SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 22.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 22.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 22.
Mapa, na které si kliknutím zobrazíme průběh karpatsko-dukelské operace , v období od 8.

Obrázek

září do 27. listopadu 1944.
Boj o vesničku Bóbrka (Bóbrka, v azbuce Bubrka, je severoseverozápadně nad městem Dukla, když nejprve stejným směrem nalezneme Kobylany, o kterých o chvíli, a pak Bóbrku.) byl velice urputný. Němci po prvém útoku Čechoslováků nejprve couvli do smrkového lesa, který byl hned nad vesnicí ve stráni a odtud palbou prudce napadli útočící družstva. Do zteče se zapojila, na rozkaz poručíka Větvičky, celá rota. Prořídlá rojnice se přece jenom dostala až mezi stromy lesa. Avšak na louce leželo až příliš mnoho mrtvých a raněných. Poručík Větvička měl tehdy své stanoviště v posledním domku Bóbrky a odtud dobře viděl, že Němci na několika místech vytlačili jeho útočící vojáky ven z lesa a donutili je zalehnout a zakopávat se. K veliteli přibíhaly spojky, jedna z nich oznamovala, že byl těžce zraněn velitel 2. čety Smaňko a velení převzal četař Selucký.
To už se útok zastavil a vojáci se kryli vleže. Útočit dál to zatím nešlo. Přiběhl spojař s radiostanicí na zádech, ale situace byla stále méně přehledná, aby šlo něco hned hlásit. Trojice sovětských tanků, které rotě chvíli pomáhaly postupovat dopředu, nemohla proniknout do lesa a odjela kamsi vpravo. Zřejmě chtěly Němce objet. Což mohlo, dle poručíka Větvičky, jeho rotě pomoci a mohli zároveň pomoci popotáhnout sousední 3. prapor, který se opožďoval. Větvička odhadoval, dle palby, že Němci střílí odněkud shora a jejich asi stejné množství jako jeho útočících vojáků. Rozhodl se proto čekat, dokud 3. prapor neobejde les.
Další těžké hodiny nám od poručíka Větvičky nabízí, jako od přímého účastníka a se zapsaných dokumentů - pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend. Poručíka Větvičku konečně radista spojil s velitelem praporu, a velitel útočící roty hlásil, cituji:
"Hlásím, první postupný cíl dosažen, levý soused zůstává vzadu. Nikoho nevidím. Napravo s druhou rotou styk dobrý. Máme ztráty. Potřebujeme střelivo!"
Na druhé straně vysílačky

