SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 43.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 43.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 43.
Mapa karpatsko-dukelské operace od 8. září do 27. listopadu 1944, kde je uprostřed mapy,

Obrázek

více vpravo, vidět i útok 2. paradesantní brigády směr vesnice Pulawy. Až poté se připravovala 2. paradesantní brigáda na odlet směr Slovensko, pomoci SNP.
Útoku ve směru Pulawa, dobytí osady, které 2. paradesantní brigáda slíbila maršálu Koněvovi, předcházela dělostřelecká příprava, do které se zapojilo i sovětské dělostřelectvo ze sousedního úseku. O době dělostřelecké a minometné palby napsal Pivoluska, který hovořil v ten čas polním telefonem s velitelem těžkých minometů, tedy ráže 120mm, které pálily z postavení pod kopcem: "Jozef, ďakujem ti v mene chlapcov. Hneď im je veselšie, keď čujú šúchotať nad sebou vlastné miny. Zásahy boli skvelé!" Popis celé dělostřelecké přípravy pak říká, že se zem otřásala výbuchy, "na kraji lesa, kde je v zákopech zavrtaný nepřítel, vyrůstá přehrada z hlíny, ohně a černého dýmu A už je slyšet hukot sovětských tanků". Poručík Alexandr Kováč, tehdejší náčelník štábu 1. praporu hlásil telefonicky na štáb nadřízené 2. paradesantní brigády, plukovníku Přikrylovi: "Jsem na předsunutém bojovém stanovišti praporu. V útoku pokračujeme. Je připraven tankový výsadek. Čekáme na tanky a vidím velitele praporu, jak se přemísťuje sem. Je už asi padesát až sedmdesát metrů ode mne. Jak dorazí tanky, nasedneme si a provedeme útok tanků za podpory našeho praporu. Zprávu o zahájení akce podá Sokol nula jedna."
Je asi patrné, že tím Sokolem nula jedna, bylo, i do telefonu, krycí označení velitele 1. praporu kapitána Uchytila. A když Uchytil doběhl na pozorovatelnu praporu došlo k zajímavému dohadu kdo zůstane na stanovišti, pozorovatelně, u telefonu a kdo pojede s výsadkem - on nebo náčelník štábu Kováč?: "Neumíš rusky, nedomluvíš se s tankisty. S výsadkem musím jet já." Uchytil uznal Kováčovy důvody. Náhle asi sto metrů od místa, kde oba stáli, vybuchla 120mm mina a jedna ze střepin zasáhla poručíka Kováče do předloktí. Z rukopisu - Kováč Alexandr., Vzpomínky výsadkáře, pak pro nás pan Karel Richter zachytil pocity a dění nadporučíka Kováče: "Ránu jsem ani necítil, až velitel praporu mě upozornil, že mi prosakuje krev z rukávu a mám roztrhanou uniformu.
Vysvlékl jsem blůzu battledressu a vidím zakrvácenou košili. Zjistil jsem, že střepinu mám v levé ruce, avšak nepříliš hluboko. Ostřím svého finského nože jsem vyškrabal asi dva centimetry dlouhou střepinu... Zdravotní poddůstojník ležel blízko nás, ránu vymyl, namazal jodem, obvázal a prohlásil, že musí moje zranění hlásit na praporní obvaziště... Musím dostat okamžitě protitetanovou injekci, jež to vlákna ze špinavé uniformy určitě vnikla do rány.
Tanky se ještě neobjevily, avšak objevil se šéflékař praporu, který se mezitím dozvěděl o mém zranění. Chtěl mi dát protitetanovou injekci a o žádné mé účasti v bojích nechtěl slyšet.
Velitel praporu prohlásil, že s tankovým desantem pojede on, abych se odebral na praporní obvaziště..."
Všechno se však vyvinulo jinak, když se objevily tanky. Totiž poručík Kováč, náčelník štábu, ač zraněn, k údivu všech, vyskočil na tank velitele tankové brigády.
