SNP. boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 37.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

SNP. boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 37.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 37.
Mapa karpatsko-dukelské operace od 8. září do 27. listopadu 1944. Uprostřed mapy, v její

Obrázek

pravé části, je vidět šipka - zasazení a útok 2. paradesantní brigády (azbukou 2. čechosl, pbr - 2. paradesantní brigáda) plukovníka Přikryla ve směru Pulawy. Odečíst se dají i další osady, u kraje mapy, Sanok před nimi Nowosielce, Zarszyn, dále Odrzechowa, Nadolany a atd.
Ve stejné době, tedy k večeru 12. září 1944, když nastupovaly jednotky 1. parašutistického praporu do průzkumu bojem, přicházely, zcela vyčerpány, roty 2. praporu do osady Zarszyn. Jednotky ihned zaujímaly obranu na východním okraji oblasti, kterou měla 2. paradesantní brigáda plukovníka Přikryla bránit a z které měla pak útočit. Byl to přesně onen prostor, který před příchodem 2. praporu majora Vovese střežily vlastně jen hlídky vyčleněné z 1. paradesantního praporu kapitána Uchytila. Vojáci 2. praporu majora Vovese měly za sebou zrychlený přesun i se zásobami a municí v délce 100 kilometrů. Spánek však nepřicházel v úvahu. Velitel 2. paradesantní brigády plukovník Přikryl majoru Vovesovi předal rozkaz velitele sovětského 67. střeleckého sboru, aby i jeho 2. prapor "provedl průzkum bojem po obou stranách silnice ze Zarszynu do Odrzechowé a zmocnil se osady Odrzechowá!"
Jako posilové prostředky dostal 2. paradesantní prapor majora Vovese jednu baterii 45mm kanónů. Mimo toho měl počítat s tím, že "mu bude přidělena ještě 76mm baterie z brigádního dělostřelectva", které bylo na přesunu a dorazit mělo k ránu na 13. září.
Dle pořízených zápisů a také z vyprávění přímých účastníků bylo patrné, že velitel brigády, když předával rozkaz 2. praporu, byl již viditelně unaven a prožíval vnitřní napětí. Rozkaz se předával v zemljance, která byla vybudována jako místnost sovětského velitele praporu, a na složených bednách jim svítily dvě svíčky.
Plukovník Přikryl prý doslova řekl: "Vezmi si mapu a poslouchej. První postupný cíl praporu jižní okraj lesa mezi Zarszynem a Odrzechowou. Druhý cíl... Odrzechowá...
Ospalé oči majora Vovese prý strašně pálily a sotva na ně viděl. Měl zlost a musel se držet. To co pro jeho 2. prapor předával plukovník Přikryl byla"strašná blbost. Průzkum bojem do takové hloubky taktické obrany nepřítele? To přece odporuje ustanovením řádu!" Vždyť mu vlastně plukovník nařizuje, aby "provedl normální útok! Ve tmě a po pěším přesunu, když mají vojáci víc než 100 kilometrů v nohou. A bez dělostřelecké podpory! Pětačtyřicítky mu budou houbec platné. Hodí se pro přímou střelbu, ale ve tmě nebude vidět cíle. A šestasedmdesátky přijedou určitě až s křížkem po funuse." Major pak ale jen skřípal zuby "a do bloku čmáral stručné poznámky. Vojáci musí nejdřív dostat menáž, na tom bude trvat, a pak ať se děje vůle boží!"
A tak se vlastně, za účasti obou velitelů, zrodil v zemljance plán akce, který předpokládal:
"Ve 24,00 hodin vyrazí ženijní průzkum. Do průlomu budou zasazeny dvě roty, 1. rota bude postupovat vpravo od silnice na Odrzechowou ve směru Zarszyn, kóta 360, 2. rota vlevo od silnice na kótu 306, 3. rota měla postupem ve druhém sledu zajišťovat pravé křídlo praporu a tím i celé 2. paradesantní brigády."
Ženisté a průzkumníci z 2. paradesantního praporu majora Vovese šli do průzkumu bojem ve 23,15 hodin, což bylo dřív než stanovil rozkaz. Na obou určených směrech vyhledávali minová pole a označovali pak průchody Půl hodiny po ženistech vyrazili do svých směrů obě roty prvního sledu, již rozvinuty do rojnic, v průchodech po obou stranách silnice. Vojáci šli tiše, přikrčeni s puškami a samopaly připravenými ke střelbě. "Opatrně našlapovali, aby nepůsobili hluk, jenomže nohy přesto v neznámém terénu zakopávaly o kameny a pařezy, propadaly se do výmolů, mlaskavě se bořily do bažin. "Pod podrážkami okovaných vojenských bot co chvíli zachrastila zlomená větev nebo šlahouny křovin." Občas někdo upadl až to zadunělo, občas zacinkala i výstroj, ozvalo se tiché klení. No a dělostřelci tlačící pětačtyřicítky vytvářeli hluk, jak jim občas zaskřípěla otáčející se kola. Ozývaly se podrážky na kamení. Sem tam břinkly kolesny vozů s municí, ozývalo se supění i polohlasité okřiknutí či domluva... Prostě zvuky, které nešlo vždy utajit úplně. Němci nebyli hluší, ale zatím o sobě nedávali vědět. Výsadkáři také tušili, že vše není jen tak a nocí se snažili dohlédnout co nejdále a srdce jim bušila napětím.
