Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 4.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 4.

Příspěvek od michan »

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 4.
Mapa všech bojů v Berlínské operaci v období

Obrázek

od 16. dubna do 6. května 1945. Jihovýchodně od obklíčeného Berlína je pak vidět franfurtsko-gubenské obklíčené německé uskupení, které RA velice komplikovalo operaci. Zničit úplně toto uskupení se podařilo RA až 2. května 1945 za cenu velkých ztrát na obou stranách - viz pak další texty.

2) Plán a příprava Berlínské operace.
I těsně před závěrečným útokem na Berlín přiznává stěžejní dílo východních historiků, Velká vlastenecká válka sílu Wehrmachtu, a přiznává i určité obavy, že ještě mohl napáchat velké zlo, do doby své úplné porážky a do Bezpodmínečné kapitulace. Zeširoka vše pak popisuje slovy, cituji:

"Fašistické Německo bylo ještě krátce před svým úplným zhroucením silným a nebezpečným protivníkem. Hitlerovci, přestože jejich osud byl zpečetěn, vyvíjeli zoufalé úsilí, aby splnili tzv. ´mimořádný program´ve zbrojení. Německé velení mělo velké zásoby zbraní a střeliva. To všechno umožňovalo nepřátelským vojskům houževnatě se bránit. Hitlerovci ve snaze protáhnout válku a způsobit Rudé armádě maximální ztráty pečlivě připravovali obranné čáry na východ od Berlína a soustředili tam silné uskupení vojsk. Terén na přístupech k městu byl vhodný k dlouhé obraně. Protéká tudy několik řek: Odra, Nisa, Drahme a Spréva.
Meziříčí mezi Odrou a Labem je bohaté na říčky a kanály (zavlažovací a plavební). Lesů je zde poměrně málo, souvislejší lesní celky jsou převážně jihovýchodně od Berlína. V prostoru nadcházejících bojů byla hustá síť dobrých silnic a železnic, velká hustota obyvatelstva a mnoho měst. Mezi největší patří Berlín, Štětín, Roztoky, Schwerin, Frankfurt nad Odrou, Chotěbuz a Budyšín. Všechny budovy ve městech i na vesnicích byly zděné.
Německé fašistické velení začalo bezprostředně budovat obranu na přístupech k Berlínu v únoru 1945, když vojska RA prolomila obranu na Visle. Do začátku dubna vybudoval nepřítel tři obranná pásma: první (hlavní), druhé a třetí (týlové).
Ženijně bylo nejlépe vybudováno první pásmo, které vedlo podél levého břehu Odry. Mělo tři postavení se souvislými zákopy, pevnůstkami a dřevo-zemními palebnými sruby. Přístupy k předními okraji byly na větší části úseků chráněny zátarasy a minovými poli. Na nejohroženějších úsecích mezi hlavními postaveními byla vytvořena mezilehlá a příčná postavení. Hlavní pásmo bylo hluboké 5 - 10 km. Druhé pásmo obrany bylo vzdáleno 10 - 20 km od předního okraje prvního pásma a skládalo se z jednoho až dvou zákopů. Bylo hluboké 1 - 5 km. Třetí pásmo vybudovali hitlerovci 10 - 20 km od druhého, hlavně z jednotlivých obranných opěrných bodů. Toto pásmo v době zahájení útoků RA nebylo dokončeno.

