Stránka 1 z 1

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 25.

PříspěvekNapsal: 27/3/2017, 04:31
od michan
Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 25.

Útoky směr Reichstag

Obrázek

od 29. dubna do 2. května 1945.
I když M. A. Jegorov a M. V. Kantarija vyvěsili na kopuli Reichstagu "Prapor Vítězství", a to zrána 1. května, nebylo ještě v budově a ve sklepeních po bojích. To ani poté co samotní Němci ráno 1. května 1945 vyvěsili z jednoho sklepení Říšského sněmu bílou vlajku. Poslechněme si východní historiky co po vyvěšení bílé vlajky Němců, z jednoho ze sklepních, píší, cituji:

"Začalo vyjednávání, ve kterém fašisté souhlasili se zastavením odporu. Avšak svůj závazek nedodrželi, a tak se boj rozpoutal znovu. Hitlerovci ve snaze vytlačit sovětské jednotky z budovy Říšského sněmu sáhli ke krajnímu opatření: podpálili budovu. Lidé se zalykali v kouři.
Kapitán K. J. Samsonov ve vzpomínkách na tyto boje napsal: ´Němci nás dýmem požáru začali vytlačovat, ale vojáci ani důstojníci se nehnuli ze svých míst. Boj nabýval na urputnosti, hlavně kulometů, pušek a samopalů byly tak rozpálené, že se jich nebylo možno ani dotknout. Nebylo vody, soužila nás žízeň, kouř nás štípal do očí, na mnohých z nás hořela uniforma (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 317, inf. čís. 4 306, sp. 252, l. 109.).
Sovětští vojáci ani v těchto těžkých podmínkách nepřestávali drtit nepřítele. Situace hitlerovců byla stále beznadějnější. Ráno 2. května 1945 posádka budovy Reichstagu, Říšského sněmu kapitulovala.
V bojích o budovu Říšského sněmu bylo zabito a raněno asi 2 500 nepřátelských vojáků a důstojníků, zničeno 28 děl různé ráže, zajato 2 604 vojáků a ukořistěno 1 800 pušek a samopalů, 59 děl, 15 tanků a SHD
(historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 53 725, sp. 2, l. 213; f. 317, inf. čís. 4 306, sp. 524, l. 15.).
Za bojů o budovu Říšského sněmu pronikly svazky sovětské 5. ÚA, 8. GA a 1. GTA po těžkých a úporných bojích do prostoru říšského kancléřství. Jednotky 35. gardové střelecké divize, která byla součástí 4. gardového střeleckého sboru 8. GA, rozpoutaly boj o postupimské nádraží. Jednotky 39. gardové střelecké divize 28. gardového střeleckého sboru vedly boj o zoologickou zahradu, ze které nepřítel udělal mohutný uzel odporu. Patřilo k ní několik železobetonových bunkrů a také předem k obraně připravené budovy a dvoumetrové železobetonové ploty. Tento prostor bránila posádky o 5 000 mužích. Bylo zde velitelské stanoviště a spojovací uzel generála Weidlinga.
Dne 30. dubna 1945 v deset hodin přešla 39. gardová střelecká divize pod velení plukovníka J. T. Marčenka do útoku (viz zde útoky v Berlíně, jeho centru,

