RA, hodnocení roku 1944. Č 1.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

RA, hodnocení roku 1944. Č 1.

Příspěvek od michan »

RA, hodnocení roku 1944. Č 1.
Mapa území, která Rudá armáda osvobodila

Obrázek

do 31. 12. 1944
Hodnocení RA v tažení léto-podzim 1944.
Sovětská vojenská věda své válečné tažení, v létě a na podzim roku 1944, považuje za nejvýznamnější období celé druhé světové války a oprávněně. Je dobré si vyslechnout důvody proč se jedná o období nejvýznačnější, či nejvýznamnější. I zde musí každý většinou, po bližším seznámení, říci - ano to jsou fakta. Nejprve říká politickou větu, že v letním-podzimním tažení RA dokončila osvobození sovětského území od německých fašistických okupantů, což je také fakt A pak jej doplňuje slovy, že RA splnila nejdůležitější politický úkol, který jí uložila komunistická strana a sovětská vláda, což je již zvyk a propaganda doby, i když je fakt, že "se jednalo o příkaz doby." A pak historický popis období pokračuje , že se jednalo o dosažení hranice z roku 1941, ale i ještě dál, cituji:

"Státní hranice Sovětského svazu, které hitlerovci v červnu 1941 věrolomně narušili, byly obnoveny po celé délce od Barentsova až k Černému moři. Za letního-podzimního tažení (v roce 1944 - má poznámka) osvobodila RA od okupantů kolem 600 000 km čtverečních sovětského území, na kterém před válkou žilo 20 miliónů lidí ( historické informace a data jsou zde: Podle údajů ÚSÚ SSSR. Viz IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 605, str. 39.). Celkem bylo během dvou tažení v roce 1944 osvobozeno od nepřítele 906 000 km čtverečních sovětského území, kde před válkou žilo a pracovalo kolem 39 miliónů lidí. Jestliže vezmeme v úvahu, že vojska fašistického Německa a jeho satelitů za války dočasně obsadila 1 926 000 km čtverečních území SSSR, obydleného před válkou 85 milióny lidí, znamená to, že v roce 1944 bylo osvobozeno 46% okupovaného území (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 442.)."
RA však navíc v letním-podzimním tažení roku 1944 začala poskytovat pomoc okupovaným národům jihovýchodní a střední Evropy. Hitlerovce a jejich satelity v letním-podzimním tažení roku 1944 vyhnala z Rumunska, Bulharska a z velké části Polska a Maďarska a také vstoupila na území ČSR. Zároveň v té době, v součinnosti s jugoslávskou armádou, očistila východní oblasti Jugoslávie a pomohla osvobodit jeho hlavní město Bělehrad.
Tím, že vstoupila RA úspěšně na Balkán, znamenala její jen přítomnost, že byly úspěšné údery albánské a řecké armády, které donutily vojska OSY opustit Albánii a Řecko.
Což znamenalo, že v letním-podzimním tažení roku 1944, byla válka přenesena k hranicím Německa a na území jeho vazalů. A právě to byl "nejdůležitější vojenskopolitický výsledek v letním-podzimním tažení roku 1944 - doby třetího období Velké vlastenecké války."
Byly to právě údery v letním-podzimním tažení roku 1944, - které RA zasadila hitlerovskému Wehrmachtu, - které rozbily koalici OSY.

