Plány a strategie Spojenců, RA pro rok 1945. Č 1.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Plány a strategie Spojenců, RA pro rok 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 1.
Mapa Evropy

Obrázek

k 1. lednu 1945.
Úvod.
Také východní historiografie, k počátku ledna 1945, stejně jako západní historiografie, píší, že začínal šestý rok války. Například kolektiv východních historiografů Velké vlastenecké války používá tyto věty na Úvod, cituji:
"Na rozlehlých prostorách v Evropě a v Asii už šestý rok pokračovala válka, jakou kdy lidstvo poznalo. Ozbrojený boj byl velmi úporný. Bylo již svedeno mnoho bitev.
A třebaže se daly čekat ještě krvavé boje, všem bylo jasné, že dny fašistických agresorů jsou sečteny. Národy zemí protihitlerovské koalice vítaly nový rok 1945 s nadějí, že válka brzy a vítězně skončí (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I. str. 9, a také Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 706 až 710. a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.) ."
Po Úvodu, který jsme tímto nastartovali, si budeme osvětlovat stav do 31. prosince 1944 a k 1. lednu 1945, pod těmito kapitolami:

1) Vnitřní a vnější strategická situace v Evropě a světě.
2) Plány a strategická situace obou válčících stran v Evropě.
3) Plány Spojenců na zničení Třetí říše a její Bezpodmínečná kapitulace pro rok 1945.
4) Stav Rudé armády k počátku roku 1945, před lednovým útokem.

K Úvodu snad ještě patří i stav v koalici a spojenecké válečné úspěchy států SSSR, Velká Británie a také Spojené státy americké a nový člen spojenců, Francie, vše do 31. prosince 1944. Zde nechť je řečeno, že RA osvobodila předválečnou část SSSR a již také plnila svůj druhý, jak píší východní historici, "světodějný úkol - začala osvobozovat evropské národy zotročené fašismem". Angloamerická a francouzská vojska vyhnala v té době německé fašistické okupanty z Francie a Belgie a americká vojska přestála tu největší krizi v Bitvě o Ardeny a přecházela do protiútoků. V Asii vedla americká armáda proti Japoncům úspěšné boje způsobem - "Skok z ostrova na ostrov" a za těžkých obojživelných bojů se pomalu blížila k Japonsku.
Hlavní tíhu pozemních bojů v druhé světové válce, na největším prostoru a za použití nejvíce vojáků a techniky na jedné frontě, nesl Sovětský svaz ve válce proti hitlerovskému Německu.
V době studené války k této situaci k 31. 12. 1944, nezapomněl kolektiv, který sepisoval dějiny Velké vlastenecké války dopsat tuto konfrontační větu, která určitě nebyla spravedlivá a nepřihlížela i k boji proti Japonsku a ekonomické pomoci USA a VB, které poskytovaly oba spojenci od 22. června 1941, zvláště pak tolik potřebné právě na počátku ww2..., cituji:

"I když zřízení druhé fronty v Evropě mělo svůj význam, bylo válečné úsilí západních spojenců a protifašistické koalice menší než úsilí SSSR (historickým podkladem pro větu v uvozovce zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 9.)."