Obrázek

dne 30. dubna 1945). Nepřítel se postavil na rozhořčený odpor. Zvlášť urputné boje se rozpoutaly o bunkry. Jejich zdi byly tak pevné, že odolávaly houfnicím ráže 152 mm, které proti nim zahájily přímou palbu. Bunkry byly blokovány, ženisté rozbíjeli vchody do nich trhavinami dovnitř pak pronikali samopalníci. Tak byly během 30. dubna osádky bunkrů rozdrceny a odpor zbytků nepřátelských skupin značně zeslábl. Dne 1. května 1945 se divize stala neomezeným pánem zoologické zahrady. Generál Weidling se uchýlil do protileteckého krytu 800 - 1 000 metrů od říšského kancléřství.
Sovětská 2. GTA s polskou 1. pěší divizí, která jí byla operačně podřízena, rozvíjela útok ze severozápadu vstříc 8. GA. Dne 30. dubna 1945 k večeru pronikla k zoologické zahradě. Avšak úplně sevřít obkličovací kruh kolem fašistického uskupení v parku Tiergarten se nepodařilo. Zůstal tam čtyřsetmetrový koridor, který byl pod nepřátelskou palbou sovětských vojsk. Dne 1. května byl i tento průchod zlikvidován.
Aby byl nepřítel ve městě co nejdříve rozdrcen, nařídil velitel 1. Ukrajinského frontu své 3. GTA a 28. A dobýt jihozápadní část Berlína. Jejich vojska úspěšně drtila nepřítele v Halense, Wilmersdorfu a Westende. Zvlášť urputné boje se rozpoutaly v pásmu 7. gardového sboru. Z poloviny obklíčené nepřátelské uskupení v prostoru Westende se nejednou pokoušelo proniknout na jih. Ale tankisté v součinnosti s pěšáky 28. A všechny pokusy odrazili.
Úspěšně postupovala vojska operující severně od Berlína. Sovětská 61. A v boji překročila Havolu a 30. dubna k večeru stanula na čáře Lindow-Waal. Polská 1. A sváděla boje na čáře Waal-Senzke. Vojska 2. Běloruského frontu úspěšně pronásledovala nepřítele. Dne 30. dubna 1945 postoupila 12 - 50 km. Likvidace frankfurtsko-gubenského uskupení se přes zoufalý odpor nepřítele chýlila ke konci.
Pro hitlerovce vznikla bezvýchodná situace. Dne 30. dubna 1945 spáchal Hitler sebevraždu.
Zanechal závěť, v níž určil nové složení vlády. Jejím

Obrázek

kancléřem jmenoval velkoadmirála Dönitze (viz foto). Dne 1. května ve tři hodiny překročil náčelník štábu německých pozemních vojsk (OKW) generál pěchoty Krebs po dohodě s velením RA frontu v pásmu 8. GA na úseku 35. gardové střelecké divize v prostoru postupimského nádraží a byl přijat generálplukovníkem V. I. Čujkovem. Na velitelské stanoviště se brzy nato dostavil zástupce velitele 1. Běloruského frontu armádní generál V. D. Sokolovskij, který spolu s generálplukovníkem Čujkovem začal s Krebsem vyjednávat jménem sovětského velení. V dokumentu podepsaném (ještě) Goebbelsem a Bormannem, který Krebs odevzdal sovětským zástupcům, bylo oficiální oznámení o Hitlerově sebevraždě a o ustavení nové vlády (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII. str. 254, 255.).
V průběhu jednání bylo Krebsovi sděleno, že zastavit válečné operace je možné pouze za ´Bezpodmínečné kapitulace německých fašistických vojsk před všemi Spojenci´. Přitom celé posádce byl zaručen život, ponechání řádů, osobních věcí a důstojníkům kromě toho i bodných a sečných zbraní. Sovětské velení slíbilo, že pomůže členům vlády nacházejícím se v Berlíně spojit se s Dönitzovou vládou v Meklenbursku, aby mohli předložit návrh na zahájení jednání o příměří se třemi spojeneckými velmocemi. Po tomto jednání odjel Krebs informovat Goebbelse. Dne 1. května 1945 Goebbels a Bormann odpověděli, že požadavek Bezpodmínečné kapitulace odmítají (historickým podkladem pro informace ve Velká vlastenecká válka je zde výňatek z článku: ´Vojenno-istoričeskij žurnal´, r. 1959, čís. 5, str. 87.). Následkem toho v 18 hodin 30 minut veškeré dělostřelectvo, které se účastnilo útoku na Berlín, zasadilo nepřátelským postavením mohutný palebný úder. Vojska dostala rozkaz, aby v noci na 2. května 1945 pokračovala ve zteči středu města (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII. str. 255.)."

