Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 4.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 4.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 4.

Mapa útoků Rudé armády do Rumunska, Bulharska a Maďarska v době od 20. srpna do 31.

Obrázek

prosince 1944.
Koncem první a na začátku druhé dekády září 1944 začal 2. Ukrajinský front plnit nové úkoly, které zadala STAVKA. Východní historici nás přesně, z hlášení frontu, armád a sborů informují, včetně změny 6. TA na 6. GTA, cituji:

"Ve dnech 6.-15. září plnila vojska frontu tyto úkoly: Když 40. A a 7. GA a jezdecko-mechanizovaná skupina zlomily houževnatý odpor dvou sborů a 5-6 pohraničních skupin nepřítele (což bylo 5-6 maďarských pohraničních praporů - má poznámka), zdolaly za 10 dní východní Karpaty, postoupily na široké frontě o 30-130 km a dosáhly čáry Vatra Dornei-Toplita-Tirgu Mures. Mnohem rychleji postupovala vojska ve středu bojové sestavy frontu, která urazila až 250 km. Tanková armáda překročila 7. září jižní Karpaty a 11. září večer dospěla na čáru, kterou zaujímala rumunská 4. A. Tanková armáda ( jednalo se o sovětskou 6. TA, která dostala, dne 12. září 1944, název ´gardová´. Tedy nyní již budeme psát 6. GTA - má poznámka. Informace jsem čerpal z: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 250.), útočící na Kluž, v následujících dvou dnech spolu s rumunským 6. as zahnala německá a maďarská vojska na jejich výchozí postavení - do prostoru Turdy. Dne 15. září večer dosáhly čáry Tirgu Mures-Turda svazky sovětské 27. A a rumunské 4. A. Boje na tomto úseku, zejména v prostoru Turdy, byly vleklé. V téže době 53. A na levém křídle frontu, aniž narazila na odpor nepřítele, zdolala Karpaty, postoupila asi o 220 km a pronikla do prostoru Caransebese. 18. ts postupoval do prostoru Lipovy, vstříc německým vojskům, která zahájila útok. Zde se houževnatě bránily asi 3 rumunské prapory a oddíl těžkého dělostřelectva (historickým podkladem jsou zde informace: Archiv ministerstva obrany RLR, sp. 732/1, l. 16.).
Třebaže do večera 15. září 2. Ukrajinský front neobsadil celý prostor Dej-Kluž-Sarmasel, postoupil ve středu a na levém křídle bojové sestavy asi o 250 km, a na úseku Karpaty-Turda dosáhl rumunsko-maďarské hranice stanovené vídeňskou ´arbitráží´. Székelský výběžek Sedmihradska, okupovaný horthyovským Maďarskem, byl vyčištěn. Avšak nepříteli se zatím přece jen podařilo po katastrofě, která ho postihla u Kišiněva a Jas, znovu vytvořit souvislou frontu obrany proti vojskům 2. Ukrajinského frontu. Za frontou měl nepatrné zálohy západně od Turdy a východně od Oradey. Proti vojskům 2. Ukrajinského frontu stálo 27 německých a maďarských divizí a brigád včetně 6 tankových a motorizovaných divizí.
Dne 15. září, když nepřítel zesílil odpor na pravém křídle i ve středu bojové sestavy 2. Ukrajinského frontu a na levém křídle přešel do útoku s cílem zabránit sovětským vojskům proniknout do Velké nížiny uherské, vydal hlavní stan nový rozkaz. Při stanovení úkolu frontu se přihlíželo k tomu, že jeho soused zprava, 4. Ukrajinský front, který 9. září 1944 přešel do útoku ve směru Užhorod a na Mukačevo, postupoval pomalu, a soused zleva, 3. Ukrajinský front, dokončil osvobozování Bulharska a přesunoval vojska do prostoru Sofie a severozápadně od ní, takže bylo možno vyčlenit část jeho sil a předat je 2. Ukrajinskému frontu ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 250.).
( zde ještě některé skutečnosti:
https://en.wikipedia.org/wiki/Romania_in_World_War_II
z překladače:
https://ro.wikipedia.org/wiki/Lovitura_ ... ugust_1944
