Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 7.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 7.

Příspěvek od michan »

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 7.
Mapa Vídeňské operace, kterou RA prováděla ihned poté, co odrazila německou operaci

Obrázek

Jarní probuzení, respektive, co odrazila německý protiútok v prostoru Blatenského jezera. Zobrazené boje na mapě jsou zde od 6. března do 15. dubna 1945, kdy byla dobyta Vídeň oběma sovětskými fronty - 3. Ukrajinským a 2. Ukrajinským frontem.
Jedno ze tří německých úderných uskupení, které operovalo nejseverněji, tedy východně od jezera Balaton (6. A a 6. TA SS), dosáhlo v podstatě za 10 dní protiútoků, jen nepatrných úspěchů.
"Prolomilo jen první a druhé pásmo obrany 3. Ukrajinského frontu v šířce 50 km a postoupilo o 20 - 30 km. Uložený úkol nesplnilo.
Na jih od Blatenského jezera odrazila vojska 57. A pod velením generálporučíka M. N. Šarochina všechny nepřátelské útoky (útoky německé 2. TA, které byly tím prostředním útokem, viz zde ještě jednu mapu

Obrázek

německých útoků, jejich Operaci Jarní probuzení od 6. března do 15 března 1945, i s protiútoky RA. Právě zde je dobře vidět prostřední útok německé 2. TA). Velkou úlohu sehrálo přitom dělostřelectvo. Na nejdůležitější směr bylo z úseků, na které nepřítel neútočil, přesunuto velké množství děl a minometů, čímž se druhého dne bojů zvýšila hustota dělostřelectva 3krát a třetího dne více než4krát. Tento rozhodný a včasný manévr dělostřeleckými prostředky zabránil nepříteli plně využít převahy v tancích a dělostřelectvu. Tempo nepřátelského útoku se pronikavě zpomalilo. Když velitelství německé 2. TA nedosáhlo úspěchu na jednom úseku, přeskupilo svá vojska a připravilo se k útoku na jiných směrech. V době od 6. do 20. března měnili Němci čtyřikrát směr útoku jižně od Blatenského jezera, ale všude narazili na houževnatý odpor 57. A (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 942, sp. 1, l. 76, 77.). Jen na některých úsecích se jim podařilo vklínit se do hloubky obrany 6 - 8 km. Stále vzrůstající odpor vojsk 57. A přinutil nepřítele, že na jih od Balatonu útok zastavil (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 177.)."
V prostoru Donji Mihajlovic (Skupina armád E, která útočila v tom třetím úderu, na nejjižnějším směru, z větší části v Jugoslávii) zatlačil nepřítel jednotky bulharské 1. A a vytvořil nevelké předmostí na sever od Drávy. Také v prostoru Valpova, v pásmu obrany jugoslávské 3. A, se mu podařilo Drávu násilně překročit a vtvořit tam předmostí. Velitelství 57. A poslalo na pomoc bránícím se bulharským a jugoslávským vojskům 133. střelecký sbor a 53. samostatný motocyklový pluk (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 942, sp. 1, l. 77.). Hitlerovci se ocitli v těžkém postavení. Pod údery sovětských, bulharských a jugoslávských vojsk nemohli udržet vytvořená předmostí a 22. března se stáhli na pravý břeh Drávy. Za úspěšné odražení nepřátelského útoku na tomto úseku fronty vyslovil velitel 3. Ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu F. I. Tolbuchin vojákům bulharské 1. A a jugoslávské 3. A poděkování (historickým podkladem pro informace je zde: Kratka istorija Otěčestvennata vojna, str. 249. Oslobodilački rat naroda Jugoslavije 1941 - 1945. Druga knjiga, Beograd 1958, S. 151. ). "

Východní historiografie pak dodává svůj pohled, který není běžně možno nalézt, k dalším bojům svého křídelního frontu, Z těchto vět pak vycházelo spousta i západních historiků, neboť se tam dozvíme, že boj na území ČSR v řečené době března 1945, nebyl pro RA a rumunskou armádu - žádný směr hlavních úderů, ale běžná tehdejší útočná činnost, která byla však také nutná a vyplynula ze stažení německých jednotek jinam, na ohroženější směry, a z únavy ostatních německých obránců, kteří zůstali (což však vůbec neznamená, že by boje nebyly kruté a krvavé plné ztečí a protiztečí). Východní historiografie tedy konstatuje, cituji:

"Zatímco vojska 3. Ukrajinského frontu vedla těžké obranné boje v prostoru Blatenského jezera, armády pravého křídla 2. Ukrajinského frontu vedly dílčí útočnou operaci na území Československa. Vojska 53. A pod velením generálporučíka I. M. Managarova prolomila ve dnech 5. - 6. března spolu s jednotkami rumunské 1. A silně opevněnou nepřátelskou obranu v pásmu Slovenského rudohoří na úseku širokém 55 km, postoupila až 20 km do hloubky a osvobodila přes 100 obcí, mezi nimi Bánskou Štiavnici (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 2 779, sp. 1858, l. 237 - 239.). Svazky sovětské 40. A a 53. A a rumunské 1. a 4. A, odrážejíce v obtížném hornatém terénu nepřátelské protizteče, zahnaly ve dnech 7. až 19. března nepřítele za řeku Hron a zmocnily se Zvolenu.
V těchto bojích se zvláště vyznamenala rumunská 1. dobrovolnická debrecínská pěší divize ´Tudor Vladimirescu´. Výnosem presidia Nejvyššího sovětu SSSR byla tato divize vyznamenána Řádem rudého praporu (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 177, 178.)."

Bilancování.
V závěru svého historického pojednání o německé ofenzívě - "Operaci Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen)", a sovětském tzv. Protiútoku německých vojsk v prostoru Balatonu - východní historiografie konstatuje, že se jednalo - "o poslední velkou obrannou operaci Rudé armády za Velké vlastenecké války. Ofenzíva silného nepřátelského uskupení, která měla dalekosáhlé cíle ztroskotala. Rozplynuly se naděje německého fašistického velení, které snilo o tom, že porazí sovětská vojska, zlikviduje předmostí na pravém břehu Dunaje a nadlouho zadrží postup RA v jihovýchodní Evropě.
Sovětská vojska v součinnosti s bulharskými a jugoslávskými jednotkami čestně splnila svůj úkol. Odrazila protiútočícího nepřítele, udržela hlavní obranné čáry, způsobila hitlerovcům velké ztráty a vytvořila příznivé podmínky pro útok na vídeňském směru.
Tím, že vojska bulharské 1. A a jugoslávské 3. A odrazila ´tok německé Skupiny armád E, která se pokoušela zaútočit přes řeku Drávu na sever, byly velmi oslabeny německé síly operující v Jugoslávii.
Bývalý náčelník štábu ´Skupiny armád E´ Erich Schmidt-Richberg hodnotí ve své knize - Závěrečná bitva na Balkáně - krach německého protiútoku v prostoru Blatenského jezera takto: ´Byl to... poslední zoufalý pokus zachránit německý jihovýchod. Kdyby byl býval útok alespoň z časti úspěšný, mohlo po něm následovat dočasné uvolnění i v Jugoslávii (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 178., je zde informace jako - výňatek z: Erich Schmidt-Richberg - Der Endkampf auf dem Balkan, Závěrečný bitva na Balkáně, Heidelberg 1955, S. 151.).
K odražení protiútoku německých fašistických vojsk nemuselo sovětské velení zasadit do boje svou 9. GA ze zálohy vrchního velení, která byla soustředěna v pásmu 3. Ukrajinského frontu (zákaz jejího použití, které provedla STAVKA, viz v Č 6. - má poznámka), ani zálohy pravého souseda - 2. Ukrajinského frontu. Tím byly ušetřeny síly a prostředky nezbytné pro následující útočnou operaci RA na vídeňském směru (Vídeňská operace, která bude o chvíli následovat - má poznámka).
Blatenská obranná operace byla úspěšná dík úsilí všech druhů vojsk. Rozhodující úlohu v bojích s nepřátelskými tanky sehrálo dělostřelectvo všech ráží, které v součinnosti s bitevním letectvem odráželo nepřetržité útoky nepřítele.
Soustředěná dělostřelecká palba způsobila útočícím tankovým uskupením velké ztráty.
Nepřítel musel často měnit směry útoků, přeskupováním sil ztrácel čas a nakonec musel útok zastavit. V obranné bitvě bylo široce použito manévru dělostřeleckými útvary a svazky.
Jedním z nejmohutnějších prostředků v obraně, který byl také schopen největšího manévrování, byla tanková a mechanizovaná vojska 3. Ukrajinského frontu. Aby byla zvýšena odolnost obrany, byly tanky a SHD rozmístěny v léčkách na pravděpodobných směrech pohybu nepřátelských tanků.
Velkou úlohu při úspěšném odrážení protiútoku nepřátelských tankových vojsk měla 17- Letecká armáda z 3. Ukrajinského frontu a část sil 5. Letecké armády z 2. Ukrajinského frontu.
Letectvo i přes nepříznivé meteorologické podmínky nepřetržitě bombardovalo nepřátelské tanky a dělostřelectvo a bojovalo s fašistickými letouny.
Při obnově porušené obrany bylo široce využito manévru ženijními prostředky a pohyblivými zatarasovacími oddíly.
Velký význam pro úspěšné splnění obranných úkolů měl fakt, že byly odhaleny, i když po poněkud opožděně, plány hitlerovského velení a určeny směry hlavního úderu nepřátelských tankových sil.
Během protiútoku v prostoru Blatenského jezera utrpěli hitlerovci velké ztráty. 6. TA SS, která se vklínila do obrany 3. Ukrajinského frontu, obchvátila sovětská vojska ze dvou stran. Maďarská vojska, rozmístěná v západním Maďarsku, byla úplně demoralizována.
Krach německé protiofenzívy v prostoru Blatenského jezera značně podlomil bojovnost německých a maďarských vojáků a důstojníků
(historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 178, 179.)."

