Maďarsko 1944, 45. Č 25.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Maďarsko 1944, 45. Č 25.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944, 45. Č 25.
Mapa bojových operací na Maďarském území

Obrázek

mezi 26. prosincem 1944 až 13. únorem 1945.
Když východní historiografie nakonec hodnotí boje 2. Ukrajinského frontu maršála Malinovského a 3. Ukrajinského frontu maršála Tolbuchina v Maďarsku, za období 1. - 2. ledna až 13. února 1945, jsou, až na menší chyby (které jsme si povětšinou řekli již v předchozích operacích Němců - Operace Konrad I., II. a III.), oba fronty hodnoceny kladně. Dozvíme se i hrdinské činy jednotlivců a menších skupin v bojových situacích (část byla již také řečena, nyní tedy další). Poslechněme si tedy přímo "Hodnocení"samotné, cituji:
"Bojová činnost vojsk 3. Ukrajinského frontu ve dnech 2. ledna-7. února 1945 zmařila nepřátelský záměr porazit sovětská vojska, vyprostit obklíčené uskupení a obnovit obranu na Dunaji.
Úspěch obranných akcí sovětských vojsk lze vysvětlit tím, že vojska vynikala vysokou manévrovací schopností, že na ohrožené úseky byly včas přisunuty zálohy (zejména tankové a dělostřelecké protitankové svazky a útvary), že byla rychle vytvořena obranná postavení na směrech možného nepřátelského útoku, že byla zorganizována součinnost leteckých armád obou frontů a že vojska 3. Ukrajinského frontu byla v době nepřátelských protiúderů značně posílena zálohami hlavního stanu. Na ohrožených úsecích dosahovala hustota protitankového dělostřelectva často až 40 děl na 1 km fronty. Pružný a dovedný manévr silami a prostředky zejména dělostřeleckými, tankovými a mechanizovanými útvary a svazky, umožnil dosažení převahy nad nepřítelem na směru hlavního úderu. Hitlerovci byli často nuceni zastavit útočné akce, když narazili na nová obranná postavení připravená a obsazená sovětskými vojsky.
Velkou pomoc při odrážení nepřátelských úderů poskytla pozemním vojskům 17. Letecká armáda, která během celé operace měla ve vzduchu převahu. To značně přispělo k úspěchu obranné operace. Přes nepříznivé počasí vyvíjely svazky armády velmi aktivní činnost. Během ledna uskutečnily 16 501 vzletů, zatímco nepřátelské letectvo jen 4 646 vzletů. Sovětští letci podstoupili pouze v lednu 327 leteckých bojů a sestřelili 281 nepřátelských letounů. V době nejúpornějších bojů zasazovala nepřátelským vojskům hromadné údery také 5. Letecká armáda 2. Ukrajinského frontu, která úspěšně spolupracovala se 17. Leteckou armádou.
Současně s houževnatými boji, které vedl 3. Ukrajinský front na vnější frontě, pokračovala likvidace obklíčeného nepřátelského uskupení v Budapešti. Nepřítele v Pešti drtila budapešťská skupina vojsk 2. Ukrajinského frontu od 27. prosince 1944 do 18. ledna 1945. V Budě (Budíně) byla vojska 46. A 3. Ukrajinského frontu nucena pro události na vnější frontě obklíčení omezit se na obranu. Proto po zničení nepřátelského uskupení v Pešti dostala budapešťská skupina v poněkud změněné sestavě (4 střelecké sbory a 1 brigáda námořní pěchoty) úkol zničit nepřítele v Budě. Tento úkol byl splněn ve dnech 22. ledna-13. února 1945.
Obklíčené nepřátelské jednotky byly likvidovány za bojů ve velmi složitých podmínkách.
Budapešť kryla přístupy a nejkratší cesty do Rakouska a jižního Německa. Měla důležitý strategický význam a proto ji nepřítel přeměnil v silný obranný prostor. Ve městě bylo vybudováno 110 uzlů obrany a přes 200 opěrných bodů. Uzly obrany zahrnovaly obyčejně jednu nebo několik čtvrtí včetně závodů, továren, železničních zastávek, nádraží a velkých budov. Mezi uzly obrany byly vybudovány opěrné body zahrnující jednu nebo dvě budovy.
