Bulharsko 1944 až 1945. Č 1.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Bulharsko 1944 až 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Bulharsko 1944 až 1945. Č 1.
Mapa Bulharského carství, i se získaným územím

Obrázek

, jak vypadalo v době 2. světové války.
Bulharsko do osvobození RA v září 1944.
Další ze satelitů Německa, carské Bulharsko (Bulharské carství, viz Wikipedie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bulharsk% ... rstv%C3%AD
, bylo na řadě hned po skončení JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace, jen co by Rudá armáda dorazila na rumunsko-bulharské hranice svým 3. Ukrajinským frontem, kterému velel generál Tolbuchin. Jako i v ostatních státech, tak i také v Bulharsku vzniklo povstání do kterého se zapojily i místní partyzáni. Poslechněme si nejprve co o Bulharsku ve druhé světové válce, do příchodu Rudé armády, říkají východní historické prameny, rétorikou doby a rétorikou bolševiků, rétorikou třídního boje. Popisují i ekonomicko-politickou situaci země. Cituji:

" Po dokončení JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace dosáhla vojska 3. Ukrajinského frontu 6. září 1944 rumunsko-bulharských hranic, aniž se setkalo s odporem. Další akce sovětských vojsk za Dunajem se rozvíjely v těsné souvislosti s událostmi probíhajícími v Bulharsku.
V té době byla v Bulharsku napjatá vnitropolitická situace. Země prožívala hlubokou hospodářskou a politickou krizi. Němečtí imperialisté nelítostně odírali bulharský lid. Německé monopoly ´Todt´, ´Herman Göring´, ´Balkan-Tabak´, ´Reemstma´, ´Deutsche´ Bank´a jiné měly rozhodující postavení v bulharském hospodářství. Kontrolovaly všechna nejdůležitější národohospodářská odvětví. Podle obchodní dohody o bezpeněžní platbě vyváželo Německo suroviny i potraviny, aniž za ně platilo svým zbožím. Zásluhou takového ´zahraničního obchodu´, který byl vlastně otevřeným drancováním, dlužilo Německo Bulharsku 75 miliard leva /Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany ÚV BKS./ (Historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 7 043, l. 105.). Byla to částka několikrát vyšší než roční státní rozpočet Bulharska.
Zisky bulharské průmyslové a obchodní velkoburžoazie byly obrovské. Bohatli i drobní obchodníci - spekulanti a kulaci. Těžkou hospodářskou situaci prohlubovaly neúměrně vysoké výdaje na vydržování německých fašistických vojsk a růst vojenského rozpočtu. V únoru 1944 si Filov, jeden z regentů ( V srpnu 1943 po smrti cara Borise III. byl dosazen na bulharský trůn Simeon II., jeho nezletilý syn a ustavena regentská vláda, jejímiž členy se stali Bogdan Filov, Nikola Michov a kníže Kiril - informace získány z: Wikipedie, dále - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.261. - má poznámka), ve svém deníku napsal, že náklady na vydržování německých vojsk jsou stále vyšší, ´za poslední tři měsíce dosáhly výše 900 miliónů leva, což znamená 3 600 miliónů leva ročně ( použito z - ´Naroden sad´ z 3. března 1945 pro historický podklad: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.261.). Německé velení požadovalo, aby stav bulharské armády byl zvýšen na válečný stav, což způsobilo, že výdaje na vojenské účely ve státním rozpočtu vzrostly v roce 1944 proti roku 1938 téměř desetkrát. Na ministerstvu války připadalo 59% z celkové částky státního rozpočtu (historickým podkladem je zde: Glavna direkcija na statistikata. Statističeski godišnik Narodnata Republika Blgarija. Godina XXXIV, Sofija 1942, str 664-665. Statističeski godišnik na Narodnaga Republika Blgarija. Godina XXXV-XXXVIII, Sofija 1943-1946, str. 354-355.).
Němečtí imperialisté za pomoci domácích vládních kruhů úplně vydrancovali národní hospodářství. Výroba v některých průmyslových odvětvích v roce 1944 citelně poklesla.
Tak například ve srovnání s rokem 1939 klesla produkce kovodělného průmyslu na 43,3 %, kožedělného na 45,8 %, textilního na 64,3 % ( informace byly čerpány z: Mesečni izvestija Glavnata na statistikata. Godina XXXIII, r. 1946, čís. 1, leden, str. 22. pro historický podklad: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.261, 262. ). Celková průmyslová výroba dosahovala jen 63,2 % úrovně z roku 1939 ( historickým podkladem je zde: Materiály ministerstva národní obrany Bulharské lidové republiky. /IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís.. 4 389, l. 1./). Ani v zemědělství nebyla situace lepší. Od roku 1940 do roku 1944 poklesla celková výroba obilovin o 40,6 % a snížily se stavy dobytka: koní o 27 %, hovězího dobytka o 16,4 %, ovcí o 30 %, prasat o 24,8 % a drůbeže o 41 % (historickým podkladem je zde: V. N. Starobubrovskaja, Stroiteljstvo ekonomičeskovo fundamenta socializma v Narodnoj Respublike Bolgarii, Moskva 1953, str. 15.). Už beztak nízká zemědělská produkce poklesla za války celkem o 30 % (historickým podkladem je zde: Materiály ministerstva národní obrany Bulharské lidové republiky. /IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís.. 4 389, l. 1./). Zásoby zboží byly vyčerpány. Hospodářský rozvrat dovršila inflace, která způsobila další dezorganizaci bulharského hospodářství.
Postavení pracujících mas bylo v létě 1944 těžké. Přímé daně vzrostly proti roku 1939 více než pětkrát, nepřímé 2,4krát. Ceny přídělových potravin a zboží stouply 2-3,5krát, zatímco mzdy vzrostly jen nepatrně.
