SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 19.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 19.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 19.
Mapa karpatsko-dukelské operace i s postavením jednotek ke 4. září 1944. U města Dukla,

Obrázek

, které je v azbuce, nalezneme severozápadně i tzv. "Krvavou horu" kótu 534, u které bude později i detailní popis těžkých a krvavých bojů do 15. září 1944.
V předchozím Č 18. bylo řečeno, že se i Wrocanka (na mapě je v azbuce Wrocanka, severoseverovýchodně nad městem Dukla.), vesnice, přes kterou se přesouvala 3. brigáda podplukovníka Střelky ( podplukovník Střelka byl pro neschopnost odvolán po pěti dnech karpatsko-dukelské operace), se ráno dne 9. září stále nacházela v mlze po nočním dešti. Výhoda mlhy, která ukrývala vojáky brigády před dělostřeleckými pozorovateli Němců se však měla ještě v dopoledne změnit v krvavá jatka. S přibývajícími hodinami se již kolem desáté hodiny dopolední mléčná mlha trhala a rozplývala Pan Karel Richter z vyprávění velitele dělostřelců št. kpt. Sachera a dalších přeživších z 3. pěší brigády, ono úvodní krvavé inferno, při prvém nasazení do karpatsko-dukelské operace, v okolí polské vesnice Wrocanka, sestavil a celé zachytil ve své knize - Apokalypsa v Karpatech, boje na Dukle bez cenzury a legend. Vyprávění je krvavé a sugestivní a já se je pokusím přetlumočit svými slovy i s několika citacemi.
(Zde jsou ještě českoslovenští vojáci plni optimismu a odhodlání. Těšili se jak vstoupí na

Obrázek

československou půdu, kterou museli mnozí v době okupace, před roky, opustit.)
Po dopolední poradě v 9,30 hodin u velitele 3. brigády podplukovníka Střelky a krátké hádce s ním, stačil ještě štábní kapitán Sacher, velitel dělostřelectva brigády vydat rozkazy svým velitelům oddílů a baterií a pak se vypravil v doprovodu sovětského styčného důstojníka Makarova dopředu ke kostelu. Na věži kostela ve Wrocance si totiž chtěl zřídit dělostřeleckou pozorovatelnu. Věděl sice o slabině ve svých úvahách, - kostel byl nejsnadnějším cílem, který mohli Němci zaměřit, - ale ve wrocanském dolíku vesnice už neexistovalo žádné tak vyvýšené a vhodné místo pro důležitý rozhled dělostřelce!.
A pak si všiml, že se již začaly z mléčné mlhy vynořovat vesnické domky a dokonce se již za střechami dlouhé vesnice hrozivě začal černat zalesněný příčný kopec. Samotná vesnice Wrocanka dopoledne kypěla čilým ruchem a žila životem jednotek 3. brigády, které se připravovaly k vyrazit na frontu.
Sacher se s Makarovem ubírali skoro prostředkem silnice. Štábní kapitán si později vybavil, že se nemohl zbavit tísnivého pocitu. Zastavil se a zapálil si vyhaslou dýmku.
A pak se to stalo - Wrocanku zasáhl oheň a uragán kovu!
"Zčistajasna na vesnici a na přilehlé okolí dopadá ohnivé ocelové krupobití odkudsi z neviditelna. Bleskový dělostřelecký úder. Jeden palebný přepad za druhým. S pronikavým hvízdotem a temným duněním se nese vzduchem zkáza."

