Maďarsko 1944. Č 10.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Maďarsko 1944. Č 10.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944. Č 10.
Předválečná ČSR

Obrázek


i s územím Podkarpatské Rusi v období od 1920 do roku 1938.
Londýnská vládní delegace v čele s ministrem Františkem Němcem pak bez svých dvou členů, Uhlíře a Drtiny odletěla do Lvova a odtud do Przemyslu dne 27. října 1944. Z Przemyslu pak po krátké zastávce pokračovala do Turky, kde tehdy sídlilo hlavní velitelství 4. Ukrajinského frontu, kterému velel generál Petrov, kterému člena vojenské rady dělal nechvalně známý generál Mechlis. Právě do kompetencí člena vojenské rady tohoto frontu Mechlise patřily veškeré otázky politických záležitostí včetně správy na osvobozeném území i tehdejší Podkarpatské Rusi.
A zde československá vládní delegace, již při prvním vstupním rozhovoru s Mechlisem vycítila, že generál se snaží klást jejich činnosti do cesty všemožné překážky....
Mechlis totiž již na počátku odevzdal vládní delegaci do správy nikoliv celé osvobozené území Podkarpatské Rusi vzdálené 100 km od fronty (dle vojenské části československo-sovětské smlouvy, podepsané v květnu 1944), ale pouze několik nejvýchodnějších okresů. Zároveň hned z počátku stanovil hranici, kterou žádný z členů vládní delegace nesměl překročit bez povolení. Delegaci zároveň vydal zákaz, že se nesmí stýkat s civilním obyvatelstvem za demarkační čarou, která ohraničovala území odevzdané do správy československých orgánů.. Nařízení zároveň požadovalo, aby vládní delegace nezabraňovala Podkarpatorusům ve vstupu do Rudé armády. Jedním slovem - Diktát!!!
Velitelství 4. Ukrajinského frontu totiž v rozporu s mezivládní dohodou z 12. prosince 1943 (což byla základní československo-sovětská dohoda o vzájemné spolupráci, podepsaná dne 12. prosince 1943. Její vojenská část byla podepsána 8. květnu 1944, (základní informace o obou smlouvách viz na Wikipedii zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk ... A1_smlouva ) narušilo suverenitu tohoto československého území tím, že v něm rozvinulo letákovou kampaň agitující pro vstup do Rudé armády!!! Mechlisův zákaz šel ještě však dál - Zakázal vládní delegaci "rovněž přímý radiotelegrafický styk s československou vládou v Londýně (takže generál Hasal-Nižborský /zde viz foto

Obrázek

a základní data o generálu Hasalovi
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Hasal
a další základní údaje z jeho života:
http://www.vets.estranky.cz/clanky/gale ... hasal.html
/ musel později s velkým rizikem používat vysílaček umístěných na džípech, aby mohly rychle měnit místo vysílání, dříve než budou zaměřeny)." Zároveň Mechlis přidělil československé vládní delegaci jako styčného důstojníka plukovníka NKVD, který, jak se záhy ukázalo, měl jediný a hlavní úkol - kontrolovat veškerou její činnost (historickým podkladem pro řečené informace je zde: (historickým podkladem pro informace je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich Praha 1992. a také pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 351.).
Dne 1. listopadu 1944 odeslal ministr František Němec jménem svým i ostatních členů vládní delegace pozdravné telegramy jak prezidentu Benešovi do Londýna, tak předsedovi vlády ČSR v Londýně Msgre. Šramkovi a také maršálu Stalinovi. Ten samý den však "zchladil radost", jak Němce, tak členy delegace a vůbec vládní kruhy, Zdeněk Fierlinger, který jim sdělil, cituji:
"Byl jsem na Narkomindělu důvěrně upozorněn, že zmínka o převzetí administrativy, v níž (ministr) Němec užívá dokonce ruského výrazu, ´prinjal vlasť ´, neodpovídá skutečnosti a podmínkám naší smlouvy. Také zde nepovažují příjezd prezidenta nebo vlády za aktuální, neboť ´Karpatská Ukrajina´je dosud válečnou zónou...!"
A již také 5. listopadu 1944 se ministr František Němec dozvěděl, že sovětské vojenské úřady nařídily nábor do Rudé armády. Generál Hasal o skutečnosti náboru do RA na území Podkarpatské Rusy již informoval generála Píku (viz zde foto