Obrázek

velitel 1. praporu št. kpt. Kholl (viz zde něco víc o št. kpt. Khollovi:
http://www.vets.estranky.cz/clanky/gale ... kholl.html
) nerozuměl a poručík Větvička opakoval: "Střelivo!"
"Už jsem poslal. Musíte se tam udržet za každou cenu!
Rozkaz!
A z druhé strany - Zkuste ještě zaútočit!"
A Větvičkovi se prý tehdy chtělo zařvat - "Cožpak to jde", ale jen prý štěkl- Rozkaz!" A poté jen upustil sluchátko do trávy a vztyčil se. Kolem něho prý jen hvízdaly kulky, kterými pálily na pomoc útočících oddílů těžké kulomety. Podobným tempem bude za chvíli konec munice..
Větvička pak štěkl směrem za sebe, jestli už je spojení s četami a odpověď výkonného praporčíka roty Halatiby byla, že ještě ne.
"Tak co dělají zatracení drátaři! Hergot pošli spojky k četám ! Šetřit střelivem!
Za barákem v trávě ležel raněný. Sténal, kašlal chuchvalce krve. Zprava se plížil Nikola Tarko, na zádech si přidržoval raněného desátníka, které mu se sesula hlava ke straně a nohy bezmocně coural po zemi. Větvička odvrátil hlavu a zahryzl se do rtu. Byl to jeden ze starých, spolehlivých vojáků roty. Přisupěla další spojka. Nováček z Volyně. Větvička si jej zapamatoval, jak se v Rovně loučil se svou sestrou. Zastavil se teď před chlapáckým, ramenatým Větvičkou na tři kroky, chtěl hodit ruku k lodičce a spustit hlášení. Zapotácel se, v rozšířených očích se mu na zlomek vteřiny mihl nesmírný údiv a vzápětí se hroutil jako hadrová figurína.
´Kryjte se!´zařval Větvička zoufale. ´Kryjte se!´
Kolem baráku se najednou sesypalo snad tucet min. Exploze trhaly uši. Praskaly tabulky v oknech. V nízkém předklonu běžel vojín od 3. čety.
´Pane poručíku, velitel je těžce raněnej, volá vás!´
Větvičku zastudilo u srdce. Rotmistr Ďurovič? Před dvěma dny přišel za ním: ´Pan poručík, keď budeme na Slovensku, bolo by možné, aby som sa pozrel do Bardejova? Mám tam viete, snúbenicu...
Len tak sa pozrieť, aby vedela, že som živý a zdravý.´
Ležel v protějším domku na podlaze. Větvička dlouhými skoky přeběhl plácek a vletěl rovnou do místnosti s vyvrácenými dveřmi. Vojín, který pro něj doběhl, stanul krok za ním. Ďurovič po Větvičkovi obracel křídově bílý obličej. Byl přikryt až po ramena pláštěm. Polská vesničanka v šátku a kvítkované jupce klečela u něho a přidržovala mu na čele zkrvavený ručník.
´Pán poručík...´sténavě vydechl raněný. Ćo je s tebou?´
Za Větvičkovými zády něco zašramotilo a temně udeřilo o podlahu. Žena vykřikla s dlaní před ústy. Vojín ve dveřích dostal střepinu do hlavy. Ležel obličejem k podlaze, nohy před prahem, po prknech se roztékala malinová kaluž.
Ďurovič vnímal, zavřel oči. ´Dostal to... ako ja... Pán poručík... pán poručík, ja už do Bardejova...´Nedomluvil.
Velitel k němu poklekl. Zatímco vojína obraceli na záda dva lehce ranění, kteří seděli předtím u stěny, objímal Ďuroviče a slzy mu tekly po neoholené tváři. ´Dostaneš se do Bardejova, neboj, dostaneš...´
Mrtvý už tu lež neslyšel.
Větvička se vypotácel z domku jak opilý. Nohy v hrubých, zablácených holínkách ho sotva nesly. Výbuch granátu a vlna horkého vzduchu, která mu prudce dýchla do tváře, ho však vytrhly z otupělosti."
Celý popis tehdejší situace u Větvičkovi útočící 1. roty 1. praporu z 1. brigády pořídil další, "který tam byl", Ján Bačkovský:
"Kolem druhé hodiny odpoledne (9. září 1944 - má poznámka) volal št. kpt. Khollovi velitel 1. pěší roty poručík Větvička, že rotě dochází munice, že má kolem dvaceti raněných, sám, že je také raněn a počet mrtvých zatím nezná. Na Khollův rozkaz náčelník štábu 1. praporu por. Weber určil dvě spojky a nechal donést tři bedničky střeliva, se kterými mne poslal k Větvičkovi a zároveň mě pověřil úkolem zjistit situaci přímo na místě.
I když nás postřelovaly německé minomety, dostali jsme se šťastně k 1. rotě. Před posledním domkem u lesa leželi ranění, bylo jich více než dvacet a většina byla raněna těžce. Odsunout je okamžitě nebylo, s ohledem na trvající nepřátelskou palbu, možné. Po návratu na velitelství praporu jsme shodně s Khollem a náčelníkem štábu Weberem konstatovali, že raněné přepravíme do zázemí večer, až se setmí. To se také stalo. (pro historický popis sestaveno z vyprávění přímých účastníků, kteří tam tehdy byli, a zapsaných dokumentů od: pana Karla Richtera - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, a také i z dalších pramenů, viz Použité podklady a mé poznámky.)."

