Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 10.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 10.

Příspěvek od michan »

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 10.
Mapa Viselsko-oderské operace

Obrázek

v období od 11. ledna, tedy od započetí útočné operace, do 2. února 1945.
Osvobození Varšavy.
V celé Viselsko-oderské operaci je i dobytí Varšavy vojsky Polské 1. A sovětské 61. A, všechny z 1. Běloruského frontu, také důležitým historickým mezníkem. Již při prvních útocích armád 1. Běloruského frontu se situace pro polské jednotky a sovětské jednotky vyvíjela dobře. Bylo 15. ledna ráno, když sovětská a polská děla spustila 55 minut trvající dělostřeleckou přípravu, po které přešla nejprve do útoku sovětská 47. A (47. A velel generálmajor F. I. Perchorovič), která bojovala na pravém křídle 1. Běloruského frontu maršála Žukova, severně od Varšavy.
Jednotky RA z 47. A po dělostřelecké přípravě prolomily nepřátelskou obranu, očistily od německých vojsk prostor mezi Vislou a Západním Bugem, zlikvidovaly i nepřátelská předmostí na pravém břehu Visly a začaly se přepravovat přes řeku.
"Po překročení řeky Visly vytvořila 47. A 16. ledna na jejím levém břehu předmostí, začala obchvacovat Varšavu ze severozápadu a pronikla k předměstím města. Jako první přešla zamrzlou řeku Vislu skupina bojovníků 3. praporu 408. střeleckého pluku pod velením poručíka Zakira Sultanova a rota samopalníků 1 319. střeleckého pluku pod velením nadporučíka N. S. Sumčenka. Všichni vojáci, kteří se zúčastnili přechodu přes řeku, byli vyznamenáni za hrdinství řády a medailemi a poručíku Z. Sultanovovi byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu.
Sovětská 61. A, která bojovala pod velením generálplukovníka P. A. Bělova jižně od Varšavy, se přiblížila k městu a začala obkličovat německé varšavské uskupení z jihozápadu.
Dne 16. ledna 1945 ráno byla v pásmu útoku sovětské 5. ÚA zasazena do průlomu z předmostí na Pilici sovětská 2. GTA, které velel generálplukovník tankových vojsk S. I. Bogdanov.
Tanková vojska udeřila na severozápad, obsadila města Grójec a Źyradów a večer se přiblížila k Sochaczewu. Příštího dne dobyla toto město ztečí, dosáhla řeky Bzury a přeťala ústupové cesty varšavskému nepřátelskému uskupení. Střelecké útvary 5. ÚA využily úspěchu tankistů a začaly ustupujícího nepřítele pronásledovat. Když sovětská vojska pronikla do prostoru Sochaczewa a obchvátila varšavské uskupení ze severozápadu a jihozápadu, hrozilo Němcům nebezpečí, že budou úplně obklíčeni. Vzhledem k tomu začala německá vojska bránící se v prostoru Varšavy v noci ze 16. na 17. ledna proti Hitlerovu rozkazu ustupovat. Toho využila polská 1. A, jíž se dostalo té cti, aby jako první vstoupila do polského hlavního města, a přešla do útoku svou 2. pěší divizí. Polská 2. pěší divize překročila v prostoru Jablonné Vislu a zaútočila na Varšavu ze severu. Hlavní síly polské 1. A se přepravily přes Vislu jižně od Varšavy a zamířily na severozápad. Útvary polské 6. pěší divize překročily Vislu v prostoru (předměstí) Pragy. Útok polské 6. pěší divize podporoval palbou sovětský 31. samostatný oddíl obrněných vlaků. Za nepřetržitých bojů vstoupila polská 1. A dne 17. ledna 1945 ráno do Varšavy.
Současně vstoupily do Varšavy z jihozápadu jednotky sovětské 61. A a ze severozápadu jednotky sovětské 47. A.
Ve městě Varšava se rozpoutaly prudké boje. Rozhořčeně se bojovalo v ulici Podchoraźych, na Marszalkowské třídě, v Jeruzalémských alejích, v Dobré ulici, na Tamce, v prostoru městské filtrační stanice, u hlavního nádraží a na Novém Světě.. Dne 17. ledna ve 12 hodin dokončili polští a sovětští vojáci likvidaci zadních vojů nepřítele a úplně osvobodili hlavní město polského státu Varšavu. Posádkovým velitelem osvobozené Varšavy byl jmenován velitel polské 2. pěší divize generálmajor Jan Rotkiewicz a správcem posádky plukovník Stanislaw Janowski.

