SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 34.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 34.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 34.
Mapa všech bojů sovětské 38. A a 1. čs. armádního sboru v karpatsko-dukelské operaci, v

Obrázek

období od 8. září do 27. listopadu 1944.
Nasazení 2. paradesantní brigády v karpatsko-dukelské operaci.
Již na začátku historického pojednání bylo řečeno, že 1. československý armádní sbor se skládal ze tří základních brigád: 1. pěší brigády, 2. paradesantní brigády a také 3. pěší brigády. 1. a 3. pěší brigáda byly nasazeny hned druhý den karpatsko-dukelské operace, tedy 9. září 1944 ve směru na město Dukla, ale o 2. paradesantní brigádě bylo řečeno, že ještě docvičovala své nováčky z Volyňska. Všichni z 2. paradesantní brigády, které velel plukovník Přikryl, očekávali, že budou na padácích vrženi do SNP. Sověti však rozhodli jinak. Existovalo a existuje mnoho dohadů o nasazení. Po prostudování všech historických dokumentů a všech pro a proti, je nejblíže pravdě názor, že si sovětské velení chtělo nejprve vyzkoušet československé parašutisty v přímém boji, než je nasadí v SNP. Nasazení bylo tvrdé, neobvyklé a svým způsobem naprosto bezohledné a ve svém důsledku a po chybách neobyčejně krvavé!!! Poslechněme si co o všem okolo 2. paradesantní brigády říkali přímý účastnici a co sestavil z historických dokumentů a od těch co tam přímo byli, pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech bez cenzury a legend. Byly použity i dokumenty uvedené v historické literatuře na konci článků a mé poznámky. Začínat budeme trochu zeširoka, aby byly pochopeny souvislosti prvého nasazení. Později se nám objeví právě 2. paradesantní brigáda přímo v SNP, čili v třetí dekádě září a pak v říjnu 1944.
Československá 2. paradesantní brigáda, které velel plukovník Přikryl (mnohé o pozdějším generálu Přikrylovi je pak řečeno zde:
http://www.bojovniciprotitotalite.cz/pages/show/38
a o celé 2. paradesantní brigádě základní informace viz Wikipedie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/2._%C4%8D ... 1da_v_SSSR
a také zde:
http://www.acr.army.cz/informacni-servi ... hem-60800/
), svůj základní i doplňovací výcvik dokončila již v dubnu a v květnu 1944
( zde ještě vojáci 2. paradesantní brigády při výcviku,

Obrázek

při důležitém skládání padáku, na kterém záležel život výsadkáře), byla přímo začleněna do 1. československého armádního sboru v SSSR. V té samé době se přesunula do Proskurova, kde dál procházela těžkým zdokonalovacím výcvikem.
2. paradesantní brigáda byla zorganizována "podle tabulek sovětských vzdušných výsadkových svazků."
Měla tak " 2 výsadkové prapory, dělostřelecký, protitankový a protiletadlový oddíl, ženijní, spojovací a štábní rotu." Ke složení 2. paradesantní brigády ještě patřil samostatný přezvědný oddíl, složený ze dvou tankových rot, cyklistické roty, roty obrněných aut (rota OA), motorizované a spojovací čety.
"Později se tankové roty osamostatnily jako tankový prapor a v přezvědném oddílu vznikla navíc průzkumná četa a motorizovaná četa se spojovacím družstvem." 2. paradesantní brigáda měla i svou automobilní rotu.
V začátku září, po vypuknutí SNP, měla československá 2. paradesantní brigáda, po doplnění početního stavu volyňskými Čechy, "celkem 2 933 vojáků a důstojníků a byla plně připravena k boji." Sovětské velení 1. Ukrajinského frontu"s ní mělo zvláštní záměry. Nebyla proto zasazena s ostatními jednotkami sboru"

