečíst. Dle poznatků, které jsou vypsány na stránkách 81, až 82, si udělejme sami dojem, kdo zde byl kdo. Jedná se o citaci z Jaroslava Pospíšila, jeho knihy Hyeny - a tam svědectví partyzána Josefa Bolfa, cituji o Vávra-Staříkovi:

"I když nebyl ještě výkonným (výkonným rotmistrem partyzánského oddílu - má poznámka), měl velice důležité slovo a Murzin mu značně podléhal. Jednou se stalo, že Vávra-Stařík přivedl do brigády jistého Dvořáka a sestry Beloňovy. Později se ukázalo, že všichni byli konfidenti gestapa. V době napadení naší brigády Němci u Štiavníku byli jak Vávra, tak Dvořák a Šálek, partyzán ze Sulovského Podhradí, od brigády odloučeni a pobývali v Bytči. Když o tom s odstupem doby přemýšlím, a není to jen můj názor, došlo asi k tomu, že nás v Bytči oznámili gestapu, a to proti nám vyslalo vojsko.
Naší skupině byl tehdy k dispozici autodopravce Jan Kasoň z Bytče, který nás vozil dle potřeby. Jednoho dne vezl do Bytče také Vávru, Dvořáka a Šálka. Účel této cesty jsem neznal, protože Vávra měl dost dobré postavení ve štábu, a proto cestu bez problémů prosadil. Zpět se vrátili za dva dny pouze Vávra-Stařík a Dvořák, Šálek měl údajně zůstat v Bytči.
Asi za týden jsem se sešel v jednom hostinci v Bytči s taxikářem Kasoněm, který mi řekl, že ti tři partyzáni, které vezl, byli asi po dobu dvou hodin na gestapu, odkud se pak nechali dovézt do Tatra-banky. Do Štiavniku se vrátili jen Vávra a Dvořák; kde se zdržel Šálek, taxikář nevěděl. Kasoň byl pak za pár dní zastřelen gestapem v Bytči. Než se tak stalo, vše , co jsem se dozvěděl, jsem oznámil veliteli skupiny Ušiakovi, který si prostřednictvím spojky nechal Kasoně předvést a podrobně jej vyslechl. Poznámky z výslechu s dalším písemným materiálem byly v držení Ušiaka, který jej nechal zakopat na Štiavníku. Po skončení vyšetřování Kasoně došlo mezi Ušiakem a majorem Murzinem k velké hádce, při níž Ušiak vytýkal Murzinovi, že Vávra, Dvořák a Šálek jsou konfidenti gestapa. Murzin se jich zastával a tvrdil, že je do Bytče poslal on a že za ně všechny ručí. Ušiak se chtěl odvolat k velení brigády, což však nebylo ostatními ruskými partyzány schváleno (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z knihy Hyeny, Jaroslav Pospíšil, který výňatek psal z vyprávění partyzána Josefa Bolfa, když vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., do knihy - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 81, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem.)."
Příběh z vyprávění partyzána Josefa Bolfa pokračoval dál, když byl za nějaký čas vyslán do Dubnice nad Váhom pro zbraně a střelivo a když k svému úžasu, v Bytči na nádraží, spatřil Jana Šálka, "který spolu s třemi gestapáky kontroloval u autobusu doklady cestujících. Po osvobození byl Šálek mimořádným lidovým soudem v Bytči odsouzen k osmi letům vězení za udání řidiče Kasoně, hostinského Josefa Masarika a fotografa Kupanici z obce Velké Rovné. Bolfovi, který měl možnost s ním hovořit, tvrdil, že tyto lidi nemá na svědomí on, ale Vávra-Stařík. Řekl mu také, že má písemné i fotografické důkazy, které usvědčují Vávru, Dvořáka a a faráře Köspeliho z Velké Rovné jako konfidenty gestapa. On si prý svůj trest odsedí, ale až se vrátí, usvědčí ty pravé spolupracovníky gestapa (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek z knihy Hyeny, Jaroslav Pospíšil, který výňatek psal z vyprávění partyzána Josefa Bolfa, když vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., do knihy - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 81, 82, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz. , na některých místech i s mým komentářem.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání Č 10.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 11.