Obrázek

generála Heliodora Píky), který okamžitě poslal do Londýna zprávu s úplnou citací ruské vyhlášky. Píka zároveň žádal vyjasnění u vrchního velení RA. President Edvard Beneš, "intervenoval dne 13. listopadu 1944 prostřednictvím sovětského velvyslance v Londýně V. Z. Lebeděva sovětskou stranu."
Reakce?:
"Sovětský lidový komisař zahraničních věcí V. M. Molotov ve své odpovědi žádal čs. vládu, aby se proti náboru nebránila. Beneš opakovaně upozorňoval, že je to v rozporu s československými zákony" /ten silnější, - SSSR - si pak dál pokračovalo v tom co chtěl - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich Praha 1992. a také pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 351., 352 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).
Velmi slabou reakci na konání sovětských úřadů projevil i tehdejší velvyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger, tehdy ještě sociální demokrat (něco víc o něm viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Fierlinger
), který se jen tak při rozhovoru se Zorinem na "záležitost jen zeptal"! No a Zorin mu také jen tak mimochodem odpověděl na nábor do RA na Zakarpatské Ukrajině slovy, že: "není třeba tomu přikládat význam, jde o opatření místních vojenských úřadů, které patrně nechtěly odmítat a priory dobrovolníky hlásící se do Rudé armády a poskytovaly jim informace, kde se mají hlásit (naprostá, věrolomná lež, jak se za chvíli dál přesvědčíme.... A nebude jen u takovéto nehoráznosti - má poznámka)". A Fierlinger prý tehdy přijal Zorinovo vysvětlení bez jakýchkoliv dalších námitek - a bylo...!
Mobilizace do čs. armády byla vyhlášena na čs. předválečném území Podkarpatské Rusi v období od 13. do 22. listopadu 1944. A tahle mobilizace, dle československých zákonů, celou situaci na Podkarpatské Rusi naprosto uvedla do varu a úplně vše vyhrotila! Sovětská strana zasáhla tvrdě. Rodiny mobilizovaných byly perzekuovány - byly jim upírány příděly. Příděly potravin a všeho potřebného, které rodiny "dobrovolníků do RA" dostávaly (či-li vydírání - má poznámka). Za asistence místních orgánů NKVD se začalo rozvíjet hnutí za připojení Zakarpatské Ukrajiny k SSSR !
Generál Píka do Londýna hlásil, cituji: "Celou akci vedou s poručíkem Turjanicou komunističtí předáci. Podle mnohých hlášení a protokolů od velitelství osvobozeného území se dá jasně konstatovat, že obrat na Podkarpatské Rusi byl směle a i násilně vyvolán sovětskými orgány NKVD, trpěn a podporován armádním velitelstvím a prakticky veden komunisty a poddůstojníky."
Zde pak pan Karel Richter na str. 352, své knihy konstatuje, cituji:
"Čs. orgány byly bezmocné. Neměly přístup do operačního pásma."
Němcův politický poradce zaslal v dané době do Londýna prostřednictvím kurýra a také Píkovou "utajenou" radiostanicí zprávu: "Situace politická je taková, že vládní delegace je bez moci vnitřní, vnější i exekutivní. Národní výbory se osamostatnily. Dnes nově ustanovený zemský výbor se prohlásil za vládu a jakékoliv spojení s delegací přerušil a styk s námi také zakázal, ať v úředních záležitostech nebo v osobních. Provádí se to někdy velmi ostře. Jsem přesvědčen, že Podkarpatská Rus je definitivně ztracena.
A hned je zde také vysvětlena jedna velice důležitá záležitost, která nesmí být v celé historii těchto dnů, či 14 dní, opomenuta, cituji:
"Československá vláda v té době však k překonání odmítavých stanovisek britských a amerických (tomu rozuměj tak, že Britové ani Američané s postupem SSSR na Podkarpatské Rusy nesouhlasili a verbálně, ale jenom verbálně, vše sovětským představitelům dávali najevo, což naši představitelé věděli a byli rádi, ale to bylo asi tak vše) byla nucena ustupovat sovětským tlakům, protože potřebovala sovětskou podporu například v záležitostech odsunu maďarského obyvatelstva, československého podílu na dunajských přístavech a jiné...!"