"Vítězství RA nejenže skoncovalo s účastí Rumunska, Bulharska a Maďarska v dobyvačné, nespravedlivé válce, ale zároveň přispěla k tomu, že národy těchto zemí se za podpory SSSR připojily k boji proti Německu. Ozbrojené síly Rumunska (od konce srpna 1944) a Bulharska (od konce září 1944) pak bojovaly bok po boku s RA proti německým fašistickým vojskům.
RA zmařila svým letním-podzimním tažením roku 1944 zahraničně politické plány hitlerovských pohlavárů. Zkrachovaly jejich záměry zastavit sovětské ozbrojené síly daleko od hranic Německa a jeho satelitů. Nacistické Německo ztratilo své evropské spojence a octlo se v mezinárodní izolaci.
Porážkami, které utrpěla německá nacistická armáda na východní frontě v létě a na podzim roku 1944, se pronikavě zhoršila vnitřní situace v Německu. Když RA osvobodila Pobaltí, Bělorusko a západní oblasti Ukrajiny a Moldavska, ztratili němečtí fašisté tyto rozsáhlé oblasti a nemohli uspokojovat, tak bezostyšně, ekonomické potřeby svých ozbrojených sil i zápolí. Po vyhnání okupantů z jihovýchodní Evropy nemohlo už Německo rabovat lidské, průmyslové a jiné zdroje těchto zemí, aby mohlo pokračovat ve válce. Německé závody už nedostávaly rumunskou naftu, maďarské bauxity ani nikl z Pečengy. Proniknutí RA na Balkán donutilo turecké vládnoucí kruhy, aby definitivně zastavily dodávky strategických surovin Německu. Když koncem roku 1944 dosáhla RA rakouských a československých hranic a vstoupila do Východního Pruska, vyřazovala postupně německý válečný průmysl v těchto oblastech (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 442, 443.)."
Další hodnocení se pak týká kolik armád a techniky vyřadila RA v řečeném letním-podzimním tažení roku 1944, cituji:
"Ozbrojené síly fašistického Německa utrpěly za letního-podzimního tažení roku 1944 obrovské ztráty. Všechny Skupiny armád Sever, Střed, Severní Ukrajina (A), Jižní Ukrajina, utrpěly drtivou porážku. Značná část jejich vojsk byla obklíčena a buď zničena, nebo zajata. Zbytek Skupiny armád Sever (Nord) blokovala RA v Kuronsku.
Ozbrojené síly SSSR v tomto tažení úplně zničily nebo zajaly 96 divizí a 24 brigády, porazily 210 divizí a 22 brigády, z toho33 divize a 17 brigád utrpělo tak těžké ztráty, že musely být rozpuštěny (historickým podkladem je zde pro informace a data: Sbornik matěrialov po sostavy fašistickoj Germaniji,vš. četvertyj, str. 98-214; vš. pjatyj, str. 20-42; do celkového počtu ztrát nejsou zahrnuty ztráty Skupiny armád Jih za období od 1. ledna do 15. února 1945.). Německá fašistická armáda ztratila v letním-podzimním tažení roku 1944 1 600 000 mužů, 6 700 tanků, 28 000 děl a minometů a přes 12 000 letadel (historickým podkladem pro informace a data je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 744.)."

Bohužel ani tyto těžké porážky a ztráty neotevřely zcela oči obyvatelstvu Třetí říše, i když to východní historiografie zde při hodnocení říká. Dál mnozí Němci upírali oči k Hitlerovi a jeho tajným zázračným zbraním, které vše měly zvrátit a nepochopitelně věřily v zázraky, které se nekonaly. Sami vše připisovali později vrozené německé disciplíně a smyslu pro pořádek.
Pokračuji tedy raději dalšími fakty, cituji:
"Jedním z nejdůležitějších výsledků v letním-podzimním tažení roku 1944 bylo další zvýšení mezinárodní autority SSSR a upevnění koalice protifašistických států. Koordinované bojové operace členů koalice přinesly v druhé polovině roku 1944 velmi významné úspěchy. Otevření druhé fronty v západní Evropě znamenalo vítězství společné věci protifašistické koalice. Zásluhou vítězství RA došlo k dalšímu rozšíření koalice - připojily se k ní Rumunsko, Bulharsko a Maďarsko (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 443.)."
A pak je to o zlých imperialistech západu, kterým hrdinný SSSR zabránil, aby instalovaly kapitalismus na Balkáně a ve střední Evropě a naopak chválí instalaci diktatury proletariátu tam kam kde do zemí vstoupila RA, což jsme si řekli u tamějších bojů...
Pro celkové hodnocení jsou pro nás však mnohem důležitější další slova východních historiků, která nás budou přibližovat k hlavnímu válečnému dění v roce 1945 a zároveň dál hodnotí rok 1944, cituji:
"Vítězství sovětských ozbrojených sil za letního-podzimního tažení v roce 1944 pronikavě změnila strategickou situaci na sovětsko-německé frontě. Úder RA v Bělorusku a sním splynuvší úder v západních oblastech Ukrajiny přivedl velký počet sovětských vševojskových, tankových a leteckých armád, jakož posilových prostředků na východní a jihovýchodní hranice Východního Pruska, do východního Polska, na čáru Visly. Tyto síly se octly tedy na nejkratší cestě do centrálních oblastí Německa a do jeho srdce - Berlína. Dalšími údery RA v Pobaltí a na jih od Karpat byl nepřítel rozdrcen i v těchto oblastech. Katastrofální porážka německých fašistických vojsk na jihu umožnila národně osvobozeneckým armádám Jugoslávie, Řecka a Albánie bojovat v těsné součinnosti s RA na levém křídle její strategické fronty a rozvíjet na území svých států ještě aktivnější bojovou činnost proti okupantům. Rudá armáda tak na konci letního-podzimního tažení zaujala velmi výhodné strategické čáry k zasazení závěrečných úderů proti Německu ze severovýchodu a jihovýchodu.