Mnoho lidí včetně Sachera a Makarova říkalo, že na několik vteřin strnuli ochromením. Pak se nejprve rozběhli k nejbližšímu domu... Instinktivní pohled na hodinky zanechal v paměti, že bylo 11,10. Znovu pak výbuch. Čelní zeď chalupy se po zásazích zhroutila. Sacher i Makarov utíkali ke kostelu. Okolo nich všude vybuchovaly granáty a vzduchem hvízdaly střepiny a jen zázrakem je prý nic nezasáhlo. Poté zalehli za hromadu sutin a v probíhajícím smrtelném dění, přímo před jejich očima, zemřel mladičký telefonista, kterého vleže zasáhla střepina do obličeje. "Všude kolem pobíhají vojáci jako myši v pasti. Nic nechápou. Hledají úkryt a nevědí kam se vrhnout. Instinkt je seskupuje do houfu, strach ze smrti lidi sbližuje. Padají na zem, zvedají se a zase běží. Někteří zůstávají ležet na místě. Smrt si je přidržela. Zleva přibíhají dva. Granát dopadl přímo mezi ně. Když se usadil prach, černal se na místě, kde naposled byli, prázdný kráter. Přímý zásah je roztrhal na kousky.
Plno vojáků se svíjí na zemi. Bolest jim rve prostřílené údy a útroby. Ti všichni tady, mrtví, umírající i ranění, se teprve včera dali na pochod na frontu. S nadějí, radostí a obavami. Šli do boje, aby osvobodili svou zem, a ještě než vkročili na její půdu, tady zbytečně umírají a trpí."
Trpěla i zvířata, koně, které i 1. čs. armádní sbor ve své 3. brigádě běžně používal. Do Wrocanky se odněkud zezadu šíleným tempem přiřítila dvojice zdivočelých koní, které mají nepřirozeně vztyčené hlavy. "V očích hrůzu, bolest a němý nářek v děsivě rozchlípených tlamách." Jeden kůň měl střepinou rozervaný bok, z rány se mu hrnula krev proudem. Koně za sebou táhly přední kola s ojí. Cáry vozové plachty vlály okolo a na kozlíku ležel mrtvý vozka a se zkrvavenou hlavou tloukl o nakloněnou plošinu vozu. Bylo jasně patrné, že je mrtev. Ale koně pádí stále vpřed do husté palby," přímo do bran ohnivého pekla. "Všechny ty výjevy se Vilémovi Sacherovi natrvalo vrývají do paměti jako obraz konce světa. Vzduchem létají cihly, trámy a zdivo ze zasažených chalup. Výbuchy granátů a min přehlušují lidské výkřiky, nářek, sténání."
Vojáci mají děs v očích, široce rozevřená ústa však nejsou schopna artikulovat celé věty, jen nějaké to slovo hrůzy...!
"Vesnici zachvacují požáry. V krátkých přestávkách mezi palbou je slyšet praskání plamenů. Černý dým stoupá k obloze a mísí se se světlejším kouřem z výbuchů dělostřeleckých granátů a min. Ovzduší je jedovaté. Kouř, prach a čpavý sirný dým vnikají do plic. Oči slzí. Vidím rozmazaně. Zvířený prach mi zalepuje uši a nos..."
Všechny příšerné scény náhlého přepadu se hluboce vypálily do mozku. Další příšerné scény ale pokračovaly, když se za nepoškozeným domem například vozka zoufale pokoušel uklidnit vyděšené, vzpínající se koně zapřažené do vozu. Přišel ohlušující výbuch a hrozná exploze. Přímý dělostřelecký zásah rozmetal dům. "Zmizel vozka, koně i vůz!
V ohlušujícím burácení výbuchů pohlcujících výkřiky i volání o pomoc, ve výtryscích ohně a dýmu a v dešti střepin se zvedá voják, bez čepice, divoce rozcuchané vlasy, s propukajícím šílenstvím ve tváři, trhavými pohyby si na hrudi rozhaluje plášť, blůzu, košili, zaklání hlavu dozadu a s očima vytřeštěnýma k nebi rozpřahuje ruce, jako by chtěl volat: Jak jsi mohl tohle dopustit, Bože!" (z vyprávění Sachera sestavil pan Karel Richter, některé pasáže jsem z různých zdrojů sestavil).
A další popis dění ve vesnici líčil další kdo vše tehdy přežil, Karel Borský:
"Kuchyně, vozidla, munice i koně zůstali na okraji Wrocanky. Zůstal tam i můj jezdecký kůň s podkoním.
Když rota vyrazila z vesnice, měli jsme již ztráty na mrtvých. Vojáci padli za minometné palby, dříve než si stačili na nepřítele vystřelit.
Ihned jsme roty rozvinuli do rojnice a rychle postupovali vpřed. Divil jsem se, a nebyl jsem sám, proč nás nepodporuje naše brigádní dělostřelectvo. Kde jsou? Cožpak se nezjistilo, že kopce před námi jsou obsazeny nepřítelem?
Ztráty nepůsobily na vojáky dobře. Poznal jsem to na jejich tvářích. Jen jsme vyrazili z vesnice, nepřítel znovu zahájil minometnou palbu. Zalehnout do těchto vějířů střepin byla jistá smrt. Vydal jsem rozkaz: Klusem dopředu! Minometnou palbu odneslo několik jednotlivců, a to pouze do nohou. Neušli jsme více než 200 metrů a dostali jsme se do palby pušek a kulometů. Palbu jsme opětovali. Strhl se první opravdový boj."