Ve městech byl denní příděl chleba na osobu snížen na 150 g a dvakrát týdně se vůbec nevydával. Jiné potraviny se prodávaly jen případ od případu a v nepatrném množství. Spekulanti prodávali zboží denní potřeby za desetinásobné ceny. Není divu, že značná část obyvatelstva trpěla nouzí a byla stále hladová. Drakonické válečné zákony, vydané carskou vládou, a rekvizice obilí a ostatních zemědělských výrobků na vesnici život dělníků a rolníků ještě více ztěžovaly. Lidové masy byly stále nespokojenější s monarchofašistickým režimem a s jeho hitlerovskými pány. Ve městech a na vesnicích byla ve velkém rozsahu sabotována vládní opatření směřující ke zvýšení průmyslové a zemědělské výroby (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.262.).
Politicky bylo Bulharsko úplně podřízeno Německu. V zemi formálně vládla regentská rada a vláda a v parlamentu byla i ´demokratická opozice´. Ale to bylo jen zdání. Regenti i vláda byli loutkami v Hitlerových rukou. Buržoazní opozice, reprezentovaná takzvanými ´demokratickými stranami´, v podstatě podporovala politiku monarchofašistické kliky. Německý velvyslanec v Sofii Beckerle se zúčastňoval zasedání vlády a dával jí pokyny.
Gestapo všestranně kontrolovalo policejní a vojenský aparát (historickým podkladem je zde: N. Gornenski, Vorženata borba na blgarskija narod za osvobožděnije ot chitleristskata okupacija i monarcho-fašistskata diktatura /1941 - 1944 gg./, str. 188.).
Avšak svobodymilovný bulharský lid se nesmířil s žalostným postavením své vlasti. Po tři roky hrdinně bojovali vlastenci za velmi těžkých podmínek pod vedením Bulharské dělnické strany (Balgarska rabotničeska partija) a jejího ústředního výboru za národní a sociální osvobození.
Vstup Rudé armády do severovýchodního Rumunska na jaře roku 1944 přispěl k dalšímu zesílení národně osvobozeneckého hnutí v Bulharsku. V létě měla už Vlastenecká fronta (Otečestven front) své výbory ve většině bulharských okresů; v srpnu jich pracovalo 670 (historickým podkladem je zde: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 117. Vlastenecká fronta se definitivně zformovala v srpnu 1943, když byl vytvořen její Národní výbor /Nacionalen komitet na Otečestvenija front/, do něhož vstoupili představitelé Bulharské dělnické strany, levého křídla Bulharského zemědělského lidového svazu /Balgarski zemedelski naroden sajuz/, organizace buržoazní inteligence a protimonarchistických důstojníků, Lidového svazu ´Zveno´ /Naroden sajuz ´Zveno´/ a levého křídla Bulharské dělnické sociálně demokratické strany /Balgarska rabotničeska social-demokratičeska partija./).
Tyto výbory šířily protifašistickou propagandu, vyzývaly obyvatelstvo, aby se nepodřizovalo vládním opatřením, a všemožně pomáhaly partyzánům (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 262. ).
Podle pokynu ÚV BDS mobilizovaly místní stranické organizace pracující masy k ozbrojenému boji. Partyzánské čety, které se početně rozrostly, se měnily v oddíly a oddíly se přetvářely v brigády. Byly vytvořeny tyto brigády: Čavdarova sofijská brigáda - velitel Dobri Džurov, 1. Sofijská brigáda - velitel Slavčo Trnski, 2. Sofijská brigáda - velitel Denčo Znepolski, 1. Srednogorská brigáda Christa Boteva - velitel Srebrjo Babakov-Morozov, 2. Srednogorská brigáda Vasila Levského - velitel Delčo Simov, 1. Rodopská brigáda Jiřího Dimitrova- velitel Anton Šopov, a jiné (historickým podkladem pro informace jsou zde: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 87-88.). Dlouholetá práce strany v bulharské armádě přispěla k politickému rozkladu armády. Mnoho vojáků dezertovalo a vstupovalo do partyzánských oddílů. K partyzánům přecházely i některé vojenské jednotky. Národně osvobozenecká armáda měla v létě 11 brigád a 37 oddílů, celkem 18 000 mužů. V bojových skupinách bylo více než 12 000 mužů. Partyzány podporovalo obyvatelstvo. Jejich různé příkazy plnili pomocníci a přechovávači (takzvaní jataci), jichž bylo v zemi kolem 200 000 (historickým podkladem pro předchozí informace jsou: Materiály ministerstva národní obrany Bulharské lidové republiky. /IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 4 389, l. 4./).
Ozbrojený boj bulharských pracujících nabyl masového charakteru. V červnu došlo podle zdaleka neúplných policejních údajů k 294 ozbrojeným akcím a v červenci k 386 (historickým podkladem je: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 111.).
Partyzánské brigády a oddíly podnikaly nájezdy a směle se pouštěly do otevřených bojů s policisty, četníky i s pravidelným vojskem. Působily na stále větším území a výsledky jejich akcí byly stále efektivnější.
V červenci a srpnu 1944 začaly partyzánské oddíly v některých oblastech ustavovat lidovou moc. Někdy musili ovšem partyzáni pod tlakem vládních vojsk, která měla převahu, tyto oblasti zase vyklidit. Ale to, že se chopili moci, i když zatím jen ojediněle, znamenalo novou epochu v rozvoji hnutí odporu. K nastolení lidové moci nedocházelo živelně, ale podle pokynů ÚV BKS, hlavního štábu Národně osvobozenecké armády a Národního výboru Vlastenecké fronty. Tak se lidové masy v praxi připravovaly k celonárodnímu povstání (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 263.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Bulharsko 1944 až 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Bulharsko 1944 až 1945. Č 2.