K manévru silami a prostředky využíval nepřítel hojně podzemních zařízení; podzemní dráhy, kanalizační sítě a katakomb. Fašisté přizpůsobili každou ulici, každou čtvrť i mnohé domy k dlouhotrvající obraně
(historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 4., Kapitola XIII., str. 355 a 356.)."
"Vojákům a důstojníkům obklíčených vojsk bylo oznámeno, že jim spěchá na pomoc německé uskupení o 12 tankových a pěších divizích. Převážná většina příslušníků německých jednotek zpočátku věřila, že jejich postavení je pevné. Vojáci maďarských jednotek, kteří byli donuceni bojovat, se při vhodných příležitostech vzdávali do zajetí nebo se v civilních šatech skrývali mezi obyvatelstvem (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 240, inv, 13 765, sp. 43/4, l. 46.)."
Dne 29. prosince 1944 velitelé 2. a 3. Ukrajinského frontu, maršálové Malinovskij a Tolbuchin, chtějíce předejít dalším krveprolitím a ochraňovat kulturní hodnoty hlavního města Maďarska, poslali velitelství obrany Budapešti ultimátum, ve kterém "mu nabízeli humánní podmínky kapitulace." V ultimátu bylo psáno, že: "Německým generálům, důstojníkům a vojákům bylo slíbeno, že se po válce mohou nerušeně vrátit do Německa nebo do kterékoli jiné země podle svého přání; Maďarům se zaručovalo, že se okamžitě mohou vrátit domů, raněným a nemocným byla závazně slíbena lékařská pomoc. Avšak fašistické velení chtělo stůj co stůj klást dále odpor. Parlamentář 2. Ukrajinského frontu kapitán Miklós Steinmetz (kapitán Miklós Steinmetz byl synem maďarského politického emigranta Istvána Steinmetze, žijícího v Moskvě) byl uvítán palbou a zabit. Parlamentáři 3. Ukrajinského frontu kapitánu I. A. Ostapenkovi hitlerovci oznámili, že nebudou kapitulovat, a když se vracel, zákeřně ho zavraždili střelou do zad." Zavraždění sovětských důstojníků bylo hnusným zločinem, porušením mezinárodního práva o nedotknutelnosti parlamentářů.
"Když se nepřítel nevzdá, musí být zničen.", bylo pak motto sovětských vojáků. "Začala nemilosrdná likvidace nepřátelské posádky čítající 188 000 mužů (sovětské číslo obránců je přehnané, německé prameny hovoří, že v prosinci 1944 tvořilo obranu Budapešti něco víc než 70 000 německých a maďarských důstojníků a vojáků - má poznámka). Sovětská vojska vedla pouliční boje, postupně zdolávala nepřátelské opěrné body a ničila živou sílu nepřítele. Jako vždy i v těchto bojích se odvážně bili komunisté, kteří osobním příkladem strhávali ostatní vojáky."
Některé příklady mimořádných výkonů, dle sovětské historiografie:
"Na 2. prapor 306. gardového střeleckého pluku 109. gardové střelecké divize se vyřítil nepřátelský pěší prapor s tanky. Úder byl namířen proti rotě, která neměla ještě čas upevnit se na dosažené čáře. Pod náporem nepřátelské převahy rota začala ustupovat. Vzniklo nebezpečí, že nepřítel pronikne na pravé křídlo pluku. Tu se stranický organizátor 2. střeleckého prporu gardový poručík F. F. Končickij se skupinou komunistů ukryl v jednom z domů na směru postupu hitlerovců. Fašisté se neočekávaně dostali do palby samopalů a kulometů.
Utrpěli velké ztráty, zastavili se, a pak se dali na ústup. Poručík Končickij se v čele své skupiny pustil za nepřítelem. Odvážné komunisty následovali ostatní bojovníci roty. Původní postavení bylo obnoveno.
Hrdinně si vedli dělostřelci 2. baterie 259. gardového kanónového dělostřelectva pluku 5. gardové dělostřelecké divize. Velitel děla komunista četař N. K. Bovt a jeho obsluha po sedm dní i nocí urputně bojovali. Dne 8. ledna se střelecká rota, kterou podporovali dělostřelci četaře Bovta, ocitla v těžké situaci. Fašisté, usazení v rohovém domě, odřízli palbou z kulometů a samopalů rotu od hlavních sil praporu. Pěšákům přišli na pomoc dělostřelci. Za silné nepřátelské palby vysunuli své těžké dělo do otevřeného palebného postavení a ze vzdálenosti 200 m přímou palbou zničili hnízdo nepřátelského odporu. Rota mohla postupovat (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 4., Kapitola XIII., str. 356 a 357.)."