A právě 1. května 1945 do této dělostřelby, v 18 hodin 30 minut a i později, došlo k dalším sebevraždám "potentátů" i řadových důstojníků a i nižších zfanatizovaných šarží, v centru Berlína. Západní historické prameny uvádějí na prvém místě vraždy dětí a sebevraždy v rodině Gobbelse, dogmatika Třetí říše. Nejprve si však řekněme ještě o posledních únicích, pokusech o průlom, z jinak obklíčeného Berlína. Z německých hlášení se západní historiografie dozvěděla a i v roce 2001 uvedla, že se, v noci z 1. na 2. května 1945, uskutečnily celkem čtyři pokusy německých vojáků o průlom sovětského obklíčení. Ty vůbec největší průlomy vedli osobně generálmajor Sydow z 1. protiletadlové divize a generálmajor Mummert z tankové divize "Müncheberg". Jedné větší skupině německých vojáků a civilistů se podařilo proniknout tunely podzemní dráhy z Tiergartenu k olympijskému stadionu a ke Špandavě, kde se bez potíží dostali na povrch. Ráno 2. května za rozbřesku se pokusili přeběhnout dva zbývající mosty přes řeku Havolu, aby se dostali na západ. Byli však náhle zpozorováni a palba sovětských dělostřelců, minometů, střelba pěchoty a útoky stíhacích bombardérů na ně ihned zaměřená, znamenala, že útěk se proměnil v krvavou lázeň. Nezjistilo se kolika Němcům se podařilo dostat se do amerických a britských linií... Exodus to však byl mimořádně veliký. Někteří unikli, většina byla zabita a část jich padla do zajetí RA.
V tehdy, po časové ose již bývalém Hitlerově železobetonovém bunkru, se 1. května 1945 odpoledne a před večerem, schylovalo k vraždě a sebevraždě, sebevraždě dle vzoru Hitlera, rodiny manželů Josefa a Magdy Goebbelsových. Vraždě jejich pěti dětí...!
Bylo, dle zápisů uveřejněných v roce 2001, 1. května 1945 18 hodin 30 minut, když se čas celé rodiny Goebbelsových naplnil. Dvojice dogmatických nacistů podala rukou Magdy, matky dětí, všem svým šesti dětem jed a odešla do vlastního pokoje. Tam prý, dle této poslední verze, oba rozkousli kyanidovou kapsli a zastřelili se.
Pokyny, které zanechali pak znamenali, že těla byla vynesena na zahradu a podobně jako ostatky Adolfa Hitlera a Evy Hitlerových před dnem a půl, byla polita benzínem a spálena. Další tři - Krebs, Hitlerův pobočník generál Burgdorf a kapitán Franz Schelle, velitel stráže SS v bunkru - také spáchali sebevraždu. Podobně mnoho fanatických Němců spáchalo sebevraždy v Berlíně i na jiných místech Německa (historickým podkladem pro informace, které jsem zde volně zpracoval, zde je: Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. str. 164, 165 originál vydán 2001, překlad 2005.).
Jiného ze západních historiků, s trochu jinou verzí sebevraždy a vraždy rodiny Goebbelse, z roku 2006,
zde ocituji:

"Goebbels v bunkru zařídil, aby lékař SS usmrtil jeho šest dětí smrtícími injekcemi, a potom nařídil esesmanovi, který měl službu, aby zastřelil jeho samého i manželku Magdu. Generál Krebs si vzal vlastní rukou život. Bormann se pokusil uniknout, avšak s největší pravděpodobností byl zabit nejdále kilometr a půl od bunkru.
Dalším z těch, kdo spáchali téhož dne sebevraždu, byl rovněž profesor Max de Crinis, jeden z hlavních iniciátorů uskutečňování programu euthanásie na začátku války; právě on byl považován za původce konečného znění ´Výnosu o euthanásii´, který vydal v září roku 1939 Hitler
(historickým podkladem pro informace je zde: Martin Gilbert - Druhá světová válka – Úplná historie, str. 768.)."

Východní historiografie pak dál pokračuje v Berlíně, cituji: "Jednotky 3. ÚA, které útočily ze severu směrem ke středu Berlína, se podle tohoto rozkazu (útočit v noci na 2. května 1945 - má poznámka) spojily jižně od budovy Reichtagu, Říšského sněmu s jednotkami 8. GA, které útočily od jihu. Vojka 2. GTA se v prostoru parku Tiergarten spojila s vojsky 8. GA a 1. GTA. Tak byly zbytky berlínské posádky do rána 2. května 1945 rozbity na jednotlivé izolované skupiny. Hitlerovcům nezbývalo nic jiného než složit zbraně. A opravdu, 2. května 1945 40 minut po půlnoci zachytila rádiová stanice 79. střelecké divize 8. GA radiogram německého 56. ts (LVI. ts) vysílaný rusky; Nepřítel v tomto radiogramu žádal o zastavení palby a oznamoval, že vysílá parlamentáře.
Sovětská strana zastavila palbu. Jako parlamentář přijel náčelní štábu 56. ts (LVI. ts) plukovník von Dufwing, který jménem velitele sboru generála Weidlinga oznámil, že sbor zastavuje odpor a kapituluje (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 255.)."

