Maďarsko 1944, 45. Č 19.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Maďarsko 1944, 45. Č 19.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944, 45. Č 19.
Mapa manévrového boje německých tankových divizí v operacích Konrad I., II. a III.,

Obrázek

v Maďarsku od 26. prosince 1944 do 13. února 1945. Dobře jsou vidět redislokace německých tankových jednotek, stejně jako sovětských sborů 2. Ukrajinského frontu maršála Malinovského.
V minulém Č 18., bylo řečeno, že budapešťskou posádku tvořili z více jak 50% maďarští vojáci a důstojníci. Mě přístupné historické prameny říkají dokonce z 55% se jednalo o maďarské vojáky, kterým velel v obraně Budapešti generálporučík Ivan Hindy (viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Iv%C3%A1n_Hindy
, zajat RA 11. února 1945 a v roce 1946 odsouzen k smrti a popraven). Byly již také vyjmenovány maďarské oddíly a jednotky, takže lze nyní zkráceně říci , že většinu sil

Obrázek

generálporučíka Hindyho (na generálporučíka byl povýšen na konci Velké války, neboť sloužil i v Rakousko-Uherské armádě za 1. světové války) tvořila maďarská 10. a 12. pěší divize, zbytek byly jednotky maďarské 1. tankové divize, 1. jezdecké divize, gardového praporu Budapešť, jeden ženijní prapor, prapory vysokoškolských a středoškolských studentů a městská policie. Dělostřeleckou podporu a PVO zajišťovala protiletecká skupina o 160 dělech (detailněji viz Č 18.).
Město Budapešť se na obranu připravovalo prakticky od začátku podzimu 1944, od doby, kdy RA překročila hranice Maďarska. Obrana Budapešti od té doby začala hromadit zásoby zbraní, munice a dalšího vojenského materiálu stejně jako zásoby potravin a všeho potřebného pro život v obklíčení. Ve všech okrajových části města Budapešť, byly budovány lehké i těžší ženijní stavby - kopány zákopy a domy byly proměňovány v pevnosti, či opěrné body.
Velení obrany města Budapešť vyzvalo civilní obyvatele, aby hlavní město Maďarska opustily a uchýlily se na venkov. Odezva obyvatel byla však jen "vlažná" a většina z jednoho miliónu civilistů ve městě a na perifériích zůstala. Historické prameny k tomu říkají, cituji:

"Nebyli to fanatici, většina si prostě přála, aby válka prošla kolem nich a pominula, aniž by se z nich stali běženci. Když se Sověti 26. prosince 1944 zmocnili jednoho z hlavních zásobovacích skladů Budapešti, bylo najednou mnohem obtížnější toto obyvatelstvo nakrmit.
Město přišlo o 300 000 denních přídělů potravy a 450 tun střeliva.
Nový rok se blížil a obyvatelům hlavního města Maďarska se stále více nedostávalo paliv, vody, elektřiny a potravy. Byl to začátek více než měsíčního utrpení a umírání
(historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku a v Budapešti, je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - též s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 334, 335 a 336, /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 350, 351, 352 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.)."
Ve stejné době kdy RA začala "utahovat smyčku", čti obkličovat hlavní město Maďarska Budapešť (stalo se do 26. prosince 1944) dělal Hitler čistku.
AH byl "rozzuřen neochabujícím postupem Sovětů" a tak jednal. Zbavil velení Friessnera ve Skupině armád Jih, kterou převzal generál Otto Wöhler. Odvolal a nahradil generála Fretter-Pico ve velení německé 6. A a maďarské 2. A, které převzal generál Hermann Balack.
Oba do nových funkcí uvedení generálové zároveň od AH a OKW dostali zadání, že mají i z obklíčené Budapešti učinit součást hlavní fronty. Hitler jim přece jenom chtěl jejich úkol ulehčit, když již, "24. prosince 1944 poslal do Maďarska elitní 4. ts SS", která se skládala ze 3. td SS "Totenkopf" a 5. td SS "Viking" elitních divizí jednotek SS, které se vyznamenali v bojích na východní frontě.
Rudá armáda svými dvěma fronty, 2. a 3. Ukrajinským frontem připravovala ofenzívu, kterou chtěla spustit po Novém roce. Scénář RA měl být stejný nebo podobný - klasický dvojitý obchvat s vytvořením vnější fronty. Scénář, "který jim přinesl úspěch již před dvěma roky u Stalingradu."