Tak jak se Rudá armáda ve vrcholícím létě roku 1944 přibližovala k rumunským hranicím, zapojovalo se odboje stále více Bulharů. V popisu si jako vždy veškeré zásluhy připisují komunisté Bulharska řízení z Moskvy Dimitrovem a sovětskými bolševiky, ale v roce 1944 a ještě několik let, to ani zdaleka nebyla pravda. Protinacistického boje se účastnily více, či méně všechny složky bulharské společnosti. My si s rezervami poslechněme jak vše popsali bolševici, když kradli mimo majetku i zásluhy na osvobozovacím boji. Cituji z východní bolševické historiografie:

" Sílící boj bulharských vlastenců rozvracel vládní správní aparát a naháněl strach přisluhovačům hitlerovců (jedna pravdivá věta - má poznámka). Oficiální úřady musily přiznat, že vliv Bulharské dělnické strany stále vzrůstá, zatímco vláda svou autoritu i sílu ztrácí. V hlášení vojenské zpravodajské služby za červen 1944 se pravilo: ´Komunistická strana rozvinula v poslední době aktivní činnost ve městech a na vesnicích. Takřka ve všech vesnicích založila jednu nebo několik skupin....
Boj proti ilegální komunistické činnosti je velmi obtížný, protože obyvatelstvo - na vesnicích ani ve městech - správním orgánům ani vojskům nepomáhá... Pokud jde o spolehlivé lidi (stoupence fašistické vlády - pozn. red. rus. vyd.), ti mají strach a nevěří v sílu vlády (historickým podkladem je: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 111.).
Vládcové Bulharska se pokoušeli krutými represáliemi potlačit rostoucí národně osvobozovací hnutí. Tisíce vlastenců bylo zastřeleno bez soudu a vyšetřování. Od ledna 1942 do Zářijového povstání v roce 1944 bylo perzekuováno 64 345 osob. Fašistické soudy vynesly 1 590 rozsudků smrti, 31 540 lidí bylo uvrženo do koncentračních táborů, tisíce antifašistů byly odsouzeny na různě dlouhou dobu do vězení (historickým podkladem je zde: Dějiny Bulharské komunistické strany, Praha 1962, str. 376.). Za tři a půl roku ztratili partyzáni a jataci na mrtvých několik tisíc lidí. Ve fašistických mučírnách a na bojištích padlo mnoho bulharských hrdinů.
Přes velké oběti měla Bulharská dělnická strana 25 000 členů. Její bojový pomocník - Svaz dělnické mládeže (Rabotničeski mladežki sajuz) - měl 30 000 členů. V čele strany stál vynikající revolucionář, významný činitel mezinárodního dělnického hnutí Jiří Dimitrov a další význační činitelé strany: Vasil Kolarov, Bojan Bolgaranov, Georgi Cankov, Vlko Červenkov, Georgi Damjanov, Rajko Damjanov, Stanke Dimitrov, Cola Dragojčevová, Dimitr Ganev, Anton Jugov, Christo Michajlov, Todor Živkov a jiní. Bulharská dělnická strana, ideově zocelená, zorganizovaná a silná svým spojením s masami, s jistotou vedla národ k rozhodným bojům za svržení monarchofašistické diktatury a za osvobození země od okupantů.
Rychlý růst národně osvobozeneckého hnutí a vítězná ofenzíva Rudé armády v zimě a na jaře roku 1944 zostřily a prohloubily politickou krizi v Bulharsku, která se zřetelně projevila již po rozdrcení hitlerovců v bitvě na Volze. Reakční bulharská buržoazie si jasně uvědomila, že fašistické Německo prohrálo válku. Avšak monarchofašistická klika v Bulharsku, hospodářsky závislá na německých monopolech a politicky pevně spjatá s hitlerovskou vládou, nehodlala změnit kurs své vnitřní a zahraniční politiky. Dále pomáhala Německu ve válce proti Sovětskému svazu. Německé velení mělo k dispozici 16 velmi důležitých letišť, námořní přístavy Varnu a Burgas a právo přepravovat po bulharských železnicích vojenské náklady.
Kromě toho plnila bulharská vojska okupační službu v Řecku a v Jugoslávii, a tím uvolňovala několik německých divizí pro boj proti sovětské a angloamerické armádě (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 264.).