Další z kontroverzních postav partyzánů byla Olga Františáková (nar. 1926, čili v roce 1939, by jí bylo 13 let a v roce 1944, kdy se přihlásila do Ušiakova oddílu, jí bylo již však 18 let), která byla v době, kdy se přihlásila do Ušiakova oddílu (1944), charakterizována, jako "mladá a hezká blondýna z moravské vesnice Ublo u Vizovic, kde si její otec, bývalý celník z Podkarpatské Rusi, pronajal hostinec." O jejím působení v partyzánském hnutí za druhé světové války, bylo i pro internet napsáno mnoho charakteristik, jak z lokálních historických zdrojů a vyprávění přímých účastníků, tak i z oficiálních a i polooficiálních zdrojů. Její postava je i součástí několika knih zabývajících se partyzánským hnutím (včetně knihy od Jaroslava Pospíšila, Hyeny a knihy Hyeny v akci - má poznámka) a byla i součástí soudních sporů o její práci u partyzánů. Má své obhájce, ale i odpůrce, kteří jí obviňují , že byla konfidentkou gestapa. Některé z názorů a výpovědí viz zde:
https://www.google.cz/?gws_rd=ssl#q=Olg ... C3%A1+1944&*
a místní zde, jako Vyškovsko:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/ ... ovsku.html
a Vlašský odbojový spolek zde:
http://www.jurickuvmlyn.unas.cz/olga.htm
a pak forum.valka. cz: zveřejnění konfidentů, kde je pod Brno: uvedena jako konfidentka, když dole, v diskuzi, má i obhajobu:
http://forum.valka.cz/topic/view/27364/ ... otektoratu
Ocituji zde dál co ve své knize napsal historik pan Karel Richter, když říká:
"Na Slovensko se dostala ilegálně, nákladním vlakem s pomocí vedoucího restaurace na nádraží v Horní Lidči. Nejdříve se napojila na Štefánikovu brigádu, než si našla cestu k Ušiakovu vznikajícímu oddílu. Svěží zjev a příchylnost jí snadno získávaly obdiv, sympatie a důvěru mužů. Především Ušiaka a Murzina. Hlavně Murzina, který si ji oblíbil natolik, že ji zařadil mezi své nejbližší spolupracovníky. Olga brzy dostala hodnost podporučice. Mluvila česky, slovensky, maďarsky i ukrajinsky. Bývala proto přítomna při výslechu nováčků (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 82, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem.)."

Pokračujme dál Ušiakovým oddílem partyzánů, který již v září 1944 měl 150 mužů a žen. V tom čase přišel vysílačkou rozkaz náčelníka Ukrajinského štábu partyzánského hnutí a oddíl se vydal na pochod z Turce, kde v té době byl, přes Rajeckou dolinu a Kysuci na Moravu. Měli jen několikadenní odpočinek v Rajci a poté se oddíly poblíž Povážské Teplé přeplavily přes řeku Váh.
Od dne 20. září 1944 se oddíl začal jmenovat 1. československý partyzánský oddíl Jana Žižky a to já měl 300 členů, díky přílivu dobrovolníků. Přepadl několik četnických stanic, aby si doplnil potřebné zbraně a munici.
Díky spolupráci s ilegální organizací KSS si 1. československý partyzánský oddíl Jana Žižky zajistil i podporu místního obyvatelstva, která byla nezbytně nutná pro logistiku (potraviny, šatstvo a další)
. Cestou podnikali partyzáni tohoto oddílu diverzní akce na železnici v oblasti Povážské Teplé.