Železniční ešalony 2. paradesantní brigádu, po částech, přepravily z posádkového města Proskurova do Przemyslu. Dne 8. září 1944, tedy v den kdy byla zahájena karpatsko-dukelská operace, dorazila na místo určení jen asi 1/3 z celé 2. paradesantní brigády.
Postupně se dokončovalo vykládání vagónů a průběžně, jak dojely a byly vyloženy, pochodovaly jednotky do vykázaných ubytovacích prostorů v okolí města Przemyslu, do Wapové, Ostrogu, Hunkovců. V samotném městě Przemyslu zůstala jen logistika se sklady, tehdy se říkalo týl se sklady.
Hned další den 9. září 1944 dopoledne přijel důstojník operačního oddělení štábu 1. Ukrajinského frontu, který veliteli brigády plukovníku Přikrylovi předal rozkaz, který prý mu tehdy pokazil náladu... Totiž celá 2. paradesantní brigáda se měla okamžitě přesunout do prostoru Domaradz, což znamenalo přesun o 70 kilometrů na západ od Przemyslu. V té době totiž vůbec nikdo nepochyboval, že okamžitě odtud z Przemyslu letí celá brigáda na Slovensko, pomoci SNP. Štáby jednotek 2. paradesantní brigády měly tehdy již na svých operačních mapách dokonce zakresleny předpokládané prostory nového nasazení na Slovensku: severně od Stropkova nebo u Spišské Nové Vsi, kde byly koncem srpna rozmístěny jednotky východoslovenského armádního sboru, který měl podle všech vojenských plánů SNP přece vyrazit vstříc přicházející Rudé armádě...?
"Vzhledem k tomu, že slovenský sbor byl hitlerovskými vojsky odzbrojen a celá situace na Slovensku byla nepřehledná, sovětské velení od tohoto záměru zřejmě upustilo (prvá běžně používaná úvaha). Jinak by přece nechalo 2. paradesantní brigádu v Przemyslu a okolí, v blízkosti tamějšího letiště...!"
I když 2. paradesantní brigáda nebyla ještě kompletní dostal přední prapor již 9. září, od jejího velitele plukovníka Přikryla rozkaz k přípravě, přesunu a nasazení na karpatsko-dukelskou frontu, který sepsal štábní kapitán Hlásný ( viz zde náčelník štábu 2. paradesantní brigády:
http://www.bludov.cz/O-Bludove/Vyznamni ... lasny.html
), cituji: "1. prapor s posilovými prostředky (ženijní četa, rota OA, motočeta, baterie kanónů 45 mm a polovina roty VKPL, protiletadlovců) se přesune do lesa západně od vesnice Domaradz. Osa přesunu: Wapowa, Babice, Dubecké. Tam vyčká další rozkazy. Odchod v osmnáct pětačtyřicet...."
Les ležící severně od Wapowců se začal zaplňovat. Výsadkáři se dozvěděli co je očekává a jak znějí historické prameny - "byli naštvaní". Padala slova na téma - "padáky si můžeme naložit do octa. Nebo - Rusáci nám nevěří, bojí se nás poslat na Slovensko, tam by nás nemohli hlídat...!"
K vysvětlování museli nastoupit osvětáři, jejichž témata a hesla se zachovala v historické kronice brigády. Doprovází je zápisy, že účinek hesel "nedosahoval cíle, který si vytýčila osvětová kancelář." Brigádní časopis Plamen svobody měl titulek a pak text: "Cíl je pevný, na prostředcích nezáleží: Víme, že mnozí jsou zklamaní, znechucení změnou našeho poslání. Máme všichni rádi svoji zbraň a je nám líto, že nemůžeme bojovat tak, jak jsme vycvičeni. Nesmíme však být úzkoprsí a malicherní. Sovětské velení, geniální vojevůdce maršál Stalin rozhodl jistě ze strategických důvodů, že půjdeme jako pěší jednotka. Jeho rozkaz je nám svatý.
Jsme připraveni na všecko. Dnes ze země, zítra ze vzduchu. Je to jedno. Jenom se dostat na kůži německým barbarům. A bude to brzy. Proto vzhůru, vypnout prsa, napnout svaly k prudkému a rozhodnému úderu."

Ze zachovalých dokumentů se pak dá vyčíst, "vojáci četli brigádní časopis bez viditelného nadšení." Noviny pak použily obvyklým způsobem - na ubalení cigár z machorky a na záchod...! A 1. prapor skutečně na pochod vyrazil ukázněně a spořádaně, podle vydaného rozkazu, o čemž jeden, který tam byl, Juraj Pilousek později vyprávěl slovy:
"Tím prakticky začal náš bojový úkol. Do té doby mnozí z nás věřili, že po vyložení v Przemyslu odletíme na Slovensko na pomoc SNP. Ale nestalo se tak, a když jsme odevzdali padáky do skladů, všechny iluze o přímé účasti v povstání se rozplynuly před našimi zraky. Přece se tedy splnily dohady, o kterých se již dříve, ještě v Proskurově hovořilo, že před odletem na Slovensko budeme nejprve prověřeni v boji na frontě.
Ať jsou příčiny jakékoli, faktem je, že máme určen bojový úkol a že ho pochodem začínáme plnit. Prodíráme se stále nocí a dodržujeme vysoké tempo pěšího pochodu. Vzhledem k tomu, že nemáme žádné dopravní prostředky, jsme maximálně nabaleni celou výstrojí, výzbrojí a municí. Neseme i munici do malých 52mm minometů.
Za svítání se nám jde nějak líp. Procházíme podhorskými dědinkami na levém břehu řeky San.
Pochodujeme bez delších zastávek, jak nejrychleji můžeme. Když jsme už všichni velmi vyčerpaní, na signál zalehneme do příkopu a snažíme se alespoň na chvíli uvolnit těžký náklad. Hledáme takovou polohu, abychom se mohli opřít o některou stranu příkopu nohama nahoru."
Pochodové kolony 1. praporu výsadkářů, v noci z 9. na 10. září 1944, tak zdolávaly nelehkou cestu, která je vedla zalesněnou krajinou předhůřím Karpat. Výsadkáři při pochodu slyšeli od jihu dunění děl fronty a na nebi viděli odlesky požárů. Vojáci se později přiznávali k vzrušení, které cítily. Bylo prý umocněno těžkou únavou, která zavírala víčka a také touhou "dopřát si aspoň chviličku spánku." Jenomže zatím musel své pocity každý přemáhat. Jen zápisy říkají, "že se začal drobit krok, některé kolony se zpomalovaly" a celý pochodový proud se začal hodně protahovat do délky...
Další vzpomínky popsal Juraj Pivoluska ( v letech 1964 - 1970, byl genmjr. J. Pivoluska velitelem voj. školy Jana Žižky z Trocnova. Vydal knihu - Parabrigáda, /Bratislava 1970/ - http://www.databazeknih.cz/knihy/parabrigada-258967 )... "V nejbližší dědině se plánuje několikahodinová přestávka. Když do ní vstupujeme, meleme z posledního. Rychle rozmisťujeme roty, aby se nehromadily a neposkytovaly cíl nepřátelskému letectvu, i když letecká činnost je tu dost slabá. Každý s velkou úlevou skládá těžký náklad, vyhledává vhodné místo a oddává se vytouženému odpočinku. A to pohodlí, co nám poskytuje nevysoká zelená travička, si nemůžeme vynachválit. Máme štěstí, že je teplo. Většina z nás ihned usnula."
Ve stejné době bylo rozhodnuto, že 2. paradesantní brigáda nebude již zálohou velitelství 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva, který jí rozkazem dal k dispozici své 38. A generála Moskalenka.
Rozhodnutí sdělil náčelník štábu 38. A generál Vorobjev, který se u Přikryla v kanceláři, při štábu armády generála Moskalenka, objevil osobně, slovy: "Velitel armády vás podřizuje našemu 67. střeleckému sboru. Tam vystřídáte 121. střeleckou divizi v obraně...!"
A

