ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 4.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 4.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 4.
Mapa Evropy

Obrázek

k 1. lednu 1945, když červené je území osvobozené Spojenci.
Chvíli ještě pokračujme popisem odboje a partyzánským hnutím KSČ, které bylo skutečně v době druhé světové války nejaktivnější. Prozatím popisujeme jejich vidění odboje a partyzánského hnutí v ČSR, abychom si potom řekli o jejich chybách, dogmatech, které přetrvávaly v popisu dějin celých 40 let.. A poté si řekneme některé pravdy, komunisty celých 40 let zamlčované.
V konci roku 1944 a na začátku 1945 se KSČ zotavovala z úderů, které jí postihli zásahem gestapa. V létě roku 1944 totiž gestapo zatklo celý třetí ilegální ÚV KSČ a rozbilo redakci ˇRudého práva´. Němci tehdy ve svých sdělovacích prostředcích vyhlašovali, že ´zlikvidovali celé komunistické hnutí v protektorátu Česky a Morava´ (Historickým podkladem pro informace zde je: KSČ v boji za svobodu, Praha 1949, str. 218.). "Ale komunistická strana byla přes těžké ztráty stále v řadách bojovníků proti nacismu. Nesmrtelné hrdinské činy Jana Švermy (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_%C5%A0verma), Julia Fučíka /https://cs.wikipedia.org/wiki/Julius_Fu%C4%8D%C3%ADk / (určitě se tito lidé také podíleli na boji s Němci, ale historiky komunistů byly jejich činy až příliš glorifikovány - má poznámka) a mnoha dalších vlastenců, kteří obětovali svůj život za svobodu a štěstí lidí, byly světlým příkladem odvahy a hrdinstvím v boji proti fašismu nejen pro Čechy a Slováky, ale i pro všechny národy.
Jednotlivé organizace začaly navzájem navazovat spojení, které bylo přerušeno zatýkáním a popravami. V prosinci 1944 byla z podnětu pražských organizacích ´Aktiv´ a ´Plamen svobody´ a organizace komunistické mládeže ´Předvoj´ zahájena činnost nového, již čtvrtého ilegálního ÚV KSČ. Jeho členy se stali Václav David, Vladimír Koudský, Lumír Čivrný, František Šiška a jiní. Byl obnoven také ústřední orgán strany ´Rudé právo´. V lednu 1945 schválil ústřední výbor usnesení o zaměření stranické práce v dané revoluční situaci (je třeba si všímat slov kterými komunistická historiografie popisuje válečné období, neboť ona nebyla jenom ve válce s nacisty, ona byla zároveň v tzv. Revoluční době, revoluční situaci, neboť zároveň bylo jejím posláním přece svrhnout buržoazii a utvořit nový řád podle vzoru SSSR, s pomocí NKVD. Dějiny prostě podává antagonisticky s třídním nesmiřitelným bojem s dalším nepřítelem - má poznámka). Toto usnesení bylo ve formě výzvy k českému lidu uveřejněno v ´Rudém právu´ (Rudé právo bylo nástroj působení na masy lidí, které KSČ používala před válkou a i v době boje proti německým okupantům - má poznámka.). Ústřední výbor v něm pranýřoval praktiku pasivního vyčkávání, kterou prosazovala buržoazie v čele s emigrantskou londýnskou vládou (opět komunistická