Do všeho následovala dělostřelecká a minometná palba, při které palebná smršť přicházející z oblohy "bořila, tříštila, trhala, zapalovala, zabíjela." Mezi předchozí mrtvé nyní padali další vojáci, ranění v kalužích krve, nebo další mrtví! "Stále se ozývaly výkřiky raněných, ržání a dupot zdivočelých koní, kteří zpřetrhali postranky a hnali se vesnicí. Nekonečný obraz hrůzy, zkázy a smrti...!"
A pak se před okrajem Wrocanky na obzoru vynořily rojnice německých pěšáků. Byly slyšet motory tanků. "Od přední linie běží dozadu vojáci v trávově zelených pláštích. Jednotlivci, menší i větší hloučky. Ušpiněné obličeje ztrhané hrůzou. Vyděšeně se ohlížejí. Stejnokroje zmazané hlínou. Jsou mezi nimi i ranění s ovázanýma rukama, hlavami, zakrvácenými blůzami. Někteří už zahodili pušky, dokonce i pláště, aby se jim lépe běželo.
Němci! křičí. Němci! Utíkejte!
Důstojníci vybíhají vojákům vstříc, rozpažují ruce. ´Kam běžíte? Vraťte se na svá místa, hrome! Zpátky!"
Davová psychóza z té hrůzy se jen tak nedá zvládnout.
Štábní kapitán Sacher, velitel dělostřelectva 3. brigády ví své a později napsal, že zastavil jeden z dezertujících hloučků.
"Zbláznili jste se? řval na ně. "Utíkáte jako hejno slepic!"
Co viděl popsal:
"Vojáci dýchají přerývaně jako v horečce. V očích mají úzkost štvanců. Špinavé, zpocené strniskaté tváře. Někdo z nich vykřikl:
´Myslíte, že se nám chce tady blbě chcípnout? Proto jsme do armády nešli!´"
Ostatní nebyli hrůzou schopni něco vůbec říci. Mlčeli, někteří se tvářili zkroušeně a nerozhodně přešlapovali.
Zrzavý mladík s pihovatým obličejem prý však vzdorovitě trhl hlavou a s nenávistně přimhouřenýma očima na Sachera hulákal: "Jó, máme strach, ale zbabělce z nás nedělejte! To bylo keců, Němci jsou v koncích, zejtra jsme doma! A teď najednou je máme za krkem a nechceme přijít vo kejhák! A vůbec - nejste náš velitel, tak se do toho neserte!"
A pak prý zrzek mávl rukou na ostatní "Kluci jdem! Rozlučte se s pánem!"
Sacher se přiznal, že vytáhl pistoli, namířil na zrzka. "Stůj, pacholku, nebo tě zastřelím! Jestli se hneš, máš kulku v zádech!"
Ale dle zápisu Sachera šel zrzek dál. Jen se ohlédl přes rameno a hodil po Sacherovi výsměšný pohled.
"Táhněte k čertu!" houkl Sacher a znechuceně se odvrátil.
Uviděl prý jak jeho náčelník štábu kapitán Juránek kolem sebe shromáždil zhruba četu vojáků, ke kterým se přidalo i pár ženistů.
"Tisknou se k zemi. Hlavy si chrání před prškami kamení a hrud po explozích dělových granátů. Ve vzduchu piští celé roje střel. Je slyšet řev motorů a rachot tankových pásů."
To už kapitán Juránek uviděl výšinu dobrých 150 metrů před sebou a rychle zavelel:
"Ten kopec musíme obsadit. Ale rychle. Než nás předejdou."
Naučeným způsobem z výcviku, roztaženi do rojnic se přískoky vojáci dostali k výšině. Ale miny a dělostřelecké granáty je hledaly a svištěly jim stále nad hlavami.
"Zázrak, že zatím nikdo z nich nebyl zasažen. Až teď. Těsně před rojnicí se s ohlušujícím křachnutím roztrhla mina. Tělo jednoho z vojáků plachtí vzduchem s roztaženýma rukama dopadá na zem. Ostatní leží přibytí do mokré trávy a bláta hrůzou, ale kapitán Juránek zůstal stát, jen trochu předkloněn. Vykročil. Vojáci se jako hypnotizovaní zvedají. Strach o život jim svírá hrdla a svazuje nohy, ale jdou s ním.
Přeběhli přes protitankový příkop a už se drápou na kopec. Německé kulomety pokrývají svah soustředěnou palbou. Střely žnou vysokou trávu, vyhazují hlínu. Vojáci se plazí po břiše jako ještěrky, kapitán první." Obsadili prázdný německý zákop na vrcholu kopce a chystají se odrážet útoky nepřítele.
Ale štábní kapitán již dál také jen nepřihlížel, když viděl, že kapitán Juránek na kopci připravil obranu proti německému útoku za podpory tanků.
Další podchycení obrany Sacher líčil tak, že začal organizovat přímou střelbu svých baterii na podporu nejen Juránkovy obrany, ale celé 3. brigády..., cituji:
"Dělostřelci podle jeho pokynů vytlačují děla přímo do obranné linie pěšáků a pálí ránu za ránou do postupujících řetězců německých pěchoty. Účinně pomáhají i dva kanóny protiletadlového oddílu s ženskou obsluhou, která udivuje chladnokrevnou statečností." (z popisu štkpt. Sachera sestavil historik pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech - Boje na Dukle bez cenzury a mýtů.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 19.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 20.

