SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 40.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 40.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 40.

Mapa bojů v karpatsko-dukelské operaci od 8. září do 27. listopadu 1944 i se všemi hlavními

Obrázek

body v terénu.
Důstojník pro zvláštní úkoly při Přikrylově 2. paradesantní brigádě, vlastně jeho pobočník, poručík Mastný, vyrazil s rozkazem od velitele brigády k 1. praporu, kde jej měl předat jeho veliteli kapitánu Uchytilovi. Byla noc z 16. na 17. září 1944. Rozkaz říkal, že 1. výsadkářský prapor má, za podpory i těžkých sovětských tanků, ráno 17. září útokem "proniknout do vesnice Pulawy, dvanáct kilometrů do týlu nepřítele." Po dohodě z náčelníkem štábu štábním kapitánem Hlásným (na fotografii z okolí vesnice Besko, v září 1944, je zleva štábní kapitán


Obrázek

Hlásný, uprostřed je velitel 2. paradesantního praporu major Voves a z profilu je tam ještě, jako třetí nejmenovaný ruský důstojník), přes rozkaz Přikryla vzít si 10 samopalníků, jel poručík Mastný (zde jsem nalezl některé další příhody, ze vzpomínek pozdějšího majora Mastného - Publikováno v časopise Osvobození v roce 1978, vydávaném Čs. Obcí legionářskou v Londýně:
http://mujweb.cz/ipro/stripky/vzpominky/brigada.htm
Doporučuji všem přečíst článek z roku 1978, uveřejněný v Londýně až do konce...!!!) jen s řidičem. Jejich"ne zcela běžný příběh i na dobu válečnou", zachycený a sestavený historikem Richterem, zde cituji a svými slovy pak některé pasáže píši:
"Vyjeli se zhasnutými světly, pěšky by jim to možná šlo rychleji, alespoň v některých úsecích, kde se cesta klikatila a byla plná děr. V příkopech ležely rozbité vozy a páchnoucí mršiny koní, vpředu číhaly miny a nejistota. Jen díky tomu, že nařídil řidiči, aby navzdory válečným zvyklostem a příkazům rozsvítil světla, objevili minové pole, které se táhlo přes silnici. Museli vystoupit z vozu a krok za krokem postupovat polem a píchat dlouhým, tenkým ruským bodákem do hlíny, aby zjistili, kde miny končí a kudy mohou nástrahu objet. Prosmýkli se úžlabinou, kde ve tmě temné obrysy šesti nehybných tanků a cítili odporný mrtvolný pach. Nebyli si přitom jisti, jestli v úžlabině nejsou Němci. Nakonec přece jenom šťastně dorazili k prostoru rozmístění 1. praporu."
Museli ještě projet jednou opuštěnou vsí, "nad kterou visel těžký zápach spálenišť", projeli ještě nějakým lesíkem a již stáli u zámečku, který nebyl na první pohled vidět, neboť jej zakrýval park s vysokými hustými stromy. A pak plnil poručík Mastný zadaný úkol:
"Po obvyklé výměně různých hesel, která zřídka souhlasila, přišel velitel stráže. Vedl mne schodištěm, pak temným sálem, kde mezi blikotem několika svíček a červenými body cigaret sténala řada ležících raněných, a podél dlouhé řady spících vojáků, vyčerpaných dvoudenním bojem, dolů do sklepa. Tam ve světle svíček poloseděl, pololežel kapitán Uchytil. V zaprášeném battledressu, černé rozcuchané vlasy visící do čela, řadu dní neoholená tvář, své velké chlupaté ruce měl zkřížené přes prsa a podřimoval v rozbitém křesle.
Náčelník štábu poručík Kováč se skláněl nad mapou. Po několika slovech v přítmí mě poznal a zatřepal Uchytilem. Když ten se za moment probral a já mu předal stručný rozkaz, vychrlil ze sebe:´Na tom velitelství se snad všichni zbláznili! Copak, sakra, nevědí, že jsme k smrti vyčerpáni, zkrvaveni, žrádlo s bídou jednou za den, munice dochází, baterie rozstřílena a ruští tankisté s námi nechtějí postupovat?´
V duchu jsem souhlasil, ale zdůraznil jsem důležitost rozkazu a připomenul, že dostaneme ihned střelivo a podporu tanků budeme mít zaručenou.
´Jak zaručenou?´vyrazil ze sebe Kováč. Vysvětlil jsem mu, že sovětský generál, kterému jsou tankové jednotky podřízeny to nařídí. Žádá jen, aby prapor před jejich vyražením zničil protitankové kanóny chránící s kulometnými hnízdy průsmyk vedoucí k Pulawám.