Vídeňská operace RA.
Právě porážka německých a maďarských vojsk v jejich protiútoku u Blatenského jezera, do 16. března 1945, byla tou nezbytnou podmínkou nejen k celému obsazení zbytků Maďarska, ale i pro útok do Rakouska a pro dobytí Vidně. Tyto, nyní řečené úkoly, pak plnila Rudá armáda v tzv. Vídeňské operaci.
Vídeňská operace byla pak mohla být zahájena 16. března 1945, tedy ihned po odražení německého protiútoku (operace Jarní probuzení) pravě v prostoru Blatenského jezera.
Zde viz detailnější náčrt bojů

Obrázek

, na kterém jsou útoky RA (3. Ukrajinského frontu) od 15. března do 26. března 1945. Sověti plynule přecházeli do Vídeňské operace.
A jaké bylo postavení jednotlivých nepřátelských stran nám spolu s dalšími informacemi, nabízí východní historiografie, ze které jsou čerpány informace všeobecně historiky, slovy, cituji:

"Na sever od Dunaje se proti 2. Ukrajinskému frontu v té době bránila vojska německé 8. A. V pásmu od Ostřihomu k Blatenskému jezeru nadále bojovala německá 6. A, 6. TA SS a hlavní síly maďarské 3. A. Na západ od jezera byly rozmístěny jednotky maďarského 2. as, na jih od jezera se bránila německá 2. TA. V Jugoslávii operovala vojska německé Skupiny armád E.
V nepřátelském (tedy německém - má poznámka) týlu na Slovensku aktivizovali svou činnost partyzáni. Navázali spojení s velitelstvím 2. Ukrajinského frontu a pomáhali sovětským a rumunským vojskům. Pro sovětské velení a štáby měly velkou cenu zprávy slovenských partyzánů o opevněních a rozmístění nepřítele, zejména zprávy o opevněních na Váhu, a dále plány obrany Žiliny a Bratislavy.
Po porážce u Blatenského jezera začali hitlerovci urychleně zesilovat už dříve připravený systém opevnění na čáře Ostřihom-Székesfehérvár a budovat obranu na čáře Székesfehérvár-Simontornya-severovýchodní břeh Blatenského jezera, které se znovu zmocnili za protiútoku. Hlavní pásmo obrany hluboké 5 - 7 km se táhlo na sever od Dunaje po pravém břehu Hronu a na jih od Dunaje po východních svazích Vértešského pohoří až k Székesfehérváru. Ve vzdálenosti 10 - 20 km od předního okraje připravil nepřítel druhé pásmo, složené z celého řetězu uzlů odporu a opěrných bodů. Širokou síť průplavů proměnil v protitankové překážky. U přeprav přes řeku Rábu byla postavena silná předmostní opevnění. Třetí pásmo obrany se táhlo podél rakousko-maďarských hranic a skládalo se ze tří až čtyř zákopů, které byly chráněny zátarasy z ostnatého drátu, minovými poli a protitankovými příkopy. Obrana byla zesílena pevnůstkami a dřevo-zemními palebnými sruby (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 179, 180.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 7.