Obrázek

plukovník ( pozdější generálmajor) Přikryl se hned sklonil nad operační mapou a do svého bloku si začal dělat poznámky. Vorobjev pokračoval: "Budete bránit úsek Haczów-Sanoczek. Jeho šířka je zhruba 22 kilometrů. Vystřídání proběhne od osmnácti hodin zítřejšího dne do tří hodin ráno pozítří..." Poté se měl plukovník Přikryl dozvědět, že se jedná o "klidný úsek", na kterém se mají českoslovenští vojáci otrkat. "Zvyknou si na frontu, připraví se na pozdější úkoly a především si odpočinou."
Směšné vzhledem k pozdějším událostem, které si řekneme...!
Další podrobnosti k samotnému nasazení měl veliteli 2. paradesantní brigády plukovníku Přikrylovi sdělit velitel 67. střeleckého sboru generál Šmygo...
Je jasné, že z velitelství 38. A odjížděl Přikryl s "blbou náladou". Nejen, že bylo na vše málo času. "Lhůta střídání by byla dobrá jako trest pro vraha. V této chvíli má brigádu roztahanou na 70ti kilometrech mezi Przemyslem a Domaradzem. Jak to má všechno stihnout!"
Jenomže i z předchozích historických událostí k 9., 10. a 11. září 1944 víme, že špatnou až "mizernou náladu" měl i maršál Koněv a i velitel 38. A, generál Moskalenko, neboť se karpatsko-dukelská operace nevyvíjela dle plánu...! Bylo jasné že RA nebude za 5 dní v Prešově...
Koněv a Moskalenko, "místo aby se chozjajinovi (hospodáři - Stalinovi) v Moskvě chlubili úspěchy, musí vysvětlovat a omlouvat nezdary. Zatraceně mrzutá věc! Podcenili řadu faktorů: německou houževnatost a bojeschopnost. Obtíže horského terénu. Do operace zasadili nedostatečný počet tanků, SHD a letectva. Příliš spoléhali na vstřícnou akci dvou slovenských divizí pětadvacetitisícového východoslovenského sboru, který jim měl otevřít průsmyky pro vstup na Slovensko. Teď svádějí neúspěch počáteční fáze karpatsko-dukelské operace na jejich selhání, ačkoliv o jejich ostudném odzbrojení věděli už od 3. září, dávno před zahájením útoku, z depeší partyzánů. Podcenili i nepřipravenost a nízkou bojeschopnost vlastních jednotek ...!!!"
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 34.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 35.