V popisované době byla již od 26. prosince 1944 Budapešť obležena sovětskou "7. GA a 46. A, zatímco nová linie fronty (vnější fronta) ležela asi 40 kilometrů dále na západ a táhla se od Blatenského jezera na jihu k Dunaji mezi městy Komárno a Ostřihom na severu."
Od 24. prosince se, jak píši výše, přesouval stále ještě německý 4. ts SS na jih, "když bitva o Budapešť propukla." V posledních prosincových dnech roku 1944, zaútočily tři sbory sovětské 46. A (jednalo se o 23., 37. a 10. gardový sbor) na 8. jezdeckou divizi SS "Florian Geyer " a na jednotky německé 271. divize Volksgrenadier v kopcovitých předměstích Budína na levém břehu řeky Dunaj.
Jeden z tehdejších účastníků bitvy na té špatné straně, který vše přežil, Rotmistr Friedrich Buck, kterému bylo 22 let a velel 400 mužům Bojové skupiny z 8. divize SS, později vzpomínal na počáteční fázi pouličních bojů následujícím způsobem, cituji: "Byl to nejzuřivější boj, jaký jsem kdy zažil. Bojovali jsme muž proti muži bajonety, nářadím na hloubení zákopů a granáty. Sověti útočili bez ustání, ve dne i v noci."
Bojová skupina Rotmistra Bucka držela své pozice proti kombinovaným útokům sovětských tankových, mechanizovaných a pěších jednotek, ačkoli měla RA "často patnácti- až dvacetinásobnou převahu. Bez ohledu na to, kolik mužů Sověti ztratili, převaha v mužích i materiálu jim vždy dovolila zaplnit mezery a znovu zaútočit."

Ve stejné době kdy si sovětské jednotky razily postupně cestu vpřed v Budíně, "udeřila sovětská 7. GA na maďarskou 1. tankovou divizi, bránící jižní část Pešti na východním břehu Dunaje. V téže době zaútočil sovětský 18. samostatný střelecký sbor na maďarská protitanková děla umístěná podél hlavní železniční trati a vytlačil 22. jezdeckou divizi SS ´Marie Terezie´ a maďarskou 12. pěší divizi z okrajových částí městeček Veceses a Rakoszaba."
Vojska OSY bojovala v Budapešti velice tvrdě, srdnatě a krvavě o každý městský blok. Jeden z účastníků na té Sovětské straně, tehdy plukovník RA - M. M. Malachov - později na boje vzpomínal slovy, cituji:
"Čím více se sovětská vojska blížila k Budapešti, tím zoufalejší byl odpor nepřítele... Postupující vojáci museli překonat bludiště zákopů, drátěné překážky, protitankové zákopy a soustředěnou palbu všech (druhů) zbraní. Museli vzít ztečí každou budovu a trhavinami odstraňovat zátarasy a barikády."
V prostoru obránců, za jejich liniemi, neustále přibývalo mrtvých a zraněných, jejichž těla již neměl kdo pohřbívat. Těla se začala rozkládat na ulicích. Do všeho inferna útočilo sovětské letectvo a dopadaly střely všech ráží sovětských dělostřelců. "Dřevo, uhlí a topný olej se rychle stávaly vzácností a mnoho starých lidí a malých dětí zemřelo mrazem. Nějakou munici a palivo byli schopni do města dopravit piloti Luftwaffe v letounech Ju-52/3, zatímco bombardéry He-111 se používaly pro shozy dalších zásob padákem. Sovětská protiletadlová děla sestřelila každý den několik letadel, ale přesto jich proniklo dost na to, aby mohla posádka pokračovat v boji.
Morálka bojujících vojáků zůstala navzdory obklíčení vysoká. Šuškalo se o blížícím se odlehčovacím útoku."
Sovětští zpravodajci samozřejmě také věděli o tom, že Němci po Evropě, která jim zbývala, přemisťují do Maďarska své tankové a mechanizované jednotky SS. Jenom se nevědělo, kde Němci chtějí provézt útok. "Na základě nesprávného předpokladu tak přesunul maršál Malinovskij svoje zálohy a mobilní síly na jih, aby posílil okolí Blatenského jezera. Domníval se, že německý útok musí přijít odtamtud, nikoliv zalesněnými pahorky, které dominovaly přístupovým cestám na severu."

Operace Konrad.