Sovětská vláda nemohla pochopitelně zůstat lhostejná k nepřátelským akcím reakčních kruhů v Bulharsku. Dne 17. dubna 1944 odeslala bulharské vládě nótu, v níž ostře protestovala proti tomu, že bulharská vláda pomáhá Německu ve válce proti Sovětskému svazu.
Taková situace je, jak se poukazovalo v nótě, ´neslučitelná s normálními vztahy mezi SSSR a Bulharskem a nelze ji nadále trpět (informace pocházejí z historického pramene: Vněšňaja politika Sovětskogo sojuza v period Otěčestvenoj vojny. Dokumenty i matěrialy, T. II, Moskva 1946, str 186. Informace byly použity pro: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 264.). Sovětská vláda navrhla Božilovově vládě, aby okamžitě zakázala fašistickému Německu využívat bulharské území, letišť a námořních přístavů k akcím proti SSSR.
Protože se Božilovova vláda snažila popřít tyto zcela očividné skutečnosti, zaslala sovětská vláda Bulharsku 26. dubna 1944 novou nótu. Vláda SSSR v ní poukazovala na to, že bulharské černomořské a dunajské přístavy jsou základnami německých ozbrojených sil, a navrhla, aby byl znovu otevřen dříve uzavřený sovětský konzulát ve Varně a aby byly nově zřízeny konzuláty v Burgasu a v Ruse (Ruščuku). Bulharská vláda však tento návrh nepřijala (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 264.).
Takový postoj bulharských vládnoucích kruhů svědčil o tom, že hodlají i nadále pomáhat Německu ve válce proti antifašistické koalici. Dne 18. května Sovětský svaz ještě jednou prohlásil, že nepřestane-li Bulharsko spolupracovat s Německem, bude SSSR ´považovat další udržování styků s Bulharskem jako státem, který pomáhá a hodlá i nadále pomáhat hitlerovskému Německu ve válce proti Sovětskému svazu, za nemožné (informace pocházejí z historického pramene: Vněšňaja politika Sovětskogo sojuza v period Otěčestvenoj vojny. Dokumenty i matěrialy, T. II, Moskva 1946, str 186. Informace byly použity pro: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 264.).
Když bulharská fašistická klika viděla, že se mezinárodní i vnitřní situace komplikuje, začala manévrovat. Koncem května podala Božilova vláda demisi. Nová Bagrjanovova vláda vydala mnohoslibné prohlášení o změně zahraničně politického kursu a o zlepšení situace v zemi. Avšak ve skutečnosti prováděla politiku, která neměla s tímto prohlášením nic společného; dále podporovala hitlerovské Německo a zesílila fašistický teror proti partyzánům, bojovým skupinám a jatakům.
Manévr vládnoucích kruhů nezmátl ani vládu SSSR, ani vůdce bulharského národně osvobozeneckého hnutí. Rozhlasová stanice Ćhristo Botev´ ihned po vytvoření nové vlády vysílala článek Jiřího Dimitrova, v němž se pravilo: ´Bagrjanovova vláda je proněmecká vláda... Vlastenecká fronta demaskuje všechny iluze o této vládě a znovu vyzývá k všestrannému zesílení protiněmeckého národně osvobozeneckého boje ( historickým podkladem je zde: G. Dimitrov, Izbrani proizvedenija, T. I, Sofija 1954, str. 488, 490.). Začátkem srpna žádal Národní výbor Vlastenecké fronty Bagrjanovovu vládu, aby neprodleně změnila kurs vnitřní i zahraniční politiky, a varoval ji, že odmítne-li to, nalezne bulharský lid dosti sil i prostředků, aby vzal osud země do svých rukou (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 264.).