"Jsi tvrdohlavý mezek!" Křičel za ním kapitán Uchytil, ale Kováč se jen smál. I sovětský tankový velitel ukazoval na Kováčovu ovázanou ruku. Náčelník štábu 1. praporu si zapsal: "Ničevo," uklidňoval ho, "pajéděm" a mávl jen rukou dopředu a tank se rozjel. Také na ostatní tanky nasedly určené výsadky od všech tří rot praporu.
Začínal útok. Přední okraj obrany praporu projely tanky velkou rychlostí. K nim ihned vyskočili ze zákopů výsadkáři a v rojnicích běželi za tanky. "Vysoko nad hlavami jim hvízdaly letící sovětské granáty." V nepřátelských pozicích před nimi létala hlína, kamení, stromy i s kořeny a do toho i roztrhaná těla a jen cáry myších stejnokrojů. Dál pak vzpomíná, v knize Parabrigáda (Bratislava 1970), Pivoluska J. (na Dukle byl nadporučík J. Pivoluska velitelem 2. roty z 1. praporu):
"Pravé křídlo mé roty rázně proniká do lesa na severozápad od Roztok. Ze severovýchodu postupují k osadě tanky a další jednotky 1. praporu. Odpor nepřítele, který bránil vstup do údolí, je zlomen. Prudkým útokem se zmocňujeme Roztok. Cesta na Pulawy je otevřená, i když nepřítel klade houževnatý odpor. Avšak ani jeho početné přehradné palby a protizteče nemohou zastavit další postup našich a sovětských jednotek na vytčený cíl toho dne."
Osada Pulawy je od již dobyté vsi Roztoky vzdálena jen 3 kilometry. Samotná osada Pulawy je rozložena podél silnice, která je v horní své části ohnuta jako skoba. A všude dokola jsou jen a jen zarostlé kopce. Přibližně kolem 18. hodiny stáli českoslovenští výsadkáři a doprovodné sovětské tanky na úpatí osady Pulawy. Náčelník štábu a pozdější plukovník Alexandr Kováč, na Dukle tehdy poručík, i po létech viděl zcela zřetelně obraz následujícího dění a ve svém rukopisu si poznamenal: "Chýlí se k večeru. V horách se rychle stmívá. Palba střídá pohyb. Pomalu postupujeme vpřed. A už jsme na trigonometru 689, který ovládá prostor nad Pulawami."
Zde však sovětský velitel takového desantu zavelel zaujmout obranu a na dotaz Kováče proč, mu odpověděl: Jsou tam miny, musíme terén před námi propátrat..."
Tehdejší poručík Kováč se radiem spojil se svým velitelem 1. praporu, který postupoval těsně za údernými jednotkami. Ohlásil situaci a dozvěděl se od kapitána Uchytila, že sovětská jednotka, která má 1. paradesantní prapor vystřídat ihned po dobytí Pulawy, je na cestě a po nočním vystřídání bude prapor stažen z frontového pásma. Ihned jak se zpráva rozběhla mezi rotami, bylo tak trochu zle. Radost výsadkářů vystřídala rychle lehkomyslnost a nechtěli se už zakopávat. Zároveň na všechny padala těžká únava z prošlého boje.
Náčelníku štábu 1. praporu poručíku Kováčovi tak nezbylo nic jiného, než chodit od družstva k družstvu a i k jednotlivcům a trpělivě všem domlouvat:
"Němci mohou na rozloučenou spustit minometnou a dělostřeleckou palbu. Chcete riskovat nové oběti? Rozhodněte se sami, jestli nechcete letět na Slovensko, klidně si seďte a nenamáhejte se s kopáním. Ale radím vám dobře!"
Uznali jeho pravdu a zakopali se a připravili vše potřebné k obraně! Přemohli v sobě únavu a letargii. "Během několika hodin vybudovali důkladné okopy." A Kováč si pak do svých poznámek k vybudované obraně zapsal, že jen tak se mohlo stát " že dva protiútoky Němců jsme hravě odrazili. Byly to spíše jen pokusy o protiútok, aby nám dali najevo, že jsou v úseku, ale okopy nás uchránily od zbytečných ztrát, které by teď, před odletem domů, byly zvlášť bolestné."

