Bulharsko 1944 až 1945. Č 4.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Bulharsko 1944 až 1945. Č 4.

Příspěvek od michan »

Bulharsko 1944 až 1945. Č 4.
I na mapě bojů od 20. srpna do 31. prosince 1944, jsou vidět všechny armády Sovětského

Obrázek

svazu, 3. Ukrajinského frontu, které vstoupily, bez boje, do Bulharska.
Nežli Stalin Žukova 23. srpna 1943 propustil, dal mu ještě radu, aby, než pojede připravovat 3. Ukrajinský front na válku s Bulharskem, z pověření STAVKY, ještě navštívil Jiřího Dimitrova. Ten prý jej nejlépe seznámí s všeobecnou politickou situací v Bulharsku. No a samozřejmě jej seznámí s činností Bulharské dělnické strany a i s ozbrojenými akcemi protifašistických sil a bulharského lidu. Po větách, že bulharská armáda bojovat s Rudou armádou nebude, že jí přivítá chlebem a solí. A také větě, že "naši lidé vyvíjejí téměř ve všech útvarech (Bulharské královské, či carské armády) rozsáhlou činnost", se rozloučili a Žukov jel ještě do STAVKY zpřesnit úkoly.... A tam je pak věta zpravodajská, ve které maršál prakticky říká o bulharské armádě o jejích číselných stavech. Což je to samé co se dozvíme i s historických zdrojů. Stejná čísla, jako později u východní historiografie. Žukov čerpal ze stejného.
Cituji tedy souvisleji maršála:

"V té době měla bulharská armáda 450 000 mužů, rozdělených do pěti armád a dvou samostatných sborů. Letectvo mělo 410 letounů a válečné loďstvo přes 80 bojových a pomocných německých a bulharských lodí (Poté následuje historický zdroj, který je u maršála Žukova - Archiv MO SSSR - Archiv Ministerstva Obrany SSSR - a u východních historiků je pak AMO SSSR - Archív Ministerstva Obrany SSSR. Dokončím historický zdroj maršála: Archiv MO SSSR, f. 240, inv. 52 495, sp. 90, l 269-271; f. 243, inv. 20 371, sp. 61, l. 44, 45, 59 a 60.)."

Všechna čísla u východního historického zdroje uvidíme později stejná. Ještě se seznamme s textem, který maršál napsal, když uvedl vyhlášení války, které provedl Sovětský svaz dne 5. září 1944. Přečtěme si co napsal v knize Žukov. Věty maršála nejsou v některých pasážích u vyhlášené války skutečně běžné, cituji:

"Protože bulharská profašistická vláda přes několikeré varování sovětské vlády nepřestávala porušovat neutralitu a aktivně pomáhala hitlerovskému Německu, vypověděla sovětská vláda Bulharsku 5. září válku (tato slova a věty jsme již četli a jsou stejná jako u východní historiografie, ale dívejme pak co po další větě následovalo - má poznámka). Den nato dal hlavní stan velení 3. Ukrajinskému frontu rozkaz k zahájení válečných operací.
Ráno 8. září bylo k zahájení palby všechno připraveno, ale neviděli jsme ze svých pozorovatelen cíle, na něž bychom pálili...
Periskopy, dalekohledy i prostým okem jsme na bulharském území viděli obvyklý pokojný život: ve vesnicích se kouřilo z komínů a lidé si hleděli každodenní práce. Přítomnost vojenských jednotek nebyla zjištěna.
Maršál Tolbuchin nařídil vojskům vyslat předsunuté oddíly. Neuplynulo ani půl hodiny, když velitel 57. A hlásil, že jedna z pěších divizí bulharské armády, seřazená u cesty, uvítala naše jednotky s rozvinutými rudými prapory a slavnostní hudbou. Za nějakou dobu se událo totéž i na jiných místech. Velitelé armád hlásili, že dochází ke spontánnímu sbratřování sovětských vojáků s bulharským lidem....
Okamžitě jsem volal do hlavního stanu... (historickým podkladem je zde - G. K. Žukov, Vzpomínky a úvahy 2.)".

