Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 1.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 1.
Mapa Východopomořanské operace na severu, Slezské operace

Obrázek

na jihu, od 8. února do 4. dubna 1945.
Východopomořanská operace.

U Viselsko-oderské operace, u jejího konce jsem napsal v Č 12, že STAVKA (hlavní stan vrchního velení) uložila 8. února 1945 vojskům 2. Běloruského frontu, která operovala na dolním toku Visly, nový úkol: "přejít do útoku na západ od Visly, rozdrtit uskupení ve Východních Pomořanech (Skupina armád Weichsel, Visla), obsadit Gdaňsk a Gdyni a očistit od nepřítele pobřeží Baltského moře až po Pomořanskou zátoku. Dne 9. února byla podle nové směrnice hlavního stanu předána 3. Běloruskému frontu vojska pravého křídla 2. Běloruského frontu - 50. A, 3. A, 48. A a 5. GTA a jiné samostatné útvary a svazky. 2. Běloruský front se začal připravovat k nové operaci ve Východních Pomořanech /tzv. Východopomořanská operace/. Zlikvidovat východopruské uskupení, zatlačené k moři, měla nyní jen vojska 3. Běloruského frontu a 1. Pobaltského frontu."
/ (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 31 - 35.)."
Ve stejném konci Viselsko-oderské operace v Č 12, jsou pak věty o potížích jednotek se zásobováním, tedy s MTZ (MTZ - materiálně technické zabezpečení) všech vojsk RA v konci ledna a začátku února. Popsány jsou i důvody potíží.
Pojďme a řekněme si nyní něco bližšího o Východopomořanské operace, která z uvedených důvodů - potíže s MTZ - začala v březnu 1945.
Východní historiografie nás opět vtáhne do problémů a osvětlí nám většinu faktů, které potřebujeme pro pochopení tehdejší doby a míst. Zároveň nám řekne, kde byla fronta a kdo se Východopomořanské operace účastnil, i jak útočná operace probíhala. My jsme tam nebyli a tak se začtěme, první věty budu určitě z východních historických pramenů citovat, s některými doplněními svých poznámek:

"V době, kdy zasedala Krymská konference (většinou ji všichni známe pod názvem Jaltská konference a u různých taženích na západní i východní frontě , spadajících do té doby - 4. až 11. února 1945 - jsem zde na Palbě dával některá potřebná data a události z ní, a co vše řešila. Shrnutí viz zde ve Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaltsk%C3%A1_konference
- má poznámka), pokračovaly sovětské ozbrojené síly v aktivních útočných bojích na celé sovětsko-německé frontě. V únoru-březnu 1945 soustředila RA své hlavní úsilí na to, aby co nejrychleji připravila závěrečný úder na berlínském směru. Proto sovětská vojska podnikla útočné operace proti křídelním uskupením nepřítele ve Východních Pomořanech, Dolním a Horním Slezsku a ve Východním Prusku a sváděla úporné boje, aby rozšířila vytvořená předmostí na levém břehu Odry, v prostoru Küstrina (Kostrzyn - Kostřín) a Frankfurtu nad Odrou (mimo toho se ještě bojovalo v jihovýchodní Evropě, Maďarsku - tzv. Operace Jarní probuzení, bude popsána v detailech popzději - začínal 6. března...).
Začátkem února 1945 vedla fronta po řece Nogat a Dolní Visle až po Graudenz (Grudziadz), kde se stáčela na západ a pokračovala přes Ratzebuhr, Arnswalde, Zehden a dále po Odře na jih a jihovýchod přes Slezsko až ke Karpatům a pak dolu, k Balatonu (viz zde mapu východní fronty