Velký význam v nepřátelském obranném systému měly opěrné body a uzly odporu. Byl jimi nejen města a vesnice, ale i jednotlivé budovy. Posádky opěrných bodů dostaly zvláštní pokyny, podle kterých měly dokonce i při proniknutí Rusů k přednímu okraji obrany držet opěrný bod všemi prostředky. Největšími uzly odporu v hlavním pásmu byly Štětín, Hare, Frankfurt nad Odrou, Guben a Forst.
Odersko-niský obranný systém byl hluboký celkem 20 - 40 km. Přitom byl chráněn vodními toky nejen přední okraj obrany hlavního pásma, ale často se o ně opírala i jednotlivá postavení a také druhé a třetí pásmo obrany.
OKW i OKH věnovalo zvláštní pozornost vybudování pevné obrany proti vojskům RA, jež se nacházela na küstrinském předmostí. Zde mělo první pásmo dvě až tři postavení a každé z nich se skládalo ze 3 - 4 zákopů spojených mezi sebou hustou sítí spojovacích zákopů. Přední okraj byl chráněn minovými poli a drátěnými zátarasy.
Stabilitu obrany zvyšovaly Seelovské výšiny, jimiž procházel přední okraj druhého pásma nepřátelské obrany. Taková silná obrana byla vybudována z mnoha důvodů. Küstrinské předmostí mělo pro své velké rozměry (šířka 45 km a hloubka 10 km) velký operační význam. Zde sovětská vojska nejdál pronikla k Berlínu. Vzhledem ke zkušenostem z předchozích operací, ve kterých velení RA využilo takových předmostí k soustředění svých úderných uskupení, očekávali odtud hitlerovci hlavní úder sovětských vojsk. Stažením značných sil na tento úsek dosáhl zde nepřítel velké hustoty vojsk.
Důležité místo v systému německé obrany zaujímal Berlín. Zde se nacházel štáb obrany opevněného prostoru, který začátkem března 1945 vypracoval ´Základní rozkaz o přípravách k obraně říšského hlavního města´. Podle tohoto rozkazu byly kolem Berlína vybudovány tři obranné obvody - vnější, vnitřní a městský.
Vnější obranný obvod vedl 25 - 40 km od středu města podél břehů jezer, řek a kanálů a podél lesních masívů. V době zahájení útoků RA nebyly opevňovací práce na tomto obvodě dokončeny. Jen na hlavních směrech a kolem opěrných bodů stačili hitlerovci vykopat zákopy s jednotlivými střeleckými stanovišti, kulometnými hnízdy a palebnými postaveními pro minomety. Cesty do města byly chráněny barikádami. Na lesních cestách byly zřizovány záseky. Většina mostů byla vyhozena do vzduchu nebo připravena k vyhození.
Vnitřní obvod měl podle rozkazu tvořit ´neproniknutelné obranné pásmo´. Vedl v podstatě po okraji berlínského předměstí, přeměnněných v uzly odporu, které byly mezi sebou spojeny třemi a místy až pěti zákopy s kulometnými hnízdy a dělostřeleckými palebnými postaveními. Sídliště přizpůsobil nepřítel kruhové obraně tím, že v továrních čtvrtích vybudoval železobetonové pevnůstky. Všude byly zřízeny protitankové překážky - lesní záseky, kůlové a drátěné zátarasy, příkopy - všechno členěno do hloubky.
Hranice městského obvodu se téměř kryly s tratí okružní železnice. Ulice vedoucí do středu Berlína byly zabarikádovány.
Aby bylo možno snadněji řídit obranu, bylo město rozděleno na devět obvodů. Osm sektorů tvořilo obvod města, devátý byl v jeho středu. To byl v systému obrany Berlína hlavní sektor: v něm byly státní a správní instituce země. Proto byl devátý sektor po ženijní stránce připraven k obraně zvlášť pečlivě. Většinu jeho čtvrtí přeměnili fašisté v praporní uzly odporu, které se skládaly z opěrných bodů čet a rot. Tyto opěrné body byly rozmístěny v jednotlivých budovách, spojených mezi sebou spojovacími zákopy. Palebné prostředky (kulomety, pancéřovky) byly umístěny ve střílnách proražených ve zdech, v oknech a ve dveřích v přízemí a také ve sklepích a suterénech, kde se soustřeďovala velká část vojáků a důstojníků.
Horní patra budov, jež byla nejzranitelnější, nebyla k obraně téměř vůbec připravována; tam byly rozmístěni odstřelovači (po jednom, nebo po dvou). Tam byly také jednotlivé těžké kulomety. Nejvíce palebných prostředků bylo v budovách v těsné blízkosti parků a bulvárů.
V širokých ulicích byla postavena děla, v budovách malorážní děla. Křídla bloků domů byla chráněna mohutnými barikádami a ty byly chráněny přímou palbou děl
(historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 222, 223, 224.)."
Na všech větších křižovatkách Berlína byly zakopány tanky a pro obranu byla využita i většina zbombardovaných bloků domů, ve kterých zůstala nepoškozená sklepení a suterény.
Mimo řečeného, byly na některých místech Berlína vybudovány železobetonové kopule, které umožňovaly kruhovou palbu.
"Velký význam v berlínském opevněném prostoru měly železobetonové pevnůstky. Bylo jich ve městě víc než 400. Největší z nich, bunkry, byly v parcích Humboldt-Hain, Friedrichs-Hain a v zoologické zahradě. Měly pět poschodí (výška 36,9 metru, tloušťka krytu 3,5 metru a tloušťka zdí 2,5 metru - zároveň sloužily i jako součást PVO města Berlína - má poznámka) a mohly pojmout 300 - 1000 lidí. Ve všech těchto objektech bylo filtrační a ventilační zařízení, energetické stanice, zdviže a zvláštní elevátory pro přísun nábojů přímo k dělům. Na střeše každého bunkru bylo 4 - 9 protiletadlových děl ráže 128 mm (viz zde na Palbě od Lorda i s diskuzí - Flakturm - i s následnou diskuzí: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=23&t=453
Zde je ještě originál foto, volně na internetu