Do Pulawy již roty 1. praporu nemusely, neboť je okolo půlnoci vystřídala sovětská pěchota. Výsadkáři pak nastoupili pochod do Kroscienka, kam již před mnoha hodinami postupně dorazil 2. prapor. Odtud následoval přesun do shromaždiště Krosno a velice postupný a bolestný odlet na území Slovenského národního povstání. O odjezdu 2. paradesantní brigády na pomoc SNP, viz pojednání i zde:
http://www.historickykaleidoskop.cz/uda ... c-snp.html
Ještě zbývá jen si říci ztráty, které při svém prvém nasazení v boji , v karpatsko-dukelské operaci 2. paradesantní brigáda plukovníka Přikryla utrpěla. Pan Karel Richter o ztrátách doslova napsal, cituji:
"Ztráty, které brigáda utrpěla za sedm dní těžkých bojů na směru hlavního úderu sovětské 38. A, byly značné. Zvlášť u 1. praporu, který měl 38 mrtvých, 125 raněných a 23 nezvěstných.
Celkové ztráty v brigádě činily 143 mrtvých, 438 raněných a 19 nezvěstných..!"


Prolomení německé obrany na Dukle.
Vraťme se nyní v čase kousek zpět, k 1. a 3. brigádě u 1. československého armádního sboru, někde k polovině měsíce září 1944. O tomhle období v knize - Apokalypsa v Karpatech boje na Dukle bez cenzury a legend píše pan Karel Richter takhle dlouhou větu, cituji:
"Toho 15. září 1944, kdy se sovětské tankové a pěší jednotky spolu s československými paradesantními prapory na levém křídle armád (38. A) pokoušely útokem z boku vniknout do týlu nepřátelského uskupení v prostoru Dukly a vytvořit podmínky k spojení s 1. gardovým jezdeckým sborem, dostal 1. československý armádní sbor rozkaz v součinnosti se (sovětskou) 14. gardovou střeleckou divizí srazit nepřítele z výšin severně od osady Nadole a osvobodit město Duklu."
Bylo k jedenácté hodině tohoto dne, když jednotky československé brigády vyrazily do útoku ve směru Nadole, kóta 467 (v popisce pro foto, bylo napsáno - Boj o výšinu v karpatsko-

Obrázek

dukelské operaci.). Československá 3. brigáda zároveň útočila přímo na město Dukla s cílem zmocnit se zároveň výšin severně od města a pak pokračovat v útoku po východních svazích kóty 467. Jenomže útok postupně odumíral v těžké německé dělostřelecké palbě, která byla doprovázena protiztečemi. Prakticky do večera toho dne Němci zatlačili československé jednotky zpět do pozic odkud v dopoledni vyrážely.
I druhý den, 16. září, útok pokračoval na levém křídle 38. A a československý 1. armádní sbor dostal od nadřízeného velitele úkol útočit s hlavním důrazem na pravém křídle, obsadit osadu Teodorówka a město Duklu a postoupit až na čáru Mszana, Trzciana. Obchvatem od západu měl dobýt Iwlu a dosáhnout čáry hora Kiczera-hora Kremianka. Vlevo od nich útočila sovětská 241. střelecká divize 67. sboru na Lubatów, Jasiolku a dále na Zawadku Rymanówskou a Kamenku.
Dne 16. září vedly útok jen jednotky 1. pěší brigády. Jednotky 3. brigády měly nejprve vyčkávat v obraně a vyrazit do útoku měly po obsazení Teodorówky. Dělostřelectvo 3. brigády mělo hned od počátku podporovat útok 1. brigády.
Po důkladné dělostřelecké přípravě do prostoru německé obrany, vyrazily do útoku jednotky 1. brigády kolem 15,00 po jižním svahu kóty 534. Opět je, po krátkém postupu, o něco víc než 200 metrů, napadla německá děla všech ráží, ke kterým se přidaly i těžké minomety. Na místě kam došly se musely útočící československé oddíly zakopat. Bylo 15, 30 a již přišel německý protiútok v síle roty z Teodorówky, ale jen zpola zakopaní českoslovenští vojáci útočníka odrazili. "Přibližně v 18,00 hodin 1. prapor s ženijním praporem a praporem samopalníků přešly do útoku. Odrazily nepřátelskou protizteč a probily se až do těsné blízkosti Teodorówky, ale musely opět couvnout. Za tmy se útok opakoval." Ale opět bez úspěchu.
Velitel 1. roty podporučík Arnošt Steiner si večer do svého zápisníčku, suše, jako SMS, poznamenal tehdejší celodenní bilanci:
"V 1,45 útočí náš levý soused, 3. prapor, byl odražen. Dostali jsme rozkaz k útoku na 17. hodinu, byl odložen na 18,00 hodin. Vyrážíme k útoku na Teodorówku. Naši postoupili asi 250 metrů vpřed, ale byli strašně silnou minometnou a dělostřeleckou palbou a protiútokem Němců zahnáni na původní postavení. Těžký kulomet rot. Fábryho při odrážení protiútoku zabil 12 Němců. Od nejbližších, byl to nějaký důstojník, vzali dokumenty. Vlastní ztráty 1 mrtvý a 1 raněný. Ve 20,10 vyráží 3. útok, který byl opět odražen. Za dnešek bylo u praporu asi 27 vyřazených z boje, takže nás zůstalo 34 bojujících."
Ale v souhrnném operačním hlášení se ve skutečnosti objevil zápis, "že v době od 18,00 do 22,00 se podařilo 1. pěšímu praporu a praporu automatčíků postoupit až k soutoku potoků 500 metrů severovýchodně od kóty 390. Válečný deník navíc zaznamenal, že ve 22,00 prapor automatčíků na pravém křídle sboru navázal styk s levým křídlem (sovětského) 3. praporu 26. pluku 14. gardové střelecké divize. Patřila k 101. střeleckému sboru, který po celý den odrážel vytrvalé nepřátelské protizteče. (Historické informace: Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech boje na Dukle bez cenzury a legend, str 139,140.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 43.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 44.