Německé odlehčovací operace dostaly krycí název Operace Konrad a první přípravné útoky začínaly již v prvním dni roku 1945 (1. ledna, když hlavní německá ofenzíva začínala 2. ledna 1945). Jednotky "4. ts SS ještě vystupovaly z vlaků, když Bojové (útočné) skupiny německé 96. pd pod pláštěm tmy překračovaly zamrzlý Dunaj. 8 km západně od Ostřihomi.
V poledne už tyto jednotky napadly týl sovětského 31. střeleckého sboru.
Ve 22,30 zaútočily na sovětský 31. střelecký sbor jednotky německého 4. ts SS (posílené tak o 96. pd a navíc ještě 711. pd) téměř 250 tanky. Sověti vyvedeni nenadálým útokem z míry, byli nuceni ustoupit na východ. Na jih od 4. ts SS udeřily Bojové skupiny ze 6. a 8. tankové skupiny (´ Bojová skupina Pape´) na sovětskou 34. gardovou střeleckou divizi a i zde docílily průlomu (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku a v Budapešti, je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - též s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 335, 336 a 337 /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 350, 351, 352 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.)."
Ještě více byli Sověti a jejich zpravodajci zmateni, když také 3. tankový sbor a 1. jezdecký sbor zahájily ve 23,30 útok v oblasti západně od Szekesfehervaru. Bylo jen štěstím, že sem Malinovskij nedlouho předtím odeslal za frontovou linii své obrněné zálohy (1. a 7. gardový mechanizovaný sbor). Když si německé tanky razily cestu přes sovětské zákopy a protitanková hnízda, byly sovětské T 34 již na cestě jim v dalším postupu zabránit.
Dalšího dne ale německý postup na severu pokračoval Tady na severu se totiž sovětský 18. tankový sbor jen s obtížemi posouval kopcovitým terénem po zasněžených a úzkých silnicích do oblasti, kterou napadl německý 4. ts SS.
Maršál Malinovskij zároveň poslal dvě divize, které bojovaly proti obklíčené Budapešti, "na podporu kolísajícímu 31. gardovému střeleckému sboru. Navzdory těmto přesunům a německým územním ziskům severozápadně od Budapešti byla sovětská zpravodajská služba nadále přesvědčena, že útok na Szekesfehervar, který sloužil jen k odvrácení pozornosti je tím hlavním (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku a v Budapešti, je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - též s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 337, 338 /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 350, 351, 352 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944, 45. Č 19.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944, 45. Č 20.

Končil jsem Č 19., tím, že sovětská zpravodajská služba neodhadla směr hlavního úderu německého odlehčovacího úderu.
Řekněme si ještě, že západní historické prameny z německých hlášení k 3. lednu 1944 napsaly, cituji:
"3. ledna (1945) se tempo postupu 4. ts. SS ještě zvýšilo", když totiž Bojové skupiny složené z jednotek divizí SS "Vikung" a "Totenkopf" rozbily chvatně vybudovanou sovětskou obranu. Ve vesnicích a určitých hnízdech odporu, které ležely v oblasti kam útočily německé Bojové skupiny pak probíhaly těžké boje od domu k domu (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku a v Budapešti, je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - též s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 338., 339., /, a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.).
My si nyní poslechněme, co sovětská historiografie říká o těchto prvních dnech německé ofenzívy na začátku ledna 1945 v Maďarsku. Kdy nám též potvrdí skutečnost, že průzkumy frontů (2. a 3. Ukrajinského frontu), západní historická věda říká zpravodajci - neodhadly včas a správně, kde se nepřítel chystá zaútočit. A dozvíme se ještě i některá zajímavá čísla. Východní věda začíná tím, co jsme již řekly a to bez data, kterým je 26. prosinec 1944, že RA obklíčila v Budapešti nepřátelské uskupení a "ihned přikročila k jeho likvidaci." Následuje věta : "Avšak události na vnější frontě obklíčení způsobily, že se tato operace protáhla až do 13. února 1945."
My si zatím popišme z východní historiografie události do 3. ledna 1945 včetně, jako jsme si je popsaly u západní historiografie z německých hlášení.