lež, která se ani nezmiňuje ve svém popisu dějin zde o žádném výsadku, vysílaném londýnskou exilovou vládou, z kterých opět připomínám, Silver A a Anthropoid, ale byli i další - má poznámka), a vyzýval lid k aktivnímu ozbrojenému boji za Československo. Ve výzvě se pravilo: ´Nesmí se stát, aby náš národ nečinně očekával své osvobození Rudou armádou. Byla by to nesmazatelná skvrna na jeho cti. Nesmí se stát, aby se český národ nepostavil k ozbrojenému odporu proti ničení našich měst a vesnic ustupujícími hitlerovskými armádami, proti odvlékání českého lidu na západ, proti zničení Prahy. Český národ musí svými silami přispět k svému osvobození, k záchraně českých životů a bohatství českých zemí. Protože se již válka přenesla na území naší vlasti a naše osvobození je blízké, je příkazem dne bezodkladně činit přípravy k bojovým akciím a započít s jejich prováděním (Historickým podkladem pro informace zde je: Archív Ústavu dějin Komunistické strany Československa, 1945/III, ilegální ´Rudé právo´ z ledna 1945.). Výzva končila výkladem perspektiv budování osvobozené republiky, v níž se musí hned od začátku chopit moci národní výbory zvolené lidem.
Při veškeré své činnosti se nově vytvořené ilegální vedení strany opíralo o pražský kraj, zahrnující pražské a okolní závody, a o odbojové hnutí ve středních Čechách. Postupně bylo navázáno spojení se stranickými organizacemi na Moravě.
Počátkem roku 1945 začali téměř ve všech obcích vznikat ilegální národní výbory, v nichž se soustřeďovalo řízení odbojového hnutí. Počet sabotáží neustále stoupal. Práce v továrnách a doprava, které měli pro nacistickou armádu stěžejní význam, byli dezorganizovány absencí a dalšími formami odporu. V továrnách a na závodech vznikali z podnětu komunistů ilegální dělnické rady.
Avšak hlavní formou boje proti německým okupantům bylo partyzánské hnutí. Velkou zásluhu o toto hnutí měly ze Slovenska a ze Sovětského svazu přesunuté oddíly a partyzánští organizátoři, kteří měli bohaté zkušenosti z bojů v nepřátelském týlu / tady u těch národních výborů zvolených lidem je schována připravená taktika komunistů, která se dávala, po zrušení kominterny dohromady v Moskvě. Tam kde do vesnice či města vstoupily partyzánské oddíly, v jejichž čele byli bud přímo příslušníci NKVD, nebo přímo komunisté, byly ustaveny takové národní výbory, ve kterých měli většinu komunisté spolu s jejich sympatizanty, nebo jenom komunisté, kteří pak propagandisticky ovlivňovali obyvatelstvo té které vesnice či města a připravovali si místo pro převzetí moci svou průběžně připravovanou komunistickou revolucí, jako dalším stupněm třídního boje. O tom budeme hovořit i v dalších textech i se zdroji informací, které též uvádím dál i zde - má poznámka/.
Již koncem roku 1944 se ze Slovenska na východní Moravu těžce probojovala partyzánská brigáda ´Jan Žižka´. Velel jí skvělý syn československého lidu, slovenský národní hrdina Ján Ušiak (viz zde foto