Východně od Sochaczewa se sovětští tankisté a pěšáci snažili zničit hlavní síly nepřátelského uskupení, které spěšně ustupovalo z Varšavy (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 69, 70, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str., 193, 194, 195, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."
Stejného 17. ledna 1945 oznámila vojenská rada 1. Běloruského frontu hlavnímu stanu, že vojska frontu "pokračující v útoku obešla varšavské nepřátelské uskupení, vševojskové armády je hluboce obchvátily ze severu i z jihu a obsadily hlavní město Polské republiky Varšavu (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 356, sp. 573, l. 19.).
Na počest vítězství pozdravila Moskva svazky 1. Běloruského frontu a útvary polské 1. A, jež osvobodily hlavní město Polska, 24 dělovými salvami z 324 děl. Svazky a útvary, které se v bojích o město nejvíce vyznamenaly, dostaly název ´Varšavské´. Výnosem presidia Nejvyššího sovětu SSSR z 9. května 1945 byla zřízena medaile ´Za osvobození Varšavy´, kterou byli vyznamenáni účastníci bojů o toto město (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 70.)."
Porážka německých vojsk na Visle a rychlé osvobození rozbité a poničené Varšavy "byly pro fašistické velení překvapením. Hitler žádal, aby za vyklizení Varšavy byl štáb pozemních vojsk a velitel Skupiny armád A přísně potrestán. Byla jmenována komise v čele se zástupcem velitele gestapa esesákem Ernestem Kaltenbrunnerem, která měla prošetřit činnost náčelníka štábu Heinze Guderiana (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola II, str. 70, zde byla historickým zdrojem informace z: H. Guderian. Erinnerungen eines Soldaten, S. 360, 361.). Velitel německé Skupiny armád A generálplukovník Josef Harpe, obviněný z katastrofy na Visle, byl vystřídán generálplukovníkem Ferdinandem Schörnerem a velitel německé 9. A generál Smilo Lütwitz generálem pěchoty Theodorem Bussem."
Dříve kvetoucí město Varšava, které patřilo k nejkrásnějším evropským hlavním městům