´Nic jiného nám nezbývá,´ ušklíbl se po krátkém rozhovoru nad mapou Uchytil. ´Od tebe,´obrátil se ke mně s napřaženou chlupatou rukou, ´chci slib, že půjdeš s Přikrylem k ruskému generálovi a vymáčkneš z něho bumážku s rozkazem, že mě tanky mají podporovat v útoku!´
Stisk rukou a už jsem se opět chvatně vracel, abych včas předal žádost. Návštěva u sovětského generála dopadla dobře. Když Přikryl skončil své hlášení a žádost o tankovou podporu, předstoupil jsem před generála a požádal ho o písemný rozkaz veliteli tankové jednotky. Podivil se proč, když přece bude ihned před námi vydávat rozkaz rádiem. Vysvětlil jsem mu, že jsem slíbil osobně doručit rozkaz veliteli praporu, což bude pro vyčerpanou jednotku velikou morální posilou, budou-li naprosto ujištěni o tankové podpoře. Při rozhovoru jsem dostal zezadu od Přikryla dva nepříjemné kopance do kotníku, ale bumažku jsem taky dostal.
Když jsem konečně vyšel z kanceláře, cítil jsem hroznou únavu a chtěl jsem se někde dvě nebo tři hodiny v klidu vyspat..."
A poté sám plukovník Přikryl, velitel brigády, vydal rozkaz 1. paradesantnímu praporu k útoku na vesnici Pulawa. "V doprovodu svého pobočníka poručíka Mastného se odebral na velitelské stanoviště 1. praporu, aby veliteli a jeho štábu vysvětlil úkol!" Své vysvětlování pak doprovodil větami, které věděl od Koněva, "že jakmile brigáda dobude Pulawy, bude stažena z fronty a odletí na Slovensko.
Zpráva se rozletěla po jednotkách jako vítr. V celé brigádě zavládlo nadšení."


Velitel československé 2. paradesantní brigády plukovník Přikryl měl pozorovatelnu vzdálenou 10 kilometrů vzdušnou čarou od osady Pulawa. Z pozorovatelny jasně patrné, že osada leží mezi kopci, z nichž některé vršky byly ve výšce výše než 600 metrů nad mořem. V prostoru Dukelského průsmyku bylo vzdušnou čarou k československé hranici jen asi 12 kilometrů. Z celého popisu krajiny byl patrný záměr velitelů Rudé armády, který chtěli ovládnout osadu Pulawa, což mělo usnadnit postup nejen RA, ale i československého armádního sboru podél silnice, která procházela městem Dukla na Tylawu a Dukelský průsmyk.
Průzkumná hlídka, kterou vyslal velitel československého 1. paradesantního praporu kapitán Uchytil, zjistila, že Němci, vzhledem k postupu Sovětů na sousedním úseku, vyklidily své pozice a stahují se dozadu...! Když průzkum postupoval na Pielniu, byl před kótou 372 zastaven palbou těžkých kulometů. Přesto velitel praporu ještě stejného vydal rozkaz k útoku.
Jednotky ještě před večerem prošly minovými poli u osad Plebania a Dudynce a rychlým postupem se zmocnily vesnic Pielnia a Nadolany. Na stejné čáře se pak zakopaly, aby si odpočaly a doplnily munici.
Noc ze 16. na 17. září proběhla poměrně klidně pro oba prapory brigády.
Dne 17. září v 6,00 hodin ráno oba prapory brigády přešly k plnění přidělení úkolů. z J. Pivoluskovi knihy - Parabrigáda, Bratislava 1970 - pak pan Karel Richter sestavil co se dělo:
"Velitel 1. praporu, kapitán Uchytil, pověřil nadporučíka Pivolusku, aby převedl prapor do prostoru obce Wola Sekowa. Němci se zřejmě zachytili ba kraji lesa ve směru Roztoky-Pulawy. Paradesantní jednotky s nimi ztratily dotyk. Neznaly jejich sílu ani rozmístění. Z návrší severozápadně od Nadolany byl velmi dobrý výhled na příčné široké údolí, které bylo třeba překonat. Pivoluska si uvědomil, že procházet tímto údolím v dostřelu nepřátelských kulometů a děl by byla hotová sebevražda. Uvažoval, jak se tudy nepozorovaně protáhnout.
