Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 10.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 10.

Příspěvek od michan »

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 10.
Mapa německého protiútoku na jižní části východní fronty od 6. března,

Obrázek

kde je poněkud přehledněji i Vídeňská operace, končící dobytím Vídně do 15. dubna 1945.
Když byla poražena německo-maďarská vojska na sever od Blatenského jezera, vytvořila se příhodná situace pro postup sovětské 57. A a bulharské 1. A, které zaútočily ze svého postavení jižně od jezera, jako levé křídlo 3. Ukrajinského frontu.
Jejich útok proti německé 2. TA začal dne 29. března 1945 z východu, jednotky 5. gardového jezdeckého sboru pak zaútočily z prostoru Keszthely (na západním břehu Blatenského jezera) "a 2. dubna obsadily středisko maďarského naftového průmyslu Nagykanizsu. Avšak brzy na to narazila vojska 3. Ukrajinského frontu na silný německý odpor a byla nucena postup zpomalit.
Dne 1. dubna 1945 nařídila STAVKA velení 2. Ukrajinského frontu, aby pokračoval v útoku severně od Dunaje ve všeobecném směru na Malacky-Jihlavu, nejpozději 5. - 6. dubna osvobodil Bratislavu a pronikl na čáru Nové Mesto nad Váhom - Malacky - řeka Morava. Dále měla vojska 2. Ukrajinského frontu osvobodit město Brno, Znojmo a Stockerau. Při útoku na Brno měla být zasazena 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina generálporučíka I. A. Plijeva. Sovětská 46. A, 2. gardový mechanizovaný sbor a přidělený z 3. Ukrajinského frontu 23. tankový sbor dostaly za úkol útočit směrem na Most nad Litavou-Vídeň a v součinnosti s vojsky pravého křídla 3. Ukrajinského frontu se zmocnit hlavního města Rakouska. Po obsazení Brna měla vojska rozvíjet útok severním směrem vstříc vojskům 4. Ukrajinského frontu, spojit se s nimi v prostoru Olomouce a společným úsilím rozdrtit nepřátelské uskupení bránící se jihovýchodně od Moravské Ostravy (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 80, 88.).
2. Ukrajinský front začal plnit tento rozkaz a zahájil úspěšný útok silami středu a levého křídla frontu. Vojska postupující podél levého břehu Dunaje zdolala německou obranu na Váhu, Nitře a Malém Dunaji a 4. dubna 1945 ztečí dobyla Bratislavu. Bojů o slovenské hlavní město se aktivně účastnila Dunajská flotila, která přepravila z pravého (jižního dle toku řeky) břehu Dunaje na levý břeh vojska 23. střeleckého sboru. Téhož dne dosáhla vojska 2. Ukrajinského frontu rakousko-československých hranic při ústí řeky Moravy. Při osvobozování Bratislavy pomáhali 2. Ukrajinskému frontu slovenští partyzáni. Zásluhou aktivních operací vojsk a partyzánů se nepříteli nepodařilo odvézt poklad Slovenské národní banky, který byl již připraven k odvozu do Německa (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 3, inv. čís. 75 620, sp. 1, l. 143.).
Obyvatelé Bratislavy, stejně jako obyvatelé jiných slovenských měst, se radovali ze svého osvobození z německé fašistické poroby a vřele děkovali Sovětskému svazu, který podal pomocnou ruku slovenskému lidu. Aby bylo obyvatelstvo zabezpečeno potravinami, věnovalo sovětské velení městské samosprávě nezbytné potraviny (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 185, 186.).
V dubnu pokračovala RA ve svém osvobozeneckém poslání. Vojska levého křídla2. Ukrajinského frontu obsadila 2. dubna velké průmyslové středisko Mosonmagyaróvár a přiblížila se k rakousko-maďarským hranicím mezi Dunajem a Neusiedlerským jezerem. Překonala houževnatý odpor nepřítele, který nejednou přecházel do protiútokům, a 5. dubna večer dosáhla čáry Kittsee-Most na Litavou. Po obsazení koridoru mezi Dunajem a Neusiedlerským jezerem vznikly podmínky pro obchvat Vídně z východu a severovýchodu.
Dne 1. dubna 1945 dal STAVKA rozkaz 3. Ukrajinskému frontu, aby rozvíjel útok silami 4. a 9. GA společně s 6. GTA a nejpozději do 12. - 15. dubna 1945 dosáhl čáry Tulln-Sankt Pölten-Lilienfeld; sovětské 26., 27., 57. A a bulharská 1. A měly nejpozději do 10 - 12. dubna obsadit města Gloggnitz, Most nad Murou, Štýrský Hradec a Maribor a pevně se zachytit na řekách Mürz-Mura-Dráva (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 81.).
Dne 3. dubna pronikly armády pravého křídla 3. Ukrajinského frontu do vídeňské nížiny a na přístupy k Vídni. Do 4. dubna pronikla vojska na čáru ústí řeky Moravy-Most nad Litavou-řeka Litava-Köszek-Szengotthárd-západně od Nagykanizsy. Dále probíhala fronta po řece Drávě.