A tak se bez znalosti sovětských historických archivů (a není to nikde ani v "Matce historiografie SSSR - Velká vlastenecká válka svazek 3, 4, 5".) , zvláště archivu NKVD, vkrádala do naší historiografie myšlenka - "Možná že opravdu nešlo o akci vlády, nýbrž o ukrajinský nacionalismus a o akci vojenského a politického vedení. Buď jak buď, není jasné, zda SSSR hrál dvojitou hru anebo zda docházelo k změně v jeho politice." ( historickým podkladem pro informace je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 352, 353 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).

Prezident dr. Edvard Beneš v řečené době před svým tajemníkem řekl, míříc k smlouvě z prosinec 1943, cituji: "Rád bych věděl, zda to Stalin myslel upřímně v roce 1943, nebo zda nás jen chtěl oklamat."
I jen povrchní znalec historie ví, že Stalin klamal, a že uměl přesvědčivě klamat.
Situace se na Podkarpatské Rusi vylepšila pro čs. vládní a vojenskou správu jen trochu, a jen na malé období, pokud za zlepšení budeme považovat, že jako působiště bylo pro vládní delegaci ČSR určeno město Chust. Tehdejší člen vládní delegace generál Hasal pak se svou skupinou vyšších důstojníků zřídil velitelství osvobozeného území a ihned začal organizovat čs. armádu. Na rozkaz generála Hasala přijel dne 5. listopadu do Sevljuše kádr československého náhradního pluku a týž den byli ustanoveni vojenští velitelé v Chustu, Sevljuši, Volovém, Rachově a Ťačevu. Hned 7. listopadu byl zahájen nábor dobrovolníků do československé armády a od 13. listopadu byla v jednotlivých okresech vyhlášena mobilizace. Zřizována byla doplňovací a výcviková střediska.
Jenomže hned po instalaci orgánů začali místní sovětští velitelé, ale hlavně příslušníci NKVD zasahovat do většiny, né-li do všech ustanovení místních a okresních NV (Národních výborů). Ihned začali po dobrém i po zlém odstraňovat stoupence čs. demokracie a jakékoliv sounáležitosti s Československem a nahrazovali je protičeskoslovensky orientovanými komunisty... ( historickým podkladem pro informace je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 353 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět textu je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.)!
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944. Č 10.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944. Č 11.

Příslušníci místních sovětských vojenských orgánů a příslušníci místních složek NKVD podnikali doslova "zastrašovací akce proti československy smýšlejícím Podkarpatorusům, zatýkali je a odvlékali do Sovětského svazu. Zakládali všude komunistické organizace (ale strany bolševiků UKS) a přísliby různých výhod lákali, ale i nutily občany, aby do nich vstupovali. Narušovali probíhající mobilizaci tím, že bránili jejímu provádění a snažili se mobilizovat občany do Rudé armády." ( historickým podkladem pro informace je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 353 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět textu je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).
Okolo 12. až 13. listopadu 1944, ale hlavně pak koncem druhé dekády a v třetí dekádě listopadu, byla již situace pro čs. vládní orgány na Podkarpatské Rusi přímo katastrofální.
Nejhorší pro všechny československy smýšlející lidi ve státní správě bylo, že - "Veškeré protesty vládního delegáta Němce i osobní intervence u velitele 4. Ukrajinského frontu byly bezvýsledné. Generál Mechlis (viz zde foto