Vepředu se prodírající ženisté zatím hlásili, že je cesta volná. Žádné minové pole nebylo dál zjištěno.
Bylo nějak okolo 4,00 už 13. září, když se před výsadkáři zjevila kulisa lesa. Rojnice okamžitě zalehly. Ticho před lesem je vždy podezřelé a tak tomu bylo i zde. Pár odvážlivců se pomalu plazilo travou vpřed.
"Vtom vyletěly k obloze osvětlovací rakety. Noc se proměnila v den. Rozhrčely se nepřátelské kulomety. Zahřímala děla a ze země vyrostla nepropustná zeď ohně, hlíny a svištícího železa. Major Voves byl rozumný člověk a měl své vojáky rád. Nařídil ústup zpět na severní okraj Zarszyna.
Večer si Přikryl zavolal na své stanoviště poručíka Mastného. Byla sháňka po veliteli 2. praporu majoru Vovesovi. Přikryl s ním ztratil spojení. Nařídil Mastnému, aby sedl do auta a jel se na přední okraj po něm podívat.
Obhlídka mu zabrala celou noc a ještě kus dopoledne." Na velitelské stanoviště brigády se vrátil až v deset hodin dopoledne. "Slyšel jsem, že vás asi před hodinou honily palbou těžké minomety." Spustil na Mastného plukovník Přikryl, který pracoval na hlášeních. Vedle něho za stolem s mapami seděl, také obklopen papíry štábní kapitán Hlásný.
František Mastný hlásil veliteli brigády, že všechny okopy na čáře, kde měl být 2. prapor jsou prázdné. "To je hrozné! Kde je Voves? Sovětský přidělenec chce vědět podrobnosti. Nemáte zdání, kde mohou být?"
Mastný ukázal na mapu a pak je zapsáno:
"Prosím, podívejte se. Zde jsou v půlkruhu hřbety, na kterých je zakopaná německá obrana. Pod nimi dole jsou zákopy druhého praporu. Kdyby major Vovsa zůstal, tak mu německé kulomety a minomety budou vytloukat mužstvo v zákopech jako ze švů.
Ale podle sovětského bojového řádu velitel praporu nesmí přemístit svou jednotku bez svolení velitele brigády. Ruský major zuřil, že Voves neposlal ani hlášení. Až se dozví, že prapor není na dosažené čáře, požene Vovsa k polnímu soudu."
Majora Vovese se zastával dál poručík Mastný slovy: "Voves, když zjistil nemožné postavení, stáhl se zřejmě z vlastní iniciativy, kterou náš polní řád veliteli dovoluje, a spojka pravděpodobně ztratila cestu."
Plukovník Přikryl se nad tímto zamyslel. Protože se dál neptal na žádné podrobnosti, nezmínil se mu poručík Mastný, že málem zastřelil ve tmě plížícího se vojáka jedné ztracené čety, který lovil ve tmě ve vsi kočky a králíky. Vždyť vojáci osmačtyřicet hodin neviděli kuchyni! Neohlásil Přikrylovi ani, "že jen díky vystřelené německé osvětlovací raketě, která v poslední chvíli ozářila povalenou výstrahu, nevlezl do minového pole v předpolí zákopů, kde páchly tlející mrtvoly a latríny opuštěných okopů, a že se plížil v noci klem řeky Sanoku, kde ho jenom mlha chránila před palbou kulometů z okolních svahů, odkud Němci vystřelovali světlice."
A sovětský styčný důstojník u československé 2. paradesantní brigády skutečně ohlásil ústup 2. praporu jako svévolné opuštění bojové pozice a majora Vovese tak čekalo, "že se bude zodpovídat před polním soudem složeným ze dvou sovětských a dvou československých důstojníků." Plukovník Přikryl velitel brigády nakonec rozhodl poslat poručíka Mastného za polním prokurátorem. ´Zajeďte tam a všechno mu vysvětlete. Voves je můj starý přítel z ruských legií. Nechci, aby měl malér. Prosím vás, řekněte jim, co jste řekl mně. Musíme ho z toho dostat. Rusové si s nikým nehrajou!´"
Z celé takto vážné situace, která mohla končit tragedií pomohl Mastný:
"poručíkovo svědectví a dvě lahve vodky přispěly k tomu, že soudci nevyřkli obvinění a major Voves nebyl zbaven velení 2. praporu."