Když se přiblížila půlnoc, ozval se na velitelství praporu polní telefon z velitelství 1. brigády. Rozkaz odtud nařizoval 1. praporu, aby se přesunul zhruba dva kilometry vpravo a ráno zaútočil na výšinu jihozápadně od vesnice Kobylany (Kobylany v azbuce nalezneme na úvodní mapě, severoseverozápadně nad městem Dukla).
Přesun v noci a v tehdejším provozu na všech cestách, i polních, byl takřka nemožný. I na Kobylany tomu tak bylo. Cesta tam byla úplně zatarasena sovětskými auty i povozy. Jednotky 1. praporu se musely k novému cíli - novému východišti ranního útoku - prodírat hustým lesem. A tak až teprve za svítání prakticky prapor dosáhl jižního okraje lesa.
Přesto všechny i oslabené roty, za palebné podpory přidělených těžkých minometů poručíka Bedřicha, vyrazily do útoku. Podařilo se jim proniknout k okraji lesa severně od vesnice Iwla.
A ještě za soumraku připravoval škpt. Kholl další útok. Jenomže již během přípravy útoku mu poručík Bedřich oznámil, že dostal právě rozkaz, že má přesunout své těžké minomety k 3. brigádě.
Kholl prý tehdy nechtěl věřit svým uším, že by někdo chtěl takto oslabit jeho prapor v době, kdy se přímo vnucovalo "pokračovat v útoku!" V zápětí však přišla další naprosto nečekaná a neblahá událost! Němci podnikli prudký výpad a donutily jednotky 1. praporu, aby přešly do obrany. V té samé chvíli se zase ozval polní telefon od 1. brigády.
"Zastupující velitel 1. brigády št kpt. Novák chtěl mluvit s Khollem.
Urgoval útok praporu. Kholl namítal, že bez minometů nemá útok nejmenší vyhlídku na úspěch. Novák trval na splnění rozkazu. Kabel se žhavil rozčilenými hlasy na obou koncích.
Kholl křičel: ´Ne, podruhé útočit nebudu! Když zaútočím, nic mi z praporu nezbyde!´
Sluchátko chvíli drnčelo Novákovými výtkami a hrozbami, že Kholl odmítá splnění rozkazu a on štábní kapitán Novák, jako velitel brigády ho požene před polní soud. Kholl si postavil hlavu.
Ŕaději se zastřelím, než bych nechal pobít všechny své vojáky při nesmyslném útoku!´ Ze sluchátka div nešlehaly plameny. Kholl poslouchal a pak rázně zakončil rozčilený rozhovor:
´Ne odmítám! Nenechám si vybít prapor do posledního muže! Baterie těžkých minometů právě odjela k 3. brigádě a já mám jen jednu pětačtyřicítku! Dělejte co uznáte za vhodné!´Aniž čekal na odpověď nadřízeného, vrátil sluchátko telefonistovi a ráznými kroky odešel od aparátu."
Vzápětí volal Kholla náčelník štábu 1. československého armádního sboru B. Lomský, jak si zapsal pozdější generál Bačkovský: "Kholl mu zopakoval to, co řekl před chvílí št kpt. L. Novákovi, který převzal v zastoupení velení 1. brigády od generála L. Svobody, jenž byl tehdy jmenován velitelem 1. československého armádního sboru.
Kholl Lomského disciplinovaně vyslechl, ale nakonec mu do telefonu odpověděl: Ńe´, nemám s čím útočit!
Tím také jejich rozhovor skončil... Když jsme pak po boji o les jižně od Bóbrky stáhli prapor, abychom překontrolovali jeho početní stav, ze zbytku mužstva jsme mohli sestavit sotva dvě pěší roty. Po útoku na Iwlu zbyla slabá polovina praporu... (pro historický popis sestaveno z vyprávění přímých účastníků, kteří tam tehdy byli, a zapsaných dokumentů od: pana Karla Richtera - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, a také i z dalších pramenů, viz Použité podklady a mé poznámky.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 22.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 23.