Pojďme dál do karpatsko-dukelské operace k 3. brigádě 1. československého armádního sboru, který po rozednění a rozptýlení ranní mlhy, okolo poledne 9. září 1944, zastavoval německý útok. Štábní kapitán Vilém Sacher ( zde viz foto št. kpt Viléma Sachera, pozdějšího

Obrázek

generála, s jeho nezbytnou dýmkou.) pro podporu obrany svého náčelníka štábu, kpt. Juránka, na kopci před Wrocankou zapojil protitankové kanóny, ale i dva protiletadlové kanóny se ženskou obsluhou... - celé viz konec Č 19.
Jak dál zapsal pan Karel Richter, cituji:
"Útok nepřátelské pěchoty se po těžkých ztrátách zhroutil. Jedna z žen u protiletadlového kanónu utrpěla těžké zranění. Leží na břiše. plášť na zádech má rozervaný a prosakuje krev." Sacher později tento hrůzný zážitek vylíčil i z úvahou válka a ženy v ní:

"Střepina jí vyrvala svalstvo a maso ze zad. Příšerná rána. Páteř je obnažena. Žena strašně trpí. Vědomí jí neopouští - smrt se k ní chová krutě. Zvedá hlavu. Po tvářích jí stékají slzy. S námahou ze sebe vyráží: ´Panebože pomozte! Vodu!´
Koho kdy napadlo udělat z žen válečníky! Vtisknout jim do rukou zbraň a poslat je do boje. To je hřích proti zákonům přírody. Žena není stvořena k tomu, aby zabíjela. Její poslání je posvátné, je tvůrkyní života... Když už stojí po našem boku na frontě, budiž. Rozhodně však nepatří do první bitevní linie se zbraní v ruce. Pohled na padlého muže je smutný. Pohled na zraněnou nebo zabitou ženu je srdcervoucí."
Pak si vše líčící Sacher všiml, že u kostela ve Wrocance zůstal ještě opuštěný oddíl houfnic. V době kdy Němci provedli dělostřelecký a minometný přepad, naskočili řidiči do aut a ujeli bez houfnic z dosahu palby. Jejich bezmocný velitel oddílu Šrank se v džípu rozjel za nimi, aby situaci zachránil a přivedl je zpět. Mezi vybuchujícími granáty se k dělům rozběhl kapitán Macháček. V palbě ztratil šest mužů doprovodu a také své nejbližší spolupracovníky, náčelníka štábu, pátrače a spojaře. Všichni mrtví.V řečené době po louce již postupovala německá pěchota s doprovodným dělostřelectvem. Blížily se tanky a SHD typu Ferdinand. Macháček jen chvíli posuzoval situaci a rozmýšlel nejoptimálnější řešení. Viděl, že jsou dvě houfnice poškozeny, ale ostatní vypadaly, že jsou v pořádku. Kolem houfnic pak viděl jen mrtvé a raněné a také mrtvoly koní z německého přepadu.
A pak již zazněly energické Macháčkovy povely, kterými zvedl všechny živé a lehčeji zraněné dělostřelce, kteří se kryli před výbuchy. Náhle začaly naučeným způsobem pracovat desítky rukou, které v palbě tlačily do výhodnějších pozic pro výstřel své houfnice. Vojáci jen při každém výbuchu vtahovali hlavu mezi ramena. Mířiči začali točit náměrovými mířidly a hlavně houfnic se začaly natáčet směrem proti německým tankům. Houfnice o chvíli později zahájily přímou palbu na krátkou vzdálenost. Granáty ráže 122 mm začaly nacházet své cíle. Do palby děl se vzápětí přidaly i čs. minomety. Německý útok byl odražen!
I na jiných místech se podařilo československým velitelům, že zbavili prchající vojáky strachu. V postupu pokračovaly ještě německé tanky. "Velitel baterie nadporučík Horák chladnokrevně stojí u děl na volné louce a vykřikuje povel za povelem: 'Pal! Pal! Pal!'"
Zazněly ohlušující výstřely. Bach! Bach! Jednomu z granátů se podařilo zasáhnout napřímo čelní pancíř německého tanku. Tank se začal točit na místě a pak se z něj vyvalil černý kouř.
Ale statečně vedly palbu i další dělostřelecké baterie, když třeba 4. baterie nadporučíka Semenďáka zasahovala své cíle. Činily se i čs. minomety četaře Kloudy. Minometná palba naplno zasáhla německé rojnice a sázela do nich jednu minu za druhou. Podařilo se umlčet i dva německé těžké kulomety přímé podpory. Při pohledu na rojnice bylo vidět jak se postavy v šedozelených blůzách kácely jako kuželky.
Na jiném místě podporučík Kupka s desátníkem Pätoprstým bleskově připřáhli kanóny ke dvěma poblíž stojícím nepoškozeným nákladním autům a přivezli je na návrší. Odtud spustili palbu na řetězce Němců v přilbách. Tam německé rojnice sestupovaly po svahu ve vzdálenosti zhruba 1,5 km. Obsluhy děl sázely výstřely jeden za druhým v rozpětí několika vteřin.
Jejich granáty vybuchovaly v řadách německé pěchoty. Pak desátník přitáhl ještě další dva kanóny. "Obsluhy se krčí za ocelovými štíty a o překot nabíjejí nenasytné jícny závěrů. Celá baterie teď hřímá a nepřátelské rojnice se pod jejími údery prohýbají a bortí. Vojáci se už našli. Jsou jako posedlí zuřivostí a vítězně se šklebí, kdykoli na svahu naproti umístí zásah."
Pak náhle palba ustala. Teprve nyní si někteří všimli, že začal z šedivé oblohy padat šedivý drobný déšť. Němci spustili svou propagandu, když se z amplionu ozvala špatná čeština: "Česky fojaci pchoč fy bójofat sa sájem pchánu s Móskfy? Fy pšéce můžete pšít ku nam a my fas poslat ku fášim dráchim..."
Z české strany jeden z dělostřelců začal křičet: "To si piš, ty kurvo, že přijdem. Držko nevymáchaná! Polib si prdel!"
Ale v dálce byl znovu slyšet hukot tankových motorů a řinčení housenkových pásů. Dělostřelci už se nerozptylovali a znovu se chystali k přímé palbě (Informace čerpal pan Karel Richter od št. kpt. Sachera, pro svou knihu - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend).