Partyzánský průzkum pak zkoumal obranu Němců a místních oddílů Domobrany na moravsko-slovenských hranicích, když při tom navázal kontakt s moravskými odbojáři a již v noci z 21. na 22. září 1944 se 1. československý partyzánský oddíl Jana Žižky pokusil v okolí Velkých Karlovic proniknout na území protektorátu Čechy a Morava.
Jenomže při pronikání narazili na velice silnou nacistickou pohraniční jednotku, která je zdržovala bojem a stačila si přivolat "Einsatzkomando (speciální jednotka) SD Rusham" z Velkých Karlovic. Došlo k prudkým a krvavým bojům a partyzáni byli nuceni ustoupit. Svůj pokus o tři dny opakovali se stejným výsledkem. Oddíl byl nucen ustoupit.
Po nezdarech se velení 1. československého partyzánského oddílu Jana Žižky, že slovensko-moravské hranice bude muset překonávat po menších skupinách a na více místech.
Přechod hranic se jako prvým podařil, 60ti členné skupině, kterou vedl náčelník štábu D. B. Murzin, a to v noci z 28. na 29. září 1944, kdy partyzáni dosáhli určeného prostoru pro shromáždění celého oddílu - u Kněhyně. V prvé skupině byly i již "jmenovaní" partyzáni, podporučice Olga Františáková a i Vávra-Stařík.
Asi tak za čtrnáct dní po prvé skupině pak přišly i dvě další větší skupiny, kterým jednotlivě veleli J. Ušiak a O. Meleka. Až za těmito dvěma se pak na Moravu, ale po bojích, dostaly i menší skupinky. Štáb 1. československého partyzánského oddílu Jana Žižky se po několikatýdenním "martýriu", konečně shromáždil v chatě na Trojačce.
Jeho prvním úkolem bylo, "zorganizovat další nové skupiny a oddíly a poskytovat pak zázemí a veškerou pomoc všem výsadkům, které prostřednictvím Rudolfa Slánského a mjr. Schramma organizovalo vedení KSČ v Moskvě", ruku v ruce se sovětským velením, či spíše sovětské velení s přispěním vedení KSČ.
"V listopadu přešel ze Slovenska na Moravu desetičlenný sovětský výsadek Zarevo pod velením kapitána P. V. Fjodorova s krycím jménem Faustov, který měl plnit organizátorské, diverzní a zpravodajské úkoly. Se stejným pověřením partyzánský štáb 1. Ukrajinského frontu vyslal na Moravu šestičlennou výsadkovou skupinu M. J. Saveljeva, kterou posílili místní dobrovolníci a dvě skupiny uprchlých sovětských zajatců.
Na poradě, která se konala 7. října 1944 ve štábu 1. Ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva, do jehož podřízenosti od 30. září na žádost ÚV KS(b) Ukrajiny a moskevského vedení KSČ přešly všechny partyzánské oddíly a brigády působící na území Československa (ČSR), bylo nařízeno vysazením desantů a vysíláním oddílů ze Slovenska organizovat usilovně partyzánské hnutí v Čechách a na Moravě, samozřejmě s prosovětským, komunistickým zaměřením.

Bylo to zřejmé zesílení sovětských příprav k vojenskému a současně i politickému ovládnutí československého území!
"Počátkem listopadu se do Užhorodu přemístil frontový štáb partyzánského hnutí podřízený hrdinovi SSSR podplukovníku I. M. Bovkinovi. Zahraniční byro KSČ v něm zastupoval major Schramm. Není divné, že československého spojence v záležitostech týkajících se osvobozování jeho území zastupuje představitel komunistické strany a nikoli vlády ČSR nebo hlavního velení armády ČSR?"