Boje v Budapešti byly skutečně těžké, jak v městské zástavbě většinou bývají .
"Sovětské útvary a svazky překonávaly zuřivý nepřátelský odpor, vytrvale postupovaly a obsazovaly jeden blok domů za druhým. Situace nepřítele se každým dnem zhoršovala. Po 26. lednu 1945 ztroskotaly všechny jeho naděje na průlom obkličovacího kruhu. Začal hlad. Od 1. února dostávali vojáci denně 75 gramů chleba (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 240, inv. 73 765, sp. 43/5, l. 160.)"
Víme již, že se německo-maďarské uskupení obránců Budapeští rozhodlo prorazit v únoru (v noci z 11. na 12. února 1945 ráno, viz předchozí článek Č 24.) z Budína směrem k hlavní frontě, poslechněme si jak tento následný masakr popisuje východní historiografie, i čísla jsou jiná, než čísla z německých zápisů:
"Velení obklíčeného uskupení rozhodlo dostat se za každou cenu z města. V noci na 12. února se asi 16 000 německých vojáků a důstojníků probilo s velkými ztrátami severozápadním směrem a proniklo do prostoru Perbálu, kde bylo do večera 14. února pobito.
Roztříštěné skupiny nepřátelských vojsk v Budě byly zničeny. Sovětská vojska zajala na 33 000 nepřátel. Dne 13. února bylo hlavní město Maďarska osvobozeno od nepřítele.
Při likvidaci obklíčeného uskupení sehrála velkou úlohu 5. Letecká armáda. Přestože bylo velmi těžké se ze vzduchu orientovat v nepřátelské obraně, zasazovalo sovětské letectvo pádné údery nepřátelským opěrným bodům. Zejména se vyznamenali letci odstřelovači, kteří ostřelovali z bitevních letounů nevelké objekty, které před útokem pečlivě prozkoumali. Skupiny letounů naváděli na jednotlivé objekty důstojníci letectva, kteří byli v bojových sestavách střeleckých vojsk. Přední okraj sovětských vojsk se označoval raketami. Letecká blokáda byla zorganizována tak úspěšně, že nepřítel nemohl letecky zásobovat svá vojska v Budapešti. To uspíšilo kapitulaci obklíčeného města (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 4., Kapitola XIII., str. 357.)."
Celkem zničila vojska 2. Ukrajinského frontu od 27. prosince 1944 do 14. února 1945 na 50 000 vojáků a zajala jich přes 138 000 (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 240, inv. 32 305, sp. 2, l. 52.)".
Sovětská vláda vysoce ocenila bojové úspěchy vojsk v budapešťské operaci. Presidium Nejvyššího sovětu SSSR zřídilo výnosem z 9. června 1945 medaili "Za dobytí Budapešti", kterou byli vyznamenáni všichni vojáci a důstojníci, kteří se účastnili bojů o město. Mnohé útvary a svazky Rudé armády dostaly čestný název "budapešťské" (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 4., Kapitola XIII., str. 357.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944, 45. Č 25.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944, 45. Č 26.


Východní historiografie připomíná skutečnost, že v řadách jednotek Rudé armády. které dobývaly Budapešť, bojovali tehdy i maďarští důstojníci a vojáci. Nejprve jen roty, které v sestavě sovětských pluků prováděly zteče Jižního nádraží, hory Gellért a pevnost.
Pak byly dokonce spojeny v pluk - tzv. Budský dobrovolnický pluk, - při dobývání Budína měl tento pluk již 2 500 mužů. "Velitelem pluku byl podplukovník Oszkár Váriházy. V bojích o Budín pluk ztratil asi 600 lidí. Účast Budského dobrovolnického pluku v bojích za osvobození maďarského hlavního města měla velký morální a politický význam (historickým podkladem pro informace zde byl:T. Sándor, A Budai Onkéntes Ezred története; ´Hadtörténelmi Közlemények´, r. 1960, čís. 1, str. 82, 84, 86-88,92,94.)". Mnozí maďarští vlastenci riskovali svůj život a pomáhali sovětským vojákům Šlechetný čin vykonali manželé Azabóovi a otec se synem János a Arpád Kleinovi.