Bohužel podobně černý pátek vypadal i u 2. praporu z 1. brigády československého 1. armádního sboru, který se rozvinul mezi osadami Bóbrka (vesnici Bóbrka lze v azbuce nalézt na úvodní mapě u Č 19., jako - Bubrka. Nad městem Dukla jsou Kobylany a nad nimi je Bubrka) a Nižná Laka. Také zde 2. prapor prožíval nepříjemnou situaci. Opouštěli jsme jej ještě ráno se slovy, že v husté mlze před nimi "číhal nepřítel, o jehož síle nikdo neměl tušení". Zároveň jsme řekli, že jezdecká eskadrona nedávala o sobě vědět a i proto nemělo cenu vysílat nějaké další průzkumné jednotky.
Již krátce po půl osmé dne 9. září 1944 se začala zvedat před jednotkami 1. brigády mlha a ustával protivný déšť.
Oldřich Kvapil vzpomínal a Karel Richter zachytil: "Krátce nato vysvitlo slunce. Před námi se postupně vynořoval povlovný svah. V jeho polovině měl nepřítel vybudován průběžný zákop plného profilu. Dále za tímto zákopem, hlavně na okraji lesa, byly v nesouvislých zákopech a jednotlivých okopech další odpory. Z tohoto obranného postavení, které bylo vybudováno již dříve, ovládal nepřítel palbami všech zbraní do velké hloubky veškeré přístupy ke své obraně. Zákopy se hemžily nepřátelskými vojáky. Usoudili jsme, že v postavení před námi je nepřítel v síle nejméně jednoho praporu.
Sotva se mlha rozplynula, spustilo nepřátelské dělostřelectvo.
Bylo zle."
Rojnice československého 2. praporu se prakticky od rána nestačily ještě zakopat. Němci je měli před sebou jako na dlani a po rozednění a roztrhání mlhy je začali zasypávat "hustou palbou z děl, minometů, velkorážních, těžkých i lehkých kulometů, samopalů i pušek". Vojáci si všimli, že z Wrocanky, která byla nalevo odtud, v tu samou dobu, bylo slyšet těžkou palbu všech možných ráží.
Ale také zde "hvízdání střel pobízelo vojáky 2. praporu (velitel štábní kapitán Knop) 1. brigády (velitel generál Ludvík Svoboda), aby se bez oddechu rozháněli polními lopatkami." Mohly je zachránit jen hluboké okopy a proto horečně kutali hlínu a vyhazovali ji před sebe. Počínali si jako krtci. Obsluhy těžkých kulometů tuhle jejich činnost kryly palbou. Dělostřelci umisťovali do, co nejvíce výhodných pozic své houfnice a pozorovatelé začali vyhledávat cíle. "Rota samopalníků s průzkumnou četou ležely zamaskovány v brambořišti, dvě stě metrů za rojnicemi pěších rot." Oldřich Kvapil pak říká, že v lomeném zákopu při cestě, který tu zůstal po Němcích, se usadil velitel praporu se svým zástupcem telefonisty a spojkami. Němcům tahle činnost neušla a ihned sem začala dopadat palba z kulometů a minometů. Zákop se ukázal pro štáb praporu, jako těsný. Do přeplněného zákopu ještě skočil náčelník průzkumu 1. brigády poručík Erban a udýchaně vyřizoval veliteli praporu rozkaz, že se má okamžitě dostavit do Machnówky k upřesnění úkolu pro útok, který nařídil velitel 1. čs. armádního sboru generál Kratochvíl.
Do toho začal pálit německý těžký kulomet. Dlouhé dávky bičovaly terén kolem zákopu. Erban, ani velitel praporu Knop nemohli váhat, přeskočili přes okraj a běželi ve sprškách střel. Ve stejnou dobu se z lesa pod Bóbrkou vyřítili jezdci průzkumné eskadrony. Němci je totiž v noci nechali projet do týlu a pak je po rozednění obklíčili. Vracela se jich jenom část, které se podařilo probít.
Bylo krátce po desáté hodině dopolední a německá dělostřelecká a minometná palba ještě více zesílila. Granáty a miny v tu dobu již velice hustě dopadaly na linie ještě nehotových zákopů.
"V postavení 1. roty vojáci odnášejí těžce raněného velitele poručíka Černého. Těžce raněn je i velitel 3. roty poručík Rajchl. Přibývá hlášení o raněných a padlých. Už je mezi nimi několik velitelů čet."
Ke všemu se někde vepředu na silnici ozval hukot tankových motorů. Již brzy se objevily na hřebenu výšiny německé tanky, které si to namířily přímo na okopy nešťastného 2. praporu. Za tanky a okolo nich bylo vidět přilby německých pěšáků.
Podporučík Babuský, velitel baterie, také slyšel na své pozorovatelně hřmot tankových motorů a náhle uviděl zatím ještě matné siluety tří tanků. Vedle něho se ozval telefon, kterým svobodník Jurko Ivaník hlásil, že vedoucí tank projíždí asi 200 metrů od něho a míří přímo na podporučíkovu dělostřeleckou pozorovatelnu.
"Necháme je přiblížit. Čekejte na povel!"
Německé tanky se přiblížily k postavení baterie na vzdálenost pouhých 50 metrů. Teprve tehdy zavelel podporučík Babuský do telefonu: "Pal!'"
Ozvala se celá salva. Hned první německý čelní tank dostal zásah a začal hořet. Černé postavy tankistů vyskakovaly z korby, míhaly se mezi plameny. Zatřaskaly pušky a kulomety pěšáků (z vyprávění Oldřicha Kvapila vše sestavil pan Karel Richter pro svou knihu - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend. Já jsem jen volně některé pasáže boje převyprávěl).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 19.