Operace v roce 1944 znamenaly novou etapu ve vývoji sovětské strategie. Hlavní stan nashromáždil v uplynulých letech zkušenosti z centralizovaného řízení ozbrojeného boje, a to mu umožnilo organizovat během letního-podzimního tažení ještě přesnější součinnost frontů a druhů ozbrojených sil. Hlavní stan vrchního velení použil ve druhé polovině roku 1944 ve větším rozsahu než dosud systém postupných úderů na různých, často navzájem velmi vzdálených úsecích fronty. Politických a strategických cílů tohoto tažení bylo dosaženo celým komplexem operací, které provedla Skupina frontů, méně často jeden front. Údery byly zasazovány postupně, a to jak čelně, tak do hloubky. V letních a podzimních operacích v roce 1944 na západním a jihozápadním válčišti se velmi výrazně projevila závislost jedné operace na druhé, jejich vzájemná podmíněnost. Každá z nich nejenže vedla ke změně strategické situace nebo velkým politickým převratům v dané oblasti, ale zároveň vytvářela příznivé podmínky pro zasazení úderů v jiných oblastech nebo dokonce na jiných válčištích.
Za letního-podzimního tažení vedly sovětské ozbrojené síly bojové operace na vlastní půdě a na území osmi cizích států. Útok probíhal na celé sovětsko-německé frontě - od Barentsova až k Černému moři. Hloubka postupu sovětských vojsk dosáhla nevídaných rozměrů. Na jihozápadním válčišti činila například přes 1 200 km. Také tempo útoku RA bylo velmi rychlé: v některých operacích se pohybovalo mezi 15-20 a 30-35 km za den.
Poněvadž se zvýšila úroveň velení vojskům, podařilo se RA v mnoha operacích letního-podzimního tažení nepřátelská vojska obklíčit. Toto tažení se liší od všech ostatních tažení Velké vlastenecké války tím, že v něm byl obklíčen největší počet nepřátelských uskupení: u Vitebska, Bobrujska, Minska, Brodů, Kišiněva a Budapešti. Značně se zkrátila doba potřebná k likvidaci obklíčeného nepřítele. Jestliže k tomu například v bitvě na Volze bylo potřeba víc než dvou měsíců, pak východně od Minska už jen sedmi dní a u Kišiněva v podstatě jenom pěti. Velkých úspěchů bylo dosaženo i ve vytváření vnější fronty obklíčení. Sovětská vojska přešla k obranné činnosti na vnější frontě jen západně od Budapešti. V ostatních případech pokračovala vojska na vnější frontě obklíčení v prudkém útoku, a tak zabezpečovala vojskům vnitřní fronty lepší podmínky pro likvidaci obklíčeného nepřátelského uskupení
(historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 443, 444, 445.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: RA, hodnocení roku 1944. Č 1.

Příspěvek od michan »

RA, hodnocení roku 1944. Č 2.