Obrázek

, bylo neskutečně poničené a takřka neexistovalo. "Němečtí fašističtí okupanti ji s bezpříkladnou krutostí zničili a vydrancovali. Hitlerovci při překotném ústupu podpalovali vše, co mohlo ještě hořet. Domy zůstali stát jen v Szuchových Alejích a ve čtvrti, kde sídlilo gestapo. Prostor Citadely byl zaminován. Fašističtí vandalové zničili všechny léčebné ústavy a školy, nejcennější vědecké a kulturní hodnoty, rozbořili největší varšavský chrám - chrám svatého Jana na Starém Městě, královský palác na Zámeckém náměstí, budovu ministerstva vnitra, hlavní poštu na Napoleonově náměstí a městskou radnici, vážně poškodili Stascicův palác - sídlo mnoha varšavských vědeckých institucí, Národní muzeum, Belweder, poštovní spořitelnu, palác Krasińských a Velké divadlo. Zničili i mnoho kostelů.
Ve městě vyhodili do povětří téměř všechny historické a kulturní památníky polského národa, jako Koperníkův, Chopinův a Mickiewiczův pomník, hrob Neznámého vojína a sloup Zygmunta III. Obrovské škody způsobil nepřítel v městských sadech a parcích.
Fašisté zničili hlavní objekty varšavského komunálního hospodářství, vyhodili do povětří elektrárnu, mosty a odvezli všechno nejcennější zařízení z továren a závodů. Hitlerovci ve snaze úplně vymazat Varšavu ze seznamu evropských hlavních měst a ponížit národní cítění Poláků ji barbarsky ničili.
Za více než 5 let vyvraždili okupanti statisíce obyvatel v koncentračních táborech a gestapáckých mučírnách. Když bylo město Varšava osvobozeno, žilo tam jen několik set lidí, kteří se schovávali ve sklepích a v kanalizační síti. Všechny ostatní obyvatele okupanti vysídlili z města již na podzim roku 1944; po potlačení Varšavského povstání. Na 600 000 Varšavanů poznalo hrůzy koncentračního tábora v Pruszkowě. Velitel polské 1. A generálporučík Stanislaw Poplawski píše: ´Varšava, barbarsky zničená německými fašistickými vojsky působila skličujícím dojmem. Tu a tam se objevovali na ulicích lidé, kterým nenáviděný nepřítel způsobil tolik utrpení.
Když jsme projížděli náměstím Lublinské unie, potkali jsme velkou skupinu lidí. Nevím, kde ženy vzaly květiny (Varšava byla zničena a tonula v plamenech), ale daly je mně a podplukovníku Jaroszewiczovi. Tito lidé, kteří za okupace tolik vytrpěli, nás objímali a plakali.
Ale to už byly slzy radosti (historickým podkladem je zde: Vojenno-istoričeskij žurnal, r. 1959, čís. 9, str. 75.).
V hlášení vojenské rady 1. Běloruského frontu vrchnímu velení a Státnímu výboru obrany se říkalo: ´Fašističtí barbaři zničili hlavní město Polska Varšavu. S krutostí rafinovaných sadistů zničili hitlerovci čtvrť po čtvrti. Největší průmyslové podniky smetli z povrchu zemského. Obytné domy vyhodili do povětří nebo vypálili. Městské hospodářství rozvrátili. Desetitisíce obyvatel vyvraždili, ostatní vyhnali. Město je mrtvé (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 356, sp. 570, l. 4.)."
O osvobození Varšavy polskými a sovětskými vojsky se polské obyvatelstvo v blízkém a i dalekém okolí dozvědělo poměrně velice rychle. A jak fronta postupovala dál na západ začal se počet obyvatel ve městě rychle zvyšovat. Již den po osvobození tedy 18. ledna 1945 se vraceli Varšavané z okolních vesnic do svého rodného města. Zděšení co v konečné fázi viděli bylo strašné. Žal vystřídal i hněv, když spatřili ruiny a rozvaliny (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 71, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str., 193, 194, 195, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky, Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising a mé poznámky).
"Po osvobození Varšavy začaly sovětské a polské jednotky za pomoci obyvatelstva očisťovat město od min, závalů, barikád, rozbořeného zdiva a sutin a rovněž obnovovat komunální hospodářství. Ženisté odminovali asi 100 vládních budov a budov vědeckých a kulturních institucí, více než 2 300 různých domů, 70 parčíků a náměstí. Celkem bylo ve městě nalezeno a zneškodněno 84 998 různých min, 280 výbušných nástrah a na 50 fugasů o obsahu 43 500 kg výbušnin. Ženisté odminovali téměř 350 km ulic a tříd (historickým podkladem pro informace uvedené ve Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola II. str. 72, zde je tisk - ´Krasnaja zvezda´ z 3. dubna 1945.)".
Dne 19. ledna ráno již postavili společně ženisté 1. Běloruského frontu a také polské 1. A pontonový most přes řeku Vislu. Pontonový most spojoval "Pragu s Varšavou. Dne 20. ledna 1945 byl postaven jednosměrný dřevěný most a zároveň byla zahájena pontonová přeprava přes Vislu severně od Jablonné (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR f. 233, inv. 2 380, sp. 34, l. 83-85.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 10.

Příspěvek od michan »

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 11.
Pro celkový kontext je zde mapa všech útoků Rudé armády

Obrázek

od 12. ledna do 30. března 1945 na sovětsko-německé frontě.
Dne 18. ledna 1945 navštívili hlavní město Polska Varšavu předseda Zemské národní rady Boleslaw Bierut, předseda prozatímní vlády Edward Osóbka-Morawski, vrchní velitel Polské armády generálplukovník Michal Rola-Žymierski a představitelé velení RA. Společně pak na mítinku blahopřáli Varšavanům k osvobození od fašistických okupantů.
" Přestože situace ve městě Varšava byla svízelná, brzy sem přesídlila vláda z Lublina.
Usnesla se, že zničená Varšava bude úplně obnovena a že bude ještě krásnější než dříve.

