Maďarsko 1944. Č 1.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Maďarsko 1944. Č 1.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944. Č 1.
Maďarsko roku 1944 ještě se všemi okupovanými zeměmi,

Obrázek

tedy i s Podkarpatskou Rusí, která byla ještě roku 1938 součástí ČSR.
Když nastal podzim roku 1944 měla Rudá armáda na jihozápadním bojišti sovětsko-německé fronty splněny "takřka" všechny úkoly. Do uvozovek jsem dal "takřka", neboť něco přece zbylo. RA vyřadila v pozdním létě a na začátku podzimu roku 1944 z boje satelity Velkoněmecké říše, Rumunsko, které se přidalo k Spojeneckým vojskům a bojovalo na straně Rudé Armády, vyřadila Bulharsko, které pomáhalo na jihozápadním směru a pomáhalo i obranou, čímž došlo k uvolnění jednotek RA, které mohli osvobodit některé oblasti v Jugoslávii, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
. Rudá armáda vedla i útočné operace v Polsku a od prvé dekády října i v ČSR. Většinu jmenovaných států na Balkáně (Rumunsko, Bulharsko "a pomoc Titovově Jugoslávii") osvobodila RA poměrně rychle. Skutečné "tvrdým oříškem" se stal poslední satelit Třetí říše - fašistické Maďarsko, kde RA a později rumunské oddíly musely bojovat 6 měsíců - tedy na podzim roku 1944 a ještě i v roce 1945. Jak říká Bible východních historiků o bojích v Maďarsku - Velká vlastenecká válka, Svazek 4. kapitola XIII, na str. 329.:
"Vysvětlovalo se to houževnatým odporem velkého uskupení německých fašistických vojsk v Maďarsku a politickou situací v této zemi."

Maďarsko v roce 1944.

Jaká byla cesta Maďarska ve II. světové válce?
Maďarsko bojovalo na straně Třetí říše proti SSSR od samého počátku, tedy od 22. června 1941, či-li celé tři roky.
Politicky ovládal Maďarsko admirál Horthy, (něco víc o admirálu bez moře Horthym zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikl%C3%B3s_Horthy
a zde je foto

Obrázek

admirála Horthyho s Adolfem Hitlerem v roce 1938 v době jejich velké slávy a přátelství...)
a jeho fašističtí stoupenci, kteří se přidaly k paktu OSY a postupně se dostaly zcela do područí fašistického Německa. Do roku 1944 padlo na sovětsko-německé statisíce Maďarů. Celých 25 let vládl v Maďarsku fašistický režim, fašistická diktatura admirála Horthyo a jeho stoupenců. "Ve snaze zachovat reakční společenský řád, opíraly se maďarské vládnoucí kruhy o německé bodáky a držely pevně ve svých rukou armádu."
Podnikatelé v průmyslu i v zemědělství, i všechny jejich politické strany, byly od samého počátku zapojeny do války proti Sovětskému svazu, když výrobou pomáhali vlastním i německým vojákům.
K částečnému "vystřízlivění" podnikatelských kruhů, stejně jako intelektuálních, včetně dělnických a rolnických došlo v Maďarsku po porážce maďarských vojsk na středním Donu v zimě roku 1943 ( a také již v době Bitvy o Stalingrad), kdy poněkud poklesla bojechtivost vládnoucí třídy a u některých se projevilo i určité kolísání názorů, "zda stojí na té správné straně." Všeobecně však, s neztenčenou měrou, pokračovalo Maďarsko, jako satelit Třetí říše, ve válce.
Sama východní historiografie píše ve svých podkladech, že fašismus prostoupil celou maďarskou společnost, včetně komunistické opory dělnických a rolnických vrstev (dokonce se jediná komunistická strana sama rozpustila, což se za chvíli dozvíme, ale nebyla v rozpouštění stran v Maďarsku sama, ani první.... Rozpuštění jediné komunistické strany , která se až za několik týdnů přeměnila v ilegální - "Strana míru /Békepárt)"/, je velice silně východními historiky kritizováno, a to nejen za špatný výběr doby rozpuštění, jak si za chvíli řekneme): cituji:

"Fašistickému režimu se podařilo na určitou dobu infikovat nacionalismem a šovinismem značné vrstvy městské drobné buržoazie, rolnictva, inteligence a dokonce i část dělnictva.
V tomto procesu sehrálo svou úlohu pravé křídlo ´Nezávislé malorolnické strany (Független Kisgazdapárt) a sociálně demokratické strany. Vůdcové pravicových sociálních demokratů Karóly Peyer a jiní (Karóly Peyer byl nejvýznačnějším představitelem pravého křídla sociálně demokratické strany v Maďarsku a za války byl vůdcem strany), všemožně napomáhali rozmachu války proti SSSR.
Jedna z velkých politických organizací v Maďarsku, Nezávislá malorolnická strana, která hájila zájmy sedláků (kulactva dle bolševiků), části středních rolníků, určité části inteligence a městských středních vrstev, do konce roku 1940 fakticky zastavila činnost a obnovila ji teprve v létě roku 1943.
Tato strana se snažila postavit se do čela hnutí za nezávislost a požadovala rozchod s Německem. Jejím hlavním cílem byl boj za zachování dosavadního režimu. Její pravé křídlo se orientovalo na vládnoucí kruhy Anglie a USA, které je podporovaly. V létě roku 1943 uzavřela Nezávislá malorolnická strana a Sociálně demokratická strana politický svazek pro společné akce. Ale obě strany se všemi způsoby vyhýbaly jednotnému postupu s komunisty a jejich pevným spojencem, Národní rolnickou stranou (Nemzeti Parsztpárt).
Ještě se dozvíme, že: "Velkou pomoc protifašistickému boji v zemi poskytoval zahraniční výbor komunistické strany, který se skládal z politických emigrantů žijících v SSSR. Tento výbor vedl neustálou propagandu a podával informace prostřednictvím rozhlasového vysílače ´Kossuth´, který byl na území Sovětského svazu."
A pak již následuje ona velká chyba komunistů, kteří svou"milovanou stranu rozpustili...." Cituji:

"Masový rozvoj národního hnutí brzdil bezohledný teror a rozkladná fašistická propaganda, která značně zesílila po porážce německých a maďarských vojsk na sovětsko-německé frontě. Vytvoření celonárodní fronty boje proti fašismu znemožňovalo zrádcovské stanovisko pravicových vůdců sociální demokracie a Nezávislé malorolnické strany, kteří nechtěli vytvořit jednotnou akční frontu s komunisty.
Vytvoření celonárodní fronty oddálilo i nesprávně usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska z června 1943 o formálním rozpuštění strany.
V jednom dokumentu maďarské komunistické strany se toto opatření vysvětluje tím, že bylo ´nutné nepřekážet nejširšímu sjednocení dělníků, maloburžoazie a buržoazních živlů proti fašismu´(historickým podkladem pro poslední větu v malé uvozovce je: Archív Ústavu dějin strany při ÚV MSDS, Sbírka letáků III,1/1944/IX/1755-1.). Současně se ústřední výbor usnesl, aby strana pokračovala v boji pod jiným názvem. Za několik týdnů se na politické aréně objevila ilegální komunistická strana pod názvem ´Strana míru (Bekepárt)´. Maďarští komunisté pokračovali ve své práci. Ale samotné usnesení o formálním rozpuštění komunistické strany, která měla svou čtvrtstoletou historii hrdinného boje, bylo chybou, protože na čas dezorientovalo protifašistické síly. Komunisté tak jako dříve vystupovali proti válce. Organizovali stávky, vyzývali k sabotování hospodářských i vojenských opatření horthyovské vlády a neustále vedli protifašistickou agitaci a propagandu. Navrhli vedoucím činitelům sociálně demokratické strany a Nezávislé malorolnické strany, aby společně organizovali celonárodní ozbrojený odpor. Ti však návrh odmítli, protože počítali s tím, že Miklós Horthy a jeho vláda ´v příhodném okamžiku´dosáhnou vystoupení Maďarska z války.
Až do doby, než se sovětská vojska přiblížila k hranicím Maďarska, projevoval se odpor maďarského lidu proti fašistickému Německu a horthyovskému režimu hlavně sabotážemi ve vojenských podnicích, neplněním dodávek zemědělských produktů, organizováním diverzí v továrnách a na železnicích, stávkami a sabotováním válečných opatření maďarské vlády.
Na jaře roku 1944 se podmínky pro činnost přívrženců protifašistického hnutí v Maďarsku ještě více zkomplikovaly. Dne 16. března 1944 hitlerovci Maďarskao okupovali a nařídili Horthymu, aby sestavil novou pro ně přijatelnou vládu. Horthy jejich rozkaz splnil a postavil do čela vlády Dome Sztójayho, který byl dlouhou dobu velvyslancem v Berlíně. Na rozkaz gestapa zakázala maďarská vláda sociálně demokratickou a Nezávislou malorolnickou stranu, pozatýkala značnou část jejich vůdců a rovněž mnoho členů parlamentu.
Tyto represálie však situaci nezlepšily. Sabotáž pokračovala. Zkrachovaly i pokusy vytvořit pevnou politickou základnu pro Sztójayovu vládu, kterou se měla stát reakční strana jednoty (Egységes Párt), do které musely vstoupit proněmecké živly polovládní Strany maďarského života (Magyar Élet Pártja), Strany maďarské obrody (Magyar Megujhodás Pártja) a strany ´Šípových křížů / Šípové kříže - maďarská fašistická strana - maďarsky - Nyilaskeresztes Párt – Hungarista Mozgalom, zde viz něco víc na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Strana_%C ... 5%BE%C5%AF
´. Strana míru vydala ihned po okupaci Maďarska fašistickými vojsky Německa, výzvu ke všem vlastencům. Ve výzvě se pravilo: "V době smrtelného nebezpečí se musí celý národ spojit v jednotnou maďarskou frontu a zúčastnit se společného boje (historickým podkladem je zde: D. Nemes, Magyarorszag felazabadulása, 63 old.)."
Teprve až v této špatné politické situaci těžkých represí, "již levicoví vůdcové Sociálně demokratické strany a Nezávislé malorolnické strany souhlasili s návrhem komunistů na spolupráci. V květnu 1944 se sjednotili v jednotné Maďarské frontě (Magyar Front). Ale ze tří stran Maďarské Fronty jediná Strana míru měla aktivně pracující ilegální organizaci. Od té doby sice značně zesílil odpor maďarského lidu, ale ve stěžejní otázce, v přípravě ozbrojeného boje, ani Sociálně demokratická strana, ani Nezávislá malorolnická strana nepodpořily komunisty, kteří vyzývali k organizování partyzánského hnutí.
Vznik jednotné Maďarské fronty byl důležitou událostí v životě země. Ze společného provolání tří stran se maďarský lid dozvěděl o základních požadavcích programu Maďarské fronty - vyhnání německých okupantů a jejich přisluhovačů, uzavření míru se Spojenci a vytvoření základů pro demokratické a svobodné Maďarsko (historickým podkladem je zde. Archiv Ústavu dějin při ÚV MSDS, Sbírka letáků III / 18/ 1944/p/ 2373-1)".
I když Sociálně demokratická strana a Nezávislá malorolnicka strana nechtěly a ani nepřipravovaly ozbrojený odpor, začala tzv."Strana míru (Bekepárt )" - maďarští komunisté vytvářet partyzánské oddíly. Je dobré dávat pozor na datum, kdy první komunistické partyzánské oddíly vznikaly...: "První takové oddíly vznikly v Maďarsku v září - říjnu 1944. V Salgótarjánské uhelné pánvi zahájil bojovou činnost proti německým okupantům partyzánský oddíl pod velením Sándora Nógrádiho. V Bukových vrších působila partyzánská skupina Mártona Szönyi a v horách severního Sedmihradska bojovaly tři partyzánské oddíly. V Budapešti a jejím okolí úspěšně bojovaly ozbrojené skupiny složené hlavně z mladých dělníků a úředníků pod velením Fechera a Földese. Partyzánský boj řídil vojenský výbor ÚV strany. Zvlášť aktivní byla skupina, kterou vytvořili ujpeští komunisté. V Miškovci vytvořili komunisté partyzánskou skupinu, která kromě bojových akcí vedla agitaci ve zbrojovkách v Miškovci a Diósgyöru. Největší byl partyzánský oddíl Ference Rákosiho, který provedl řadu velkých záškodnických akcí (historickým podkladem je zde: A Magyarországi Munkásmozgalom 1939-1945. A Magyar Szocialista Munkáspárt Központi Bizottságának Párttörténeti Intézete, Budapest 1958-1959, 150-152 old., pro Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XIII., str. 331, 332). "
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944. Č 1.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944. Č 2.

Z opatrného "našlapování" okolo počtu partyzánských skupin a oddílů, z data jejich hlavního vzniku - říjen 1944 - je jasně patrné, že se nejednalo o nějaké masovější vystoupení Maďarů proti Třetí říši. I proto se východní historiografie u popisu maďarských partyzánů uchýlila, ke konci zmínky o nich k větám, které vše výmluvně potvrzují, cituji:

"Sám fakt, že existují partyzánské oddíly a že se mluví o jejich činnosti, napomáhal růstu odporu maďarského lidu. Ale v rámci celého Maďarska nenabyl ozbrojený odpor proti fašismu širokého rozmachu (historickým podkladem pro tyto věty zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 4. kapitola XII, str. 332.)."