A tahle věta pak kalila vztahy mezi historiky až do skončení "Studené války" a laici, věrni komunistickým myšlenkám a komunisté, jí říkají a myslí si jí - dodnes.
V Úvodu si pak ještě také proberme ekonomiku SSSR v roce 1944, která je důležitá pro Rudou armádu, neboť nám ukáže, že sovětská armáda tak mohla dostávat prakticky vše co potřebovala k boji v roce 1945, až do konečného vítězství, které SSSR uznávalo k datu 9. května 1945.
Zde východní historiografie vše uvádí větou, cituji: Před závěrečnými boji v roce 1945 byl sovětský stát pevný a neotřesitelný jako nikdy předtím." A poté ještě připomene, že byly překonány první (3 roky) roky těžké hospodářské situace a byl nastaven růst hlavních odvětví sovětského průmyslu, když pak již přímo uvádí i čísla a další fakta, cituji:
"Zesílení válečně ekonomického potenciálu SSSR se projevilo hlavně v rozvoji těžkého průmyslu. Hrubá produkce celého průmyslu vzrostla například v roce 1944 v porovnání s rokem 1943 o 15,3%, těžba uhlí o 30,5%, výroba elektrické energie o 21,3%, výroba surového železa o 30,6%, oceli o 28,4% a válcovaného materiálu o 28,2% (proč jsem některá čísla podtrhl je jasné, sloužilo pro výrobu tanků, SHD a děl všech ráží - těžké zbraně - má poznámka). Dobré výsledky měli v roce 1944 pracovníci chemického průmyslu. Například výroba čpavku stoupla během roku o 18,5%, kalcinované sody o 50%, kaustické sody o 16% a kyseliny dusičné o 7,3% ( historickým podkladem pro data a informace jsou dle údajů z:ÚSU SSSR. Viz IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 605, str. 70, 131, 132, 134, 166, 184, 194.)."
A poté pokračuje skutečně důležitým odvětvím, kterým je "Strojírenství", které vždy napoví jak bylo připraveno na výrobu těžkých zbraní pro RA, ale zde se Sověti chlubili i tím, že se mohlo vše používat i pro civilní sektor, cituji tedy dál:
"Velký pokrok zaznamenalo strojírenství. Jelikož válečné hospodářství zesílilo (výroba energií a surového železa a oceli - má poznámka), byla značná část paliv, elektrické energie a neželezného válcovaného materiálu určena pro civilní strojírenství. V roce 1944 znatelně vzrostla výroba pro hutní průmysl, výroba elektromotorů, kovoobráběcích strojů, nákladních aut a kuličkových ložisek.
Zvyšovaly se základní fondy. Na obnovu hospodářství rozvráceného německými okupanty věnoval stát velké částky. Investice do uhelného a hutního průmyslu a do strojírenství překročily v roce 1944 předválečnou úroveň. V tomto roce, kdy válka stále odčerpávala obrovské materiální zdroje, byly v SSSR uvedeny do provozu velké výrobní kapacity, které vyráběly 1 100 MW elektrické energie, těžily 38,6 miliónu tun uhlí, produkovaly 3,2 miliónu tun surového železa, 2,9 miliónu tun oceli a 1,6 miliónu tun válcovaného materiálu ( historickým podkladem pro data a informace jsou dle údajů z:ÚSU SSSR. Viz IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 605, str. 376.).
Počátkem roku 1945 začaly pracovat nové vysoké pece v Magnitogorsku a Tagilu, Altajský traktorový závod, Uralská automobilka a Čeljabinský hutní závod ( výsledek stěhování sovětského průmyslu z roku 1941, kdy Sověti přestěhovávaly více jak 1 500 podniků a závodů ze západu na východ SSSR - má poznámka). Stavěly se traktorové závody ve Vladimiru a Lipecku, budovaly se první hutní závody v Uzbekistánu a Kazachstánu, obnovovaly se podniky v Donbasu a na jihu země (historickým podkladem zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 10.)."
Díky skutečnému vlasteneckému semknutí lidí SSSR, v době Velké vlastenecké války, komunistů a ne komunistů, a nejen komunistů se podařilo připravit velice důležitou, materiálně-technickou základnu pro poslední rok druhé světové války. O průmyslu již trochu bylo, pojďme nyní k zemědělství, kde bylo vše ještě těžší, cituji:
"Zemědělství přes citelný úbytek pracovních sil a techniky i přes nedostatky v řízení zásobovalo Rudou armádu a obyvatelstvo potravinami a průmysl surovinami. V tom se výrazně projevovala síla a životaschopnost kolchozního zřízení. Válka způsobila sovětskému zemědělství ještě větší škody než průmyslu. Avšak když RA osvobodila úrodné kraje Kubáně, Donu, Ukrajiny, Běloruska, Moldavska a Pobaltí, začalo se zemědělství, i když ne tak rychle jako průmysl vzpamatovávat z těžkých válečných ran (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 10, 11.).