Obrázek

politruka 4. Ukrajinského frontu generála Mechlise, viz zde ve spodní části článku také o 4. Ukrajinském frontu, kde je člen vojenské rady Lev Zacharovič Mechlis:
http://www.ukrajinci.cz/cs/ukrajina/det ... slovensko/
) bděle dohlížel na každý krok velitele 4. Ukrajinského frontu generála Petrova, na nějž zlovolně donášel Stalinovi, zařídil ignorování všech stížností a protestů. Zjevné přehmaty sovětských orgánů byly hlavně jeho zásluhou oficiálně tolerovány. Mechlis se také důrazně dožadoval, aby vládní delegace souhlasila se vstupem Podkarpatorusů do Rudé armády. Vládní delegace na doporučení generála Hasala jeho požadavek kategoricky zamítla".
Generál Hasal na požadavek generála Mechlise, dle dalších přítomných svědků, klidným hlasem přímo odpověděl, cituji: "Žádáte po mně nemožné, pane generále. Povolení ke vstupu do cizí armády může udělit jenom prezident republiky."
A dostupné historické prameny vycházející i ze státních protokolů pak říkají, že to byl právě generál Mechlis, člen vojenské rady 4. Ukrajinského frontu, kdo byl "hlavním strůjcem toho, že velení 4. Ukrajinského frontu porušovalo a v podstatě neuznávalo československo-sovětskou dohodu o správě osvobozených území (vojenská část dohody podepsané 8. května 1944 - má poznámka)."
Dne 26. listopadu 1944 pak protičeskoslovenský postup sovětských orgánů na území Podkarpatské Ukrajiny, jako na území patřící před válkou ČSR vyvrcholil!
Dne 26. listopadu 1944 "svolali sovětské orgány, pečlivě zrežírovaný sněm představitelů KNV (Krajských národních výborů), do nichž byli předem plánovitě prosazeni komunisté protičeskoslovenského smýšlení. Sněm, který se konal v Mukačevě a k jehož jednání nebyl připuštěn nikdo z vládní delegace, odhlasoval rezoluci žádající připojení Podkarpatské Rusi k Sovětskému svazu. Sněm také zvolil Národní radu Karpatské Ukrajiny v čele s bývalým příslušníkem československého 1. armádního sboru, který byl před časem přidělen k vládní delegaci a nyní zběhl, Ivanem Turjanicou
( historickým podkladem pro informace je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 353, 354 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět textu je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).
Je zcela zřejmé a potvrzené, že československá Vládní delegace na čele s ministrem Františkem Němcem, "zaslala 4. Ukrajinskému frontu protest. Dostalo se jí odpovědi, že Sovětský svaz nemůže bránit spontánnímu přání rusínského lidu!" A ihned poté všechny sovětské orgány ještě více zesílily svou sabotáž činnosti vládní delegace. Rozkazem velitele 4. Ukrajinského frontu byla zcela neoprávněně zrušena čs. štábní rota v městě Chustu. Náhradní pluk i ženijní rota z Krivé byly odveleny k čs. 1. Armádnímu sboru do Humenného. Generál Hasal, zastupující v té době ministra Františka Němce, který jednal se Sověty v Moskvě, zaslal generálu Petrovovi protest: "Velitelství osvobozeného území bylo zřízeno zvláštním rozkazem prezidenta Československé republiky, aby plnilo v rámci působnosti vládního delegáta vojenské úkoly stanovené v sovětsko-československé úmluvě ze dne 8. května 1944. Uvedené úkoly může však toto Velitelství plniti jedině tehdy, jestliže má k tomu předepsané orgány, mezi něž patří především štábní rota jako nejnutnější velitelský orgán. Rozpuštění této jednotky znamená prakticky úplné znemožnění činnosti Velitelství osvobozeného území a rovná se ve skutečnosti jeho likvidaci." (Historickým podkladem pro informace je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich Praha 1992. a také pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 353., 354 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).
Kopii jak svého, tak i sovětského telegramu odeslal generál Hasal i generálu Píkovi, který jej předal přímo prezidentu Benešovi. Na vědomí vše dostal i ministr národní obrany a též samozřejmě i vládní delegát ministr František Němec. Generál Hasal ještě k telegramu připojil sdělení: "Jde o případ zásadní politické důležitosti. Prosím proto o urychlené projednání případu s příslušnými činiteli. Dále je nezbytně třeba vyjasnit výklad úmluvy ze dne 8. 5. 1944..."
Ministr Němec již předtím oznámil československému velvyslanci v Moskvě Fierlingerovi, že obdržel dne 1. prosince 1944 dopis od Národní rady Karpatské Ukrajiny, který se odvolával na usnesení mukačevského sjezdu o vystoupení Karpatské Ukrajiny ze svazku ČSR a o zvolení Národní rady jako nejvyššího a jediného orgánu ústřední vlády Karpatské Ukrajiny.
Z toho důvodu Národní rada, jak se psalo v tomto dopise, vyzývá ministra Němce a jeho civilní i vojenskou správu, aby opustili území Karpatské Ukrajiny do tří dnů... Jestli se nepodřídí tomuto kategorickému usnesení, bude Národní rada přinucena učinit další opatření se všemi z toho plynoucími důsledky.
Tedy ultimáta jako od nepřítele...!
A protože tahle Národní rada Karpatské Ukrajiny měla sídlo ve vojenské části (100 km vojenského pásma) území, které dle smlouvy obhospodařovala RA, odpovědnost a vyřizování všech záležitostí bylo na sovětském vrchním velení. A proto musel ministr Němec vše projednat s velením RA. V odpovědi Národní radě se dovolával toho, že činnost vládního delegáta odpovídá československo-sovětské smlouvě, že je ochoten spolupracovat s Národní radou, avšak zaujmout stanovisko k rezoluci mukačevského sjezdu může pouze československá vláda po dohodě s vládou SSSR.
Dne 11. prosince 1944 přiletěl ministr František Němec s Josefem Valem do Moskvy a po dvoudenních poradách a rozhovorech na velvyslanectví i lidovém komisariátu zahraničí SSSR odeslal do Londýna zprávu: "Při našem příjezdu (myšleno na Podkarpatskou Rus - má poznámka) se obnova republiky zdála věcí nespornou. Ve 14 dnech situace naprosto změněna. Hnutí pro připojení k Sovětskému svazu živelné. Spolupráce místních a okresních národních výborů s delegací ze začátku velmi dobrá, po sjezdu mukačevském zastavena. Národní rada dala delegaci třídenní lhůtu pro odchod z Karpatské Ukrajiny.
Národním výborům nařídila přerušení styků s delegací. Po odmítnutí lhůty poslala Národní rada svůj projev pro připojení k Sovětskému svazu prezidentovi...!"
Tyhle popsané události a uvedené obtíže na Podkarpatské Rusy vyvolaly u vládní delegace zmatek a obavy, aby se stejné nestalo na Slovensku...! Ostatně i ve zprávě do Londýna se ministr Němec o svých obavách zmiňuje: "Všichni shodně soudíme, že úpravou poměrů delegace ke slovenské Národní radě jsou dány předpoklady pro zcela jiný vývoj na Slovensku než na K. U. Mezi námi a SNR je naprosto jasno o jednotě státu, zásadě dvou národů a úpravě civilní administrace...."
A president ČSR Edvard Beneš dne 19. prosince 1944 posílal depeši, ve které mu ve shodě s ministerským předsedou ČSR a vládou vyložil svůj názor na postup v podkarpatoruských záležitostech slovy, cituji:

a) Ať se děje co se děje, budeme se držet smlouvy a budeme žádat v Moskvě její uplatnění, ničeho se nezřekneme a od svých práv neustoupíme.

b) Tam. kde bude zabráněno, jak se to děje nyní vám, svých práv se domáhat a je uplatnit, zkonstatujeme to a staneme se pozorovateli a pasivně vyčkáme dalšího vývoje. Byla by chyba užít násilí z naší strany. Jednak nemáme dosti výkonných sil, jednak každou takovou věc vezmou za záminku proti nám a zneužijí ji.

c) Své místo nebudeme opouštět a vytrváme až do krajnosti a při plné naší korektnosti na svém postu a při své povinnosti.
V tomto duchu se obracím na vás i na všechny členy delegace a pány poradce. Zůstaňte na svých místech... vyčkejte instrukce, které vám eventuálně dá vláda..."


Československá vláda v Londýně pak, ze zásadních a principálních důvodů trvala na stanovisku naznačeném spojeneckou smlouvou a dohodou z května 1944 a na tom, že až do mírové konference, musí platit předmnichovská integrita ČSR, a že o zahraničních změnách se bude s konečnou platností jednat až po válce při mírových úpravách...!!!

(Historickým podkladem pro informace je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich Praha 1992. a také pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 353., 354 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944. Č 10.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944. Č 12.