Nejprve tedy východní historiografie seznamuje s faktem, slovníkem již známým z konce 50. a začátku 60. let minulého století, že Němci se pokoušeli v lednu 1945 zorganizovat " u Budapešti protiútok, aby porazilo vojska 3. Ukrajinského frontu na západním břehu Dunaje, rozbilo blokádu (nejprve vnější blokádu až poté vnitřní blokádu, ale to již by byl 2. Ukrajinský front - má poznámka) obklíčeného uskupení a obnovilo obranu na Dunaji. V lednu zasadil nepřítel vojskům frontu ( správně by mělo být vojskům obou frontů - severněji 2. Ukrajinskému a jižněji - u Blatenského jezera - 3. Ukrajinskému frontu..- má poznámka) tři údery. Dne 2. ledna zaútočil na pravé křídlo 4. GA z prostoru na jihovýchod od Komárna ve všeobecném směru na Bicske- Budapešť. Údernou skupinu (německou) tvořil 4. ts SS o pěti tankových a třech pěších divizích. Pomocný úder (spojený s násilným přechodem Dunaje v prostoru Süttö) zasadila jedna pěší divize útočící podél Dunaje na Ostřihom. Současně se německá vojska obklíčená v Budapešti pokusila probít se vstříc osvobozujícímu se uskupení.
V době, kdy hitlerovská vojska přešla do útoku, nedošlo v sestavě 3. Ukrajinského frontu k podstatným změnám. Na úseku vnější fronty obklíčení, mezi Dunajem a Blatenským jezerem, na čáře dlouhé 126 km se bránila sovětská 4. GA složená z 5ti střeleckých sborů (13. divizí a vojska opevněného prostoru) a 1 mechanizovaného sboru. Armáda byla operačně členěna do jednoho sledu. V záloze byl mechanizovaný sbor, střelecká divize a posilové útvary. V pásmu armády byla rozmístěna záloha frontu, a to 5. gardový jezdecký sbor, 18. tankový sbor a 1. gardový mechanizovaný sbor. Letectvo vyčleněné k podpoře 4. GA mělo 953 letadel (proti 755 nepřátelským letadlům).
Na počátku útoku měl nepřítel nad 4. GA 1,7násobnou převahu v lidech a 2,4násobnou v tancích a SHD; děl a minometů měla RA 2,4 krát a 3,4krát více než nepřítel.
Průzkum frontu a armády včas nezjistil, že nepřítel se chystá zaútočit na pravé křídlo armády. Hlavní síly 4. GA byly v té době soustředěny na levém křídle, kde se 1. ledna sovětská vojska pokoušela zlikvidovat výběžek v nepřátelské obraně na úseku jižně od Móru. Na pravém křídle nestačila ještě vojska armády, která krátce předtím přešla do obrany vybudovat pevná postavení.
V noci na 2. ledna 1945 přešli hitlerovci po krátké, ale silné dělostřelecké přípravě do útoku a na úsvitě prolomili obranu pravokřídelního 31. gardového střeleckého sboru, který ještě neměl čas vykopat v kamenité půdě ani jeden souvislý zákop. Současně na směru pomocného úderu překročil nepřítel Dunaj a vylodil výsadek v prostoru Süttö. Ráno zasadil do boje hlavní síly a rozvinul útok ve směru Bicske. Večer 6. ledna 1945, tj. za 5 dní útoku ( to je útok zrychlený, popsaný od 3. ledna od západní historiografie výše - má poznámka), postoupil s velkými ztrátami do hloubky 25-37 km a dosáhl čáry východně od Ostřihomu-Dorog-severně od Bicske-Felsögalla-Bánhida. Sovětským vojskům, dík jejich hrdinství a houževnatosti v obraně i dovednému manévrování zálohami, zejména jednotkami 18. tankového sboru (skvělé manévry sovětského 18. tankového sboru přiznávali i Němci a západní historiografie- má poznámka - sovětské přesuny jsou viditelné na úvodní mapě také), se podařilo hitlerovce na této čáře zastavit. Cesta, kterou prošla nepřátelská vojska, byla poseta rozbitými děly, tanky a mrtvolami německých vojáků a důstojníků (stejné se o sovětské technice a jejich lidech dozvíme později ze západní historiografie - má poznámka). Sovětští pěšáci, dělostřelci a tankoborníci zničili pouze 3. ledna 40 nepřátelských tanků."