Obrázek

od 12. ledna do 3. února 1945, když severně nalezneme v azbuce název města (Grudziadz) Graudenz a další dle popisu). Vojska 2. Běloruského frontu bojovala v pásmu od zálivu Friesches-Haff (Viselský záliv až po Ratzebuhr. Dále pak bojovaly armády 1. Běloruského frontu, které vytvořily předmostí na levém břehu Odry severně a jižně od Küstrina (Kostrzyn - Kostřín). Vojska 1. Ukrajinského frontu držela důležitá předmostí za Odrou severně a jižně od Vratislavi. Nepřítel v té době hájil opevněná předmostí na pravém břehu řeky v prostoru Küstrinu, Glogau, Vratislavi a Ratiboře. V týlu sovětských vojsk, v Elbingu (Elblag), Poznani a Schneidemühlu, byla obklíčena uskupení německých fašistických vojska.
Sovětská vojska tedy jako obrovský klín, vnikla do území Německa a byla vzdálena 60 km od Berlína. Německá vojska zaujímala vůči armádám 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu obchvatné postavení a ohrožovala jejich křídla z Východních Pomořan a ze Slezska.
Přípravu útoku velmi ztěžovaly jarní plískanice. Komunikace sovětských vojsk se protáhly. Železniční doprava ještě nemohla plně uspokojovat potřeby RA, protože obnovování železnic postupovalo pomaleji než útok vojsk!

Dne 10. února 1945 zahájila vojska 2. Běloruského frontu boj o Východní Pomořany, které tehdy pro hitlerovce znamenaly důležité strategické nástupiště a zaujímaly důležité místo ve válečném hospodářství fašistického Německa. Byly zde zbrojní závody, potravinové základny a dobře vybavená letiště (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 123, 124.)." Wehrmacht měl ve Východních Pomořanech vybudováno několik ženisty dobře upravených a těžkou technikou vybavených opevněných pásem. "Nejsilnější bylo obranné pásmo, které se táhlo podél levého břehu Visly od moře až po Bydgoszcz. Zatopené úseky údolí řeky Visly, četná její ramena, průplavy a hráze spolehlivě chránily východopomořanské území z východu. V obranném pásmu probíhajícím 140 km západně od Visly, na čáře Stolpmünde - Stolp (Slupsk) - Rummelsburg - Neustettin, byly vybudovány polní i trvalé objekty. Válečné námořní základny Gdyně, Sopot a Gdaňsk byly chráněny ze souše mohutnými opevněnými prostory. Na mořském pobřeží, zejména v prostoru Leba, Stolpmünde, Rügenwalde a Kolberg (Kolobrzeg) bylo rozmístěno těžké pobřežní dělostřelectvo. Začátkem února hitlerovci dál svými ženisty upravovali obranu. Na tyto práce užívali místní německé i polské obyvatelstvo, válečné zajatce a vězně z koncentračních táborů.
Německé fašistické velení se snažilo útok sovětských vojsk zastavit, a proto přesunovalo do Východních Pomořan a na Odru značné síly ze západní fronty, ze středoněmeckých oblastí a částečně z Kuronského poloostrova. Urychleně doplňovalo rozdrcené divize a na nejdůležitějších směrech upevňovalo obranné čáry. Možnosti pro využití loďstva byly omezené, a tak začalo německé velení formovat pozemní útvary z řad námořníků a posílalo je na východopomořanské pobřeží (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124, zde byla použita historická informace z: Weltkrieg /Světová válka/ 1939 - 1945, T. II, Stutgart 1957, S. 87.)."
(zde viz mapu samotného průběhu

Obrázek

Východopomořanské operace od 10. února do 4. dubna 1945)