Vojska 2. a 3. Ukrajinského frontu rychle pronásledovala ustupujícího nepřítele a postoupila o 120 - 170 km vpřed. V některých dnech postoupila až o 25 - 30 km. Do bojů aktivně zasahovalo i bitevní a bombardovací letectvo 5. a 17. Letecké armády. Sovětští letci svými přesnými zásahy ničili bojovou techniku i živou sílu nepřítele, dezorganizovali jeho ústup a mařili všechny jeho pokusy zachytit se na mezilehlých čarách. Nemalou úlohu sehrála také ženijní vojska. Dík správnému rozložení sil rychle opravovala rozbité cesty a mosty, odminovávala terén a zajišťovala tak plynulý postup RA (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 186.)."

Rozbité jednotky německé Skupiny armád Jih (Süd) ustupovaly, v prvé dekádě měsíce dubna, do prostoru Vídně. Někde se jednalo o koordinovaný ústup, někde se jednalo o panický ústup. Vše dle toho jaký tlak vyvíjela RA a jak se dařilo německým důstojníkům ještě velet svým jednotkám. "Hitlerovští důstojníci měli právo použít nejostřejších trestů proti zběhům a těm, kteří odmítli poslušnost. V rozkaze velitele německé 6. A se pravilo: ´Zběha stihne smrt a potupa. Od 6. dubna budou přepadové oddíly pročesávat týl (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 912, sp. 1, l. 186.)."

Ve stejné době, kdy se jednotky 2. a 3. Ukrajinského frontu přiblížily k rakousko-maďarským hranicím, začaly sou houfně vzdávat maďarské jednotky do sovětského zajetí. Historie o tom vydává tato svědectví, cituji:

"Za pouhé tři dny bojů na západní hranici Maďarska (tedy ve dnech 28. až 30 března 1945 - má poznámka) zajala vojska 3. Ukrajinského frontu 45 000 vojáků a důstojníků. Některé zbylé maďarské jednotky hnali fašisté na západ. Několik set maďarských vojáků bojujících proti 2. Ukrajinskému frontu se připojilo k slovenským partyzánům a spolu s nimi bojovali na straně RA proti ustupujícím fašistům (historickým podkladem pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola V, str. 186 je zde informace, výňatek z: D. Nemes, Magyarország felzabadulása, old. 223.).
Szálasiho klika, statkáři a kapitalisté utíkali na západ a odnesli sebou maďarský zlatý poklad a další cenné věci (historickým podkladem pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola V, str. 186, 187, je zde informace, výňatek z: C. A. Macartney, October fifteenth. A History of Modern Hungary 1929-1945, Part II, p. 469.).
Dne 4. dubna dokončila RA osvobozování maďarského území. 4. duben se stal národním svátkem Maďarska (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 186, 187.)."

Dobytí Vídně Rudou armádou.
Ihned po vyhnání německých vojsk z Maďarska, začala RA útočnou operaci, jejíž cílem bylo dobytí Rakouska po domluvenou demarkační čáru, a kde bylo v jejím prostoru i hlavní město Vídeň.
Už v době, kdy se RA blížila k rakousko-maďarským hranicím, po zkušenostech s jinými státy (Polsko a Východní Prusko), začaly německé státní orgány a orgány velení Wehrmachtu vylepovat plakáty a vysílat v rozhlase zprávy, že RA bude likvidovat všechny rakouské příslušníky NSDAP, a začalo být evakuována část civilního obyvatelstva z východního Rakouska.
Východní historiografie zde, ale říká, že se jednalo o nacistickou propagandu, neboť vojáci a důstojníci RA byly poučeni takto, cituji:

" Po vstupu vojsk 2. a 3. Ukrajinského frontu na území Rakouska dala STAVKA, 2. dubna 1945, pokyn vojenským radám obou frontů, aby vydaly provolání k rakouskému obyvatelstvu. V pokynech se doporučovalo upozornit obyvatelstvo na to, že RA bojuje proti německým fašistickým okupantům, a ne proti obyvatelstvu Rakouska a vyzvat je, aby zůstalo na svých místech, pokračovalo v mírové práci, pomáhalo sovětskému velení udržovat pořádek a zajišťovat normální chod průmyslových, obchodních, komunálních a jiných podniků. Dále se doporučovalo oznámit obyvatelstvu, že Rudá armáda vstoupila do Rakouska výhradně proto, aby porazila německá fašistická vojska a osvobodila zemi z německého područí; vysvětlit, že RA hájí zájmy Rakouska a bude pomáhat při nastolování řádu, který existoval v Rakousku do roku 1938, tj před vpádem do Rakouska; vyvrátit zvěsti o tom, že RA zlikviduje všechny členy NSDAP a vysvětlit, že tato strana bude rozpuštěna, ale proti řadovým členům, jestliže se budou loajálně chovat k sovětským vojskům, nebude použito žádných represálií (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 85, 86.)."

Pokyny, které vydala STAVKA, realizovaly politické orgány obou frontů, během agitační a propagandistické práce mezi rakouským obyvatelstvem - v každé vesnici a v každém městě, které RA dobyla.

"Německé fašistické velení se snažilo všemožně udržet rakouské území. Neustále zesilovalo obranné čáry na východních hranicích, ale současně začalo vyvážet z východního Rakouska průmyslové zařízení, zboží, potraviny a cenné věci. Neomezenému rozkrádání byla vystavena Vídeň, jejíž obraně byla věnována mimořádná pozornost. Vídeň má důležitý vojenskostrategický význam nejen jako hlavní město Rakouska, ale i jako velký železniční uzel, říční přístav na Dunaji a křižovatka nejvýhodnějších cest spojujících střední Evropu s balkánskými zeměmi a se Středomořím. Pád Vídně by nevyhnutelně způsobil další snížení prestiže hitlerovců a ještě větší pokles morálky německých fašistických vojsk (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 187, 188.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 10.

Příspěvek od michan »

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 11.

Němci již dlouhodobě připravovali hlavní město Rakouska k obraně, stejně jako byla připravována předtím Budapešť. Nebralo se vůbec v úvahu, že bude Vídeň zničena, cituji:

"Německé velení vyzvalo obyvatelstvo Vídně, aby bojovalo do posledních možností, ale tato výzva neměla žádný ohlas (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5., Kapitola V, str. 187, 188.).
Když se RA přiblížila k rakouským hranicím, zrodila se v některých skupinách rakouského odboje myšlenka na povstání ve Vídni. Ale nepodařilo se to. Vojenský puč, který chtěly tyto skupiny provést, byl odhalen. Hitler dal rozkaz, aby proti povstalcům bylo použito ´nejpřísnějších trestů´. Mnozí organizátoři spiknutí byli dopadeni a oběšeni. Rakouské hnutí odporu nebylo masové, a proto nemohlo aktivně pomáhat Rudé armádě při osvobozování Rakouska. Přesto však poskytlo sovětským vojskům určitou pomoc. Například za bojů o Vídeň oznámili účastníci odboje sovětskému velení německý plán obrany hlavního města (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 188, zde byl výňatek jako informace z: O. Malden, Der Ruf des Gewisseens. Der österreichische Freiheitskampf 1938-1945, Volání svědomí. Rakouský válka za nezávislost od roku 1938 do roku 1945. S. 245, 252, 253.)."

Plán německé obrany, získaný RA, uspíšil osvobození Vídně a ušetřil město od velkých škod.