Osvobozením Varšavy byla dokončena důležitá etapa Viselsko-oderské operace. Vojska 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu za součinnosti 2. Běloruského a 4. Ukrajinského frontu prolomila za 4-6. dní nepřátelskou obranu v pásmu širokém 500 km a hlubokém 100 - 160 km a dosáhla čáry Sochaczew- Tomaszów Mazowiecki - Čenstochová. Za tuto dobu porazila hlavní síly německé Skupiny armád A, osvobodila řadu měst včetně Varšavy, Radomi, Kielců, Čenstochové a přes 2 400 dalších měst a vesnic. Tak vznikly nadmíru příznivé podmínky pro další rychlou operaci do značné hloubky (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 72, 73.)."

Polsko 1945, RA útočí do Německa 1945.
Bylo 17. ledna 1945, když STAVKA upřesnila úkoly všem vojskům, která bojovala v Polsku.
"Hlavní síly 1. Ukrajinského frontu měly pokračovat v útoku na Vratislav, přičemž měly nejpozději do 30. ledna dosáhnout Odry jižně od Lešna a vytvořit předmostí na jejím levém břehu. Armády bojující na levém křídle, měly do 20. - 22. ledna osvobodit Krakov a potom zaútočit na Dabrowskou uhelnou pánev a obejít ji ze severu a částí sil z jihu. Armáda druhého sledu frontu měla obejít Dabrowskou pánev ze severu ve všeobecném směru na Kosel (Koźle).
1. Běloruskému frontu bylo uloženo pokračovat v útoku na Poznaň a nejpozději 2. - 4. února 1945 dosáhnout čáry Bydgoszcz - Poznaň (historickým podkladem pro informace zde je : IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l 11, 13.)"

Aby mohly oba dva fronty splnit úkoly, které zadala a upřesnila 17. ledna STAVKA, musely rozvinout své armády na všech směrech, aby mohly vést prudké údery. Vojáci RA pronásledovali nepřítele ve dne i v noci. Hlavní síly tankových a vševojskových armád v proudech rychle postupovaly. Cestu jim razily rychlé úderné oddíly. Když bylo třeba odrazit boční německé protizteče a bojovat proti velkým uskupením, která zůstala v týlu útočících jednotek RA, vyčleňovaly se jednotlivé útvary a svazky, které se po splnění úkolu opět připojily k hlavním silám. Sovětské tankové armády postupovaly průměrně 40 - 45km denně, vševojskové armády asi 30 km za den. Tanková vojska některé dny urazila až 70 km za den, vševojskové jednotky 40 - 45 km.
Výzvy k vojákům a důstojníkům RA tehdy hovořily o tom kolik ještě kilometrů zbývá k německým hranicím, k Odře, do Berlína. Vytyčovala se hesla tehdejší doby - "Kupředu, do Německa!" "Na Berlín!" "K doupěti fašistické bestie!", a další.

"Dne 18. ledna 1945 zahájila vojska sovětského 1. Ukrajinského frontu boj o hornoslezskou průmyslovou oblast a přiblížila se ke starým polsko-německým hranicím. Příštího dne překročila 3. GTA, 5. GA a 52.
A tyto hranice východně od Vratislavi. Ve dnech 20. - 23. ledna 1945 vstoupily na území Německa, tj. na odvěká polská území okupovaná Němci, i jiné útvary a svazky frontu. 21. A, které velel generálplukovník D. N. Gusev, zasazená do boje z druhého sledu 1. Ukrajinského frontu, prolomila nepřátelskou obranu na řece Wartě severovýchodně od Katowic a ze severu udeřila na slezské uskupení nepřítele.
Slezské nepřátelské uskupení, operující v prostoru západně a jihozápadně od Čenstochové,bylo tak na obou křídlech hluboce obchváceno. Jakmile německé fašistické velení zjistilo, že tomuto uskupení hrozí obklíčení, nařídilo mu, aby ustoupilo.
Aby byl nepřítelův plán zmařen a hornoslezská průmyslová oblast urychleně osvobozena, stočil velitel 1. Ukrajinského frontu maršál Koněv 3. GTA a 1. gardový jezdecký sbor z prostoru Namslau podél pravého břehu Odry k Opolí. Odtud měla tato vojska zaútočit na Rybnik, udeřit z boku na slezské nepřátelské uskupení, které operovalo v pásmu útoku 5. GA, a spolu s ní ustupující hitlerovská vojska definitivně rozdrtit.
Od 21. ledna 1945 začala vojska 1. Ukrajinského frontu pronikat k Odře, kde narazila na mohutné obranné objekty. Fašistické velení zde soustředilo velké síly a zasadilo sem prapory Volkssturmu i záložní a týlové útvary.
Během příprav k násilnému přechodu Odry byla v útvarech obou útočících frontů vykonána velká informační a politická práce. Vojskům bylo oznámeno, že všechny útvary, svazky a vojáci, kteří první překonají Odru, budou navrženi k vládním vyznamenáním, a vojákům a důstojníkům, kteří se nejvíce vyznamenají, bude udělen titul hrdiny Sovětského svazu. Všechny články tisku byly zapojeny ke splnění úkolu - překonání řeky Odry (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 74.)."

