Maďarsko 1944. Č 4.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Maďarsko 1944. Č 4.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944. Č 4.
Útoky 2. a 3. Ukrajinského frontu

Obrázek

v období měsíců října až prosince roku 1944.
Na konci Č 3. byl popsán stav 2. Ukrajinského frontu a proti stojící nepřítel. Nyní si tedy řekněme další stav před 4. Ukrajinským frontem a některé zvláštnosti v postavení nepřítele, zde tedy u maďarských a německých jednotek.
"Před 4. Ukrajinským frontem stála část sil německé 1. TA a maďarská 1. A ze ´Skupiny armád A´.
Nepřátelská vojska bránící se v severním Sedmihradsku a v Maďarsku před 2. Ukrajinským frontem byla členěna do malé hloubky. Všechny armády Skupiny armád Jih (Süd) kromě německé 6. A byly operačně členěny do jednoho sledu.
Zvláštností nepřátelského uskupení bylo to, že maďarské divize netvořily jeden celek, ale operovaly v sestavě německých sborů. A i když zůstávaly pohromadě, jak tomu bylo u maďarské 2. a 3. A, byli jejich velitelé úplně podřízeni německému velení (takzvané vyztužení "korzetovou jehlicí" - /viz zde u Stalingradu, Bitva o Stalingrad IV. Pád 6. A - v asi třetím odstavci:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=111&t=1918
/ , se používalo ponejvíce po Stalingradu, ale jsou případy, že prokládání jednotek satelitů třeba jen německým dělostřelectvem se používalo i dříve - má poznámka). Kromě toho zaujímaly frontou ´tenkou jako nit´ daleko od Budapešti. V maďarském vnitrozemí nebyla téměř žádná vojska, o které by se mohla vláda opřít v případě, že by se odvážila změnit své vztahy k Německu. Blízko Budapešti soustředilo hitlerovské velení početné tankové síly.
Fašistické velení jednak soustředilo v Maďarsku velké uskupení vojsk a jednak nařídilo urychleně budovat obranné čáry. První z nich se táhla podél pravého břehu Tisy, druhá podél pravého břehu Dunaje s mohutným předmostním opevněním na východním břehu v prostoru Budapešti. Třetí čára měla být budována na maďarsko-rakouských hranicích a na východních výběžcích Malých a Bílých Karpat. Plánovala se také obranná čára mezi městem Érd a Blatenským jezerem a dále až k řece Drávě. Tato čára měla krýt jihozápadní přístupy k Budapešti a naftovou oblast Nagykanizsa. Ženijně byla nepřátelská obrana připravena špatně.
Dokonce i první pásmo mělo jen dva až tři zákopy do hloubky 2,5-3 km (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 4,. kapitola XIII, str. 335 - 336., )."
"Nepřátelské velení chtělo udržet Maďarsko aktivními operacemi. Proto plánovalo zasazení dvou postupných úderů silami Skupiny armád Jih (Süd) v západních oblastech Rumunska a na Sedmihradské plošině a počítalo s tím, že porazí sovětská vojska, která sem pronikla, zatlačí je za jižní Karpaty a uzavře jim cesty do severního Sedmihradska a do Velké nížiny uherské (historickým podkladem pro informace zde byly: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 631, l. 265-266.).
Současně chtělo začít stahovat z Řecka a Jugoslávie vojska ohrožená jednotkami 3. Ukrajinského frontu a bulharskými divizemi, které pronikly k bulharsko-jugoslávským hranicím. Hitlerovské velení zakládalo svůj plán na chybném předpokladu, že sovětská vojska po tak rychlém srpnovém a zářijovém postupu na západ nebudou s to odrazit německé protiúdery a pokračovat v útočných operacích.
Hlavní stan vrchního velení (STAVKA) zhodnotil vojenskou, politickou i strategickou situaci, která se vytvořila počátkem října 1944 na jižním křídle sovětsko-německé fronty, a uložil sovětským vojskům, aby rozdrtila fašistická uskupení v Maďarsku a znemožnila Maďarsku další účast ve válce po boku Německa. Rudá armáda se měla přiblížit k západním hranicím Maďarska a rozvinout útok směrem na Vídeň a do jižního Německa. Tento úkol byl svěřen 2. Ukrajinskému frontu za podpory 4. Ukrajinského frontu (Téměř současně byl dán rozkaz 3. Ukrajinskému frontu k útoku v Jugoslávii. Operace tohoto frontu jsou popsány v jiné kapitole - Kapitola XIV.).