"Vídeň bránila německá 6. TA SS složená z 8mi tankových divizí (z jejich zbytků, které útočily v Operaci Jarní probuzení u Balatonu - má poznámka), 1. pěší divize a 15ti samostatných praporů. Velitelem obrany Vídně byl jmenován velitel armády (6. TA SS) generálplukovník vojsk SS Sepp Dietrich. Na přístupech k Vídni a v samotném městě hitlerovci předem připravili nesčetná obranná postavení. Na místech, kde se očekávaly tanky, byly kolem města vykopány protitankové příkopy a vytvořeny protitankové a proti pěchotní překážky a různé zátarasy. Na ulicích a náměstích postavil nepřítel barikády a v kamenných domech vybudoval palebná ohniska. Mosty přes Dunaj a přes průplavy byly podminovány. Po porážce německé Skupiny armád Jih (Süd) v Maďarsku a na Slovensku byl 7. dubna 1945 odvolán z funkce její velitel generál pěchoty Otto Wöhler. Vystřídal ho generálplukovník Lothar Rendulic, pokládaný za specialistu ve vedení houževnaté obrany, protože ji řídil v Kuronsku a ve Východním Prusku (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5., Kapitola V, str. 188.).
K dobytí Vídně byly určeny sovětská 46. A 2. Ukrajinského frontu a 4. GA, 9. GA a 6. GTA z 3. Ukrajinského frontu.
Dne 6. dubna 1945 nařídila STAVKA veliteli 2. Ukrajinského frontu, aby přesunul na levý břeh Dunaje 46. A a 23. tankový a 2. gardový mechanizovaný sbor měl obejít Vídeň ze severu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 96.).
Vojska pravého křídla 3. Ukrajinského frontu měla operovat na jih od Dunaje a obejít Vídeň z jihozápadu. 46. A se podle rozkazu (který také vydala STAVKA - má poznámka) přepravila v prostoru Bratislavy na levý břeh Dunaje, poté násilně překročila řeku Moravu a začala rozvíjet útok na Vídeň ze severovýchodu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5., Kapitola V, str. 188.).
Na přepravě vojsk se značnou měrou podílela Dunajská flotila, která za 5 dnů převezla přes 72 000 lidí, 567 děl a mnoho další bojové techniky a výzbroje. Dne 8. dubna vylodila v prostoru Ortu a Mannsdorfu (na východ od Vídně) výsadek v síle střeleckého pluku, který pomohl 46. A rychleji proniknout k Vídni (historickým podkladem pro informace je zde: AHO VL, sp. 16 485, l. 12 - 19.). 9. GA, zasazující rychlý úder severozápadním směrem, obcházela rakouské hlavní město z jihu. Dne 6. dubna pronikla sovětská vojska na přístupy k Vídni, vtrhla do jižního předměstí a zahájila pouliční boje (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5., Kapitola V, str. 188.)."

