Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 7.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 7.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 7.
Mapa bojů na východní frontě

Obrázek

v období leden, únor 1945.
V únoru a počátkem března 1945 se v Rumunsku tzv. "lámal chleba". "Lidové demonstrace" přecházely v převzetí moci levicovými stranami. Na pozadí tzv. " skutečného odstranění fašismu ze společnosti" docházelo ke změně zřízení. Za fašistu byl označen každý "nepohodlný", nepohodlný komunistům... Moc ve státě postupně přebírala Národně demokratická fronta (NDF), ve které si začala získávat hlavní slovo, a to čím dál víc, právě Komunistická strana Rumunska /KSR/ (informace pro předchozí věty pocházejí z Použité podklady.). Že veškeré dění levicových sil, rozdmýchávané KSR podporoval Stalin, jeho tanky a NKVD, se dozvíme až na závěr popisu převratu, který vedl k diktatuře proletariátu. Podívejme se co o tomto období, února a března 1945, píší dějiny východu psané bolševickými historiky, cituji:

"Národně demokratická fronta energicky odhalovala pohlaváry rumunské reakce. Když například začátkem února Gh. Gheorghiu-Dej na obvodní schůzi v Bukurešti zdůvodňoval všelidový charakter vládního programu Národně demokratické fronty, poukázal na to, že jeho realizaci brání reakcionáři, a především vůdce národně selské strany Maniu ( Předseda KSR ještě na obvodu Bukurešti...historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.256.).
Na podobná vystoupení komunistů, odhalujících reakci, odpovídali reakcionáři teroristickými akcemi. Byly organizovány atentáty na vedoucí činitele strany a tisku. Radescu odhodil masku usmiřovatele stran Národně demokratické fronty a tzv. ´historických´ stran a 12. února vystoupil s ´programovým´ projevem, v němž otevřeně žádal odstranění dělníků z politického života a vyslovil se proti pozemkové reformě. Jeho projev byl přímou výzvou k rozpoutání občanské války. Není náhodou, že právě v tento den zbili fašisté za podpory policie účastníky demonstrace, kterou uspořádali stoupenci NDF. Zástupcům dělníků, kteří přišli protestovat, Radescu oznámil: ´Pošlu na ulici vojsko. Všechny vás postřílím... Provedu to tak, jak tomu bylo v Řecku´ (historickým podkladem je zde: Vragi mira i svobody narodov, str. 28.). Na zasedání vlády ministrů 16. února ministerský předseda bezděčně přiznal, že se připravuje fašistický převrat. Radescu prohlásil, že ´je ochoten, bude-li to třeba, vyvolat i občanskou válku´ (historickým podkladem je zde: Vragi mira i svobody narodov, str. 29.).
Bylo naprosto jasné, že se reakce v čele s králem a Radeskem rozhodla ozbrojenou mocí potlačit demokratické hnutí. Radescu začal stahovat do Bkurešti vojenské jednotky a připravovat je k ozbrojeným akcím proti lidu, zatímco jednotky bojující na frontě nabyly doplňovány. Avšak plány reakcionářů dosáhnout vítězství ´řeckým způsobem´zkrachovaly.
V Řecku zvítězila reakce proto, že se opírala o britské bodáky. V Rumunsku to bylo vyloučeno. Tady byli sovětští vojáci, kteří nepřišli do Rumunska jako okupanti, ale jako osvoboditelé lidu od fašistického útlaku. Kromě toho nemohlo sovětské velení připustit aktivizaci reakčních sil v týlu Rudé armády, která tehdy bojovala na území Maďarska (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.256.).
Komunistická strana Rumunska správně zhodnotila vzniklou situaci v zemi. Dělnická třída v čele s komunistickou stranou, opírajíce se o bojovou sílu lidu a jeho politickou aktivitu, zmařila všechny pokusy reakce uvrhnout zemi do občanské války a postavila se na odpor zahraničním imperialistickým kruhům. Na jednom z posledních zasedání Radeskovy vlády Gheorghiu-Dej prohlásil: ´Použijeme všech prostředků, abychom zmařili pokusy proměnit vnitropolitický boj v občanskou válku (historickým podkladem je zde: Lectii in ajutorul celor care studiaza istoria P. M. R., pag. 500.).
