Jugoslávie, březen až květen 1945. Č 1.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Jugoslávie, březen až květen 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Jugoslávie, březen až květen 1945. Č 1.
Mapa, na které jsou vidět, na jihovýchodě Evropy, i útoky Jugoslávských armád

Obrázek

do 8. května 1945, stejně jako území, do té doby ovládaná ještě Wehrmachtem. Vidět je jugoslávský průnik do prostoru Terstu a jeho osvobození novozélandskými jednotkami a jugoslávskými partyzány. Partyzáni se pak museli stáhnout (viz další text).
Rozbití německého protiútoku u Blatenského jezera a následná Vídeňská operace s úspěšným útokem RA v Rakousku, velice přiblížilo i osvobozování Jugoslávie (krátce viz zde historii Jugoslávie do jejího rozpadu:
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bji ... l%C3%A1vie
) na samém jihu evropského válčiště na východní frontě. Východní historiografie o tom hovoří slovy, cituji:

"Dne 20. března 1945 přešla do útoku jugoslávská 4. A a pronikla na daleké přístupy k Rijece. Koncem března zahájila útok i jugoslávská 2. A a 3. A. Dne 12. dubna přešla do útoku na sremském úseku fronty jugoslávská 3. A a 1. A. Jugoslávská vojska prolomila nepřátelská postavení, překonala houževnatý odpor nepřítele a osvobodila značnou část Jugoslávie. Operace jugoslávských jednotek podporovaly dělostřeleckou palbou lodě sovětské Dunajské flotily.
Oddíl lodí pod velením hrdiny Sovětského svazu kapitána 2. stupně P. I. Děržavina vylodil 12. dubna 1945 1 500 jugoslávských vojáků v prostoru Opatovace (historickým podkladem pro informace je zde: AHO VL, sp. 16 937, l. 103 - 114.). V polovině dubna se však hitlerovským vojskům podařilo zastavit postup těchto armád (historickým podkladem pro informace je zde: Oslobodilački rat naroda Jugoslavije 1941 - 1945, druga knjiga, str. 636 - 642.).
Jugoslávská 4. A mezitím pokračovala úspěšně v útoku, pronikla k staré jugoslávsko-italské hranici a zahájila boje o Rijeku. Dne 25. dubna 1945 se jugoslávská vojska vylodila v Istrii, rychle postupovala vpřed a 20 dubna pronikla k Terstu. V téže době pronikly slovinské partyzánské jednotky do prostoru západně od Terstu a 1. května 1945 se na řece Isonzo setkaly s angloamerickými vojsky, útočícími v severní Itálii.
Dne 1. května 1945 vstoupily jednotky Jugoslávské armády do Terstu (zde viz mapu Evropy

Obrázek

k 1. květnu 1945. V jižní části východní fronty je vidět i území, které ještě ovládaly ustašovské, četnické a německé jednotky, a to do 15. května 1945.)
a zahájily boje o město. Všestrannou pomoc jim poskytla slovinsko-italská dobrovolnická milice a civilní obyvatelstvo.
Spolu s jugoslávskými partyzány tu bojovala sovětská 1. partyzánská brigáda pod velením A. I. Djačenka. Dne 2. května 1945 byl Terst úplně osvobozen (Zde jednotky novozélandské armády,

Obrázek
při setkání v Terstu s jugoslávskými partyzány, po dni 2. května 1945). Angloamerické velení nebylo vítězstvím nadšeno, neboť se snažilo samo co nejdříve dostat do Terstu svá vojska, aby město nebylo osvobozeno Jugoslávskou armádou. Američanům se nepodařilo vstoupit do Terstu před jugoslávskými jednotkami (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 191, 192.)."

Město Terst se vzhledem ke svému vojenskému a strategickému významu stalo "jablkem sváru" mezi anglo-americkým spojenci a Jugoslávií, o čemž vypovídá i východní historiografie, cituji:

"Protože spojenecké velení v Itálii si uvědomovalo obrovský vojenský a strategický význam Terstu, nebralo v úvahu, že Istrie (Julijská Krajina) je odvěké jugoslávské území, a nařídilo, aby jugoslávské jednotky Terst a Istrii opustily (o Terstu a jeho historii viz něco blíže ve Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Terst
). Když byl tento požadavek zamítnut, poslaly vlády Velké Británie a USA 15. května 1945 Jugoslávii ultimátum. Pod nátlakem angloamerických vládnoucích kruhů byla jugoslávská vláda nucena ustoupit. Dne 9. června 1945 byla v Bělehradě uzavřena mezi Jugoslávií, Velkou Británií a USA prozatímní dohoda o Julijské Krajině, podle níž Terst a západní pobřeží Istrie přecházely pod kontrolu angloamerického velení.
V dohodě se přitom výslovně zdůrazňovalo, že dosažená úmluva nevylučuje možnost v budoucnu řešit otázku Julijské Krajiny (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 192 je zde informace ze: Sporazum o Julijskoj Krajini, zaključen i podpisan u Beogradu 9. juna 1945 godině izmeh Jugoslavije s jedně stran+ Velike Britanije s Jediněnich AmerickichDržava s druge straně. Mehunarodni ugovora FNRJ Izdaně Ministarstva inostranich Cvezka br. 2 na 1945 godinu.).
Dne 8. května 1945 byl osvobozen Záhřeb, hlavní město Chorvatska, druhé největší město Jugoslávie. Avšak ustašovské a četnické svazky a část německých vojsk kladly dále zoufalý odpor, dokonce i po bezpodmínečné kapitulaci hitlerovského Německa. Teprve 14. a 15. května 1945 jugoslávská vláda zlikvidovala a částečně zajala v prostoru Slovenj Gradce poslední německé a ustašovsko-četnické skupiny, které se snažily probít do Rakouska a tam se vzdát vojskům západních mocností (historickým podkladem pro informace je zde: Oslobodilački rat naroda Jugoslavije 1941 - 1945, druga knjiga, str. 646.). Boje proti německo-ustašovskému uskupení v tomto prostoru se účastnila i bulharská vojska. 15. května 1945, den úplného osvobození země od okupantů, se stal národním svátkem národů Jugoslávie. Tím, že jugoslávský lid osvobodil zemi od německých fašistických okupantů a jejich pomahačů, přispěl značnou měrou k porážce společného nepřítele (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 192.).
Úspěšné operace Jugoslávské armády byly umožněny historickými vítězstvími sovětských vojsk, která porazila a zničila hlavní síly německé armády. Sovětští lidé aktivně podporovali jugoslávský lid v boji za úplné osvobození země a prokazovali obrovskou pomoc Jugoslávské armádě. V roce 1944 a za 5 měsíců roku 1945 dodala sovětská vláda Jugoslávii přes 96 000 pušek a karabin, přes 68 000 kulometů a samopalů, 3 364 minomety, 1 065 různých děl, 491 letadel, 65 tanků, 1 329 rádiových stanic a velké množství střeliva, výstroje, výzbroje a obuvi (historickým podkladem pro informace je zde: Sovětskije Vooružennyje Sily v borbe za oslobožděnije narodov Jugosláviji, Moskva 1960, str. 52.).
Sovětskými zbraněmi byla například kompletně vyzbrojena jugoslávská 1. A a další útvary a svazky.
Důležitou událostí v historii sovětsko-jugoslávské bojové spolupráce za války bylo uzavření smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi SSSR a Jugoslávií, která byla podepsána v Moskvě 11. dubna 1945. Maršál

Obrázek

Jozip Broz Tito při této příležitosti řekl: ´Tato smlouva je pro nás základem našeho příštího mírového budování... Tato smlouva splňuje odvěké tužby národů Jugoslávie - žít v dobrém přátelství s velkým sovětským lidem (historickým podkladem pro informace je zde: Vněšňaja politika Sovětskovo Sojuza v period Otěčestvennoj vojny 1941-1945 gg., T. III, str. 180.)´. Maršál Tito zdůraznil, že sovětský lid ´v tomto boji, v dějinách nejtěžším, přinesl nadlidské oběti vítězství nad společným nepřítelem svobodymilovným národů, za svobodu a nezávislost, malých národů, a především za svobodu a nezávislost Jugoslávie (historickým podkladem pro informace je zde: Vněšňaja politika Sovětskovo Sojuza v period Otěčestvennoj vojny 1941-1945 IT., T. III, str. 180.)´.