Zde bych na chvíli přerušil východní historiografii a ke dnům od 18. ledna 1945 (do 17. ledna 1945 včetně jsme si již ze západní historiografie vše osvětlili v Č 8.), do 3. února 1945 včetně si řekneme, jak jsou tyto dny popisovány německou a západní historiografií, která vycházela i s německých hlášení a také východní historiografie a seznámí nás s německými jednotkami a i změnami německých Skupin armád. Část bude podána mými slovy a část nechám hovořit i historické zdroje, když zdroje budou u konce dní - u konce 3. února 1945.
Západní historiografie, stejně jako německá konstatují, ke dni 18. ledna 1945, že se obrana německé 4. TA a 17. A uvedeného dne zcela zhroutila! Německá 17. A byla ruskými útoky donucena ustoupit z oblasti Krakova, protože jednotky RA provedly podobný manévr jako u Varšavy. Hrozilo nebezpečí, že sovětská vojska vstoupí do Horního Slezska a mnohde Němce předběhnou, pokud ústup nebude rychlý. Velení německé Skupiny armád A se domáhalo svého nejvyššího velení - OKH a OKW - o posílení obrany na směru 17. A jednotkami 8. td a 20. td, protože divize 40. ts (19. td a 25. td) byly postupně zcela zničeny.
Německá hlášení ke dni 19. ledna 1945 říkají, že do ohrožené oblasti začaly proudit první oddíly německé 20. td.
A ve stejném dni 19. ledna zahájila sovětská 3. GTA útok na Vratislav (Wroclaw, Breslau) a u Lodže byla Sověty obklíčena německá Bojová skupina Nehring. "Němci vytvořili také Bojovou skupinu Heinrici, která se skládala z jednotek 40. ts, konkrétně z 19. td, tankového sboru Großdeutschland, divize pancéřových granátníků Brandenburg a posádkových jednotek z Lodže."
Obě řečené Bojové skupiny pak byly 21. ledna 1945 zničeny. První, tedy Bojová skupina Nehring byla zničena v okolí Piotrkowa, druhá, Bojová skupina, byla zničena u Pabienic.
Dne 22. ledna 1945 se jednotky RA pokusily v obranném pásmu německé 4. TA překročit řeku Odru. "Zbytky Bojové skupiny Nehring se spojily s divizí pancéřových granátníků Brandenburg, ale pro nedostatek PHM byly akce těchto jednotek vyloučeny.
Dne 26. ledna 1945 změnila Skupina armád Střed (Mitte) svůj název na Skupina armád Sever (Nord).
Skupina armád A pak změnila název na Skupinu armád Střed (Mitte).
Původní Skupina armád Sever (Nord), změnila název na Skupinu armád Kuronsko (Kurland).
Byla také vytvořena zcela nová Skupina armád Visla (Weichsel).


Ještě předchozího dne, tedy 25. ledna 1945 obsadila sovětská 13. A z 1. Ukrajinského frontu předmostí v pásmu německé 4. TA u Köbenu (Chobieň a Maltsche (Malczyce).
Rudé armádě se otevírala cesta na Drážďany a Lipsko. 3. GTA postoupila k Odře v okolí Köbenu až 28. ledna. "V okolí Lešna narazila sovětská 3. GTA na rozhodný odpor německé Skupiny armád Sauken. Štábní jednotky německého tankového sboru Großdeutschland a tankové divize Großdeutschland zaútočily na pozice sovětského 25. tankového sboru a 120. armádního sboru. V závěrečné fázi podpořila útok také Bojová skupina Jauer, ale sovětské jednotky neopustily své pozice a německý útok byl zastaven."