Když psal maršál řečenou knihu byla také 60. léta 20. století. Mohlo a bylo tam mnoho emocí a patosu, ale Bulharsko bylo asi skutečně trochu více než netradiční ve svém projevu...

Zářijové povstání v Bulharsku 1944.
Pojďme nyní zpět k východní historiografii. Co napsali historici východu o září 1944 v Bulharsku? Začneme prakticky ve stejné době, ze které je ukázka a vzpomínka význačného maršála 2. světové války, maršála G. K. Žukova, cituji:

"Vojska 3. Ukrajinského frontu, která dosáhla rumunsko-bulharských hranic, čekala zde na rozkaz hlavního stanu vrchního velení k dalším akcím. Na pravém křídle frontu byla 46. A, ve středu bojové sestavy 57. A a na levém, přímořském křídle 37. A. K sestavě frontu patřily i dva mechanizované sbory a 17. Letecká armáda.
Operačně bylo 3. Ukrajinskému frontu podřízeno Černomořské loďstvo a Dunajská válečná flotila. 5. září, dvě a půl hodiny po vyhlášení války Bulharsku, vydalo velitelství frontu rozkaz velitelům armád a mechanizovaných sborů, aby byli připraveni k útoku.
Operační a strategická situace byla velmi příznivá útočným akcím 3. Ukrajinského frontu.
Vojska 2. Ukrajinského frontu, jehož hranice s 3. Ukrajinským frontem probíhala po čáře Vidra-Giurgiu a dále po Dunaji, rychle postupovala Valašskou nížinou. Dne 5. září dosáhla vojska levého křídla tohoto frontu čáry Caracal-Zimnica a úplně bez překážek pokračovala v postupu na západ; předsunutý oddíl 6. TA pronikl do prostoru Turnu Severina. Německé Skupiny armád ´F´a ´E´, které byly v Jugoslávii, Albánii a Řecku, byly odříznuty od uskupení vojsk bránícího se ve východních Karpatech a v Sedmihradsku.
Neomezeným pánem na moři bylo sovětské Černomořské loďstvo a ve vzduchu sovětské letectvo (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 267.).
Bulharsko mělo v té době 5. vševojskových armád a 2 samostatné sbory, sestávající z 23 divizí včetně 1 tankové a 1 jezdecké, a 7 brigád (1 tanková, 1 jezdecká a 5 pohraničních).
Celkem měla bulharská armáda 450 000 lidí (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. 52 495, sp. 90, l 269-271; f. 243, inv. 20 371, sp. 61, l. 44, 45, 59 a 60.)."

A právě u posledních údajů - pět armád a dva sbory + 450 000 mužů - o bulharské armádě vidíme, že maršál Žukov měl úplně stejný historický podklad až do poslední číslice a písmene archívu. Je zde jen více dalších údajů, jako je 23 divizí. V dalším pokračování ještě zazní další číslo stejné, jako měl maršál - v počtu letadel Bulharska - 410 letadel a také zazní stejné i počty lodí - přes 80.
Ale pojďme pokračovat východními historiky a dalšími jejich historickými událostmi a informacemi, cituji:

" Bulharské vojenské letectvo mělo 5 leteckých pluků s celkem 410 letadly. Ve Varně a v Burgasu bylo soustředěno přes 80 bojových a pomocných lodí německého a bulharského loďstva. Hlavní část bulharských ozbrojených sil byla rozmístěna v centrálních a západních oblastech země. Proti vojskům 3. Ukrajinského frontu stály jen dvě pohraniční brigády a 2 pěší divize prvního sledu, rozmístěné v prostoru Ruse a Dobriče, a dvě pěší divize druhého sledu v Šumenu a Burgasu. Tato vojska nemohla klást vážnější odpor zkušeným a v boji zoceleným sovětským vojskům.
Dne 6. září vydal hlavní stan vrchního velení vojskům 3. Ukrajinského frontu a Černomořskému loďstvu rozkaz, aby zahájily bojové akce proti Bulharsku. Čelní jednotky měly přejít do útoku 8. září a hlavní síly 9. září. Do večera 12. září měla vojska dosáhnout čáry Ruse-Paletica-Karnobat-Burgas a zde zastavit bojové akce. O dalším útoku hodlalo velení rozhodnout až podle průběhu ozbrojeného povstání bulharského lidu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 267.).
Úderná skupina frontu se soustřeďovala na pravém křídle a na středním úseku fronty mezi Dunajem a Černým mořem. Hlavní síly 46. A měly útočit na svém levém křídle ve směru Esechioi-Kubrat, 57. A ve středu svého pásma na Kočmar-Šumen, 57. A na svém pravém křídle na Dobrič-Provadiji. 7. a 4. gardový mechanizovaný sbor, které operovaly v pásmech 57. a 37. A, měly druhého dne útoku dosáhnout čáry Kornobat-Burgas (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 392, inv. 8 972, sp. 27, l. 172.). Námořním a leteckým výsadkům Černomořského loďstva bylo uloženo za součinnosti s mechanizovanými svazky 3. Ukrajinského frontu obsadit Varnu a Burgas.
Vojska se začala včas připravovat na operaci, a když vydal velitel frontu příslušný rozkaz, štáby armád již měly plány operací vypracovány. Na frontě byl po tu dobu klid. Sovětská vojska se částečně přeskupovala a dokončovala poslední přípravy k útoku.
Politická práce mezi vojáky v období příprav operace byla zaměřena zvlášť na objasňování vztahů mezi Sovětským svazem a Bulharskem. Odhaloval se licoměrný, bezpáteřný postoj Bagrajanovy a Muravievovy vlády, ale současně se vysvětlovaly i cíle a úkoly boje bulharského lidu proti carské klice a buržoazii. V armádním tisku, při přednáškách a besedách se hovořilo o tradičním přátelství ruského a bulharského lidu. Političtí pracovníci přednášeli a pořádali besedy o rusko-turecké válce v letech 1877-1978, kdy ruská vojska osvobodila Bulharsko z tureckého jařma, čímž si získala hlubokou vděčnost bulharského národa.
Hovořili o činnosti o činnosti pokrokových osobností Ruska a Bulharska - Černyševského, Dobroljubova, Levského, Boteva a Blagoeva. V přednáškách a při besedách se zdůrazňovalo, že přátelství mezi sovětským a bulharským lidem se po Říjnové revoluci povzneslo na nový, kvalitativně vyšší stupeň. Podrobně se mluvilo o významu vítězství Sovětského svazu pro osvobození Bulharska od fašistického útlaku, o boji, který vedl za války bulharský lid pod vedením komunistů (Jen malá část většinou politruky poslouchala, některé pasáže i víc než malá část - například když se chválila RA, - většina vojáků měla v duševnu různé jiné starosti - od přežiji a do kdy, přes vzpomínky na rodiny, děvče atd, - , nebo si potřebovala odpočinout - má poznámka).
Mnoho místa se v politické práci věnovalo objasňování příčin a cílů války proti Bulharsku. Všechny armádní noviny uveřejnily nótu sovětské vlády z 5. září, která byla vytištěna i jako zvláštní leták. Ve svazcích, útvarech a jednotkách se konaly ve dnech 5. - 7. září shromáždění a schůze. Zevrubné objasnění osvobozeneckého poslání Rudé armády v Bulharsku přispělo k tomu, že mezi sovětskými vojáky a bulharským obyvatelstvem byly později navázány přátelské vztahy.
Dne 8. září vstoupila vojska 3. Ukrajinského frontu do Bulharska (a právě do těchto míst patří ona zvláštní vzpomínka maršála Žukova, jak jí emotivně popsal v - Vzpomínky a úvahy 2, které jsem zařadil na začátek - má poznámka). Ráno překročily předsunuté oddíly sborů rumunsko-bulharskou hranici a zamířily do vnitrozemí. Hned po nich se daly do pohybu čelní pluky divizí prvního sledu. Rychlé předsunuté oddíly se nesetkaly s odporem a do večera postoupily o 65-70 km; dosáhly čáry Tutrakan-Sakalli-Krasen dol-Emirkjoj. Čelní pluky a v některých případech i hlavní síly divizí pronikly tento den do hloubky 25-30 km. 4. mechanizovaný sbor a 5. samostatná motostřelecká brigáda měly podle rozkazu zahájit činnost ne 9., ale 8. září. Téhož dne brigáda a sbor osvobodily Varnu. Dne 8. září večer se daly do pohybu jihozápadním směrem předsunuté oddíly 7. mechanizovaného sboru. Současně obsadil výsadek námořní pěchoty, vysazený z letadel, letiště námořního letectva a v noci na 9. září vstoupil do přístavu ve Varně; o něco později zde tři torpédové čluny vylodily námořní výsadek (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 268.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Bulharsko 1944 až 1954. Č 4.