Jak už bylo i u 1. a 3. brigády řečeno, okolo 10. září bylo již jasně patrné, že předpokládaný rychlý a překvapivý postup v karpatsko-dukelské operaci se nekonal. Naopak útoky se změnily na zdlouhavé "dobývání jednotlivých hřebenů." Pro československou 2. paradesantní brigádu vše řečené znamenalo, že pro ni náhle nebylo okamžité uplatnění. Jedna z úvah tak říká - "možná, že ji nejprve chtěli poslat na pomoc ostatním dvěma brigádám 1. československého armádního sboru, čemuž také odpovídal původně stanovený prostor soustředění - v lese západně od osady Domaradz!"
Štábu frontu a i armády pak zřejmě došlo, že československá 2. paradesantní brigáda nebyla v dané době vybavena tolika těžkými zbraněmi, jako běžná pěší brigáda. Měla slabší dělostřelectvo, navíc menších ráží a chyběli i další těžké zbraně. A právě proto byl změněn rozkaz, který brigádu vyslal do Sanoczku, "kam mohla pochodovat z Przemyslu přímo", jen o něco dál.
"Ten pochodový zmatek je výrazem bezradnosti. Velení armády se rozhodlo zabránit morálnímu rozkladu brigády v důsledku nečinnosti v týlu, a tak ji zasazuje na podružný, klidný úsek. Jenže jí přidělili úsek tak široký, že jej svým počtem vojáků nemůže ani řádně uhlídat, natož ubránit. Přitom jí pro tento úkol nevybavili děly, tanky, ani municí..!!"
Dne 11. září 1944, za štábního kapitána Otmara Záhoru, který byl jmenován velitelem československé 1.pěší brigády ( a byl těžce raněn hned při přebírání funkce, když byl na první obhlídce své brigády - "byl právě na cestě k 2. praporu"..., viz předchozí Č 30. a Č 31.), převzal velení 1. paradesantního praporu kapitán Stanislav Uchytil.
Nejprve se tedy vydávala strava a pak se vojáci připravovali k dalšímu pochodu. Podařilo se ve vsích sehnat několik selských povozů, na které "naložili část nákladu ze svých unavených hřbetů. Do prostoru, který byl určen k soustředění - k Domaradze už chybělo jen pár kilometrů." Ale jak to bývá na frontě běžné - není nic neměnné - dostihl jednotky rozkaz: "Pochodovat až k Sanczoku, tam vystřídat sovětskou 121. střeleckou divizi v obraně a držet zaujaté pozice do příchodu celé 2. paradesantní brigády!"
Jak říkají historické zápisy - tehdy již předchozí pochod vysál zbytek sil, ale nálada prý byla stejně výborná. "Fyzickou únavu překonávala touha co nejdříve zaútočit na Němce a zásadně pomoci všem bojovníkům v SNP přímo na Slovensku!"

Ve večerních hodinách 11. září 1944 jednotky 1. paradesantního praporu, po více než 120 kilometrů dlouhém pochodu došli do svého cíle. V noci, beze spánku, museli okamžitě vystřídat jednotky sovětské 121. střelecké divize. Nákladní auta se zhasnutými světly ihned začala rozvážet výsadkáře do jejich neznámých obranných postavení. A zde byl závažný problém, který vytvořil napjatou situaci. Totiž sovětské jednotky "vzhledem k novému úkolu musely zahájit již ve večerních hodinách odchod z obranných postavení a vystřídání mělo skončit v 03,00 ráno. Rozhodnutí nadřízených štábů bylo veskrze chybné" Štáby totiž nebraly vůbec v úvahu, "že 2. paradesantní brigáda je se zřetelem k vzdušné přepravě vybavena menším počtem dopravních prostředků než pěší brigáda a že navíc musela nechat v Proskurově většinu svých nákladních aut k dispozici 3. pěší brigádě... (většina historických informací pochází od Karla Richtera - Apokalypsa v Karpatech, boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 104.,105.,106., a jeho historických podkladů brigády a armádního sboru, dále viz též použité podklady a mé poznámky)."
A proto nemohli výsadkáři "při pěším přesunu na tak velkou vzdálenost včas dorazit do určeného prostoru a provést vystřídání v nařízené lhůtě." Zároveň bylo jasné, že na místa vystřídání přijdou, a část přijede, značně vyčerpána." Nedostatek nákladních aut při usilovném pochodu znamenal, že museli na zádech nést i zvýšený náklad střeliva pro pěchotní zbraně a minomety...!!!
"Ve dvanáct hodin se na štáb sovětské 121. střelecké divize na rozkaz velitele brigády dostavili velitel 1. praporu kapitán Uchytil a s ním náčelník štábu, zpravodajský důstojník, spojovací a ženijní důstojník. Obdrželi údaje, které byly k dispozici, a podepsali předávací dokumenty, ale samotné střídání probíhalo s katastrofálními obtížemi. Sovětské jednotky opouštěly pozice již ve 21,00 hodin. V zákopech zůstaly jen slabé síly. Českoslovenští velitelé rot a čet, kteří měli přijet autem v 18,00 hodin, dorazili na místo pěšky až okolo 23. hodiny, takže nemohli řádně převzít své úseky. Obsazení celého úseku 1. paradesantního praporu bylo dokončeno až 12. září ráno v 6,15 hod. Jednotky zaujímaly určená postavení téměř v poklusu. Krajinu před sebou vůbec neznaly."
Samotné obsazovaní obranných postavení prováděli výsadkáři z 2. paradesantní brigády celou noc z 11. na 12. září 1944 a přitom je rušila jen sporadická německá palba z kulometů, která přicházela z osady Dudynce. Až teprve po rozednění se občas ozvaly minomety z prostoru Odrzechowa a Nadolany (Na základní mapě v Č 34., je z pohledu z Polska vlevo, u sovětského 67. střeleckého sboru, vidět i směr postupu československé 2. paradesantní brigády. Jsou zde vidět i jmenované osady Odrzechowa a Nadolany a směr Pulawy...) . To pak spršky min a střepiny z nich dopadaly do prostoru předních okrajů československé obrany. "Podle průzkumných zpráv nepřítel před postavením východního souseda brigády, sovětské 129. střelecké divize vyklidil vesnice Prusek, Zboiska, Struže Malé, Nabužany a drží pouze osadu Malé Bukowsko. Velitel 67. střeleckého sboru generál Šmygo na tyto zprávy reagoval rozkazem k postupu vpřed. Celý sbor i s 2. čs. paradesantní brigádou, kterou prozatím zastupoval jen její 1. prapor s částí posilových jednotek, se měl vysunout na čáru Nowotaniec-Odrzechowa a později Malé Bukowsko-Pullawy."
Výsadkáři v té době usínali jako zabití a jejich spánek byl podobný těžkému bezvědomí, které nerušily ani blízké výbuchy granátů a min. Netrápil je ani hlad. Těžká a nebezpečná situace!
V důsledku těžké palby po rozednění se jídlo rozvážet nemohlo a muselo se čekat na setmění.
I určení pozorovatelé, kteří jediní museli bdít měli problém s víčky, které prý byly jak z olova...! Poklesávaly jim hlavy a jen s námahou se bránili spánku až do svého vystřídání...! Pro vzniklou situaci však největším problémem bylo, že stále nedorazily další jednotky brigády a co víc, byl nedostatek aut, aby z Przemyslu přivezly včas munici!!! Vojáci měli tehdy u sebe jen nejnutnější počet nábojů na pár hodin boje i v obraně...! Dělostřelecký oddíl, který velení sovětské 121. střelecké divize nejprve ponechalo na podporu Čechoslováků v palebném postavení měl jen 120 nábojů...!!! Bylo skutečně ohromným rizikem postoupit o 11 km vpřed a vystavit se možnému útoku Němců, nebo vůbec jít dopředu a riskovat střet s dobře zakopaným nepřítelem.
Plukovník Přikryl musel vyslechnout na velitelství 67. střeleckého sboru úkol brigády. Prý se mu tehdy přímo zatajil dech - Brigáda měla útočit! Měla zaútočit bez dělostřelectva, bez nábojů? "V neznámém terénu do hloubky obrany nepřítele o němž nic nevíme? V noci? To je učiněné bláznovství! Chtělo se mu hlasitě protestovat, ale ovládl se. Rozkaz velitele sboru musí splnit, děj se co se děj, nebo s ním Sověti zametou. Jak se jim někdo vzepře, je konec družby, to už poznal."