A poté, do prostoru protektorátu Čechy a Morava, šel jeden výsadek (vzduchem) z Ukrajiny za druhým, a my si o většině, pro přehled, řekněme, cituji:
"Z polního letiště v Rzeszówě startují letouny s dalšími výsadky určenými k plnění úkolů v českých zemích. 30. září krátce po 23. hodině seskočilo poblíž Račic u Vyškova patnáct parašutistů oddílu Jermak pod velením N. I. Dmitrejeva. Výsadek je složen ze sovětských příslušníků a Poláka Nowackého.
16. října s netušenými potížemi byla nadvakrát v prostoru Tuchořic a Loun vysazena skupina Jan Kozina, jíž velel poručík V. Kiš. V bojích s nacisty se výsadek rozčlenil, někteří příslušníci padli, někteří byli zajati. Vasil Kiš s pěti dalšími parašutisty se probili z obklíčení a s těžce raněným Melnikem na nosítkách z větví s pomocí statečných českých vlastenců prošli s nacistickými pronásledovateli v patách přes celé Čechy až na Českomoravskou vrchovinu, kde Vasil Kiš postupně utvořil partyzánský pluk generála Svobody.
Za devět dnů po vysazení výsadku Jan Kozina, 25. října 1944, byla vypravena skupina Dr. Miroslav Tyrš. Nepříznivé počasí způsobilo, že se při vysazení rozdělil na dvě části, které se navzájem nenašly. Někteří příslušnici výsadku padli v boji s pronásledovateli, ale zbylí parašutisté dorazili na Českomoravskou vrchovinu, kde se připojili k různým sovětským zpravodajsko-diverzním skupinám.
Jako poslední byl vysazen dvanáctičlenný partyzánsko-organizátorský desant ´Mistra Jana Husa´ o němž vyprávějí vzpomínky Miroslava Picha, užívající krycí jméno Tůma, politického komisaře desantu
(Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 84, 85, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem.)."
Zde je něco o Picha-Tůmovi shromážděno ve Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Pich-T%C5%AFma
o jedné z jeho obětí, viz zde:
https://trutnovinky.cz/zpravy/aktuality ... emny-vrah/
a jednu zvláštní zpověď a obhajobu partyzánů s náznaky i obvinění Pich-Tůmy viz také zde:
http://www.lipovec-licomerice.cz/histor ... ne-obdobi/
Mladý komunista Pich byl zapojen do ilegální stranické činnosti na Úpicku. Jejich činnost byla rychle Němci odhalena a on musel v létě roku 1940 uniknout zásahu gestapa. Přes Slovensko, Maďarsko a tehdejší Podkarpatskou Rus se dostal s třemi přáteli do SSSR. Tam prošel, vzhledem k tomu, odkud pocházel, z ČSR, sovětskou internací, o které nikdy raději neřekl ani slovo někomu, kdo by mu naslouchal. Zvláštní je, že se mu jako málokomu podařilo pomocí Mezinárodní organizace pomoci bojovníkům revoluce, dostat na svobodu. Pracoval pak chvíli v továrně ve Lvově a tehdy dal dopisem o sobě vědět Klementu Gottwaldovi. Gottwald si jej dal nejprve prověřit. Jeho reakce přišla až v době po 22. červnu 1941, když Němci vtrhli do SSSR. To byl již Miroslav Pich a jeho kamarádka Věra na útěku. Přes Voroněž, Omsk, Novosibirsk se ocitl v městě Frunze, kde tehdy sídlilo české družstvo Interhelpo a odtud odjel za prací do Džalal Abadu. Až zde mu přišel dopis, že se má dostavit do úřadovny Kominterny v Ufě. Zde se dokonce v budově ÚV Kominterny setkal s Gottwaldem a Kopeckým. Potvrdil jim, že chce, jako mladý člověk, prodělat výcvik a nechat se vysadit jako parašutista v Čechách, aby mohl pokračovat v boji s nacisty. Velmi rychle byl odeslán do speciální školy v Kušnarenkovu, kde tehdy největší a nejrozsáhlejší špionážní organizace na světě - Kominterna - připravovala agenty pro plnění komunistických úkolů v různých zemích.