V létě roku 1944, jak zde bylo popsáno v Operaci Bagration a dalších operacích, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=187
a zde: LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace a také : Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace a Rumunsko 1944. Pokračování boje a též: Bulharsko 1944 až 1945,
viz zde: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
, jsou probrány všechny válečné operace léta 1944 na jihozápadním bojišti včetně bojů v malých částech Maďarska, které znamenaly ohromnou porážku Třetí říše a jejich satelitů. A i maďarská vláda musela přemýšlet co dál. O uvedených faktech hovoří východní historiografie slovníkem z doby 60. let 20. století takto, cituji:

"Velká porážka německých fašistických vojsk na sovětsko-německé frontě v létě roku 1944, vystoupení Rumunska a Bulharska z války po boku hitlerovského Německa a zřízení druhé fronty v západní Evropě podstatně změnilo vojenskou i politickou situaci v Maďarsku. V souvislosti s událostmi v Rumunsku jednala maďarská vláda 25. srpna 1944 o další účasti země ve válce. Jednání prozrazovala strach a rozpaky vládnoucích kruhů. Jedna část členů vlády byla pro to, aby se pokračovalo ve válce po boku Německa, kdežto druhá byla pro okupaci země anglickými vojsky. Vláda se usnesla: s pomocí německých vojsk nepustit Rudou armádu do Maďarska a získat čas, aby mohla zemi okupovat anglická vojska
/což bylo jen ´zbožné přání Maďarů´; Britové měli takové plány již z let 1941, 42 a 43, jako i další, aby vstoupili někudy do kontinentální Evropy, až budou silní, a pokud by se SSSR na frontě nedařilo..., že by přišli třeba i přes Řecko na Balkán, ale v roce 1944 již existoval, díky nátlaku Američanů a podepsaným dohodám na Spojeneckých konferencích, jen jeden jediný plán, který byl realizován oběma Spojenci - USA a VB - útok přes Francii - Operace OVERLORD a již se bojovalo od roku 1943 v Itálii - má poznámka/ (historickým podkladem pro věty v uvozovce je zde: D. Nemes, Magyarország felszabadulása, 28 old.)."

A z různých přání států a nepodložených informací, že by se skutečně v létě roku 1944, kdy se tak RA dařilo, v rámci celkové komunistické propagandy, pokračuje východní historiografie v obviňování svých dvou spojenců USA a VB, že chtěli udělat něco, co bylo proti předchozím konferencím o pokračování ve válce stvrzené vrcholnými představiteli USA, VB a SSSR - Propaganda o těch zlých a hodných...! "Tyto plány (na ovládnutí Maďarska Brity - má poznámka) nebyly náhodné. Maďarští vůdcové počítali s tím, že Churchil neupustil od svého ´balkánského plánu´ (viz vysvětlení výše - má poznámka), a proto se bude snažit předejít sovětská vojska postupující na západ a vtrhne na Balkán. Kromě toho maďarská vládnoucí klika věděla, že Churchill ví o úmyslu postavit se na odpor Rudé armádě, ale kapitulovat před anglickými vojsky (historickým podkladem pro tyto věty zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 4. kapitola XIII, str. 332.)."
A i v dalších větách zadaného popisu historie, dál komunističtí historiografové spřádali, v rámci "Studené války", svá obvinění hlavně Churchilla, ale i VB a USA, že chtějí SSSR zradit..., ale to přece velký Sovětský svaz nemůže nechat dopustit ! A tak se dál i propagandisticky dozvíme, cituji:

"Rychlý postup sovětských vojsk na Balkánský poloostrov a do Podunají znepokojil vládnoucí kruhy Anglie a Francie (měly dost starostí s OVERLORDEM, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=137
a bojem v Itálii, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=196&start=30
a zde: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=196
, a v Asii s Japonci - má poznámka). Druhá quebecká konference v září 1944, na níž se Churchill s Rooseveltem dohodli na řadě otázek o vedení války, názorně ukázala stanovisko Anglie a USA k zemím jihovýchodní Evropy. Britský ministerský předseda řekl svým vojenským poradcům před odjezdem na konferenci, že ho zvlášť zajímá otázka Balkánského poloostrova.
Prohlásil: ´Velmi bych si přál, abychom v některých oblastech střední Evropy předešli Rusy.
Maďaři jsou například připraveni klást odpor sovětským vojskům, ale kapitulovali by před anglickými vojsky, kdyby přišla včas. Velmi bych si přál, aby v případě, že Němci odejdou z Itálie nebo ustoupí až k Alpám (stalo se až v roce 1945 - má poznámka), zasadil Alexander (velitelem spojeneckých sil v Itálii byl tehdy generál Alexander, historickým podkladem pro informace před závorkou je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. kapitola XIII, str. 332.)."
, kombinovaný úder přes Jadran, zmocnil se Istrie, okupoval ji a pokusil se proniknout do Vídně dřív než Rusové
/a tohle byla zase jen zbožná přání Churchilla, který nenáviděl komunisty a jejich krádeže soukromého vlastnictví a rozšiřování ruského bolševického imperialismu dál do Evropy západní a jižní! USA a VB tehdy, v září 1944, byly silně zaangažovaní, s potížemi v zásobování, v Operaci OVERLORD, právě také spouštěly Operaci MARKET GARDEN, tedy byli takřka bez dopravních letadel a parašutistů. Od srpna měly v jižní Francii zaangažována vyloďovací plavidla zásobující výsadky. "Operace DRAGOON" byla provedena právě 15. srpna 1944, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5682
. Stejné to bylo s loďstvem a dalšími zbrojními systémy. Ani USA a VB, nemělo neomezené možnosti - oba spojenecké státy se angažovali na mnoha válčištích... - má poznámka/ (historickým podkladem pro věty před závorkou je zde: W. S. Churchill, The Second War, vol. VI, London 1p54, p. 131.)."
A východní historiografie pak sen pana Winstona Churchilla použila v další argumentaci ( pro kterou platí mé poznámky v závorkách) a říká: "Hned první den Churchill na konferenci prohlásil: ´Vždycky mě lákala myšlenka zahájit útok zprava a zasadit Německu úder do jadranského podpaží. Naším cílem musí být Vídeň... Pokládal jsem za nezbytné pomoci této operace obsazením Istrie a okupací Terstu a Rijeky... Druhým argumentem hovořícím pro tento útok zprava bylo rychlé proniknutí Rusů na Balkánský poloostrov a nebezpečné rozšíření sovětského vlivu na něm
(historickým podkladem pro věty v uvozovce je zde: W. S. Churchill, The Second War, vol. VI, London 1p54, p. 133-134.)."