Velitelem 1. čs. armádního sboru jmenován generál L. Svoboda.
Již bylo řečeno, že 10. září 1944 byl odvolán generál Kratochvíl a velitelem 1. československého sboru byl dne 10. září 1944 jmenován generál Ludvík Svoboda. Než si řekneme okolnosti a důvody, dořeknu výsledky boje další z brigád, boj 3. brigády, když o 1. brigádě 8. a 9. září jsme již mluvili z části v předchozích článcích.
Také 3. brigáda se pokusila 9. září 1944 přejít do útoku, ale neuspěla. Jednotky 1. brigády přece jenom ještě útokem v odpoledních hodinách dobyly vesnici Bóbrka a pronikly až k severnímu okraji lesa jižně od vesnice. Avšak dále než 2 kilometry dopředu se útok již nedostal, což bylo hodnoceno, jako hubený výsledek.
O vývoji další situace, kterou sledoval velitel sovětské 38. A generál Moskalenko se zachoval zápis:
"Velitel 38. A, generál Moskalenko, který sledoval útok 1. praporu z 1. brigády, zašel na velitelské stanoviště generála Svobody. Tvářil se zachmuřeně, naštvaně.
´Jak posuzujete situaci?´zeptal se stroze.
Generál Svoboda neskrýval svou nespokojenost. "Co by jste dělal jako velitel sboru? Vžijte se do úkolu sboru a povězte mi své rozhodnutí. Zajímalo by mě.´
Otázka generála Svobodu sice překvapila, ale nevyvedla ho z rovnováhy. Radil se předtím se svým štábem. Prostudoval si důkladně mapu a měl na situaci sboru svůj názor. Pokračovat hlavními silami sboru v útoku směrem na město Dukla nemělo smysl. Přesunul by 1. brigádu se všemi posilovými prostředky během noci doprava a ráno by překvapivě podnikl útok za podpory dělostřelectva a tanků přes Kobylany na Palacóvku a kótu 534. Třetí brigádu by zasadil místo první ve směru Machnówka-město Dukla.
Generál Moskalenko Svobodův výklad pozorně vyslechl. V jeho asketické, přísné tváři se nepohnul ani sval. K Svobodovu názoru se nevyjádřil. Rozloučil se stiskem ruky a už na odchodu prohodil, že ještě přijde.
Operace během 9. září vcelku ztratila plánované tempo. Začala se proměňovat v klopotné, vleklé zápolení. Když jednotky 38. A obnovily ráno útok, narazily všude na silný odpor nepřítele, který účinnou palbou a protiztečemi nebezpečně ohrožoval zejména boky útočících vojsk armády (pro historický popis sestaveno z vyprávění přímých účastníků, kteří tam tehdy byli, a zapsaných dokumentů od: pana Karla Richtera - Z Buzuluku do Prahy a také Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, a i z dalších pramenů, viz Použité podklady a mé poznámky.)."
Další dění pak zachytil, jako navazující, další ze zdrojů - Deník ppor. Arnošta Steinera (viz