V souhlase s plánem STAVKY měl 2. Ukrajinský front zasadit úder jednotkami ve středu své bojové sestavy z prostoru severozápadně od města Aradu směrem na Debrecín a Nyíregyházu a pomocné údery na křídlech, rozdrtit hlavní síly německé Skupiny armád Jih (Süd), osvobodit východní část Maďarska a dokončit osvobození severního Sedmihradska. Předpokládala se těsná součinnost se sousedními fronty, zejména se 4. Ukrajinským frontem. Ten měl porazit nepřítele v Karpatech, zmocnit se prostoru Užhorod-Čop, proniknout k hornímu toku Tisy a úplně osvobodit Zakarpatskou Ukrajinu, okupovanou Maďary. Operace 4. a 2. Ukrajinského frontu koordinoval zástupce hlavního stanu maršál Sovětského svazu S. K. Timošenko. Je nutno dodat, že ještě, než 2., 3. a 4. Ukrajinský front dostaly své úkoly, bombardovalo dálkové letectvo na rozkaz hlavního stanu důležité vojenské objekty a velké železniční uzly na území Maďarska. Úspěšné splnění bojového úkolu vojsky 2. a 4. Ukrajinského frontu a osvobození Bělehradu vojsky 3. Ukrajinského frontu za součinnosti s Národně osvobozeneckou armádou Jugoslávie mělo vytvořit příznivé podmínky pro mohutný úder na Budapešť.
Na rozdíl od většiny strategických operací provedených v letech 1944-1945 měl útok v Maďarsku tu velkou zvláštnost, že byl připravován přímo během předchozích operací. Je známo, že je velmi obtížné úspěšně zorganizovat takovou operaci bez operační přestávky. Sovětské velení muselo doplnit vojska, vytvořit nová mohutná úderná uskupení, nahromadit potřebné zásoby materiálu, zorganizovat opravu poškozené bojové techniky, uvést do pořádku dopravu na cizím území, řešit otázky civilní správy na osvobozeném území atd. Dík obrovské organizační práci, kterou vykonalo sovětské velení a vojska v závěrečné etapě předchozí operace byly úkoly splněny / zde si neodpustím poznámku - Maršál Žukov ve své autobiografii - Vzpomínky a úvahy I. a II. silně kritizoval sovětskou připravenost a nepřipravenost všech lidí v SSSR na válku. Nefungovala ani organizace, ani vojenská část bojů, ani organizace týlu, či Logistika. Slova to byla hodně příkrá a ostrá, ale on to tak zevnitř viděl. Dokonce přímo napsal, že se naučily bojovat, se vším všudy, až v roce 1943. Již v Bagrationu - červen, červenec a srpen 1944 - byla vidět skvělá vojenská, takticko-strategická připravenost sovětských štábů a ostatních řečených složek - zde v Bagration 1944 V. Rudá armáda Č 1.. v druhé větě
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1964
viz slova o vyspělosti sovětské vojenské vědy. Sověti roku 1944 uměly prostě bojovat. A tak jako řádky o Bagrationu, tak tyto předchozí věty z "Bible sovětů" říkají, že už v roce 1944 uměly i jejich týlové jednotky, dnes Logistika, zvládat přípravy všeho potřebného do budoucích ofenzív. Zcela se změnilo ve prospěch armády nejen plánování, ale i praktické zabezpečení všeho potřebného pro tak náročné druhy boje - mé poznámky./ (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 4,. kapitola XIII, str. 336 - 337., ).
Cílem útočné operace provedené v říjnu 1944 na území Maďarska a později nazvané operací debrecínskou bylo porazit nepřátelské uskupení v prostoru Kluž-Oradea-Debrecín, rozvinout útok na sever směrem na Nyíregyházu-Čop a pomocí 4. Ukrajinského frontu osvobodit prostor Užhorod-Mukačevo (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 240, inv. 73 765, sp. 41/3,l. 2, 12-13, 16-17; sp. 41/9,l. 4.).
Velitel 2. Ukrajinského frontu vyšel z tohoto celkového cíle a rozhodl se zasadit hlavní úder na úzkém pásmu z prostoru jižně od Oradey a severozápadně od Aradu směrem na Debrecín vojsky operujícími ve středu sestavy frontu: 53. A pod velením generálporučíka I. M. Managarova, 6. GTA pod velením generálplukovníka tankových vojsk A. G. Kravčenka a jezdecko-mechanizovanou skupinou generálporučíka I. A. Plijeva. Dvě armády pravého křídla (40. A pod velením generálporučíka F. F. Zmačenka a 7. GA pod velením generálplukovníka M. S. Šumilova) útočily na široké frontě s cílem dosáhnout čáry Surdok-Apahida. 27. A pod velením generálplukovníka s. G. Trofimenka a rumunská 4. A měly za úkol zmocnit se prostoru Kluže, rozvinout útok ve všeobecném směru na Zalau a proniknout do prostoru Simlaül-Silvaniei. Jezdecko-mechanizovaná skupina generálporučíka S. I. Gorškova soustředěná v pásmu 27. A měla zasáhnout do boje z čáry na sever od Kluže. Jejím úkolem bylo proniknout nejpozději třetího dne útoku do prostoru na sever od Zalau a dále útočit na Satu Maru a na Carei. Vojska levého křídla frontu (46. A pod velením generálporučíka I. T. Šlemina a rumunská 1. A) měly úplně osvobodit celé jugoslávské území na pravém břehu Tisy, zajistit tím levé křídlo úderného uskupení a vytvořit předmostí u měst Segedin, Senta a Bečej (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 4,. kapitola XIII, str. 337., )."