Už ale zcela nepravdivé jsou věty, které dál uvádí východní historiografie, že by s Churchillem "souhlasili v podstatě USA". Nesouhlasil ani náčelník spojeného štábu USA a spojenců, generál Marshall, viz zde: https://sk.wikipedia.org/wiki/George_C._Marshall
, ani prezident USA Teodor Roosevelt. A tak zůstala argumentace východní historiografie na literárním díle Winstona Churchilla, na jeho knize - The Second War - Druhá světová válka , na jeho přáních, která byla neuskutečnitelná, neboť to byly Američané, kteří do války dávali nejvíce lidí a prostředků pro válku. A ti, jak bylo řečeno, s nějakou frontou přes Balkán nesouhlasili již od roku 1943! Američané jen souhlasili s "Churchillovým návrhem, vylodit anglická vojska v Řecku, ale zahájení válečných operací v Istrii vázali na úspěšné zakončení tažení v Itálii (třeba i pro nedostatek vyloďovacích plavidel, ale i další probíhající operace). Proto Roosevelt na konferenci nesouhlasil s útokem v Istrii, dokud nebudou skončeny operace v Itálii /byly ukončeny, jak vyplyne z odkazu o Itálii až někdy 2. až 5. května 1945...viz boje v Itálii - má poznámka/
(Pro polemiku s historickým zápisem východních historiků jsem čerpal informace z Velká vlastenecká válka, svazek 4. kapitola XIII, str. 332 - 333. A také Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert a s Použité podklady a mé letité poznámky.).
Argumentace východních historiků se pak dál zabývá "zlovolným Churchillem", když píše dál již jen úvahy pro svou propagandu - pro ještě zbývající postupy USA a VB do Evropy.... Už prý jim toho moc nezůstávalo...:
"Churchill a jeho vojenští poradci považovali Balkánský poloostrov za nejkratší cestu do Maďarska a Rakouska. Ale v září 1944, když sovětská vojska dosáhla jihozápadní části rumunsko-maďarských a bulharsko-jugoslávských hranic, zbyly anglo-americkým vojskům do Budapešti a Vídně jen tyto cesty: přes Řecko a dále na sever nebo přes přístavy Terst a Rijeku k Lublani. Pouze odtud mohla proniknout do Maďarska a dále přes ´vídeňský koridor´ do středního Rakouska, přes Prahu do Berlína a přes Mnichov do jižního Německa.
Takové byly plány vládnoucích kruhů USA a Anglie pokud jde o země jihovýchodní Evropy. Zatímco sovětská vojska v těžkých bojích a s velkými oběťmi osvobozovala národy těchto zemí z fašistického otroctví, anglické a americké imperialisty zajímala hlavně otázka jak ´předhonit Rusy v některých oblastech střední Evropy.
Proto se maďarská vláda, která v hrubých rysech tyto plány znala, rozhodla nepustit za pomoci německých vojsk Rudou armádu do Maďarska (vojensky pak štáby SSSR přiznávají sami své špatné plánování bojů v Maďarsku a své chyby, které je stály 6 měsíců bojů a velké ztráty na sovětských vojácích a technice - čtěme jen další díly...... - má poznámka).
Mohutný úder sovětských vojsk v Rumunsku, vystoupení Rumunska z války po boku Německa a vyhlášení války nejen Německu, ale i Maďarsku mělo za následek demisi Sztójayovy vlády. Dne 29. srpna 1944 byla vytvořena nová vláda v čele s generálplukovníkem Gézou Lakatosem. Ale politika maďarské vlády se podstatně nezměnila. Ve dnech 7.- 8. září jednala nejdříve maďarská trůní rada a poté vláda znovu o vystoupení z války, ale k žádnému rozhodnutí nedošlo. Vládnoucí maďarské kruhy tak zcela zrazovaly celonárodní zájmy své země (historické informace jsem čerpal z : Velká vlastenecká válka, svazek 4. kapitola XIII, str. 332 - 333. A také Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert a s Použité podklady a mé poznámky)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Maďarsko 1944. Č 1.

Příspěvek od michan »

Maďarsko 1944. Č 3.
Na mapě viz vývoj východní fronty,

Obrázek

po celé její délce od 19. srpna do 31. prosince 1944, od severu k jihu.
A právě úspěšný boj Rudé armády, do druhé dekády září 1944, stále více komplikoval celkovou situaci v Maďarsku. Jednotky 2. Ukrajinského frontu, jeho pravé křídlo a střed sestavy frontu bojovaly v severním Sedmihradsku a vojska levého křídla frontu se 20. září 1944 blížila k jihovýchodním hranicím Maďarska. A za takto vzniklé situace na východní frontě se admirál Horthy rozhodl, že požádá USA a Velkou Británii o uzavření příměří.