Obrázek

Jána Ušiaka) a po jeho smrti D. B. Murzin /viz zde foto

Obrázek

D. B. Murzina/ (o této partyzánské brigádě, jejích velitelích, o boji a působení jak na Slovensku, tak na Moravě, bude ještě řečeno mnoho dobrého i nedobrého z historických pramenů zkoumajících skutečnosti po roce 1989, a to jak v místě působení, tak i právě ze zápisů kronik a národních výborů, a i německých pramenů. Dokonce budou použity informace z historického pramene z roku 2016 - má poznámka).
Brigáda navázala spojení s ilegálními komunistickými organizacemi a místními odbojovými skupinami a zahájila svou činnost v Moravskoslezských Beskydech.
Zároveň se přes Slezsko do Čech přesunula skupina partyzánských organizátorů ´Záře /Zero/´ (i zde bude mnohé ještě řečeno). Podnikla smělý výpad k řece Sázavě, kde začala vytvářet partyzánské oddíly a vysvětlovat obyvatelstvu mezinárodní situaci a význam vítězství Rudé armády. Ilegální odbojové skupiny a partyzánské oddíly každým dnem rostly. Vstupovalo do nich jednak místní obyvatelstvo, jednak váleční zajatci, kteří uprchli z fašistických mučíren
(Historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 263, 264, 265 a také nejnovější historický zdroj - pan PhDr. Karel Richter, CSc., z knihy - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. str. 58, 59 až 107, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz ., na některých místech s mým komentářem, / PhDr. Karel Richter, CSc - zde je jedna z jeho činností -, vědecký pracovník, Praha, Vojenský historický ústav, a ve Wiki jsou pak základní data a knihy, které vydal:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Richter
/. Dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie - Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a mé poznámky a další historické zdroje uvedené v Použité podklady na konci článků.).
V lednu 1945 bojovalo již v Československu přes 60 partyzánských oddílů, brigád a svazků v celkovém počtu asi 10 000 lidí (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 265, zde byly použity jako informace výňatky z A. I. Neborezov, Nacionálno-osvoboditělnoje dviženije - Národně-osvobozenecké hnutí v Československu 1938-1945, Moskva 1961, str. 322.). Vznikly proslavené partyzánské brigády a oddíly ´Dr. Miroslav Tyrš´, ´Jan Kozina´,´Mistr Jan Hus´a ´Prokop Holý´.
Také na Podbrdsku, ve staré partyzánské oblasti s rozvětveným komunistickým podzemím, se aktivizovala partyzánská činnost. Skvělými organizátorskými vlastnostmi a velkou odvahou zde vynikali sovětští důstojníci-výsadkáři J. A. Olesinskij, P. V. Fjodorov (Faustov), S. P. Zvězděněv a českoslovenští komunisté Václav Baumgartell, Bohuslav Němec, Alois Laube a jiní. Do poloviny dubna (1945) zachvátilo partyzánské hnutí většinu Čech, a hlavně Moravu.
V prostoru Brna rozvinuly bojové akce oddíly Rudolfa Procházky a Aloise Zahajského. Nejsilnější činnost soustředili partyzáni proti hlavní dopravní tepně Ústí nad Labem-Lysá nad Labem-Česká Třebová-Přerov-Hranice. Dalším důležitým objektem jejich činnosti byly trati Plzeň-Praha a Jihlava-Brno. Působením partyzánů se na těchto tratích, tak důležitých pro fašistickou armádu, zpomalila doprava.
Partyzáni v Čechách a na Moravě prováděli na pokyn sovětského velení hluboký průzkum v nepřátelském týlu. Za pomoci místních obyvatel získávali přesné a cenné informace ze Schörnerova štábu.
Partyzánský boj uvedl do pohybu široké vrstvy lidu. Partyzánské hnutí v Československu se stalo silou, která pomohla zajistit vedoucí úlohu proletariátu v národní a demokratické revoluci /opět je zde přiznání, že komunisté nebojovali jen s nacismem, ale vedli třídní boj, revoluci, za reinstalaci ČSR ve prospěch svůj a ve prospěch skutečnosti, že ČSR měla být satelitem SSSR - má poznámka/ (Historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 265.).
Hitlerovské velení vyvíjelo horečné úsilí a snažilo se partyzánské hnutí potlačit. Očekávaných výsledků však nedosáhlo. Odvážní bojovníci nejenže fašistům unikali, ale sami jim způsobovali velké ztráty. Partyzáni byli nepolapitelní, objevili se vždy tam, kde je nepřítel nečekal a bojovali odvážně s dovedně. V rozsáhlých horských lesích na Slovensku bojovali partyzáni ve skupinách, které měly při některých operacích až 1 500 lidí. V Čechách se zase lépe osvědčily menší oddíly. Hrdina Sovětského svazu A. S. Jegorov vzpomíná: ´Naše převaha spočívala v tom, že jsme byli v horách a volně přecházeli z jednoho místa na druhé. Nikdy jsme neútočili čelně, ale vždy z boků nebo z týlu a převážně pouze v noci (Historickým podkladem pro informace je zde: Stranický archív Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 114, inv. čís. 1, sp. 1, l. 177.).´ Avšak hlavní síla partyzánů spočívala v tom, že bojovali za spravedlivou věc, za svobodu a štěstí lidí, a proto je lid plně podporoval. Národní výbor v obci Staré Hory charakterizoval činnost partyzánské brigády A. S. Jegorova takto: ´V našem okrese pomáhal partyzánům každý občan. Partyzánské oddíly při všech nebezpečných operacích díky této pomoci narůstaly a stávaly se velkou silou (Historickým podkladem pro informace je zde: Stranický archív Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 112, inv. čís. 112 - 1, sp. 22, l. 99.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 4.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 5.