Sovětská vláda odevzdala 12. srpna 1944 bulharské vládě nótu, v níž odhalila její protihitlerovskou politiku a znovu jí navrhla, aby přerušila spolupráci s Německem. V nótě se říkalo: ´Hodlá-li Bulharsko nalézt nějaké východisko ze slepé uličky, pak může dnes jít jen o přerušení styků Bulharska s Německem (informace pocházejí z historického pramene: Vněšňaja politika Sovětskogo sojuza v period Otěčestvenoj vojny. Dokumenty i matěrialy, T. II, Moskva 1946, str 186. Informace byly použity pro: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 264, 265.). Avšak bulharská vláda dále manévrovala. Dne 17. srpna Bagrjanov na VII. zasedání parlamentu demagogický projev. Vyložil program vnitřních reforem a vyzval partyzány, aby složili zbraně. Sliboval přitom, že bude plnit vůli lidu.
Druhý den Bagrjanov vyhýbavě prohlásil sovětskému charche d´affaires v Sofii, že Bulharsko přeruší spolupráci s Německem, jakmile se k tomu naskytne vhodná příležitost, ale že to učiní tak, aby se vyhnulo ozbrojenému konfliktu s ním. Bylo jasné, že se bulharské vládnoucí kruhy snaží zmást demokratické síly země a získat čas.
Dne 23. srpna se ÚV Bulharské dělnické strany obrátil k lidu s provoláním, v němž demaskoval Bagrjanovův provokační projev na VII zasedání parlamentu. Ústřední výbor ukázal, že cílem tohoto vystoupení je, 'lstivě a demagogicky' napadnout Vlasteneckou frontu a oslabit partyzánské hnutí. Dne 24. srpna, den po pádu Antoneskovy vlády v Rumunsku, požádala delegace Národního výboru Vlastenecké fronty z podnětu ÚV BDS Bagrnajonovu vládu, aby předala moc Vlastenecké frontě. Vláda tento požadavek odmítla a odkázala delegaci na regentskou radu. Ale ta ji odmítla přijmout. Ve snaze uklidnit veřejné mínění oznámil Bagrjanov 26. srpna sovětskému chargé d'affaires v Sofii, že se Bulharsko rozhodlo pro naprostou neutralitu. Avšak podstata zahraniční politiky se nezměnila. Prohlášení o naprosté neutralitě vyžadovalo, aby byla internována německá fašistická vojska nacházející se v Bulharsku. A zatím generál Schneckenburger, který v Bulharsku reprezentoval německé velení, označoval naprostou neutralitu za 'fiktivní internování, jímž se rozumí internování pro vnější efekt' (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 635, str. 277.). Námořní i říční přístavy a letiště zůstávaly nadále pod kontrolou hitlerovců. Německá vojska, která překročila rumunsko-bulharskou hranici, nebyla odzbrojena a postupovala do vnitrozemí (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 62 688, sp. 12, l. 2.). Bagrjanovova vláda, maskujíc se frázemi o naprosté neutralitě, propůjčovala Německu bulharské území pro vedení války proti SSSR (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 265.).
Současně se bulharští vládci, kteří si uvědomovali, že situace Německa je zcela beznadějná, rozhodli zahájit tajná jednání s USA a s Anglií a uzavřít s nimi příměří. Ve snaze udržet jakýmikoli prostředky buržoazní panství v zemi vyslala monarchofašistická klika 12. srpna 1944 do Konstantinopolu anglofila Stojča Mošanova, bývalého předsedu XXIV. národního shromáždění, aby navázal styky se zástupci západních mocností. Bulharské vládnoucí kruhy souhlasily s tím, aby německou okupaci vystřídala okupace angloamerická, jen když bude zabráněno vítězství lidu. Angličané a Američané naléhali, aby jednání bylo urychleno, neboť chtěli zabránit vstupu Rudé armády do Bulharska (historickým podkladem je zde: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 124.). Po návratu do Sofie odjel Mošanov s novým zmocněním do Káhiry, aby tam v jednání pokračoval. Přijel tam teprve koncem srpna, tj. v době, když předsunuté jednotky sovětských vojsk dosáhly bulharsko-rumunské hranice (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 265.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Bulharsko 1944 až 1945. Č 1.