Příspěvek od michan »

Bulharsko 1944 až 1945. Č 5.

Jak na jiném místě (v Č 4. na počátku) bylo Dimitrovem řečeno a Žukovem napsáno v jeho autobiografii, komunisté Bulharska dlouhodobě působili, "rozkládali" královskou, či carskou armádu. V tomto případě se vše zcela povedlo, a proto i 9. září 1944 Rudá armáda nenarazila na žádný vážnější odpor. Ostatně poslechněme si východní historiografii, cituji dále:

"Následujícího dne, 9. září, vojska 3. Ukrajinského frontu opět nenarazila na odpor a postupovala vpřed.
Přes úmorné vedro urazily rychlé jednotky 100-120 km a hlavní síly skoro 45 km. Předsunuté oddíly armád dosáhly čáry řeka Malý Lom-Šumen-jižně od Provadije a Varny, 7. mechanizovaný sbor dosáhl prostoru Šumenu a Karnobatu a 4. gardový mechanizovaný sbor vstoupil do Burgasu a část jeho sil do Ajtosu. Ve dne vylodily lodi Černomořského loďstva výsadek v síle 400 mužů v Burgasu, kde byl již předtím vysazen letecký výsadek. Bulharské válečné loďstvo zůstalo v přístavech ve Varně a Burgasu, nekladlo žádný odpor.
Celé německé loďstvo, bojující v Černém moři, bylo ještě před vstupem sovětských vojsk do Varny na rozkaz německého velení potopeno. Podle výpovědí zajatých námořníků byly potopeny bojové a pomocné lodě včetně několika ponorek (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 62 688, sp. 12, l. 13.).
Do 9. září večer dosáhla vojska 3. Ukrajinského frontu za součinnosti s Černomořským loďstvem určené čáry. Téhož dne večer obdrželi velitelé 3. Ukrajinského frontu a Černomořského loďstva novou směrnici. Hlavní stan vrchního velení nařídil podle pokynů Státního výboru obrany, aby 9. září v 21 hodin ukončila vojska obsazování plánem vytčených měst a vesnic, pevně se usadila v obsazené části země a 9. září ve 22 hodin zastavila v Bulharsku válečné akce (/úplně podobnými slovy a větami, ve své autobiografii - Vzpomínky a úvahy 2 - popisuje maršál Žukov den 9. září a končí větou: ´Na příkaz vrchního velení jsme 9. září v 21 hodin ukončili pohyb vojsk a rozmístili jsme se ve stanovených prostorech´. Následují jeho emoce a vzpomínky na Bulharsko. - má poznámka/ historickým podkladem je pro text před závorkami: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 148.). Činnost sovětských ozbrojených sil na bulharském území se tak nerozvinula v operaci v pravém slova smyslu. Bulharská operace se změnila v osvobozovací tažení sovětských vojsk (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 269.).
Bulharský lid nadšeně uvítal Rudou armádu-osvoboditelku. Na vesnicích rolníci zpravidla vítali sovětské vojsko chlebem a solí. Zvlášť srdečně vítali Rudou armádu obyvatelé měst ( Zde je foto