A pak východní historiografe, a to formou dopisů, mnohdy třeba oprávněně, ale jak si později řekneme i neoprávněně, od národních výborů měst a obcí partyzánům, glorifikuje partyzány na území Slovenska a zbytku českých zemí. Mnohdy neoprávněně píši proto, že v mnoha městech a vesnicích byl stav takový, že tam v národních výborech seděli radní dosazení partyzány, či přímo partyzáni, nebo jejich sympatizanti, kteří měli zájem zakrýt nepravosti a chyby i pro obyvatelstvo smrtelné. Politický chaos v letech 1945 až únor 1948 pak nepřinesl ještě nijaké závažné odhalení, nepravostí, nebo přinesl jen některá, v konání partyzánů, neboť se lidé teprve z války vzpamatovávali. Po únoru 1948 zde vládla KSČ, která už vůbec nechtěla, aby se její předvoj, partyzáni s členy KSČ a NKVD zvlášť nějak odhalovali, mimo těch nepohodlných jako byl Husák a ještě pár. A tak trvalo desítky let, než některé pravdy o partyzánech, jako předvoji lidově demokratické revoluce, či - ´národní a demokratická revoluce a republiky lidové, sociálně spravedlivé a opravdu demokratické´ - došlo k rozuzlení v celém partyzánském hnutí.
Došlo k tomu, že může být řečeno tohle byla dobrá a poctivá a obětavá práce a činnost partyzánů, která pomohla Rudé armádě a osvobození ČSR. Že se může ukázat kolikrát partyzáni nasazovali své životy při přepadech Němců, a prakticky při všem co konkrétního prováděli v té době, při získávání informací pro vojenské štáby sovětských frontů a další jejich činnost, včetně převedení maďarských a německých vojáků a důstojníků, jako zajatců přes frontu. To aby mohli být zajatci i vyslechnuti, tedy jako zdroj informací a další a další partyzánská činnost.
A poté též - jsou zde jejich krvavé stopy v podobě konfidentů gestapa, přímé vraždy poctivých partyzánů, které zavraždili nekritičtí, ba přímo zločinečtí partyzáni, vina za vypálení Ploštiny a zabití jejich obyvatel Němci, a další vraždy, znásilňování žen, dokonce tří sester a i manželek těch, kteří jim pomáhali. Stejně jako zbytečné návštěvy partyzánů v obcích za krvavou a zločinnou zábavou, zlodějnou, udání konfidentů v řadách partyzánů "gestapákům", což mělo vliv na nevinné občany obcí a měst, v podobě krvavého konání Němců (Historickým podkladem pro informace jsou zde: mé poznámky z mnoha historických děl za 40 let, včetně zápisů z mnohých obcí, a také informace od nejnovějšího historického zdroje, od mého velice oblíbeného historika - pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o., str. 58, 59 až 107, jejich web je: www.noos.cz /zde je jedna z jeho činností -, vědecký pracovník, Praha, Vojenský historický ústav, a ve Wiki jsou pak základní data a knihy, které vydal:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Richter
/. A také kniha Hyeny - literatura faktu od Jaroslava Pospíšila, která se zabývá 2. odbojem, partyzánským hnutím na Zlínsku za druhé světové války, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hyeny_(Ja ... D%C5%A1il)
, kde přes některé chyby vyvrácené soudem, soudem vyvolaném účastníky odboje / viz zde:
http://www.hyenyvakci.cz/
zde včetně recenze:
http://www.cbdb.cz/kniha-160082-hyeny
/, se odhalují také mnohé pravdy/ ale i nepravdy/. Dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie - Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a mé poznámky a další historické zdroje uvedené v Použité podklady na konci článků.).
Pojďme tedy nyní ještě na onu, až - "glorifikaci partyzánů" - ve formě dopisů národních výborů pro partyzány (Upozorňuji zde na zdroj, ze kterého čerpala východní historiografie - hlavní štáb partyzánského hnutí - má poznámka.), jak si je poznamenala východní historiografie, cituji:

"Ve spisech hlavního štábu partyzánského hnutí se zachovalo nesčetné množství dopisů, které psaly národní výbory partyzánům. Vyzařuje z nich upřímná láska lidu k osvoboditelům.
Národní výbor z obce Pohorelá napsal partyzánům svazku ´Klement Gottwald´: ´Na vaše hrdinské akce nikdy nezapomeneme (Historickým podkladem pro informace je zde: Stranický archív Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 112, inv. čís. 112 - 1, sp. 22, l. 22.). O partyzánské brigádě pod velením J. F. Voljanského je možno číst: ´Její příchod ozářil náš život jako sluneční paprsek, který k nám pronikl z temných lesů (Historickým podkladem pro informace je zde: Stranický archív Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 114, inv. čís. 1, sp. 1, l. 36.). Národní výbor z Vavrišova napsal v děkovném dopise z 27. února 1945 partyzánské ´Štefánikova brigádě´: ´Děkujeme vám za všechno. Zima roku 194/45, kterou jste vy prožili v našich Vyokých Tatrách, byla pro nás velmi těžká. Dnes, kdy byla prušácká bestie definitivně poražena a naše vesnice osvobozeny, radujeme se s Vámi. Slovensko už vstává, pouta si strhává´ (Historickým podkladem pro informace je zde: Stranický archív Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 110, inv. čís. 110 - 1, sp. 5, l. 43.).
Nerozborné spojení partyzánů s lidem bylo nejdůležitější podmínkou jejich úspěšného boje. Obyvatelstvu dávalo potraviny a oděvy a pomáhalo jim v jejich šlechetném vlasteneckém boji. A proto se hitlerovcům a jejich nohsledům nepodařilo osvobozenecké hnutí v Československu zlomit.
Československé partyzánské hnutí je skvělým příkladem mezinárodní jednoty a vzájemné pomoci v boji proti společnému nepříteli. V bojové rodině československých partyzánů bojovali Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Lotyši, Poláci, Maďaři, Francouzi, Belgičané, Angličané, Američané a dokonce i Němci. O mezinárodním charakteru mnohých partyzánských formací svědčí jejich složení. Například slovenský svazek ´Jan Žižka´měl k 1. únoru 1945 785 lidí a z toho bylo 498 Slováků, 115 Čechů, 149 Rusů, Ukrajinců a příslušníků jiných národů SSSR, 10 Francouzů, 2 Angličané, 1 Američan, 8 Maďarů a 2 Němci (Historickým podkladem pro informace je zde: Stranický archív Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 112, inv. čís. 112 - 1, sp. 1, l. 125.).
Postupně, jak bylo Československo osvobozováno sovětskými vojsky, partyzánské jednotky se rozpadaly, sovětští vojáci a důstojníci se zařazovali do Rudé armády a místní partyzáni se stávali hlavními kádry budovatelů nového Československa. Část partyzánů zůstala v nepřátelském týlu, bojovala proti hitlerovcům a pomáhala Rudé armádě zakončit válku úplným vítězstvím svobodomyslných národů světa.
Tak se Československo proměnilo z arzenálu německé fašistické armády v sud prachu, v prostor aktivního boje všeho lidu proti fašistickému okupačnímu režimu. Místo toho, aby se stalo štítem, který chrání jihovýchodní přístupy k Německu, vstoupilo do rozhodného boje, a tím upoutalo značné síly hitlerovské říše (Historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 265, 266.)."

A nyní si řekněme co o partyzánech na Slovensku a v ČSR nashromáždil jeden z našich nejpřednějších historiků, člověk, který pracoval i jako vědecký pracovník - , Praha, Vojenský historický ústav, - mnou oblíbený pan PhDr. Karel Richter, CSc., který napsal několik desítek knih o druhé světové válce, viz horní odkaz, když v jeho posledním skvělém historickém díle - Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, na stranách 58 až 108, jakož i na stránkách 248 až 283, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, jejich web je
: www.noos.cz a s jejichž laskavým svolením mohu zde citace použít, se zabývá právě výsledky průběžného pátrání až do dnešních dnů, bádání o partyzánech, a v kontextu celého díla pak vším v období po SNP až do osvobození ČSR, včetně Pražského povstání.
Všem čtenářům jeho knihu - Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016 , jakož i ostatní knihy uvedené na odkaze z Wikipedie nahoře vřele doporučuji. Mnohé jsem si uj:asnil, jako vždy od pana doktora, stejně jako jsem zjistil mnohé nové informace, tak jak je tomu ostatně vždy u jeho knih ( a stejné to bylo i v předchozích, viz u SNP - SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944, z knihy pana doktora Richtera - Apokalypsa v Karpatech, viz zde v Č 1 až Č 54.
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
. Budu zde používat jeho informace, ke svým informacím, v mých poznámkách, z různých dalších historickým děl, které se stejnou problematikou zabývají, když některé stejné či podobné myšlenky uvedu volně. Některé myšlenky, informace, které budou nejen nové, ale i důležité, aby nebyly zkomoleny, budu citovat z jeho díla. Vše co bude citace, bude mít uveden historický zdroj, a je zde určeno jen pro web - Palba.cz.
Beru zde dále uváděné informace jako možnost každého čtenáře, že si může porovnat co napsali východní historiografe o partyzánech v 50tých a 60tých letech 20. století (to jsem uvedl na počátku, v článcích od Č 2, pod titulkem - 2/ Partyzáni v oblasti Slovenska a v ČSR,) , a co vše bylo postupně nalezeno o stejném, v historických archivech, hlášeních a výpovědích těch, kteří tam tehdy skutečně byli, mnohdy i před soudy vypovídali, pod přísahou, do druhé dekády 20tých let 21. století, kdy kniha pana doktora (v roce 2016) vyšla (mnohdy se jednalo o informace vzniklé a nalezené, o několik desítek let dříve).