Na počátku článku byla věta o tom, že ve vesnicích a hnízdech odporu probíhaly, v oblasti úderů boje dům od domu. Podívejme se co nashromáždila i s vyznamenáními svých vojáků, k těm individuálním hrdinným činům vojáků RA, východní historiografie (později budou řečeny mimořádné výkony v obraně i u německých vojáků a důstojníků), O hrdinství sovětských vojáků vypráví tento příběh, cituji:
"Sovětští vojáci velmi často vítězili i v nerovném boji. 28. vojáků 34. gardové střelecké divize pod velením rotného M. S. Starikova bránilo menší železniční stanici. U stanice stály dva zděné jednopatrové domy. Z jednoho vojáci vytvořili silný opěrný bod. Proti gardovým vojákům se vyřítily 4 nepřátelské tanky a 6 OT s pěchotou. Když se fašisté přiblížili k domu, zahájili palbu a obkličovali dům ze všech stran. Gardoví vojáci N. G. Jevstratov, T. S. Lebeděnko a V. P. Roskopanskij přesnou střelbou z přízemí zneškodnili obsluhu dvou těžkých kulometů. Z prvního poschodí se sypaly na hitlerovce granáty. Nepřátelský tank a OT se vzňaly. Nepřátelská zteč byla odražena. Obránci využily přestávky v boji a část se jich na rozkaz velitele přemístila do druhého domu, vzdáleného 100 metrů.
Když Němci znovu zaútočili, ocitli se v palbě vedené současně z obou budov. Nepřítel ztratil na chvíli rozvahu, ale pak zahájil palbu z děl a kulometů na druhý dům. Hitlerovci se rozhodli budovu stůj co stůj dobýt. V noci vniklo do domu 15 fašistů. Došlo k boji muže proti muži, v němž byli nepřátelští vojáci pobiti. Poté se skupina z druhého domu vrátila ke svým druhům. Nerovný boj pokračoval, gardoví vojáci však nekapitulovali. Hitlerovci rozlícení neúspěchem se rozhodli rozbořit budovu, ve které se bránili sovětští vojáci. Čtyři hodiny se sypal na dům déšť granátů. Gardoví vojáci byli zatím ve sklepě. Nepřátelské zteče odráželi přesnou palbou z pušek a kulometů a granáty. Odvážní vojáci bránili své postavení pět dní.
Když se několik fašistů pokusilo vtrhnout do domu, přiskočil rotný Starikov ke dveřím a zabil německého důstojníka a čtyři vojáky. Byl raněn, ale dále řídil boj. Ani zběsilá dělostřelecká a kulometná palba, ani nepřetržité útoky nepřátelské přesily nezlomily odpor neohrožených sovětských vojáků. Teprve na rozkaz vyššího velení gardoví vojáci nepozorovaně ustoupili a odnesli 4 raněné soudruhy. Za statečnost, hrdinství a odvahu, projevené v boji o železniční stanici, byl rotný M. S. Starikov jmenován hrdinou Sovětského svazu. Ostatní vojáci byli vyznamenáni sovětskými řády (historickým podkladem pro popsaný příběh je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 265 386, sp.5, l. 96-98.)"
A nyní pojďme v německé ofenzívě k dalším dnům, když ještě musím říci, že již při postupu 3. ledna 1945, - "Zneklidněn německými úspěchy nařídil

Obrázek

maršál Malinovskij (velitel 2. Ukrajinského frontu) 7. gardovému mechanizovanému sboru, 5. gardovému jezdeckému sboru a 21. střeleckému sboru opustit oblast Szekesfeherváru a přesunout se na sever, kde měly zastavit postup tankových divizí SS." Ale ani poté se postup německých útočných klínů zcela nezastavil. I když tenhle manévr Sovětů ukazoval, že "mohou vždy nasadit právě tolik čerstvých jednotek, aby zabránili opravdovému průlomu."
Ke zpomalovaní německých útočných klínů přispělo i sovětské letectvo. "Když to počasí (lednové) dovolilo, brázdily letouny Rudého letectva denní oblohu podle libosti a ostřelovaly či bombardovaly německé kolony na zemi." Totiž bylo krátce po "Operaci Bodenplatte", viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=136&t=1863
a na západě také probíhala "Bitva o Ardeny", viz zde od Č 1 do Č 49.:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
, takže letouny Luftwaffe se na maďarském nebi objevovaly spíš sporadicky než pravidelně.
Místy velice urputná až pevná obrana sovětských vojáků, viz výše, v předních liniích poskytovala sovětským jednotkám, které Malinovskij nechal přesouvat, čas na postupné formování i druhých sledů obrany. "Když navíc dorazily posily z jihu, dokázaly pošramocené divize 31. střeleckého sboru místně i svá postavení udržet."
Když bylo 4. ledna 1945 postoupila tak divize Viking o pouhých 5 km. "Nedaleko klíčové silniční křižovatky u Bickse, 25 km na východ od Budapešti, narazila na silnou linii protitankových a kulometných stanovišť, obsazených vojáky sovětské 41. gardové střelecké divize. Pěchota SS čas od času na postavení zaútočila, ale Sověti nepovolili a útok se zastavil."