Když velitel 1. praporu výsadkářů, kapitán Uchytil, převzal svůj 8 kilometrů široký úsek, věděl , že je ještě odkrytý prostor vpravo od něj. Odkrytý prostor byl široký 12 km a měl jej obsadit obranou 2. prapor výsadkářů, kterému velel major Vovsa. Do příchodu 2. paradesantního praporu jej zatím střežily, riskantně a z nouze ctnost, - pouze hlídky vyčleněné z výsadkářů 1. praporu...! Jak říkají historici - "nezbývalo než se modlit, aby si odkrytého prostoru nevšimly německé průzkumy...!!!"

Tehdy prý se, dle zápisů, kapitán Uchytil a jeho zpravodajský důstojník nad mapou úseků, jen bezmocně vztekali.. Vždyť převzali a podepsali převzetí od velitele sovětského 383 střeleckého pluku. Neměli však vůbec žádné informace o nepříteli, neměli přesné plány minových polí. Dostali jen upozornění, že mezi sovětskou a německou obranou vznikla nová minová pole, která nestačil ženijní důstojník podchytit...!
Plukovník Přikryl, tehdejší velitel československé 2. paradesantní brigády si k vzniklé situaci zapsal:
"Nařídil jsem vytvořit motorizovanou četou obranu systémem samostatných opěrných bodů, která střežila tyto hlavní směry: Wróblik Królwski-Haczów, železniční stanice Rmánow-Trzeznów a v noci z 11. na 12. září 1. praporem na směrech: Besko-M. Zarzyn, Nadolany-Pisarowce, Markowce-Sanoczek s těžištěm na směrech Nadolany-Pisarowce a M. Bukowsko-Sanoczek. Zbytek úseku se měl střežit hlídkováním. Záloha byla připravena k protiútoku s úkolem zabránit nepříteli v obsazení návrší od Kostarowce a v ohrožení brigády. 1. prapor byl zesílen baterií 45mm kanónů a půlrotou velkorážních kulometů, které právě přicházely do úseku. Stanoviště velitelství brigády bylo v Jacmierzi, velitelství 1. praporu v Novoselcích."
Byl večer 12. září 1944, když na velitelské stanoviště československé 2. paradesantní brigády přijel styčný důstojník plukovník Gregorenko spolu s náčelníkem operačního oddělení sovětského 67. střeleckého sboru. Předali plukovníku Přikrylovi rozkaz, aby brigáda provedla noční bojový průzkum předního okraje nepřátelského postavení v prostorech Pielnia, kóta 372, 387 a Plebania. Úkol byl dodatečně upřesněn rozkazem. Jelikož jednotky 2. praporu dosud nedorazily do cíle pochodu, mohl úkol plnit pouze 1. paradesantní prapor. Úkol byl svěřen 2. rotě nadporučíka Juraje Pivolusky, který pak napsal:
"Průzkum vyrazil po osmé večer. První zdržení nastalo před vlastními minovými poli, neboť schéma odevzdané ženijním důstojníkem 121. střelecké divize nesouhlasilo se skutečností. Proto byl vyslán ženijní průzkum a tomu se podařilo projít minovými poli podél potoka Pielnice. Němci jej však zpozorovali, zapálili chalupu na břehu potoka a prudce stříleli na jiné hlídky, které tudy mohly projít z celého úseku 1. praporu. Rozpoutal se boj."