Po osvobození obrovských prostorů sovětské země od německých okupantů rozšířily kolchozy a sovchozy osevní plochy o 15,8 miliónů hektarů. Tím vzrostla celková sklizeň obilnin oproti roku 1943 o 67%, cukrovky o více než 200%, brambor o 57%, bavlny o 56%, slunečnic o 29%. Kolchozy a sovchozy, plníce svou povinnost k vlasti, odevzdaly v roce 1944 státu 1 316 miliónů pudů obilí, t.j. o 76% více než v roce 1943 (historickým podkladem jsou zde informace a data: Podle údajů ÚSÚ SSSR. Viz IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 605, str. 275, 286, 300.). Pracující socialistické vesnice mateřsky pečovali o RA. Kromě povinných státních dodávek odevzdali ze svých soukromých zásob do fondu RA 112,9 pudů obilí (historickým podkladem pro informaci zde bylo: SÚAŘR, f. 4 372, inv. 4, sp. 91, l. 117.).
Toto množství stačilo k zásobování asi 900 divizí operující armády po dobu jednoho roku... (historickým podkladem zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 11.).
Úspěšně si vedli pracující v dopravě. V roce 1944 vzrostla průměrná denní nakládka na železnicích proti roku 1943 o 10 000 vagónů (historickým podkladem pro informaci zde bylo: SÚAŘR, f. 5 446, inv. 48, sp. 3 547,, l. 110.). Zvýšil se rovněž objem automobilové a letecké přepravy národohospodářských i vojenských nákladů. Významně pomáhaly RA při přípravě na zimní tažení v roce 1945 vojenské i civilní stavební instituce a organizace. Včas obnovovaly v přifrontových oblastech železnice, mosty, říční a námořní přístavy a letiště.
Sovětští lidé obětavě obnovovali národní hospodářství zničené nepřítelem. Na osvobozená území připadal veškerý přírůstek investičních prací v roce 1944 a 70-79% kapacit produkujících elektrickou energii, uhlí, surové železo, ocel a cement. Z celkového přírustku průmyslové výroby v SSSR v roce 1944 připadlo na oblasti okupované Němci 70% uhlí a 40% válcovaného plechu. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 1944 poskytovaly osvobozené oblasti národnímu hospodářství asi 1/5 výroby koksu a asi 1/6 výroby surového železa a oceli, více než 1/5 cementu a přes polovinu veškeré produkce kalcinované sody (historickým podkladem pro informaci zde bylo: SÚAŘR, f. 4 372,, inv. 4, sp. 32,, l. 24-25.).
Pracující v osvobozených oblastech pociťovali neustálou péči strany a vlády, a proto pracovali s obrovským nadšením. Den ode dne stupňovali pomoc RA - své osvoboditelce.
Růst těžkého průmyslu, hlavně hutního a chemického, umožňoval další zvýšení výroby zbraní. Válečný průmysl SSSR měl převahu nad válečným průmyslem nepřítele.
V roce 1944 vyrobily německé závody 27 600 stíhačů, bitevních letounů a denních bombardérů, 17 300 středních a těžkých tanků, 41 000 děl ráže 75 mm a větší (historickým podkladem pro informace je zde: Die deutsche Industrie im Kriege 1939 - 1945, Berlin 1954, S. 182.). Sovětské závody vyrobily v roce 1944 33 200 stíhačů, bitevních letounů a denních bombardérů, 29 000 středních a těžkých tanků a SHD, 56 000 děl ráže 76 a větší (historickým podkladem pro informace a data zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 7 882, l. 5, 11,, 13, 16, 18; inv. čís. 7 883, l. 75.
Třebaže výroba v Německu měla stále ještě poměrně vysokou úroveň, technické vybavení německé fašistické armády počátkem roku 1945 pronikavě pokleslo. Bylo to způsobeno obrovskými ztrátami na sovětsko-německé frontě. RA v té době dostávala naopak stále více nové a zmodernizované bojové techniky: stíhače La 7 a Jak 3, bombardéry Tu 2, bitevní letouny Il 10, těžké tanky IS 2, SHD SU 100, minomety ráže 160 mm a raketomety M 31 - 12. Všechna tato vojenská technika svou mohutností, palebnou silou a manévrovacími schopností plně odpovídala útočným akcím RA, která v urputných a krvavých bitvách neustále vítězila nad fašistickými vojsky. Každý den války byl poznamenán bezpočetnými hrdinskými činy na frontě i v zápolí. Sovětský lid proto právem nazýván lidem hrdinským (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str.11, 12.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Plány a strategie Spojenců, RA pro rok 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 2.