Aby tuhle pevnou sovětskou obranu obešel, rozhodl velitel tankového pluku divize Viking, podplukovník Fritz Darges, který vedl tuhle "Bojovou skupinu Darges, aby nalezla nějaké slabé místo v sovětské obraně." Uprostřed noci se podařilo prolomit slabě obsazený úsek sovětské obranné linie. Bojová skupina Darges potom překvapila sovětskou kolonu" a zničila 12 nákladních aut, čtyři kanóny ráže 122 mm, čtyři protitanková děla ráže 76 mm a značný počet zásobovacích vozů tažených koňmi. Darges a jeho muži se nezastavili a zaútočili na hrad Regis, vypínající se na strategicky výhodném kopci, dva kilometry severozápadně od Biscske. Tamní sovětská posádka ustoupila, ale do oblasti už spěchaly posily, aby se znovu zmocnily postavení, obsazeného Němci."
A právě zde je popis oné německé úporné a krvavé obrany:
"Dargesova jednotka zaujala postavení, které mohla bránit ze všech stran; pálila na nepřátelské zásobovací kolony na silnici pod sebou a odrážela soustředěné sovětské útoky obrněných i pěších sil. "Bojová skupina Darges se úspěšně bránila sovětským útokům po tři dny." Okolo hradních zdí nádvoří zuřily urputné boje muže proti muži a granátové souboje nablízko. "Bojovou skupinu Darges" nakonec v noci 7. ledna 1945 zachránily jiné jednotky ze stejné mateřské divize SS Viking. " Ve sněhu okolo hradu stálo mimo další techniky i 30 sovětských tanků, spálených a zčernalých kouřem... (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku a v Budapešti, je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - též s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 338., 339., /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 351, 352 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944, 45. Č 19.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944, 45. Č 21.

Do oblasti Bickse, přicházeli další a další sovětské jednotky a nejvyšší velitelé, generál Wöhler, velitel skupiny armád Jih a generál Balck, velitel německé 6. A a velitel maďarské 2. A začali chápat, že průnik ze severu, ve směru jihovýchodním na Budapešť bude málo pravděpodobný. Proto generál Wöhler nařídil generálu Balckovi, aby dal na jihu pokyn svým armádám, aby zaútočili mohutným úderem na jihu směr Szekesfehervar.
A maršál Malinovskij byl zase nucen přemisťovat své mechanizované jednotky ( ze severu na jih), aby mohl čelit nově vznikající hrozbě. Jenomže to už útočila vojska německo-maďarská, 3. td a 23. spolu s maďarskou 4. jezdeckou brigádou a podařilo se jim zatlačit zpět sovětský 20. gardový střelecký sbor a část 7. gardového mechanizovaného sboru. Ale německý útok se brzy zastavil na důkladně připravené druhé linii sovětské obrany.
Když tedy ztroskotal ten jižní útok, nařídil generál Wöhler generálu Balckovi, aby učinil pokus o průnik nikoliv na východ, ale na sever, kde budou možná lepší podmínky. "Divize Viking byla stažena z fronty před Bicske a přesunuta na sever (tenhle manévr i podle východní historiografie zamotal velice Sovětům hlavu, také si jej z východního pohledu vysvětlíme a popíšeme - má poznámka), kde se soustředila na levém křídle německé 96. pd, jižně od Ostřihomi. Dne 10. ledna 1945 v 22,30 hodin napadla divize SS Viking obranná postavení sovětské 86. gardové divize. Útok Sověty opět dokonale zaskočil. Na pomoc otřesené sovětské divizi přispěchaly jednotky sovětského 2. gardového mechanizovaného sboru, aby se pokusily zlikvidovat německý průlom, ale útočící esesáky nebylo v té chvíli možno zastavit."
Jak později vypověděli přeživší esesáci divize SS Viking, "měli přátele v obklíčené Budapešti." Konkrétně jeden SSman, člen divize Viking, který byl raněn na počátku těchto bojů napsal: "Moje zranění není nijak bolestivé. Chci se vrátit k jednotce, protože znám generálmajora Jochema Rumohra, velitele 8. jezdecké divize SS, a velmi si přeji mu pomoci.
Útoky divize SS Viking pokračovali. Dne 12. ledna 1945 dobyla divize Viking ještě Pilisszentkereszt. Příštího dne už byly jednotky na čele divize 21 kilometrů od maďarského hlavního města Budapešti. "Zdálo se, že úspěch je na dosah: z jednoho kopce už vojáci SS mohli dalekohledem spatřit budapešťské věže."