Radil se s místním občanem Polákem, který se nabídl, že vojákům ukáže cestu. Zaujal ho potok, který teče z Nadolany do Woly Sekowe. Vyptal se Poláka, jak je hluboký a jak jsou vysoké břehy, porostlé vrbinami.
Rozhodl se s celým praporem projít řečištěm potoka, aby byli vojáci co nejvíce chráněni před nepřátelským pozorováním i palbou.
Sam J. Pivoluska pak ve své knize - Parabrigáda píše: "V čele pochodového proudu je moje rota a průzkumná hlídka. Naštěstí je v potoce málo vody. Břehy jsou vysoké. To umožňuje celému praporu přiblížit se nepozorovaně k německému obrannému postavení. Nepřítel nemá o nás ani tušení. Pravděpodobně nepředpokládá, že se ve dne odvážíme dopustit takového bláznovství. Ale v boji je třeba dělat akce, které nepřítel nepředpokládá a považuje je za nepravděpodobné nebo nemožné. Rozumně riskovat ještě neznamená podceňovat nepřítele.
Potokem kráčíme jako stíny. Před dědinou průvodce začíná být neklidný. Nepřítel je pravděpodobně nablízku. Znovu mi opakuje všechno o obraně Němců.
Dávám smluvené znamení průzkumu, který postupuje v čele pochodového proudu, aby zvýšil pozornost. Upozorňuji jednotky praporu, aby se připravily na střetnutí s nepřítelem. Může to být co nevidět.
Ujdeme asi sto padesát metrů a vnikáme do osady. Vpředu se ozvou výstřely. Za malou chvíli mi přivádějí tři Němce, zajatce.
Průzkumná hlídka četaře Poláka vybrala v pravé poledne obsluhu německého kulometného hnízda. Právě čistili zbraně. O našem postupu nikdo z nich neměl tušení. Četař Polák jednal velmi rozvážně a rychle. Celá průzkumná hlídka se bleskurychle vrhla na vyjevené Němce. Než se vzpamatovali, už byli přinuceni odcházet se zdviženýma rukama do zajetí. Část hlídky začala pálit na další odpory nepřítele, aby umožnila odvést zajatce do bezpečí."

Z výpovědi zajatých německých kulometčíků vyplynulo mimo jiné, že nepřítel bránil průsmyk, kterým vedla cesta z Roztok a Pulawy, celým pěším praporem ze své 68.pěší divize. Německý prapor v obraně pak ještě dostal navíc velké množství dělostřeleckých baterií a také baterií minometů, jako posilových prostředků. Výsadkáři z rot 1. praporu se o tom měli brzy přesvědčit na vlastní kůži.
Do útoku proti německým zákopům vyrazila Pivoluskova 2. rota po obou stranách potoka. Němci se však již vzpamatovali a kladli tuhý odpor a tak se výsadkářům nepodařilo vniknout do zákopů. Navíc je zasáhla německá palba z okrajů již vzpomínaného lesa. Do večera se jen ztěžka probili do severní části vesnice Wola Sekova, vesnice, kterou uprostřed protínala loučka.
Podobně se nedařilo i 3. rotě poručíka Jakaba. I je zasáhla těžká a dobře mířená dělostřelecká a minometná palba, ale i německé kulomety. Byla to palba vedená tentokrát z kopců východně od osady a přehradila postup 3. roty v brambořišti. Donutila výsadkáře, aby se rychle zakopali v brázdách. Marně se roty pokoušeli prorazit v prachu a kouři výbuchů a ocelových střepin.
Přibližoval se večer a roty již nebyly schopny postoupit ani o píď. Čekalo se na tmu, jako na smilování.
Nadporučík Pivoluska pak zaznamenal, že jej několikrát jen náhodou netrefil ostřelovač, když se přemisťoval na pozorovatelnu a stanoviště velitele 1. praporu kapitána Uchytila, který sem svolal na poradu velitele rot.
První povzbuzující zpráva od kapitána byla, že navázal styk se sousední sovětskou 129. střeleckou divizí, a že mu velitel divize přislíbil dělostřeleckou podporu. A dostal i další příslib od sovětského velitele tankového praporu, rozmístěného jižně od Nadolan, že mu na pomoc výsadkářů pošle tanky jako podporu. Zteč se plánovala na další den, tedy na 18. září. Ještě než měly jednotky vyrazit do útoku, měly určitě, za svítání, dostat teplou stravu.
A tak se s dobrými zprávami vracel ke své rotě mezi 3. až 4. hodinou i nadporučík Juraj Pivoluska a dál pak napsal: "Těšíme se na teplé jídlo a hlavně na pomoc sovětských tankistů a dělostřelců. Zpráva se rychle v rotě šíří, nálada se zlepšuje. Útočit na zakopaného Němce s tanky po dělostřelecké přípravě - to už je něco jiného!