Příspěvek od michan »

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 8.

Některá pohraniční města, jako byl Most, Šoproň a Köszek, která měla své velké vojenské posádky, byla součástí mohutné obrany tvořené v tomto případě obrannými uzly, ale také velké množství řek tvořilo silné obranné čáry, cituji:

"Na přístupech k Vídni vybudoval nepřítel množství různých objektů. Terén, v němž měla operovat RA, je rozčleněn výběžky lesnatého maďarského středohoří. Četné řeky - Dunaj, Nitra, Váh, Morava, Dráva, Rába, Pinka, Litava, Mürz a Mura - byly velikou překážkou na cestě útočících armád. Dunaj rozděloval prostor bojových operací na dvě části. Nejpříhodnější pro útok byl směr Székesfehérvár-Pápa-Šoproň-Vídeň.
Před začátkem Vídeňské operace zůstala fronta téměř beze změny s výjimkou prostoru, kde Němci podnikli protiútok. Sovětské 40. A, 53. A a 7. GA a 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina z 2. Ukrajinského frontu a rumunská 1. A a 4. A zaujímaly postavení na Hronu.
46. A a 2. gardový mechanizovaný sbor, byly rozmístěny na jih od Dunaje mezi Ostřihomem a Gántem. Sovětská 6. GTA z 2. Ukrajinského frontu, soustředěná v té době na západ od Budapešti, byla 16. března 1945 předána 3. Ukrajinskému frontu.
Vojska 3. Ukrajinského frontu a bulharská 1. A zaujímaly čáru Gánt-jezero Velencei-tó-Simontornya-Blatenské jezero-Babócsa-Torjanc. Dále pak podél Drávy až po Osiek a na jihovýchod operovala jugoslávská 3. A. Při odrážení nepřátelského protiútoku u Blatenského jezera se kromě 9. GA a 4. GA účastnila obranných bojů všechna vojska 3. Ukrajinského frontu
(historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 180.)."
A vzhledem k novým skutečnostem, změnám v prostoru, kde Němci prováděli protiútok (svou útočnou ofenzívou -"Operaci Jarní probuzení" /operation Frühlingserwachen/"), musela STAVKA, a to dne 9. března 1945, uložit nové úkoly. Pozměnila původní plán Vídeňské operace, cituji:

"Hlavní úder měl teď místo 2. Ukrajinského frontu zasadit 3. Ukrajinský front, který dostal rozkaz vyčerpat v obranných bojích nepřátelské tankové uskupení útočící z prostoru Székesfehérváru (tedy německou 6. A a především 6. TA SS - má poznámka) a nejpozději 15. - 16. března přejít svým pravým křídlem do útoku, rozbít hitlerovce severně od Blatenského jezera a postupovat ve všeobecném směru na Pápu-Šoproň. 3. Ukrajinský front dostal rozkaz nezasazovat do bojů 9. GA, ale využít jí k rozvíjení úderu a ke konečné porážce nepřítele (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 53.). Sovětská 6. GTA měla rozdrtit pak rozdrtit nepřátelskou tankovou skupinu mezi jezery Valencei-tó a Blatenským jezerem [/b](historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 55.).
2. Ukrajinský front dostal úkol zasadit pomocný úder svou 46. A. Ta měla ve dnech 17. - 18. března přejít do útoku jižně od Dunaje, spolu s vojsky 3. Ukrajinského frontu rozbít proti stojící nepřátelské uskupení a rozvíjet útok ve všeobecném směru na Ráb (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 53, 55.).
V souhlase s plánem operace se velitel 3. Ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu F. I. Tolbuchin rozhodl zasadit hlavní úder jihozápadním směrem na Várpalotu-Veszprém na pravém křídle frontu, a to silami 9. GA a 4. GA, prolomit nepřátelskou obranu severně od Székesfehérváru, obklíčit a společně s vojsky 27. A a 26. A zničit tankové uskupení, které se vklínilo do sovětské obrany mezi jezery Velencei-tó a Blatenským. Potom měla vojska postupovat ve všeobecném směru na Pápu-Šoproň, proniknout k rakousko-maďarským hranicím a vytvořit podmínky k útoku na Vídeň (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243. inv. čís. 20 370, sp. 72, l. 323 - 324.).
Sovětská 9. GA měla zasadit hlavní úder směrem na Veszprém a v součinnosti se 4. GA a 26. A obklíčit a zničit hlavní síly německé 6. TA SS jižně a jihozápadně od Székesfehérváru. Sovětská 4. GA měla za úkol obejít z obou stran Székesfehérvár, zmocnit se ho, do večera druhého dne proniknout k Sárvizskému průplavu a nepřipustit, aby nepřítel ustoupil na severozápad (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 178, 179.)."
Sovětské 27. A a 26. A měly zahájit útok později, až budou nepřátelská vojska východně od jezera úplně obklíčena. Tyto armády dostaly rozkaz útočit ve všeobecném směru na Polgárdi a v součinnosti s úderným uskupením frontu nepřítele zničit. Armádám byl přidělen 1 mechanizovaný a 2 tankové sbory. Po porážce nepřítele na středním úseku a po proniknutí hlavních sil 3. Ukrajinského frontu do prostoru západně od Blatenského jezera měly přejít do útoku 57. A a bulharská 1. A směrem na Nagykanizsu (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243. inv. čís. 20 370, l. 213.).
Sovětské 6. GTA bylo uloženo zasáhnout do boje 19. března 1945 a dokončit obklíčení hlavních sil německé 6. TA SS, operující jihovýchodně a jihozápadně od Székesfehérváru.
Úderné uskupení 3. Ukrajinského frontu podporovala 17. Letecká armáda.
Velitelství 3. Ukrajinského frontu mělo tedy před začátkem Vídeňské operace silné úderné uskupení, složené ze dvou vševojskových a jedné tankové armády, které mělo zaútočit v pásmu mezi Gántem a jezerem Velencei-tó na frontě široké 31 km. Na tomto úseku se podařilo vytvořit značnou hustotu dělostřelectva, ale tanků přímé podpory pěchoty zde bylo málo. Tak na úseku průlomu jižně od Zámoly, na frontě široké 15 km, připadalo na 1 km fronty 170 - 180 děl a minometů a jen 12 tanků a SHD. V tomto pásmu se bránil 4. tankový sbor SS. 3. Ukrajinský front měl na hlavním směru čtyřnásobnou převahu v lidech a devítinásobnou v dělostřelectvu. Vojska měla omezené množství střeliva a nemohla v plné míře využít převahy v dělostřelectvu. tanků měla sovětská vojska stejný počet jako nepřítel.
2. Ukrajinskému frontu velel maršál Sovětského svazu R. J. Malinovskij
(viz zde foto

Obrázek

, maršála Sovětského svazu R. J. Malinovského), členem vojenské rady frontu byl generálporučík A. N. Těvčenkov, náčelníkem štábu frontu generálplukovník M. V. Zacharov. Velitel 2. Ukrajinského frontu nařídil zasadit hlavní úder silami 46. A a 2. gardového mechanizovaného sboru jižně od Dunaje směrem na Ráb. Armáda měla za úkol prolomit nepřátelskou obranu severně od Csakváru a rozvíjet úspěch ve všeobecném směru na Ráb. Část sil měla proniknout ke Komárnu, odříznout fašistickým vojskům ústupové cesty z prostoru Ostřihomu, zatlačit je k Dunaji a v součinnosti s Dunajskou válečnou flotilou je zničit. Dunajská válečná flotila dostala rozkaz vylodit výsadek v prostoru Neszmély. Aby byly zabezpečeny operace úderného uskupení frontu, měla 7. GA prolomit nepřátelskou obranu a rozvinout úspěch na bratislavském směru. 5. Letecká armáda s 800 letouny měla za úkol podporovat útok 46. A.
V plánech bojových operací leteckých armád obou frontů se počítalo s leteckou přípravou a podporou útoku úderných uskupení frontů. Štáby leteckých armád vypracovaly spolu se štáby vševojskových armád plány součinnosti letectva a pozemních vojsk.
Během příprav k operaci provedly štáby frontů a armád, zejména štáby 4. GA a 9. GA, velké přeskupení sil. Všechny přesuny se uskutečňovaly jen v noci, a tak se vojska soustředila v nových prostorech zcela nepozorovaně (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 181.)."
Před začátkem Vídeňské operace se však Logistice obou frontů a i armád "nepodařilo vytvořit dostatečné zásoby střeliva, PHM a potravin. Například vojska 3. Ukrajinského frontu měla jen 1 - 1,5 palebného průměru střeliva a 5 - 10 denních dávek potravin (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243. inv. čís. 2 963, sp. 115, l. 53 - 55.).
Spolu s 3. a 2. Ukrajinským frontem se k útoku připravovala i Jugoslávská armáda. Hlavní problémy koordinace operací Jugoslávské armády s Rudou armádou byly projednány na zvláštní poradě velitele 3. Ukrajinského frontu maršála Sovětského svazu F. I. Tolbuchina a maršála Josipa Broze Tita již v únoru 1945. Plán vrchního velení Jugoslávské armády, vycházející ze všeobecného plánu sovětského vrchního velení, byl takovýto: vojsk a severního křídla Jugoslávské armády měla útočit podél Drávy směrem na Korutany a vojska jižního křídla podél pobřeží Jaderského moře směrem na Terst. Střední uskupení mělo vést aktivní bojovou činnost ve směru na Záhřeb a zajišťovat operace křídelních uskupení.