Re: Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 25.

PříspěvekNapsal: 27/3/2017, 04:45
od michan
Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 26.

Když generál Čujkov, velitel sovětské 8. A , vyslechl delegaci a ujištění Němců, že jimi řízená vojska uposlechnou všech instrukcí, začal jednat. Spojil se s maršálem Žukovem telefonicky a po rozhovoru s ním dal souhlas s přijetím německé kapitulace v Berlíně, které mělo toto znění:
" 1) Maršál Žukov přijímá kapitulaci Berlína a vydává rozkaz k zastavení vojenských aktivit.
2) Všichni vojáci, důstojníci a civilisté musí být informováni, že veškerá vojenská zařízení, budovy a další objekty životně důležité pro město musí zůstat neporušené. A žádné demolice! Zejména jsou zakázány jakékoli demolice vojenských zařízení.
3) S jedním z vašich důstojníků půjdete k panu Fritzschemu, jenž učiní rozhlasové prohlášení a bude přiveden zpět.
4) Potvrzuji záruky, že životy vojáků, důstojníků a generálů budou ušetřeny a raněným bude poskytnuta lékařská pomoc.
5) Mějte na zřeteli, aby nedocházelo k žádným provokačním střelbám a jiným sabotážím."

Ve stejné době skupina parlamentářů generála Weidlinga dorazila na určené místo a formálně oznámila kapitulaci německého 56. ts (LVI. ts). /historickým podkladem pro informace zde byl: Karl Bahm, Berlín 1945 - konečné zúčtování str. 165, 166/.
Východní historiografie dál k uvedenému poznamenává, že, cituji: "Na žádost velitelství 1. Běloruského frontu měl 56. ts (LVI. ts) téhož dne 2. května 1945 do 7 hodin ráno složit zbraně a vzdát se do zajetí. Tento požadavek německé fašistické velení splnilo. Již v 6 hodin ráno překročil frontu a dal se do zajetí velitel 56. ts (LVI. ts) generál Weidling, který byl současně velitelem Berlína (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 255)."
Čujkov a Sokolovskij, po zajetí, naléhali na generála Weidlinga, aby nařídil všeobecnou "Bezpodmínečnou kapitulaci". Sovětští generálové na Weidlinga naléhali proto, že si mysleli, že Fritzsche má spolu s ním nad útvary SS, které plánovaly průlom na sever plnou kontrolu. Tak tomu však nebylo. Přesto se nakonec Weidling rozhodl a napsal následující rozkaz: "Vůdce si vzal 30. dubna 1945 život a tak my, kteří jsme zbyli - a přísahali mu věrnost - zůstáváme osamoceni. Podle jeho rozkazu, vy, němečtí vojáci, jste měli bojovat za Berlín navzdory, že munice je vyčerpána a navzdory celkové situaci, jež činí každý odpor z naší strany zbytečným. Můj rozkaz zní: Okamžitě zastavte jakýkoli odpor. Podepsán, Weidling, generál dělostřelectva, bývalý velitel berlínského obranného prostoru."
Bylo to v době, kdy RA dobývala Říšský sněm. "Po dohodě s vrchním velením sovětských vojsk nařizuji okamžité zastavení boje (informace pro Velká vlastenecká válka byla použita z: 'Vojenno-istoričeskij žurnal, r. 1959, čís. 5, str. 87.)!
Rozkaz generála Weidlinga byl sdělen vojskům, rádiem, tlampači i vysílačkami. "Právě takový rozkaz jménem vlády vydal první Goebbelsův náměstek Fritzsche. Vojska se začala hromadně vzdávat do zajetí.
Dne 2. května 1945 v 15 hodin odpoledne byl odpor berlínské posádky úplně zastaven a do večera bylo celé město obsazeno sovětskými vojsky. Berlín - hlavní město fašistického Německa - padl
.
Říšský sněm