Ještě si řekněme, než začneme hovořit o nejnovějších poznatcích v partyzánském hnutí (shromažďovaných desítky let), že po skončení SNP, přišly po pravidelné německé armádě, represivní německé jednotky. Jednalo se německá speciální komanda, jakož i pomocné oddíly Hlinkovy gardy. Ty vykonaly svou krutou mstu na jednotkách povstalců a na partyzánech. Postupně, jak byli povstalci, jejich poražené oddíly, tlačeny směrem do hor a lesů pronásledovaly je již právě represivní jednotky, ale ještě i mnohde s některými oddíly pravidelných jednotek. O celém konci SNP, etapa II, je pak hovořeno na těchto odkazech:
SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 49 až 51:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7021
a také v: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 52 a Č 53, kde je též i složení německých represivních orgánů - "Einsatzgruppe H", Skupina H, - , sídlící v Bratislavě, které velel SS-obersturmbannführer (český ekvivalent hodnosti je podplukovník SS) dr. Joseph Witiska, viz i s odkazy se zdroji zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7030
včetně některých zvěrstev a i pomstě, viz také zde:
http://www.szpb.sk/restredo.htm
a zde:
http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=s ... &mm=1&vd=1
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 4.

Příspěvek od michan »

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 6.

A teď jsme se dostali k těžkému období, které po porážce SNP prožívaly ustupující jednotky povstalců a partyzánů. Období, které několik desítek let shromažďoval již mnou řečený pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o., s jehož laskavým svolením je možno mnou citace použít,. jejich web je:
http://www.noos.cz . Podařilo se mu skvěle shromáždit a popsat ústup povstaleckých jednotek a partyzánů z knih přímých účastníků ústupu do hor a lesů, a stejně tak z historických pramenů. Protože se jedná o poměrně unikátní a logické složení vyprávění o emocích a faktech takové strastiplné cesty, kde je podchycen i místopis, doba i časová osa budu raději nejprve citovat. Zároveň text citace potvrdí již mnou napsaná fakta, která jsou uvedena i v mnoha oficiálních historických dokumentech a i od jiných dalších historických dokumentů se neliší, cituji:

"V patách za frontovými útvary SS a Wehrmachtu přicházely na dobyté povstalecké území síly nacistického represivního aparátu. V Bánské Bystrici se hned po jejím obsazení (obsazena byla 27. října 1944 - má poznámka) usadil štáb a opěrný bod Pohotovostního oddílu 14, disponující zásahovými komandy. Další opěrné body byly zřízeny ve Zvolenu, Kremnici a Bánské Štiavnici. V listopadu byl zřízen v Bratislavě Zvláštní oddíl 29 SD a SIPO, který si vybudoval opěrné body v Trnavě a Senici. V prosinci působilo na západním a středním Slovensku celkem pět pohotovostních či zvláštních oddílů podléhajících SS-obersturmbannführeru (český ekvivalent hodnosti je podplukovník SS - má poznámka) dr. J. Witiskovi, a bylo zřízeno 24 opěrných bodů s četnými pobočkami.
Na východním Slovensku byl nasazen Zvláštní oddíl SD a SIPO 27, který sídlil v Prešově a zřídil si opěrné body v Bardějově, Michalovcích, Spišské Nové Vsi, Kežmaroku, Levoči i v dalších městech (Historickým podkladem pro informace zde je: Pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 58, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o., jejich web je: http://www.noos.cz s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, na některých místech s mým komentářem.)."