V listopadu 1944 pomohli k útěku čtyřem sovětským zajatcům z vězeňské nemocnici v Budapešti. Byli to důstojníci I. N. Kovalenko a N. B. Sultanov a poddůstojníci V. A. Sološenko a P. M. Malyšev. Všichni upadli do zajetí těžce raněni. Maďarští vlastenci je 53 dní přechovávali v hitlerovci obsazené Budapešti. Bylo třeba několikrát změnit jejich úkryt, a tak přečkali až do doby, kdy byla část města, kde se skrývali, osvobozena sovětskou armádou (historickým podkladem pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 4. Kapitola XIII, str. 357, zde byla: ´Krasnaja zvezda´z 23. listopadu 1958.)."
A poté následuje odsouzení obránců vítěznou stranou, a je řečeno, že veškerá vina za oběti padá na hlavu tehdejšího velení státu a nacistů:
"Morální odpovědnost za dlouhotrvající boje v Budapešti i v celém Maďarsku a s tím nezbytně spojené zruinování města, oběti na životech a všemožná strádání obyvatel padá nejenom na německé fašistické velení, ale i na maďarské vládnoucí kruhy. Již v první polovině října, ještě předtím, než Szálai převzal moc, mohla maďarská armáda (zejména její 3. A, kryjící vzdálené přístupy k Budapešti) otevřít sovětským vojskům cestu do hlavního města, obrátit zbraně proti okupantům a pomoci Rudé armádě rychle je vyhnat ze země.
Z vojenského hlediska to bylo zcela uskutečnitelné. Bylo to možné i z hlediska politického. O tom svědčila cesta maďarské delegace vedené generálem Faragó do Moskvy. Ale maďarské vládnoucí kruhy nevyužily příznivé shody okolností k vystoupení z války a odsoudily lid ke zbytečným obětem a hlavní město k rozboření. Úzce třídní sobecké zájmy buržoazie a statkářů zvítězily nad celonárodními zájmy.
Zatímco budapešťská skupina vojsk 2. Ukrajinského frontu byla zaměstnána likvidací nepřátelského uskupení obklíčeného v Budapešti, postupovaly hlavní síly frontu operující na československém území velmi pomalu. Bylo to způsobeno hlavně tím, že na pravém křídle frontu se vyvinula svízelná situace. Sousední front stál od listopadu na řece Ondavě. Nepřítel toho využil a ohrožoval ze severu pravý bok 2. Ukrajinského frontu.
Dne 31. prosince 1944 vydal hlavní stan tuto směrnici: ´Aby vojska levého křídla 4. Ukrajinského frontu a pravého křídla 2. Ukrajinského frontu mohla proniknout k řekám Popradu a Hronu, zasadit koordinované údery silami styčných svazků těchto frontů: a to 4. Ukrajinského frontu na Smolník-Spišská Nová Ves s obejitím Košic a 2. Ukrajinského frontu na Rožňavu-Dobšinou.´ Fronty začaly plnit tento úkol, ale útočily pomalu.
Události na hlavním směru, kde 5 sovětských frontů obnovilo útok a zahájilo ve dnech 12. - 14. ledna 1945 východopruskou a viselsko-oderskou operaci, podstatně ovlivnily situaci na styku 4. a 2. Ukrajinského frontu. 4. Ukrajinský front, který útočil na celé frontě, levým křídlem udeřil ve směru Košice-Poprad-Rožumberok. Vojska tohoto křídla postoupila o 50-60 km a již 20. ledna 1945 dosáhla čáry Prešov-Košice a ve dnech 28.-29. ledna se zmocnila několika měst v údolí Popradu. Tyto úspěchy usnadnily útok vojsk pravého křídla 2. Ukrajinského frontu. Dne 26. ledna 1945 dosáhla tato vojska čáry Dobšiná-Tisovec-západně od Lučence a ke konci měsíce čáry Brezno-jižně od Němců. V únoru, až do úplné likvidace budapešťského nepřátelského uskupení, se linie fronty na pravém křídle takřka nezměnila (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 4., Kapitola XIII., str. 357 a 358.).