K 10. únoru 1945 bojovaly proti sovětskému 2. a 1. Běloruskému frontu německá 2. A, 11. A a 9. A ze Skupiny armád Weichsel (Visla), jíž velel, s jejím vznikem, "říšský vedoucí vojsk Heinrich Himmler"(více o něm viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Himmler
). Německé "2. A a 11. A byly rozmístěny ve Východních Pomořanech v prostoru mezi Vislou a Odrou a měly 16 pěších divizí, 4 tankové a 3. (mot.) divize, 4 brigády, 8 Bojových skupin a 5 pevnostních posádek (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 790.). Bylo zde soustředěno více než 200 letounů. K zajištění činnosti pozemních vojsk sem bylo přisunuto pobřežní a lodní dělostřelectvo. V přístavech se nahromadilo mnoho německého obyvatelstva a raněných vojáků a důstojníků evakuovaných ze západoněmeckých oblastí, Kuronského poloostrova a Východního Pruska. Velitelství německé 3. TA bylo v záloze na levém břehu Odry, západně od Štětína. 9. A se bránila na středním toku Odry, od města Schwedt až ke Glogau (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124.).
Komunikace německých fašistických vojsk ve Východních Pomořanech byly v lepším stavu než komunikace RA. Hustá síť dobře udržovaných železnic, dostatečný počet vozů, přístavy a dopravní lodě umožňovaly nepříteli rychle manévrovat silami a prostředky. Přístavy Štětín, Swinemünde, Gdaňsk a Gdyně dovolovaly německému fašistickému velení udržovat spojení s kuronským a východopruským uskupením. Němci tedy mohli manévrovat silami pomocí loďstva. Přístavy v Gdaňské a Pomořanské zátoce sloužily v únoru 1945 i nadále jako cvičný prostor pro ponorky, protože byly blízko jediného hlubokého místa v Baltském moři. O důležitosti obrany Pomořan a Slezska se jednalo i na OKH. Hitler, zdůrazňující strategický význam obrany těchto oblastí, říkal: ´Druhým důležitým prostorem je Gdaňská zátoka, která je mimořádně důležitá pro další bojovou činnost ponorek a hornoslezská průmyslová oblast, která je střediskem zbrojního průmyslu a těžby uhlí (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124, zde byla použita historická informace, výňatek, z: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 431.).
Německé fašistické velení soustřeďovalo ve Východních Pomořanech silné uskupení vojsk, aby upoutalo armády 2. Běloruského a pravého křídla 1. Běloruského frontu (maršála Žukova) a zamezilo posílení sovětských uskupení na berlínském směru. Zároveň chtělo z východopomořanského předmostí udeřit do boku 1. Běloruského frontu maršála Žukova, jehož jednotky pronikly k Odře (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124.)."
A že útok ze severu, do boku 1. Běloruského frontu, a také ze Slezska, od jihu, Němci skutečně plánovali a i připravovali, o tom hovoří i Guderian ve svých pamětech, stejně jako němečtí historici z armádních hlášení, cituji:
"O přechodu do protiútoku z východních Pomořan a ze Slezska rozhodlo německé velení už koncem ledna 1945. Chtělo rozdrtit sovětská vojska, která pronikla k Odře, a tím ´posílit obranu Berlína a získat čas, nezbytný pro jednání o příměří se západními mocnostmi (zde je jako informace pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124, použit jako historický podklad, výňatek z: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten - Vzpomínky vojáka -, S. 374.). A východní historici hned pokračují dál z téže knihy Guderiana, jen z další její stránky: "Pro nedostatek sil však k plánovanému protiútoku nedošlo. Místo toho se německé velení rozhodlo částí sil Skupiny armádWeichsel (Visla) podniknout protiúder z prostoru Stargard (Stargard Sczeciński) směrem na Pyritz proti vojskům 1. Běloruského frontu, upevnit se v Pomořanech, a tím zajistit dlouhodobou obranu na přístupech k Berlínu. Guderian píše, že OKH chtělo protiúder podniknout ´s bleskovou rychlostí, dokud Rusové nepřisunou k frontě velké síly nebo nerozpoznají naše záměry s mocnostmi (zde je jako informace pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124, použit jako historický podklad, jen výňatek z: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten - Vzpomínky vojáka -, S. 375.).´ Příprava protiúderu byla zahájena koncem ledna a měla skončit 15. února 1945.
OKH počítalo s tím, že jarní plískanice zpomalí tempo postupu RA. Velitel Skupiny armád Weichsel (Visla) Himmler vydal začátkem února zvláštní rozkaz, v němž požadoval, aby německé útvary využily období plískanic, zadržely útok sovětských vojsk a zintenzívnily svou činnost (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 546, l. 253.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 2.