Nestačím vydat ani krátké pokyny a spojka hlásí, že je cítit prosná kaše a že za chvíli se začne vydávat snídaně. Tentokrát to opravdu dobře začíná, dostaneme všechno co nám slíbili."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 40.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 41.

Nyní se podíváme na boje na pravém křídle československé 2. paradesantní brigády ve stejných dnech 17. až do rána 18. září 1944.
Tam se první skupina, které velel štábní kapitán Vrzala
(něco víc o plukovníku Vrzalovi viz zde:
http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zpra ... ii-odboje/
) vydala na postup hned ráno v 7. hodin. Postup byl dle rozkazu veden směr osada Lazy. Hlavními silami Vrzalovy první skupiny v předvoji byla četa rotmistra Domanického. Výsadkáři se museli pohybovat velice opatrně, neboť jejich postup vedl otevřeným holým terénem a tak museli být přikrčeni a stále připraveni k boji. Zastávky mohli být jen, když se naskytla terénní vlna, nebo nějaký nevysoký kopec. Při postupu jen párkrát narazili na malé hloučky Němců, kteří po prvních výstřelech hned ustoupili.
Vpravo odtud, v pásmu sovětské 140. střelecké divize, byla slyšet nepřetržitá dělostřelecká palba a na obloze byly vidět letící rakety kaťuší. Takto předvoj první skupiny překonal, bez většího odporu, asi 5 kilometrů a vnikl do vesnice Glebokie a obsadil kótu 407. Na rozkaz štábního kapitána Vrzala se ve vsi předvoj zastavil a čekal na příchod hlavních sil. Výsadkáři tedy zalehli a bděle pozorovali terén okolo sebe a hlavně před sebou. Zároveň tak odpočívali a bylo vidět že jsou dobře naladěni, neboť se útok zatím dařil a sebevědomí stoupalo.
Ve vzdálenosti asi 600 metrů před zalehlou četou se na druhém břehu Wisloku, rozkládá vesnička Pastwiska. Když dorazila hlavní skupina k zalehlé četě, nařídil št. kpt. Vrzala i ostatním zaujmout obranu. Pak vyslal k Pastwiskám průzkum, který měl prozkoumat německou obranu a její sílů a rozmístění palebných prostředků.
Ve stejné době si Tothova skupina, která postupovala po pravém břehu Wisloku východně od Sienawy, jen velice z těžka a za cenu ztrát probíjela cestu k severnímu okraji stejné osady Pastwiska. Když se dostala až ke vsi dostala od německé obrany silnou palbu z ručních pěchotních zbraní. Na rojnice Tothovy skupiny vzápětí dopadla i dělostřelecká a minometná smršť německých podpůrných zbraní. Dokonce do prostoru dopadly i salvy šestihlavňových raketometů. Zde měla skupina štěstí, že rakety nezasáhly cíl. Výsadkáři museli ležet takřka nehybně s využitím terénních nerovností a mnozí, kteří přežili pak říkali, že tehdy prožívali "poslední vteřiny života." Pak se zezadu konečně ozvaly salvy dělostřeleckých baterií 2. paradesantní brigády. "V pravou chvíli". Palba byla velice přesná a německá palebná postavení byla zničena.
Výsadkáři se díky podpoře vzpamatovali, "zvedli se na zteč a s křikem hurá se vrhli do vesnice. Na jejím okraji podporučík Toth s pomocí velitelů čet rychle uspořádal skupinu k dalšímu postupu, ale z hloubky vesnice se na ni obořil nepřítel silným protiútokem. Jeho tlaku se nedalo odolat. Toth zavelel k ústupu. Za pár minut byl raněn. Osiřelí vojáci ztratili rozvahu a soudnost. Místo aby v terénu kladli odpor hledali záchranu ve výběžku lesa skoro dva kilometry od Pastwisk." A právě tehdy se ujal velení poručík Geisler, který jen nedávno předtím přijel z Londýna, jako dobrovolník se skupinou důstojníků. Měl výcvik ve zvláštních jednotkách a "nezklamal ani v této chvíli." Převzal velení a v čele výsadkářů zaútočil na skupinu Němců, kteří číhali v lese. Zde je jejich příběh, který zaznamenal pan Karel Richter ve své knize - Apokalypsa v Karpatech, boje na Dukle bez cenzury a legend. A který pochází z Československých listů:
"Průzkumníci pod velením por. Geislera se pustili do tmavé noci. K okraji lesa je ještě 250 metrů. Zahřmí prudká palba minometů a těžkých kulometů. Pár skoků a průzkumníci jsou v zákopech mezi překvapenými Němci. Začal se zápas na život a na smrt. Poručík Geisler hází několik granátů do pevnůstek a povzbuzuje chlapce, aby vytrvali. Vyplašení Němci se sbíhají na pomoc. Velitel dá povel k ústupu. Sám vzal raněného rtm. Hrabovského na záda. Němci palbou pronásledovali průzkumníky, které zakrátko pohltila tmavá černá noc.