Příspěvek od michan »

Bulharsko 1944 až 1945. Č 3.
Pro připomenutí ještě mapa východní fronty od 19. srpna

Obrázek

, do 31. prosince 1944

A tady si opět všechny zásluhy připisuje v roce 1944 jen a jen, komunistická strana Bulharska, kterou tak neomylně ke svému imperialistickému cíli vedli bolševici ze SSSR. Úkoly v Bulharsku zařizoval "velký bijec Kominterny, který věrně poslouchal bolševiky Ruska - Jiří Dimitrov". Cituji dál východní historiografii:

"Ústřední výbor Bulharské dělnické strany, který správně zhodnotil situaci, a zvláště otázku času, rozeslal 26. srpna 1944 stranickým organizacím oběžník čís. 4 o ozbrojeném povstání. Byl v něm vytýčen úkol svrhnout Bagrjanovovu vládu a vytvořit vládu Vlastenecké fronty. Strana prohlásila: 'Pro Bulharsko udeřila dvanáctá hodina. Osud Bulharska dnes závisí výhradně na lidu a na vlasteneckých vojácích' (historickým podkladem je zde: G. Dimitrov, Izbrani proizveděnija, T. II, Sofija 1954, str. 422.). Stranické organizace měly zorganizovat na závodech a v továrnách politické stávky a dosáhnout toho, aby přerostly v generální stávku.
Partyzánům bylo uloženo zahájit útočné akce a přistoupit k vytváření místních mocenských orgánů Vlastenecké fronty (zde byla popiska, komunistický partyzáni Bulharska