Na předchozích odkazech v Č 5, kde uvádím i jiné zdroje, se dozvídáme o strašné bilanci mrtvých, které mají na svědomí všechny represivní oddíly řízené podplukovníkem SS Vitiskem. Čísla jsou vzájemně podobná, já zde ještě uvedu ta, která nashromáždil pro mně nejdůvěryhodnější zdroj, pan Karel Richter a tak cituji: "Na východním Slovensku byl nasazen Zvláštní oddíl SD a SIPO 27, který sídlil v Prešově a zřídil si opěrné body v Bardějově, Michalovcích, Spišské Nové Vsi, Kežmaroku, Levoči i v dalších městech. Bilance jeho činnosti je otřesná: zatčeno 12 937 osob, z nich 2 237 popraveno bez soudu a 9 505 odvlečeno do koncentračních táborů v Německu. Popravy zatčených účastníků povstání a antifašistů se k zastrašení obyvatelstva prováděly veřejně. Pohotovostní oddíly, posílené příslušníky Hlinkovy gardy, Hlinkovy mládeže a německé domobrany (Volkssturm -
https://cs.wikipedia.org/wiki/Volkssturm
), povraždily přes 5 300 lidí, jejichž těla budou nalezena po válce v 211 masových hrobech, a vypálily na 60 obcí. Tisíce vojáků povstalecké armády byly odvezeny německých zajateckých táborů. Do koncentráků navíc slovenští a němečtí fašisté odtransportovali 14 826 Židů a 'cikánů', z nichž většina zahynula.
Německé velení již v říjnu 1944 (v době porážky a po porážce SNP) nasadilo ke střežení komunikací a zbrojních průmyslových objektů a skladů a k přímému boji proti bandám, jak nazývali partyzány, téměř 50 000 mužů. V údolí Nitry operovala 271. divize volksgrenadierů, v prostoru Půchova po Štrbu 14. divize Galizien (složená z haličských Ukrajinců), mezi Štrbou a Popradem zasahoval obrněný vlak Skupiny armád Heinrici a prapor německého Volkssturmu, zformovaný na rozkaz generála Bergera ze slovenských Němců, ve Strážovských vrších, Malé Fatře a v prostoru západoslovenské Myjavy byly do protipartizánských akcí nasazeny dva pluky Wehrmachtu, sedm praporů zeměbrany a dva prapory pozemního leteckého zabezpečení, které zajišťovaly probíhající opevňovací práce a železniční tratě. V Pováží kromě toho německé velení disponovalo sedmi protiletadlovými oddíly a technickými jednotkami k udržování a obnově železničního a silničního provozu.
V pohotovostních oddílech Hlinkovy gardy, kterých bylo v lednu 1945 evidováno 37, bylo nasazeno 4 až 5 tisíc mužů, zčásti zmobilizovaných vojenskými povolávacími rozkazy. Do persekučních akcí se zapojily i pohotovostní oddíly četnictva, organizované velitelem četnictva T. Ištókem. Použity byly i jednotky slovenské Domobrany, organizované Š. Hašššíkem z vojáků slovenské armády. Ze slovenských dobrovolníků Němci zorganizovali zvláštní teroristické jednotky Edelweis a Joseph (Historickým podkladem pro informace zde je: pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 58, 59, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, jejich web je: http://www.noos.cz, s jehož laskavým svolením je možno mnou citace použít, na některých místech s mým komentářem.)."

S velmi důležitými větami svého historického bádání nás pak seznamuje pan Karel Richter v dalších větách a potvrzuje i již řečené skutečnosti v jiných historických dílech, jakož i fakta, které jsou v mnohých historických dílech řečena jen jednotlivě. Dozvídáme se již přímo o skutečnosti, že partyzáni řízení přes hlavní oddělení generálního štábu SSSR, mající své Hlavní velitelství na Ukrajině, provádějící nejen boj na Slovensku proti Němcům, zároveň zajišťovali vedoucí úlohu komunistické strany Československa, na veškerém osvobozeném území. Tedy prováděli jednu z fází, jak zajistit, zatím jen postupně (přes pronikání do zakládajících se NV - Národních Výborů, které sami partyzáni zakládali), pronikání KSČ a KSS do státního aparátu ČSR. Úkol, který také dostali při vysazování na půdu státu od svých instruktorů, tedy než byli vysazeni do zázemí Němců.
Pojďme a poslechněme, cituji:

"Přes toto mohutné soustředění represivních sil (vyjmenované v předchozím ocitovaném odstavci - má poznámka) partyzánské hnutí na Slovensku, reprezentované převážně oddíly a brigádami podřízenými sovětskému velení, nadále podnikalo bojové akce a vyvíjelo politickou činnost směřující k zajištění vedoucí úlohy komunistické strany na osvobozeném území, jakmile bude obsazeno sovětskými vojsky. 25. října (1944) vydal hlavní štáb partyzánských oddílů svým podřízeným součástem, brigádě T. A. Velička, A. S. Jegorova, J. P. Vol'anského, E. Bielika, M. Sečanského a diverznímu oddílu V. A. Kvitinského, rozkaz přesunout se z povstaleckých front a z osvobozeného území do nových prostorů působení. Někteří velitelé však v nepřehledné situaci rozpadu povstalecké fronty nebyli s rozkazem seznámeni a ocitli se v rozporech s veliteli vojenských jednotek. Docházelo k nedorozuměním, zmatkům i konfliktům (Historickým podkladem pro informace zde je: pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 59, 60, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016,, s jehož laskavým svolením je možno citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz , na některých místech s mým komentářem.)."