První, druhý, třetí průzkum byly úspěšně vyplněny. Poslední rozkaz: prozkoumat les. Poručík Geisler rychle sbírá své chlapce a probíjí se k lesu. Vítězně se dostal až k prvním stromům. Les však nebyla prázdný. Průzkumnou četu vítá palba Němců. Zrádná kulka jej trefila do čela. Poručík Geisler, hrdina-průzkumník, přítel a otec své čety, věrný bojovník za svobodu je mrtev."
(Československé listy, 20.-28. října 1944.)
Zde je ještě také pár dalších skutečností o poručíku Geislerovi:
http://www.dukla1944.com/pametnici/fran ... f-geisler/
Tehdy bylo poručíku Geislerovi 26 let.

Další ze skupin, třetí skupina z 2. paradesantního praporu postupovala "nejprve z kóty 306 na osadu Odrzechowa." Tehdy vyslaná hlídka průzkumníků zjistila, že Němci před svítáním z Odrzechowé odtáhli směrem k horám. Při průzkumu byli tři průzkumníci zabiti výbuchem miny, kterou Němci nastražili ve studni, z níž se vojáci chtěli napít. Bylo 13 hodin 30 minut odpoledne, když se skupina z Odrzechowé přesouvala na východní okraj Sieniawy a tím se přiblížila zhruba na půl kilometru k severovýchodnímu okraji Pastwisk. Zde průzkumníci uviděli, že zde došlo k boji, neboť všude byly trychtýře po explozích. V trávě byly německé a sovětské přilby, pouzdra na masky a hromádky prázdných nábojnic. Byla vidět i krvavá místa. "Poručík Schwarz, který skupině velel, marně pátral, jestli někde poblíž neobjeví Tothovu skupinu. Potřeboval s ní navázat spojení. Ale skupina jako by se propadla někde v kopcích.
Schwarz nařídil vojákům, aby se rozvinuli k útoku. Bylo 18,30, když dal povel k vyražení. Výsadkáři se zvedli ze země, natáhli závěry samopalů a vykročili. Vzápětí se na okraji vesnice rozeřvaly těžké kulomety a v blízkosti zvlněného řetězce výsadkářů začaly vybuchovat miny a dělové náboje. Vojáci zalehávali v terénu, kryli se před výbuchy. Mezi domky se vynořily postavy v myších uniformách. Vybíhaly k protizteči. Brigádní minomety před nimi spustily hustou oponu palby. Po devadesáti minutách palebného souboje se za houstnoucího šera výsadkáři stěhovali zpět do východiště. Dělostřelba utichla."

Před ránem ze 17. na 18. září byl nadporučík Pivoluska povolán k telefonu. Volal jej velitel 1. praporu kapitán Uchytil: "Okamžitě vyrazte vpřed!"
Nadporučík Pivoluska byl překvapen a nejprve chtěl něco namítnout. Něco na téma tma a vojáci ještě nejedli. Jenomže rozkaz byl velice naléhavý a nedal se nijak změnit.. Velitelé čet reptali. Pivoluska měl v knize - Parabrigáda (Bratislava 1970) poznamenáno:
"Stravu sme nedostali, už je tu, aspoň chviĺočku je treba počkať. Kde sú tanky, kde je delostrelecká podpora?"
Tehdy neměl Pivoluska jak velitelům čet odpovědět, neboť sám odpověď neznal a vymyslet lež se nevyplácelo. Sám nevěděl proč měli jít náhle předčasně do útoku...!
"Výsadkáři jsou dobře vycvičení, mladí a zdatní vojáci, překypují bojovností a odvahou. Vědí, že čím rychleji zlomí odpor nepřítele, tím dříve odletí domů, kde je zapotřebí každé pušky, každého samopalu. Rvou se jako lvi, ale co je to platné. Lehká paradesantní výzbroj nestačí na zdolání nepřítele, který má palebnou převahu."