Obrázek


, kde je železobetonová věž - Flakturm). V Tiergartenu byla děla v pancéřových věžích. V průmyslových podnicích v Berlíně byly vybudovány železobetonové pozemní objekty se střílnami pro jednoho člověka. Byly vysoké 2.5 metru a měly průměr 1,5 metru (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. čís. 2 382, sp. 478, l. 29 - 41.).
Hitlerovské velení, které budovalo hluboce členěnou obranu, nepřetržitě zvyšovalo početní stav posádky, narychlo formovalo nové jednotky a usilovně připravovalo vojska pro nadcházejícíboje. V ´Základním rozkaze´ (pro obránce Berlína - má poznámka) se pravilo:
´Říšské hlavní město se musí bránit do posledního muže a do posledního náboje
(historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 15 814, l. 36.)."
Němečtí nejvyšší velitelé okolo Adolfa Hitlera, včetně Hitlera, byly i na konci války ochotni vystavit mladou německou generaci nebezpečí, že bude vyhlazena. A na ulicích Berlína to skutečně koncem dubna 1945 tak vypadalo. Již na začátku ledna a až do března 1945 byli totiž do Wehrmachtu povoláni i nezletilí. Poslechněme si historické prameny, cituji:

"V lednu-březnu 1945 byli povoláni k výkonu vojenské služby 16-17letí chlapci.
Byly formovány četné oddíly tankoborníků z mládežnické organizace ´Hitlerjugend´, které byly vyzbrojované pancéřovkami. Útvary a svazky, které vykrvácely v předcházejících bojích, i vojenská učiliště a školy byly rozpuštěny a jejich příslušníci posláni jako doplňky k operujícím vojskům. K obraně města byly povolány také různé ochranné a policejní útvary.
Uskupení, které se bránilo na berlínském směru, se skládalo ze dvou armád (jednalo se o německou 3. TA a 9. A - má poznámka) ze Skupiny armád Visla (Weichsel) a dvou armád (a sice 4.TA a 17. A - má poznámka) ze Skupiny armád Střed (Mitte). Toto poměrně silné německé uskupení mělo 85 divizí, z toho 48 pěších, 4 tankové, 10 motorizovaných (mot.) a několik desítek samostatných pluků a praporů
(historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 804.)."

Mimo těchto řečených jednotek byly jak v Berlíně, tak i v jiných městech v okolí Berlína, velice silné posádky, které byly zapojeny do obrany hlavního města.

"Jen v Berlíně bylo vytvořeno přes dvě stě praporů Wolkssturmu a posádka měla celkem 200 000 mužů. Velitelství OKW mělo v záloze 8 divizí (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 224.).
Nepřátelské letectvo se připravovalo k houževnatému odporu ve vzduchu. Do prostoru Berlína byly staženy letky s největší bojeschopností. Ve vojenském letectvu převládaly stíhače, kterých bylo v polovině dubna 1945 72% z celkového stavu. Stíhací letecké útvary doplňovali nejlepší letci. Protileteckou obranu značně posiloval velký počet stíhačů soustředěných do prostoru Berlína. Na berlínském směru vybudovali hitlerovci širokou síť radiolokačních stanic, které jim umožňovaly nepřetržitě sledovat lety sovětských letounů a navádět proti nim stíhače.
Svazky soustředěné na berlínském směru měly tento stav: pěší divize měla 7-8 tisíc a tanková divize až 11 000 mužů. Nepřítel měl celkem 1 milión mužů, 1 400 děl a minometů, 1 500 tanků a SHD, přes 3 milióny pancéřovek a 3 300 letounů
(historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 804, které jako historický pramen pro informace využilo: Die deutsche Industrie im Kriege 1939 - 1945, Německý průmysl během druhé světové války 1939 - 1945, S. 101..)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 4.