Obrázek

v září 1944). V rozkaze hlavního štábu Národně osvobozenecké armády se říkalo: ´Hlavní údery je třeba zasadit centrum, zvláště tam, kde je možno počítat s podporou jednotlivých vojenských útvarů´ (historickým podkladem je zde: Izbrani proizvedenija, T. II, str. 422.). Boj bulharského lidu dosáhl vrcholu: na pořadu dne byl úkol provést ozbrojené povstání.
V posledních srpnových dnech, když se sovětská vojska blížila k Bukurešti, se zahraničně politické postavení Bulharska krajně zhoršilo. Monarchofašistická klika hlásala, že prý vláda SSSR uznala naprostou neutralitu Bulharska. Dne 30. srpna 1944 TASS tyto lživé výmysly odmítl. Téhož dne odevzdala sovětská vláda bulharské vládě nótu s požadavkem, aby dále nepůjčovala německým vojskům bulharské území. Ale Bulharsko dále pokračovalo v dřívější linii (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 266.).
Vnitropolitická situace v Bulharsku se krajně vyhrotila. Hněv lidu vzrůstal. Dne 1. září 1944 vyzval ÚV BDS pracující, aby všude organizovali shromáždění a schůze, aby vyhlásili generální politickou stávku, upevnili Vlasteneckou frontu a její výbory, aby roznítili národně osvobozenecké povstání a upevnili bojový svazek vlasteneckých jednotek armády a povstalců (Historickým podkladem je zde: Nelegalni pozivi na BKP, Sofija 1954, str. 294.). Téhož dne Bagrjanovova vláda odstoupila. Dne 2. září jmenovala regentská rada ministerským předsedou Muravieva. Aby byly pracující masy dezorientovány, byli do nové vlády přibráni představitelé ´demokratické opozice´.
Dne 4. září uveřejnila Muravievova vláda deklaraci, z níž jasně vyplývalo, že pokud jde o vztahy k Německu, zastává stejné stanovisko jako předchozí vláda. V deklaraci se prohlašovalo, že ´Bulharsko se zavazuje zachovávat přísnou bezpodmínečnou a důvěryhodnou neutralitu ( historickým podkladem pro - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 266, je ´Pravda´ z 6. září 1944.). Množstvím epitet vztahujících se ke slovu ´neutralita´ se na podstatě věci nic nezměnilo. Nová vláda umožnila zbytkům německých vojsk až do 9. září 1944 volný průchod z Rumunska přes bulharské území (historickým podkladem je: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 128.).
Sovětská vláda v nótě z 5. září zhodnotila prohlášení Muravieovy vlády o neutralitě jako pokračování v zahraniční politice Bagrjanovovy vlády. Sovětský svaz nemohl připustit, aby německá fašistická vojska nadále používala bulharského území pro válečné účely. V souvislosti s tím prohlásil, že ´nejen Bulharsko je ve válečném stavu se SSSR, jak tomu bylo již dříve, ale i Sovětský svaz bude od této chvíle ve válečném stavu s Bulharskem (historickým podkladem je zde: Vněšňaja politika Sovetskogo Sojuza v period Otěčestvennoj vojny, T. II, str. 183.). To, že Sovětský svaz vyhlásil válku Bulharsku, neznamenalo, že ji vyhlásil bulharskému lidu; naopak, vypovězení války, jak ukázal další vývoj politického života v zemi, mělo obrovský význam pro vítězství dělnické třídy a pracujících rolníků (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 266.).
Ve vnitřní politice pokračovala Muravieova ´demokratická´vláda rovněž v linii svých předchůdců. Ta šest dní své existence se stačila projevit jako protilidová vláda. Muraviev se všemožně snažil dokázat carské klice a buržoazii, že je schopen čelit lidovým masám ne hůře než Božilov a Bagrjanov. Prohlásil, že nepřipustí žádnou politickou činnost demokratických stran Vlastenecké fronty (historickým podkladem je zde: Nelegalni pozivi na BKP, str. 350-351.). Vláda nepohnala k odpovědnosti ani jednoho fašistického vůdce. Dokonce i policejní ředitel, zodpovědný za represálie proti bulharským vlastencům, zůstal na svém místě (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 266.).
Revoluční krize, kterou prožívalo Bulharsko v létě roku 1944, přerostla v revoluční situaci.
V zemi se vytvořila politická situace analogická té, o níž napsal Lenin, že ´nižší vrstvy´nechtějí žít starým způsobem a ´horní vrstvy´ nemohou už vládnout tak, jako dříve ( podkladem pro Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, str. 266, je zde: V. I. Lenin, Spisy, sv. 21, Praha 1957, str. 212.). Bulharská dělnická strana se postavila do čela boje pracujících mas proti národnostnímu a sociálnímu útlaku a dovedla je k nevyhnutelnému ozbrojenému povstání a uchopení moci. Již od poloviny srpna se příprava ozbrojeného povstání všestranně projednávala v hlavním štábu národně osvobozenecké armády, který se scházel téměř každý den. Na těchto schůzích se hovořilo o tom jak získat pro povstání velitele vojenských jednotek, které byly posádkou v Sofii, Plevenu a Plovdivu, a důstojníky štábů a správ. Mluvilo se také o politické práci mezi vojáky. Dne 7. září, tj. dva dny poté, co vláda SSSR vyhlásila Bulharsku válku, si ÚV BDS a hlavní štáb jasně uvědomovaly, že v nejbližších dnech vstoupí do Bulharska sovětská vojska. Vzhledem k tomu bylo stanoveno, že povstání bude zahájeno v Sofii 9. září 1944 ve 2 hodiny v noci (Historickým podkladem je zde: Plán úderu 9. září 1944. Dokument Ústavu dějin strany ÚV BKS. /IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 4 823, l. 10-12./)."