Boj zuřil celé dopoledne, ale bez podpory těžkých zbraní se výsadkáři nehnuli téměř z místa. "Kdykoli se zvednou ke zteči, kulomety i minomety na severních svazích a návrších východně od roztockého údolí je uragánem střel srazí k zemi."
A Pivoluska napsal a Richter v knize - Apokalypsa v Karpatech boje na Dukle bez cenzury a legend zachytil:
Vyčerpal som všetky možnosti a ďalší postup vlastnými silami sa nedá uskutočnit. Nepriatel´ nám nedovolúľuje ani poriadne sa zodvihnuť , už vonkoncom nie útočiť!"
Ale Uchytil dál naléhá: "Ďuri, musíš vydržet, nemůžu ti pomoct. Za každou cenu je třeba udržet obsazenou polovinu vesnice. Pokusím se zjistit proč nepřišla pomoc."
Nadporučík Pivoluska měl svou pozorovatelnu zřízenou v jednom z domků v prostoru rozmístění Murčekovy čety. Odtud pozoroval německé kulomety, které měly svá hnízda s obranou usazenou v okopech na svazích po obou stranách údolí, kterým měla jeho rota pronikat do Pulawy:
"Mezitím rotní odstřelovač vybírá německé kulometné hnízdo ze střechy domu, ve kterém je pozorovatelna roty. Tam nahoře se mu nelíbí, je prý to tam nepohodlné. Souhlasil jsem, aby přišel za mnou do světnice. Potom jsem otevřel okno. On se pustil do odstřelování německého kulometného hnízda a já jsem polním dalekohledem pozoroval, jestli zasáhl cíl. Dlouho to však netrvalo, neboť náhle se na nás sesypalo sklo a dům se otřásl. To nám Němci vracejí pozdrav.
Hned jsem si uvědomil, že naše počínání nebylo správné.
Odstřelovač odešel na jiné místo."
Když se přiblížilo poledne odešel i Pivoluska ze své pozorovatelny v domku a skryt za stěnou sousedního domu pozoroval, jak se vyvíjel boj. A zjistil, že se mu za límec uniformy sype omítka. " Do zdí nad jeho hlavou sekají střely z kulometu. Ohlíží se, odkud by po něm mohl pálit nepřátelský kulomet. Vtom spatřil sovětský tank. Projížděl vesnicí a pálil za jízdy z kulometu. Pivoluska se radostně vztyčil a mává tankistům. Tank zarazil, otevřel se příklop. Velitel tanku, kuklu na hlavě, s úsměvem přichází k Pivoluskovi. Tomu ještě není moc do smíchu."
Nadporučík Pivoluska měl z podpory sovětských tanků velkou radost, neboť zde konečně v těžké situaci byla pomoc pro jeho těžce zkoušenou rotu výsadkářů. Vzpomínal:
"Toho dne přijely na náš úsek tři sovětské tanky a baterie 76mm samohybných děl. Označujeme cíle, na které jsme s našimi zbraněmi nestačili. Netrvá dlouho a samohybná děla přímou palbou ničí odpory.
Vidíme létat břevna z německých zákopů. Obdivujeme přesnost a rychlost obsluhy. I tanky o sobě dají vědět. Pálí zpoza domů. Hned je nějak veseleji. Teprve nyní si uvědomujeme, jak jsme byli dosud opuštěni a trochu i bezmocní v tomto nerovnoměrném boji."
A pávě dne 18. září 1944, během ranních hodin "2. a 3. skupina z 2. paradesantního praporu v součinnosti s rotou sovětské 140. střelecké divize soustředěným útokem konečně prolomily fašistickou obranu v Pastwiskách a zatlačily nepřítele do lesního pásu daleko za osadu. V odpoledních hodinách se fronta posunula na čáru Kiczera - jižní okraje Pastviska."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 40.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 42.

Plukovník Přikryl, velitel 2. paradesantní brigády, již odpoledne 18. září 1944 na svém stanovišti nevydržel. Venku přece probíhal útok jeho brigády. V kanceláři brigády ponechal svého pobočníka poručíka Mastného jen s písařem, slovy: "My jedem s Hlásným na frontu. Vy seďte u telefonu a nehněte se odsud!"
No a jak to tak bývá, ani to netrvalo dlouho a strážný ohlásil příchod sovětského plukovníka a majora. "Musíme okamžitě mluvit s velitelem brigády"
Hlásný lámanou ruštinou vysvětlil, že plukovník Přikryl je na frontě.