Příspěvek od michan »

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 5.

V konečné podobě měla německá obrana Berlína poměrně velkou, až nevídanou hustotu. A sice 1 divize bránila 9 km fronty. Což zároveň znamenalo, že na 1 km fronty měli Němci 17,3 děl a minometů. Dokonce na směru, kde Němci očekávali tzv. hlavní úder RA, tedy směr Küstrin - Berlín, měli v obraně 1 divizi na 3 km. "Na každý kilometr fronty (na hlavním směru Küstrin - Berlín) zde připadalo 66 děl a minometů a 17 tanků a SHD (pro ilustraci - Při obraně v kurském oblouku v roce 1943činila hustota vojsk RA v obraně u Středního frontu 1 divize na 7,5 km, 25 děl a minometů na 1 km fronty, kdežto v pásmu sovětské 13. A, to znamená na směru očekávaného úderu Němců, bránila sovětská divize úsek dlouhý 3 km, a na jednom kilometru fronty bylo asi 105 děl /včetně protitankových/ a minometů). Podstatná část vojsk zaujímala hlavní a druhé pásmo obrany, tj. taktické pásmo. Ve třetím pásmu za ním byly operační zálohy. Obrana berlínského směru se vyznačovala tím, že všechna připravená obranná pásma včetně berlínského prostoru byla předem obsazena vojsky. To vytvářelo příznivé podmínky pro dlouhodobou a houževnatou obranu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 225 a také Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 28 až 36.)."
Němci před útokem na Berlín zahájili rozsáhlou kampaň v duchu ideologického boje na pozvednutí morálky vojáka v obraně. Hitlerovská nacistická propaganda rozhlašovala, že "bolševici přinášejí všem Němcům smrt a porobu a vyzývala vojáka k boji až do konce jako jediného prostředku záchrany".
V době přípravy na obranu Berlína vydal Adolf Hitler zvláštní provolání k vojskům na východní frontě, ve kterém vyzýval vojáky a důstojníky k těsné spolupráci pro záchranu "vlastního osudu", ke statečnosti, houževnatosti a fanatismu v "boji s nepřítelem". Výzvy střídal s hrozbami na téma, "Kdo v tomto okamžiku nesplní svou povinnost, stane se zrádcem svého lidu (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. čís. 2 356, sp. 739, l. 513.)."

Také NSDAP vydala tzv. zvláštní pokyny z 3. dubna 1945, které vyzývaly k pořádání besed v útvarech, které bránily Berlín. Ve zvláštních pokynech se mimo jiné říkalo, cituji:

"... O Válce se nerozhoduje na Západě, ale na Východě.... Nadcházející velká ofenzíva bolševiků musí být odražena stůj co stůj. Předpoklady pro to jsou - lidi a techniku máme. Naše zraky musí být obráceny pouze na Východ, ať už se na Západě děje cokoli. Udržení východní fronty je předpokladem pro obrat ve válce (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 15 814, l. 36.). Dne 14. dubna 1945 navštívil Goebbels jakožto říšský komisař pro obranu Berlína německou 9. A a vyzval vojáky, aby byli stateční a aby nedovolili Rusům postoupit ani o krok (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 317, inv. čís. 4 308, sp. 31, l. 276.)."
Hitlerovci a jejich sankční aparát však ještě tehdy nepoužíval jen slova, ale často se uchyloval i k použití trestních opatření, včetně především poprav na místě.
"Ve všech německých vojenských útvarech a svazcích byl přečten Hitlerův rozkaz, aby každý, kdo by chtěl ustoupit, byl na místě zastřelen bez ohledu na hodnost a funkci. Vrchní velitelství vydalo také rozkaz o represáliích vůči rodinám těch vojáků a důstojníků, kteří se vzdají sovětským vojskům do zajetí. Bylo vydáno několik rozkazů k boji proti přeběhlíkům a dezertérům.
V armádě byla provedena zvláštní čistka ´nespolehlivých´ živlů. Divize, ve kterých byli vojáci neněmecké národnosti, byly staženy z první čáry obrany a nahrazeny ryze německými divizemi. Fašisté se pokoušeli vytvořit zvláštní oddíly (Wehrwolf, viz něco víc i zde, i s jeho výcvikovým střediskem v severních Čechách - na zámku v Ústí nad Labem - Krásném Březně:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Werwolf
) z obyvatel pro boj v týlu Rudé armády. Avšak tato myšlenka nenašla v německém lidu žádnou podporu (spíše lze říci, že nebyla masově rozšířena, werwolfové však místně působili i po válce, například i v oblastech Sudet - má poznámka)
Až do posledních dnů svého života doufali Hitler a jeho nejbližší spolupracovníci s umíněním maniaků v rozpad protifašistické koalice. Smrt F. D. Roosevelta ( + 12. dubna 1945, zde viz něco víc o presidentu USA:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franklin_Delano_Roosevelt
), který patřil k aktivním zastáncům Bezpodmínečné kapitulace fašistického Německa, považovali za zázrak, který je mohl zachránit. Blížící se setkání sovětských a angloamerických vojsk na německém území mělo podle jejich názoru vyústit v ozbrojené střetnutí.
Vládnoucí kruhy fašistického Německa dělaly tedy všechno, aby vydržely nápor na Východě, zastavily ofenzívu Rudé armády a současně se pokusily dohodnout se s USA a Anglií a vyhnout se tak bezpodmínečné kapitulaci.
Avšak vojenská a politická situace v dubnu 1945 v Evropě vylučovala jakoukoli možnost, aby boj skončil pro Německo příznivě. Ozbrojené síly protifašistické koalice měly nad nepřítelem drtivou převahu. Území ovládané hitlerovci se nepřetržitě zmenšovalo, takže vrchní velení fašistického Německa nemohlo široce manévrovat svými silami. To přispívalo k rychlé a definitivní porážce nepřítele. Navázání kontaktu mezi vrchním velením západních spojenců a vrchním velením sovětských ozbrojených sil značně ulehčovalo dosažení tohoto cíle.
Národním zájmům německého lidu odpovídalo jedině zastavení ozbrojeného boje a podepsání Bezpodmínečné kapitulace. Avšak v hitlerovském Německu se tehdy nenašly síly, které by se postavily do čela lidu a ušetřily ho zbytečných obětí a škod. Hitler a jeho klika nepřestali zrazovat národní zájmy Německa. Krví a životy svých soukmenovců se snažili zaplatit svou další existenci a oddálit hodinu odplaty za spáchané zločiny (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 225, 226 a také Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 28 až 51., dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.)."

Základním úkolem plánu Berlínské operace bylo, že "Rudá armáda a Polská armáda měly rozdrtit největší nepřátelské uskupení ve středu Německa a dobýt jeho hlavní město, což mělo urychlit Bezpodmínečnou kapitulaci Německa a vést ke zhroucení fašistického stát."
Splnit tento ne zrovna lehký úkol, bylo třeba co nejrychleji, aby byly zmařeny všechny pokusy hitlerovců protáhnout válku proti SSSR a vnést rozkol do protifašistické koalice.
Východní historiografie daty - od 1. dubna do 16. dubna - kdy Berlínská operace skutečně, a to dělostřeleckou přípravou začala, vymezuje období šestnácti dní, ve kterých byla operace naplánována a pak i prováděna (přípravy však samozřejmě probíhaly, za chodu i ostatních předchozích operací, již od února a března 1945 - má poznámka). Poslechněme si interpretace plánování Berlínské operace v podání nejprve východních a pak volně uvedu, západních historiků od 1. dubna 1945, cituji nejprve ty východní
:

"Aby operace (Berlínská operace - má poznámka) mohla být pečlivě připravena, byla v hlavním stanu vrchního velení uspořádána ve dnech 1. - 3. dubna 1945 porada za účasti velitelů frontů maršála Sovětského svazu G. K. Žukova a I. S. Koněva (Velitel 2. Běloruského frontu maršál Sovětského svazu K. K. Rokkosovskij se této porady neúčastnil - poznámka uvedená na str. 226, Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII. - bez udání důvodů.). Na poradě byla zhodnocena vojenská a politická situace v Evropě a stanoven záměr operace. Potom velitelé frontů přednesli své plány na provedení Berlínské operace, které byly schváleny jako Směrnice hlavního stanu vrchního velení."