Vídeňská operace začala.
Dne 16. března 1945 odpoledne po mohutné dělostřelecké přípravě přešla do útoku vojska 9. GA pod velením generálplukovníka V. V. Glagoleva a vojska 4. GA, které velel generálporučík N. D. Zachvatajev. Nepřítel podnikal energické protizteče, a tak se sovětským svazkům nepodařilo splnit úkol stanovený pro první den útoku. Vklínily se do nepřátelské obrany jen 3 - 7 km. V následujících dnech pokračovala vojska pravého křídla 3. Ukrajinského frontu v útoku.
Letectvo 17. Letecké armády ve dne v noci bombardovalo nepřítele. Avšak hitlerovci využili přirozených obranných čar a kladli silný odpor. Zvlášť urputně se bojovalo o Székesfehérvár, jehož obraně přikládalo německé velení velký význam. Toto město stálo v cestě sovětským armádám, útočícím ze severu do boku a týlu hlavních sil německé 6. TA SS, která se vklínila do bojové sestavy 3. Ukrajinského frontu mezi jezery Velencei-tó a Blatenským. Fašistické velení se obávalo, že hlavní síly této armády budou obklíčeny, a začalo přesunovat k místu průlomu nové jednotky od jezera Velencei-tó (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 181, 182.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 7.

Příspěvek od michan »

Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 9.

Velení sovětského 3. Ukrajinského frontu došlo k názoru, že útočné tempo armád je pomalé a provedlo jeho zrychlení. Do boje, dne 19. března ráno, byla zasazena do průlomu sovětská 6. GTA pod velením