Obrázek

, Reichstag, po těžkých bojích.
Zástupy zajatců s kdysi nadutými důstojníky a generály šly se svěšenými hlavami ulicemi svého hlavního města. Ani jeden z nich si netroufal podívat se do očí svým soukmenovcům. Tažení na Východ neskončilo vojenskou přehlídkou v Moskvě, jak o tom snili hitlerovci, nýbrž úplnou porážkou a kapitulací v Berlíně. Před sovětskými vojáky vyvstal obraz zkázy. Berlín těch dnů líčí známý sovětský spisovatel Vsevolod Višněvskij slovy:
'V Berlíně je plno prachu. Všude, na každém kroku, je rezavý prach. Valí se lavina našich aut, povozu... Ozývají se signály, výkřiky... Za budovou Říšského sněmu, na sever, dobíjejí naši nějaké fašisty, kteří se tam poschovávali v domech a stříleli z pancéřovek... Z dálky znějí dělové rány, občas kulometné dávky... Totální porážka - takový je výsledek posledního útoku...
Jsme v Hitlerově kanceláři. Cítil ses pánem světa a co z tebe nakonec zůstalo? Pouhý prach! Tvůj palác je zasypán stovkami granátů, hlavní vchod je zbořen. Bronzová fašistická orlice je provrtána střelami, všechna okna jsou vytlučena, stropy se zřítily - dopadla sem strašlivá uralská pěst ruského vojáka.
Z celé tvé kanceláře zůstala jen hromada papíru. V prachu se tu válejí rezavé desky z hlášením a s podepsanými, ale už neodeslanými rozkazy. Sejfy a skříně jsou zotvírány dokořán...
Na podlaze se válejí členské průkazy, jak je nacisté odhodily na útěku. A nad tím vším stojí náš strážný s puškou, náš chlapec z Ruska!'
(Historickým podkladem pro tuto informaci je zde výňatek: Z neuveřejněného deníku Vsevoloda Višněvského. IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 18 480, str. 23 - 24.).
Sovětští vojáci byli hrdi na svou velikou vlast, na své udatné ozbrojené síly. Spravedlivá věc, pro jejíž vítězství došli až do Berlína, zvítězila.
Vrchní velitel vyslovil vojskům 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu poděkování.
Hlavní město Sovětského svazu Moskva vypálila na počest vítězů 24 dělostřeleckých salv.
Po pádu Berlína bylo fašistické Německo nuceno kapitulovat. Dne 8. května 1945 podepsali představitelé německého vrchního velení v Berlíně 'Bezpodmínečnou kapitulaci'. V té době vojska 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu dosáhla ve svých pásmech Labe a setkala se s americkými armádami, kdežto 2. Běloruský front stanul na čáře Wismar - Schwerin - Dömitz - Wittemberger, a tam se setkal s anglickými vojsky
(historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 255, 256.)."

Ještě v době, kdy pokračovala likvidace posledních ohnisek německého odporu v některých čtvrtích Berlína. V době, kdy se na území Berlína vytvářela vojenská okupační správa, došlo k událostem, jejichž dopad ovlivnil nejen historiky světa na desítky let, ale především novinářům otevřel ohromné možnosti v psaní různých - pro ně potvrzených - ve skutečnosti - "nepotvrzených zpráv o smrti Hitlera. Spekulace jak a kde je Hitler se pak takřka každých deset let v nějaké podobě objevovaly v seriozních i neseriozních novinách a časopisech - pro každou nastupující generaci senzacechtivých lidí. [Tehdy totiž přijel do Berlína z Moskvy celý tým sovětských odborníků soudního lékařství, aby se tam připojil k útvaru sovětské kontrašpionáže (SMĚRŠ) a začal plnit "vysoce významný" úkol./b]
[b]Posláním obou jmenovaných skupin bylo - určit - a to nezvratně, - co se stalo s Hitlerem, najít a pozitivně identifikovat jeho tělo!