Pečlivě připravovaná operace měla být spuštěna dne 3. října 1944, ale útoky musely být přesunuty na 5. října 1944, neboť jednotky, které tvořily hlavní úderné uskupení dosáhly plného zabezpečení vším potřebným, a soustředění všech sil, až k řečenému datu.
Cíle oné, později nazvané - Debrecínské operace - byly skutečně impozantní a dalekosáhlé. Pokud by v daném čase bylo dosaženo všech vytčených cílů na Hlavním směru úderů, znamenalo by to, že vojska frontu proniknou až do prostor západně od Debrecína, k řece Tise. Provedou přitom obklíčení celého německého uskupení, které operovalo proti 4. Ukrajinskému frontu a také pravému křídlu 2. Ukrajinského frontu.
Což by v řečené době zcela měnilo situaci jižního křídla sovětsko-německé fronty.
Ale:
"2. Ukrajinský front zahájil operaci sice za příznivého poměru sil, ale na frontě dlouhé asi 800 km Na tak dlouhé frontě útočilo pouze 63 sovětských a rumunských divizí a vojska dvou opevněných prostorů. Na každou divizi v útoku tak ve skutečnosti ale připadlo 12 - 13 km fronty. Operační hustota vojsk byla tedy přibližně dvakrát menší než při BAGRATIONU, LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ a také JASKO-KIŠINĚVSKÉ operaci. Terén, na kterém se mělo útočit, byl převážně členitý, hornatý a zalesněný, a jen na jih od Oradey se prostírala rovina. To se velmi nepříznivě projevilo na operacích sovětských vojsk. Kromě toho bylo při útoku na tak dlouhé frontě velmi nesnadné velet vojskům.
Podstatnou zvláštností operace bylo, že vojska 2. Ukrajinského frontu musela operovat na území tří států. Vojska pravého křídla měla útočit v severním Sedmihradsku, kde se vytvořila značně složitá politická situace. Sanateskova rumunská vláda a tzv. ´historické´strany zde rozněcovaly národnostní třenice. Vojska ve středu bojové sestavy frontu zahájila bojové operace na levém břehu Tisy v Maďarsku, jehož vláda dále vedla válku proti SSSR, což značně komplikovalo operace Rudé armády na tomto území, a nakonec vojska levého křídla frontu měla útočit ve spojenecké Jugoslávii, jejíž obyvatelstvo sovětská vojska srdečně vítalo (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 4,. kapitola XIII, str. 337., 338. ).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944. Č 4.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944. Č 5.
Útoky Rudé armády do Maďarska od 5. do 29. října 1944, které znamenaly i obsazení

Obrázek

Debrecínu, tedy včetně Debrecínské operace.