Dne 13. září 1944 odpoledne velitel československé 2. paradesantní brigády plukovník Přikryl nařídil 2. praporu, aby zaujal obranu jednou svou rotou na vidlici silnic Haczów, Bzianka, jednou rotou v osadě Besko a jednou rotou v osadě Dlugie. Dle zápisu, "objevily se potíže, které bránily důslednému splnění rozkazu. K osadě Bzianka byla místo roty vyslána pouze průzkumná hlídka. V Besku se dosud pevně držel nepřítel, takže rota, která tu byla zasazena, zaujala obranné postavení pouze na okraji osady s úkolem zajišťovat pravý bok praporu. Další rota, rozmístěná k obraně na jižním okraji vesnic Zarszyn a Dlugie jako pravé křídlo 2. paradesantního praporu, navazovala na postavení 1. praporu. Zbývající rota byla převedena ze zálohy velitele brigády, kterou mimoto tvořil tankový prapor, rota OA a motočeta. Záloha byla soustředěna ve vesnicích Kostarowce a Strachocina."
Veškerý útok, nazvaný, průzkum bojem, u obou výsadkářských praporů, skončil vlastně nezdarem a jen ukázal, že Němci jsou v těchto úsecích také odhodláni účinně bránit svá postavení. Plukovník Přikryl pak hlásil svému nadřízenému veliteli sboru, že dokud nedorazí brigádní dělostřelectvo a nebude k brigádě dodána zásoba munice, která zůstala v Przemyszlu, nebude 2. paradesantní brigáda schopna postoupit vpřed...!
Do postavení 2. paradesantní brigády začaly jeho dělostřelecké baterie přijíždět postupně v průběhu 13. a 14. září 1944. Ve stejné době pak odjížděl sovětský dělostřelecký oddíl 121. střelecké divize...
Československá 2. paradesantní "brigáda konečně obsadila celé dvacetikilometrové pásmo, i když její obrana postrádala náležitou hloubku." Obranné linie se táhly "od levého břehu Sanoczku na Jadruszkowce, kótu 387 (úsek 1. praporu s velitelským stanovištěm ve vesnici Nowosielce), Dlugie, Zarszyn, východní okraj Besko a dál podél pravého břehu řeky Wislok až ke kanálu (úsek 2. praporu s velitelským stanovištěm v Dlugie). 1. prapor kapitána Uchytila dostal jako posilové prostředky 2 baterie kanónů 76mm, dvě baterie 45mm, rotu protitankových pušek a baterii 120mm minometů.
Také 2. prapor majora Vovese byl vydatně posílen baterií 76mm kanónů, dvěma bateriemi 45mm a cyklistickou rotou. Protiletadlovou obranu zajišťovala četa protiletadlových velkorážních kulometů. Ostatní protiletadlové prostředky, 37mm kanóny i velkorážní kulomety, střežily sklady materiálu v Przemyszlu a Wapowě.
Zálohu 2. paradesantní brigády plukovníka Přikryla, kromě roty z 2. praporu tvořil tankový prapor s lehkými tanky, rota OA a motočeta, byla, jak bylo řečeno, soustředěna v osadách Kostarowce a Strachocina.
Asi tak 4 kilometry od předního okraje, ve vsi Jacmierz, přibližně ve středu sestavy brigády si velitelské stanoviště zřídil velitel plukovník Přikryl.
Jeho profil vykreslil pan Karel Richter slovy, že Přikryl "byl vysoký, statný voják, lehce pokulhávající po zranění z první světové války, kdy bojoval jako legionář na ruské frontě, má bohaté válečné zkušenosti. Zúčastnil se ústupových bojů československé divize ve Francii. Z Anglie, kde působil jako velitel praporu u pozemní brigády, odjel na vlastní žádost k československé brigádě v SSSR a v nepřítomnosti Ludvíka Svobody převzal ve funkci jeho zástupce velení v těžkých bojích u Rudy a Bílé Cerkve. Neúspěšný bojový křest paradesantní brigády ho nyní skličoval. Cestou z polní nemocnice, kam zajel navštívit raněné vojáky, se setkal s velitelem sboru generálem Svobodou." Vyměnili si pár vět. Ani Svoboda nebyl v nejlepší náladě. "Operace se nedařila. Bojová morálka obou pěších brigád po těžkých ztrátách poklesla, zvláště u 3. brigády, která ztratila za 5 dní přes 1000 lidí a jejíž velitel podplukovník Střelka musel být pro neschopnost odvolán!
I výsadkáři byli trochu otřeseni ztrátami z prvního boje, ale Přikryl věřil v jejich bojovou zdatnost i v pevný základ jejich morálky."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP. boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 37.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 38.