Politika KSR byla korunována vítězstvím.
Když fašistické bandy začaly potlačovat lidové demonstrace a otevřeně přepadaly vůdce dělnické třídy, uchýlila se komunistická strana k novým metodám boje.
Lidové masy začaly pod vedením komunistů vyhánět fašisty z podniků a z úřadů, a na místa starostů a prefektur dosazovaly své představitele. Tak do 6. března 1945 stanuli v čele 52 prefektur (z 60.) představitelé Národně demokratické fronty. V únoru 1945 začali rolníci za pomoci dělnické třídy fakticky rozdělovat statkářskou půdu podle norem vypracovaných NDF. Půda se přidělovala především rodinám vojáků, kteří byli na frontě. To zvyšovalo bojový elán vojsk. Po celé zemi se konaly demonstrace a shromáždění, statisíce lidí byly odhodlány pokračovat v boji do té doby, dokud nebude vytvořena demokratická vláda.
Revoluční masový boj proti vládám reakční většiny, vedený komunistickou stranou, byl pro dělníky a rolníky velkou politickou školou. To se musilo notně projevit i v národně selské a v národně liberální straně, v nichž zesílil rozkladný proces.
Dne 24. února 1945 se konaly v Bukurešti a v jiných rumunských městech velké demonstrace Národně demokratické fronty pod hesly: ´Pryč s Radeskovou vládou!´, ´Chceme vládu Národně demokratické fronty!´. V Bukurešti se demonstrace zúčastnilo přes 600 000 lidí.
Předem připravené reakční vojenské jednotky začaly střílet, ale to demonstranty neodradilo.
Žádali demisi Radeskovy vlády a vytvoření vlády NDF. Pokusy reakce potlačit vystoupení lidu zásahem vojenských jednotek se nesetkaly s úspěchem. V mnoha městech se vojáci a demokraticky smýšlející důstojníci připojili k pracujícím. Generálové a důstojníci Ilie Crepulescu, Dumithru Damaceanu, Radu Radescu a jiní, kteří během příprav k povstání podporovali komunisty, uveřejnili dne 26. února prohlášení, v němž se distancovali od Radeska. Byli za to propuštěni z armády. Masové protestní hnutí lidu donutilo 28. února Radeskovu vládu odstoupit. Bývalý ministerský předseda se ukryl na britském zastupitelském úřadě a později americkým letadlem uprchl za hranice. To ukazuje, kdo byl Radeskovým pánem, kdo ho podněcoval k boji proti pracujícím.
Král a jeho okolí se rozhodli vytvořit novou reakční vládu v čele s knížetem Stirbeiem, ale svůj plán již nebyli s to uskutečnit. Pod tlakem mohutného lidového hnutí byla 6. června 1945 vytvořena vláda v čele s Petrem Grozou, vůdcem Rolnické fronty - masové organizace pracujících rolníků, která uznávala vedoucí úlohu dělnické třídy ve vývoji revoluce. Většinu ministerských křesel obsadili představitelé stran a organizací Národní demokratické fronty.
Komunisté obsadili funkce ministrů vnitra, spravedlnosti a dopravy. Ve vládě jako celku se obrážel nový poměr sil v zemi.
Moc, nastolená v Rumunsku dne 6. března 1945, byla svou třídní podstatou mocí revolučně demokratické diktatury proletariátu a rolnictva. Rumunsko se dalo cestou velkých sociálních přeměn bez občanské války. Obrovskou zásluhu na tom má Komunistická strana Rumunska.
Velký vliv na vývoj událostí v Rumunsku měla Rudá armáda. Svou přítomností na rumunském území zabránila ozbrojenému vměšování amerických a britských imperialistů do vnitřních záležitostí Rumunska, s čímž tolik počítala rumunská reakce / A zde je to konstatování bolševických historiků - , kdo co obsazoval, to se stalo sférou jeho vlivu - zde SSSR a Stalina, i když zde u Rumunů, nebylo vše tak jednoduché a Rumuni se SSSR nepodřizovali na 100%, zvláště za Nicolae Ceaușesca /*26. 1 1918, + 25. 12. 1989, od roku 1965 do prosince 1989, generální tajemník KS Rumunska- má poznámka/ (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.256, 257.).