A pak se stalo něco naprosto nevysvětlitelného a nepochopitelného "Třináctého ledna 1945 ve 22,00 hodin obdržel velitel 4. ts SS generál Herbert Gille rozkaz z velitelství Skupiny armád Jih přerušit útok. Když Gille seznámil svoje vojáky s obsahem zprávy, byli ohromeni. "Jsem přesvědčen, že odlehčovací útok /na severu/ by byl úspěšný," vzpomínal později Fritz Darges.
"Vojáci na čele naší útočné jednotky už dalekohledem viděli panoráma města. Byli jsme zklamáni a nemohli jsme uvěřit, že byl útok zastaven. Naše morálka byla skvělá a věděli jsme, že následujícího dne budeme moci naše kamarády vysvobodit."
Generál SS Gille byl stejně překvapen a nazloben jako generál Darges. Žádal generála Balcka a generála Wöhlera, aby rozkaz odvolali, ale marně. "Nejvyšší místa (tj. Hitlerův hlavní štáb) zhodnotila situaci tak, že severní útok vyčerpal své možnosti a nelze od něj očekávat žádný rozhodující přínos. V přímém rozporu s německou ofenzivní doktrínou, která zdůrazňovala, jak důležité je spolehnout se na úsudek podřízených operujících přímo na místě, dostal 4. ts SS pokyn zaujmout nová postavení na jihu v blízkosti Blatenského jezera. Odtamtud provedou další úder s cílem rozbít obležení Budapešti. Hitler také plán obohatil o nový aspekt. Nejenže měla být zachráněna Budapešť, ale také měla být zničena většina sovětské 4. GA a 46. A... (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku a v Budapešti, je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - též s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 340,341., /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 352, 353 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.)."
Také východní historiografie popisuje, a to obsáhleji než západní, stejné období - od 4. do 13. ledna 1944 - boje okolo Budapešti a v Maďarsku podobně, jako ta západní. Zazní zde opět vedle statečnosti Sovětských vojáků a důstojníků, a to až za hranici vlastního, a vlastně skutečného sebeobětování života v obraně, i špatná práce sovětských zpravodajců a průzkumu všeho druhu, která vedla až k onomu obětování života vojáků. Zmatkům v řadách RA, které svými manévry vyvolaly německé štáby (při provádění taktických manévrů tankovými silami v německé Operaci Konrad I, později i II. a III., viz opět úvodní mapu. Ty zmatky v sovětských řadách budou zvláště v Operaci Konrad III.), když, jak bylo napsáno výše provedly převezení svých obrněných jednotek ze severu na jih a z jihu na sever a opět zpět a následné útoky na znovu nepřipravené sovětské jednotky (Konrad III). Postupná materiálová převaha Rudé armády, včetně převahy v živé síle vedla pak stejně v únoru 1945 k vítězství Rudé armády, jen bohužel to vítězství bylo velice krvavé.
Poslechněme co východní historiografie píše o 4. lednu 1945 a v dalších dnech o bojích v Maďarsku a okolo Budapešti. Nejprve cituji o bojích do 3. ledna 1945 včetně, při německém odlehčovacím útoku spuštěném s cílem prorazit obklíčení Budapešti a zachránit obležené:

"Důležitou úlohu při odrážení prvního nepřátelského úderu měl útok 2. Ukrajinského frontu.
Na rozkaz hlavního stanu ze 4. ledna 1945 zaútočila 6. GTA a 7. GA z prostoru Kamenice nad Hronom podél severního břehu Dunaje ke Komárnu s cílem zmocnit se u Komárna přeprav přes Dunaj. Tankové svazky měly proniknout do týlu komárenského nepřátelského uskupení (tedy hodně na severu - má poznámky. Část sil 3. Ukrajinského frontu měla současně zaútočit z prostoru Bicske směrem na Nezsmély-Komárno ( z jihu na sever - má poznámka) a zničit spolu s 2. Ukrajinským frontem nepřátelské uskupení útočící na Budapešť (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 1.)."