Velitel 3. Ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu F. I. Tolbuchin (něco víc viz zde:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Fiodor_Iv ... _Tolbuchin
), chtěl uchránit Vídeň a její historické, kulturní a umělecké památky před zničením a vydal 6. dubna 1945 zvláštní výzvu k vídeňskému obyvatelstvu.
Pravilo se v ní: ´Vídeňané! Rudá armáda, drtíc německá vojska, stanula u Vídně...
Nadešla chvíle osvobození hlavního města Rakouska z německé nadvlády. Ustupující německá vojska chtějí však přeměnit Vídeň v bojiště, jak to udělala v Budapešti. Tím hrozí městu a jeho obyvatelstvu stejné válečné útrapy a ničení, jaké připravili Němci Budapešti a jejím obyvatelům.
Jménem sovětské vlády vyzval maršál Sovětského svazu F. I. Tolbuchin Rakušany, aby neopouštěli město, ale aby zabránili Němcům je zaminovat. Výzva končila slovy: ´Obyvatelé Vídně! Pomozte Rudé armádě osvobodit hlavní město Rakouska, přispějte svou hřivnou k osvobození Rakouska z německé fašistické poroby (historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Vněšňaja politika Sovetskogo Sojuza v period Otěčestvenoj vojny, T. III, str. 171 - 173.)´."
Východní historiografie pak dodává, že výzva byla účinná a že Vídeňané nejen, že nekladli postupující RA odpor, ale, že dokonce i pomáhali mnohde bojovat proti Němcům a východní historiografie si zde pomáhá výňatkem z díla německého generála a pozdějšího historika, který se dostal k mnoha historickým materiálům a hlášením sborů, armád a Skupin armád, slovy: "Tippelskirch přiznává: ´Vídeň, stejně jako jiná města se také stala dějištěm těžkých pouličních bojů; avšak jednání obyvatelstva a rovněž jednotlivých německých útvarů bojujících o město svědčilo spíše o snaze rychle ukončit boje a neklást dále odpor (podkladem pro historické informace pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 189, je zde výňatek z : K. Tippelskirch, Geschichte des zweiten Weltkriegs, Dějiny druhé světové války, S. 582.).
Přesto však převážná většina německých fašistických vojsk Vídeň houževnatě bránila. Nepřítel nejednou přecházel do protiútoku. Střelecké svazky 4. GA šly na zteč Vídně z východu a z jihu. Současně obešla vojska 9. GA a 6. GTA město ze západu, zlomila zuřivý odpor fašistů, pronikla k Dunaji a odřízla nepříteli ústupové cesty na západ. Boje ve městě trvaly nepřetržitě do 13. dubna 1945. V bludišti ulic a slepých uliček se velmi osvědčily operace tanků a malé úderné skupiny. Hitlerovci vyhodili do povětří všechny mosty přes Dunaj až na jeden, který byl podminován, ale nálože nebyly odpáleny. Dne 11. dubna pronikly obrněné čluny Dunajské flotily k tomuto dosud stojícímu mostu, pod dělostřeleckou palbou vylodily výsadek (ze stavu sovětské 80. gardové střelecké divize), ten se zmocnil mostu, odminoval ho a držel až do příchodu hlavních sovětských sil. Vděční občané hlavního města postavili pomník sovětským vojákům, kteří jim zachránili most přes Dunaj (historickým podkladem pro informace je zde: AHO VL, sp. 16 937, l. 103 - 114.).
Dne 9. dubna 1945, v době nejtěžších bojů o Vídeň, vydala sovětská vláda prohlášení o Rakousku, ve kterém se pravilo: ´Sovětská vláda si nečiní nárok na žádnou část rakouského území a nechce měnit společenské zřízení v Rakousku. Řídí se moskevskou deklarací spojenců o nezávislosti Rakouska a bude ji realizovat. Bude pomáhat při likvidaci německého okupačního režimu a při obnovování demokratického zřízení a institucí v Rakousku.´
Vrchní velení Rudé armády dalo rozkaz sovětským vojskům, aby v tomto směru pomáhalo rakouskému obyvatelstvu (historickým podkladem pro informace je zde výňatek z: Vněšňaja politika Sovetskogo Sojuza v period Otěčestvenoj vojny, T. III, str. 171.)."
Dne 13. dubna 1945 ve 14,00 hodin byla Vídeň - politické, hospodářské a kulturní středisko Rakouska a důležitý
strategický uzel nepřátelské obrany, chránící přístupy k jižnímu Německu - úplně osvobozena (očistěna od zbytků obránců byla k 15. dubnu 1945.
Na oslavu vítězství byly útvary a svazky, které se nejvíce zasloužily o osvobození města, přejmenovány na ´vídeňské´. Sovětská vláda zřídila medaili ´Za osvobození Vídně´, kterou byli vyznamenáni všichni účastníci bojů o město (podkladem pro historické informace, je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 189.)."
Tanky Rudé armády

Obrázek


Obrázek

v ulicích Vídně v polovině dubna 1945 /zde tanky Sherman z Lend-leasu/.

Ve stejné době, tedy koncem druhé a na začátku třetí dekády dubna, kdy se bojovalo o Vídeň, pokračovaly jednotky pravého křídla 2. Ukrajinského frontu v úspěšných útocích na území ČSR.

"Sovětská 40. A a 53. A a rumunská 1. A a 4. A překonaly velké obtíže a v polovině dubna již všude pronikly k řece Moravě, na jejímž pravém břehu vytvořily předmostí (historickým podkladem pro informace je zde: Vklad Rumynii v razgrom fašistskoj Germanii, str. 325.).
Když sovětská a rumunská vojska postoupila severozápadním směrem o 100 km a osvobodila značnou část československého území, navázala taktickou součinnost s Československým 1. armádním sborem, který byl součástí 4. Ukrajinského frontu. Levokřídelní sovětská 46. A pronikla na přístupy ke Stockerau.
Svazky ve středu a na levém křídle 3. Ukrajinského frontu postupovaly k Štýrskému Hradci.
V polovině dubna dosáhly Východních Alp, kde se útok zastavil. Bulharská 1. A, operující podél řeky Drávy, osvobodile jugoslávské území mezi řekami Drávou a Murou a 8. dubna pronikla do prostoru severozápadně od města Varaždinu, kde hitlerovci předem připravili silné obranné pásmo. Po neúspěšných pokusech prolomit nepřátelskou obranu z chodu se armáda upevnila na dosažené čáře (podkladem pro historické informace, je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 189, 190.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 10.