). Záměr hlavního stanu byl takovýto: aniž se přeruší útok na kterémkoli úseku v pásmu 2. Ukrajinského frontu, zasadit hlavní úder ve všeobecném směru na Kluž-Debrecín-Miškovec, aby bylo co nejdříve dokončeno osvobození Rumunska, dosáhnout předválečné rumunsko-maďarské hranice, překročit ji, probít se k Tise na úseku Čop-Szolnok a pomoci 4. Ukrajinskému frontu překonat Karpaty a obsadit prostor Užhorodu. Dále měla vojska frontu proniknout k Tise na úseku Szolnok-Segedin. Podle pokynů hlavního stanu se měla během útoku soustředit na levém křídle frontu úderná skupina - 46. A a jezdecko-mechanizovaná skupina generála Plijeva (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 159-160. Dva jezdecké sbory jezdecko-mechanizované skupiny se v té době přesunovaly ze západních oblastí Ukrajiny do západního Rumunska.). Aby byly směrnice hlavního stanu splněny, stanovil maršál Sovětského svazu Malinovskij ještě týž den úkoly všem armádám.
Ve dnech 16.-24. září se na pravém křídle frontu a v prostoru Kluže urputně bojovalo.
Nepřítel posílil svá vojska v prostoru Kluž-Turda čtyřmi divizemi, z toho dvěma tankovými.
Časté zteče se střídaly s protiztečemi jedné i druhé strany, avšak čára fronty se zde podstatně nezměnila. Dne 19. září dosáhla 53. A na levém křídle frontu čáry, kterou držela rumunská 1. A. Za součinnosti s touto armádou pokračovala v útoku a 21. září obsadila město Arad. Dne 24. září se probila na rumunsko-maďarskou hranici v prostoru maďarského města Makó a severovýchodně od něho (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 250-251.).
Pro situaci, která se vytvořila 24. září večer, byl příznačný tvrdošíjný odpor nepřítele, kladený vojskům pravého křídla a středu bojové sestavy 2. Ukrajinského frontu. Nepřátelské velení ve snaze zastavit útok frontu přesunulo v září do pásma jeho činnosti 20 divizí, z toho 4. td a 1 motorizovanou, a 2 tankové brigády (historickým podkladem je zde: Sbornik materialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii vyp. četvertyj, str. 157.). Proto front splnil vytčený úkol jen částečně. Bylo nezbytné změnit směr hlavního úderu. Rozhodl o tom velitel frontu dne 24. září; hlavní stan schválil návrh příští den (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 73 765, sp. 41/1, l. 7.). Bylo třeba přeskupit síly frontu z pravého křídla do prostoru Aradu, což bylo spojeno s přípravou nové, Debrecínské operace (Debrecínská operace byla zahájena 6. října 1944 a probíhala na území Maďarska. Podrobně bude tato operace popsána v kapitole XIII. Zde se o ní mluví jen do té míry, v jaké přispěla k úplnému osvobození celého válečného území Rumunska - historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 251.).
Protože úderná skupina frontu rychle postupovala z prostoru Aradu na sever a její značné síly pronikly 12. října do prostoru jihozápadně od Debrecína a do prostoru Oradey, začal nepřítel stahovat německou 8. A a maďarskou 2. a 1. A ze severního Sedmihradska, jakož i z útoku před 4. Ukrajinským frontem. Vojska pravého křídla 2. Ukrajinského frontu začala nepřítele okamžitě pronásledovat. Dne 11. října obsadila 27. A Kluž. 40. A a rumunská 4. A, které bojovaly proti zadním vojům nepřítele a postupovaly severozápadním směrem, osvobodily 25. října pohraniční města Satu Maru (Satu-Mare viz na mapě na severu ve středu mapy - má poznámka) a Carei a vstoupily do severovýchodní části Maďarska. Bylo dokončeno osvobození severního Sedmihradska, a tím i celého předválečného území Rumunska. 25. říjen byl prohlášen za Den rumunské lidové armády.