A 6. ledna 1945 se skutečně podařilo sovětské 6. GTA, v součinnosti se 7. GA pro Němce také nenadálým nočním útokem bez dělostřelecké přípravy prolomit německou obranu na řece Hron a útočit směr Komárno. "Když sovětská rychlá vojska pronikla 7. ledna do tohoto prostoru, ohrozila týl a bok nepřátelského uskupení útočícího na Budapešť. Hitlerovci se snažili zadržet útok 2. Ukrajinského frontu a přesunuli tam své zálohy, které chtěli poslat do prostoru na jih od Dunaje, aby rozvinuli útok na Budapešť. Mezi řekami Hronem a Nitrou vzplanuly urputné boje. Nepříteli se podařilo poněkud zatlačit sovětská vojska. Večer 13. ledna 1945 přešla sovětská vojska do obrany na čáře Čata-Karva.
3. Ukrajinský front zadržel 6. ledna fašistická vojska útočící na Budapešť, ale pro nedostatek sil nemohl přejít do útoku. Rozkaz hlavního stanu nebyl tedy splněn. Přesto měly operace 2. Ukrajinského frontu na komárenském směru svůj význam, protože nepřítel se obával, že sovětská vojska proniknou do boku a týlu uskupení na jih od Dunaje a byl proto nucen k odražení sovětského úderu vyčlenit značné síly a zastavit útok na Budapešť.
Prvním úderem (Operace Konrad I. - má poznámka) nedosáhlo německé fašistické velení podstatného úspěchu. Ale přesto se nevzdalo úmyslu zmocnit se Bicske a rozvinout útok na Budapešť. Ponechalo téměř beze změny sestavu skupiny vojsk na směru prvního úderu a soustředilo v prostoru výběžku na jih od Móru novou Údernou skupinu, skládající se ze tří tankových divizí a jedné jezdecké brigády. Z tohoto prostoru chtěli hitlerovci zaútočit na sovětská vojska ve směru na Zámoly, spojit se s hlavními silami útočícími ze severu na Bicske a společně s nimi pokračovat na Budapešť.
Druhý nepřátelský úder (Operace Konrad II. - má poznámka) na rozdíl od prvního sovětská vojska nepřekvapil. Na úseku nepřátelského útoku se bránil 20. gardový střelecký sbor pod velením generálmajora N. I. Birjukova. Sbor byl dostatečně připraven k obraně. Za jeho bojovou sestavou v hloubce do 10 km byla rozmístěna armádní záloha - 7. mechanizovaný sbor. Přestože nepřítel měl značnou převahu v silách a prostředcích (v lidech 3násobnou, v dělech a minometech 3,6násobnou a v tancích 6násobnou), postoupil za 5 dní útoku (7. - 11. ledna) jen o 6-7 km. Úder 3 německých td odrazil 20. gardový střelecký sbor společně se 7. mechanizovaným sborem, aniž byly zasazeny frontové zálohy. Oba sbory odrazily během tří dnů přes 30 nepřátelských útoků a zničily přes 100 tanků. K úspěchu značně přispělo to, že na úseku průlomu bylo včas soustředěno 10 protitankových, minometných a dělostřeleckých pluků. Dne 12. ledna byl nepřítel nucen přejít do obrany.
Při odrážení druhého úderu v prostoru Zámoly se zvlášť vyznamenali vojáci 5. gardové výsadkové divize. Dne 11. ledna útočilo na postavení divize 100 nepřátelských tanků se dvěma pluky motorizované pěchoty. Fašisté s velkými ztrátami obsadili Zámoly a odřízli dva pluky od ostatních sil divize. Ale sovětští vojáci neztratili odvahu. Rota pod velením poručíka V. A. Korobijnikova z 2. střeleckého praporu 11. gardového výsadkového pluku odrazila útok několika fašistických tanků s pěchotou. Vojáci zahynuli, ale nepřítel neprošel (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 265 386, sp. 5,l. 102). Hrdinně si počínal velitel čety 1963. protitankového dělostřeleckého pluku podporučík S. I. Jermolajev. 18 nepřátelských tanků proniklo bojovou sestavou pěchoty a přiblížilo se k postavením pluku. V krátkém čase se 9 tanků vzňalo. Ale dělostřelci měli velké ztráty. Z celé čety zůstal na živu jen velitel podporučík Jermolajev, raněný krvácející. Na neohroženého důstojníka se řítil fašistický tank. Jermolajev popadl protitankový granát, ale pro silné krvácení a povahu zranění na ruce jej nemohl hodit. Proto vzal do každé ruky jeden granát a vrhl se pod tank.. Nastal výbuch a tank byl zneškodněn. S. I. Jermolajev byl jmenován hrdinou Sovětského svazu (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 265 386, sp. 5,l. 102 -104.)."
Příště Operace Konrad III.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“