Sem jezdili přednášet takový lidé, jako čelní představitelé mezinárodního komunistického hnutí, Togliatti, Dolores Ibaruri, Wilhelm Pieck
/pozdější prezident NDR a vedoucí tajemník obdoby komunistické strany v tehdejším východním Německu
https://cs.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Pieck
/ (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 85, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání Č 10.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 12.

Byl rok 1943,

Obrázek

když Miroslav Pich /něco více viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Pich-T%C5%AFma
/ skončil výuku a byl poslán do další školy nedaleko Moskvy, kde se setkal s takovými lidmi, jako byl Jan Harus, Josef Hečko a pozdější major Augustin Schramm. O několik dní později tam do kurzů jezdili přednášet i čeští komunisté Jan Šverma a Rudolf Appelt. Oni, ale i všichni sovětští instruktoři jim vždy říkali jednu zásadní věc, my vás můžeme vyškolit jen vojensky. Vyzbrojíme vás moderní technikou, seznámíme vás se zásadami konspirace a i s nejnovějšími znalostmi o aparátu nepřítele a naučíme vás zpravodajské práci, kterou potřebuje, potřebují, vojenské aparáty Rudé armády a také vaše oddíly a vaše organizace KSČ. Ovšem pokyny k tomu jak budete pracovat dostanete až od svého vedení, komunistické strany, to jsou vaši představitelé. Těmito slovy, které napsal sám Pich jen dokládal, že "organizování partyzánského hnutí na československém území, včetně zakládání Národních výborů, bylo záměrně a cílevědomě vyňato z pravomoci československé vlády. Ve svých vzpomínkách to sděluje zcela jednoznačně. 'Mimo naši školu tzv. Organizátory partyzánského boje existovala ještě škola pro radisty. Obě - napojené přímo na centrálu v Moskvě - spadaly po rozpuštění Kominterny /největší špionážní organizace světa/ do kompetence zahraničního oddělení VKS (b). Ovšem politicky jsme například my z Čech byli podřízeni moskevskému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem." /Komu bylo podřízeno moskevské vedení je nám zcela zřejmé. Já dodávám komunistům, kteří se chystali na převzetí vlády v ČSR - má poznámka/ (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 85, 86, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem.)."

Své představy o tom, jak bude působit Pich-Tůma v rámci KSČ vyjádřil slovy, cituji:
"Příslušníky ilegálních organizací, kteří nebyli napojeni na bojové jednotky, jsem chtěl nejdříve důkladně poznat a vhodné typy získávat pro členství v komunistické straně. To ovšem předpokládalo věnovat velkou pozornost přesvědčování a školení, seznamovat lidi se situací, vysvětlovat postavení strany v protifašistickém zápase a jejich taktiku. Počítal jsem i se zakládáním nových organizací strany o něž bych se mohl za všech okolností opřít."

I další slova, kterými se vyjadřoval Pich-Tůma, hovoří o školení mladého komunisty, připravujícího se do protektorátu, a jsou o zámyslech KSČ řízených Sověty:

"V hotelu Lux, kam ho před odjezdem do Kyjeva pozval Klement Gottwald, dostal od něho i od přítomného Jana Švermy pokyny pro zakládání národních výborů a organizací strany a zároveň i pokyny pro případný styk s odbojovými organizacemi orientovanými na Západ. I z toho faktu jasně vysvítá, jak vedení strany pod záminkou rozvíjení partyzánského hnutí proti fašistům usilovalo o předběžné zajišťování svých mocenských pozic na úkor všech ostatních československých politických stran, přičemž odbojové organizace podřizující se vládě byly viděny jako protivníci. Šlo vlastně o přípravu mocenského puče (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 86, 87, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem.)."