"Dne 22. září 1944 odletěl tajně, bez vědomí Němců, generálplukovník István Nádai do spojeneckého štábu v Casertě (blízko Neapole). Tam mu však odpověděli, že Maďarsko se musí obrátit na Rusy" /ejhle, zde je historický důkaz faktického konání USA a VB zářijových dnů, které popírají tvrzení bolševických historiků - spíše zadání v době studené války. A to vše napsala také sovětská historiografie, která psala předchozí propagandu/ (podkladem pro informace v uvozovce, pro Velká vlastenecká válka, svazek 4. kapitola XIII, str. 333, je zde N. Horthy, Ein Leben für Ungarn, Bonn 1953, S. 278-279).
Všechno tohle dění lze vysvětlit tím, že RA tehdy vstoupila v třetí dekádě září 1944, na území Maďarska, a i proto měl Horthy jednat pouze se sovětským velením.
"Horthy byl proto nucen jednat se sovětskou vládou. Dne 1. října 1944 přibyla do Moskvy maďarská delegace v čele s generálplukovníkem Gáborem Faragó" (historickým podkladem pro informace v uvozovce je zde: AMO SSSR f. 243, inv. 265 388, sp. 2, l. 332.). Horthy dal delegaci pokyn, aby podepsala smlouvu o příměří v tom případě, bude-li Sovětský svaz souhlasit s "účastí Američanů a Angličanů při okupaci Maďarska (tedy zase přání Horthyho a Maďarska) a s volným odchodem německých vojsk" (podkladem pro informace v uvozovce, pro Velká vlastenecká válka, svazek 4. kapitola XIII, str. 333, je N. Horthy, Ein Leben für Ungarn, Bonn 1953, S. 282).
"Dva ministři Horthyovy vlády prozradili hitlerovcům úmysl maďarských vládnoucích kruhů ´zradit Německo´, a proto hitlerovské velení rychle přesunulo do prostoru Budapešti velké tankové síly." (pro uvedené informace v uvozovce je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 631, l. 191.). Dále pak ve zvláštním rozkaze ze 4. října 1944 byla vojskům Skupiny armád Süd (Jih) stanovena řada opatření, která měla znemožnit veškeré akce proti německé armádě (pro uvedené informace v uvozovce je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 635, str. 332.).
Němci pak také zavedli kontrolu radiového a telefonního spojení maďarského vyššího velení a úřadů a styční důstojníci dostali za úkol sledovat vyšší maďarské důstojníky. A maďarská vláda se proti německým opatřením neodvážila nic podniknout a ani neuvažovala, že by se nějak postavila Němcům na odpor. Východní historiografie má proto toto vysvětlení: "Horthyova klika se bála příchodu Rudé armády, protože dobře věděla, že s jejím příchodem vzniknou v zemi podmínky pro rozvíjení třídního boje, který nakonec povede k svržení panství buržoazie a statkářů... /což se jak víme stalo především v Bulharsku, ale i Polsku a Rumunsku... - má poznámka/ (podkladem pro informace v uvozovce je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 4. kapitola XIII, str. 334.)."
Jak již bylo řečeno, tehdy tzv. Strana míru vyhlásila své dobrovolné rozpuštění, neboť "prý" chtěla zlepšit svou stranickou práci (historickým podkladem pro informace je zde: Archív Ústavu dějin strany při ÚV MSDS, Sbírka letáků III, 16/1944/IX/2362.).
"Strana míru vyhlásila své formální dobrovolné rozpuštění, protože bylo rozhodnuto, že bude vystupovat dále jako komunistická strana (Od této doby se strana maďarských komunistů začala nazývat Komunistickou stranou Maďarska /KSM/). V letáku, který oznamoval dobrovolné rozpuštění Strany míru, se pravilo, že okupace Maďarska a skutečnost, že válečné operace probíhají již na jeho území, jsou jasným důkazem, že prostředky a formy boje této strany byly nedostatečné. Zároveň se v letáku poukazovalo na to, že současně s rozsáhlou politickou a vysvětlovací akcí je především nutné zmobilizovat masy a zapojit je do boje (historickým podkladem pro informace je zde: Archív Ústavu dějin strany při ÚV MSDS, Sbírka letáků III, 16/1944/IX/2362.).
A pak tato ilegální strana maďarských komunistů - KSM , - koncem září 1944, uveřejnila na plakátech výzvu k maďarskému lidu, kde zdůrazňovala 2 úkoly:
" 1.) Vyhnat imperialistické okupanty a vytvořit nezávislé Maďarsko" (my dnes víme, že po imperialistických hitlerovcích přišel sovětský imperialismus, který své panství v Maďarsku udržoval i vojenskou silou viz rok 1956 a zkrácené dějiny země:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Farsko
- má poznámka) a
"2. svrhnout maďarskou reakci a vytvořit demokratické Maďarsko (viz předchozí v závorce - má poznámka)."

V září roku 1944 došlo také ke značným změnám v "Maďarské frontě".
"Na návrh KSM byla do ní přijata Národní rolnická strana, věrná spojenkyně komunistů. V Maďarské frontě byly nyní spojeny čtyři strany /komunistická, Sociálně demokratická, malorolnická a Národní rolnická/, které si zvolily výkonný výbor a začaly zakládat místní organizace.
Podstatně se změnila politika Sociálně demokratické strany, v jejímž vedení začali převládat leví socialisté, zastánci jednotné fronty s komunisty. Dne 10. října 1944 uzavřela komunistická a sociálně demokratická strana dohodu o jednotné frontě, která značně upevnila postavení dělnické třídy...
Koncem září roku 1944 prožívalo Maďarsko politickou krizi. Sovětské velení přihlédlo k zmatku a kolísání ve vládnoucích kruzích i k operační strategické situaci a rozhodlo se okamžitě zahájit operace na území Maďarska.

Vyhnání Němců z východního Maďarska, říjen 1944.