Logistika v Debrecínské operaci.

V předchozím bylo již řečeno, že logistika frontů musela za pochodu, v průběhu probíhajících ofenzív, v srpnu a září, zároveň zajišťovat i vlastně budoucí operaci ve směru Debrecín. Což sebou neslo vysoké nároky na plánování a dopravu, vše umocněno i složitými horskými podmínkami. Poslechněme co o všech i dalších těžkostech říkají východní historici: "Na přípravě operace (později nazvané - Debrecínská operace - má poznámka) se značnou měrou podílela týlová zařízení a týlové jednotky (dnes Logistika - má poznámka).
Vojskový týl pracoval ve složitých podmínkách. Bylo nutno nejen uspokojovat běžné potřeby vojsk frontu, ale zároveň při plynulém zásobování vytvořit nutné zásoby pro příští operaci. Plnění tohoto úkolu se ještě zkomplikovalo tím, že front postoupil daleko kupředu a sovětské železnice, které měly širší rozchod, zůstaly 500 - 600 km vzadu. Bylo proto nutné téměř veškeré střelivo, pohonné hmoty i potraviny převážet na autech. Silniční vojska musela postupovat hned za útočícími svazky a rychle obnovovat silnice. Zásluhou usilovné a dobře zorganizované práce silničních vojsk a automobilové dopravy byly už 1. října 1944 ve skladech frontu dostatečné zásoby materiálu (historickým podkladem pro uvedené informace je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 368, l. 23.)."

Debrecínská operace.