Obrázek

, které ukazuje vítání RA v září 1944 v Sofii). V jednom hlášení politické správy frontu se říkalo: ´Když procházely naše jednotky, zástupy obyvatel se shromažďovaly na ulicích a zasypávaly naše vojáky květy. Na domech vlály sovětské a bulharské prapory´ (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 32 283, sp. 12, l. 364.). V těchto dnech dostalo sovětské velvyslanectví mnoho pozdravných telegramů od společenských organizací i jednotlivých občanů. V jednom z nich se psalo: ´Tlumočíme vám nevýslovnou radost, že do naší bulharské země přišla Rudá armáda, největší armáda na světě. Vítáme ji s otevřenou náručí a se slzami v očích... Starosta obce Klementino´ (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 63941, sp. 3, l. 91.). V přátelských besedách vyprávěli Bulhaři sovětským vojákům, že nikdy nepociťovali nepřátelství k ruskému národu, že nechtěli proti němu bojovat, a nenávistně hovořili o tom, jak bezohledně si vedli v Bulharsku němečtí fašističtí okupanti.
Vstup sovětských vojsk na bulharské území byl mohutným vnějším faktorem, který uspíšil revoluční vystoupení pracujících ( Ano, v Bulharsku se nastolení diktatury proletariátu komunistům podařilo již v září 1944, při protifašistické revoluci. Dimitrov spěchal z Moskvy a již 9. září byl v Bulharsku. Záštita ruských tanků v Bulharsku, včetně komunistické propagandy v zemi fungovala nejlépe ze všech států východní Evropy a Balkánu. Dostupné prameny hovoří o takovém rozsahu Bližší popis viz zde:
http://druhavalkakonec.euweb.cz/bulharsko%2044.htm
Ihned začali čistky doprovázené terorem, které se netýkali jen fašisticky smýšlejících Bulharů, ale i majitelů nějakého majetku, třeba i malého, v zemi. Dostupné historické prameny hovoří o rozsahu teroru komunistů, který nemá obdoby ve východních zemích Evropy, ale ani na Balkáně.
Komunisté však převzetí moci v Bulharsku popisují svým způsobem, viz další text - má poznámka).
V zemi se vysoko vzedmula vlna masového lidového hnutí.
Dne 6. září vstoupili na pokyn ÚV BDS do stávky zaměstnanci sofijské městské dopravy.
Dopravní zaměstnance podpořili dělníci ze závodů a továren v hlavním městě. Odpoledne se konalo u restaurace ´Slovanská beseda´shromáždění, na jehož účastníky začala střílet policie. To vyvolalo bouřlivé protesty obyvatel města. Po celé Sofii se konala masová shromáždění a demonstrace. Dne 7. září zahájili stávku hrdinní horníci v Perniku. Jejich příkladu následovali dělníci mnoha dolů, závodů a továren v zemi.
Zprávy o boji pracujících v Sofii a v Perniku a o postupu sovětských vojsk do nitra Bulharska se rozletěly po celé zemi. Dne 8. září došlo ve všech končinách Bulharska k masovým akcím. Skoro všude osvobozovali povstalci z vězení a z koncentračních táborů politické vězně. V mnoha městech a vesnicích byla v těchto dnech nastolena moc Vlastenecké fronty. V čele lidových mas, které povstaly k boji, stáli komunisté (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 269.).
Podle rozkazu hlavního štábu sestoupily partyzánské oddíly z hor a staly se údernou ozbrojenou silou povstání. Dne 8. září zahájil gabrovský partyzánský oddíl boj s jednotkami trnovské posádky, které vláda vyslala, aby potlačily povstání v městě Gabrovu. Srednogorská brigáda Christa Boteva obsadila již 7. září obec Rozovec a začala postupovat k Plovdivu. Několik obcí osvobodil sevlievský partyzánský oddíl a prapor z Čavdarovy brigády (historickým podkladem je zde: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 140.).