Den 14. září 1944 byl pro oba prapory, 1. i 2. parašutistický prapor z 2. paradesantní brigády, konečně dnem, kdy se mohly ve svých obranných postaveních vyspat a odpočinout si. V intenzivní činnosti byl prý tehdy osvětový důstojník Pavol Gajdoš se svým týmem, kteří měli pozvednout morálku a mužstvo dostat z psychického vyčerpání. Poručík František Mastný, což byl důstojník brigády pro zvláštní účely, "jeden z třicetičlenné skupiny důstojníků, kteří před koncem roku 1943 přijeli z Anglie", a se kterým jsme se již seznámili, tehdy "již přímo padal únavou". Z jeho tehdejších vzpomínek jsou další řádky historie, v kontextu časové osy, cituji:
"Po jobových zprávách o jednotkách rozervaných při přecházení minových polí nervozita štábu, hlavně Přikryla, rychle vzrostla. Zvláště působil tragický osud velitele ženistů Viktora Nagye. Procházející voják do něho neopatrně strčil, když čistil průchod v minovém poli. Výbuch nášlapné miny mu téměř urval nohu nad kolenem, takže visela jen na svalu, kůži a nohavici. Vystřelené světlice přivábily palbu kulometů, a tak si Nagy, aby se mohl odplížit, utáhl stehno opaskem a visící nohu odřízl finským nožem. Vykrvácel však dříve, než se odplížil na obvaziště."
Mastný si všiml, že když mu tehdy Přikryl vydával další rozkazy, byla "jeho tvář ztrhaná nervozitou a nejistotou."
Přikryl sám od sebe: "Proboha, co jsem mohl dělat? Dostal jsem rozkaz ze štábu, abych nařídil průzkum bojem v rotách. Nemohli jsme ještě ani obhlédnout terén ani zjistit ta prokletá minová pole a kulometná hnízda.
A teď, považte, už tu mám rozkaz, aby prapory vyrazily do útoku. Předáte rozkaz veliteli 2. praporu k útoku, který zahájí zítra ráno."
Dále pak Masný vzpomínal: "Major Voves, skrčený v hlubokém zákopu, přijal rozkaz s poznámkami o ztrátách, které utrpěl ještě před útokem. Předal mi hlášení, a již jsem opět skákal od okopu k okopu, až mne zastavil poručík K., s kterým jsem přijel z Anglie dvouměsíční cestou přes Střední východ. Vzrušeně mi vylíčil, jak časně ráno s četou samopalníků dostal rozkaz k zničení nepřátelského odporu. Šťastně přelezli drátěné překážky i minové pole a pak, k překvapení Němců, proběhli v palbě kulometů. Jejich vlastních pětadvacet samopalů pálilo téměř bez přestání a znemožnilo Němcům přesně mířit. Většina zásobníků byla již prázdná a při boji zblízka došlo na granáty, těžké pažby samopalů a útočné nože."
Poručík K. si pochvaloval: "Naši Rusíni s noži byli výteční, a byl jsem nadšen statečností Slováků. Člověče, ani bys nevěřil, že jsem neměl skoro žádné ztráty." V té chvíli poručík K netušil, že příští den povede svou rotu do útoku, padne ojedinělá rána, hlučně se rozlehne v tehdejším klidu a tichu teplého karpatského zářijového rána. "Kulka ho zasáhne do čela, přesně mezi oči."
V dalším pokračování vzpomínek důstojníka pro zvláštní úkoly brigády, poručíka Mastného, pan Karel Richter zaznamenal: "O něco dále, když jsem skákal přes poslední zákop, kdosi mne strhl dolů. ´Kryj se, miny!´zařval jiný můj přítel z Anglie, a už na nás výbuchy sypaly spousty hlíny. ´Člověče, jsem rád, že tě vidím!´radoval se menší obtloustlý důstojník bledších tváří s brejličkami na nose. Doktor. Měl tu zřízeno polní obvaziště. Chytil mě za obě ruce. ´Prosím tě mluv na mě, nebo se zblázním! ´vyrážel ze sebe vzrušeně. ´Před třemi měsíci jsem v Anglii dokončil medicínu. A včera jsem tady uřezal dvaadvacet roztrhaných nohou (onen následek průchodu nezjištěných minových polí, při průzkumu bojem - má poznámka...)!´"

Stejného 14. září 1944 nechal velitel 1. parašutistického praporu kapitán Uchytil svým průzkumným hlídkám ohledat v prostoru Pielni obranu německých pozic před sebou a také pozice na kótách 391 a 406.
Rozsáhlou průzkumnou akci nařídil v pásmu útoku i velitel 2. paradesantního praporu major Voves. Navíc jeho rota zaútočila z obou stran na osadu Besko.
Na útoky na Besko vzpomínal Jan Koutecký: "14. září naše četa pod velením podporučíka Totha spolu se štábní rotou a ženisty nadporučíka Chovance oboustranně prozkoumaly směr Besko. Postupovali jsme úžlabinou za ženisty, kteří nám odminovali cestu. Najednou jsem ve vzdálenosti asi dvě stě metrů zpozoroval hlídky postupující souběžně s námi. Okamžitě jsem to hlásil veliteli čety. Ten mě ubezpečil, že jsou to naše zajišťovací hlídky. Brzo se však ukázalo, že to byly hlídky nepřítele. Ještě jsme ani neprošli úžlabinou na planinu před Beskem a už na nás spustili silnou kulometnou palbu. Dostali jsme rozkaz k ústupu, při kterém mnozí s kamarádů byli raněni po našlápnutí na miny. Vrátili jsme se do výchozích postavení. Z čety nám zbyla polovina, ostatní byli raněni nebo padli."