"Tam nemá velitel brigády co dělat!" vyštěkl plukovník. "Zajeďte pro něj!"
"Mám přísný rozkaz nehnout se od telefonu," odpověděl rázně poručík."Bez udání vážného důvodu nikam nejedu! Nikuda něpajedu!"
Propukla hádka. Plukovník se rozčiloval, poručík Mastný rovněž zvedal hlas. Co na něj tady bude nějaký ruský plukovník hulákat!
"Nejsem váš podřízený! Vaše prikázy ja ne dolžen vypolňat!"
Rus vykázal z kanceláře písaře a velitelsky pronesl:
"Důvod je více než vážný! Ještě dnes stáhnete celou brigádu z fronty a v noci odletíte za frontu na pomoc slovenským povstalcům. Paňatno?"
Do Mastného prý tehda jako by uhodil hrom. Požádal plukovníka, aby počkal u telefonu, a vyrazil s ruským majorem za Přikrylem....!
Našli je v prázdné chalupě ve vsi. Později Mastný řekl, že nikdy neviděl plukovníka Přikryla tak rozčileného, jako když mu ruský major předal rozkaz.
"Jak mohu za dne stáhnout roty zakousnuté v boji a přibité palbami k zemi? Je časově nemožné, abych jednotky shromáždil! A je naprosto nemožné, aby roztrhaní, zablácení a zkrvavení vojáci bez dalšího vyzbrojení a odpočinku letěli ještě této noci do týlu nepřítele. To je šílenství!" zařval Přikryl.
Hádka ještě pokračovala a na plukovníkovi bylo vidět, že ztrácí nervy. Dokonce až tak , že Přikryl nebezpečně pokládal ruku "na těžký revolver v pouzdře na opasku..." A tehdy zasáhl jeho náčelník štábu Hlásný, který rozhodným hlasem vyzval ruského majora, aby je na deset minut nechal o samotě, a pak oba s poručíkem rozčileného Přikryla uklidňovali.
"S tím majorem se již nebavte" domlouval mu Hlásný. "Řekněte plukovníkovi, že žádáte čas na odpočinek a organizaci. Vaše hlášení musí předat na sovětský hlavní štáb. On sám o tom nemá co rozhodovat! Zatím telegrafujte do Moskvy našim reprezentantům, aby podpořily vaše požadavky."
Částečně uklidněný plukovník pak vyňal z brašny na mapy papír a tužku a začal si psát poznámky. Společně se pak všichni tři dohodli, že budou žádat tři dny na přípravu odletu a že brigáda musí dostat náhradu za ztracenou výstroj a výzbroj a tři palebné průměry pro všechny zbraně.
A poté již zcela klidný Přikryl zvesela prohlásil : "Co říkáte tomu obratu."
Hlásný jen řekl: "Horší než tady to na Slovensku být nemůže. To určitě ne,"živě souhlasil Přikryl. Tam mi aspoň nikdo nebude dávat nemožné rozkazy." (Nebyli ani jeden dobrým prorokem.... - má poznámka).
Radost výsadkářů po zprávě, že letí na Slovensko kalila jen hrozná únava. Radost nebyla ani z toho, že mají dobýt další ze zalesněných hřbetů, který měli před sebou. Zatím k boji neměli silné dělostřelectvo a ani tanky a tak věděli, že bude útok zřejmě hodně krvavý.
Ale odpoledne jim velitel 2. praporu přečetl rozkaz brigády:
"Další útok zastavuji. Vystřídají vás jednotky 140. střelecké divize. Za tmy se stáhnete z fronty. Místo soustředění Besko."
V době, kdy už se jednotky z 2. paradesantního praporu přesouvaly do týlu, 1. paradesantní prapor se ještě chystal proniknout přes loučku do druhé poloviny vesnice Wola Sekowa. Jejich útok měla již podporovat baterie 76mm děl, dva sovětské tanky a záloha brigády s baterií těžkých minometů. Škoda, že třetí tank uvízl v bažině. Ale i tak si říkali, že mají na podporu štěstí.
Když se začalo stmívat byly roty připraveny vyrazit. "Němci zjistili pohyb v postaveních praporu a zuřivě střílejí z děl, minometů, kulometů. Nešetří munici, mají jí zřejmě dost. Loučka je rozryta výbuchy. A vyskakují na ní nové a nové ohně explozí. Hoří tráva, šero houstne nahořkle páchnoucím dýmem. Po zásazích zápalnými granáty na mnoha místech vzplanuly domy a ze střech děsivě vlají rudé pačesy plamenů." Nadporučík Pivoluska se chystal dát povel k útoku:
"Moje rota je připravena k útoku. Čekáme jen na zasazení protiletadlové roty. Za chvíli vidím přicházet zpoza kostela jednotku poručíka Vaňka. Vzadu za nimi hučí motory sovětských tanků. Nedaleko kostela rozeznám i kapitána Uchytila. Všichni jsme vpředu na jedné úrovni.