Vstup sovětských vojsk do Bulharska a sílící protifašistické hnutí v zemi daly na pořad dne neodkladný úkol: Zasadit rozhodující úder zmatené monarchofašistické vládě. Dne 8. září byli na společné poradě politického byra ÚV BDS, hlavního štábu Národně osvobozenecké armády a zástupců vlasteneckých důstojníků definitivně stanoveny úkoly povstaleckých ozbrojených sil v Sofii. Řešily se tu také otázky, jak do boje široce zapojit obyvatele města. Poměr sil v hlavním městě byl pro povstání příznivý. Kromě partyzánů a bojových skupin se ho měly zúčastnit vojenské útvary, mezi nimi úderný prapor ženijního pluku, prapor 1. pěšího pluku a ženijní úderný prapor vrchního velení. Dne 8. září večer přešla na stranu lidu tanková brigáda. 1. sofijská divize a městská policie byly neutralizovány (historickým podkladem zde je: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 141-143.).
Povstání vážně ohrožovala německá fašistická vojska, která stála na západ od Sofie, a vládní vojska, rozmístěná v prostoru Plevenu. Ústřední výbor bulharské dělnické strany učinil opatření, aby se nedostaly do hlavního města. Právě vytvořená 1. sofijská partyzánská divize (velitel S. Trnski, komisař. Georgiev) měla proto obsadit Caribrod, Pernik, Radomir a Kjustendil. ÚV BDS vyslal své zmocněnce do stanic Mezdra a Bojčinovci, aby tam nastolili moc Vlastenecké fronty a zabránili přesunu vládních vojsk do Sofie.
Povstání v hlavním městě bylo zahájeno v noci na 9. září. Nejdříve se povstalci zmocnili ministerstva války. Bylo to usnadněno tím, že velitel stráže, který měl tu noc v ministerstvu službu, byl členem Vlastenecké fronty. Překvapený ministr války dal po jistém váhání pokyn, aby se podřídila vládě Vlastenecké fronty. Bez zvláštní námahy obsadily oddíly povstalců poštu, telefonní ústřednu, hlavní nádraží a ministerstva. Ministři. regenti, policejní ředitel a ostatní představitelé monarchofašistické moci byli zatčeni. Moc přešla do rukou Vlastenecké fronty (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 270.).
Dne 9. září 1944 oznámil sofijský rozhlas, že byla utvořena nová vláda v čele s Kimonem Georgievem. Vstoupili do ní představitelé všech politických stran Vlastenecké fronty. Týž den uveřejnila vláda deklaraci, jejímž základem byl program Vlastenecké fronty. Hovořilo se v ní o přerušení svazků s Německem, o přijetí energických opatření k co nejrychlejšímu vyhnání hitlerovců z bulharského území, o přátelství se Sovětským svazem, okamžitém obnovení svobod atd. (historickým podkladem je zde: Ústřední stranický archiv, Sofie, f. 65, inv. 1, arch. jedn. 21.).
Dne 9. září byla vláda Vlastenecké fronty nastolena v celé zemi. Dělníci, rolníci a inteligence, sjednoceni pod vedením Bulharské dělnické strany /komunistů/ (historickým podkladem je zde: Bulharská dělnická strana /BDS/ přijala po 9. září 1944 název Bulharská dělnická strana /komunistů/ - BDS /k/ - /Balgarska robotničeska partija/ (komunisti) v jednotný bojový svazek, vzali osud země do svých rukou. Nová vláda vyhlásila válku fašistickému Německu. BDS (k) učinila všechna opatření, aby zmobilizovala lid do vlastenecké války proti německým fašistickým okupantům (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 270.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Bulharsko 1944 až 1954. Č 4.