Nařízený průzkum zjistil, "že Němci drží silně opevněné obranné postavení na východním okraji Beska, a dokonce i v lese západně od osady."
Na den "15. září 1944 plánoval velitel sovětského 67. střeleckého sboru útok 140. střelecké divize jako součást úderu 4. gardového tankového sboru na Rymanów. Do tohoto útoku se rozhodl zapojit i 2. československo paradesantní brigádu. Ráno v 7 hodin 15 minut přijel na velitelské stanoviště brigády sovětský generál, zástupce velitele 67. střeleckého sboru, aby plukovníku Přikrylovi odevzdal zalepenou obálku s rozkazem generál Šmyga. Nad rozloženou štábní mapou mu vysvětlil úkol: zatímco 140. střelecká divize bude útočit ve směru Rymanów-Posada Górna, 2. československý paradesantní prapor zajistí její levý bok za postupu dobytím osad Besko a Milcza a poté bude společně s jednotkami divize postupovat na Sieniawu a Bartoszów. Pohotovost k útoku byla stanovena na 12,00 hodin"
Když si ještě večer, spíše v noci ze 14. na 15. důstojní pro zvláštní úkoly poručík Mastný rozprostřel deku, že se konečně také troch vyspí, zavolal ho pobočník Přikryla, že má k veliteli brigády hned přijít... U Přikryla byl již velitel štábní roty a velitel spojařů a čekali jen na Mastného.
Přikryl začal: "Pánové budu stručný. Jak víte, oba prapory vyhnaly nepřítele z obranných postavení. Jen tuhle na pravém křídle stále vzdoruje opevněná vesnice Besko. Dostal jsem rozkaz, že zítra musí být Besko za každou cenu dobyto. Mimo pomocnou rotu žádné zálohy nemám. Pro vaše mužstvo jsou připravena tři nákladní auta. Přesuňte se ihned do tohoto prostoru a proveďte noční průzkum. Ráno tam zaútočíte."
Velitel štábní roty chtěl oponovat, aby Přikryl "uvážil", ale ten jej hned přerušil: "Nic neuvážím! Vaši vojáci umějí střílet a to je vše, co potřebuji. Já zítra ráno musím hlásit, že je Besko dobyto. Rozumíte?" rozkřikl se na něho velitel brigády "a udeřil pěstí na mapu"..!
V nastálem tichu se obrátil na poručíka Mastného: "Půjdete s nimi jako pozorovatel, musím dostat nějaké zprávy o terénu a síle nepřítele v tomto prostoru."
A pak již, o chvíli později, v polích, vojáci po jízdě vystupovali z nákladních aut. Velitelé se dohadoval co a jak podniknout, neboť situace pro ně nebyla běžná... Poručík Mastný navrhl, že sám povede průzkumnou hlídku. Velitelé souhlasili a hned se přihlásilo několik dobrovolníků na průzkum. Mastný si vybral jednoho četaře a osm vojáků a dále vzpomínal:
"Postupovali jsme sehnutě příkopem, a když jsme se přiblížili ke kukuřičnému poli, lezli jsme po kolenou. Často jsem zastavil a naslouchal. Pach fronty, který jsem již znal z předešlých nocí, se znásobil a nakonec se změnil ve strašný hnilobný zápach. Četař se připlížil vedle mne a zašeptal: ´Sú to mrtvoly.´
Ve tmě bylo nesnadné rozeznat jakési temné předměty, tři mrtvoly Němců. Málem jsem zaklel, když jsem onomu ležícímu na okraji příkopu náhodou strčil ve tmě ruku do blízkosti břicha a nahmatal slizkou, strašně páchnoucí tekutinu.
O něco dál jsem již rozeznal ve tmě bělavé štíty vesnice. Jakési napětí viselo ve vzduchu. Náhle, přímo proti nám, švihla dávka z německého samopalu a vzápětí se přidaly pušky a samopaly. Střely svištěly kolem v kukuřici a viděl jsem zášlehy asi třicet metrů před námi. Pak se ozval kulomet, zprava od řeky se přidal další kulomet, dál vpravo, z druhé strany řeky, pálil třetí.
Leželi jsme bez hnutí. Usoudil jsem, že máme proti sobě tři družstva, a tudíž je Besko bráněno praporem. Vlevo ležela rovná pole vhodná k útoku na celou vesnici. Můj úkol byl skončen."