Obrázek

zde něco o plukovníku Steinerovi http://www.dukla1944.com/pametnici/arnost-steiner/
):
"Zajištěným pochodem do Chorkówky. Pro nesprávné zprávy dostává se prapor ráno za svítání v proudu na vzdálenost 500 m od německého postavení za vesnicí Machnówka. Trén jede v pořádku zpět. Roty se rozvinuly a zaujaly obranu. Okolo 12. hodiny nájezd pěti německých tanků. Prapor se dává na ústup až na okraj vesnice, kde zaujal obranu. Silná německá minometná a dělostřelecká palba, u nás velké ztráty. Ztraceny tři těžké kulomety. Jeden kulomet rozbit dělem, jeden zůstal, když předtím celá obsluha zraněna. Večer jsme dostali rozkaz k přesunu."
V té době byl sovětský 1. gardový jezdecký sbor zasazen do boje ve středním úseku karpatsko-dukelské fronty do dvouapůlkilometrové mezery mezi oběma prvosledovými divizemi 101. sboru. Útok jednotek 1. gardového jezdeckého sboru na německou obranu v prostoru Chorkówky byl však Němci odražen. Až opakované sovětské zteče za podpory pěchoty znamenaly, že se jezdcům podařilo "prorazit vpřed podél cesty na Kobylany, avšak jejich postup byl vzápětí opět zastaven silnou nepřátelskou palbou s protiútoky. O jednotkách obou československých sborů, 1. a 3. v té době, jsme již hovořily předtím. Po celodenních bojích nepřesáhl územní zisk na směru hlavních úderů 2 až 3 kilometry.
Nedařilo se ani jednotkám na levém křídle. Probily se sice na severozápadní okraj města Krosno, jenomže jeho větší část stále drželi bránící se Němci. A pravé křídlo se vůbec nehnulo z místa.
Brzy ráno ještě také 9. září zahájil útok i 1. GA ze 4. Ukrajinského frontu na čtyři kilometry širokém úseku ve všeobecném směru na Bukowsko. Po prolomení německé obrany se jednotky 1. GA, po těžkých bojích, jen ztěžka dostaly do hloubky 5 km a tam je také Němci zastavily.
Zareagoval maršál Koněv velitel 1. Ukrajinského frontu a "v zájmu překonání obtíží učinil okamžitá opatření k nápravě chyb, které se projevily v řízení operace (jak zněla verze oficielní, kterou si za chvíli rozebereme - má poznámka)". Sám Koněv k tomu napsal:
"S náčelníkem politické správy frontu generálem S. S. Šatilovem a s důstojníky štábu frontu a 38. A jsme pomáhali zavádět pořádek ve vojscích sboru. Když jsem byl v bojových sestavách na bojišti, všiml jsem si 1. brigády československého sboru, která se pod velením brigádního generála L. Svobody přesunovala v předbojové sestavě k přednímu okraji. Zřetelně se odlišovala svou organizovaností. Já jsem již dříve slyšel o vysokých morálně bojových kvalitách L. Svobody, když ještě velel samostatnému praporu a poté samostatné brigádě v kyjevské operaci.
Okamžitě na bojišti jsem se rozhodl zbavit funkce velitele sboru J. Kratochvíla a určit velitelem 1. československého armádního sboru L. Svobodu (tolik historické podklady zapsaných dokumentů od: pana Karla Richtera - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, a také i z dalších pramenů, viz Použité podklady a mé poznámky.)."
Když se pak 9. září 1944 večer úplně setmělo, dodržel generál Moskalenko své slovo, že ještě přijde ( viz horní odstavce), a skutečně ještě přišel na velitelské stanoviště generála Svobody. Zde pak nařídil generálu Svobodovi, aby realizoval svůj návrh.
"Během noci měl přeskupit síly a zaútočit ve směru Kobylany - kóta 534!
"
A tak se jednotky československé 1. pěší brigády, které byly posíleny sovětským houfnicovým a minometným plukem, v noci, pod ochranou tmy, přesunuly do nového východiště útoku.
Ale i v 3. brigádě proběhly přesuny. Družstva a čety se dávaly do pořádku, zaujímaly výhodnější pozice k útoku. Vojákům se činností vracela původní nálada, že budou útočit ve směru "domů". Dostali jídlo a když se najedli začali také prohlubovat a zpevňovat okopy. "Osvětoví důstojníci chodili mezi nimi. Snažili se je povzbudit, pozvednout jejich pokleslé sebevědomí. Do postavení se přiváželo střelivo. Na obvazišti byli během noci ošetřeni ranění a během noci se ti zranění těžce dostali do týlu."
Bylo ráno dne 10. září 1944 9,00 hodin, když jednotky 3. pěší brigády vyrazily do útoku "za podpory děl a minometů, ale jejich postup se zadrhl v zuřivé palbě nepřítele."
Protože dělostřelectvo 1. pěší brigády nestačilo včas zaujmout palebná postavení byl
dopolední útok brigády o něco pozdržen. Přece jenom zvítězil rozum a bez palebné podpory se neútočilo.
V době posledních příprav přiběhl za Svobodou radista a vyřizoval vzkaz, že má pan generál předat velení svému zástupci a dostavit na velitelství 38. A. Prý tehdy v doprovodu politického zástupce velitele 1. Ukrajinského frontu generála Šatilova vstoupil do místnost štábu 38. A. Generálplukovník Moskalenko s výrazem předsedy tribunálu mu podal písemný rozkaz.
"Pročtite vot eto!"
Generál Svoboda pohlédl nejprve na podpis. "Koněv" a pak teprve začal číst: "Zprostit velitele sboru generála J. Kratochvíla funkce. Důvod: nezvládl řízení sboru, neorganizoval sbor a nevelel jednotkám. Velení převezme generál Svoboda, kterému nařizuji vzít pevně do ruky jednotky a co nejdříve dosáhnout čáry Dukla-Iwla."
Nasupený a nevlídný, dle dojmu na Svobodu, generál Moskalenko ještě za sebe prý dodal:
"Svěřuji vám velení nad sborem s velkou důvěrou k vám, třebaže - jak jsem se včera přesvědčil - to ani s brigádou neumíte."
Podle těch, kteří Moskalenka dobře znali, prý patřilo ke generálovu stylu "pokořovat své podřízené!"