Příspěvek od michan »

Bulharsko 1944 až 1945. Č 6.

Východní historici samozřejmě uznávají naprosto nejpříznivější politickou situaci v Bulharsku. Rychlé převzetí moci diktaturou proletariátu. Žádné boje v Bulharsku určitě pomohly Rudé armádě na jižním křídle Východní fronty. Nejméně ušetřili lidi a techniku pro další boje. Poslechněme si dál východní historické zdroje, jak historici pochopili v Bulharsku politickou situaci, kterou "našroubovali" na vojenský postup Rudé armády, cituji:

"Vstup sovětských vojsk na bulharské území a zásadní politické změny, k nimž došlo v důsledku ozbrojeného povstání, podstatně ovlivnily operační a strategickou situaci na jižním křídle sovětsko-německé fronty. Komunikace hitlerovských vojsk rozmístěných v Řecku a jihovýchodní Jugoslávii byly vážně ohroženy. Německé velení nařídilo svým vojskům v Srbsku, aby odzbrojila bulharské svazky, které plnily okupační službu v Jugoslávii. Západní oblasti Bulharska, zvláště prostor hlavního města, nebyly tedy nijak chráněny. Dalo se předpokládat, že se německá fašistická vojska pokusí obsadit Sofii, aby udržela dopravní spoj Soluň-Niš-Bělehrad. Jistým nebezpečím byla kromě toho i turecká vojska, soustředěná v Trácii. Nebylo vyloučeno, že tato vojska budou na pokyn anglo-amerického velení pod nějakou záminkou přesunuta do Bulharska. Za těchto podmínek bulharská vláda operačně podřídila svá vojska veliteli 3. Ukrajinského frontu maršálu Sovětského svazu F. I. Tolbuchinovi (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 270.).
Hlavní stan vrchního velení zvážil danou situaci a nařídil, aby ve dnech 13. - 14. září byl 34. střelecký sbor 57. A přesunut do prostoru Sofie. Dne 20. září dal hlavní stan pokyn k přeskupování vojsk. Přeskupení bylo následující: 57. A se přesunula k severozápadním hranicím Bulharska, aby později za součinnosti s jugoslávskou Národně osvobozeneckou armádou a s bulharskou armádou Vlastenecké fronty zahájila bojové akce jejichž cílem bylo osvobození východních oblastí Jugoslávie a Bělehradu. 37. A a 4. gardový mechanizovaný sbor měly spolehlivě krýt jižní křídlo 3. Ukrajinského frontu a bulharské armády a chránit je před jakýmikoli neočekávanými útoky ze strany Turecka. Bulharská vojska se měla rozvinout podél bulharsko-jugoslávských hranic, přičemž jejich hlavní síly měly být soustředěny na směru Sofie-Niš. 34. střelecký sbor, 5. samostatná motostřelecká brigáda a posilové jednotky, rozmístěné v prostoru Sofie, byly spojeny v Sofijskou operační skupinu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 271.).
S přeskupováním vojsk se začalo okamžitě. Předsunuté rychlé oddíly 68. střeleckého sboru 57. A již 27. září narazily na německá fašistická vojska na bulharsko-jugoslávských hranicích západně od města Vidinu. Dne 28. září večer dosáhly svazky 68. sboru v prostoru Kobišnice, předsunutý oddíl 64. sboru prostoru Čuprene a hlavní síly prostoru Vraci (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 20 371, sp. 61, l. 70.).
75. samostatný střelecký sbor 2. Ukrajinského frontu stál v té době na čáře Donji Milanovac-Brza Palanka. Tím, že 68. sbor pronikl ke Kobišnici, byla tedy mezera mezi vnitřními křídly 2. a 3. Ukrajinského frontu téměř úplně zlikvidována (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 271.).
Téhož dne 28. září ukončila 37. A, sestávající ze tří střeleckých sborů, soustřeďování v určeném prostoru Kazanlak-Karnobad-Elchovo. Ve středu jejího prostoru rozmístění, v Jampolu, stál již od 23. září 4. gardový mechanizovaný sbor. Divize 37. A, které byly vysunuty nejdále na jih, byly vzdáleny 40-50 km od tureckých hranic (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 20 371, sp. 61, l. 70.).
Večer 28. září byly podél bulharsko-jugoslávských hranic, na úseku od Pirotu až po řeckou hranici, rozmístěny 2., 1.. a 4. Bulharská armáda, které měly 9 pěších divizí a 4 brigády.
Z nich tvořilo 6 divizí a 2 brigády údernou skupinu, která měla útočit ve všeobecném směru na Niš.
Během druhé poloviny září byla přeskupena také 17. Letecká armáda. Koncem září se všechny síly letectva přemístily na letiště v prostoru Sofie, Plovdivu a Lomu.
Přeskupení sovětských a bulharských vojsk mělo velký význam: západní hranice Bulharska byly chráněny před eventuelním vpádem německých vojsk ze Srbska do prostoru Sofie. Vojska 3. Ukrajinského frontu mohla v součinnosti s bulharskými a jugoslávskými útvary připravit a provést operaci, jejímž cílem bylo osvobození Jugoslávie (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 271.)."