Tolik tedy Velká vlastenecká válka na str. 226. Co se však všechno přihodilo než byla Směrnice, kterou vydala STAVKA vydána je pak shromážděno z mnoha dalších pramenů a my si je pak také uvedeme:
Skutečnost, že do Moskvy byla na 1. dubna 1945 svolána porada, za účasti Žukova a Koněva je potvrzena i slovy od více přítomných, že se porada konala ve stejný den kdy padl Kostřín (Küstrin). Žukov a Koněv se pak ten den skutečně setkali se Stalinem a členy Státního výboru obrany a Stalin se zeptal neformálně: "Tak co, kdo se zmocní Berlína? My nebo naši Spojenečkové?"
Jak potvrzují různé historické prameny, jednalo se skutečně jen o řečnickou otázku, neboť vzápětí "dal Stalin najevo, že chce, aby RA byla v Berlíně nejpozději 1. května 1945, tedy na svátek Prvního máje, den dělnictva a největší svátek budoucího socialistického světa."
Samotná Berlínská operace, dle Stalina, měla začít nejpozději 16. dubna s tím, že během 12 - 15 dnů bude skončena. Náčelník generálního štábu generálmajor A. I. Antonov předložil ihned poté "Základní operační plán".
Ze "Základního operačního plánu Berlínské operace" vyplynulo, že RA bude provádět mohutnou útočnou ofenzívu na velmi široké frontě a po několika osách. Záměrem celé ofenzívy bylo ohrozit obránce Berlína ze severu, středu a z jihu třemi fronty Rudé armády (sever - 2. Běloruský front, střed - 1. Běloruský front, jih - 1. Ukrajinský front - má poznámka). Tím bude také znemožněno německým vojskům, aby mohla ustoupit na jih - k Alpské pevnosti, - a to souběžnými zadržovacími operacemi v Protektorátu Čechy a Morava, na Slovensku a v Maďarsku, které měly zabránit i stahování německých svazků na obranu Berlína. Zvláštní úderné oddíly RA, které byly cvičeny pro boj ve městě a které měly proniknout do Berlína ztečí vnějším okruhem obrany, měly bránící se Němce rozdělit na několik izolovaných úseků, které měly ničit po částech. Německá 9. A měla být tak poražena přímo vně města. Velení RA doufalo, že se tak bude moci vyhnout krvavým pouličním bojům, neboť z obrany Stalingradu plynulo, že se jedná o nejtěžší možné boje. Jejich opakování tak nikdo v dubnu 1945 nechtěl. Velení RA zároveň očekávalo, že jakmile úderné jednotky prorazí obranu kolem Berlína, město se velmi rychle vzdá (historickým podkladem pro informace je zde: Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 61, 62., dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.)...!!!"
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 4.

Příspěvek od michan »

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 6.