Dne 17. září 1944, byly obě brigády, jak 1. tak 3. brigáda z 1. československého armádního sboru, nuceny bojovat po celý den ve svých stávajících obranných postaveních. Jako pomoc v obraně jim byla přidělena část sovětské 135. dělostřelecké brigády a také všechny bojeschopné tanky, které měla 1. čs. samostatná tanková brigáda. Ještě v noci se pokusily 2. a 3. prapor z 1. brigády o výpad, kterým chtěly prorazit do Teodorówky, ale po půlnoci musely své neúspěšné pokusy zastavit.
Během probíhajících dní od 15. září dostaly československé prapory doplňky. Přišli Rusíni a Slováci z maďarské armády, kteří se v zajateckých táborech přihlásili do československé armády. Na nějakou jejich uvědomělost, nebo snad "bojovou morálku se nedalo příliš spoléhat, ale prošli vojenským výcvikem a měli frontové zkušenosti." Pro velice oslabené československé jednotky 1. československého armádního sboru "byl jejich příchod vítanou posilou." Druhému praporu bylo přiděleno 70 mužů. Celkem vznikly dvě nově zorganizované roty z nichž jednu převzal ppor. Bilej a druhou ppor. Steiner.
V Č 33. jsem probral dny 18. 19. září s důrazem, který zde byl kladen hlavně na levé křídlo sovětské 38. A, kde v sestavě 67. střeleckého sboru bojovala i československá 2. paradesantní brigáda plukovníka Přikryla a i útoky paradesantních praporů pak znamenaly postup směr Rymanówa odtud směr na Pulawy, který znamenal, že se od 19. září zhroutila nacistická obrana na horském hřebenu jižně od Rymanówa a Němci se v prostoru Dukly ocitly v neřešitelné situaci. A je tam pak odstavec:
A maršál Koněv dne 19. září hlásil vrchnímu velení: "Operace 38. A nabývá usilovného rázu. Proti armádě je zasazeno více než pět pěších divizí, tři tankové s celkovým počtem asi 200 tanků a SHD."
A již "20. září ráno oba tankové sbory na levém křídle pokračovaly v útoku, 4. gardový tankový sbor pronikající podél svahu horského hřbetu během šesti hodin postoupil zhruba o 18 kilometrů a přiblížil se od východu až k městu Dukla. Sovětský 31. tankový sbor si v těžkých bojích razil cestu přes Krolik Woloski. Jeho 242. tanková brigáda postoupila až k osadě Polany Surowiczne. Postup levého křídla byl značně usnadněn i zdařilým útokem sousední sovětské 1. GA ze 4. Ukrajinského frontu.
Současně s jednotkami 4. gardového tankového sboru se z druhé strany po svazích kóty 534 clonou nepřátelské palby probíjely k městu Dukla jednotky 1. čs. armádního sboru."
A rozkaz k útoku vydal sám velitel 38. A generál Moskalenko 20. září 1944.
Útok, který měl začít v 11,00 hodin toho dne, měl cíle jako již několik dní. Čechoslováci měli dobýt Teodórowku, Duklu a pak postupovat dále na jih. Současně s 1. československým armádním sborem (zde již víme, že neúplným, neboť se 2. paradesantní brigáda přes Krosno chystala na pomoc SNP, kam prvá letadla s parašutisty odletěla 22. září, ale poslední až v počátku října 1944...) měla vyrazit i sousední sovětská 14. gardová střelecká divize a obchvátit Teodórovku z jihu.
"Velitel 1. československého armádního sboru generál Svoboda uložil 1. brigádě útočit v součinnosti se sovětskou divizí v prostoru mezi Iwlou a Teodorówkou. 1. tanková brigáda dostala úkol ovládnout severní svahy kóty 551 a spolu s 1. brigádou vyčistit Teodorówku a zajistit ji před protiztečemi nepřítele.
3. brigáda měla prozatím vyčkávat v obraně a podporovat svým dělostřelectvem útok 1. brigády....
Po delší a důkladné dělostřelecké přípravě přešly v 11,00 dne 20. září 1944 do útoku sovětské jednotky 14. gardové divize a hned v prvé vlně smetly německou obranu a vnikly do Teodorówky. O hodinu později, tedy ve 12,00 vyrazila do útoku československá 1. brigáda a s ní i tanky z tankové brigády. Přibližně po dvou hodinách těžkých a urputných bojů se také probily do osady..
Na město Dukla začaly útočit sovětská a československá vojska ze dvou stran, z východu a západu a dostávaly německou obranu pod tlak. V té chvíli útoku ze dvou stran přešly do útoky i československé jednotky ze 3. brigády, které postupovaly přímo středem na Duklu.
Jiří Porazík na útok vzpomínal slovy, cituji:
"Třetí tankový prapor v síle asi šestnácti tanků pod velením hrdiny SSSR nadporučíka Tesaříka (zde viz více o bouřliváku Tesaříkovi:
http://www.dukla1944.com/pametnici/gen- ... d-tesarik/
a zde byla popiska u fota - zleva Sochor, Buršík