Na vyhnání okupantů ze středních a západních oblastí Rumunska i ze severního Sedmihradska se spolu se sovětskými vojsky, jak již bylo řečeno, podílely i rumunské divize. Když se počátkem září pokusila německá a maďarská vojska přejít do protiútoku, vytvořila rumunská vojska obranu na čáře Tirgu Mures-Turda a v prostoru Arad-Temešvár a po několik dní zadržovala nápor nepřítele. Jednotky Rudé armády mohly za příznivých podmínek překonat jižní Karpaty a včas přijít Rumunům na pomoc (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 251.).
Rumunská armáda utrpěla v bojích proti německým a maďarským vojskům za osvobození své země značné ztráty. Od 23. srpna do 30. října 1944 ztratila přes 75 000 lidí (historickým podkladem je zde: Archív ministerstva obrany RLR, sp. 732/1, l. 6.). V těchto bojích byly vypracovány formy společných akcí rumunských a sovětských vojsk, které se v dalších operacích zdokonalovaly.
V debrecínské operaci se rumunská 4. A, bojující na Sedmihradské plošině nejdříve v pásmu sovětské 27. A a později 40. A, aktivně podílela na očisťování severního Sedmihradska, zatímco rumunská 1. A, útočící na západ od západních Karpat, se účastnila osvobozování prostoru Oradey a Salonty (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 251.).
Spolu se sovětskými divizemi hrdině bojovala na území Rumunska rumunská 1. dobrovolnická divize ´Tudor Vladimirescu´. Byla zformována v roce 1943 z podnětu rumunských vlastenců na území Sovětského svazu. Její příslušníci se zvlášť vyznamenali svými bojovými činy. Udatně bojovaly i mnohé jiné divize. Velitel 2. Ukrajinského frontu hodnotil jejich činnost slovy: ´Některé rumunské divize nás přímo nadchly svým bojovým elánem, statečností a sebeobětováním. Obstály v nejtěžších bitvách (informaci pro Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 251., dodal - ´Vojenno-istoričeskij žurnal´, r. 1959, čís. 2, str. 32.).
Vojáci důstojníci a generálové Rudé armády se během války přesvědčili, že rumunská vojska se v bojích proti sovětským vojskům nevyznačovala příliš vysokými bojovými vlastnostmi. Bylo to tím, že do 23. srpna 1944 vedla válku nespravedlivou, bojovala za zájmy německého imperialismu a rumunských kapitalistů a statkářů, které jim byly cizí. Po změně politické situace v Rumunsku rumunský voják poznal, že bojuje za své, skutečně národní zájmy, za svou demokratickou vlast. Právě tím se dal vysvětlit bojový duch rumunských vojsk v tomto období (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 252.).
Rumunská armáda se účastnila války proti fašismu i po osvobození Rumunska. Rumunský 7. armádní sbor spolu se sovětskými sbory dobyl útokem Budapešť. Rumunská 4. A po čtyři měsíce sváděla těžké boje v severovýchodním Maďarsku, násilně překročila Tisu i jiné řeky. V prosinci 1944 společně se sovětskou 40. A vstoupila na území Československa. Ztráty rumunské armády ve válce proti Německu činily asi 170 000 lidí (historickým podkladem je zde: I. Tutoveanu, Participarea militara a Rominiei la razboiul antifascist, ´Lupta de clasa´, srpen 1957, str. 24.).
Vzhledem k úspěšným operacím rumunských vojsk při přechodu maďarsko-československé hranice a osvobození města Turny n. Bod. zaslal maršál Malinovskij 27. prosince 1944 telegram veliteli rumunské 4. A. Psal v něm: ´Děkuji Vám i Vašim podřízeným vojskům rumunské 4. A za úsilí, které při plnění bojových úkolů vynaložila Vaše armáda, bojující bok po boku s Rudou armádou (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 252.).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 4.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 5.