Dne 6. října 1944 ráno po krátké dělostřelecké a letecké přípravě přešla vojska 2. Ukrajinského frontu do útoku (myslí se tu přechod do útoku úderného uskupení frontu v Debrecínské operaci. Vojska pravého křídla stejného 2. Ukrajinského frontu pokračovala v útočných operacích i po úplném obsazení Rumunska - historickým podkladem pro informace v závorce je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XIII. str. 338.). Největšího úspěchu hned v prvním dni operace bylo dosaženo na směru hlavního úderu. Zde totiž jednotky sovětské 53. A a jezdecko-mechanizované skupiny generálporučíka Plijeva prolomily již první den operace nepřátelskou obranu, porazily maďarskou 3. A, do večera třetího dne postoupily do hloubky 80-100 km a pronikly do prostoru Karcagu. Sovětská 6. GTA, která měla jen nepatrný počet tanků, však neměla velký úspěch. "Narazila na silný nepřátelský odpor a byla nucena se zastavit na jižních přístupech k silnému uzlu nepřátelského odporu, k městu Oradea.
Vojska sovětské 46. A na levém křídle frontu do 8. října 1944 úplně osvobodila jugoslávské území na východ od Tisy, překročila řeku a vytvořila předmostí u Senty a v prostoru Bečeje. Na pravém křídle frontu byl postup jen nepatrný. Zvlášť silný odpor kladl nepřítel v prostoru Kluže. Sovětské útvary a svazky byly nuceny neustále odrážet nepřátelské protizteče.
Sovětská 5. Letecká armáda frontu pod velením generálplukovníka letectva S. K. Gorjunova přes nepříznivé meteorologické podmínky podporovala útočící vojska a v prvních třech dnech operace uskutečnila přes 1 300 vzletů (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XIII. str. 338.).
Velitel 2. Ukrajinského frontu zhodnotil situaci a 8. října 1944 nařídil, aby vojska ve středu bojové sestavy frontu byla posílena vojsky pravého křídla frontu, aby jezdecko-mechanizovaná skupina generála Plijeva změnily směr hlavního úderu, obrátily se na jihovýchod a udeřily z prostoru severovýchodně od Karcagu na Oradeu z týlu (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 240, inv. 73 765, sp. 41/3, l. 35-38.). Cílem této operace bylo zmocnit se nepřátelského uzlu odporu a dále rozvíjet útok severním směrem. Levé křídlo frontu mělo proniknout k Tise a upevnit se na ní.
Jezdecko-mechanizovaná skupina v součinnosti s 33. střeleckým sborem rozvinula útok a 12. října 1944 osvobodila město Oradeu, důležitý dopravní uzel (33. střelecký sbor se skládal ze dvou sovětských a dvou rumunských divizí: dobrovolnické divize ´Tudor Vladimirescu´a rumunské 3. horské pěší divize - historickým podkladem pro informaci v závorce je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XIII. str. 338.). Sovětský 6. gardový jezdecký sbor (z jezdecko-mechanizované skupiny generála Plijeva) útočil v téže době severovýchodním směrem a přiblížil se k městu Debrecínu.
Úspěšnými operacemi vojsk ve středu bojové sestavy frontu byly přerušeny komunikace, které spojovaly německou 6. A s Budapeští a zároveň ohroženy komunikace německé 8. A a maďarské 2. a 1. A. Německému velení nezbylo nic jiného, než ve dnech 9. - 10. října začít stahovat svá vojska z úseku před pravým křídlem 2. Ukrajinského frontu severozápadním směrem a o něco později bylo nuceno stáhnout vojska i z úseků před středem a levým křídlem bojové sestavy 4. Ukrajinského frontu.
Vojska pravého křídla využila ústupu nepřítele a začala jej pronásledovat. Dne 11. října 1944 bylo osvobozeno správní středisko Sedmihradska Kluž a 12. října dosáhla vojska čáry Rodna-Bistrita-Kluž. Vojska levého křídla frontu vedla ve dnech 9.-11. října boje o rozšíření předmostí na Tise na úseku širokém 80 km, od Segedinu k Bečeji, a 11. října dobyla ztečí důležité politické a hospodářské středisko Maďarska Segedin (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XIII. str. 338, 339.).
Vojska 2. Ukrajinského frontu dosáhla tedy do 12. října 1944 značných úspěchů. Porazila nepřítele na debrecínském a segedínském směru a očistila od nepřítele levý břeh Tisy na jih od Debrecína. V následujících dnech se rozvíjely bojové operace sovětských vojsk ještě úspěšněji. Změněná situace v pásmu 2. Ukrajinského frontu umožnila veliteli frontu, aby vydal nový rozkaz: chránit se na západě vojsky sovětské 53. a 46. A, obrátit jezdecko-mechanizovanou skupinu generála Plijeva z prostoru Oradey na sever, ve směru na Nyíregyházu-Čop a přispět tak k rychlejšímu proniknutí vojsk 4. Ukrajinského frontu do Bodrožské nížiny (na sever od Tisy. Jezdecko-mechanizovaná skupina generála Gorškova měla úderem z prostoru východně od Oradey směrem na Carei-Satu Maru ´přehradit ústupové cesty Klužsko-segedinskému nepřátelskému uskupení, obklíčit je a zničit ´ v součinnosti s vojsky pravého křídla frontu (historickým podkladem pro informace zde bylo: AMO SSSR, f. 240, inv. 73 765, sp. 41/3, l. 80.)."

Únos syna admirála Horthyho, Niklase Horthy.
Po časové ose sem patří jedna důležitá záškodnická akce, kterou na přímý rozkaz Adolfa Hitlera, provedl 15. října 1944, tehdejší major SS Skorzeny ( viz zde