Obrázek


generálplukovníka tankových vojsk A. G. Kravčenka, viz foto.
"Podle plánu přešly dne 20. března 1945 do útoku 27. A a 26. A ve směru na Polgárdi a Lepsény, zlomily nepřátelský odpor a pronikly do prostoru Polgárdi. Tou dobou byla vojska úderného uskupení 3. Ukrajinského frontu vzdálena 10 km od Blatenského jezera a německé 6. TA SS hrozilo nebezpečí, že bude úplně obklíčena. Letectvo frontu dostalo na pomoc část sil 18. Letecké armády, které velel hlavní maršál letectva A. J. Golovanov. V noci na 22. března bombardovalo dálkové letectvo železniční uzel Veszprém a ve stejnou dobu útočily bombardovací a bitevní letouny 17. Letecké armády na kolony nepřátelských vojsk na cestách.
Do večera 22. března byly hlavní síly 6. TA SS takřka úplně obklíčeny v prostoru jižně od Székesfehérváru. Zůstal jim jen koridor široký nanejvýš 2,5 km, který byl ostřelován sovětským dělostřelectvem a kulomety. Avšak nepřítel vrhl proti sovětským vojskům 4 tankové a jednu pěší divizi a pod jejich ochranou za cenu velkých ztrát vyvedl ze vzniklého 'pytle' značný počet svých vojáků a část bojové techniky.
3. Ukrajinskému frontu se tedy nepodařilo obklíčit 6. TA SS. Hlavní příčinou neúspěchu byl nedostatek střeliva a tudíž slabý palebný účinek na nepřátelskou obranu, nízké tempo útoku úderného uskupení, nedostatek tanků přímé podpory pěchoty a to, že nebyla vytvořena nezbytná převaha v tancích na směru hlavního úderu. Negativní vliv mělo i to, že byla pozdě zasazena do bitvy sovětská 6. GTA.
Dne 23. března dobyla vojska 3. Ukrajinského frontu Székesfehérvár, překonala Bakoňský les, pronikla do prostoru západně od Veszprému a začala pronásledovat nepřítele. Tempo útoku se zrychlilo. Všechny pokusy nepřátelských svazků zastavit se na mezilehlých obranných čarách skončily nezdarem. Do 25. března postoupila vojska 3. Ukrajinského frontu o 40 až 80 km, obsadila města Mór, Várpalota a Veszprém a dosáhla čáry Pápa-Devecser-Pécel (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 182.).
2. Ukrajinský front přešel do útoku 17. března 1945 v pásmu jižně od Dunaje. Vojska 46. A pod velením generálporučíka A. V. Petruševského s 2. gardovým mechanizovaným sborem zaútočila na nepřítele na levém křídle armády. V těžkých bojích překonala nepřátelskou obranu a do 20. března postoupila západním směrem asi 40 km. Aby sbor mohl rychleji postupovat směrem na Komárom, byla v krátkém čase vybudována přeprava přes řeku Áltar-ér. Tento důležitý úkol splnil 68. samostatný úderný ženijní prapor 14. úderné ženijní brigády, kterému velel major N. P. Protčenko. Pod neustálou nepřátelskou palbou postavil prapor za jediný den dva mosty a napomohl tak k úspěšnému přechodu řeky (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 401, inv. čís. 9 515, sp. 100, l. 4.)."
Další postup jednotek 2. Ukrajinského frontu, dne 20. března, směřoval severním směrem na Tóváros, čímž se přiblížila k Dunaji a tlačila k řece německé ostřihomské uskupení 4 pěších divizí.
"Dunajská válečná flotila po velením kontradmirála G. N. Cholosťakova zároveň pronikla do hloubky nepřátelské obrany, proplula pod rozbořeným ostřihomským mostem a vylodila výsadek na pravém břehu Dunaje v prostoru Taty. Výsadkáři odřízli nepříteli ústupové cesty na západ a zaútočili na jeho týl (historickým podkladem pro informace je zde: AHO VL, sp. 16 937, l. 32 - 48.). Útok pozemních vojsk aktivně podporovala také 5. Letecká armáda pod velením generálplukovníka letectva S. K. Gorjunova.
Německé fašistické velení chtělo zabránit postupu vojsk 2. Ukrajinského frontu směrem na Ráb, a proto zde zesílilo své uskupení. Na čáru Komárom-Kisbér přesunulo jednotky dvou tankových a jedné pěší divize, které se dříve bránily u jezera Velencei-tó. Tato vojska kladla vojskům 2. Ukrajinského frontu zuřivý odpor. Od 21. do 25. března podnikal nepřítel nepřetržité protiútoky a snažil se zatlačit útočící vojska do výchozího postavení a vysvobodit ostřihomské uskupení z obklíčení. Protiútoků se účastnilo na 130 tanků a SHD, avšak neměly podstatný úspěch, i když snižovaly tempo postupu sovětských svazků (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 182, 183.).
Vojska 2. Ukrajinského frontu pokračovala v útoku v obtížném hornatém a zalesněném terénu, prolomila hluboce členěnou nepřátelskou obranu a zmocnila se Ostřihomu, velkého dopravního uzlu a mohutného opěrného bodu hitlerovské obrany (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 2 779, sp. 1 858, l. 306.). Dne 25. března postoupila vpřed o 45 km a rozšířila průlom do šířky 100 km. Nepřítel začal ustupovat na čáru podél rakousko-maďarských hranic.