Průběžné vyšetřování zajatých německých důstojníků, kteří prokazovali totožnost Goebbelse a jeho ženy, dostihla zároveň zpráva, že v oblasti železobetonového bunkru se nalezla další těla. Ukazovalo se tam, že jedno z nalezených těl by mělo být Hitlerovo. Vojáci a důstojníci ze sovětské kontrašpionáže tam nalezli dvě značně ohořelé mrtvoly pod slabou vrstvou zeminy v částečně zasypaném kráteru na zahradě. Další, ale jiná mrtvola muže v uniformě byla nalezena v nedaleko ležící nouzové vodní nádrži. Tato zde nalezená mrtvola měla Hitlerovy rysy a sovětští vojáci byly nalezeným objevem natolik rozrušeni, že ostatní mrtvoly spěšně zasypali. Mrtvý však měl zalátané ponožky, a tak začaly narůstat pochybnosti. "Přece nemohl být Hitler tak chudý, že by musel nosit zalátané ponožky, či zalátané ošacení?" Pro identifikaci proto byli přivedeni další němečtí zajatci z oblasti, ale ti buď AH nepoznali, nebo to odmítli přiznat.
Pátrání pak pokračovalo dál a když bylo 5. května 1945, podplukovník Ivan Klimentko, velitel jednotky SMĚRŠ u 79. střeleckého sboru (z 3. ÚA), který byl tehdy první u mrtvol v okolí bunkru, nařídil, aby byly všechny ostatky těl zahrabaných v kráteru, exhumovány. Při této exhumaci byly nalezeny ještě další mrtvoly (muž, žena a dva psy) zabalené v přikrývkách. Týl jedné z mrtvol byl roztříštěn kulkou. Tyto ostatky byly pak převezeny na velitelství sovětské 3. ÚA v Buchu, které tehdy leželo na severovýchodním okraji Berlína. Německý zajatec, esesman Mengershausen, svědek kremace Hitlerovy mrtvoly pak označil i místo, kde ke kremaci došlo. Došlo k dalšímu a nyní velice pečlivému ohledání ostatků, které bylo provedeno dne 8. května 1945. Fritz Echtmann a Käthe Heusermannová, kteří pracovali u Hitlerova dentisty jako technici, byli požádáni, aby zhotovili nákres Hitlerova chrupu. Jejich velice dokonalý nákres byl pak porovnán se zuby mrtvoly s roztříštěnou lebkou a zdálo se, že souhlasí. Pak byla oběma německým technikům ukázána celá spodní čelist a zubní můstky - oba Němci potvrdily, že patřila Hitlerovy (historickým podkladem pro informace zde jsou: Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 167, 168, originál vydán 2001, překlad 2005, dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie - Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.)....!!!

Pád hlavního města nacistické Třetí říše, "Pád Berlína", byl skutečně nejdůležitější událostí závěrečné etapy války s Hitlerovským Německem. "Německá válečná mašinérie byla rozbita, hitlerovský stát se rozpadl. Vztyčení sovětského rudého praporu nad Berlínem přijalo všechno svobodu milující lidstvo jako symbol porážky fašismu.


"STAVKA správně zhodnotila vojenskou a politickou situaci v Evropě na jaře 1945, když zvolila berlínský směr za hlavní směr válečných operací Rudé armády. Avšak průběh Berlínské operace ukázal, že pouze síly 1. Běloruského frontu na dobytí Berlína nestačí. Berlín dobyla vojska 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu. Berlínské uskupení německých vojsk rozdrtily síly 1. Běloruského, 1. Ukrajinského a 2. Běloruského frontu. Současně s řešením svých vlastních úkolů podnikla vojska 4. a 2. Ukrajinského frontu útok, jehož výsledkem bylo osvobození části Československa a spoutání značných sil německých Skupin armád Střed (Mitte) a Jih (Süd) (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola VII, str. 256, 257.)."
/O Československu, partyzánském hnutí v ČSR, Pražském květnovém povstání, bude samostatné pojednání/.

Re: Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 25.

PříspěvekNapsal: 27/3/2017, 04:55
od michan
Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 27.
Mapa útoků v severovýchodní Evropě na východní frontě

Obrázek

až do 8. května 1945.
4) Závěr a bilance Berlínské operace.