Obrázek

Otto Skorzeny s nejbližšími spolupracovníky v Budapešti 16. října 1944.).
Adolf Hitler dal k dispozici Skorzenymu nejen neomezené pravomoci, kdy dle rozkazu mu měli všichni vycházet vstříc, ale pro závěrečné obsazení budapešťského hradu mu jak říká sám Skorzeny: "Hitler poskytl jeden prapor z Válečné akademie Wiener Neustadt - asi 1 000 skvěle vypadajících dobrovolníků, důstojnických aspirantů; dvě roty tanků Panther a jeden oddíl tanků Goliath (dálkově radiem řízených malých tanků s velmi silnou výbušninou. K dispozici jsem měl samozřejmě také svůj Jagdverband Mitte a výsadkový prapor zbraní SS, který zůstal pod mým velením až do samotného konce. Mě bojové síly doplňovala jedna zpravodajská rota a malý štáb s Adrianem von Fölkkersamem."
Ale Skorzenyho prvořadým a stejně tak prvním cílem bylo unést mladšího syna admirála Horthyho - vůdce Maďarska. Byl to právě mladší syn admirála Niklas Horthy ( starší syn admirála byl stíhacím pilotem a 19. dubna 1942 padl na východní frontě), který vedl vyjednávání s Angličany a Američany, stejně tak jako se Stalinem, i když se SSSR a Stalinem vyjednával zvlášť.
Německé policii v Maďarsku bylo známo, že Niklas Horthy přijal Titova vyjednávače k rozhovorům teprve 10. října a poté v neděli 15. října 1944 v úřední budově ve středu Budapešti, poblíž Dunaje. A Skorzenyho komando jej chtělo nachytat "in flagranti" atak velitel policie a SS jednotek v Budapešti zasáhl 15. října 1944 kolem desáté hodiny dopolední a po skvěle zorganizované akci se podařilo syna admirála Horthyho Niklase Horthy unést a dopravit jej nejprve do Vídně a pak za několik dní též letecky do Berlína.
V noci z 15. na 16. října se i Skorzenymu a jeho jednotkám podařilo obsadit budapešťský hrad s minimálními ztrátami ( viz zde komando Skorzenyho jednotek dne 16. října obhlíží na

Obrázek

budapešťském Hradním vrchu, budapešťském hradě, ráno 16. října 1944, zbraně obránců.) Skorzeny sám napsal - "Ztratili jsme osmnáct mužů - čtyři padli a dvanáct utrpělo zranění / dva mě chybí - jestli se nevypařili při výbuchu, neboť se střílelo z pancéřovek, padlo i pár výstřelů tankových kanónu a děl/. Ztráty byly nepatrné i na maďarské straně: tři padlí a patnáct zraněných."
Zároveň Skorzeny ještě napsal: "Museli jsme se smířit se skutečností: říšský správce tam nebyl. Dozvěděl jsem se, že v 5,45 ráno (16. října 1944 - má poznámka) vyhledal ochranu v domě generála zbraní SS hraběte von Pfeiffer-Wildenbrucha. Hrabě byl dobrým přítelem císaře Viléma II.., jemuž byl mimochodem až překvapivě podoben. Velícímu generálovi nezanechal admirál Horthy žádné rozkazy ohledně obrany hradu" (tolik tedy informace z autobiografie - Otto Skorzeny, Mé velitelské operace, str. 238,239, 242 a 245.).
Další z historických pramenů pak říká, že admirál Horthy ze strachu o osud svého mladšího syna Niklase upustil od všech mírových jednání a zároveň se vzdal vedení maďarského státu. A poté už přímo dodává - "Přímou kontrolu nad budapešťskou vládou převzaly německé úřady, které do čela státu postavily Ference Szalasiho, vůdce maďarské fašistické strany Šípové kříže. Osud Maďarska byl definitivně svázán s osudem Třetí říše ( podkladem pro informace zde byl: Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command - Hitlerova armáda - Vývoj a struktura německých ozbrojených sil v letech 1933 - 1945, Kapitola XXVII. Budapešť 45, Pat McTaggart /s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 328.)."

A nyní již pokračujme dalším vývojem bojů v Maďarsku, kde si řekněme, že - "Na směru hlavního úderu v prostoru mezi městy Oradea a Debrecín, se mezi 13. - 20. říjnem 1944 rozpoutaly prudké boje. Nepřítel se zoufale bránil jižně od Debrecína a snažil se zastavit další postup sovětských vojsk na sever a udržet hlavní komunikační uzly svého karpatského a sedmihradského uskupení (Debrecín, Nyfregyházu a Čop), aby zajistil ústup německé 8. A maďarské 1. A a 2. A (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XIII. str. 339.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944. Č 4.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944. Č 6.