Obrázek


a Tesařík., další viz též zde i s tankem Žižka:
http://worldofwars.cz/topic/8782-wt-%C4 ... Dch-dukla/
) útočil na Duklu po cestě od Teodorówky. První prapor v síle asi čtyř tanků útočil polní cestou od Nadole. S (tankem) ´Janem Žižkou´ jsme útočili v sestavě prvního praporu."
Sovětským tankům (útočícím z východu) se podařilo proniknout na okraj města Dukla, zde pak odbočily na cestu, která vedla na jih k Tylawě, kde se potom setkaly se zbytky jezdeckého sboru, který se probil z obklíčení (do týlu se dostal v noci 12. na 13. září). Dobytí města Dukly přenechávali sověti na Čechoslovácích.
"Jeli jsme dopředu s tankem okolo kláštera na severním okraji města. Od samého začátku útoku jsme byli v těžké dělostřelecké i minometné palbě. Tank se několikrát otřásl zásahem miny, nebo granátu malé ráže, neutrpěl škodu. Pokračovali jsme v útoku. Na okraji města další náraz a otřes tanku. Granát urazil jedno kolo a část vahadla. Pás se částečně sesul z vodící dráhy. Utržené kolo, obalené blátem, se před námi rozběhlo z kopce dolů.
Každou chvíli jsme se mohli stát terčem dalšího granátu, proto jsme nesměli ztrácet čas. Palička vyskočil z tanku a navzdory minometné palbě se mu podařilo namontovat pás do vodící dráhy. Zbytek uraženého vahadla přivázal dráty, aby nepřekáželo. Po dobu opravy jsme palbou z děla a kulometu nedovolili nepříteli přiblížit se.
Palička konečně opravu dokončil. Pokračovali jsme v útoku. Bez jednoho kola to sice šlo hůře, ale šlo. Před večerem byla Dukla naše."