Sovětská vojenská historická věda vždy označovala Berlínskou operaci, "jako největší válečnou operaci ve Velké vlastenecké válce". A hned jako důkaz vždy uvádí a uváděla, že se Berlínské operace účastnilo více než 3,5 miliónu lidí, přes 50 000 děl a minometů, asi 8 000 tanků a SHD a přes 9 000 letounů.
"Sovětské ozbrojené síly rozdrtily v Berlínské operaci jedno z největších německých fašistických uskupení, které mělo 70 pěších, 12 tankových a 11 motorizovaných divizí
(historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 366.). Bylo zajato asi 480 000 vojáků a důstojníků a ukořistěno přes 1 500 tanků a SHD, 4 5000 letounů, 10 917 děl a minometů (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. čís. 2 394, sp. 1 424, l. 259; f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 583, l. 313; f. 233, inv. 2 356, sp. 739, l. 450.). Zároveň se sovětskými vojáky se aktivně účastnili rozdrcení tohoto uskupení i vojáci Polské armády. Tím, že rychle porazila a rozdrtila velké nepřátelské uskupení a obsadila hlavní město fašistického státu Berlín, nejdůležitější vojenské, politické a hospodářské středisko země zmařila sovětská vojska všechny plány hitlerovců vnést rozkol do protifašistické koalice a urychlila Bezpodmínečnou kapitulaci Německa. Obklíčené berlínské a frankfurtsko-gubenské uskupení v síle 400 000 mužů bylo zlikvidováno během devíti dnů. Svědčilo to o tom, že síla sovětských vojsk a mistrovství jejich vojevůdců vzrostlo.
Vítězství sovětských ozbrojených sil v Berlínské operaci vytvořilo příznivé podmínky pro likvidaci posledního velkého uskupení německých fašistických vojsk na území Československa a Rakouska (O bojích v Československu do 12. - 13. května 1945 bude samostatné pojednání - Československo v roce 1945... - má poznámka.).
V bojích o Berlín bylo využito nesmírně bohatých válečných zkušeností, které získaly sovětské ozbrojené síly za války. Projevilo se to v přípravě celé operace, která se vyznačovala jasně vytčenými cíli. Aby těchto cílů bylo dosaženo, vytvořilo sovětské velení drtivou převahu nad nepřítelem, což umožnilo dokončit operaci v krátké době. Tomu odpovídala také forma operace - zasazování mocných čelních úderů, aby byla prolomena nepřátelská obrana, rozbití nepřátelského uskupení na jednotlivé, izolované části a potom jejich obklíčení a zničení.