Základní operační plán Berlínské operace, který vytvořil generální štáb RA, a který byl Žukovovi a Koněvovi předložen dne 1. dubna 1945, byl podobný plánu, který předložil Stalin Žukovovi v listopadu 1944. Tedy plán, kdy 1. Běloruský front v čele s Žukovem, měl dobýt Berlín. Plán předložený 1. dubna 1945 obsahoval jen rozhraní mezi operačními pásmy zúčastěných frontů, které jednoznačně stanovovalo, že směr postupu 1. Běloruského frontu je orientován přímo na Berlín. Antonovov a i ostatní členové Výboru obrany se však v době projednávání, 1. dubna 1945, obávali, že tento cíl bude vzhledem k rozloze Berlína (tehdy - v dubnu 1945 - čtvrté největší město světa, co se týče rozlohy - má poznámka) i k jeho symbolickému významu hlavního města s jeho mimořádně silnou obrannou a v souvislosti s rizikem pouličních bojů, může přesahovat možnosti jednoho frontu. Koněv s Antonovem a členy Výboru obrany prý horlivě souhlasil s takovýmto hodnocením a obavami. Jeho 1. Ukrajinský front měl dle zadání plánu za úkol vyčistit oblast jižně od Berlína, zničit německou 4. TA v prostoru Chotěbuze a pak měl postupovat dále na západ a severozápad k Labi a k Drážďanům. Koněv tak nyní rezolutně požadoval, aby jeho vojska nebyla, pod dojmem nových obav a možností Němců, automaticky vybírána z útoku na hlavní město Třetí říše. Chtěl, aby alespoň jedna, nebo dvě tankové armády z jeho 1. Ukrajinského frontu mohly postupovat přímo k jihozápadním předměstím Berlína.
Podle několika informátorů, kteří se porady účastnili, se měl Stalin sklonit nad mapou a vymazat část rozhraní mezi 1. Ukrajinským frontem a 1. Běloruským frontem, která probíhala od Lübenu k Postupimi
.Tohle vymazání rozhraní prý tak mělo ponechat maršálu Koněvovi prostor k útoku na Berlín, který byl široký 65 km. Stalin pak pohlédl na oba své maršály a řekl: "Ten kdo prolomí obranu první, nechť si vezme Berlín." Po té byl Koněv pověřen, aby vypracoval takovou variantu plánu, dle které by jeho dvě tankové armády, 3. TA a 4. TA, prováděly úder na střed Berlína z jižních předměstí, jak jej známe dnes. Jak říkají západní historické prameny, vycházející z těch východních: "Typické Stalinovo řešení - dostat velitele do vzájemné soutěže." Dle vojenských odborníků se však jednalo o jedno z nejlepších řešení stávající i budoucí vojenské varianty.
Žukov pod nově vzniklou situací v plánování Berlínské operace vydal rozkaz, podle kterého měly jeho armády postupovat k Berlínu na třech samostatných směrech v úseku širokém 88 km mezi řekami Odrou a Sprévou a Hohenzollernským kanálem. Podle tohoto rozkazu mělo být jádro německé 9. A dle již předtím schváleného plánu. A plán pak hovořil poměrně detailně i o úkolech jednotlivých třech frontů (2. Běloruského, 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu) a jejich složení. Tolik tedy některé zajímavosti z plánování Berlínské operace, dle západní historiografie ve dnech 1. až 3. dubna 1945 /tyto informace však nejsou doloženy ani jmény těch, kteří celý akt viděli, ani dokumenty.../ (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování str. 61, 62., dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.)...!!!.
A nyní tedy detailněji o tom co píše východní historiografie o plánování Berlínské operace, o složení jednotek účastněných frontů a přípravě ofenzívy. Skončili jsme u východní historiografie, že byla předložena - "Směrnice hlavního stanu vrchního velení." Východní historiografie ihned pokračuje co Berlínská operace obsahovala, cituji:

"V této operaci měla být mocnými čelními údery prolomena nepřítelova obrana, jeho uskupení mělo být rozbito na jednotlivé izolované části, obklíčeno a zničeno. Potom měla sovětská vojska dobýt Berlín, proniknout k Labi, a tam se spojit se spojeneckými vojsky. K uskutečnění (Berlínské) operace byly povolány tři fronty - 1. a 2. Běloruský front a 1. Ukrajinský front a také Baltské loďstvo.