Dne 27. ledna 1945 prolomila sovětská 2. TA Pomořanský val na směru německé 9. A, která nyní patřila ke Skupině armád Visla (Weichsel). Příštího dne, tedy 28. ledna sovětský útok zde podpořila 5. ÚA a 31. ledna 1945 obě armády dosáhly řeky Odry. "Zatímco sovětská 5. ÚA dobyla předmostí severně od města Kostřín (Kostrzyn), 1. GTA útočila v oblouku řek Odry a Varty a postoupila k opevněné linii mezi oběma řekami.
Prvního průlomu dosáhly tanky ze sovětské 44. tankové brigády 11. tankového sboru. Tato jednotka byla však obklíčena a zničena. Hlavní průlom provedly 30. a 31. ledna sovětská 1. GTA, 8. A, 69. A a 33. A. Během bojů dorazila sovětská 8. A k Odře.
Dne 3. února 1945 se vojska sovětského 1. běloruského frontu nacházela 70 km od Berlína (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 74, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 194, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."

Vrátíme se nyní k východní historiografii, k útokům v době 21. a 22. ledna a přípravám na překonání řeky Odry u Koněvova 1. Ukrajinského frontu.

"Boje o Odru, zvláště na předmostích, byly rozhořčené. Sovětští vojáci však mistrně zdolávali trvalou nepřátelskou obranu. Rudoarmějci využili zmatku nepřítele a na mnoha místech se z chodu přepravovali na levý břeh. Jako první pronikla k Odře 4. TA z 1. Ukrajinského frontu. V noci z 21. na 22. ledna 1945 dosáhl řeky Odry v prostoru Köbenu (severně od Steinau) 6. gardový mechanizovaný sbor této armády, z chodu ji překročil a dobyl na levém břehu 18 mohutných dvoupatrových pevnůstek, které byly součástí vratislavského opevněného prostoru.
Dne 22. ledna 1945 se přes řeku přepravila ostatní vojska armády. Jako první, ze 6. gardového mechanizovaného sboru, překročila řeku 16. gardová mechanizovaná brigáda pod velením plukovníka V. J. Ryvže. Za dovedné řízení a za statečnost mu byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 74.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 10.

Příspěvek od michan »

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 12.