Začal exodus, když silně v předchozích bojích oslabené, partyzánské a vojenské oddíly, za krajně nepříznivého počasí, tlačeny útočícími nacistickými jednotkami, ustupovaly do hor a lesů. Nacistická represe naučenou metodikou, plánovitě a cílevědomě, pročesávala lesy, horská údolí a vrchy, po obsazení Bánské Bystrice a za bojů tlačila partyzány v oblasti Nízkých Tater a Pol´any. "Do západní oblasti Nízkých Tater pronikly ze severu jednotky brigády SS Dirlewanger a z jihu součásti Bojové skupiny Schill. Ustupující povstalecké oddíly s nimi v listopadu sváděly těžké boje v oblasti Ďumbieru, severně od Brezna, v prostoru Bukoviny a Poĺany.
Do hor se přesunul i Hlavní štáb partyzánských oddílů na Slovensku spolu s některými vedoucími představiteli KSS a KSČ, Karolem Šmidkem , Janem Švermou / zde něco o Janu Švermoovi:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_%C5%A0verma

Obrázek

a jeho foto/ a Rudolfem Slánským. Zároveň s nimi ustupovaly i partyzánské jednotky, části 2. čs. paradesantní brigády s velitelem

Obrázek

plk. Vladimírem Přikrylem /foto viz pozdějšího generálmajora Přikryla/ a hloučky vojáků rozpuštěné povstalecké armády /poražené v SNP - má poznámka/ (Historickým podkladem pro informace zde je: pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 60, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, jejich web je: http://www.noos.cz, s jehož laskavým svolením je možno mnou citace použít, na některých místech s mým komentářem.).")."

Na pozadí vyprávění přímých účastníků této strastiplné, nucené a krvavé cesty do lesů a hor Nízkých Tater, se přenesme nyní do listopadových dní roku 1944, tedy o 73 let zpět. Pan PhDr. Karel Richter, CSc., skvěle zachytil, na vyprávění o pochodu od G. Husáka, plk Přikryla, kpt. Glidera a Mikuláše Reviláka (Mikuláš Revilák byl v Kyjevě velením partyzánského štábu pověřen funkcí, pobočníka, či adjutanta Rudolfa Slánského a jak uvidíme, za pochodu se však staral i o Jana Švermu, který tam tehdy zahynul) nejen atmosféru, ale seřadil vyprávění tak, že k sobě patří i dějově jak šel pochod, je velice emotivní a mnohé nám o tehdejší době řekne. Uvidíme jak vypadal průzkum, nebo naopak boj zadních vojů s nacistickými pronásledovateli, popsáno je neobyčejně nepříznivé počasí a únava na pokraji smrti, i samotná smrt. Na závěr je pak i právě smrt Jana Švermy, to vše v "koktejlu", ze kterého mrazí a je v něm hrůza a neobyčejné strádání člověka, lidí, celých skupin lidí. Pojďme a přečtěme si tu hrůzu, která nás obestře až vyvolává "husí kůži". Nejprve tedy zachytil vyprávění Gustava Husáka. Od pana Richtera, našeho historika, cituji vyprávění G. Husáka:

"Začala strašná pouť v blátě a sněhu po štítech Nízkých Tater. Kozí hřbet, Prašivá a Ďumbier a celý masív byly zalidněny asi dvaceti tisíci bojovníky povstání, kteří v dešti, sněhu a mlze, v menších útvarech, po skupinách i jednotlivě hledali cestu a východisko ze situace, cestu dalšího boje nebo prostě záchrany holého života. Zásoby zůstaly v údolích. Každý měl s sebou tolik, kolik unese. Celý masiv byl obklopen nacisty. Masy bojovníků bloudily všemi směry bez organizace a vedení, řídíce se skutečnými nebo panickými zprávami, kde už Němci jsou a kde ještě ne. Pouze milosrdná mlha znemožnila německým letadlům masakrovat tyto bloudící kolony a skupiny
(Historickým podkladem pro informace zde je výňatek z G. Husáka od: Pan PhDr. Karel Richter, CSc., Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 60, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, jejich web je: http://www.noos.cz, s jehož laskavým svolením je možno mnou citace použít, na některých místech s mým komentářem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
a jeho poslední stránku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“