Vojska 1. Běloruského frontu (velitel maršál Sovětského svazu G. K. Žukov, člen vojenské rady generálporučík K. F. Tělegin, náčelník štábu generálplukovník M. S. Malinin) měla připravit a provést útočnou operaci, obsadit v ní hlavní město fašistického Německa a nejpozději 12 - 15 dní po zahájení operace dosáhnout Labe. Hlavní úder měly zasadit čtyři vševojskové a dvě tankové armády z předmostí na Odře západně od Kostřína (Küstrina). K rozšíření úspěchu mělo být použito armády druhého sledu frontu. Aby byly zabezpečeny akce hlavního úderného uskupení frontu ze severu a z jihu, počítalo se s zasazením dvou pomocných úderů (historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 89 - 90.).
Vojska 1. Ukrajinského frontu (velitel maršál Sovětského svazu I. S. Koněv, člen vojenské rady generálporučík K. V. Krajňukov, náčelník štábu armádní generál V. D. Sokolovskij a od 9. dubna armádní generál I. J. Petrov) dostala rozkaz rozdrtit nepřítele v prostoru Chotěbuze a jižně od Berlína. Nejpozději 10. - 12. dne po zahájení operace měla vojska dosáhnout čáry Beelitz-Wittenberg a dále podél Labe proniknout až k Drážďanům a potom útočit na Lipsko. Hlavní úder mělo zasadit pět vševojskových armád a dvě tankové armády z prostoru Tribelu ve všeobecném směru na Spremberg a Belzig. Aby úderné uskupení frontu bylo zajištěno z jihu, bylo nařízeno zasadit pomocný úder v síle dvou armád z prostoru Kohlfurt směrem na Budyšín a Drážďany (historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 91.).
Vojska 2. Běloruského frontu (velitel maršál Sovětského svazu K. K. Rokkosovskij, člen vojenské rady generálporučík N. J. Subbotin, náčelník štábu generálplukovník A. N. Bogoljubov) dostala rozkaz překročit Odru, rozdrtit štětínské nepřátelské uskupení a nejpozději 12. - 15. dne po zahájení operace dosáhnout čáry Anklam-Wittenberrge. Hlavní úder měly zasadit tři vševojskové armády se dvěma tankovými a jedním mechanizovaným sborem z prostoru severně od Schwedtu ve směru na Strelitz (historickým podkladem pro informaci je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 94.).
Baltské loďstvo mělo za úkol kromě narušování námořních spojů nepřítele v Baltském moři blokovat kuronské uskupení hitlerovců a krýt přímořské křídlo útočících vojsk 3. Běloruského frontu.
Útok 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu byl stanoven na 16. dubna 1945. 2. Běloruský front měl zahájit útok o něco později, protože dokončoval přeskupování a část jeho sil ještě likvidovala zbytky nepřátelských vojsk severně od Gdyně a východně od Gdaňska.
Ze směrnice vyplývá, že STAVKA plánovala velkou operaci, ve které měly tři vzájemně působící fronty řešit společný strategický úkol, přičemž vlastní dobytí Berlína bylo uloženo 1. Běloruskému frontu. Vojska 1. Ukrajinského frontu, která měla útočit směrem na severozápad a částí sil na Drážďany, měla rozdrtit nepřátelské uskupení jižně od Berlína, izolovat hlavní síly Skupiny armád Střed (Mitte) od berlínského uskupení nepřítele a tím zabezpečit útok 1. Běloruského frontu z jihu. Ze severu měly být akce 1. Běloruského frontu spolehlivě zajišťovány útokem vojsk 2. Běloruského frontu.
Avšak situace vyžadovala jiné řešení. Je známo, že fašistické velení dělalo všechna opatření k obraně hlavního města. K hájení města povolalo nejen operační, ale i strategické zálohy. Zdálo se, že hlavní stan vrchního velení bude muset soustředit své hlavní úsilí na operaci k dobytí Berlína. Ve skutečnosti však tento úkol byl uložen 1. Běloruskému frontu.
Bylo by bývalo účelnější uložit tento úkol dvěma frontům - 1. Běloruskému a 1. Ukrajinskému - a organizovat mezi nimi těsnou součinnost.
Současně s útokem na hlavním, berlínském směru, byly plánovány také útočné operace vojsk jižního křídla sovětsko-německé fronty - 4., 2. a 3. Ukrajinského frontu. To znamená, že poslední rozhodující útok měl být veden na celé sovětsko-německé frontě, což úplně znemožňovalo hitlerovskému vrchnímu velení volně manévrovat silami.
Počítalo se s tím, že k definitivní porážce německých fašistických vojsk dojde za přispění západních spojenců, s nimiž byla na krymské konferenci (Jaltské konferenci od 4. do 11. února 1945 - má poznámka) zásadně dohodnuta koordinace bojové činnosti. STAVKA urychleně prostudovala plán útoku spojenců v Německu, jak jej 28. března 1945 nastínil Eisenhower ve svém poselství, a souhlasilo s ním. Dne 1. dubna 1945 J. V. Stalin ve své odpovědi na toto poselství napsal: ´Náš plán rozetnout německé síly tím, že se sovětská vojska spojí s Vašimi, se naprosto shoduje s plánem sovětského vrchního velení (historickým podkladem pro informace do Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, zde byl výňatek z: AZP SSSR, f. 06, inv. čís. 7, sp. 683, l. 2.). V odpovědi se dále souhlasilo s tím, aby se sovětská vojska spojila se spojenci v prostoru Lipska a Drážďan (kam pronikaly některé armády 1. Ukrajinského frontu), a také v prostoru Lince a Vídně, kam směřoval 2. a 3. Ukrajinský front. Spojeneckému velení se sdělovalo, že sovětská vojska budou útočit na Berlín a že k tomu vyčleňují část svých sil. Kromě toho se oznamovala i doba zahájení útoku v Německu - druhá polovina května.
V odpovědi se říkalo: ´Ostatně tento plán může být změněn, změní-li se situace (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 06, inv. čís. 7, sp. 683, l. 2.)."


Použité podklady:


Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=260
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“