Velitelství frontů nepřetržitě řídilo vojska v průběhu operace a včas a správně reagovalo na změnu situace. Skvěle byl proveden manévr tankových armád v pásmu 1. Ukrajinského frontu, dovedně byl odražen nepřátelský protiúder z prostoru severně od Zhořelce a byly zmařeny pokusy nepřítele uvolnit obkličovací kruh kolem frankfurtsko-gubenského uskupení.
Vojska 1. Běloruského frontu včas rozšířila úspěch pravokřídelních armád hlavního uskupení. V souladu s novou situací zasadilo sovětské velení do boje i druhé sledy frontů a dovedně zorganizovalo a řídilo boje ve městě (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola VII, str. 257.)."
K vítězství v Berlínské operaci samozřejmě neobyčejným způsobem přispěli všichni pracovníci Logistiky. Svou obětavou prací po celo dobu Berlínské operace a hlavně před ní, "zajišťovali vojskům všechno, co potřebovali pro úspěšné provedení celé operace. V Berlíně se ještě urputně bojovalo, a už 25. dubna 1945 večer byl obnoven železniční úsek Kostrzyn-Berlín a do města přijel první železniční transport se střelivem (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 67, inv. čís. 267 214, sp. 40, l. 11.). Potom přijížděly vlaky se střelivem, PHM a jiným válečným materiálem soustavně. Každý den se v boji o Berlín spotřebovalo průměrně 228 vagónů různého střeliva ((historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 81, inv. 119 120, sp. 7, l. 185.).
Intenzívně pracovala i zdravotnická zařízení. Drtivá většina raněných byla odnesena z bojiště nejpozději 1 - 2 hodiny po zranění. Z plukovních a divizních zdravotnických středisek byli ranění včas evakuováni do nejbližších specializovaných vojenských nemocnic (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 67,, inv. čís. 198 025, sp. 306, l. 57.).
V průběhu Berlínské operace došlo k historickému setkání Rudé armády s vojsky USA a Velké Británie na Labi. Bylo to vítězství protifašistické koalice, svědectví její jednoty až do konce války (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola VII, str. 257.)."
Ve všech bojích o Berlín "prokázala RA svou velkou vojenskou sílu, vojáci a důstojníci projevili vysoké vojenské mistrovství. Sovětští vojáci, kteří dobývali Berlín, vepsali další slavnou stránku do dějin hrdinského, obětavého boje sovětského lidu za svobodu, čest a nezávislost své vlasti, za vysvobození evropských národů z fašistické tyranie" Tehdejší vedení SSSR ocenilo jejich hrdinství v boji. "Útvarům a svazkům, které přímo dobývaly nepřátelské hlavní město, byl udělen název ´berlínské´. Přes 600 lidí dostalo vysoký titul hrdiny Sovětského svazu. Třinácti lidem byla udělena druhá Zlatá hvězda hrdiny Sovětského svazu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 18 492, l. 1.).
Všichni účastníci útoku na Berlín byli vyznamenáni medailí ´Za dobytí Berlína´, jež byla zřízena na počest tohoto historického vítězství.
Bojové akce v Berlínské operaci se vyznačovaly vysokou intenzitou a houževnatostí na obou stranách. Když hitlerovská vládnoucí klika viděla, že se blíží neodvratný konec, vyzývala německá vojska, aby se bránila do posledního náboje, do posledního muže. Němečtí vojáci a důstojníci, oklamáni dlouholetou fašistickou propagandou a vychováni v duchu nemilosrdného drillu k slepému plnění rozkazů, bili se a umírali v rozvalinách Berlína, a tak působili citelné ztráty sovětským vojskům, která při útoku v hořícím, zpola rozbořeném městě statečně překonávala strašlivé obtíže (berlínské ulice

Obrázek

po 2. květnu 1945, tedy po těžkých bojích. Sovětští vojáci a důstojnicí

Obrázek

v Reichstagu po 2. květnu 1945.). Sovětští hrdinové útočili na nepřátelská opevnění s nasazením všech sil i svého života. Ve dnech 16. dubna - 8. května 1945 měl 1. a 2. Běloruský a 1. Ukrajinský front 304 887 mrtvých, raněných a nezvěstných. Většina jich byla raněna a hrdinně položila život při průlomu obrany na Odře a Nise a v bojích v Berlíně. O urputnosti bojů svědčí i to, že vojska těchto frontů ztratila 2 156 tanků a SHD, 1 220 děl a minometů a 527 letounů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 18 493, l. 1 - 2.). Americká a anglická vojska ztratila za celý rok 1945 na západní frontě 260 000 mužů (historickým podkladem pro informaci - Velká vlastenecká válka, str. 258, je zde výňatek od: F. C. Pogue - The Supreme Command, Nejvyšší velení, p. 543.).
Když sovětští lidé chtěli strhnout zlověstnou orlici s hákovým křížem z bašty německého fašismu, který chtěl zničit lidstvo, a vztyčit tam rudý Prapor vítězství, museli za to zaplatit velkými oběťmi. Pozůstatky desetitisíců sovětských lidí leží nyní v společných hrobech v Berlíně - v Treptowě a v Pankowě. Na jejich paměť zde stojí velkolepá socha osvoboditele se zachráněným dítětem v náručí. Nad jejich hroby smutně sklání hlavu alegorická socha matky vlasti.
Hrdinství sovětských vojáků připomíná potomkům, že Berlín se nikdy už nesmí stát ohniskem agrese a lupičství, nástupištěm pro nová tažení reakce proti svobodě a nezávislosti /a toto memento ať platí též pro Moskvu - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola VII, str. 257.)."
Zárukou toho je nové, demokratické Německo, které po svržení "nacistického jařma", začalo budovat nejprve v jedné části socialismus a v té druhé demokracii a po spojení v roce 1990 pak v jednotném Německu již jen demokracii.

Dalším pokračováním pak bude - ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 1. až Č.....


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Praha 2016.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=7&t=376&start=360