Bilancování bojů v Rumunsku.

Postupné rozdrcení německých vojsk na jižním, balkánském směru Rudou armádou, zásadně přispívalo k celkovému zhroucení německé obrany na východní frontě. Boj na Balkáně nebyl však jen na několik týdnů, ale trval od srpna 1944 až do ledna 1945. Východní historiografie pak o bilancování celého tažení do Rumunska, součásti bojů na Balkáně, píše, cituji:

"Boj sovětských ozbrojených sil za osvobození rumunského lidu z fašistického jha byl korunován úplným vítězstvím. Bojovými operacemi Rudé armády byla ve dnech 20. srpna až 24. září 1944 rozdrcena Skupina armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´), jedno ze čtyř strategických uskupení nepřítele na sovětsko-německé frontě. Jejích 18 divizí bylo obklíčeno a zničeno. Z ozbrojených sil, kterými disponovalo hitlerovské Německo, úplně odpadla rumunská armáda.
Ztráty, které utrpěl 2. a 3. Ukrajinský front v bojích od 20. srpna do 20. září, činily přes 76 000 lidí (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 54 452,sp. 3, l. 290; f. 243, inv. čís. 15 987, sp. 24, l. 140-145.).
Operacemi na rumunském území byla strategická fronta nepřítele na jižním úseku prolomena v délce několika set kilometrů. Rudá armáda urazila za 36 dní přes 750 km, a když dosáhla rumunsko-maďarské a rumunsko-jugoslávské hranice, hluboce obchvátila karpatské uskupení nepřítele a natolik zkomplikovala jeho situaci, že se mu podařilo obnovit strategickou frontu teprve v polovině září. Nepřítel byl nucen vytvořit z vojsk rozmístěných na Balkáně nový úsek fronty, obrácený na východ.
Ještě významnější byly politické důsledky vítězství sovětských vojsk. Vznikly zvlášť příhodné podmínky pro intenzivnější boj rumunských lidových mas proti fašismu. Země, která jako účastník hitlerovského bloku vedla přes tři léta nespravedlivou válku proti SSSR, po srpnovém povstání nejenže vystoupila z války po boku Německa, ale naopak začala bojovat proti německým fašistickým vojskům společně s Rudou armádou.
Vystoupení Rumunska z hitlerovského bloku vytvořilo příznivé podmínky pro dosažení druhého velkého politického cíle - vystoupení Bulharska z tohoto bloku. Proniknutí sovětských vojsk na západní rumunskou hranici pronikavě změnilo zahraničně politickou situaci i třetího z německých satelitů v jihovýchodní Evropě - Maďarska. Změnily se i podmínky pro poskytnutí přímé pomoci Jugoslávii a Československu, které byly spojenci SSSR, a také pro rozvinutí boje proti nacistickým zotročovatelům v Albánii a Řecku. Zkrátka, politická situace v jihovýchodní Evropě se zásadně změnila (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 257, 258.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 7.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 8.

V další části "Bilancování celého tažení RA do Rumunska", nám historici východu nabídnou ze svých archivů i ztráty Rumunské armády za více než 3 roky válčení po boku Třetí říše na východě, v SSSR. Nezapomněli ani na již vzpomínané převzetí moci levicí v Rumunsku a postupné zavedení diktatury proletariátu, tedy zavedení totalitního systému. Politika v popisu dějin Velké vlastenecké války od východních historiků, je v 50tých a 60tých letech 20. století plná třídního boje, který vedl především k nastolení nové diktatury - diktatury proletariátu a změně vlastnictví ve prospěch tzv. všech. Především však ve prospěch jedné totalitní strany, jejího aparátu a jejich mocenských složek, ve které proměnily tajnou službu, policii a postupně na více než 40 let i armádu... Vše bylo ve prospěch ruského imperialismu - přes všechna ta - "my nic, my muzikanti a osvobozujeme - ale vy se přizpůsobte... - jste Stalinovo.... Přesto se v další části bilancování dozvíme, od stejných vojenských historiků východu i vojenský aspekt války v Rumunsku a na jihozápadním směru východní fronty. Cituji:

"Rudá armáda, která rozdrtila německá vojska v Rumunsku, sehrála v osvobození této země z fašistického jha rozhodující roli. Rumunský lid vedený svou komunistickou stranou, využil příhodné situace, povstal a svrhl nenáviděnou Antoneskovu vládu. Rumunsko vystoupilo z nespravedlivé, dobyvačné války, ve které nesmyslně ztratilo téměř 600 000 mužů na zabitých, raněných a zajatých (historickým podkladem je zde: Archiv ministerstva obrany RLR, sp. 456/23, l. 82.). Rudá armáda a rumunský lid zmařily plán Američanů a Angličanů, kteří chtěli zotročit Rumunsko a nastolit tam ponižující režim polokoloniálního útisku podle ´řeckého vzoru´. Zmařily také plán imperialistů změnit Rumunsko v nástupiště nové války proti SSSR. Rudá armáda pomohla rumunskému lidu obnovit skutečnou národní nezávislost jeho země. Sovětská vojska spolu s rumunskými armádami osvobodila severní Sedmihradsko, což umožnilo řešit otázku sjednocení všeho rumunského lidu v hranicích jeho vlasti. Přítomnost Rudé armády v Rumunsku a správná taktika KSR znemožnily rumunské i mezinárodní reakci rozpoutat v zemi občanskou válku, vytvořily podmínky pro svobodný rozvoj třídního boje a pokojný vývoje revoluce (vše pod taktovkou Stalina, NKVD a tanků RA, vždyť to i zde připomněli přece sami bolševičtí historici, komu Rumuni děkují... - má poznámka). Rumunští pracující nastolili lidově demokratické zřízení.
Když Rudá armáda vstoupila na území Rumunska, nenašla tu pokořeného nepřítele, ale svého spojence a přítele. Rumunský lid začal společně s Rudou armádou bojovat za úplné osvobození své vlasti, za to, aby k ní bylo připojeno násilně odtržené severní Sedmihradsko.
Nejvýraznějším projevem tohoto boje bylo srpnové protifašistické povstání a likvidace hitlerovských vojsk v Bukurešti a v týlových oblastech země, jakož i spoluúčast rumunských divizí v bojových akcích sovětských vojsk od září do května 1945. Rumunské ozbrojené síly přispěly svým podílem ke společnému boji v závěrečné fázi války proti fašismu (Komu čest, tomu čest. Zde skutečně je na místě vzdát hold rumunským vojákům, kteří pomáhali porazit nacisty jak na svém území, tak na území Maďarska a i ČSR.
/zde je ještě mapa bojů Rumunské armády, která od září 1944 až do května 1945 bojovala na