Velitel brigády plukovník Přikryl se přemístil na velitelské stanoviště velitele 1. praporu kapitána Uchytila, aby mohl lépe sledovat rozvíjející se boj. Chtěl z bezprostřední vzdálenosti sledovat boj výsadkářů 2. roty velitele nadporučíka Juraje Pivolusky. Během boje o průchod minovým polem zjistily výsadkáři 2. roty, že Němci v postaveních obrany proti 1. brigádě nejen neustoupili, ale dokonce svá stanoviště ještě posílili. A protože 2. rota Pivolusky narazila na houževnatou a dobře připravenou obranu, byly do boje vyslány ještě i obě zbývající roty z 1. praporu... Úkol 2. rotě pak zněl, že má dobýt Pielňu a 3. rota poručíka Jakaba dostala za úkol zmocnit se kóty 406 a kótu pak udržet. Úkolem 1. roty nadporučíka Cholváda pak bylo dobýt kótu 391 a navázat spojení se sousedními jednotkami sovětské 129. střelecké divize.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 34.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 36.


Rozpoutaly se těžké boje v rámci uvedených úkolů pro 2. paradesantní brigádu, kterou zde vlastně zastupovaly všechny tři roty z 1. praporu kapitána Uchytila. Jednotky dosáhly nejprve jižního okraje lesa severně od osady Lazy a o něco později pronikly až na severní okraj vesnice Nadolany. Výsadkáři dobyli čtyři velice pečlivě vybudované obranné pozice Němců a pak se "prokousali" až ke kostelu v osadě Pilnia.
Boj popisoval později sám velitel 2. roty nadporučík Pivoluska slovy, cituji: "Za přesunu k osadě Pielňa vojáci mezi sebou hovořili o tom, že jsem si nevybrali na začátek prvního boje ten nejvhodnější den. Bylo totiž 13. září 1944 a některým pověrčivým datum vířilo hlavou, jak tento den přežijí, jaký bude jejich bojový křest.
Já si však neustále připomínám slova velitele praporu, který mě upozorňoval na to, že cesta na Pielňu je silně zaminovaná. Navzdory velkému úsilí našich ženistů podařilo se v noci vytvořit jen jeden průchod v šířce 6 až 8 m. Po odminovacích pracích četař Nagy zalehl na protipěchotní minu a ta mu utrhla nohu. Při přesunu na improvizované obvaziště praporu vykrvácel a zranění podlehl.
Mnoho času na rozmyšlení nezbývalo. Velmi starostlivě pozoruji čety, aby nesešly z odminované cesty. Jdeme v trojstupu. Jiné řešení nebylo. Terén jsem viděl poprvé a víceméně jen podle palby usuzuji, že se již nacházíme v blízkosti stanoveného objektu zteče. Zprava i z leva kopce, uprostřed stromořadí vedoucí ze zámku. Kousek před námi osada Pielňa obsazená Němci.
Co se asi stane, když nás nepřítel předčasně zpozoruje?"
Z informací, které poskytl pro knihu pana Karla Richtera sám tehdejší nadporučíka Pivoluska ( kniha - Parabrigáda./Bratislava 1970/ - má poznámka) pak plyne, že se mu nechtělo uvěřit, "že Němci rozmístění v kulometných hnízdech a zákopech, chránících vstup do osady, výsadkáře nevidí. Vždyť jim pochodovali v trojstupu přímo před nosem. Obával se, že je nechají co nejvíce přiblížit a pak je zasypou granáty a palbou". Pak si také pomyslel, že Němci svou pozornost zřejmě soustředili na vedlejší úsek, kde útočila 3. rota?
To již k německým zákopům zbývalo jen několik desítek metrů.
Nadporučík Pivoluska tedy zavelel: "Na Němce vpřed! Hurááá!"
Výsadkáři nelenili a s pokřikem vyrazili na Němce. Samopaly vydávaly své "stakato". Němci byli skutečně naprosto překvapeni a ani se nezmohli na odpor. Výsadkáři jednali dle výcviku a první umlčeli kulometné hnízdo a poté již za sebou nechávali jen mrtvoly.
"Tam vzadu, za kopcem, zaujměte s četou nejdřív palebné postavení!" To zavelel Pivoluska pro svou minometnou četu, která jeho úderný oddíl bezprostředně doprovázela "s rourami a podstavci dvaaosmdesátek (minomety ráže 82 mm - má poznámka), která se z ničeho nic objevila mezi rojnicemi útočící pěchoty. A potom umlčujte nepřátelské kulomety na okraji lesa!"
Z jeho dalšího popisu vyplývá, že 2. rota útočila na pravém okraji lesa Pielňa a na loučce mezi ní a lesem. K nim se postupně přidala 3. rota a za chvíli se na táhlém hřebenu východně od Pielni vynořila také úspěšná rojnice 1. roty.