Příspěvek od michan »

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 12.

Při takto rychlém dubnovém vývoji událostí byla nucena STAVKA dne 13. dubna 1945 dát nový rozkaz pravému křídlu 3. Ukrajinského frontu: "proniknout k řece Traisen, zmocnit se města Saint Pölten, upevnit se na dosažené čáře, 9. GA převést do zálohy frontu a rozmístit ji v lesích západně a jihozápadně od Vídně. Vojska středu a levého křídla 3. Ukrajinského frontu dostala za úkol přejít do obrany na dosažených čarách. V případě, že by nepřítel začal ustupovat, měla sovětská vojska okamžitě přejít do útoku a upevnit se na čáře Fisbach-Štýrský Hradec. 6. GTA byla předána 2. Ukrajinskému frontu. Současně STAVKA nařídila, aby Dunajská válečná flotila přešla dnem 16. dubna z 2. Ukrajinského frontu do operačního působení velitele 3. Ukrajinského frontu. Flotila dostala za úkol soustředit se v prostoru Vídně (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 100 - 101.).
Po celou dobu útoku RA na vídeňském směru Logistika jen s velkým vypětím všech lidí a techniky zásobovala jednotky MTZ a evakuovala raněné do týlu. "Železniční vojska a speciální jednotka 3. Ukrajinského frontu obnovily během (Vídeňské a předchozích operací v Maďarsku) operace celkem 4 250 km hlavních a staničních kolejí a 210 železničních mostů o celkové délce 4 940 běžných metrů. Po frontových železnicích bylo během Vídeňské operace převezeno 31 720 vagónů s vojsky a nákladem. Automobilová doprava 3. Ukrajinského frontu a jeho armád přepravila v březnu a v první polovině dubna 1945 přes 1 140 000 tun nákladu (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 2 963, sp. 115, l. 85, 95, 116.). Od 6. března do 13. dubna 1945 spotřebovala vojska 3. Ukrajinského frontu 1,3 miliónu dělostřeleckých granátů a min a asi 63 miliónů nábojů (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 12 074, sp. 36a, l. 211, 212.). Dobře byla organizována zdravotnická práce. Dík obětavé práci zdravotnického personálu bylo asi 50% raněných převezeno na plukovní obvaziště za 1 - 2 hodiny po zranění a ostatní nejpozději do 6 hodin (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 2 963, sp. 115, l. 122.).
Dne 15. dubna 1945 stanula sovětská vojska na čáře Morava-Stockerau-Sankt Pölten-západně od Gloggnitz-východně od Mariboru a dále podél levého břehu Drávy. Hluboce obchvátila z jihu velké německé uskupení operující v Československu (Skupinu armád Střed /Mitte/) a vytvořila příznivé podmínky pro ´Pražskou operaci´. Když se sovětská vojska přiblížila k maďarsko-rakousko-jugoslávským hranicím a když byla osvobozena Vídeň, ocitla se německá vojska v Jugoslávii a severní Itálii v neobyčejně těžké situaci. Mnohé jejich důležité komunikace a spoje byly přerušeny. Na této čáře přešly jednotky RA na rozkaz vrchního velení dočasně do obrany."
Bylo 30. dubna 1945, když OKH přejmenovala svou rozbitou Skupinu armád Jih (Süd) na Skupinu armád Rakousko (Österrreich - Austria - Rakousko). "Tím se však katastrofální situace německých vojsk vůbec nezměnila.
Koncem dubna využila sovětská vojska bojující v Rakousku toho, že se německá fronta rozpadla, a obnovila útok západním směrem; počátkem května dosáhla čáry Linec-Giflec-Celovec, kde se spojila s americkými armádami (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 190.)."

Východní historiografie dál nabízí perem své redakce sestavující - Velká vlastenecká válka - pohled na bezelstnost a chuť pomáhat Sovětského vedení, které, dle dohody Spojenců, mělo zajistit Rakousku "Neutralitu", jako státu (zde je nutno říci, že v Rakousku Sověti skutečně dohodu dodrželi a "lido-demo" stát z se zde nekonal - má poznámka). A nezapomene americkým vojákům jejich selhání při osvobození Mauthausenu, z výňatku jednoho vězně, který přežil. Přečtěme si jejich slova, cituji:

"Osvobození východního Rakouska RA rozhodujícím způsobem přispělo k obnovení jeho nezávislosti. Během Vídeňské operace připravovaly rakouské demokratické síly ustavení vlády v čele s vůdcem rakouských rakouských pravicových sociálních demokratů Karlem Rennerem. Dne 4. dubna 1945 Nařídila STAVKA vojenské radě 3. Ukrajinského frontu, aby vyslovila důvěru Rennerovi a sdělila mu, že sovětská vláda ho bude podporovat při obnově demokratického režimu v Rakousku, a že sovětská vojska nevstoupila do Rakouska proto, aby se zmocnila jeho území, ale aby odtud vyhnala německé fašistické okupanty (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 93.).
Dne 27. dubna 1945 byla vytvořena prozatímní rakouská vláda v čele s Karlem Rennerem. Do prozatímní vlády vstoupili představitelé komunistické, socialistické a lidové strany. Téhož dne uveřejnila prozatímní vláda slavnostní prohlášení o Ńezávislosti Rakouska´ (historickým podkladem pro informace je zde: Geschichte der Republik Österrreeich, Wien 1954, Historie Rakouské republiky, Vídeň 1954, S. 286.).
Historickým vítězstvím sovětských ozbrojených sil byla obnovena státní svrchovanost Rakouska, pošlapaná hitlerovským Německem v roce 1938. Při zabezpečení nezávislosti mohlo obnovené Rakousko počítat s podporou SSSR, protože sovětská vláda neochvějně hájila stanovisko, že zásady sebeurčení v mezinárodních vztazích je nutno dodržovat vůči všem národům, včetně poražených (Dobrá myšlenka, že? Jen jí tak dodržovat vždy a všude - má poznámka).
V posledních dnech hitlerovské nadvlády v Rakousku se značně zaktivizovalo protifašistické hnutí mezi cizími dělníky a válečnými zajatci. V některých případech přerostlo dokonce v ozbrojený odpor. Například po osvobození Vídně uvedla internacionální ilegální organizace vězňů v Mauthausenu svou vojenskou vězeňskou organizaci do bojové pohotovosti. Velitelem všech bojových skupin jmenovalo antifašistické ústředí sovětského majora A. I. Pirogova.
Dne 5. května 1945, když se v blízkosti Mauthausenu objevil americký tankový průzkum, zazněl signál k povstání. Ozbrojené bojové skupiny vězňů se vrhly k ohradám z ostnatého drátu a pobily značnou část táborové stráže. Oddíly antifašistů se zmocnily esesáckých skladů zbraní, potravin a osvobodily vězně, kteří byli zavřeni ve vězeňských kobkách. Když první americký tank vjel do Mauthausenu, vlál na jedné z táborových strážních věží rudý prapor. Avšak za dvě hodiny opustili američtí tankisté tábor a povstalcům nepomohli. Po dva dny vedli vězni pod vedením majora A. I. Pirogova a rakouského plukovníka René Kodra těžké a urputné boje se strážemi a bránili svobodu vězňů tábora smrti (ve Wiki je rakouský major Kodr: viz zde odkaz na Wikipedii, kde je u konce, o povstání s majorem Pirogem a rakouským majorem Kodrem - jsou tam i další podrobnosti z povstání a osvobození Mauthausenu - má poznámka:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncentra ... usen-Gusen
). Večer 7. května 1945 přijela do Mauthausenu americká vojska a pomohla mauthausenským vězňům dokončit boj se strážemi (historickým podkladem pro informace zde byl použit výňatek pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 191 z: Sacharov, Valentin Ivanovič , V zastenkách Mautkhausenu - Berlin: Volk und Welt 1961. Národ a svět 1961.).
Hrdinské úsilí, které vyvinula RA v boji za svobodu a nezávislost Rakouska, rakouský lid vysoce ocenil. V srpnu 1945 byl na Schwarzenberském náměstí ve Vídni odhalen pomník sovětským vojákům, kteří padli v bojích o Rakousko. Vídenští pracující každoročně slaví významné datum - Den osvobození svého hlavního města Rudou armádou. Dne 13. dubna se konají z podnětu demokratických organizací schůze a tábory lidu. Představitelé různých společenských organizací kladou toho dne věnce na hroby sovětských vojáků na vídeňském hřbitově. Za zvuků smutečního pochodu pokládají Vídeňané k pomníku vojáků - osvoboditelů květiny (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 191.)."

Příště ještě Jugoslávie a poté - Pád Berlína.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=260
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“