Když se pak poručík Mastný vrátil na brigádu, zastihl u plukovníka Přikryla, ruského majora, styčného důstojníka. Podal nejprve hlášení co ze strany průzkumu u Beska zjistil, ale i s výkladem vlastní představy, jak by se mělo na vesnici zaútočit...: "V pět hodin ráno dělostřeleckou palbu v trvání 5 minut na okraj vesnice, poté ji přenést na 15 minut do středu a na protilehlý okraj Beska. Zároveň vyrazí do útoku všechny roty za podpory ruských tanků z východiště asi pět set metrů před vesnicí. V pět hodin německá osádka ještě spí. Než se vzpamatuje, bude nás mít na krku."
A ruskému majoru se výklad líbil: "Nu, eto charašo." Plukovník Přikryl pak položil Mastnému ještě několik doplňujících otázek a nařídil štábnímu kapitánu Hlásnému ( viz foto

Obrázek

náčelníka štábu 2. paradesantní brigády štábního kapitána Hlásného - Autor fota neznámý z archivu VÚA - VHA 2 C CC BY - SA 3 O 2 C, viz zde také o Hlásném: http://www.bludov.cz/O-Bludove/Vyznamni ... lasny.html
), aby napsal rozkazy a zařídil jejich doručení velitelům. Poručík Masný se nabídl, že zajede k sovětské tankové četě dohodnout součinnost. Dostal brigádní džíp a s řidičem vyrazili. Cesta nebyla ještě celkem spolehlivě a hlavně všude odminována, neustále hrozilo, že najedou na dosud neodhalenou minu. Před vesnicí je dohnalo OA s četařem, který vyrazil na obhlídku terénu. Hned se nabízel poručíkovi, ať prý jen přesednou k němu, že prý jeho broněvik je bezpečnější.. Poručík s díky odmítl a řekl, že pomalu pojedou za ním.
"Ale netrvalo ani pět minut, když jsem ve tmě a šmouhách oparu před námi spatřil tmavý obrys. Když jsme se opatrně přiblížili, mé zlé tušení se vyplnilo. Pod silně nakloněným vozem byl menší kráter, pneumatika byla prasklá. Dvě další miny výbuchem odhalené ležely na straně. Stoupl jsem nahoru na obrněný vůz. Příklop byl otevřen a po dním pokleslá hlava našeho četaře. I ve tmě jsem rozeznal krev vytékající z úst, uší i nosu. On i jeho řidič byli mrtví..."
Všechno co potřeboval projednat poručík Mastný s velitelem tankistů, mladíčkem, asi třiadvacetiletým usměvavým blonďákem. Jmenoval se Ivan. Když se poručík Mastný stejnou cestou vracel na štáb brigády, "hlučely už ve vesnici motory tanků.
Zhruba za půl hodiny se rozhučela děla. Bylo pět hodin..!"
Plukovník Přikryl, velitel 2. paradesantní brigády dal rozkaz k útoku přesně v 8,00:
"Mým úmyslem bylo vzít vesnici Besko obchvatným manévrem ze severu a z východu, nepřítele uvnitř uzavřít a zničit a přitom se zmocnit se slabší skupinou Milcze. 1. a 3. rota z 2. praporu měly s praporními doprovodnými prostředky provést hlavní nápor na Besko, zatímco 2. rota měla zůstat v obranném postavení a hájit Zarsyn a Dlugie."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP. boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 37.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 39.

K útoku na samotnou osadu Milcze, velitel brigády Přikryl, v rozkaze vyčlenil jednu pěší četu a četu těžkých kulometů od 1. roty 2. praporu, četu děl 76 mm, četu OA a družstvo ženistů. K podpoře celé akce byla určena polovina baterie 120mm minometů.
Samotný útok začal ve 12,30. Rojnice 1. roty, "ochuzená o jednu četu, postupovala do svahu, kde se rozkládala osada Besko. Vojáci mhouřili oči před sluncem. Krabičky vesnických domků před nimi pomalu rostly. V tom zarachotily německé kulomety. Vzduch se naplnil svištěním střel. Výsadkáři zalehli. Přidělené baterie šestasedmdesátek začaly bušit do nepřátelských postavení. Přidaly se k nim těžké maximy i lehké děgatěrjevy. Podporučík Toth pobízel vojáky do útoku. Vpřed! Vpřed! Střídali přískoky s plížením. Dlouhé minuty vleže stříleli tam, kde viděli záblesky palby, kouř a odlesky slunce na německých přilbách."
Výsadkáři 1. roty z 2. praporu vedeni svým velitelem vtrhli do Beska okolo 15. hodiny odpolední a v těžké palbě začali tlačit Němce do do středu osady. Ve stejné době se i 3. rota přibližovala z východu podél železniční tratě, ale zhruba 100 metrů od Beska jí Němci, v boční palbě kulometů, přinutily zalehnout. Marně se vojáci 3. roty pokoušeli proniknout do osady a když padl velitel, podporučík Renčín, začali ustupovat zpět.