1) Vnitřní a vnější situace v Evropě a světě.
Hned po Úvodu se pak v konci 50. a na začátku 60. let 20. století východní historiografie chlubila, že její osvobozenecká mise za předválečnými hranicemi SSSR, v konci roku 1944 znepokojila její dva koaliční spojence (USA a Velkou Británii). Kde nebyly USA a VB znepokojeni tam rezignovali, neboť vlastně šlo o dohodu mezi Stalinem, Rooseveltem a Churchillem (Byl to Churchill, kdo nejvíc "skřípal zuby"). Nejprve tedy chlubení SSSR (východní historiografie) a pak rezignace na některé sféry zájmu od VB a USA a také důvod proč rezignoval, spíše SSSR podporoval, prezident USA ( západní historici), cituji:

"Počátkem roku 1945 Rudá armáda již do značné míry splnila své osvobozenecké poslání v evropských zemích. V tom byla jedna z hlavních zvláštností mezinárodního postavení SSSR. Sovětská vojska vstoupila na území Polska, Rumunska, Bulharska, Československa, Jugoslávie, Maďarska a severního Norska. Tyto události znepokojovaly tábor mezinárodní reakce, která se obávala o osud kapitalistické soustavy.
Strach z osvobozeneckého poslání RA byl zvlášť patrný v mnoha projevech reakčních politiků."

A poté mimo jiné ještě přidají věty, typu - Když se v zemích střední a jihovýchodní Evropy začaly uskutečňovat revoluční lidově demokratické přeměny, spustila mezinárodní reakce srdceryvný pokřik, že je prý ze SSSR "vyvážena revoluce."
A jen tak mezi řečí vše potvrdí, mimo jiné, a v dalším - že oni nic, to vše sami lidé v oněch osvobozených zemích - což říkají další věty: "Pokud jde o Sovětský svaz, ten měl pochopitelně zájem na vítězství socialistického zřízení i v jiných zemích (tedy zájem na vývoz socialistické revoluce.). Avšak nesmlouvavě dodržoval ( což není pravda, nejméně nejen podněcoval, ale přes komunistickou levici přímo svou NKVD komunistické převraty různého typu řídil) jednu z hlavních zásad své zahraniční politiky - nevměšovat se do vnitřních záležitostí jiných států (historickým podkladem pro informace v uvozovce je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I. str. 12.)."

Shrnutí názorů na určitou rezignaci na sféry zájmu SSSR, USA a VB, a proč se tak děje, je pak patrné u západních historiků na případu Polska, které jsme již podrobněji probíraly zde:
Polsko 1944, Varšavské povstání. Č 1. až Č 18.:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
, cituji:

"Frontová linie v Polsku se od 16. prosince 1944 nepohnula z místa a Varšava nadále zůstávala v rukou Němců. Sovětská vláda 5. ledna 1945 oznámila, že uznala prosovětský lublinský Výbor národního osvobození za prozatímní vládu Polska. Tím byli polští představitelé, jejichž exilová vláda se uchýlila v roce 1939 do Londýna, zbaveni jakéhokoli vlivu na poválečné vládnutí ve vlastním státě. ´Přirozeně,´ telegrafoval téhož dne Churchill Stalinovi, ´já i mí kolegové z válečného kabinetu jsme deprimováni tím, jakým směrem se začíná ubírat vývoj událostí.´ Britský ministerský předseda však nemohl podniknout prakticky nic, čím by změnil realitu, jíž Stalin a jeho armády vytvořili na místě v Polsku ( a stejně tak i v dalších zemích, do kterých vstoupila RA a následně NKVD). Téhož dne vydal prezident Roosevelt ve Washingtonu směrnici, v níž uznal širší aspekty této skutečnosti.´Rusko,´ konstatoval prezident, ´nadále zůstává rozhodujícím faktorem při dosažení porážky Německa. Proto musíme dále podporovat SSSR poskytováním maximálního množství dodávek materiální pomoci, jež lze dopravit do jeho přístavů. Považuji tuto záležitost za krajně důležitou, před níž mají přednost pouze operační požadavky v oblasti Tichomoří a Atlantiku / a právě v tom - Tichomoří a boji proti Japoncům později, je ten hlavní a další důvod proč ta podpora SSSR od USA a prezidenta Roosevelta osobně / (historickým podkladem pro všechny zde uvedené informace je: Martin Gilbert, Druhá světová válka - Úplná historie a další historické podklady uvedené v - Použité podklady a také mé poznámky.)."
Bylo již řečeno, že boj RA proti Třetí říši a jejím satelitům v předchozích letech znamenal, že velice vzrostla prestiž SSSR v celém světě a i ve vzniklé koalici do počátku roku 1945. Východní historiografie dál spojeneckou koalici popisuje slovy, cituji:
"Tato koalice existovala přes jisté rozpory mezi jejími účastníky až do konce války. Četné pokusy německé a japonské diplomacie o její rozštěpení byly bezúspěšné."
Vyhlášen byl oficielní postoj všech států ve spojenecké koalici a ten zněl směrem k útočníkům OSY - "Bezpodmínečná kapitulace všech agresorů" a ten beze změn zůstal až do konce 2. světové války.
I americké a anglické monopoly, jak píše východní historiografie, "měly zájem na Bezpodmínečné kapitulaci fašistického Německa proto, že takové východisko z války znamenalo porážku jejich hlavního imperialistického soupeře v Evropě..." A pak se vrací postupně k tónu, který má možná znamenat, že si Bezpodmínečnou kapitulaci přály lidé na celém světě...
"Nebylo náhodné, že Roosevelta podporovaly dokonce krajně reakční kruhy USA, třebaže jim příliš neimponovalo, že jejich prezident hájil imperialistické zájmy Ameriky, podle slov Williama Fostera, ´ze svého liberalistického hlediska (podkladem pro historické informace zde byl: W. Z. Foster, Nástin dějin amerického kontinentu, Praha 1953, str. 439.).
Kromě toho nemohla americká a anglická vláda ignorovat, že demokratické síly ve všech zemích energicky požadovaly, aby válka skončila úplnou porážkou fašistických okupantů.
Upevnění protifašistické koalice v roce 1945 se projevilo především v existenci ´Druhé fronty´ v Evropě. Válečné operace spojenců v západní Evropě znamenaly vítězství zásad koaliční strategie, které byly schváleny na ´Teheránské konferenci" (Teheránská konference, viz zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Teher%C3% ... konference
Velká trojka a ostatní konference viz zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_trojka
). Což mělo samozřejmě velký mezinárodní význam. Vždyť tzv. "Přízrak koalice", který neustále pronásledoval německé státníky od doby Bismarcka až po Hitlera se stal skutečností.
Pravdou také je, že zvláště USA a Roosevelt, v době těžkých bojů v Ardenách (zde viz mapu