Právě útok, kdy sovětští tankisté generála P. P. Polubojarova z východu, přibližně v 15,30 hodin, vjeli na okraje města Dukla, znamenali pro československé jednotky odlehčení v bojové zátěži. Tehdy Tesaříkův tankový prapor, který postupoval v součinnosti s jednotkami československé 3. brigády, vnikl z opačné strany do města Dukla. "Společným úsilím sovětských a československých vojáků bylo město Dukla do večera osvobozeno."
Historické zápisy říkají, že v bojích o Duklu dne 20. září 1944 "našly smrt stovky nepřátelských vojáků, kteří se pokoušeli klást útočícím jednotkám odpor."
Toho dne byly osvobozeny i osady Nadole a Teodorówka, o něž se několik zářijových dnů neobyčejně tvrdě bojovalo.
Zajímavý je opět zápis podporučíka Steinera, který samozřejmě nezapomněl do svého deníku zaznamenat své zážitky ze dne 20. září 1944: ....."útok na Teodorówku. Moje rota je jako záložní s úkolem vzít Teodorówku a zajistit jižní okraj. Pod silnou minometnou a dělostřeleckou palbou postupujeme za 1. a 2. rotou k vesnici. Roty se dostaly ze směru a byly německou palbou rozptýlené. Moje rota pronikla a zajistila jižní okraj. Po organizaci rot ve 20,00 vyrážíme směrem na kótu 576. Za tmy docházíme k nepřátelským okopům na 25 metrů.
Nepřítel spustil palbu všech zbraní, ale je zatlačen a ustupuje. Vlevo a vpravo souseda nemáme. Asi 60 metrů od jižního okraje Teodorówky narážíme na silný odpor, dostáváme rozkaz zakopat se a zajistit. Zajistili jsme si levé i pravé křídlo. Nepřítel byl za noci zjištěn vpředu ve vzdálenosti 200 metrů, vpravo 150 metrů a vlevo 500 metrů.
Roty jsou promíchané, jsou zranění."
Celkový pohled na celý úsek 3. brigády pak, dle historických zápisů, říkal: "pěchota 3. brigády vnikla do města Dukla kolem 16,00 hodin. Němci město vyklidili, jakmile se útočící jednotky zmocnily dominujících výšin na sever od města, především kót 534 a 398. Teď ovšem zase leželo pod nepřetržitou německou dělostřeleckou palbou. Zvlášť nepříjemně i psychologicky na vojáky působily salvy z německých šestihlavňových raketometů."
Přesto vše se však ještě do večera 20. září 1944 do města Dukly přesunuly štáby.
Tehdejší štábní kapitán Vilém Sacher (viz zde zapomenutého generála, kterého jsme si již představili:
http://www.historickykaleidoskop.cz/2-2 ... acher.html
) si zaznamenal:
"S velitelem brigády jsme vběhli do nejbližšího sklepa, abychom mohli v klidu připravit rozkazy pro další postup. Uvnitř to páchlo plísní a vlhkem, vzduch by se dal krájet nožem. U zadní stěny blikala svíčka, kolem které seděli namačkáni ženy, děti a starci. Pokaždé, když do blízkosti domku dopadl granát, křižovali se a hlasitě vzývali bohorodičku.
Chvilku jsme nerozhodně postáli u vchodu. Poněvadž ale palba nepřestávala, usedli jsme u dveří. Po celou noc se na Duklu snášely německé granáty a miny. Nedalo se popřít, že Němci svého dělostřelectva využívali skutečně mistrovsky. Měli předem připravenou palbu a všechny důležité body a ústupové boje vedli vlastně téměř výhradně s pomocí artilerie. Zřejmě netrpěli nedostatkem střeliva. Ustupovali do hor, a proto jejich pozorovatelny neustále dominovaly našim. Navíc ponechávali v týlu pozorovatele oblečené do civilu, kteří rádiem řídili palbu na cíle, jež byly z pozorovatelen neviditelné.
Jednoho takového radistu jsme zajali na udání polských vesničanů. Pomáhali jim zase nějací jiní vesničané...!"
V nesourodě probíhajících útocích z několika směrů, dne 20. září 1944, došlo k promíchání a celkovému narušení bojových sestav v jednotlivých praporech a i v brigádách. A tak místo aby byly Němci pronásledováni, byl útok zastaven a musely se znovu uspořádat jednotlivé útvary, než bylo nařízeno, že se bude pokračovat v dalším postupu. Němci zuřili, že ztratily Duklu a město dál a dál zasypávali mračny dělostřeleckých granátů a min.
Tehdejší velitel tanku "Jan Žižka", desátník Jiří Porazík vzpomínal na tuhle dobu po dobytí města slovy: "Na dukelském zámečku osádka tanku ´Jan Žižka´ opravuje své bojové vozidlo. Montují dovnitř novou převodovku. Až bude oprava skončena, dovezou k 3. tankovému praporu do Teodorówky bedny s granáty. Hotovo. Může se jet. Tankisté upevnili bedny na korbu. Zahučel nastartovaný motor." Tank popojel.
"Zastav!" křikl na řidiče velitel tanku desátník Porazík. Vysoukal se z příklopu, aby zkontroloval, jestli jsou bedny pořádně přivázané, aby je cestou neztratili.
Do dvora dukelského zámku náhle vjelo nákladní auto velitelské roty a vystoupil z něho velitel poručík Churavý, který v bojích o Rudu přišel o ruku.
"Vtom Porazík zaslechl charakteristické šustění letících min. Vrhl se na zem vedle tankového pásu.
Nedaleko ohlušivě zaburácel hromadný výbuch salvy raket z šestihlavňového raketometu. Porazík spatřil, jak se poručík Churavý zhroutil. Řidič vyskočil z auta, zvedá raněného poručíka. Nedbá, že na dvůr dopadla další salva. Drží poručíka zděšeně v náručí a pláče jako dítě. Porazík, na němž se vznítila kombinéza, rychle uhasil plameny a běží k řidiči, aby mu pomohl ošetřit raněného, ale všechna pomoc je zbytečná. Velká ostrá střepina prosekla poručíkovi opasek na pravém boku a zabořila se hluboko do těla. Z rány se proudem valí krev..."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 43.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 45.