O situaci na Podkarpatské Rusi podal zprávu tehdejší vrchní polní vojenský prokurátor, dr. Jaroslav Němec, který tehdy přijel z Anglie k československému armádnímu sboru. Později popsal své příhody slovy: "Počátkem prosince (1944) se objevil u mne nějaký podporučík, Rusín, tuším s doporučením od majora Záhory.... Podporučík žádal o soukromou rozmluvu. Řekl mi, že nedávno byl na dovolené ve své rodné obci na Podkarpatské Rusi a že se zhrozil. Všude agitace řízená NKVD pro připojení země k SSSR, proti mobilizaci Rusínů do československé armády. Proti československým zájmům a zájmům Rusínů pracují dokonce někteří lidé, které generál Svoboda propůjčil vládnímu delegátu F. Němcovi k usnadnění převzetí správy Podkarpatské Rusi. Typickým příkladem je ppor. Ivan Turjanica, jehož článek z 28. října 1944 v ´Zakarpatské pravdě´ ukazuje, co je a oč jde. Přinesl mi výtisk tohoto časopisu a řekl mi, že všichni jeho přátelé a známí na Podkarpatské Rusi prosí, abychom udělali, co můžeme, že oni nechtějí připojení k Sovětskému svazu. Vyprávěl mi, jaké potíže měl na své dovolené zejména s bývalými ´maďaróny ´, z nichž se stali nejzuřivější komunisté a lidé, kteří od nich něco potřebují, ať už lístky na potraviny, šatstvo či obuv, ba dokonce i vstupenky do biografu, musí nejprve podepsat listinu o tom, že žádají připojení k Sovětskému svazu, a teprve pak se s nimi jedná."
A pak Dr. Němec napsal, že až po tomto rozhovoru si přečetl Turjanicův článek v tom časopisu a nechtěl věřit tomu co čte. Nechtěl věřit , protože tohle přece nemohl napsat důstojník, který se jako příslušník armádního sboru "dušoval svým československým vlastenectvím?" Byl to naprosto surový článek proti Československu. Posuďme sami, jakým způsobem se Turjanica ptal všech Rusínů, kteří měli číst jeho článek, cituji:

"Přejete si znovu nohu českého četníka na svém hrdle? Chcete se zase nechat ždímat, aby se za vaše peníze stavěly v Praze paláce, anebo chcete raději vzít osud do vlastních rukou a spojit se s Velkou Ukrajinou a se Sovětským svazem?"

Doktor Jaroslav Němec, chtěl jako vrchní polní prokurátor proti Turjanicovi zakročit obžalobou za zločin podle zákona na ochranu republiky, ale tamější polní prokurátor odmítl vydat zatykač. Generál Ludvík Svoboda, na nějž se doktor Jaroslav Němec obrátil, se prý tehdy jen popudlivě rozkřikl: "Nařizuji polnímu prokurátorovi, aby žádný zatykač nevydával. Chcete-li, vydejte si ho sám, ale já pak neručím za vaši bezpečnost v této armádě!"
V popisované době konce listopadu a počátkem prosince 1944 už československá vládní delegace nejen nedostávala do správy žádný další okres Pokarpatské Rusi, ale její činnost byla již omezována i v okresech, které doposud spravovala. Všichni ti branci, kteří již byli zmobilizováni Hasalovým velitelstvím, byli vystaveni šikaně a se stále většími potížemi se jim dařilo dostat se k čs. 1. armádnímu sboru.
Zůstalo ctí ministra Františka Němce a členů vládní komise z Londýna, že nepolevili a i nadále se snažili plnit své úkoly.
"Sovětské vojenské i politické orgány se obávaly, aby v našem odboji nenabyl převahy směr sledující nezávislost Československa jak v oblasti vojenské, tak i v oblasti zahraniční politiky, jak to naznačoval Jan Masaryk ve svém článku uveřejněném v americkém časopisu Nation.
Jan Masaryk v něm vyslovil názor, že Československo se nemá znovu orientovat na kterýkoliv jiný stát a má se zachránit vlastními silami. V Sovětském svazu byl tento článek ostře kritizován jako projev odklonu od těsného spojenectví se Sovětským svazem."
Zejména Sovětům vadily, jak napsal svou myšlenku ve svém hlášení, ministr František Němec: "náběhy k spolupráci s polskou vládou v Londýně, poslední projevy Masarykovy a provádění naší smlouvy více podle litery než podle ducha".