Východní historici nezapomněli též vyzvednout velice významnou pomoc rumunské armády, která spolu s Rudou armádou takřka 5 měsíců osvobozovala Československo od východu ( prosinec 1944 až 9. květen 1945). Poslechněme co říkají východní prameny všeobecně o působení rumunských divizí na území ČSR, cituji:

"Po pět měsíců osvobozovalo 16 rumunských divizí spolu se sovětskými vojsky Československo. Divize udatně bojovaly, aby vysvobodily československý lid z fašistického otroctví. Sedmkrát se v rozkazech vrchního velení Rudé armády mluvilo o hrdinství rumunských divizí a 1. rumunská dobrovolnická divize ´Tudor Vladimirescu´ byla vyznamenána Řádem rudého praporu.
Tak se ve společných bitvách upevňovalo sovětsko-rumunské bojové přátelství. 260 dní bojovala rumunská armáda proti fašismu a urazila s Rudou armádou téměř tisíc kilometrů (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 252.)."

Nastolení diktatury proletariátu v Rumunsku.
Jak již bylo vítěznými velmocemi postupně, v Teheránu (28. 11. až 1. 12. 1943 - Na tomto setkání byly projednávány otázky, které do značné míry rozhodly o poválečném osudu střední a východní Evropy.) a pak v únoru 1945 na Jaltě (mezi 4. a 11. únorem 1945, - vítězné velmoci se oficiálně zavázaly nechat na osvobozených evropských územích proběhnout demokratické volby. Rozhodnutí o italsko-jugoslávské a italsko-rakouské hranici bylo odloženo stejně tak jako rozhodnutí ohledně Jugoslávsko-bulharských vztahů, Rumunska, také Iránu¨, včetně tzv montreuxskou konvence -
https://cs.wikipedia.org/wiki/Konvence_z_Montreux
. Další jednání, z nich mnohá zůstala až do roku 1946 tajná, byla pak v Postupimi - 7.7. až 2.8. 1945. Průběžně se na všech třech konferencích buď řešila, nebo odkládala tzv. Polská otázka - jak bude po válce vypadat Polsko...!!!), dohodnuto, ve sférách vlivu válčících velmocí, SSSR, USA a VB, vznikaly v osvobozených zemích státy dle toho, kdo koho osvobodil. Rumunsko postupně připadlo do sféry vlivu SSSR a tak bylo prakticky jisté, že Stalin s pomocí NKVD a tanků RA, spolu s levicovými členy rumunských stran zařídí tzv. diktaturu proletariátu - "lidovou demokracii". V Rumunsku měli bolševici a NKVD, spolu s "levými" Rumuny, jen trochu těžší práci, neboť se ještě museli zbavit krále Michala I. a jeho věrných, kteří se na vyhnání Němců také podíleli (některé další skutečnosti z rumunských dějin viz také zde:
https://sk.wikipedia.org/wiki/Dejiny_Rumunska
). Poslechněme si východní historiky bolševického typu, cituji:

" Ozbrojené povstání bylo začátkem lidové revoluce v Rumunsku. Svržení fašistické diktatury ´otevřelo rumunskému lidu cestu k vítězství nad vykořisťovatelskými třídami a umožnilo mu vybudovat si nové, vzkvétající socialistické Rumunsko (historickým podkladem je zde: I. Tutoveanu, Participarea militara a Rominiei la razboiul, ´Lupta de clasa´, srpen 1957, čí str. 24.).
Po srpnovém povstání se v Rumunsku změnil poměr sil mezi třídami a jejich politickými stranami. Lidové masy získaly práva a svobody, které nikdy předtím neměly. Komunistická strana vystoupila z ilegality a začala v souladu s novou situací reorganizovat a upevňovat své řady. Desetitisíce dělníků, pracujících rolníků a představitelů pokrokové inteligence vstoupilo do komunistické strany. Vládnoucí třídy a národně liberální strana, které vyjadřovaly zájmy těchto tříd, se snažily využít vlády reakční většiny a zachovat staré sociálně ekonomické zřízení, svá práva a privilegia. Boj těchto dvou protichůdných sil - dělníků, rolníků, pokrokové inteligence a jisté části národní buržoazie na jedné straně a reakčních sil v čele s vůdci národně selské a národně liberální strany na straně druhé - trval od 23. srpna 1944 do 6. března 1945 (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 252.)."

No a nebyly by to dějiny psané bolševickými historiky východu, kdyby nenásledovaly odstavce, kde se vyzdvihuje především - "hlavní úloha komunistů v porážce buržoustů, kteří byly stejně fašisty, nebo jim nejméně nahrávali... No a o tom, že povstání a přeměnu zřízení dle takto podávaných dějin řídila NKVD, asi pochybuje málokdo. Ostatně postupně, "kulantně ", tedy skrytě, vše říkají sami tito historici, když píší o "dohledu komise okupační správy, dle smlouvy se SSSR". Je třeba jen dávat pozor a umět číst význam slov těchto "východních historiků".
Cituji:

"Komunistická strana Rumunska, která stála v čele revolučního hnutí mas, zajistila svou správnou politickou a taktickou linií úspěch lidové revoluce. Za hlavní úkoly této revoluce považovala odstranění statkářské držby půdy a feudálních přežitků, aktivní účast ve spravedlivé válce proti hitlerovskému Německu, úplnou demokratizaci země a obnovení válkou rozvráceného hospodářství. Rozvíjející se revoluce v Rumunsku nebyla namířena jen proti fašismu, ale i proti feudalismu a imperialismu ( tihle východní historici v tomto případě myslí imperialismus západní, nikoliv ten východní imperialismus zastoupený SSSR, kde většinu měl ruský imperialismus, který chtěl celou východní Evropu... - má poznámka). Hegemonem revoluce byla dělnická třída a jejím hlavním spojencem pracující rolnictvo.
Dne 12. září 1944 uzavřely v Moskvě vlády Sovětského svazu, Velké Británie a Spojených států s rumunskou vládou dohodu o příměří. V dohodě se pravilo, že24. srpna ve 4 hodiny ráno zastavilo Rumunsko válečné operace proti SSSR, přestalo válčit proti Spojeným národům, rozešlo se s Německem a jeho satelity a vstoupilo do války po boku protifašistické koalice. Zavázalo se, že dá k dispozici 12 divizí. Svou účastí ve válce po 23. srpnu přispělo Rumunsko k rozdrcení fašistického Německa, obnovilo svou národní nezávislost a zavedlo v zemi demokratické pořádky.
Nesmírný a zásadní význam mělo vyřešení otázky reparací. Sovětská vláda nežádala nahrazení všech škod, způsobených SSSR rumunskými vojsky, třebaže k tomu měla pádné důvody. Přihlédla k tomu, že Rumunsko nevystoupilo prostě jen z války, ale naopak začalo válčit proti Německu, a vyslovila souhlas s jen částečnou náhradou ve výši 300 miliónů dolarů.
Velkou úlohu při demokratizaci Rumunska měly články dohody o rozpuštění prohitlerovských organizací, o zákazu propagandy proti antifašistické koalici, o propuštění antifašistů z vězení, o zrušení diskriminačních zákonů, o předání válečných zločinců soudu atd.
Článek, který mluvil o obnovení rumunské správy na celém území kromě přifrontového pásma širokého 50-100 km, svědčil o tom, že Sovětský svaz respektuje národní svrchovanost Rumunska a nechce se vměšovat do jeho vnitřních záležitostí (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 253.).
Podle této dohody měla být vytvořena spojenecká kontrolní komise, jejíž povinností bylo usměrňovat a kontrolovat plnění všech podmínek příměří pod společným vedením a podle směrnic sovětského vrchního velení. Orgány sovětského vojenského velení tak měly nejen řídit další válečné akce na území Rumunska, ale i kontrolovat plnění podepsané dohody ( právě tyhle orgány byly v rukou NKVD a připravovaly a řídily, spolu s aparátčíky KSR převrat stávajícího zřízení v Rumunsku, viz další texty - má poznámka).
Pokrokové síly Rumunska, opírající se o zásadní články této dohody, podkopávaly pozice reakce ve své zemi. Ve zvláštním provolání k lidu, vydaném u příležitosti uzavření příměří, ÚV KSR psal: ´Důsledné plnění příměří postaví hráz mezi starou protinárodní politiku nepřátelství k Sovětskému svazu a novou vlasteneckou politiku přátelství se Sovětským svazem. V zájmu blaha vlasti a lidu je povinnost každého rumunského vlastence nemilosrdně bojovat proti všem, kdo se pokusí mařit poctivé plnění podmínek příměří ( jasné vymezení kdo kde chce stát i s příkazy od NKVD - kdo je nepřítel - má poznámka. Historickým podkladem textů před závorkou je: Ústřední archiv Ústavu dějin strany při ÚV RDS, f. 1, arch. jedn. N XXYIII-22.).
Reakční většina vlády generála Sanateska naproti tomu všemožně bránila poctivému plnění podmínek příměří a podnikala všechno možné, aby lid nenastolil opravdu demokratický režim. Taková situace trvala do března 1945, kdy se moci chopila první demokratická vláda v čele s Petrem Grozou.
Po protifašistickém povstání vyvstala otázka vztahu k Sanateskově vládě. Komunistická strana Rumunska od samého počátku bojovala jak ve vládě, tak mimo ni za nastolení skutečné demokratické moci.
Vymoženosti, které získal lid ozbrojeným povstáním, ohrožovala vnitřní reakce. Hned v prvních dnech po svržení Antoneskova režimu otevřela národně selská Maniuova strana dveře legionářům ( Bývalí členové fašistické Železné gardy) a tím ve skutečnosti umožnila legalizaci fašistických sil. KSR mobilizovala masy do boje a za očistu státního aparátu, za zatčení fašistů, za zákaz přijímat legionáře do politických stran, za zákaz hitlerovského tisku. Ústřední výbor komunistické strany vyzval lid, aby zlikvidoval legionářské fašistické bandy.
Komunistická strana Rumunska rozvířila širokou kampaň za všelidovou podporu války proti hitlerovskému Německu. Pod heslem ´Vše pro frontu, vše pro vítězství!´vyzývala masy, aby podporovaly boj proti fašismu, odhalovala manévry reakčních kruhů a jejich představitelů v Sanateskově vládě, kteří místo aby mobilizovali všechny materiální zdroje země a upevňovali vůli armády zvítězit, fakticky válku sabotovali. V provolání ústředního výboru komunistické strany k důstojníkům a vojákům rumunské armády se zdůrazňovalo,, že válka Rumunska proti Sovětskému svazu byla nespravedlivá, ale proti hitlerovskému Německu je naopak spravedlivá.
Pracující, vojáci i vlastenečtí důstojníci upřímně odpověděli na výzvu komunistické strany. V boji proti fašismu, při zabezpečování fronty vším nezbytným, při obnovování podniků a zvyšování výroby prokázali pozoruhodné hrdinství a obětavost. Mnoho dělníků, rolníků a představitelů inteligence vstoupilo dobrovolně do armády (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 253-254.). "
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 4.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. Pokračování boje. Č 6.