Důvody odvolání generála J. Kratochvíla.
Velké množství historických pramenů se zabývá a zabývalo otázkou - Proč byl odvolán Kratochvíl a proč byl jmenován Svoboda?
Memoáry a i historické prameny se v našich zemích většinou do roku 1990 vyjadřovaly, že Kratochvíl nezvládl řízení armádního sboru v prvních dnech a proto musel jít...
Pan Karel Richter ve svém díle šel ve dnech 8. a 9. září, událost po události a vše zasadil i do kontextu doby, politické situace a situace všeobecně. Ve své knize - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend na několika stránkách (str. konec 67., celé 68, 69, 70 a část 71., provedl skvělý rozbor, se kterým se ztotožňuji a svými slovy a citacemi od pana Karla Richtera je zde předkládám. Chceme-li vědět proč byl generál Kratochvíl odvolán, začněme příčinami a rozhlédněme se po vinících špatného začátku karpatsko-dukelské operace. Až pak posuďme, zda bylo rozhodnutí maršála Koněva správné a zda bylo spravedlivé!

Začít musíme od faktu řečeném již v předchozích článcích, že karpatsko-dukelská operace, válečná operace takového rozsahu, měla být plánována a zabezpečována nejméně několik týdnů. Ve skutečnosti byla naplánována za 2 dny a zabezpečována vším potřebným, jen neskutečných 5 dní...!!!
Ze všech historických dokumentů vždy vyplynulo, že "Stalin nutně potřeboval proměnit SNP v osvobozeneckou operaci Rudé armády, jelikož osvobozenecké operace byly v jeho pojetí základní metodou, jak zajišťovat sovětský vliv v jím vyhlédnuté zájmové sféře."
Vyhodnoceným faktem z předchozí rychlosti jak plánování, tak přípravy materiálu a všeho potřebného pro boj pak je, že karpatsko-dukelská operace nebyla připravena dobře. Chyběla děla, minomety, střelivo. Chyběly tanky a další, třeba materiál pro boj v horách....
Nad vojenskými úvahami a přípravou zvítězilo jednoznačně hledisko "politických zájmů SSSR a Stalina!"
Sami velitelé a štáby nejen frontů, ale i armád, přijali rozkaz k provedení karpatsko-dukelské operace se "skřípěním zubů" Vojska obou frontů byla unavena, oslabená ztrátami, a právě doplňovala vše potřebné po proběhlých ofenzívách. Nebyla vůbec vycvičena pro boj v horách, pro což neměla ještě ani žádnou základní výstroj. Nebyl vůbec proveden důkladný průzkum nepřítele, natož jeho hloubkových prostor v týlu. Nebylo dokončeno doplnění stavů, ani ženijní práce v terénu před útokem. Nebyly promyšleny alternativy postupu a řešení vzniklých, v bojích možných situací.

"I když z československého pohledu byla karpatsko-dukelská operace, jako forma naléhavě vyžádané pomoci SNP prospěšná a rozhodně nikoli zbytečná, československý sbor se v důsledku slabin v její přípravě dostal do riskantní situace tím spíše, že sám ještě nestihl dokončit v plném rozsahu organizaci svých jednotek, přičemž jeho účast v operaci byla za všech okolností nezbytná (tolik informace z historických podkladů a ze zapsaných dokumentů od: pana Karla Richtera - Z Buzuluku do Prahy - a Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, a také i z dalších pramenů, viz Použité podklady a z mých poznámek.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 22.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 24.

Generálu Kratochvílovi, jako veliteli 1. československého armádního sboru, nelze nic vytknout ani v otázce zasazení dělostřelectva, které se zúčastnilo dělostřelecké přípravy v rámci začátku karpatsko-dukelské operace. Kratochvíl přece nemohl za to, že po skončení dělostřelecké přípravy byl postup jednotek na čáru zasazení nepředvídatelně pomalý a velice obtížný. Nebylo vinou vedení československého armádního sboru, že sovětské týlové a další jednotky zacpaly nejen hlavní, ale i polní a ostatní cesty. Jednotky čsl. armádního sboru proto musely obcházet Krosno. "Velení sovětské 38. A přitom vůbec nezajistilo regulaci pohybu jednotek na polních a lesních cestách, které byly k dispozici, takže došlo k jejich ucpání a naprosté dezorganizaci postupu druhých sledů, tedy i sovětských...!!!
Poté, co Moskalenko 9. září 1944 v 06,45 nařídil 1. československému armádnímu sboru překročit přední bojové sledy pěších jednotek a zahájit útok v určeném pásmu, gen. Kratochvíl svým bojovým rozkazem uložil brigádám a jejich posilovým jednotkám reálné úkoly včetně okamžitého průzkumu nepřítele, vycházející z údajů o situaci, které mu byly poskytnuty velením sovětské 38. A."
Kratochvíl přeci nemohl za to, že celý sovětský štáb 38. A vůbec nevzal v úvahu možnost, že by se poražené německé jednotky byly schopny zachytit na předem připravených a do posledních chvil před útokem neobsazených obranných liniích na prvním karpatském hřbetu!!