Obrázek

straně Spojenců a osvobozovala i Československo./. Sověti je strkali vždy dopředu a to i bez těžkých zbraní - má poznámka). Rumunsko pomohlo v boji proti fašistickému Německu i svými materiálovými zdroji.
Politika komunistické strany a vlády Sovětského svazu vůči rumunskému lidu, jak již bylo řečeno, nebyla vedena snahou pomstít se za tříleté zločiny rumunských okupantů na sovětské půdě, ale nutností vyřešit základní úkoly války - úplně rozdrtit německý fašismus, zainteresovat na řešení tohoto úkolu Rumunsko, osvobodit je z fašistického otroctví a vytvořit podmínky, aby rumunští pracující mohli sami rozhodnout o svém osudu. ´Rudá armáda nepřišla do Rumunska jako dobyvatelka, ale jako osvoboditelka rumunského lidu.´
To byla jedna z důležitých zásad, jimiž se řídila sovětská vláda. Druhou důležitou zásadou bylo, aby se rumunský lid zapojil do války proti fašistickému Německu, a tak dosáhl nezávislosti a svrchovanosti své země.
Tento postoj Sovětského svazu vůči Rumunsku pomohl lidovým masám, vedených Komunistickou stranou Rumunska, v jejich boji za demokratizaci země. KSR využila dohody o příměří mezi Sovětským svazem a Rumunskem k boji pokrokových sil země proti reakci.
Strana, která si získala obrovskou autoritu mezi lidem, zaměřila své úsilí na demokratizaci státního aparátu a uskutečnění pozemkové reformy. Byla organizátorkou Národně demokratické fronty. Boj lidových mas, semknutých v této frontě, byl dovršen vytvořením vlády Národně demokratické fronty (Ve vládě byla zastoupena i liberální skupina Tatareskova, která nebyla členskou organizací Národně demokratické fronty - poznámka o liberální skupině Tatareska pochází z českého překladu Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.259.).
Správná politika sovětské vlády a komunistické strany byla hlavním faktorem, který zajistil osvobození Rumunska. Avšak jenom správná politická linie nemohla vést k vítězství ve válce.
Bylo třeba náležitě využít ozbrojených sil. Ukázalo se, že rumunská armáda byla na výši úkolů, které jí vytýčila strana a vláda.
Má-li se mluvit o hlavním, co z vojenského hlediska rozhodlo o vítězství sovětských vojsk v Rumunsku, pak je třeba hovořit o vysokém vojenském umění sovětských ozbrojených sil v operacích na území Rumunska, o jejich bojové síle a skvělých organizátorských schopnostech důstojníků a generálů, o tom, jak dovedně byly realizovány pokyny hlavního stanu, o bezmezné oddanosti sovětských vojáků svému lidu, komunistické straně a vládě. Tyto vlastnosti Rudé armády se zvláště výrazně projevily v JASKO-KIŠINĚVSKÉ operaci, která předurčila průběh bojové činnosti v Rumunsku (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.259.).
Ve zprávě ´Pravdy´ o výsledcích operace se říkalo, že tato operace, sledující obklíčení německých vojsk, je v soudobé válce jednou z největších a svým strategickým a vojenskopolitickým významem jednou z nejdůležitějších (pro Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.259., byl použit citát z novin - ´Pravda´ z 13. září 1944.). ´Krasnaja zvezda´ v článku o událostech v prostoru Jasů a Kišiněva ji rovněž vysoce ocenila. List konstatoval, že úspěch ´je ukazatelem neustálého zvyšování vysokých bojových vlastností Rudé armády a mistrovství jejích příslušníku´ (pro Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.259., byl použit citát z novin - ´Krasnaja zvezda´ ze 17. září 1944.).
Komunistická strana a sovětská vláda náležitě ocenily úspěchy sovětských vojsk v JASKO-KIŠINĚVSKÉ operaci. Mnohé útvary a svazky dostaly čestné názvy ´kišiněvský´, ´jaský´a ´izmailský´. Velitel 20. tankové brigády hrdina Sovětského svazu plukovník S. F. Šutov byl vyznamenán druhou medailí ´Zlatá hvězda´. Velitel 3. gardové letecké výsadkové divize generálmajor I. N. Koněv, velitel 3. tankové brigády podplukovník I. D. Ivlijev, velitel 56. motostřelecké brigády plukovník F. F. Staňko a mnozí jiní byli jmenováni hrdiny Sovětského svazu (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 33, inv. čís. 686 043, sp. 96, l. 202; ´Pravda´ z 15. a 16. září 1944.).