Také v osadě se pak Němci vzchopili a šli do protiútoku a výsadkáři 1. roty museli z Beska ustoupit. ˇustup probíhal spořádaně, za palby v pohybu vzad. Vesnice byla vyklizena, neboť výsadkářům chyběla přehradně vedená dělostřelecká palba a zálohy, které by v pravý čas útok podpořily. Malému hloučku výsadkářů, kteří z osady ustupovaly se podařilo zachytit se na kótě 288, asi 1 kilometr od Beska.
Nepoměrně lépe si vedli výsadkáři 2. roty podporučíka Pitoňáka, kteří rychlým útokem vnikli do vesnice Milecza, a po krátkém a krvavém boji pro Němce, již také kolem 15,00, osadu dobyli. Němci se sice ještě asi za půl hodiny poté vzchopili a protiútokem chtěli výsadkáře z Milecze vyhnat, ale dobře vedenou palbou je výsadkáři odrazili. A z míst, kde se chtěli usadit je pak útokem vypudili a hnali je ještě o dva kilometry dál. Obsadili tak vesničku Lazy a i kótu 408, která byla jižněji odtud. Protože stejně důrazně zaútočili Sověti tanky a pěchotou na sousedním úseku neměli zde Němci šanci se vrátit, a ani nijak zvrátit v tomto úseku situaci.
Obě méně úspěšné roty, 1. a 3. rota z 2. praporu výsadkářů, která odražena ležely před Beskem, dostaly večer posilu. Přišlo 60 vojáků štábní roty pod velením kapitána Chovance. I zápisy praporu a brigády říkají - "Škoda, že nepřišli dřív!"

Byla noc z 15. na 16. září a zemi nikoho před 1. a 3. praporem prozkoumávali průzkumné hlídky. Průzkumáci zjišťovali jak se Němci chovají, kde mají jaké palebné prostředky a minová pole a hledali všechna slabá místa obrany. Zároveň dvojice vojáků "přinášely do zákopů mrtvé a raněné kamarády, kteří zůstali ležet na bojišti."
I na úseku 1. paradesantního praporu probíhal průzkum předpolí. "Průzkumná četa, kterou místo padlého podporučíka Klučka vedl podporučík Dzamko, vyrazila směrem k Pielni a pronikla až do hloubky 4 kilometrů. Během postupu nenarazila na žádné nepřátelské postavení. Slyšela pouze hluk motorových vozidel v lese a v jednom místě zjistila menší nepřátelskou skupinu."
Jedna z průzkumných skupin, která jako druhá postupovala na Stachanów, byla zastavena minovým polem a nepodařilo se jí projít.
Bylo 16. září ráno a v 6,00 hodin československá 2. paradesantní brigáda přešla do útoku svými dvěma prapory, 1. a 2. s příslušnými posilovými prostředky. Těžké minomety ráže 120mm velice účinně "zpracovávaly nepřátelská obranná postavení v osadě Besko. Obě roty 2. praporu znovu vyrazily na zteč. Metr po metru se probíjely k vesnici. Po pětihodinovém vyčerpávajícím boji výsadkáři skřípli hitlerovce do kleští soustředěného náporu a se zběsilou rozhodností zlomili jejich odpor." Jak říkají zápisy, výsadkáři obránce nešetřili, "kdo z německých obránců uvízl v těchto kleštích (útoku 1. a 3. roty od železnice - má poznámka), toho stihla smrt. Stejnokroje padlých a doklady nalezené v jejich kapsaách prozrazovaly, že výsadkáři se tu utkali na život a na smrt s příslušníky elitních horských jednotek alpských myslivců. Tu a tam bylo v změti mrtvol vidět i černé výložky esesmanů."
Výsadkáři 1. a 3. roty, kteří byli v té chvíli vítězové pak pronásledovali ustupující Němce z Beska jižním směrem až ke kótě 373. V útoku jim pomáhaly i lehké tanky, ale na cestě z Milczy do Beska vjely do minového pole. "Jeden tank byl výbuchem zapálen a osádka zahynula."
Již v době vítězného postupu, nechal velitel 2. paradesantní brigády plukovník Přikryl, přemístit svou pozorovatelnu až těsně k prvnímu sledu na kótu 373, "aby měl lepší přehled o postupu 1. a 3. roty i skupiny, které po Pitoňákově zranění velel zástupce velitele 2. praporu štábní kapitán Vrzala."
V odpoledních hodinách, po zhodnocení bojové situace, velitel brigády nařídil:
"Skupina Vrzalova projde osadou Lazy a zmocní se Bartoszówa ve spojení s jednotkami 140. střelecké divize, která dobyla dnes v poledne Rymanów. Skupina Tothova postoupí na Mymoň, a jakmile se zmocní Seniawy a Pastwiska, a zujme v Zawoje kruhovou obranu a naváže styk se skupinou Vrzalovou v Gleboke. Tam převezme zástupce velitele praporu št. kpt. Vrzala velení nad oběma skupinami.