Ve dnech 16. - 25. března 1945 zlikvidovala úderná uskupení obou frontů nepřátelské jednotky, které se u Blatenského jezera vklínily do sovětských postavení, prolomila nepřátelskou obranu mezi Dunajem a Blatenským jezerem v celé její hloubce, překročila Vértešské pohoří a Bakoňský les, pronikla na čáru Komárom-Kisbér-Devecser-Pécel a začala nepřítele pronásledovat (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 183.).
Dne 23. března zpřesnila STAVKA plán dalších operací 3. Ukrajinského frontu. Podle jeho rozkazu měly 9. GA a 6. GTA útočit na Köszek, 26. A na Szombathely a 27. A osvobodit prostor Zalaegerszeg
(historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 62.)."
Jak hovoří dále východní historické podklady - "v třetí dekádě března panovaly v obou frontech, 2. Ukrajinském a 3. Ukrajinském frontu, dny velké euforie a radosti z toho co vše se vojskům povedlo, jaká vítězství se jim zdařila proti elitě německých vojsk. Političtí pracovníci a velitelé, skvělý útočný elán vojsk vítali, udržovali a podporovali.
Vysvětlovali vojákům a důstojníkům osvobozeneckou úlohu RA, která zbavovala národy Maďarska, Rakouska, Československa a Jugoslávie fašistického jha, vedli je k spolupráci s vojáky zemí bojujících proti společnému nepříteli - hitlerovskému Německu, a tím je podněcovali k rychlejším vítězstvím. Důležitou úlohu tu sehrály bulletiny o průběhu válečných operací, které se vydávaly v mnoha jednotkách (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 183.).
Dík úspěšným operacím na vídeňském směru vznikly příznivé podmínky pro přechod vojsk 2. Ukrajinského směru do útoku severně od Dunaje na Slovensku. Od 20. do 25. března zlikvidovala sovětská 40. A a rumunská 4. A poslední nepřátelské předmostí na levém břehu Hronu a osvobodila důležité průmyslové město a železniční uzel Bánskou Bystrici (Bánská Bystrica byla osvobozena dne 26. března 1945).
Ráno 25. března prolomily 53. A, 7. GA a rumunská 1. A spolu s 1. gardovou jezdecko-mechanizovanou skupinou nepřátelskou obranu na Hronu a začaly rozvíjet útok podél levého břehu Dunaje ve všeobecném směru na Bratislavu (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 32 305, sp. 2, l. 73, 76..)."
Při průlomu německé obrany se velice skvělým způsobem do bojů zapojila také, a to ve prospěch sovětské 7. GA, i Dunajská flotila, která 28. března 1945 vylodila v týlu bránících se Němců, na úseku Moesa 83. brigádu námořní pěchoty. Brigáda námořní pěchoty po úspěšném vylodění zaútočila na německý týl a pak se spojila se střeleckými jednotkami, které útočily čelně. "Dne 30 března vpluly lodě do komárenského přístavu a držely jej až do příchodu střeleckých jednotek (historickým podkladem pro informace zde bylo: AHO VL, sp. 16 937, l. 54 - 64.).
Útok vojsk 2. Ukrajinského frontu
aktivně podporovaly slovenské a sovětské partyzánské oddíly. Dezorganizovaly železniční dopravu, přepadaly jednotlivé skupiny a jednotky hitlerovců, pobíjely fašistické důstojníky, šířily paniku v řadách nepřítele a poutaly jeho síly. Německé velení podniklo četné trestní výpravy proti partyzánům a zesílilo krvavý režim na Slovensku, zejména v prostorech, kde bojovali partyzáni. Avšak čím dále postupovala RA na západ, tím prudší byl partyzánský boj.
Vojska 46. A, operující jižně od Dunaje, dovršila ráno 27. března porážku nepřítele obklíčeného západně od Ostřihomu, 28. března pronikla k řece Rábě a začala bojovat o přepravy. Na přístupech k Rábu se nepřítel bezúspěšně snažil zadržet útok vojsk 2. Ukrajinského frontu. Sovětská vojska provedla obchvatný manévr, zasadila nepříteli v tomto prostoru mohutný úder a začala jej pronásledovat severozápadním směrem podél pravého břehu Dunaje.
Ještě úspěšněji se rozvíjel útok vojsk 3. Ukrajinského frontu, která se 26. března 1945 zmocnila měst Pápy a Devecseru - velkých dopravních uzlů a silných opěrných bodů hitlerovské obrany, kryjících cesty k rakouským hranicím. Německá 6. TA SS a část sil 6. A využily výhodných obranných čar a vesnic a pokoušely se zastavit postup RA na řece Rábě, ale neúspěšně. Dne 28. března překročila sovětská vojska Rábu na široké frontě, postoupila o 20 km na západ a zmocnila se měst Csorna a Sárvár. Dne 1. dubna 1945 padl Šoproň, velký železniční uzel na přístupech k Vídni. Svazky 3. Ukrajinského frontu pronásledovaly nepřítele a v rozsáhlé míře uplatňovaly obchvatný manévr, aby se zmocnily jeho uzlů odporu: k dobývání přeprav byly vytvořeny rychlé oddíly pěchoty posílené tanky. Dne 29. března prolomila vojska 3. Ukrajinského frontu rychlým úderem opevněné pásmo podél rakousko-maďarských hranic a vstoupila na území Rakouska (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 183, 184, 185.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=260
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“