No a poté, v duchu nedůvěry ve své Spojence ze západu, v duchu probíhající " Studené války", pokračují bolševičtí historici v klamání dějin. Jedna pomluva vedle druhé, která má krvavé jádro. Ti "zlí Američané a především pak Churchill, představitel Britů", chtěli určitě "ukradnout i Bulharsko pro Západ, stejně jako jsme říkali, že chtěli ukradnout Rumunsko", ale neuspěli.... To vše psali proto, že " komunisté popravili mnoho bulharských důstojníků, kteří pomáhali nastolit diktaturu proletariátu", což potřebovali odůvodnit. Jenomže poté taky tito důstojníci jednali se spojeneckými důstojníky, kteří se skutečně v září 1944 zajímali o Bulharsko a byli přímo v Sofii na jednáních..., ale chtěli v září 1944 znát stav Bulharska - sféry vlivu byly již rozděleny na konferencích spojeneckých státníků...... ( některá fakta viz zde:
http://druhavalkakonec.euweb.cz/bulharsko%2044.htm
a zde,
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bulharsk% ... _republika
o čistce mezi důstojníky viz zde:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/ ... staty.html
. Cituji bolševické dějiny dále:

"Vstup Rudé armády zmařil Churchillovy plány na jeho okupaci. Bylo to zřejmé už od chvíle, kdy sovětská vojska rozdrtila německou Skupinu armád Jižní Ukrajina (Südukraine) a jako lavina začala nezadržitelně postupovat k rumunsko-bulharským hranicím. Nicméně však šéf britské vlády využil každé příležitosti a pokusil se zabránit vstupu sovětských vojsk do Bulharska. Významnou úlohu v realizaci tohoto plánu přisuzoval Churchill tureckým vojskům (chiméry, paranoia, ničím nepodložené domněnky tehdejší bolševické historiografie. V západní historiografii je jen v roce 1942 a1943 zmínka, že jedním ze směrů útoku do Evropy, byl i balkánský směr, prosazovaný Churchillem a jen částí britského hlavního štábu..., který nikdy nebyl dostatečně silný. Uvažován byl i třeba směr přes Norsko. Američané v čele s presidentem Rooseveltem, generálem Marshallem a celým Sborem náčelníků štábů USA, později i Eisenhowerem, trvali na vylodění ve Francii. Připustili ještě Sicílii, Itálii, jako jižní směr, aby po Africe vojska neustrnula, než přijde hlavní útok...... - má poznámka - historickým podkladem jsou zde - Použité podklady a další historiografie, jako je i kniha - Druhá světová válka (šest svazků, za toto dílo obdržel Churchill Nobelovu cenu). V září bylo na poměrně nevelkém území evropské části Turecka soustředěno 18-19 pěších a i 1 motomechanizovaná divize, 3 jezdecké a 1 obrněná brigáda (to kdyby sověti, jak byly tak v ´laufu´se spletli a pokračovali rovnou do Turecka a rovnali dějiny starověku - měla to být má trochu parodická osobní poznámka v závorce...). Když pak sovětská vojska vstoupila do Bulharska, okamžitě přibylo do Sofie přes 20 amerických a britských důstojníků, z nichž většina předtím působila v Cařihradě. Je příznačné, že americká skupina přiletěla již 8. září, tj. první den útoku sovětských vojsk, a britská zanedlouho potom (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 280 325, sp. 1, l. 14.).
Britští a američtí důstojníci přiletěli do Sofie bez svolení vlády SSSR. Setkali se s důstojníky bulharské armády a jednali v ministerstvu války. Sovětské velení je upozornilo, že do pásma operací Rudé armády mají cizí důstojníci přístup jen se souhlasem vlády SSSR, a vybídlo je, aby opustili bulharské území (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 280 325, sp. 1, l. 44.).
Všechny naděje vládnoucích kruhů Anglie a USA na okupaci Bulharska zkrachovaly.
Povstáním z 9. září 1944 a tím, že vláda Vlastenecké fronty vyhlásila Německu válku, se Bulharsko zařadilo mezi státy protifašistické koalice. Tím byli angloameričtí imperialisté zbaveni možnosti dohodnout se s bulharskými vládci o okupaci země. Pokud jde o tureckou vládu, neodvážila se poslat svá vojska do Bulharska. Perspektiva střetnutí se sovětskými vojsky neslibovala nic dobrého. Tažení Rudé armády do Bulharska tak sehrálo rozhodující úlohu při osvobození bulharského lidu z fašistického jařma (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 271, 272.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“