Ve všech operacích na maďarském území organizovaně působily orgány vojenského týmu (Logistika). Přes obrovské potíže se zásobováním vojsk způsobené prodloužením komunikací a rozdílem v rozchodu železničních kolejí zvládla týlová zařízení a jednotky všechny ne ně kladené úkoly. "Přepravovaly náklady po železnicích západoevropského typu, opravily množství silnic a dobře zorganizovaly automobilovou dopravu. Týlová správa Rudé armády a její zařízení iniciativně a tvůrčím způsobem zorganizovaly lepší zásobování vojsk. Tak například bylo různými způsoby dáno do provozu potrubí, jímž byla zásobována vojska PHM (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké Vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 359.). V lednu 1945 začala fungovat dvě potrubí na trase Ploješť-Buzau-Braila-Galajati-Reni s denní kapacitou 1 000 tun PHM. Tím se zlepšilo zásobování ukrajinských frontů PHM (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké Vlastenecké války, inv. čís. 11 865, l. 9-10.)." Je zajímavý tvůrčí postup sovětských pracovníků Logistiky při jejich přepravě všeho potřebného přes Dunaj v zimě roku 1944-1945. "Dne 25. prosince 1944 začal Dunaj zamrzávat a zdálo se, že se přeruší veškeré spojení vojsk na pravém břehu Dunaje s týlem. Situaci zachránili pracovníci týlu, kteří pohotově postavili v prostoru města Baja na pilířích vyhozeného mostu visutou lanovou dráhu přes řeku. Za 12-13 hodin se po ní přepravovalo 300-350 tun nákladů. Když řeka zamrzla, vybudovaly silniční jednotky 3. Ukrajinského frontu po ledu přechod přes řeku a vedle něho položily lehké potrubí. V posledních deaseti dnech ledna bylo jím přečerpáno 900 tun PHM. Pracovníci vojskového týlu velmi obětavě zásobovali útočící vojska materiálními prostředky nezbytnými k vedení bojových operací (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 4., Kapitola XIII., str. 358 a 359.)."

Dne 13. února 1945 skončila druhá etapa bojových operací za osvobození Maďarska, která trvala 108 dní. Za tu dobu sovětská vojska násilně překročila dvě velké řeky Tisu a Dunaj a osvobodila od hitlerovských okupantů téměř dvě třetiny Maďarska a hlavní město Budapešť. Skupina armád Jih (Süd) utrpěla vážnou porážku. Přestože v lednu měla 16 tankových a motorizovaných divizí (na počátku budapešťské operace jich měla 9) nebyla s to splnit svůj hlavní úkol, udržet prostor Budapešti, porazit vojska 3. Ukrajinského frontu na západním břehu Dunaje, vytvořit pevnou obranu na této řece a co nejdéle udržet strategický trojúhelník Vídeň-Budapešť- Štýrský Hradec. Avšak tím, že nepřítel soustředil ve Skupině armád Jih (Süd) značné síly, útok sovětských vojsk se zpomalil. Za celou dobu operace postoupila jen o 120-240 km.
Důležitým výsledkem budapešťské operace bylo, že sovětská vojska donutila hitlerovské velení přesunout na jihozápadní bojiště velké množství vojsk, zejména tankových a motorizovaných. Nakonec byla polovina všech tankových a motorizovaných nepřátelských divizí operujících na sovětsko-německé frontě soustředěna na jih od Karpat. A to v době, kdy Rudá armáda přešla do útoku na sever od Karpat, na hlavním varšavsko-berlínském směru!
Německé velení přikládalo soustředění tankových a motorizovaných divizí v prostoru Budapešti obrovský význam, neboť se domnívalo, že se jim podaří zastavit nebo dokonce zahnat útočící sovětská vojska za Dunaj; proto bylo překvapeno, když k tomu nedošlo.
Velitel Skupiny armád Jih Hans Friessner ve své knize věnované událostem v Rumunsku a Maďarsku v roce 1944 a počátkem roku 1945 píše, že náčelník štábu pozemních vojsk Heinz Guderian mu za bojů u Budapešti řekl, že ´nechápe, proč nemůže takový obrněný tankový kolos, který zde (v Maďarsku - pozn. red. rus. vyd.) soustředěn a který nemá dosud na východní frontě obdoby, nepřítele zastavit (historickým podkladem je zde: H. Friessner, Verratene Schlachten, Hamburg 1956, S. 205.). "
Budapešťská operace si vyžádala obrovského vypětí fyzických i morálních sil vojáků, důstojníků a generálů obou frontů. Postačí říci, že v žádné útočné operaci roku 1944 nebylo nutno vést tak urputné obranné boje jako v budapešťské operaci a že ani jedno obkličování velkého nepřátelského uskupení a jeho likvidace netrvaly tak dlouhou dobu."