A navíc celé zpravodajské a průzkumné mašinérii sovětského 1. Ukrajinského frontu a 38. A zcela unikl noční přesun německé 75. pěší divize z prostoru Turku, vzdáleného 40 km jihozápadně od Drohobycze, do druhého obranného pásma a obsazení celého obranného systému. Průzkumy nezjistily ani tak viditelnou část, jako byl přesun německých tankových jednotek z pasivních úseků fronty na Visle...!!!
Velení 1. československého armádního sboru, včetně velitele generála Kratochvíla, nebylo štábem a velením sovětské 38. A ani včas informováno o tom , že se nepodařilo dobýt Krosno..., a že jednotky sovětské 241. střelecké divize byl odraženy zpět do východiště útoku, "takže přesunující se čs. jednotky byly vystaveny možnosti bočního napadení ze vzdálenosti asi 2 až 3 kilometrů." To byla fakta!
Vinou zmatku na přísunových cestách, o kterém štáb 38. A nic nevěděl a čs. armádní sbor nemohl proto informovat, se přece 1. a 3. brigáda čs. armádního sboru náhle ocitly v opačném rozmístění, než jaké bylo stanoveno...! Válečný deník 3. praporu, přeci zaznamenal, že v prostoru malé vesnice Machnówka byly shromážděny jednotky "se všemi motorovými vozidly a veškerými trény a kde se nacházelo značné množství sovětského dělostřelectva, se najednou ozvaly výbuchy nepřátelských min" ještě předtím, než mužstvo mohlo zaujmout bojové postavení.
Písař, který denník psal konstatoval, "Těžká chvíle. Všechen tento zjev, tato neblahá fakta říkala nebo alespoň napovídala, že na naší straně v onom velkém armádním aparátu cosi neklapalo. Co to bylo? Kdo to byl? Kdo zosnoval Machnówku?" A pak dál v textu písař připouštěl, že v dané chvíli není čas na to, aby se kladly otázky toho druhu, které "může zodpovědět jen spravedlivá budoucnost".
I když Čechoslováci v jednotlivých střetech prvních bojů vyhrávali, postupně se z útočníků stávali obránci, kteří se museli zakopat. Velmi záhy bylo jasné, že jestli se situace radikálně nezmění, že v žádném případě nebude 1. čs. armádní sbor, za nějakých předem plánem určených, 5 dní v Prešově...!!! "Ale proč? Čím si vysvětlit tak úpornou obranu a protiútoky nepřítele? Dostal snad posily? Jestli ano, tak odkud? Tahle otázka vrtala hlavou maršálu Koněvovi, trápila i československé nejvyšší velitele."
Maršál Koněv, kterého kdysi ( v Bitvě o Moskvu 1941) u Moskvy zachránil před Stalinovým hněvem Žukov, od té doby před diktátorem vystupoval, již jen jako nekompromisní a energický velitel. Když se hned na počátku "zauzlila karpatsko-dukelská operace", místo aby přiznal, že se souhrou popsaných "nepříznivých okolností naplňují rizika její kvapné přípravy, zakrýval pochybení frontového a armádního štábu rázným zákrokem vytvářejícím zdání, že byl jím odhalen a postižen viník a zjednána náprava."
Jedním z dalších faktů, které probíráme bylo, že 1. československý armádní sbor byl 9. září ráno za pochodu na čáru zasazení zaskočen nečekaným zničujícím palebným přepadem ze zákopů na prvním karpatském hřebenu, které stačili Němci v noci z 8. na 9. září obsadit a osadit palebnými prostředky a pěchotou. Postupující čsla. jednotky utrpěly těžké ztráty a jen s největším vypětím morálních a fyzických sil se podařilo zabránit nekontrolované panice a zmatenému ústupu. Vždyť v řadách nově sestaveného 1. československého armádního sboru bylo mnoho nezkušených nováčků, kteří dokonce tvořili většinu armádního sboru...!!!
Koněv, jako velitel 1. Ukrajinského frontu, po svých válečných zkušenostech se Stalinem, mu také raději hlásil každý, byť sebemenší úspěch. Počátek karpatsko-dukelské operace byl však velký nezdar a Koněv sám byl velice rozezlen. Jenomže místo, aby provedl věcnou analýzu všech rizik, které vznikly z uspěchané přípravy operace (plán za 2 dny, příprava do 5 dnů), "zvolil zákrok proti veliteli čs. armádního sboru." Kratochvíl byl pro Koněva příhodným hromosvodem.