Přes 18 000 vojáků a důstojníků bylo v srpnu vyznamenáno za bojové zásluhy řády a medailemi (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 33, inv. čís. 43 294, sp. 85, l.25; sp. 86, l. 149.).
Vrchní velení, které vycházelo z návrhů velitelů 2. a 3. Ukrajinského frontu, vymezilo cíle a úkoly frontů, rozsah operací, směr hlavních úderů, jejich vzájemnou součinnost, zajistilo jim síly a prostředky a v průběhu úspěšného rozvíjení bojové činnosti jim vytyčovalo nové úkoly.
Operace na území Rumunska se vyznačovaly těsnou součinností frontů i pozemních a leteckých sil. Značná převaha sovětského letectva a jeho nadvláda ve vzduchu zajistily od prvních dnů bojů svobodné manévrování pozemních sil. Černomořské loďstvo a Dunajská válečná flotila svými útoky na nepřátelské lodě a základny a vyloďováním výsadků podpořily útok vojsk přímořského křídla 3. Ukrajinského frontu.
V této operaci, sledující obklíčení nepřátelského uskupení, byl uplatněn ve válce prověřený způsob současného průlomu fronty na několika od sebe vzdálených úsecích (v daném případě činila vzdálenost asi 200 km), aby nepřítel neměl možnost shromáždit své zálohy a odrazit nápor sovětských vojsk. Fronty zasazovaly údery na výhodných směrech.
Úseky průlomu byly voleny na nejzranitelnějších místech nepřátelské obrany.
Na směrech hlavních úderů a na úsecích průlomu bylo soustředěno množství sil a prostředků: na úseku 2. Ukrajinského frontu polovina střeleckých divizí frontu, dělostřelectva a minometů a asi tři čtvrtiny tanků a SHD: na úseku 3. Ukrajinského frontu asi tři čtvrtiny střeleckých divizí, dělostřelectva, minometů a téměř všechny tanky. Tím vznikla na úsecích průlomu taková dělostřelecká hustota, jaké nebylo dosaženo ani v jedné předchozí obkličovací operaci.
Na obklíčení nepřítele u Jas a Kišiněva bylo zvláštní to, že zároveň s uzavíráním obkličovacího kruhu nevytvořila vojska bojující na vnějších směrech více či méně stabilní frontu, jako například v Koršuň-ševčenkovské operaci, ale začala rychle pronikat do operační hloubky nepřátelské obrany, jak tomu bylo v Bělorusku.
Bojová činnost sovětských vojsk v Rumunsku se vyznačovala ´ manévrovostí´ a rychlým tempem útoku. V prvních čtyřech-pěti dnech operace, které byly rozhodující, bylo průměrné denní tempo 20 až 25 km. Revoluční změny v Rumunsku podstatně zlepšily podmínky pro další akce Rudé armády. K Bukurešti pronikla vojska jedenáctý den. To znamená, že denně urazila 30 km. Od 20. srpna do 24. září postoupila vojska až o 750 km.
U Jas a Kišiněva obklíčila sovětská vojska největší nepřátelské uskupení po stalingradské a běloruské operaci. Obkličovací kruh byl uzavřen ve velmi krátké době - za pět dní, a nepřítel byl v podstatě zlikvidován rovněž v pěti dnech (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.259, 260.).
Nejdůležitější zvláštností bojové činnosti Rudé armády v Rumunsku bylo konečně to, že když se změnila politická situace v zemi a Rumunsko vyhlásilo válku Německu, začala sovětská a rumunská vojska společně bojovat proti jednomu nepříteli. V bojích na území Rumunska se začalo vytvářet bojové přátelství armád lidu dvou zemí. Když Gheorghe Gheorghiu-Dej hodnotil historický význam tohoto přátelství, řekl: ´V ohni války proti fašismu se kovalo rumunsko-sovětské bojové přátelství, sílila bratrská družba našeho lidu s lidem země vítězného socialismu, upřímná vděčnost sovětské armádě - osvoboditelce, jejíž vojáci prolévali krev za svobodu země (historické informace pocházejí z: ´Analele Institutului de istorie a partidului de pe lingha C. C. al P. M. R.´, r. 1961, čís. 3, str. 21.). Bojový svazek sovětského a rumunského lidu se stal jedním z nejdůležitějších faktorů poválečného vývoje Rumunska, které jde cestou lidové demokracie a výstavby socialismu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 260.)."

Zde je nutno dodat, že Rumunsko touto cestou kráčelo s různými peripetiemi až do "krvavé zimy 1989", kdy začalo skutečné "budovat" - zařizovat si demokracii.

Příště bude - Osvobození Bulharska, i pro mne málo známá historie do prostudování....


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“