3. rota postoupí přes Pod Mymoněm a Odrzechowou, vyhledá styk s 2. rotou, která se přesunula z kóty 306 na jih Zarsyna a obsadila Odrzechowou.
Nejbližším postupným cílem budou Odrzechowa-Pastwiska-Gleboke. Dalším Pulawy-Zawoje."
Podle záměru rozkazu plukovníka Přikryla měl 2. prapor, na svém desetikilometrovém úseku rozložit vlastně síly na třech směrech. K vysvětlení svého zámyslu si pozval na svou pozorovatelnu plukovník právě velitele 2. praporu majora Vovsa, "aby mu úkol ujasnil v terénu. Major Voves se dostavil zrovna když velitel ochrany pozorovacího stanoviště ohlásil, že od vesnice Besko přijíždějí dvě auta a v prvním , že je nějaký generál...
Do kopce k pozorovatelně pomalu stoupal sám velitel frontu maršál Koněv, statný, vojácký, v čepici s červeným okolkem a v koženém plášti."
Na celé setkání pak plukovník Vladimír Přikryl vzpomínal slovy, cituji:
"Po stručném hlášení mne žádal, abych se stůj co stůj zmocnil Pulawy.
Potom prý poletím s brigádou na Slovensko pomocí povstání. Obeznámil jsem maršála se svým plánem na vzetí Pulawy. Protože s ním souhlasil, uvědomil jsem důstojníky štábu a vykonal nutné přípravy."
Ze vzpomínek na tehdejší dny se zachovalo, že: "Poručík Mastný se konečně pár hodin v klidu vyspal na seně ve stodole. Však již únavou neviděl na oči. Kolem jedenácté se probudil s úlekem, že něco důležitého zaspal. Kvapně se vyhrabal ze sena a spěchal na štáb, jestli po něm není sháňka." Samozřejmě, že po důstojníkovi pro zvláštní úkoly prostě sháňka byla.
Kapitán Hlásný, náčelník štábu brigády, poručíku Mastnému oznámil, že padlo Besko i opevněné postavení nahoře na hřbetě a že má na místa zajet, aby obhlédl situaci a podal hlášení. Vzpomíná poručík Mastný:
"Když jsme projížděli jen málo poškozeným Beskem, zavolal jsem na přítele z Anglie, dlouhána poručíka Pavézku. Na dotaz, co tam dělá, odpověděl, že právě převzal velení kulometné roty, jejíž velitel uskočil před náhlou palbou do dřevěného záchodku u hnojiště a byl roztrhán nástražnou minou.
O kus dál vězel v příkopu ruský tank s rozstřelenou věží a z otevřeného příkopu viselo ohořelé tělo velitele Ivana."
Bylo okolo půlnoci, když vstoupil poručík Mastný opět do místnosti velitelství Přikrylovi brigády a ohlásil veliteli vše, co ujistil. Velitel si"spokojeně přihlazoval knírek pod nosem." Na oplátku zasvětil Mastného do změn, které nastaly během jeho nepřítomnosti ve štábu."
Přikryl ukazoval na mapě a říkal: "Kapitán Uchytil s prvním praporem prorazil německou obranu. Prorazilo zároveň i šest ruských těžkých tanků s naší baterií, která však byla krátce nato zasažena dělostřeleckou palbou. Dva důstojníci jsou mrtví, několik mužů obsluhy je zraněno. Němci nám uzavřeli obě přístupové cesty přehradnou palbou. Veškerá naše snaha prorazit byla zatím bezvýsledná. Nemám spojení a je tu rozkaz, že první prapor musí zítra ráno za každou cenu prorazit a proniknout do vesnice Pulawy, dvanáct kilometrů do týlu nepřítele.
´Musíte doručit rozkaz kapitánu Uchytilovi. Dám vám s sebou deset lidí. Sám by jste neprošel.´
´Doprovod nepotřebuju, pane plukovníku. Větší skupina se při postupu v noci prozradí hlukem. Když budu sám, spíš proklouznu,´" řekl veliteli poručík Mastný...
Jenomže tentokrát velitel nesouhlasil a říkal, že se nic takového zkoušet nebude. "Každý den přijdu v průměru o dva důstojníky, za chvíli by tady neměl kdo velet. Dám vám ochranu a hotovo!" Poručík dál neodporoval.
Přikryl byl zase těžce unaven a usnul, když ještě vydal pokyny veliteli štábní roty.
Štábní kapitán Hlásný pak odvedl Mastného pryč a Přikryla nechali spát.
Pak se poručík Mastný dohodl s náčelníkem štábu 2. paradesantní brigády štábním kapitánem Hlásným, že přece jenom pojede k 1. praporu, "jako obvykle jenom sám s řidičem. Bude to nejjednodušší"!


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech, boje na Dukle bez cenzury a legend - Karel Richter.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách Praha 1947.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“