Německé východopomořanské uskupení ohrožovalo tedy ze severu, a to zcela reálně, sovětský 1. Běloruský front maršála Žukova a STAVKA i příslušný front, musel s útokem od severu, při plánování bojové činnosti, kalkulovat jako s vážným nebezpečím.
Situace se v čase více a více vyhrocovala a proto bylo jedním z prvořadých úkolů RA , především toto německé východopomořanské uskupení na severu co nejrychleji rozdrtit.
STAVKA zpočátku svěřila tento úkol pouze 2. Běloruskému frontu maršála Sovětského svazu K. K: Rokossovského, který měl německé východopomořanské uskupení co nejrychleji rozdrtit a jako posilu dostal ze zálohy 19. A.
"Později byla do operace zapojena i vojska pravého křídla 1. Běloruského frontu maršála Sovětského svazu G. K. Žukova (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 125.)."
A jak zde bylo již řečeno, STAVKA 8. února 1945 nařídila 2. Běloruskému frontu rozdrtit německé východopomořanské uskupení. Dne 10. února měla vojska levého křídla a středu bojové sestavy 2. Běloruského frontu "přejít do protiútoku západně od Visly a nejpozději do 20. února 1945 proniknout na čáru ústí Visly - Dirschau (Tczew) - Kościerzyna - Rummelsburg - Neustettin.
Po příchodu 19. A měla pokračovat v útoku směrem na Štětín, dobýt Gdaňsk a Gdyni a očistit od nepřítele pobřeží Baltského moře od Visly až po Pomořanskou zátoku, tj. až k Odře (historickým podkladem pro informace je zde:
IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 31.). Pro 2. Běloruský front to byl obtížný úkol. Protože jeho čtyři pravokřídelní armády byly předány 3. Běloruskému frontu, měl téměř o polovinu svazků méně. Na počátku operace měl 3. Běloruský front (armádní generál I. D. Čerňakovskij) pět vševojskových armád, jednu leteckou armádu, jeden mechanizovaný a tři tankové sbory. 2. ÚA zaujala pásmo podél Nogatu až ke Graudenzi. 65. A., 40., a 70. A se společně s 3. gardovým jezdeckým sborem přepravily na levý břeh Visly, aby vystřídaly vojska pravého křídla 1. Běloruského frontu. Zaujaly pásmo Graudenz - Ratzebuhr čelem na sever. 19. A a 3. gardový tankový sbor, které byly začleněny do frontu ze zálohy hlavního stanu, se soustřeďovaly na východ od Toruně. Za útoku ve Východním Prusku utrpěla vojska frontu velké ztráty, byla unavená a potřebovala si odpočinout. Průměrný stav divizí nepřevyšoval 3 - 4 tisíce mužů (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. čís. 2 430, sp. 75, l. 4.). Ve všech svazcích bylo dohromady 297 bojeschopných tanků (historickým podkladem pro informace je zde:
IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 173.). Letiště sovětské 4. Letecké armády byla roztroušena daleko od Narewu až k dolní Visle. Čas na přípravu operace nebyl téměř žádný. Proti 45 střeleckých divizí 2. Běloruského frontu bojovalo na začátku útoku 13 pěších a 2 tankové divize, 2 brigády, 6 Bojových skupin a 3 velké posádky německé 2. A (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 790.).
Svazky středu a levého křídla 2. Běloruského frontu přešly 10. února 1945 do útoku v pásmu Graudenz - Sepolno. Během desetidenních bojů dobyla vojska mnoho opěrných bodů, včetně měst Nowe, Chojnice,
Tuchola a obklíčila posádku pevnosti Graudenz, kde bylo 15 000 vojáků a důstojníků. Byla rovněž rozdrcena a zajata posádka pevnosti Elbing. Do 20. února postoupila sovětská vojska o 40 - 60 km na sever a pronikla na čáru Gniew - Czersk - Chojnice - Ratzebuhr, kde byl její útok zastaven. V těchto bojích byly vytvořeny příznivé předpoklady pro rozdrcení německé 2. A. Avšak splnit úkol v plném rozsahu a proniknout na čáru stanovenou vrchním velením se 2. Běloruskému frontu nepodařilo (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 125, 126.)."
Vojska 1. Běloruského frontu maršála Žukova nebyla, podle původního plánu, do východopomořanské operace zapojena. Jenom svojí částí sil měla pomáhat jednotkám 2. Běloruského frontu, při jejich útocích ve Východopomořanské operaci, aby snáze dosáhli cíle, který jim stanovila STAVKA.