Právě za letního-podzimního tažení v roce 1944 došlo k nutnému a potřebnému skloubení Logistiky a útočných možností tankových, mechanizovaných, ale i pěších (střeleckých) jednotek RA. I když se vyskytly ještě občasné chyby jednalo se spíše o výjimky, které potvrzovaly pravidlo, že sovětská vojenská věda vyspěla na světovou úroveň. A přispěli k tomu sovětští velitelé, kteří prošli mnoha boji a učili se právě na bojištích. Byli pak také právem státem oceněni. Poslechněme si tedy další fakta, cituji:
"Obrovský podíl na tak skvělých výsledcích obkličovacích operacích měla tanková a mechanizovaná vojska. Tankové armády a jednotlivé tankové a mechanizované sbory byly zpravidla určeny k rozvíjení operací po prolomení nepřátelské obrany, k pronásledování a obklíčení nepřátelských uskupení a k boji s přisunovanými operačními zálohami nepřítele. Zasazení tankových armád do bitvy a jejich rychlý postup do hloubky nepřátelské obrany s cílem zmocnit se důležitých operačních nebo strategických objektů - to byl hlavní úkol. Těchto bohatých bojových zkušeností mohou velmi rychlá pozemní vojska s úspěchem využít i v soudobé válce.
Vybavení Rudé armády stále dokonalejší bojovou technikou značně zvýšilo v roce 1944 její útočné možnosti. Operace nabyly ještě většího rozmachu a vyznačovaly se rozhodností cílů. Zvýšená účinnost palebného úderu dělostřelectva, tanků a letectva umožnila průlom nepřátelské obrany ve vysokém tempu a pohotové zasazení velkých mas rychlých vojsk dovolovalo energicky rozvíjet dosažený úspěch, pronásledovat a drtit nepřítele. Charakteristickým rysem sovětských vojsk za letního-podzimního tažení bylo nepřetržité prolamování hlavního pásma nepřátelské obrany hned první den operace. Rudou armádu nemohly na jaře a na podzim roku 1944 zastavit ani deště, ani bezedné bláto, ani vodní překážky, ani neschůdný terén Karpat, ba ani drsná příroda za polárním kruhem.
Operační umění a taktika sovětských ozbrojených sil byly na výši strategických úkolů, a proto bylo možno dosáhnout cílů tažení. Je však nutno poznamenat, že v některých operacích nesplnily fronty všechny své úkoly. Týká se to zejména útoku 2. Pobaltského frontu v lednu a únoru , proskursko-černovské operace 1. Ukrajinského frontu v březnu a až dubnu, útoku Západního frontu na centrálním úseku v lednu až dubnu a rižské operace 2. a 3. Pobaltského frontu v září a říjnu.
Zásluhou obrovského vlasteneckého nadšení a bojového mistrovství vojáků dosáhla RA v roce 1944 velkých vítězství. Nepřítel spoléhal na to, že po přenesení války na území cizích států morální duch příslušníků RA poklesne. Avšak tyto výpočty zklamaly. Sovětští vojáci, inspirováni humánnními idejemi osvoboditelského boje, s nezlomnou rozhodností překonávali všechny obtíže na své cestě. Projevovali vskutku masové hrdinství. Za období dvou tažení v roce 1944 se počet vyznamenaných vojáků v armádě a v loďstvu dvakrát zvýši a dosáhl počtu 3 miliónů. Téměř dvakrát se zvětšil počet hrdinů Sovětského svazu- nejlepších synů a dcer sovětské země. V roce 1944 byl známý stíhací letec dvojnásobný hrdina Sovětského svazu A. I. Pokryškun vyznamenán třetí medailí ´Zlatá hvězda´ a dvacet dalších hrdinů Sovětského svazu druhou medailí ´Zlatá hvězda´. Plukovníkům I. N. Bojkovi, A. V. Vorožejkinovi, S. F. Šutovi, I. I. Jakubovskému a kapitánu 3. stupně A. O. Šabalinovi bylo toto nejvyšší bojové vyznamenání uděleno v tomto roce dvakrát (historickým podkladem pro předchozí informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 445.).
Gigantické rozměry ozbrojeného zápasu v roce 1944 kladly obrovské nároky na logistické (tehdy se psalo týlové - má poznámka) složky RA, zejména pokud jde o přepravu. V roce 1943 činil celkový objem centrálně řízených zásobovacích přeprav 1 164 000 vagonů, v roce 1944 dosáhl číslice 1 465 000 vagonů (historickým podkladem pro data je zde: AMO SSSR, f. 67, inv. 267 215, sp. 677, l. 3.). Jenom střeliva dostaly fronty v tomto roce 118 000 vagónů (historickým podkladem pro data je zde: AMO SSSR, f. 81, inv. 119 120, sp. 7, l. 160.). Obrovskou práci vykonala automobilová doprava. Na rok 1944 připadá celá polovina nákladů přepravených za celou dobu války. RA spotřebovala v roce 1944 přes 3,8 miliónů tun PHM (proti 3,2 miliónů tun v roce 1943), což bylo asi 30% PHM spotřebovaných za celou válku (historickým podkladem pro informace a data zde byl: M. M. Kormilicyn, Služba snabšenija gorjučim v Velikoj Otěčestvennoj vojně, Moskva 1960, str. 118-119.). Také vojenská zdravotnická služba se vypořádala se svými úkoly dobře.
Bitvy provedené během tažení v roce 1944 potvrdily, že RA vyrostla v hrozivou sílu, která převyšovala nepřítele ve všech směrech. V roce 1944 způsobila fašistickému Německu a armádám jeho satelitů těžké porážky. V obou tažních bylo úplně zničeno nebo zajato 126 divizí a 25 brigád, porážku utrpělo 361 divizí a 27 brigád, z toho 47 divizí a 20 brigád mělo takové ztráty, že musely být rozpuštěny (historickým podkladem pro informace je zde: Sbornik materialov po sostavu vojsk fašistickoj Germanii, vyš. četvertyj, str. 8-82, 98-214; vyš. pjatyj, str. 20-42. Je třeba brát v úvahu, že v průběhu obou tažení utrpěly mnohé divize porážku několikrát.). Tyto ztráty tvoří asi 65% celkového počtu nepřátelských divizí a brigád zničených, zajatých a poražených na sovětsko-německé frontě v útočných taženích v letech 1941-1944 (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 918.), a hitlerovské Německo už je nemohlo nahradit.
Náčelník štábu německých pozemních vojsk generálplukovník Guderian byl nucen 2. listopadu 1944 v hlášení o ztrátách přiznat: ´Těžké ztráty v srpnu až říjnu 1944 značně přiostřily situaci pokud jde o početní stavy operující pozemní armády´ (historickým podkladem pro informace je zde: Poraženije germanskogo imperialisma vo vtoroj miravoj vojně. Stati i dokumenty, Moskva 1960, str. 260.). V dokumentu se uvádějí takováto čísla: v srpnu a říjnu činily ztráty pozemních vojsk na východní frontě 672 000 mužů; na doplňcích dostala vojska včetně praporů námořní pěchoty za stejnou dobu 201 000 mužů i s uzdravenými. Z toho plyne, že početní stav vojsk na východní frontě se za pouhé tři měsíce snížil téměř o 500 000 mužů (historickým podkladem pro informace je zde: Poraženije germanskogo imperialisma vo vtoroj miravoj vojně. Stati i dokumenty, Moskva 1960, str. 262.). K. Tippelskirch přiznává: ´Po ztrátách, utrpěných v létě a na podzim roku 1944, a poté, co se spojncům podařilo uskutečnit invazi, neexistovaly už vůbec žádné naděje, že by německá armáda mohla vést úspěšně alespoň obranné operace...
Celková situace na všech válčištích se přibližovala situaci, jaká byla začátkem června 1940 ve Francii: vojensky se už nedalo vůbec nic napravit (historickým podkladem pro informace zde je: Bilanz des zweiten Weltkrieges, Hamburg 1953, S. 62.).´
Úspěšné bojové operace sovětských vojsk v taženích roku 1944 měly rozhodující význam pro konečnou porážku německých fašistických ozbrojených sil v roce 1945, poněvadž předurčily výsledek druhé světové války.