A pak už v Kyjevě, opět na školení, se seznámil Pich-Tůma se všemi, kteří byly přiděleni k jeho desantu (většina byla zkušenými členy NKVD a nejméně pak členy KSSS. Byl mezi nimi i velitel, kapitán A. V. Fomin
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boj_Na_Dlouh%C3%A9
http://www.vhu.cz/exhibit/bluza-kpt-a-v-fomina-1944/
, všichni z desantu používali krycí jméno Tůma). Prošli praktickým a rychlým výcvikem v seskoku padákem a 26. října 1944, na potřetí, "zvečera nastoupili v Rzeszóvě do dvoumotorového Letounu Li-2." Zajímavá byla i jejich výstroj a výzbroj: "Každý měl na zádech padák s automatickým i ručním ovládáním, na prsou batoh, na levém rameni samopal, protože přes pravé se při dopadu dělal kotoul, v každé kapse po jednom ručním granátu, jednu pistoli na boku, druhou pod levou paží. V batohu měl každý jídlo na čtyři dny (čokoládu, suchary, konzervy), obvazový balíček a baterku. Tůma dostal navíc na mikrotečkách údaje pro destrukční a konspirativní činnost, 400 záložních nábojů do samopalu a pistole, svazek dolarových bankovek.
Jako komisař byl jmenován do hodnosti kapitána."
Jejich desant se musel dvakrát vrátit kvůli špatnému počasí. Velitel štábu Bovkum, který je vypravoval podezíral piloty ze strachu sestoupit níž pod mraky, aby je nesestřelilo německé protiletadlové dělostřelectvo. Na téma, že je válka, že nikde nebudou ve vatičce jim vynadal a řekl ještě, že by měli být přiděleni někam do skladu v zázemí.
Napotřetí odletěli a seskočili, z dvanácti jich dobře přistálo jedenáct, scházela jen kapitánka zdravotní služby Lidie Smyková.
"Výsadek měl přistát u rybníka Velké Dářko, ale vlivem navigačních potíží, zaviněných vypuštěním rybníka, parašutisté seskočili asi o padesát kilometrů dále na severovýchod u osady Lovice. Několik dní marně hledali lékařku Smykovou.
Vítr zanesl její padák stranou. Dopadla na dvorek zemědělské usedlosti. Při seskoku si zranila nohu. Vyvlékla se z padáku a dobelhala se k lesu, kde si obvázala podvrknutý kotník. Pak zalezla do sušáku s jetelem. Proležela v něm několik dní, než jí šťastnou náhodou objevili spolehliví vlastenci Markovi z Turkovic, vzdálených asi čtyři kilometry od místa seskoku. Rodina jí s rizikem smrti poskytla bezpečný útulek ve svém domku.
Po nějakém čase se Lydii s pomocí Markových podařilo shledání s desantem, který se náborem dobrovolníků rozrůstal na početný partyzánský oddíl."
Prvé dny týdny tohoto desantu bylo jejich zvětšování se a navazování spojení se svým okolím a i se svou základnou za frontou, konkrétně s 1. Ukrajinským frontem.
"Dík spojení s českými vlastenci na Čáslavsku si oddíl M. J. Hus vybudoval civilní základny v obcích Lipovec a Licoměřice. Po hřebeni Železných hor se přesunul na Chrudimsko do prostoru Trhové Kamenice. Odtud se později přemístil do Žďárských vrchů, kde s pomocí místních lesníků vytvořil rozsáhlou ilegální organizaci a zformoval silnou partyzánskou skupinu, která byla v únoru 1945 rozkazem 1. Ukrajinského frontu přejmenována na brigádu (kde byla vzata tímto do stavu a pak také na základě tohoto rozkazu zásobována - má poznámka). Její centrální základnou se stal prostor obce Křížová. Úspěšně plnila úkoly stanovené partyzánským štábem 1. Ukrajinského frontu: organizovat partyzánské hnutí s využitím uprchlých sovětských zajatců a místního obyvatelstva a současně konat politickou práci ve prospěch národní a demokratické revoluce vedené komunistickou stranou a ustavovat ilegální národní výbory, které zajistí převzetí moci komunistickou stranou, provádět destrukční činnost na komunikacích a zpravodajskou činnost pro štáb 1. Ukrajinského frontu (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 88, 89, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Velení a štáb partyzánské brigády si během nějakého času vybudoval několik operačních základen v okolí Krucemburku. Tím se tam také samozřejmě dostal do "hledáčku" nacistů, kteří proti partyzánům nasadili silné policejní a i vojenské oddíly a pochopitelně se i pomocí konfidentů - průzkum - snažili pronikat až ke štábu. Když se partyzáni dozvěděli, že hajný z myslivny nad obcí Fryšava poskytl Němcům informace o rozmístění partyzánských skupin, byl partyzány bez milosti popraven.