"Velitelství 1. Běloruského frontu se v tomto období soustřeďovalo především na to, aby co nejrychleji vyvedlo svá vojska k Odře, definitivně rozdrtilo obklíčená nepřátelská uskupení, zlikvidovalo opevněná předmostí hitlerovců na pravém břehu Odry, v prostoru Küstrina a Frankfurtu a rozšířilo vlastní předmostí na levém břehu řeky západně od těchto měst.
Vojska pravého křídla 1. Běloruského frontu, připravujíce se k útoku, podnikala v únoru dílčí boje, aby si zlepšila svá postavení. V urputných bojích zdolala koncem února řadu opevněných čar ve Východních Pomořanech a postoupila o 20 - 50 km. V bojích obklíčila a rozdrtila silné posádky ve městech Deutsch-Krone (Walcz) a Arnswalde. Dne 14. února 1945 bylo likvidováno obklíčené nepřátelské uskupení v Schneidemühlu a 23. února v Poznani. Vojska 1. Běloruského frontu ve dnech 16. - 20. února odrazila v těžkých bojích mohutný nepřátelský protiúder v prostoru jihozápadně od Stargardu a způsobila velkou porážku německé 11. A.
Hlavní nepřátelské síly však rozdrceny nebyly - nebezpečí ze severu trvalo. Aby se situace na pravém křídle 1. Běloruského frontu nezkomplikovala, bylo nutno co nejrychleji obnovit útok hlavními silami a definitivně zlikvidovat celé nepřátelské uskupení operující ve Východních Pomořanech (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 126.)."
V řečené době nejen vojska 2. a 1. Běloruského frontu, ale i STAVKA pochopily, že úkoly frontů je třeba pozměnit. Cituji z východní historiografie:

"Maršál Sovětského svazu K. K. Rokossovskij vyložil 15. února 1945 náčelníku generálního štábu, jak si představuje další činnost svého 2. Běloruského frontu. Doporučoval, aby se operace provedla na menším území a aby původně plánovaný čelní úder proti celému německému východopomořanskému uskupení byl nahrazen manévrem, při němž by byla obklíčena část uskupení, a to tak, že by německá 2. A byla odříznuta a zatlačena k moři. K rozdrcení německého uskupení západně od Köslina doporučoval přisunout další síly (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 237, inv. čís. 2 394,, sp. 1 405, l. 64.). Velitel 1. Běloruského frontu maršál Sovětského svazu G. K. Žukov žádal téhož dne hlavní stan vrchního velení o svolení, aby se mohl podílet na rozdrcení východopomořanského nepřátelského uskupení. STAVKA s návrhy obou velitelů frontů souhlasila. Souhlasila, aby 19. A a 3. gardový tankový sbor byly zasazeny do boje podle plánu maršála Rokossovského a 1. Běloruskému frontu uložila, aby přešel do útoku silami pravého křídla severním směrem na Falkenburg a Gollnow. Úkolem 3. Běloruského frontu (armádní generál I. D. Čerňakovskij) bylo vysunout své pravé křídlo k pobřeží Gdaňské zátoky východně od Visly a uzavřít nepříteli východ z Viselské kosy (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 36, 38, 47.). To by umožnilo zasadit uvolněná vojska sovětské 2. ÚA na levém křídle a tak posílit úderné uskupení 2. Běloruského frontu operujícího na západ od Visly (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 126.).
Letectvo, ponorky a torpédové čluny Baltského loďstva měly aktivně narušovat nepřátelské spoje v jižní části Baltského moře a napomáhat pozemním vojskům při dobývání východopomořanského pobřeží (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 36, 38, 47.)."
Plán nově upřesněné Východopomořanské operace byl mimo úvodu následující, cituji:

"Zasadit východopomořanskému nepřátelskému uskupení dva mohutné údery vedoucí k jeho rozetnutí, a to silami 2. Běloruského frontu v prostoru severně od Sepolna směrem na Köslin a silami 1. Běloruského frontu z prostoru Arnswalde na Kolberg, proniknout na pobřeží Baltského moře, odříznout německou 2. A a v součinnosti s Baltským loďstvem nepřátelské uskupení po částech zničit. Vojska levého křídla 2. Běloruského frontu se měla po proniknutí k moři stočit na východ, v součinnosti s ostatními armádami frontu očistit od nepřítele Východní Pomořany a zmocnit se všech přístavů v Gdaňské zátoce. Vojska 1. Běloruského frontu měla obsadit mořské pobřeží od Kolbergu k Pomořanské zátoce, postupovat na západ a očistit od nepřítele pravý břeh Odry na úseku Cammin - Zehden. V pásmu 2. Běloruského frontu měl být útok zahájen 24. února a v pásmu 1. Běloruského frontu 1. března 1945. Leteckým armádám obou frontů bylo uloženo doprovázet a krýt útočící pozemní vojska, zejména na směrech hlavních úderů.
Sovětská vojska se i přes obtížnou situaci (Logistiky - má poznámka) připravila k útoku ve stanoveném termínu. Velitelstvím frontů se při nevýrazné celkové převaze nad nepřítelem v silách podařilo vytvořit na směrech hlavních úderů potřebnou převahu v pěchotě, tancích a dělostřelectvu. 2. Běloruský front měl na směru hlavního úderu v pásmu širokém 17 km v pěchotě téměř 3násobnou, v tancích a SHD 2násobou, v minometech 4,5násobnou a v dělech 3násobnou (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 176.). Splnění vytčeného úkolu - prolomit nepřátelskou obranu a pokračovat v útoku k pobřeží Baltského moře - tím bylo zajištěno.
Vojska pravého křídla 1. Běloruského frontu - 3. ÚA, 61. A a 47. A, 1. a 2. GTA, polská 1. A, 2. a 7. gardový jezdecký sbor - zaujaly pásmo od Ratzebuhru k Odře. Ostatní síly frontu se rozvinuly podél Odry.
I při stále probíhajících bojích (ve Viselsko-oderské operaci - má poznámka) skončila vojska 1. Běloruského frontu přípravu k rozhodnému útoku ve Východopomořanské operaci, koncem února 1945.
V pásmu útoku hlavního uskupení širokém 75 km bylo soustředěno 18 střeleckých a 1 jezdecká divize, 4 tankové a jeden mechanizovaný sbor, 2 tankové brigády a 1 brigáda SHD, 7 tankových pluků a 8 pluků SHD, 3 dělostřelecké průlomové divize a asi 70% jiných dělostřeleckých a minometných útvarů ze svazků 1. Běloruského frontu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 178.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Východopomořanská operace a Slezsko 1945. Č 3.

Možná není běžně v našich hlavách informace, že Wehrmacht v lednu a hlavně v době ruských i západních ofenzív, v únoru roku 1945, ještě stačil posilovat svá uskupení (mám na mysli, že spíše zkracováním front jen ušetřil, i pro určité směry, při těch strašných ztrátách lidi - má poznámka), ale je to tak. Ve Východních Pomořanech tomu určitě tak bylo, cituji:

"Východopomořanské uskupení, zejména německá 2. A, bylo před začátkem útoků RA, posíleno novými svazky ze zálohy německého vrchního velení (OKH).
K 1. březnu 1945 měla německá 2. A 10 pěších, 2 tankové a 3. (mot.) divize /mot. divize měla místo pluku tanků o třech praporech u td, o jeden prapor tanků méně, nebo někde, a to tehdy - roky, konec 1944 a doby 1945, většinou - jen už jediný prapor tanků, zde však nikoliv - viz počty tanků a SHD - má poznámka) a 2 brigády. Tato vojska měla na 230 000 mužů, 800 tanků a SHD, 300 OT, 4 000 děl a minometů a 20 obrněných vlaků. V pásmu německé 2. A bylo přes 600 skladů s různým vojenským materiálem a potravinami. O něco slabší byla německá 11. A. Její velitelství přešlo 25. února 1945 do zálohy Skupiny armád Weichsel (Visla) a vojska byla začleněna do 3. TA, která měla 11 pěších, 1 tankovou a 2 (mot.) divize, 1 brigádu a značný počet samostatných útvarů a jednotek (historickým podkladem pro informace je zde: Sbornik matěrialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, vyš. pjatyj, str. 54 - 57.). Celkem měla tato armáda na 200 000 vojáků a důstojníků, 700 tanků a SHD, 2 500 děl a minometů a přes 100 děl pobřežního a stálého protiletadlového dělostřelectva, jež bylo uzpůsobeno k palbě na pozemní cíle. Uskupení chránilo 300 letounů a podporovaly je bojové námořní a říční lodě, které kotvily v přístavech v Pomořanské zátoce a ve Štětínském zálivu. Na západ od Štětína byla v záloze sborová Bojová skupina Swinemünde, jež byla postavena na roveň armádě. V přístavech a loděnicích bylo 50 ponorek a na 300 různých plavidel.