"Jak to, že mlčí nepřátelské kanóny a minomety?" To prý tehdy prolétlo Pivoluskovi hlavou. Že by Němce útok skutečně takhle překvapil? To by přece znamenalo, že pozorovatelé minometných a dělostřeleckých oddílů vzali nohy na ramena a ještě nestačili zaujmout nová pozorovací stanoviště. A tak nadporučík Pivoluska, člověk, "s hezkou pravidelnou tváří ozdobenou mužným knírem, teď soustředěně sleduje postup Danišovy čety". Může, neboť bylo zničeno německé kulometné hnízdo na předním okraji a jeho četa prudce útočila vpravo od potoka. Na levé straně pak útočila četa četaře Kurince, která se tlačila blíž k Pielni. Výsadkáři Danišovy čety pak soustředěnou palbou umlčely obsluhu dalšího německého kulometu na vyvýšenině západně od Pielni. Vyvýšeninu obsadili a již zbíhali dolů úžlabinou a postupovali k dalšími obrannému německému postavení na kopci jihozápadně od Pielni. "Přískoky a plížením se jejich rojnice posunuje přes proužky terasovitých políček ke kopci. Vojáci se zvedají, probíhají pěšinkami v minovém poli. Úplně vpředu běží vojín Pipík, těsně za ním kulometník Jožko Mišuta z Bratislavy, velitel družstva Mesároš a vpravo od nich vojín Frátrič." A pak kolem nich vytryskly ohnivé chuchvalce výbuchů a pak vybuchlo pět minových náloží uložených v zemi. "Vojín Pipík se svíjí na zemi a z utrženého chodidla mu crčí krev." K němu přiběhl Mesároš a stahoval mu ránu obvazem. Poté s nasazením vlastního života si naložil tělo těžce raněného kamaráda na záda a vlekl ho dolů k potoku. Velitel čety Daniš povzbudil své vojáky slovy: "Chlapci, nedajte sa, len smelo vpred!". Vojáci Danišovi čety se vrhali do německých zákopů a cestou "ničily všechno, co jim stojí v cestě, a neohroženě se ženou vpřed, obsazují německé zákopy a jednotlivá palebná postavení. Přitom se musí pozorně dívat pod nohy. Všude je nasázena spousta min. Ale v zákopech se válejí i krabičky od cigaret a prázdné láhve od slivovice." Svobodník Blaškovič se pro jednu sehnul.
"Do čerta, kamáráti!" křičel na celé kolo. "Nemci pijů našu slivovicu, Nemci fajčia naše cigarety... Dáme vám my slivovicu!"
Vojáky popadl vztek. Znovu se vrhají na nepřítele, který střílí z výšiny napravo od potoka. Běda tomu Němci , který se jim dostal do rukou!
"Postupně se boj přenesl na jižní okraj Pielni, kam proniká Kurincova četa. Nepřítel se houževnatě brání, jeho kulomety neustále kropí družstva prodírající se k vesnici. Podávám hlášení veliteli praporu a žádám o doplnění munice. Pomalu a jistě nám ubývá.
Postupujeme v rojnici podél potoka. Vyhýbám se německé dělostřelecké palbě a později se usazuji na kopečku západně od Pielni. Ještě před chvílí odtamtud pálil nepřátelský kulomet. Vedle něj leží s prostřeleným hrdlem německý kulometník.
Vojín Krupa pohotově obrací ukořistěnou zbraň proti jejím bývalým majitelům a takto alespoň částečně nahrazuje nedostatek vlastní munice.
Asi po dvou třech hodinách boje již o mnoho citelněji pozorujeme, že chybí střelivo do ručních zbraní. Zároveň se začíná ozývat organizovaná dělostřelecká palba nepřítele...!" Juraj Pilousek i po letech vše viděl jako by to bylo dnes.
Vzpomínal i dál, volání po střelivu bylo čím dál naléhavější. A brzy nastala přímo kritická situace. Poručík Alexandr Kováč, což byl náčelník štábu 1. praporu výsadkářů napjatě sledoval probíhající boj z pozorovatelny.
"Němci neustále ustupovali pod naším úderem a zdálo se, že náš vítězný postup se nedá zadržet. Najednou jsme zpozorovali, že palba z naší strany je čím dál slabší. Za chvíli téměř zanikla. Na bojišti nastalo skoro absolutní ticho Pak se však začala ozývat ssílící německá palba."
Došla první hrozná zpráva: "Nemáme střelivo, nemůžeme pokračovat v útoku..."
Prý se tehdy Veliteli 1. paradesantní brigády plukovníku Přikrylovi sevřelo hrdlo, když se ty nejhorší obavy naplnily. "Ani záloha praporu neměla střelivo, a tak se zdecimované síly nepřítele znovu zorganizovaly a podnikly protiútok. Slyšeli jsme hrubé výkřiky německých velitelů, nutících vojáky k boji. Protože nebylo jiného východiska, musel celý prapor ustoupit do původního obranného postavení..."