Dne 23. ledna 1945 se k řece Odře dostaly v prostoru Opolí také "útvary sovětské 21. A z 1. Ukrajinského frontu a přiblížily se k Tarnowským Górám a Beuthenu (Bytom). Téhož dne dorazila k Odře vojska 13. A, 52. A a také 5. GA a začala řeku překračovat. Z 5. GA dospěly k Odře jako první útvary 33. gardového střeleckého sboru, jemuž velel generálporučík N. F. Lebeděnko. Vojska nečekala, až budou dokončeny pontonové přepravy, a použila všeho, co bylo na místě po ruce, loděk a člunů. "Při přechodu řeky si zvlášť hrdinně počínali komunisté a komsomolci. Když stranický organizátor 1. střelecké roty 44. pluku 15. gardové střelecké divize 5. GA, zástupce velitele čety staršina Abdulla Šaimov, dostal úkol překročit Odru, svolal komunisty, a ti se rozhodli, že v nadcházejících bojích budou ostatním příkladem. Jakmile rota začala plnit rozkaz, stranický organizátor jako první z jednotky vstoupil na tenký led. Za ním se vydali jeden za druhým ostatní vojáci roty. Přestože nepřítel pálil z kulometů, dostali se sovětští bojovníci na levý břeh, vnikli do hitlerovských zákopů a vzali je rychlou ztečí. Rota vytvořila předmostí a udržela je až do příchodu hlavních sil pluku. Když pak nepřítel přešel do protizteče, aby odvážné bojovníky smetl do vody, prokázali rudoarmějci mimořádnou pevnost, hrdinství a odvahu.
Koncem ledna pronikly svazky 1. Ukrajinského frontu k řece Odře v celém pásmu útoku, v prostoru Vratislavi a Ratiboře ji překročily a vytvořily na jejím levém břehu důležitá předmostí.
Zatímco se vojska blížila k řece Odře, sovětské 59. A a 60. A operující na levém křídle frontu zdolaly v těžkých a krvavých bojích obranné obvody Krakova a 19. ledna se ztečí zmocnily tohoto důležitého střediska válečného průmyslu a průmyslového, politického a správního centra, kdysi hlavního města Polska. Sovětská 59. A a 60. A, útočící v součinnosti s 38. A ze 4. Ukrajinského frontu, obešly po osvobození Krakova slezské uskupení z jihu a 27. ledna 1945 pronikly k městu Rybnik, čímž téměř uzavřely kruh svírající nepřátelská vojska.
Téhož dne vstoupila vojska těchto armád do Osvětimi a obsadila území osvětimského koncentračního tábora. Rychlý útok RA zabránil fašistům, aby zničily objekty této obrovské ´Továrny na smrt´ a zahladili stopy svých krvavých zločinů. Několik tisíc vězňů tábora, které hitlerovští zlosyni nestačili zavraždit nebo evakuovat na západ, spatřilo slunce svobody (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 74, 75, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 194, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 733, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky).
Osvobozením koncentračního tábora v Osvětimi vojáky RA, se tehdy otevřel před zraky národů hrůzný obraz příšerných zločinů německé fašistické vlády. Sovětští vojáci objevili krematoria, plynové komory a různá mučidla. V obrovských táborových skladech bylo uskladněno a připraveno k odvozu do Německa 7 000 kg vlasů, o které hitlerovští katané připravili 140 000 žen, dále bedny s práškem z lidských kostí, balíky se šatstvem a obuví vězňů, obrovské množství zubních protéz, brýlí a jiných předmětů, které hitlerovci odebraly odsouzencům k smrti (informace pro historický podklad Velká vlastenecká válka byl použit z novin: ´Pravda´ze 7. května 1945.)."

Chmurné tajemství Osvětimi, které hitlerovci pečlivě střežili (Sověti takto střežili, od roku 1939, 1940, a to až do 90tých let 20. století, zločiny v Katyni - zavraždění polských důstojníků, celníků a policistů - má poznámka), zapůsobilo tehdy na světovou veřejnost obrovským dojmem.
"Celé lidstvo spatřilo skutečnou tvář německého fašismu, který s ďábelskou krutostí a systematičností zneužíval vědy a techniky k vraždění miliónů lidí. Osvobození Osvětimi přispělo k dalšímu odhalení krvavé ideologie fašismu (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 75.)."

Sovětské útoky jednotlivých armád 1. Ukrajinského frontu, tedy levého křídla ze severu a z východu a proniknutí 3. GTA a 1. jezdeckého sboru na nepřátelské komunikace přivedly Wehrmacht do velmi tíživé situace. Napolo obklíčené německé jednotky začaly ve spěchu opouštět města, průmyslové oblasti, a ustupovaly na jihozápad, za Odru."Vojska 1. Ukrajinského frontu při pronásledování protivníka obsadila 28. ledna 1945 Katovice - středisko Horního Slezska, a pak očistila od nepřítele téměř celé Slezsko. Hitlerovci, kteří unikli obklíčení v hornoslezské průmyslové oblasti, byli rozdrceni v lesích západně odtud.
Protože úder vojsk 1. Ukrajinského frontu byl rychlý,
nepodařilo se nepříteli zničit hornoslezské průmyslové objekty, které měly obrovský hospodářský a strategický význam. Polská vláda mohla ve slezských podnicích a dolech okamžitě zahájit provoz.
Ve dnech 1. - 3. února 1945 překročila vojska 1. Ukrajinského frontu za urputných bojů Odru a vytvořila předmostí na jejím levém břehu v prostoru Ohlau a severozápadně od Opolí. Když pak zahájila z obou předmostí útok, zdolala silně opevněná trvalá postavení nepřítele jihozápadně od Briegu (Brzeg) a na řece Nise, do 4. února 1945 postoupila o 30 km, zmocnila se Ohlau, Briegu a obě předmostí spojila v jedno, široké 85 km a hluboké 30 km.
Vojska útočící v hornoslezské průmyslové oblasti významně podporovala sovětská 2. Letecká armáda, která ničila živou sílu a bojovou techniku nepřítele. Letka bitevních letounů Il 2, jíž velel hrdina sovětského svazu kapitán V. I. Andrijanov, zasadila přesný úder nepřátelským vojenským vlakům ve stanici Tarnowskie Góry. Devět letounů se přiblížilo k cíli ze sluneční strany. Když nepřátelské protiletadlové dělostřelectvo zahájilo palbu, zničily zvlášť k tomu určené letouny systém PVO. Sovětští sokolové zaútočili na vlaky s německými vojsky a technikou a zapálili 50 vagónů. Za úspěšné bojové lety byl odvážný letec kapitán V. I. Andrianov podruhé vyznamenán Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu.
V průběhu dalšího útoku se situace sovětských vojsk zkomplikovala. Bojová činnost letectva byla omezena, protože za prvé bylo málo letišť a za druhé jejich úprava byla za jarního bláta obtížná. Sovětští letci musili tedy startovat a přistávat na silnicích. Například 9. gardová divize stíhacího letectva pod velením trojnásobného hrdiny Sovětského svazu plukovníka A. I. Pokryškina (zde viz více o legendě sovětských letců, A. I. Pokryškinovi: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_Pokry%C5%A1kin
pp