Vojska 2. Běloruského frontu obnovila útok 24. února 1945. Úderné uskupení prolomilo hlavní obranné pásmo a zmocnilo se města Preussich-Friendland. Druhý den byl do bitvy zasazen 3. gardový tankový sbor, který nenadálým úderem dokončil průlom nepřátelské obrany v celé taktické hloubce a pronikl do operačního prostoru. Za den postoupil o 40 km. Sovětská 70. A postoupila o 4 - 6 km. Ostatní vojska frontu narazila na houževnatý nepřátelský odpor a úspěch neměla. Dne 26. února se svazky frontu vklínily 50 km do hloubky obrany a rozšířily průlom o 60 km. 3. gardový jezdecký sbor zahájil boje o Neustettin.
OKH od svých vojáků požadovalo, aby udrželi severní Pomořany stůj co stůj, kryli Štětín z východu a ohrozili severní křídlo sovětských vojsk, která pronikla k Odře na berlínském směru. Tyto rozkazy však splněny nebyly. Německé útvary nadále ustupovaly na sever k moři.
Sovětská 70. A dobyla 28. února Prechlau a 2. a 3. gardový jezdecký sbor dovršily porážku nepřátelského uskupení v Neustettinu. Tím se průlom rozšířil na 70 km. Ve dnech 1. - 3. března 1945 útočilo sovětské úderné uskupení ještě rychleji, ale armády pravého křídla a středu bojové sestavy zůstávaly na místě. Ráno 5. března obsadila sovětská vojska důležitý komunikační uzel Köslin, v šířce 20 km pronikla na mořské pobřeží a odřízla německou 2. A od ostatních sil operujících ve Východních Pomořanech. Pozemní spoje, po nichž německá 2. A udržovala spojení se zápolím, byly přeťaty. Nyní byla zásobována pouze po moři, přes Gdaňsk a Gdyni. Zbytky rozdrcené köslinské posádky v čele s velitelem kapitulovaly.
Po proniknutí k pobřeží se dva střelecké sbory sovětské 19. A stočily na východ a jeden, spolu s 2. a 3. gardovým jezdeckým sborem na západ, vstříc kolberskému uskupení nepřítele, aby kryly týl hlavních sil frontu. 49. a 70. A zatlačily nepřítele o 20 - 60 km a rozšířily tím koridor na sever na 80 km.
Pozemním vojskům velmi pomáhala v operaci 4. Letecká armáda, která ve dnech 24. února - 5. března podnikla 8 500 vzletů, aby zajistila činnost úderného uskupení vojsk operujících na levém křídle 2. Běloruského frontu.
Dne 1. března přešla do útoku vojska 1. Běloruského frontu. Po padesátiminutové dělostřelecké a letecké přípravě zaútočily na nepřítele střelecké svazky 3. ÚA a polské 1. A a dobyly hlavní pásmo obrany. Týž den byly do průlomu zasazeny obě tankové armády, 1. GTA urazila 20 - 25 km a začala pronásledovat nepřítele ustupujícího ke Kolbergu. Sovětská 2. GTA postoupila pouze o 5 - 7 km. Tankisté 1. GTA podnikli smělý rychlý manévr, ve dnech 2. - 3. března rozťali obranu německé 3. TA a pronikli do prostoru Gross-Raddow. Polská 1. A, využila úspěchu 2. Běloruského frontu, útočila severním směrem a obešla z východu nepřátelské uskupení bránící se jihozápadně od Polzinu (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 127, 128.)."
Zde opět zafungovala "Maskirovka" a celý úder sovětského 1. Běloruského frontu maršála Žukova Němce "totálně rozhodil", ale co bylo ještě horší měli v prvých dnech března těžké ztráty na lidech a byli zcela zbaveni možnosti přeskupovat jednotky... "Hitlerovci se bezúspěšně pokoušeli útok sovětských a polských vojsk zastavit. Německé fašistické armády musely pod údery 1. Běloruského frontu ustupovat k severu. Podle svědectví německého generála Edgara Buttlara ´ustupovala tato vojska velmi chaoticky