Sovětští vojáci bojovali v Maďarsku velice hrdinsky a o jejich činech bylo již i mnohé řečeno.
Východní historiografie hovoří všeobecně, že vše zvládaly především politické orgány a jen málo kdy řekne, že hrdinně bojovali také nestraníci, kterých byla většina.
Dám sem jeden z příkladů slovníku té doby, cituji:
"Politické orgány a stranické organizace se snažily především o to, aby komunisté měli vedoucí úlohu v boji. Lze uvést mnoho příkladů, kdy v těžkých chvílích boje se komunisté první směle vrhali vpřed s voláním ´Za vlast!´ a strhávali jednotky na zteč.
O hrdinských činech sovětských vojáků na bojišti byli zpravidla rychle informováni všichni ostatní vojáci. Tyto zprávy byly šířeny osobní agitací a hlavně bojovými letáky, bleskovkami, letáky ´Předej dále) a ´Sláva hrdinům´.
Když v polovině ledna 1945 přešla sovětská vojska do útoku na varšavsko-berlínském směru, list 3. Ukrajinského frontu psal, a to již pro všechny vojáky, důstojníky a generály: "Vojáku 3. Ukrajinského frontu! Můžeš být právem hrdý na to, že tvé údery, zasazené německým uchvatitelům v Maďarsku, byl jedním z předpokladů nynější ofenzívy Rudé armády (na varšavsko-berlínském směru - poz. red. rus. vyd.) (historickým podkladem je zde: ´Sovětskij vojin´z 23. ledna 1945.)."
Skutečně hromadné hrdinství, které projevili sovětští vojáci při odrážení nepřátelských protiúderů u Budapešti a při likvidaci obklíčeného uskupení, je vepsáno zlatým písmem do historie osvobozeneckého boje Rudé armády (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 4., Kapitola XIII., str. 359 a 360.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944, 45. Č 25.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944, 45. Č 27.

V době druhého období bojů, které mělo vést RA k dobytí celého Maďarska, nastaly také politické změny. Když byla obsazena východní a střední část Maďarska, vystoupila z ilegality také komunistická strana Maďarska. Na dobytém území došlo totiž k určitému sjednocení demokratických stran, které se spojily do protifašistické organizace a Maďarská fronta se přeměnila v Maďarskou národní frontu nezávislosti (Magyar Nemzeti Függetlenségi Front). K této přeměně došlo 2. prosince 1944 v Segedinu. "Členy nového sdružení se kromě čtyř stran, které byly již dříve členy Maďarské fronty, buržoazně demokratická strana a odbory.
Maďarská národní fronta nezávislosti, která byla širší organizací než Maďarská fronta, si vytýčila též dalekosáhlejší cíle. Maďarská fronta byla především sdružením pro osvobození země od německých fašistických okupantů. Maďarská národní fronta nezávislosti však usilovala nejenom o úplné vyhnání okupantů, ale i o nastolení nového společenského řádu. Její politickou platformou byl 'Program národní obrody'. Dokument přijaly všechny strany a organizace Maďarské národní fronty nezávislosti (historickým podkladem pro informace je zde: Felszabadulás. 1944 szeptember 26-1945 aprilis 4. Dokumentumok hazáng felszabadulásának és a magyar népi demokrácia megszületésenek történetéböl, Budapest 1955, 170-176 old.).
Dne 3. prosince byl schválen program Maďarské národní fronty nezávislosti. Program měl hlavní požadavky: Pomoci Rudé armádě vyhnat německé okupanty ze země; Pohnat k odpovědnosti vlastizrádce a válečné zločince; Rozpustit fašistické, proněmecké a jiné protinárodní organizace; Poskytnout lidu politické svobody, zejména všeobecné, tajné a poměrné hlasovací právo; Očistit státní aparát od protilidových a zrádcovských živlů. Dále to byly tyto hlavní sociálně ekonomické požadavky: Provedení rozsáhlé pozemkové reformy sledující v podstatě zrušení feudálního systému pozemkového vlastnictví; Zavedení státní kontroly nad kartely a velkými bankami; Znárodnění naftových pramenů, uhelných bauxitových a rudných dolů a elektráren; Zavedení osmihodinového pracovního dne.