Příspěvek od michan »

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 21.

Jsme stále ještě u 2. praporu št. kpt. Knopa, z 1. brigády generála Ludvíka Svobody, jako součásti 1. čs. armádního sboru generála Kratochvíla, bojující v rámci sovětské 38. A generála Moskalenka v sestavě 1. Ukrajinského frontu maršála Koněva, vše v začátku druhého dne, tedy 9. září 1944 karpatsko-dukelské operace.
Československý 2. prapor zaujal improvizované postavení před polskou vsí Bóbrka a z vesnice se na ně valil německý protiútok. Německá dělostřelecká a minometná palba ze skrytých postavení nepřetržitě dopadala do prostoru zákopů a "nepolevila ani na chvíli. Jedna salva za druhou dopadala i mezi zákopy, takže obránci se museli krýt, jen občas vystrčit hlavu a střílet. Velitele 2. praporu tehdy zastupoval poručík Kvapil, který se snažil se svými spojaři o spojení s velitelem 1. brigády. Jenomže telefonní linka byla někde přerušena a poručík jen zbytečně v hukotu střelby křičel do telefonu. 2. prapor byl vlastně odříznut a musel spoléhat jen na sebe. Palbu zahájily protitankové kanóny a podařilo se jeden tank zničit, ale pak dopadly německé salvy i do postavení československých dělostřelců. Byli mrtví, zranění a některá děla byla zničena. Baterie byla umlčena a tanky nebylo čím zastavit. Vojáci propadli amoku a někteří z nich přímo opouštěli zákopy a dávali se na útěk. Do mysli mnohých se dostal strach a postupně začaly ustupovat celé hloučky. Poručík Kvapil poslal své důstojníky, aby vojáky zastavili, ale vše bylo marné. Proto vyskočil sám ze zákopu a rozběhl se proti vojákům a křičel:
"Stůjte! Zastavte se!"
Vojenské řády tehdy přikazovaly, že důstojník má zabránit panice, třeba i použitím zbraně. Proto zvedl samopal a vypálil výstražnou dávku. A skutečně se mu podařilo některé vojáky zastavit. Jak si všiml, vepředu dokonce zůstali minometníci ve svých postaveních, i když neměli pěší ochranu. Pálili do německých řad jednu minu za druhou. Držela se i četa rotného Šimmera, která nechtěla Němcům dovolit, aby 2. prapor napadli zezadu. Četa se semkla okolo kanónu a zahnala přesnou palbou tanky. Poté začala protitankovými náboji rozhánět rojnice pěchoty. Němci však dělostřelce nepozorovaně obešli a přepadli je zezadu. Celou obsluhu kanónu v boji zblízka pobili. Rotný Šimmer nechtěl stávající stav, že by přišel o kanón, nechat jen tak.
Později tehdejší zástupce velitele 2. praporu poručík Kvapil, který vše pozoroval, napsal, cituji:

"Celá Šimmerova četa se s nimi utkala v boji muže proti muži. Jen ten, kdo něco takového zažil, ví, co to znamená. Nejdřív ruční granáty. Pak palba z pušek, samopalů a lehkých kulometů na nejmenší vzdálenosti. Pak už nebyl čas nabíjet zbraně a přišly ke slovu bodáky, pažby, polní lopatky, útočné nože, kameny...
Boj zblízka, to je boj na život a na smrt. Netrvá příliš dlouho, nemůže, platí v něm jediný zákon: Nezabiješ-li, budeš zabit.
V tomto případě rozhodl nemilosrdné střetnutí ve prospěch čety sám rotný. Náhoda proti němu v boji postavila velitele německých samopalníků a Šimmer ho zabil. Ostatní Němci ztratili odvahu a hledali záchranu v útěku. Šimmerovy vojáci se pak zmocnili již ztraceného kanónu, kterého se jiná skupina samopalníků nemínila vzdát. Ještě jedno prudké střetnutí, částečný postup Šimmerových vojáků, další útok. Kdo z Němců neutekl, zůstal ležet v trávě.
Kanón byl zachráněn. Četa zůstala na místě až do obdržení rozkazu k odchodu."

Během tohoto vylíčeného boje dorazily posily od 1. brigády. Do boje se také vložilo i hlavní dělostřelectvo 1. československého armádního sboru. V té samé době Kvapilovy vojáky podpořil útokem i další prapor pěchoty, které podpořilo i několik sovětských a československých tanků. Němci byli v pásmu zatlačeni zpět.
Statistika říká, že v onen "černý pátek" , 9. září 1944, ztratil 1. československý armádní sbor celkově 611 mužů. Jen u 2. praporu z 1. brigády bylo 70 mrtvých a raněných...
To již bylo poledne a úplně se vylepšilo počasí. Zmizela mlha a přestalo pršet. Fronta v Karpatech "opět klokotala jako prádelní hrnec. A velitelé věděli, na čem jsou. Včerejší zdržení u Krosna přišlo celé sovětské 38. A i s 1. československým armádním sborem hezky draho."
Jediné pozitivum, které si tehdy velitelé na všech stupních zapsali bylo, že "německý protiútok, který se nenadále přivalil z příčných hřbetů na jednotky 1. československého armádního sboru, tehdy roztažené podél silnice od Machnówky po Wrocanku, se jen se štěstím podařilo odrazit. Nováčky v řadách pěchoty, vyděšené palebným přepadem, zachvátil sice při spatření nepřátelských tanků úlek, ale staří mazáci si zachovali rozvahu. Především dělostřelci přímou střelbou zblízka chladnokrevně a s jistotou zasahovali nepřátelské pancéře a obraceli na ústup rojnice grenadýrů (pro historický popis sestaveno z vyprávění přímých účastníků a zapsaných dokumentů od: pana Karla Richtera - Apokalypsa v Karpatech, a také i z dalších pramenů, viz Použité podklady a mé poznámky.)."