Němci provedli jen krátkou dělostřeleckou přípravu a ihned vyrazili do útoku. "Vojáci praporu, kteří byli předtím přitlačeni k zemi výbuchy granátů a min, bezmocně svírali pažby svých zbraní. Neměli čím střílet. I sovětské dělostřelectvo, které je podporovalo, vypálilo poslední náboje a zmlklo. Pokračovat v útoku se nedalo a zůstat na místě by znamenalo zkázu. V té chvíli dal velitel s těžkým srdcem povel k ústupu."
Nadporučík Pivoluska z výšiny za rojnicí své roty postřehl, že útočný elán praporu začal ochabovat. Palba výsadkářů zřetelně slábla. Zatímco vlastní dělostřelectvo mlčelo, nepřátelské se ozývalo čím dál hlasitěji. 2. rotě zbývalo k dokončení průlomu nepřátelského postavení už jen zdolat několik slabších odporů, ale vojákům docházela munice.
Kolem jedné hodiny nepřátelské dělostřelectvo udeřilo naplno. Vzápětí zakolísaly rojnice 1. roty na návrší u Pielnie. Vojáci začali ustupovat. Protizteč? napadlo Pivolusku, ale Němce nebylo vidět. V tom se z okraje vesnice ozvala silná kulometná palba,která napadla pravé křídlo roty. Za chvíli radista hlásil, že byl vydán rozkaz k ústupu. Pivoluska byl pobouřen. Naše jednotky v tvrdém boji prakticky prolomily nepřátelské obranné postavení, a teď máme ustoupit? Teď by měl být naopak dosažený úspěch rozvinut zasazením čerstvých sil. Ty mohly dobýt Nadolany a postupovat dál Wolu Sekowu a Roztoky. Nepříteli se neměl dopřát čas, aby se odpoutal, organizovaně zaujal obrannou čáru v hloubce a připravil protiútok. Teď abychom za dva tři dny znovu dobývali, co jsme dnes dobyli skoro beze ztrát. Němci se stěží dají podruhé tak překvapit jako dnes.
"Německé dělostřelectvo zintenzívnilo svou činnost. Jak taky ne, ustupující jednotky v minových polích byly ideálním terčem. Nepřátelské baterie nikdo neumlčuje, mohou si střílet jako na cvičné střelnici. S velkým sebezapřením jsem s malou skupinou vojáků opustil vyvýšeninu, která mi dosud sloužila jako dobrá pozorovatelna. Ustupovat z ní nebylo tak jednoduché. Kolem dokola až k potoku Pielnica je rovina s bramborovým polem. Musíme se co nejdříve dostat k potoku... Běžím s vypětím všech sil. Přes brambořiště se těžko utíká. Jak zalehneš, německý kulomet už nedovolí zvednout se a pokračovat v běhu. Němci velmi dobře vědí, oč nám jde, a snaží se nás za každou cenu skosit..."
Přibližně uprostřed brambořiště nadporučík Pivoluska upadl a už někdo volal: Velitel roty padol!"
Nadporučík mohl naštěstí křiknout: "To nič. Len sa mi noha zapletla do zemiakovej nate, bežte rychlo Ďalej!" Hbitě se pak vymotal a doběhl rychle skupinu. Pak se již dostali k potoku, jehož břehy je chránily před německou kulometnou palbou.
Ale - "To nejtěžší nás však teprve čekalo... Moje a Jakabova rota nemají jiné východisko, než ustupovat průchodem v minových polích, který vytvořili ženisté před začátkem útoku. Nepřítel vystihl naší chybu a důsledky se velmi rychle dostavily. Německé dělostřelectvo hnalo naše ustupující jednotky přímo na minové pole. Vojáci padali buď zasaženi německou dělostřeleckou palbou, nebo roztrháni v minových polích, jakmile uhnuli z odminované cesty před dopadajícími granáty. Ruce, nohy, lidské vnitřnosti, zmrzačená těla vojáků doslova lemovaly cestu z Pielni na velitelské stanoviště praporu...
Volání o pomoc se ozývalo ze všech stran. A my jsme museli bezmocně přecházet přes tuto spoušť. Pár osobních obvazů, které každý měl, nepomohlo. Nestačily na obvázání tolika raněných. Ranění a umírající mě oslovovali jménem. Znali mě -a já jim nemohl pomoci. Těžce raněný vojín Vaško si smutně prohlížel granátem roztržený žaludek: ´Už jsem dobojoval.´
Byly to strašné chvíle, na které se nedá zapomenout. Tady ležel výkvět našeho praporu. Muselo k tomu vůbec dojít?" Nadporučík Pivoluska si tuhle otázku, na kterou mu nikdo neodpovídal, kladl ještě dlouho....



Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“