Prostor v zahradě u kostela Němci intenzivně ostřelují.
Sovětský styčný důstojník u velitele praporu je těžce raněn. Četař Karel Halás a jeden voják ho odnášejí do bezpečí.
´Druhá roto vpřed!´slyším hlas velitele praporu.
Vyrážíme do ohně a dýmu a jako zázrakem beze ztrát vbíháme do druhé části osady. Rychle se řítíme na její zadní okraj.
V těsné součinnosti po levém boku 2. roty postupuje Vaňkova jednotka. Její příslušníci bojují obdivuhodně. Za námi vnikají do osady plným plynem sovětské tanky. Za jejich pomoci obsazujeme jižní část Woly Sekowe.
To bylo opravdu pekelné tempo, které Němci nevydrželi a v panice osadu opustili. Než se setmělo, prolomili jsme nepřátelskou obranu do hloubky asi 2 km."

Popisovaným průlomem parašutistů 1. praporu kapitána Uchytila, který popisoval ve své knize - Průlom, J Pivoluska, tehdejší velitel 2. roty, který se podařil za přispění sovětských tankistů, tak byla otevřena cesta na Roztoky a tím také dál až na Pulawy. Ovládnuto bylo však jen údolí, jenomže Němci stále ještě drželi lesnaté výšiny vlevo i vpravo. Výsadkáři vnikli do týlu Němců, ale i oni mohli vnikat do jejich týlu a ohrožovat je.
Proto se museli jednotky na dosažené čáře večer zakopat a dle zvyku Němců , bylo možno očekávat protizteč. Zvláště když na některých místech byli okopy nepřítele jen několik desítek metrů od parašutistů. V noci a v nastávající tmě, samozřejmě docházelo ke střetům hlídek obou stran. Nadporučík Pivoluska pak přímo uváděl, že obcházel svou 2. rotu v obraně, " když si dřepl v zákopu, aby si chvilku odpočinul, spatřil ve tmě skupinu vojáků, která přicházela směrem od nepřítele." Stačil prý jen houknout: "Stoj!", vojáci se dali na útěk. Samozřejmě se jednalo o Němce.
Noc pak byla studená a z trávy šel chlad, ale nebojovalo se. V rotách byl jakýsi šum a vojáci byli neklidní neklid. Částečně to bylo také tím, že se vojáci při útoku promíchali a nyní se vraceli ke svým. Postupně se družstva uspořádala a došlo i na odpočinek. Mnozí otrlí usnuli jako zabití.
Sotva se však rozednilo spustili Němci těžkou dělostřeleckou a minometnou palbu. Němečtí pozorovatelé na úbočích měli dobrý výhled do pozic. Němci reagovali na jakýkoliv pohyb v československých postaveních salvami granátů a min. Tak došlo i k tragédii, kdy "jedna z min, která přiletěla zabila i hrdinného velitele předzvědného oddílu poručíka Vaňka, který den předtím tak skvěle vedl své chlapce do útoku. V noci byl raněn v přestřelce s německou hlídkou. Teď si chtěl odběhnout na ošetřovnu, aby mu obvázali ránu. Před salvou minometů se už nestačil ukrýt."
A tehdy prý smrt šahala i po nadporučíkovi Pivoluskovi, který se měl ráno dostavit na velitelství 1. praporu. Musel kličkovat po pláni, která byla "plná děr a salva, která mu byla určena, vybuchla naštěstí v místě, jemuž se včas vyhnul.
Když se u kapitána Uchytila, velitele 1. praporu, za přítomnosti velitelů rot a styčného sovětského důstojníka, dopoledne připravoval další útok, přišel rozkaz z brigády. I 1. prapor se měl během noci začít stahovat ke Krosnu, kde se měla celá brigáda soustředit před odletem na pomoc SNP na Slovensku. Kapitán Uchytil se však ještě rozhodl, "po dohodě se styčným důstojníkem sovětské 237. tankové brigády, že před svým vystřídáním prapor v součinnosti se sovětskými tankisty splní úkol, který dal paradesantní brigádě maršál Koněv: dobude vesnici Pulawy."


Použité podklady:


Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda. Bratislava 1970.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“