(Historickým podkladem pro informace je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich Praha 1992. a také pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 356, 357, Velká vlastenecká válka, Svazek 4. kapitola XIII, str. 341, a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).
Ministr František Němec, vedoucí československé Vládní delegace z Londýna v celém stavu věcí viděl, "že sovětské orgány postupují v našich věcech poněkud tvrději než u druhých osvobozených národů".
V popisované době se na Podkarpatské Rusi "už nedalo nic zachránit, neboť hnutí pro odtržení republiky, jak prohlašovali shodně Višinskij i Molotov v rozhovorech s našimi představiteli, je v dnešní jeho fázi nutné označit za hnutí lidové a živelné a Sovětský svaz je považuje za výraz národní vůle a respektuje je tak, jak má vůbec respekt před projevy národní vůle slovanských národů. Proti takové argumentaci se nedalo nic namítat, zvláště když byl v Zakarpatské pravdě 24. prosince 1944 uveřejněn dekret Národního výboru Zakarpatské Ukrajiny:
Oparagrafován zněl Dekret takto:

Paragraf 1. Přerušit a napříště zastavit mobilizaci obyvatel Podkarpatské Ukrajiny do československé armády.

Paragraf 2. Podporovat nábor dobrovolníků z obyvatel Zakarpatské Ukrajiny do Rudé armády.

Paragraf 3. Uložit selským, městským i okresním národním výborům, aby učinily opatření k zastavení mobilizace obyvatelstva Zakarpatské Ukrajiny do československé armády a organizovaly jeho nábor do Rudé armády.

Paragraf 4. Tento dekret vstupuje v platnost dnešním dnem a provede jej plnomocník Národní rady pro věci státní bezpečnosti.

Celá tahle nevraživost sovětských orgánů i komunistických funkcionářů vůči všem československým úřadům a vládní delegaci vyústila v útoky ozbrojené komunistické milice na sídlo vládní delegace i budovu Vojenského velitelství osvobozeného území. Orgány Velitelství 4. Ukrajinského frontu nejenže nezakročily proti pachatelům, ale kryly je a československým představitelům neposkytly nutnou ochranu. Prezident Beneš proto ve své depeši z 31. prosince 1944 položil zásadní otázku:

"Souhlasí SSSR s tím, abychom tvořili na svém území svou armádu vlastní, nebo jsou proti tomu a chtějí dovolit jen náš sbor a jiné jednotky výlučně v rámci Rudé armády?
Rozumím-li správně dnešnímu stavu sporu, jsou proti tvoření naší armády, jak oni říkají týlové, chtějí mít vše pod svým velením a dohledem. Či mají toto hledisko jen pro Podkarpatsko a na Slovensku nám překážet nebudou? Anebo i tam budou trvat na svém nynějším stanovisku?"


Marně se před sovětskými orgány snažili představitelé ČSR zdůrazňovat v té době, že jim nejde o nějakou týlovou armádu, která by nebojovala s RA, ale že chtějí budovat co nejsilnější armádu , která by byla kdykoliv schopna účinného boje proti nacistickému Německu. Sovětům však šlo o úplně něco jiného. Sověti "nechtěli připustit oslabení, nebo dokonce ztrátu svého dosavadního vlivu na organizaci a použití československých vojenských jednotek.!!" A tomu byly schopni podřídit vše...!
Také na území Podkarpatské Rusi byla i proto "činnost vládní delegace v rozporu s platnou československo-sovětskou smlouvou zcela znemožněna, přičemž sovětské orgány, které si jinak velice snadno dokázaly poradit s národním hnutím kdekoliv jinde na svém území (viz přestěhování Tatarů a další - má poznámka.), pokud se příčilo politickým zájmům sovětské vlády, se v tomto případě tvářily, že proti vůli podkarpatského lidu (což sami dovedně podnítily) nic nezmohou a že ostatně (což bylo pokrytectví hrubého zrna) jde o vnitřní československou záležitost (přičemž se současně do činnosti československých orgánů neváhaly hrubě vměšovat. Generál Píka se s tímto poručnickým porušováním spojenecké úmluvy ve vojenské oblasti střetával již delší dobu. Jeho projevy nesouhlasu sovětské orgány pečlivě registrují pro poválečné účtování / zde viz něco víc o generálu Heliodoru Píkovi:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Heliodor_P%C3%ADka
a také trochu nekonvenčněji, zde:
http://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=304426
.)"
(Historickým podkladem pro informace je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich Praha 1992. a také pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 358, 359, Velká vlastenecká válka, Svazek 4. kapitola XIII, str. 341, a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“