Obrázek

, jeho foto pochází z roku 1943) používala jako startovací a přistávací plochy dálnice Vratislav - Berlín. Nebylo možno vzlétnout, musely se letouny rozebírat a převážet auty na letiště, která měla tvrdou rozjezdovou plochu (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 76.)."

Také útok 1. Běloruského frontu maršála Žukova se po 17. lednu 1945 rozvíjel velice dobře.
Německé jednotky proti němu se bránící, se snažily, se zbytky svých sil, uhájit jednotlivé obranné čáry a prostory, aby zpomalilo postup RA. Chtěly získat čas, aby mohly přisunout své strategické zálohy a obnovit někde znovu čáry obrany.
Němci velmi spoléhali na tankový sbor Großdeutschland, který byl na osobní Hitlerův rozkaz přesunut z Východního Pruska do Polska. Avšak tento sbor strávil podle německého historika Tippelskircha: "drahocenné dny na cestě, již při vysazování v prostoru Lodže se střetl s ruskými vojsky, a stržen do všeobecného ústupu, nedal se beztak nijak využít (historickým podkladem informace pro Velkou vlasteneckou frontu zde je: K. Tippelskirch, Geschichte des zweiten Weltkriegs, Dějiny druhé světové války, S. 537.)."
Kromě tankového sboru Großdeutschland však do Polska přibyly i jiné německé svazky a útvary. Do 20. ledna 1945 německé velení poslalo do Polska ještě 5 divizí, z nich byly dvě ze západní fronty a tři z Karpat (historickým podkladem pro informace zde je: Sbornik matěrialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, vyš, pjatyj, str. 17, 18.).
"Ale postupující RA nemohlo už nic zastavit. Sovětská vojska dále útočila za aktivní podpory letectva, které zesílilo údery na nepřátelské železniční objekty.
Dne 18. ledna 1945 dokončila vojska 1. Běloruského frontu likvidaci obklíčených vojsk západně od Varšavy. Zbytky rozdrcené pevnostní divize ´Warschau´, které se stáhly na sever za Vislu, byly začleněny do Skupiny armád Střed (Mitte). Vojska polské 1. A očistila od nepřítele prostor jihovýchodně od Varšavy a osvobodila řadu měst a vesnic včetně Pruuszkowa, kde byl sběrný koncentrační tábor. Bylo v něm uvězněno na 700 Poláků, převážně Varšavanů. Dříve než Němci opustili město, odvezli vězně do Německa a nemocné a práce neschopné poslali do takzvaných ´nemocnic´, kde byli zlikvidováni. Po osvobození Varšavy a Pruszkowa bylo polské armádě uloženo, aby pronikla na levý břeh Visly západně od Modlina a následovala v druhém sledu frontu sovětskou 47. A. Dále měla zajišťovat pravé křídlo 1. Běloruského frontu před eventuálními údery nepřítele ze severu (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 76.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.



Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t ... 92#p241292
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“