Rudá armáda v Bulharsku, Zářijové povstání 1944.
Když v září roku 1944 vstoupila Rudá armáda do Bulharska žádná válka tam rudoarmějce nečekala. Historický popis vstupu RA do Bulharska asi nejlépe vystihl maršál Žukov ve svých pamětech. Já začnu další historický popis nejprve tím, jak se maršál Žukov dozvěděl o svém pověření řídit, jako člen STAVKy, válku SSSR s Bulharskem. A poté ocituji jeho dojem, který popsal ve své autobiografii - Vzpomínky a úvahy 2.
Nejprve si řekněme kdy a jakým způsobem, byl maršál Žukov pověřen - Státním výborem obrany SSSR - jinak STAVKA - řízením bojové operace proti Bulharsku.
Ve své autobiografii říká, že mu 22. srpna 1944, tedy ještě v době probíhající Operace BAGRATION (Maršál Žukov byl pověřen jižní části operace „Bagration“, tedy 1. a 2. Běloruský front. Stalin a STAVKA mu ke koordinaci již běžícího Bagrationu přidali i koordinaci LVOVSKO - SANDOMĚŘSKÉ operace. Již tedy koordinoval 1. Běloruský front a tak mu ještě přidali koordinaci jižněji položeného 1. Ukrajinského frontu. Stalo se tak 8. července 1944 na poradě u Stalina. Vše o jeho původních a následných pověřeních je řečeno i zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1964 ).
Až napíši historický zdroj, ze kterého čerpal informace Žukov a poté i informace, ze kterých čerpal i základní historický zdroj mnou uvedený, uvidíme, že jsou oba stejné (stejná jsou i inv. čís. a také čísla listů, na kterých jsou stejná čísla počtu techniky a lidí), - tedy ověříme si základní archivní zdroj.
Jak Žukov píše, dne 22. srpna 1944 mu zatelefonoval náčelník generálního štábu Antonov a vyřídil příkaz vrchního velitele, aby se okamžitě dostavil do hlavního stanu. Antonov mu prý jen předběžně sdělil, že ho - Žukova - chce Státní výbor obrany pověřit zvláštním úkolem. Když se maršál rozloučil s přáteli a spolubojovníky, odletěl 23. srpna 1944 do Moskvy. Do hlavního města se dostal až k večeru stejného dne a hned odjel do generálního štábu. Cituji dál přímo maršála Žukova:

" Zvláštní úkol Státního výboru obrany spočíval v tom, že jsem měl odletět do štábu 3. Ukrajinského frontu a tam připravit front na válku s Bulharskem, jehož carská vláda stále ještě pokračovala ve spolupráci s fašistickým Německem.

Ostatní další pondělí.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění, nebo diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“