"Pozadí jeho rozhodnutí sesadit ho z funkce není náležitě podloženo dokumenty. Kratochvíl rozhodně nebyl vinen tím, že první sled útočících vojsk nedobyl Krosno, což vyvolalo katastrofální chaos na přístupových cestách a zdržení postupu druhých sledů. Nebylo také jeho vinou, že první sledy nepostoupily až k čáře Dukla-Iwla a nezajistily tak bezpečné zasazení druhých sledů podle plánu. Štáb sboru o této skutečnosti dokonce ani nebyl nadřízeným armádním velitelstvím vyrozuměn. Kratochvílovi nelze ani klást za vinu, že podle mylných a neúplných průzkumných zpráv od velitele armády nepočítal, že by za přesunu týlovým prostorem prvních sledů k čáře zasazení mohl narazit na nezjištěné nepřátelské postavení. Spíše se podobá pravdě, že Koněv v zlosti nad náhlým zvratem v průběhu operace chtěl energickým zákrokem demonstrovat svou velitelskou rozhodnost a předejít výtkám ze strany Stalina. Jeho rozhodnutí přitom vhodně zapadlo do zákulisních politických intrik, protože odstraňovalo politicky nežádoucího velitele sboru a nahrazovalo jej bez ohledu na velitelskou kvalifikaci spolehlivě, loajálním generálem Svobodou.
I sám generál Svoboda v rozhovoru s generálem Kratochvílem ve Swierzowě Polské naznačil, že podle jeho názoru jsou důvody jeho uvolnění z funkce jiné. Maršál Koněv tím však hrubě a bezohledně porušil ustanovení československo-sovětské úmluvy, podle které veškerá opatření v organizačních a osobních otázkách příslušela hlavnímu veliteli československých vojsk v SSSR, jímž byl v dané chvíli generál Píka. Své rozhodnutí měl Koněv s Píkou přinejmenším konzultovat. Odvoláním generála Kratochvíla vytvořil možná záměrně zdání, jako by nezdar v první fázi operace při zasazení druhých sledů padal na vrub československého armádního sboru, což se také skutečně objevilo v sovětských oficiálních dokumentech. Pokud se Kratochvílovi vytýkala i nedostatečná připravenost vojáků sboru, bylo to stejně nespravedlivé, jako když se z naší strany nyní vytýká sovětskému velení nedostatečná příprava operace jako nezodpovědnost, nebo dokonce schválnost sledující likvidaci československého sboru. Na náležitou přípravu operace prostě nebyl čas. V našem zájmu bylo, co nejrychleji odlehčit povstalecké frontě a Sovětům šlo o to, získat co nejdříve rozhodující vliv na probíhající povstání a posílit dojem nezištné bratrské pomoci, z něhož by bylo možno politicky těžit.

Generálu Kratochvílovi bylo možno vytknout, že počáteční rozkazy velitelství sboru pro přesun do míst určení byly vydány bez jakékoliv znalosti situace ruských jednotek i nepřítele a že jako velitel sboru nepodnikl nic, aby vešel ve styk s ruskými jednotkami na frontě, kde měl být sbor zasazen do útoku, takže byl zasazen do neznáma. Útok byl proveden na široké frontě slabými silami, bez náležitého využití posilových prostředků a bez řádné přípravy k útoku, tedy předčasně. To však byl výsledek tlaku nadřízeného velitele 38. A.
Generál Kratochvíl sám po svém sesazení prohlásil: 'Aniž bych neúspěch bojů ze dne 8. a 9. září přisuzoval jinému, konstatuji, že velitel 1. brigády a zejména 3. brigády neprojevil potřebnou energii a iniciativu.' Přitom se u něj samozřejmě projevila nezkušenost ve velení sboru a přidělených posilových prostředků. To však zřejmě nebyl ten hlavní a nejdůležitější důvod jeho sesazení."



Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“