Obrázek

, často společně se zástupy uprchlíků´ (historickým podkladem pro informace uvedené ve - Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 128 - je zde Weltkrieg - Světová válka - 1939 - 1945, T. I, S. 227.)."
Sovětská 61. A a 2. GTA musely v té době odrážet těžké německé protiútoky Bojových skupin vyzbrojených tanky, SHD, doprovázené pancéřovými granátníky, které vycházeli z prostoru Stargardu. "Útvary sovětské 47. A, které od 2. března 1945 útočily směrem na Altdamm, sváděly po několik dní úporné boje o pevné obranné pásmo.
1. GTA, část sil 3. ÚA a polské 1. A obklíčily ve dnech 4. - 5. března jihozápadně od Polzinu 10. td SS (Frundsberg) a Bojovou sborovou skupinu Tettau a pronikly k Baltskému moři na úseku Kolberg-Deep. Tím přeťaly ústupové cesty na západ dalšímu nepřátelskému uskupení operujícímu východně od Kolbergu, které mělo přes 20 000 mužů.
Polští vojáci, kteří vstoupili do Kolbergu, tam vztyčili národní polský prapor.
Když polští vojáci pronikli na pobřeží Baltského moře, hlavní politická správa Polské armády vydala a rozšířila leták s názvem 'Polská armáda u Baltu'. Říkalo se v něm: '... po šesti letech vlaje polský prapor znovu nad pobřežím. Polsko se vrací na Balt. Vrací se silnější než dříve, aby se natrvalo usadilo u moře. V boji o Balt jsme překročili hranice z roku 1939.
Koridor už nebude! Polsko musí mít a bude mít dlouhou mořskou hranici. Znovu musíme získat západní Pomořany!...
Po boku Rudé armády vpřed - na ŠTĚŤÍN A BERLÍN!'
Polští vojáci a důstojníci uvítali tento leták s velkým nadšením.
Dne 5. března se sovětská 6. A zmocnila Stargardu nepřátelského uzlu obrany na štětínském směru. Vojska 1. Běloruského frontu osvobodila v tomto městě velkou skupinu válečných zajatců ze západních zemí a sovětských občanů (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, kapitola IV, str. 129).
1. Běloruský front maršála Žukova tedy za 5 dní útoku prolomil obranu východopomořanského nepřátelského uskupení v pásmu 200 km, rozbil německou 3. TA na části, obklíčil jedno uskupení jihozápadně od Polzinu a v součinnosti s vojsky 2. Běloruského frontu maršála Rokossovského další uskupení v prostoru jihovýchodně od Kolbergu. Dále pronikl na pobřeží Baltského moře a zatlačil zbytky německé 3. Ta k ústí Odry. Když hlavní síly 1. Běloruského frontu pronikly k moři, stočily se na západ, k Odře, a vojska 2. Běloruského frontu na východ, ke Gdaňsku.
Po rozčlenění východopomořanského nepřátelského uskupení očekával vojska další úkol: V nejkratší době zlikvidovat rozdrobené nepřátelské jednotky a vyčistit od nich celé pobřeží Baltského moře mezi Vislou a Odrou."
STAVKA pak 5. března 1945 nařídila, aby 1. Běloruský front dočasně předal 2. Běloruskému frontu svou 1. GTA "a začlenil do ní tankovou brigádu polské 1. A (historickým podkladem pro informaci zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 48.). 2. Běloruskému frontu současně hlavní stan uložil rozdrtit nepřátelské uskupení v prostoru Gdaňsk-Slupsk, obsadit Gdaňsk a Gdyni a nejpozději do 20. března 1945 proniknout na pobřeží Baltského moře v prostoru Gdaňské zátoky. Aby byl tento úkol splněn, měla vojska pravého křídla 2. Běloruského frontu pokračovat v útoku podél levého břehu Visly na Gdaňsk a svazky levého křídla ve směru Lauenburg-Gdyně. 1. GTA a polská tanková brigáda měly rozvinout úder na levém křídle frontu. Po vyhnání nepřítele z pobřeží měl front zajistit obranu pobřeží proti výsadkům. K tomuto účelu měl k dispozici 3. gardový jezdecký sbor, vojska opevněných prostorů a některé další útvary (historickým podkladem pro informaci zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 49.).
Sovětská vojska, plníce vytčené úkoly, začala rychle postupovat na celé frontě. Zasazovala údery na severním, severovýchodním i východním směru. Sovětský 98. střelecký sbor z 2. ÚA, jemuž velel generálporučík G. I. Anisimov, dokončil likvidaci uskupení obklíčeného v pevnosti Graudenz. Zbývajících více než 5 000 nepřátelských vojáků v čele s velitelem se vzdalo do zajetí (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 237, inv. čís. 2 394, sp. 1622, l. 55.).
Vojska 2. Běloruského frontu nadále drtila fašisty a 7. března 1945 za bojů obsadila města Gniew a Starogard Gdański, na levém křídle pronikla do východního předměstí Kolbergu a spojila se s vojsky 1. Běloruského frontu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, kapitola IV, str. 129)."



Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=120
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“