Sovětské jednotky obou jezdecko-mechanizovaných skupin a také 6. GTA spolu s 33. střeleckým sborem úspěšně rozbíjely obranu německo-maďarských oddílů, když útočily na sbíhavých směrech na Debrecín. Večer 19. října Rudá armáda vnikla do města a ráno dne 20. října 1944 bylo počtem obyvatel třetí největší město Maďarska Debrecín dobyto. Němci před ústupem z města Debrecín vyhodili do vzduchu nejen mlýn, ale i závod na opravu železničních vozů, ale i další průmyslové objekty, "rozbořili i mnoho obytných domů, zničili sklady potravin a zásoby surovin. Tisíce lidí zůstaly bez chleba a bez střechy nad hlavou (historickým podkladem pro informace zde bylo: AMO SSSR, f. 240, inv. 68 719, sp. 6, l. 97-99.)."
Rumunské jednotky 40. A a 4. A spolu se sovětskou 27. A na pravém křídle 2. Ukrajinského frontu pak pronásledovaly ustupujícího nepřítele, do večera 20. října 1944, tyto jednotky postoupily o 110 a místy i o 120 km. Dosaženo bylo čáry Sighet-Marghita. Jednotky navázaly bezprostřední styk se sovětskými jednotkami operujícími na debrecínsko-nyfregyházském směru. "Na levém křídle překonávala vojska 46. A nepřátelský odpor a večer 20. října překročila jugoslávsko-maďarskou hranici jihovýchodně od města Baji.
V následujících osmi dnech se vojska částečně přeskupila a urputně bojovala v prostoru Nyíregyházy a Szolnoku. Rychlé skupiny pronikly do prostoru Nyfregyházy a přeťaly ústupové cesty nepřátelským vojskům, která operovala před pravým křídlem 2. Ukrajinského frontu. Německé fašistické velení se snažilo stáhnout svá vojska za Tisu a rozhodlo se zasadit protiúder ze severovýchodu ve směru na Nagykálló-Újfehértó silami německé 8. A a prolomit frontu sovětských rychlých svazků. V prostoru Polgáru se soustředily tři maďarské divize a chystaly se zaútočit proti levému křídlu sovětských vojsk, která pronikla do prostoru Nyfregyházy. Ústup německých vojsk zajišťoval německý 4. ts protiúdery v prostoru Szolnoku.
Dne 23. října 1944 přešel nepřítel do útoku. Ustupující německý 17. a 29. as vtrhly ze severovýchodu do prostoru Nagykálla a Újfehérta a spojily se s německým 3. ts útočícím na východ z prostoru Polgáru. Tím byly přeťaty cesty jezdecko-mechanizované skupině generála Plijeva, která pronikla na sever k Tise. Situace v prostoru Nyfregyházy se zkomplikovala. Po pětidenních bojích na tomto směru byla sovětská vojska nucena 27. října 1944 Nyfregyházu vyklidit. Na szolnockém směru se bojové operace rozvíjely daleko příznivěji.
Dne 25. října 1944 zlikvidovala sovětská vojska 53. A a 7. GA (Sovětská 7. GA byla přesunuta z pravého křídla frontu a musela překonat vzdálenost 450 km.) následky protiúderu v prostoru Szolnoku, očistila východní břeh řeky Tisy a do večera 28. října vytvořila na protilehlém břehu řeky v prostoru Szolnoku tři předmostí. To byl velký úspěch. Nepřátelská obrana na Tise byla narušena.
Vojska pravého křídla 2. Ukrajinského frontu (rumunská 40. A 4. A) překročila v té době rumunsko-maďarskou hranici a dokončila osvobozování severního Sedmihradska.
Vojska levého křídla se 21. října 1944 zmocnila měst Báji a Somboru a do večera 28. října vytvořila mezi Tisou a Dunajem velké předmostí hluboké 20-100 km a široké 120 km. Nepřítel, který věnoval v těch dnech hlavní pozornost prostorům Nyfregyházy a Szolnoku, tu nemohl klást velký odpor (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XIII. str. 339, 340.).