Když Rudá armáda, svými vojsky 2. Ukrajinského frontu (velitelem frontu byl maršál Sovětského svazu R. J. Malinovskij, člen vojenské rady generálplukovník tankových vojsk I. Z. Susajkov a náčelník štábu generálplukovník M. V. Zacharov) zakončila bojové operace v Rumunsku, byla koncem září 1944 v severním Sedmihradsku. Byla to čára Prislopský průsmyk-Tirgu Mures-jižně od Kluže, na jihozápadním úseku předválečné rumunsko-maďarské hranice a na rumunsko-jugoslávské hranici až k městu Bela Crkva. Byla to fronta která byla dlouhá 800 kilometrů...
Ještě než Rudá armáda spustila svou ofenzívu v Maďarsku "dostaly střelecké divize a mechanizované, jezdecké a dělostřelecké svazky 2. Ukrajinského frontu ze zálohy hlavního stanu značné doplňky. V jeho stavu byly 40. A, 7. GA, rumunská 27. A, 53. A, 46. A (46. A byla přisunuta 20. září 1944 z 3. Ukrajinského frontu), 1. rumunská A a sovětská 6. GTA, 18. tankový sbor, dvě jezdecko-mechanizované skupiny (Jezdecko-mechanizovaná skupina generálporučíka I. A. Plijeva se skládala ze 4. a 6. gardového jezdeckého sboru a 7. mechanizovaného sboru. Jezdecko-mechanizovanou skupinu generálporučíka S. I. Gorškova tvořil 5. gardový jezdecký a 23. tankový sbor.) a 5. Letecká armáda. Celkem měl 2. Ukrajinský front 40 střeleckých divizí, 2 opevněné prostory, 3 tankové, 2 mechanizované a 3 jezdecké sbory a 1 tankovou brigádu. Ve výzbroji měl 750 tanků a SHD, 10 200 děl a minometů (bez děl ráže menší než 76 mm a protiletadlových a reaktivních děl) a 1 100 letadel (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. 73 765, sp. 41/4, l. 54-63.). Operačně bylo veliteli 2. Ukrajinského frontu podřízeno 22 rumunských divizí, tvořících rumunskou 1. a 4. A.
Vpravo od 2. Ukrajinského frontu dosáhla vojska 4. Ukrajinského frontu počátkem října 1944 vodního předělu Karpat na frontě dlouhé 320 km - na východ od Dukelského průsmyku až k rumunským hranicím, tj. k hranicím Zakarpatské Ukrajiny (tehdy se však ještě mělo za to, že se jedná o Podkarpatskou Rus, která bude po válce běžnou součástí ČSR, když SSSR uznalo neplatnost Mnichovské dohody. Více si řekneme později u pasáže o Podkarpatské Rusi. Platily smlouvy československo-sovětská, z prosince 1943 a také její vojenská část podepsaná 8. května 1944...., viz další články 10., 11.. 12 o Maďarsku později - má poznámka). 4. Ukrajinský front tvořily 1. GA a 18. A, 17. samostatný gardový střelecký sbor a 8. Letecká armáda.
Vlevo od 2. Ukrajinského frontu na hranicích Jugoslávie na frontě dlouhé 400 km (od ohbí Dunaje jižně od Orsovy až po bulharsko-řecké hranice) se rozvinula vojska 3. Ukrajinského frontu nacházející se v Bulharsku. Vojska tohoto 3. Ukrajinského frontu měla ve stavu i bulharské divize a 28. září 1944 zahájila spolu s Národně osvobozeneckou armádou Jugoslávie útok ve všeobecném směru na Bělehrad.
Před 2. Ukrajinským frontem se bránila německá Skupina armád Jih /Süd/ ( Německá skupina armád Jižní Ukrajina /Südukraine/, která předtím operovala před 2. a 3. Ukrajinským frontem, byla 23. září 1944 přejmenována na Skupinu armád Jih /Süd/) pod velením generálplukovníka Friesnera složená z německé 8. A a 6. A a pak také z 2. a 3. maďarské armády /celkem se jednalo o 29 divizí a 5 brigád/ (hstorickým podkladem pro informace zde byl: Sbornik materialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, vyš. četvortyj, str. 178.) a 3 divize Skupiny armád ´F´. Nepřátelské uskupení mělo 3 500 děl a minometů a 300 tanků a SHD. Skupinu armád Jih (Süd) podporovala německá 4. Letecká armáda /asi 550 letadel, navíc německá 4. letecká armáda podporovala částí svých sil i bojové operace vojsk stojících v Karpatech proti 4. Ukrajinskému frontu./ " (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 4,. kapitola XIII, str. 335, )."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“