Obrovský rozmach bojových operací probíhajících na gigantické frontě od moře k moři vyžadoval, aby vrchní velení, velitelství frontů a loďstev a velitelé druhů ozbrojených sil a drhů vojsk důmyslně řídili vojska a aby dovedně využívali nesmírného množství bojové techniky a prostředků materiálního zabezpečení. Při uskutečňování plánů hlavního stanu uplatňovala velitelství frontů, loďstev i armád vlastní tvůrčí iniciativu. Vynikající sovětští vojevůdci L. A. Govorov, I. S. Koněv, R. J. Malinovskij, K. A. Mereckov, K. K. Rokossovskij a F. I. Tolbuchin dostali za skvělé řízení operací svých vojsk v taženích roku 1944 hodnost maršála Sovětského svazu. Hodnost admirála loďstva dostal I. S. Isakov, hodnost hlavního maršála dělostřelectva N. N. Voronov a hodnost hlavního maršála letectva A. J. Golovanov a A. A. Novikov. Význační velitelé F. A. Astachov, M. N. Čisťakov, F. J. Falajev, J. N. Fedorenko, S. A. Chuďakov, N. D. Jakovlev, I. T. Peresypkin, P. A. Rotmistrov, N. S. Skripko, M. P. Vorobjev, G. A. Vorožejkin a S. F. Žavoronkov dostali hodnost maršálů druhů vojsk.
Dějinná vítězství Rudé armády v roce 1944 byla zákonitým výsledkem velkého hrdinství, plamenného vlastenectví a vojenského umění vojáků, důstojníků a generálů na frontě i obětavé práce sovětských lidí v zápolí (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XVI, str. 445, 446.)."
V dalších dvou větách si samozřejmě zásluhy za všechny úspěchy v tažení připisuje VKS(b).

Tolik tedy hodnocení letního-podzimního tažení Rudé armády v roce 1944, jak jej provedla východní historiografie v 60. letech 20. století a příště již - Směr Berlín roku 1945. Začneme však stavem války k 31. 12. 1944.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“