V zahraniční politice program stanovil, aby bylo navázáno těsné přátelství se Sovětským svazem a přátelské styky a spolupráce se sousedními zeměmi, jakož i s Anglií a USA (historickým podkladem pro informace je zde: Felszabadulás. 1944 szeptember 26-1945 aprilis 4. Dokumentumok hazáng felszabadulásának és a magyar népi demokrácia megszületésenek történetéböl, Budapest 1955, 174-175 old.).
Dne 22. prosince zvolilo Prozatímní národní shromáždění prozatímní vládu v jejímž čele stanul generálplukovník Béla Miklos.
Prozatímní vláda ve své deklaraci uváděla, že přeruší styky s fašistickým Německem a bude usilovat o rychlé uzavření příměří se SSSR a jeho spojenci. Dne 28. prosince 1944 vláda oznámila, že jménem maďarského lidu přerušuje diplomatické styky s Německem a vyhlašuje mu válku. Tento akt měl velký vnitropolitický i mezinárodní význam.
Počátkem ledna 1945 přijela do Moskvy maďarská vládní delegace. Jednání, která probíhala ve dnech 18. až 20. ledna 1945 skončila podepsáním dohody o příměří mezi SSSR, Anglií, USA a Maďarskem.
Dohoda obsahovala tato nejdůležitější ustanovení:

Maďarsko se zavazovalo postavit nejméně 8 pěších divizí s posilovými prostředky a vybavit je nezbytnými materiálními prostředky ( peníze, dopravní prostředky, potraviny, PHM a pod.). Tyto divize se účastní války pod jednotným velením spojeneckého (sovětského) vrchního velení. Maďarsko se zříkalo všech práv na československá, jugoslávská a rumunská území, která okupovalo po 31. prosinci 1937 a zavazovalo se, že vrátí Sovětskému svazu, Československu a Jugoslávii všechny odtud vyvezené materiální hodnoty. Maďarská vláda se zavazovala, že rozpustí všechny fašistické organizace v zemi. Bylo stanoveno, že až do uzavření mírové smlouvy bude se vydávání a rozšiřování literatury, činnost divadelních a jevištních podniků, vysílaček a orgánů spojení provozovat jen se svolením sovětského vrchního velení. V dohodě bylo stanoveno, že ve všech maďarských okresech, vzdálených nejméně 50-100 km od fronty, bude obnovena civilní správa. Civilní úřady byly povinny plnit pokyny sovětského velení. Konečně 18. článek dohody stanovil, že pro kontrolu plnění podmínek příměří se zřizuje spojenecká kontrolní komise pod jednotný vedením spojeneckého (sovětského) vrchního velení (historickým podkladem je zde: Vněšňaja politika Sovetskovo sojuza v period Otěčestvennoj vojny. Dokumenty i matěriály, t. III, 1. janvarja - 3. senťjabrja 1945 g., Moskva 1947, str. 76-81.)."
V dalších řádcích východní historiografie vzpomene i na partyzánské hnutí, cituji:

"Během budapešťské operace se v týlu nepřítele začalo rozvíjet partyzánské hnutí. Partyzáni v hlavním městě mnohokrát přerušili železniční dopravu na okružní dráze na úseku Budapešť-Vác a přepadali skupiny německých a maďarských fašistů. Velkým partyzánským oddílem asi o 100 mužích byl v hlavním městě újpestský oddíl. Operoval v Újpesti a Rákospalotě. Neobyčejně úspěšně zabránil Němcům zničit městské závody. V jihovýchodní části hlavního města bojoval kispestský oddíl. Miškovský partyzánský oddíl 'Mokány' (Chrabrý) o 150 mužích zabránil okupantům, aby vyvezli zařízení ze závodů v miškoveckém okrese (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. 16 392, sp. 12, l. 117.).
Partyzánský oddíl, který vytvořili horníci komunisté, rozvíjel činnost na západě od Dunaje, v Pilišských vrších a Bakoňském lese. V hlášeních šípovských úřadů se uvádělo, že jen od 18. září do 1. listopadu 1944 bylo v okolí města vyhozeno do vzduchu 22 vlaků, že došlo ke 34 ozbrojeným srážkám (přepadení stráží a hlídek) a že mnohokrát bylo přerušeno telegrafní spojení.