Pro začátek karpatsko-dukelské operace se však nic nezměnilo. Již bylo řečeno, že Němci stačili v noci z 8. na 9. září 1944 přisunout velké množství posil, které pak další dny ještě ve větším množství přicházely. Nejprve Němci obsadili předem připravené zákopy na svazích. Obranné zákopy vlastně přehrazovaly silnici k městu Dukla, tedy k místu, které měl 1. československý armádní sbor, dle plánu karpatsko-dukelské operace, mít již obsazené. Místa, kam měl sbor spolu se sovětskými jezdeckými a tankovými jednotkami být zasazen jako druhý sled do průlomu.
Nyní vlastně nezbývalo nic jiného, než útočit a dobíjet hřeben po hřebeni. Štáby sovětské i československé začaly okamžitě připravovat útoky na jednotlivé kóty a hřebeny.
Na frontě se zatím 1. prapor, kterému velel štkpt. Kholl, z 1. brigády generála Svobody, stáhl nejprve zpět a východiště k útoku zaujal za terénní vlnou. Před sebou důstojníci viděli pilovité křivky lesnatých kopců, které měli postupně, jeden po druhém, dobíjet.
Své vyprávění pro Karla Richtera doplnil tehdy poručík Větvička, který se vracel z porady ze stanoviště velitele 1. praporu. Zadání úkolu, který dostal bylo, aby jeho rota: "Zničila nepřítele ve vsi Bóbrka přímo před nimi na svahu pod lesem. Pak měli proniknout přes vrchol hřbetu a pokračovat v postupu směrem na západní okraj městečka Dukla v údolí za hřbetem." Situaci 1. praporu vylíčil pozdější generál Ján Bačkovský: "Prapor vyrazil z prostoru soustředění 8. září 1944 dopoledne. Vzhledem k tomu, že komunikace byly plné vojska a techniky, dostal se na bojovou čáru až druhý den (tedy 9. září. Předtím byla řeč především o 2. praporu z 1. brigády - má poznámka) okolo 10. hodiny. Ve funkci velitele protitankové roty jsem postupoval na čele sestavy praporu spolu s por. Větvičkou, velitelem 1. pěší roty. Karpatské kopce zpočátku pohltila neprůhledná mlha, která nás částečně kryla před nepřítelem. Vlevo od našeho 1. praporu se rozvinula 3. brigáda. Postupně se však mlha začala zvedat a my jsme se stali snadným terčem protivníka, jenž dle původních informací sovětského průzkumu měl již toto teritorium dávno opustit. Opak ale byl pravdou... Nedaleko nás explodovaly německé granáty. Bylo nutné urychleně vyhledat úkryt. Štábní kapitán Kholl vyslal k rotám spojky, aby se naše jednotky, co nejrychleji přesunuly vpravo, ke břehu jakési říčky, kde byla šance aspoň částečně uniknout z palebného pásma hitlerovců. Pokud by prapor zůstal na silnici, měli bychom určitě obrovské ztráty..."
V popisované době velitel sousední 3. brigády podplukovník Střelka vyslal spojku k štábnímu kapitánu Khollovi se vzkazem, aby se dostavil na velitelství 3. brigády k poradě o součinnosti. Přitom jej žádal, aby jeho 1. prapor zaútočil společně s jednotkami 3. brigády na protější výšiny. Kholl, dle popisu těch, kteří tam byli, prý byl urostlý, štíhlý brunet s fešáckým knírem. Tak tento štábní kapitán Kholl nechtěl obcházet svého nadřízeného a jeho požadavek odmítl. "Bez rozkazu generála Svobody, který je jeho přímým nadřízeným, nemůže podnikat žádné bojové akce. Teprve kolem poledního, když generál navštívil prapor, přijal Kholl přímo od něho úkol rozvinout prapor od okraje lesa jižně od vesnice Bóbrky směrem doprava a postupovat dále ne jih."
Došlo k rozhovoru mezi generálem Svobodou a št. kpt. Khollem, kdy se Svobody Kholl zeptal, cituji: "Pane generále, bude náš prapor při útoku podporován dělostřelectvem?"
A generál Svoboda slíbil "Ano, nějaké dělostřelectvo vám pošlu."
A jak dál pozdější generál Bačkovský vzpomínal: "Poté se roty našeho praporu rozmístily dle pokynů velitelů a vojáci nebojácně postupovali kupředu. Bohužel slibované dělostřelectvo přijelo na místo až v době, kdy se Khollovi vojáci nacházeli tak blízko německých pozic, že nebylo již možné s ohledem na bezpečnost vlastních sil zahájit dělostřeleckou palbu. Nepřátelská sestava pochopitelně nebyla narušena dělostřeleckým přepadem a tudíž mohla zasazovat československým útočníkům nemilosrdné rány. Tato špatná organizace útoku Kholla velice nahněvala... (pro historický popis sestaveno z vyprávění přímých účastníků, kteří tam tehdy byli, a zapsaných dokumentů od: pana Karla Richtera - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, a také i z dalších pramenů, viz Použité podklady a mé poznámky.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
A mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“