Největším úspěchem Debrecínské operace bylo osvobození severního Sedmihradska a téměř celého území na levém břehu řeky Tisy o celkové ploše přes 27 000 kilometrů čtverečních s 2 300 000 obyvatel. Vojska 2. Ukrajinského frontu postoupila za 23 dní do hloubky 130-275 km, pronikla k řece Tise po celé její délce, na široké frontě jí překročila a vytvořila velé předmostí; v prostoru města Baje pronikla 46. A až k Dunaji. Ke konci operace probíhala fronta na čáře Čop-Újfehértó-Szolnok-Baja. Sovětská vláda a velení 2. Ukrajinského frontu vysoce ocenily bojovou činnost vojáků v této operaci. Za hrdinství a bojové mistrovství projevené v bojích v říjnu 1944 byla 35 522 vojákům, důstojníkům a generálům frontu udělena vládní vyznamenání (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. 48 078, sp. 28, l. 371.).
Při Debrecínské operaci se úspěšně rozvíjela součinnost 2. a 4. Ukrajinského frontu. Vojska 4. Ukrajinského frontu, která 9. září 1944 zahájila Karpatsko-užhorodskou operaci, dosáhla ke konci měsíce sovětsko-československých hranic, obsadila Radoszycký průsmyk a Ruské sedlo a pokračovala v útočných operacích. Úkolem vojsk v říjnu bylo překonat Karpaty a dostat se do prostoru Užhorodu a Mukačeva.
V první polovině října 1944 neměl 4. Ukrajinský front valné úspěchy. Nepřítel využil pro obranu velmi výhodného hornatého a zalesněného terénu i mohutných ženijních objektů v horských průsmycích a kladl zuřivý odpor. Pravokřídelní 1. GA pod velením generálplukovníka A. A: Grečka byla nucena 18. října 1944 útok zastavit. 18. A pod velením generálporučíka J. P. Žuravljova, která útočila ve středu bojové sestavy frontu, obešla pravokřídelním sborem Užocký průsmyk, udeřila na Stavnu, přeťala silnici vedoucí k tomuto průsmyku a přinutila nepřítele, aby jej opustil; levokřídelním sborem obsadila Verecké průsmyky a poněkud postoupila na jih, 17. samostatný gardový střelecký sbor pod velením generálmajora A. I. Gastiloviče vedl na levém křídle frontu bezúspěšné boje v prostoru Körösmezö až do 14. října. Avšak 15. října 1944 začal nepřítel stahovat vojska, protože vojska 2. Ukrajinského frontu pronikla do prostoru Debrecín-Nyfregyháza a ohrozila týly maďarské 1. A.
Sovětský 17. gardový střelecký sbor už 17. října pronikl k Sighetu a příštího dne ho obsadil. Operační situace na frontě se pronikavě změnila. Velitel maďarské 1. A generálplukovník Béla Miklós si uvědomil bezvýslednost dalšího odporu a 18. října přešel k Rudé armádě a vzdal se do zajetí. Německé velení proto urychlilo stažení této armády.
Nejrychleji pronásledoval nepřítele sovětský 17. sbor. Postupoval podél severního břehu Tisy, již 23. října 1944 osvobodil Chust a 25. října dosáhl čáry Iršava-Sevljuš. V téže době vojska středu a levého křídla bojové sestavy 18. A dosáhly čáry Proškov-Svaljava. Rozhodující operace se tedy rozvíjely na levém křídle 4. Ukrajinského frontu. Když sovětská vojska dosáhla zmíněných čar, ohrozily týly německé 1. TA bojující proti pravému křídlu frontu.
Sbory sovětské 18. A pokračovaly v pronásledování nepřítele, 26. října 1944 osvobodily Mukačevo a příštího dne hlavní město Podkarpatské Rusy (Zakarpatské Ukrajiny) Užhorod. Jednotky 17. gardového střeleckého sboru osvobodily 28. října 1944 Čop.
Vojska frontu podporovala v říjnu 8. Letecká armáda pod velením generálporučíka letectva V. N. Ždanova.
Když vojska 2. Ukrajinského frontu dokončovala Debrecínskou operaci, zakončila vojska sovětského 4. Ukrajinského frontu Karpatsko-užhorodskou operaci, pronikla na čáru Starina-západně od Užhorodu-Čop; Tisa tu tvořila hranici mezi 4. a 2. Ukrajinským frontem.

K úspěšným operacím 4. Ukrajinského frontu do značné míry přispěl skvělý a operačně velmi efektivní hlavní úder 2. Ukrajinského frontu směřující z prostoru severozápadně od Aradu na Debrecín s obejitím Oradey (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XIII. str. 340, 341.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“