Z vyprávění Picha-Tůmy, se dozvíme o další činnosti partyzánské brigády, a reakcích Němců a i o letecké dodávce materiálu ze SSSR:

"Čas rychle utíkal a nebylo dne, aby některá z našich skupin něco proti nacistům nepodnikla.
Začátkem prosince 1944, když jsem ubytoval velitele, náčelníka štábu, radistu a lékaře u Hlávků na Račíně u Přibyslavi, jsem přešel s větší partyzánskou jednotkou do míst, kde první oddíl, vedený N. Kolesnikovem, s pomocí domácího obyvatelstva úspěšně přijal náklad sovětského letadla.
Dalo se usuzovat, že k nějaké provokaci dojde i tam. Zbývala jediná cesta: posunout tábor dál od Zbyslavce, tedy až na Prachovice. Varujeme obyvatelstvo, spolupracovníky, nabádáme k zvýšené opatrnosti a vyzýváme je, aby v případě vyhrocené situace opustili domovy a přišli mezi nás. Potom už vydávám rozkazy k odlákání nepřítele bojovými akcemi dále od základen, v severozápadní části Železných hor (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 89, 90, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Pro nás je určitě zajímavé jak dopadly některé akce. Zde tedy jsou některé povedené a nepovedené akce, a to jak partyzánů, tak i povedené a nepovedené akce Němců. Stejně tak došlo i na další konfidenty gestapa.
"Od zamyšleného přepadu hostince, kde němečtí i protektorátní prominenti oslavovali zakončení velkého honu v lesích u Třemošnice, se muselo upustit kvůli hezkému počasí, které přilákalo na procházku do lesa mnoho lidí z vesnice, kteří by při akci byli ohroženi na životech.
Netrvalo ani dva dny a po štábu začalo slídit gestapo. Vyslalo do Licoměřic bývalého partyzána Novotného, kterého předtím chytili a pod hrozbou smrti donutili ke konfidentské spolupráci. Byl odhalen a zlikvidován. Stejně skončil i další agent gestapa O. Pokorný. Teprve třetí konfident L. Bambas se uchytil u svého kamaráda, pekaře Kurky, a vyzvěděl údaje, které gestapu posloužily k akci jagdkomanda a jednotky Wehrmachtu vedené gestapákem P. H. Feustelem (který bude odhalen a odsouzen až v roce 1972 v Berlíně). Partyzáni se z Lipové prostříleli obkličovacím kruhem. Nacisté v přestřelce ztratili šest mužů.
Koncem ledna (1945) byly gestapem napadeny základny v prostoru Trhové Kamenice a poté v Křížové. Sílící aktivita jagdkomand v Železných horách donutila štáb, aby rozdělil oddíl, přejmenovaný v únoru rozkazem 1. Ukrajinského frontu na brigádu Mistra Jana Husa, na čtyři menší skupiny, které se přesunou do oblasti Červených Janovic mezi Ledčí nad Sázavou a Kutnou Horou (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 90, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016., Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
a zde na poslední stránku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“