Kromě bojových akcí besedovali partyzáni s obyvateli a vysvětlovali jim situaci. Některé oddíly, například Petöfiho a Sándora Nógrádiho, rozšiřovali letáky. Podle maďarských pramenů působilo v partyzánských oddílech 2 000 - 2 500 lidí. I přesto, jak již bylo dříve řečeno, že partyzáni nepomáhali bezprostředně a podstatně sovětským vojskům, měla jejich činnost velký politický a morální význam (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 362 až 364.)."

Hodnocení bojů v Maďarsku.
Každý, kdo četl o bojích v Maďarsku se přesvědčil, že boje to byly kruté a bojovalo se takřka 6 měsíců. Poslechněme si, co říká východní historiografie.
"V urputných bojových operacích za osvobození východních a středních oblastí Maďarska, Zakarpatské Ukrajiny (dle našeho by to mělo být Podkarpatské Rusi - má poznámka) a východních oblastí Československa způsobila Rudá armáda německým fašistickým vojskům rozhodnou porážku. Od počátku října 1944 do poloviny února 1945 rozdrtila sovětská vojska 40 divizí a 3 brigády. V té době úplně zničila 8 pěších divizí a 5 brigád (historickým podkladem pro informace je zde: Sbornik matěrijalov po sostavu vojsk fašitskoj Germaniji, vš četvertyj, str. 178-179, 194-195, 210 po 211; vš pjatyj str. 24-25, 42-45.).
Skupina armád Jih (Süd) byla v této době posílena 37 divizemi, včetně 12 tankových a motorizovaných, a 8 brigádami. Tím, že vojska 2., 3. a 4. Ukrajinského frontu poutala tak velké množství nepřátelských sil, poskytla neocenitelnou pomoc frontům operujícím na hlavním směru.
Zvláště rozhořčené boje se odehrávaly na maďarském území za více než 4 měsíce, do poloviny února 1945 byly osvobozeny dvě třetiny maďarského území. Maďarsko, poslední satelit Hitlerovského Německa, vystoupilo z nespravedlivé, lupičské války, kterou vedlo vinou panujících tříd. Prozatímní maďarská vláda přerušila s Německem vojenské, diplomatické i hospodářské styky a vyhlásila mu válku."
Rudá armáda pomohla Maďarsku, aby si rozmyslel cestu jak dál. Přidá se ke Spojencům, nebo bude patřit mezi poražené v II. světové válce?
"V urputných bojích zničila RA hlavní síly horthyovsko-šípovské armády a tím usnadnila vytvoření nového státního aparátu. Cílem RA bylo zapojit maďarský lid do boje proti hitlerovskému útlaku, umožnit mu, aby sám rozhodl o demokratizaci země, o jejím společenském a státním aparátu."
Další z vět, které jsou faktem a nalezneme je také u východních historiků pochází od Jánose Kádára (viz zde něco bližšího:
https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1no ... A1d%C3%A1r
), čelního komunistického představitele Maďarska, cituji:
"Ať kamkoli v Maďarsku zavítáš, všude spatříš hroby sovětských bojovníků. V nich odpočívají hrdinové, sovětští vojáci, kteří obětovali životy za svobodu našeho lidu. Neskonale si vážíme jejich památky a slibujeme, že cesta k jejich hrobům nikdy nezaroste trávou." (Pro slova v uvozovce byl historickým podkladem: "Pravda" ze 4 dubna 1960.).
I když bylo osvobozeno RA východní a střední Maďarsko, boj v Maďarsku jako takovém neskončil únorem 1945, nýbrž pokračoval. Přes složitou situaci na berlínském směru, Němci neustále posilovali svoji Skupinu armád Jih (Süd). Bojovalo se v březnu až do dubna, kdy byla dovršena porážka Skupiny armád Jih v západním Maďarsku a RA začala útočit ve všeobecném směru na Vídeň (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 364 a 365.)."
Zde je ještě mapa bojů v tzv. "Vídeňské operaci", která začala na území Maďarska dne 6.

Obrázek


března 1945 a končila 15. dubna 1945 dobytím Vídně. Ještě bude u bojů roku 1945 rozebráno blíže.

Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“