Obrázek

Evropy, i s okupovaným územím k 15. prosinci 1945, než Němci spustili Wacht am Rhein - Bitvu o Ardeny.), požádal Stalina, zda by pomohl ofenzívou a on dal pokyn, aby již 12. ledna 1945 byla spuštěna Viselsko-oderská operace, která měla začít až v únoru 1945, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Viselsko- ... A1_operace
"Tato událost svědčila o skutečně spojeneckých vztazích SSSR k USA a Velké Británii a musela příznivě ovlivnit konsolidaci sil protifašistické koalice."
Celkové utužování spojenecké koalice, přes všechny rozpory se projevovalo i v tom, že se upevňovaly přátelské vztahy mezi SSSR a každou spojeneckou velmocí v ní - USA, Velkou Británií a nově i Francií.
President USA "Roosevelt učinil mnoho pro upevnění přátelství USA a Sovětským svazem, byl koncem roku 1944 počtvrté zvolen presidentem Spojených států amerických. To dokazovalo, že americký lid podporuje zásady protifašistické koalice, že schvaluje přátelskou politiku vůči SSSR, kterou president aktivně uskutečňoval.
Upevnění bojového přátelství sovětského a amerického lidu před závěrečnou etapou války v Evropě bylo vyjádřeno i v tom, že USA nadále dodávaly SSSR válečný materiál na základě lend-leasu. Sovětský lid to chápal nejen jako materiálně technickou pomoc, ale i jako morálně politickou podporu amerického lidu.
Je příznačné, že americké vládnoucí kruhy viděly v dodávkách Sovětskému svazu na základě lend-leasu jen nevelkou úhradu za tak obrovský přínos sovětského lidu k rozdrcení společného nepřítele (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I. str. 13, 14)."
Bývalý státní tajemník USA Edward Stettinius pak ve své knize "Lend-lease - zbraň vítězství", kterou uveřejnil již v roce 1944, píše emotivně: "Za všechnu pomoc zaplatili už Rusové cenu, která se nedá vyčíslit v tunách. Jsou to milióny nacistických vojáků, které Rusové zabili nebo zajali...
Rusové velmi draze zaplatili za vítězství, jehož dosáhli, když bránili svou vlast před Německem. Ale tím vážně poškodili nacistickou válečnou mašinérii. A to velmi zkrátí válku (historickým podkladem pro věty v uvozovce zde je: E. R. Stettinius, Lend-lease, Weapon for Victory, New York 1944, p. 228-229.)".
A poté je na řadě Velká Británie a my se dozvídáme od kolektivu, který sestavil Velkou vlasteneckou válku, následující slova, cituji:
"Počátkem roku 1945 se dále rozvíjela spolupráce Sovětského svazu s Velkou Británií, i když s blížícím se koncem války v britské zahraniční politice stále více sílily protisovětské tendence. Nemohly se však příliš najevo, protože nepřítel ještě nebyl rozdrcen a široké kruhy britské veřejnosti naléhaly na svou vládu, aby ve vztazích k SSSR neochvějně dodržovala anglo-sovětskou smlouvu z roku 1942. (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I. str. 14)."
No a poté se již plně věnoval kolektiv Velké vlastenecké války - nově v koalici působící Francii pod vedením generála de Gaulla, viz něco o generálovi zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Charles_de_Gaulle
. "Velký význam pro konsolidaci protifašistické koalice mělo stále sílící přátelství národů SSSR a Francie. Sovětská vláda byla nadále toho názoru, že francouzsko-sovětská spolupráce se musí stát jedním s pilířů trvalého míru v Evropě, že bez účasti Francie nelze úspěšně řešit důležité otázky evropské bezpečnosti. Tím se vyznačovalo i ono důsledné stanovisko SSSR, které zaujímal, když se jednalo o účasti Francie při projednávání německé otázky v Evropské poradní komisi. Když se koncem roku 1944 a počátkem roku 1945 horlivě diskutovalo o tom, kdo se má účastnit příští porady velmocí, navrhovala sovětská vláda, aby se jí zúčastnila i Francie. Hlavní příčinou, proč nebyli zástupci Francie na poradu pozváni byly námitky americké vlády (historickým podkladem zde pro informace je: Sovětsko-francouzské vztahy za Velké vlastenecké války v letech 1941-1945, Praha 1960, str. 326, 392.)".
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Plány a strategie Spojenců, RA pro rok 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 3.

SSSR také s de Gaullovskou Francií podepsalo, dne 10. prosince 1944, smlouvu o spojenectví a vzájemné spolupráci. Sovětsko-francouzská smlouva určitě přispěla k upevnění vztahů mezi oběma státy. Sám generál de Gaulle koncem roku 1944 o sovětsko-francouzské smlouvě mimo jiné řekl, že "pro Francii a Rusko být spojenci znamená sílu, a nebýt spojenci znamená vystavovat se nebezpečí (pro informaci v uvozovce zde je historickým podkladem: Sovětsko-francouzské vztahy za Velké vlastenecké války v letech 1941-1945, Praha 1960, str. 388.)".
Vlastně se jednalo o první smlouvu, kterou uzavřela prozatímní vláda Francouzské republiky jako rovný s rovným s jinou velmocí. Francouzský diplomat Francoise Poncet o smlouvě řekl, že "díky SSSR a smlouvě, se Francie vrátila mezi velmoci (historickým podkladem pro tuto informaci je: A. Francois-Poncet, Carnets d´un captif, Paris 1952, p. 293.)"

Jednou z důležitých historických událostí z konce roku 1944 a hlavně začátku roku 1945, pak byla příprava nové organizace, která měla nahradit nefunkční organizaci před druhou světovou válkou, jíž známe pod zkratku SN - Společnost Národů. V konci roku se rodily organizace nové, které i dnes známe pod zkratkou OSN - Organizace Spojených Národů a také související RB OSN - Rada Bezpečnosti Organizace Spojených Národů. Narodilo se také tzv. "VETO", tedy, když jeden z členů vybraných států - velmocí, členů RB OSN - nesouhlasí s názorem, použije práva Veta a usnesení se nepřijme a nejméně se musí jednat dál, nebo je vše ukončeno a musí se hledat další jiné cesty.
Řekněme, co si z tohoto období pro sebe přivlastňuje, v době studené války, SSSR, kdy jim vše sloužilo za propagaci - "Těch nejspravedlivějších" - ústy svých historiků. Zároveň si všimněme, v dalších částech textu, jak málo států světa, ještě ke konci roku 1944, díky předválečné politice - pomoci nacistům a smlouvě s nimi (1939-1941), a také obavám z komunismu v Evropě, uznávalo SSSR (k 22. červnu 1941 mělo jen 25 demokratických států diplomatické styky se SSSR a až v konci roku 1944 - teprve 41 států světa...)
, cituji:

"Počátkem roku 1945 se ve vztazích mezi SSSR a jeho válečnými spojenci dostala do popředí otázka vytvoření nové mezinárodní organizace bezpečnosti a charakteru její činnosti.
Problémy poválečného uspořádání světa byly tehdy velmi aktuální, neboť se blížilo konečné vítězství nad fašistickým Německem. Nesmělo dojít k tomu, aby se opakovaly chyby neblahé SN - Společnosti Národů. Nikomu ani nenapadlo, že by byla obnovena. Ale byly tu jisté pokusy propašovat některé její zásady do stanov nové mezinárodní organizace.
Mezinárodní organizace se vytvářela za aktivní účasti SSSR. Konference představitelů SSSR, USA, Velké Británie a Číny, která se konala ve dnech 21. srpna - 7. října 1944 Dumbarton Oaksu (washingtonský zámeček Dumbarton Oaks a konference 1944, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bji ... 1rod%C5%AF
a zde:
https://en.wikipedia.org/wiki/Dumbarton_Oaks_Conference
- má poznámka), vypracovala návrh stanov nové mezinárodní organizace, ale nebyla s to dospět k jednotnému usnesení o proceduře hlasování v Radě bezpečnosti (RB OSN). V příslušném článku návrhu se říkalo, že se o této otázce dále jedná.
V Rooseveltově poselství Stalinovi ze 14. října 1944 byla upřesněna zásada jednomyslnosti velmocí při hlasování o otázkách míru a bezpečnosti v RB /tzv. zásada VETA - má poznámka/ (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Korespondence předsedy Rady ministrů SSSR s presidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Praha 1958, str. 452.)."
Rooseveltův návrh byl vzat za základ pro jednání Krymské konference o této otázce a poté byl pojat do Charty OSN. To mělo od samého počátku velký význam. Podkopávalo to půdu pod nohama odpůrcům mezinárodní spolupráce, kteří později tvrdili, že prý zásadu jednomyslnosti velmocí div nevnutil Spojeným národům Sovětský svaz. Nebylo náhodou, že OSN vznikla jako výsledek úsilí protifašistické koalice. Založením OSN vyjádřily národy svou touhu po trvalém míru, snahu zkrotit agresory.
Národy věřily, že nová mezinárodní organizace bezpečnosti, založená na zásadě naprosté rovnosti všech jejich členů, na zásadě mírového soužití států s různým sociálně ekonomickým zřízením, se stane - na rozdíl od SN - skutečným nástrojem míru. Tomu měla sloužit i zásada jednomyslnosti velmocí, která je uhelným kamenem celé organizace.
V souvislosti s řešením problémů mezinárodní bezpečnosti v poválečném období věnovaly vlády SSSR, USA a Velké Británie neustále pozornost otázce, jak by měly být uspořádány poměry v Německu, až bude likvidován hitlerovský stát. Začátkem roku 1945 se názory spojenců podstatně rozcházely. Při jejím projednávání na podzim roku 1944 vlády USA a Velké Británie neoblomně trvaly na tom, aby Německo bylo rozděleno a agrarizováno. Toto hledisko bylo vyjádřeno v tzv. ´Plánu Morgenthau´ (viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Morgentha ... _pl%C3%A1n
, který byl schválen na quebecké konferenci v září 1944 (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola I., str. 15.).
Autoři quebecké dohody formulovali své stanovisko k německé otázce takto: ´Úkolem tohoto programu (rozdělení a agrarizace - pozn. red. rus. vyd.) je učinit z Německa zemi, která by svým charakterem byla především zemí polí a pastvin (historickým podkladem pro informaci zde je: Pravda o politice západních mocností v německé knize, Praha 1959, str. 11, pro - Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola I., str. 15 a 16.). Oficielní linii amerických a anglických vůdců v otázce poválečného uspořádání Německa vyjádřili ve svých návrzích Churchill a Eden za své návštěvy v Moskvě v říjnu 1944. Navrhovali rozdělit Německo na tři samostatné státy (historickým podkladem pro informaci zde je: Pravda o politice západních mocností v německé knize, Praha 1959, str. 12, pro - Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola I., str. 16.)."
A východní historici při tvorbě základů díla Velká vlastenecká válka nalezly další podklady pro svá neomylná historická tvrzení v demokratickém tisku Anglie a USA a tak píší diskuzi a polemiku v knize, ve které se rodilo vše o Německu, jako svůj základní a jediný zdroj: "O rozdělení a agrarizaci Německa psal tehdy podrobně anglický a americký tisk. Tak například v knize anglického politického činitele konzervativce lorda Roberta Vansittarta, ´Jablko sváru´, která vyšla začátkem roku 1945, se říkalo:´Některá odvětví těžkého průmyslu (v Německu - pozn. red. rus. vyd.) musí úplně zaniknout. Jiná, například hutnictví, musí být omezena a kontrolována. Strojírenský průmysl musí být zpočátku kontrolováno, ale později, jakmile jen Velká Británie a USA budou s to uspokojit potřeby Evropy, zanikne. Oprávněné potřeby Německa mohou být uspokojeny sankcionovaným importem (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str 16, byl zde: R. Vansittart, Bones of Contetion, New York 1945, p. 50.)." Lordu se musela jeho popularita u východní historiografie zamlouvat...!
"Z angloamerického programu poválečného uspořádání Německa čišel duch imperialistického soupeření. Byl to program (řekl bych spíše Lobby - má poznámka) zničení Německa jakožto konkurenta a jeho přeměny v poslušný nástroj zahraniční politiky USA a Anglie.
Avšak v závěrečné etapě války v Evropě byli vůdcové USA a Velké Británie nuceni podepsat zcela jiný program poválečného vývoje Německa - program mírového a demokratického vývoje. Bylo to proto, že v otázkách poválečného uspořádání světa, zejména v německé otázce, nemohli ignorovat stanovisko SSSR. SSSR po celou válku neochvějně vystupoval proti tomu, aby byl německý lid ztotožňován s hitlerovskou klikou. Sovětský svaz odmítal politiku msty, národního ponižování a utiskování Němců. Jen takovýmto způsobem chtěla sovětská vláda zajistit reálné podmínky pro poválečný vývoj Německa jakožto jednotného, mírumilovného a demokratického státu."
A tady v následujícím odstavci východních historiků je důvod těch předchozích vzletných a propagandistických slov. Stejně tak se konečně dozvíme jak to bylo s diplomatickým uznáváním SSSR ve světě - čísla 25 v červnu 1941 a číslo 41 koncem roku 1944, cituji:

" Svou zahraniční politikou si sovětský stát od začátku roku 1945 získával stále větší mezinárodní autoritu (možná je tam také promítnuto - vítězi je odpuštěno vše - má poznámka). Plány nepřátel socialismu izolovat SSSR úplně zkrachovaly. Bylo to nejen tím, že se úspěšně rozvíjela spolupráce SSSR s ostatními účastníky protifašistické koalice, ale i proto, že se už za války začaly v evropských zemích sousedících s SSSR rodit lidově demokratické režimy. Krach podobných plánů dosvědčuje i závažná skutečnost, že do roku 1945 značně vzrostl počet buržoazních států, které právně uznaly Sovětský svaz.
Do 22. června 1941 měl SSSR diplomatické styky s 25 státy, ale koncem roku 1944 už s 41.
Jak to kontrastovalo se stále rostoucí izolací fašistického Německa! Ve chvíli, kdy Německo napadlo SSSR, mělo diplomatické styky s 41 zeměmi a koncem roku 1944 jen s 9 (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str 16.).
Všechno svědčilo o tom, že hitlerovská říše jde ve šlépějích svých neúspěšných předchůdců, kteří chtěli dobýt celý svět. Engls kdysi řekl, že Napoleon, ´táhl na Moskvu a tak přivedl Rusy do Paříže (historickým podkladem informace pro Velkou vlasteneckou válku je zde výrok z: K. Marx i F. Engels, Sočiněňija, izd. 2, T. 22, str. 30.). A nyní na prahu rozhodujících bitev v Evropě (v roce 1945 - má poznámka), žádné úsilí hitlerovských organizátorů lupičského tažení na Moskvu nemohlo zlomit odhodlání sovětských vojáků dojít do Berlína a dovršit porážku fašistického Německa (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I., str 16.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“