Zhodnocení bojů, jih východní fronty, březen, duben a květen 1945.
Velký význam, a to strategicko-politický, měla pro jih východní fronty Vídeňská operace, v měsících březnu a dubnu 1945.
Rudá armáda v řečeném období porazila a zcela rozložila německou Skupinu armád Jih (Süd), zároveň vyhnala německá vojska ze západního Maďarska a ze značné části Československa, z východního Rakouska a zmocnila se také jeho hlavního města Vídně.
"Vojska 3. a 2. Ukrajinského frontu způsobila nepříteli za útoku velké ztráty. Zajala přes 1 300 000 nepřátelských vojáků a důstojníků, ukořistila a zničila 1 345 tanků a SHD a 2 250 polních děl (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 912, sp. 1, l. 136).
Osvobozením východních oblastí Rakouska byla zajištěna jeho státní svrchovanost. Německo ztratilo svého posledního vazala - salasiovské Maďarsko, jehož ozbrojené síly byly likvidovány. Maďarský fašismus byl zničen. Maďarský lidu se otevřela cesta k demokratickému rozvoji a k rozsáhlým revolučním přeměnám.
Vítězství RA v Maďarsku a Rakousku příznivě ovlivnilo vojenskopolitickou situaci v Jugoslávii. Její lid a armáda mohly úspěšně vyhnat německé okupanty ze země a přispět tak ke konečné porážce fašistického Německa.
Vídeňská operace pomohla na jaře roku 1945 k úspěchům angloamerických armád a odbojových sil v severní Itálii (objektivní historická realita však jasně říká, že to platilo i opačně - Spojenci si svým útočnými operacemi pomáhaly navzájem - má poznámka.).
Po porážce německé Skupiny armád Jih (Süd) se značně zlepšila mezinárodní situace ve všech zemích jihovýchodní Evropy. K upevnění zahraničně politického postavení těchto zemí značně přispělo také ztroskotání plánů, které počítaly s invazí angloamerických vojsk na Balkán (tradiční bolševické vnímání svých západních spojenců - má poznámka). Sovětský svaz, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o rozbití hitlerovského ´nového pořádku´,stal se oporou nezávislosti zemí, kráčejících cestou demokratického rozvoje (pod "kuratelou" SSSR - politický imperialismus SSSR - má poznámka).
Spolu s RA se ve Vídeňské operaci odvážně bila rumunská a bulharská vojska (to je nezpochybnitelný historický fakt, stejně jako se statečně bili sovětští vojáci, důstojníci, generálové a maršálové - má poznámka).
Bojové přátelství vojáků SSSR, Rumunska a Bulharska, utužené společně prolitou krví v bojích proti fašismu, navěky vešlo do dějin Velké vlastenecké války jako výraz skutečného bratrství.
Za této útočné operace byly předvedeny skvělé příklady sovětského vojenského umění.
Zvláštností operace bylo, že byla připravena během nepřátelského protiútoku (německá operace Jarní probuzení - má poznámka), který vojska 3. Ukrajinského frontu odrazila a bez operační přestávky přešla do útoku. To značně ztížilo přípravu operace a vyžádalo si od velení i vojsk velkého vypětí.
Přes velmi obtížný terén operovaly úspěšně všechny druhy pozemních vojsk, zejména tankové svazky, dělostřelectvo a ženijní vojska. Letectvo pak ustupujícího nepřítele úspěšně bombardovalo. V bojích na přístupech k Vídni zneškodnily bitevní i bombardovací letouny nepřátelské uzly odporu a ničily palebné prostředky (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 193.).
K úspěchu operace přispěla i Dunajská válečná flotila, která vyloďovala výsadky na obou březích Dunaje a podporovala palbou vojska 2. Ukrajinského frontu. Buržoazní historik Jürg Meister zhodnotil operace flotily takto: ´Sovětská Dunajská flotila provedla v roce 1944 až 1945 četné úspěšné výsadkové operace. Přes některé ztráty zabezpečila přepravu přes řeku (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 193, 194, je zde jako informace použit výňatek z: J. Meister, Der Seekrieg in den osteuropäischen Gewässern 1941 - 1945, Námořní válka ve východních vodách od roku 1941 do roku 1945, München 1958, S. 330.).
´Pevnost na jihu´, houževnatě hitlerovci bráněná padla. Ztroskotaly pokusy Němců klást dlouhodobý odpor na území Rakouska. Rudá armáda ovládla jižní přístupy k fašistické říši (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 194.)."

Příště již - Pád Berlína.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=260
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“