Když se podařilo československému 1. armádnímu sboru, pod velením generála Ludvíka Svobody dobýt město Duklu, byly vytvořeny výchozí podmínky k dalšímu útoku podél silnice vedoucí na Tylawu a dále až k Dukelskému průsmyku.
Podobným způsobem si útokem z levého křídla vytvořil sovětský 4. gardový tankový sbor pozici, ze které mohl pronikat do německého týlu a přiblížit spojení s v obklíčení bojujícími jednotkami 1. gardového jezdeckého sboru. Také ještě více vlevo bojující sovětský 31. tankový sbor během celodenního útoku 20. září 1944 postoupil o 6 až 9 kilometrů a tlačil před sebou Němce.
Němci v obraně, od 16. do 20. září včetně, museli po krvavých bojích a za těžkých ztrát, ustoupit v prostoru levého křídla sovětské 38. A o 10 až 12 kilometrů zpět. Maršál I. S. Koněv ve své knize - Zapiski komandujuščego frontom, Moskva 1972, napsal o vojácích a důstojnících své 38. A:
"Vezmeme-li v úvahu veškeré komplikace ve vývoji boje v horách, lze směle říci, že to byl velký úspěch vojsk armády a jí přidělených tankových sborů."
Ale i jednotky vedlejšího 4. Ukrajinského frontu, z nich 1. GA bojovaly statečně a houževnatě proti urputně a dovedně se bránícím Němcům, když 20. září, po těžkých bojích, nepřítele dokonce zatlačily celkem o 20 kilometrů do prostoru Čertižné. Svým útokem do tak velké hlubky velice výrazně podpořily řečený útok levého křídla 38. A. Dokonce "sovětské jednotky z 3. horského sboru přitom překročily československé státní hranice a hned následující den 21. září 1944 osvobodily první slovenskou obec Kalinov" (podkladem pro historické informace je: Karel Richter, Hranice placená krví, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 145).
Ppor. Steiner si k 21. září nezapomněl poznamenat, takřka SMS způsobem: "21.9. Ve 4,00 hod. navázal 3. prapor - 15 lidí na naše levé křídlo. Začíná se rozednívat a nepřítel zahájil strašnou minometnou palbu přesně po okopech. Ostřelují nás bez přestání. Nelze vystrčit ani hlavu, střílí kulomet a snajpři. Mnoho raněných: ppor. Monič, Szabo, rt. Fábry, čet. Lukels a mnoho dalších. Ztráty odhaduji na 20 lidí. Spojení s SV (SV - stanoviště velitele) nemám... vyrážíme k útoku na kótu 576 s úkolem zajistit jižní svahy.
Tentokrát vyrážíme spolu s 3. praporem levým sousedem, pravé křídlo odkryté. 3. brig. levější soused nastupuje s tanky; hned při vyražení nepřítel spustil uragán min, mužstva se promíchala. Jen s největší námahou se žene neorganizovaný houf dopředu. Kóta je obsazena, začíná shánění mužstva, okopové práce. Noc je klidná."

Hyrova hora - Boj o kótu 694.
Armádní generál Ludvík Svoboda o boji o Hyrovu horu, kótu 694 (kótu 694 - viz na úvodní mapě u města Dukla), v souvislosti se smrtí štábního kapitána Khola, velice uznávaného velitele svého 1. praporu z 1. brigády napsal důležitá a výstižná slova o významu hory: „Hyrowa hora byla poslední a nejzávažnější překážkou na cestě k naší hranici. Vyžádala si hodně obětí!"
Ano, po dobytí Dukly se objevila velká, a jak se ukázalo poté krvavá překážka v podobě kóty 694 - Hyrowa hora. Až by jí Čechoslováci zdolali mohl již následovat přímý boj o státní hranici do ČSR a na Slovensko....
Začněme nejprve ještě připomínkou, že v době bojů o město Dukla přicestovali z Anglie posily i v podobě tří plukovníků, kteří byli čerstvě povýšeni na generály - B. Boček, J.
Vedral-Sázavský ( foto

Obrázek

generála Vedrala-Sázavského , autor VÚA - VHA, více viz také zde:
http://www.vhu.cz/jediny-ceskoslovensky ... -na-dukle/
) a K. Klapálek - jednalo se o velice hodnotnou posilu pro celý československý 1. armádní sbor. Poslechněme si co vše shromáždil o těchto zkušených válečnících pan Karel Richter, včetně tehdejších hodnocení od generála Ludvíka Svobody:
"Generál Karel Klapálek ( viz zde o generálu Klapálkovi:
https://vojenskaakademiehranice.ic.cz/klapalek.html

Obrázek

a foto generála Klapálka), bývalý velitel 11. československého praporu - Východního, který se vyznamenal při obraně Tobruku, přijel do Sovětského svazu na vlastní žádost. Generál Ludvík Svoboda, jeho dávný přítel a spolubojovník z legií, který s ním sloužil u pluku v Užhorodě a později v hranické důstojnické akademii, znal velmi dobře jeho vynikající velitelské schopnosti a netrpělivě očekával jeho příjezd."
Pan generál Karel Klapálek ve své knize - Ozvěny bojů (Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987), pak na celé setkání po letech vzpomínal slovy:
"První známá tvář, kterou jsem potkal, byl velitel sboru generál Ludvík Svoboda, starý spolubojovník z první světové války a i potom druh v mírové službě. Tak jsme se sešli po letech na bojišti. Objali jsme se na přivítanou...
Trošku jsme se umyli, popili na shledání po ruském způsobu stakančík vodky, povečeřeli. Večeře byla na frontu až přepychová. Nu a potom jsme si povídali o svých osudech v minulých letech, co kdo zažil, jaké získal zkušenosti, a po krátké reminiscenci jsme přešli na přítomnost.
Svoboda rozhodl: 1. brigádu převezme Sázavský, 3. brigádu Klapálek... Rozhodnutím velitele sboru jsem byl trochu rozladěn. Myslel jsem si: máš za sebou tři léta velení praporu a pluku za války, zatímco Sázavský byl dosud v MNO a teď tady přebírá první velitelskou funkci. Snad tedy máš jakousi přednost dostat tu starší a renomovanou brigádu! Bylo to mé tajné přání. Ale - Sázavský byl plukovníkem již v míru, kdežto já jsem byl jen podplukovníkem, a byl tedy starší. Rozhodlo takzvané pořadí.
Když byli funkce rozděleny vydali se generálové ke svým brigádám. Tehdy bylo velitelské stanoviště 3. brigády v městě Dukla. Generála Klapálka, velitele 3. brigády tam odvážel brencarrier, malé obrněné otevřené vozidlo. Němci, jak bylo řečeno, město Dukla ostřelovali z děl a šestihlavňových raketometů, a je jasné že i všechny cesty a silnice nejen ve městě... "Střepiny min cvrnkaly do pancíře a obrněné vozidlo muselo zastavit před pobořeným domem." Tam generálu Klapálkovi řekli: "Tady je velitelství brigády."
Musel proběhnout mezi střelami a střepinami a vevnitř jej uvítal zastupující velitel 3. brigády major Fanta a chystal se mu předat velení. Celé se to však dle zjištění z hlášení sboru odehrálo až 21. září dopoledne, nebo o něco dříve, ráno ( informace čerpána z historického popisu události od: Karel Richter, Hranice placená krví, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 146).
Ještě večer 20. září v 21,00 jednotky sboru zaútočili na Němce, otřesené porážkou. Cílem nočního útoku byla kóta 694 - Hyrowa hora - dominanta na příkrém hřebenu, který se zvedal za městem Dukla (viz mapa)!
Další popis tehdejších, dnes historických událostí, poskytl podporučík Steiner, který se vrátil z velitelského stanoviště 2. praporu ke své rotě:
"Měli jsme 45 minut času. Pečlivě jsme se připravili, nikdo nereptal, ačkoli lidé sotva stáli na nohou. Věděli jsme, že celý hřeben (pozor, hovoří se o kótě 576, na kterou Steinerova rota nejprve útočila, a která byla ve směru Hyrowy hory, tedy kóty 694 - cíli veškerého snažení. Nejprve se tedy musela dobýt kóta 576 ve směru kóty 694 - má poznámka...), včetně Hyrowy hory je dobře opevněn, že na této hoře má nepřítel své pozorovatelny, že boj nebude lehčí než na kótě 534 před Duklou.
Tiše jsme vyrazili a s připravenými samopaly a granáty jsme se plížili k nepříteli. Neurazili jsme ani tři sta metrů a již jsme měli fašisty před sebou. Zničili jsme je palbou z kulometů, samopalů a ručními granáty, zbytek jsme zajali. Malé skupinky Němců, jimiž se podařilo uniknout, jsme pronásledovali k vrcholu hory."
Když postupovali Steinerovy muži zalesněným terénem dostali se na poměrně velkou mýtinu. Zde se zastavili a uspořádali bojem potrhané rojnice a rozhlédli se přitom po sousedech. Nikde nikdo, žádný soused vlevo ani vpravo.
Podporučík Steiner se po telefonu, který, jak napsal"táhl spojař obětavě za sebou, se spojil s velitelem praporu." Od velitele svého 2. praporu se dozvěděl, že "ostatní narazili na skryté nepřátelské odpory a jsou dosud v původních postaveních..." Prostě na jiných úsecích jednotky sboru neprorazily. Dozvěděl se, že je jeho rota odříznuta a je nyní v týlu německé obrany...!
Štábní kapitán Knop, velitel 2. praporu, Steinerovy přímo nařizoval: "Musíte udržet postavení! Za nic na světě neustoupit!"
Ppor. Steiner nejprve vyslal své průzkumníky, kteří se vracely se zprávou, že "nepřítel je za mýtinou na okraji lesa v dobře vybudovaných postaveních." Nepřátelské opěrné body byly také však zjištěny i vpravo a vlevo...
Bylo jasné a Steiner napsal, že si to uvědomoval, že je Němci mohou snadno obklíčit a napadnout.
"Vojáci si v horečném spěchu hloubí okopy. Harašení a údery polních lopatek se rozléhají lesem. Kéž by noc měla 24 hodin, aby se stihli zakopat co nejhlouběji."
Až se rozední a Němci zjistí, že proti nim je jen osamocená hrstka vojáků, bude zle.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“