Na jiném místě v popisu všeobecné politicko-vojenské situace v Rumunsku 1944 bylo mnou řečeno, že vývoj v zemi byl trochu jiný než v některých jiných státech. Součástí protifašistické koalice byl král Michal I. V Rumunsku se v boji o moc ve státě, ke komunistům přidala, a to již od samého začátku, sociální demokracie. Prakticky jim pomohla k moci. Vše začalo podle podobného scénáře jako jinde, kdy si poté celkový vítěz připsal vždy ty největší zásluhy, neboť z jeho podnětu vše přece vzniklo ( zde nemám namysli jen Stalina a jeho vykonavatele z řad NKVD, ale přímo KSR, která si i zde prostřednictvím pera historiků východu připsala, jako jinde, vedoucí a "div né jediné zásluhy". "Ostatní byli přeci jen a jen statisté...." ) Přečtěme si co tom napsali bolševičtí historici, cituji:

"Zájmy revoluce vyžadovaly, aby se dělnická třída těsně semkla. Konference delegátů komunistické a sociálně demokratické strany vytvořila z podnětu KSR organizační komisi, která měla založit jednotné rumunské odbory. V rezoluci konference se pravilo: ´Dělnická třída naší země musí být dobře organizovanou silou, která bude s to hrát vedoucí roli při zvyšování životní a kulturní úrovně lidu, při organizování boje pracujících ve městě i na vesnici ( historickým zdrojem pro Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 254 zde je: ´Romania libera´ze 7. září 1944...). Rezoluce se zaměřila na překonání reformistických názorů, které vládly ve staré konfederaci práce.
Dne 6. září 1944 byla z podnětu KSR svolána porada představitelů stran a organizací, které v roce 1943 patřily k protihitlerovské vlastenecké frontě. Cílem porady bylo rozšířit Národně demokratický blok a vytvořit Národně demokratickou frontu, tj sjednotit všechny síly důsledně bojující proti fašismu, za skutečnou demokratizaci země. Návrh platformy Národně demokratické fronty Rumunska uveřejnila komunistická strana. Hlavní teze návrhu byly tyto: vytvoření demokratické vlády, která by zastupovala široké masy lidu a až do konce válčila proti Německu; osvobození národního území; provedení pozemkové reformy; vyvlastnění statkářské půdy; skutečná demokratizace země; potrestání válečných zločinců; očista státního aparátu a provádění politiky upřímného přátelství se Sovětským svazem (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.254.).
Tento akční program sjednotil všechny demokratické strany. Počátkem října byla vytvořena Národní rada Národně demokratické fronty, v níž byli zastoupeni představitelé těchto stran a organizací: Komunistická strana Rumunska, sociálně demokratické strany, jednotných odborů, Rolnické fronty, Vlasteneckého svazu a organizace Madosz. Představitelé národně selské strany a liberálové do Národně demokratické fronty nevstoupili a zaujali vůči ní nepřátelské stanovisko. Dne 8. října 1944 uveřejnila NDF provolání, v němž se poukazovalo na to, že Sanateskova vláda nemá důvěru lidu, protože nedělá nic pro aktivnější účast Rumunska ve válce, odmítá očistit státní aparát od fašistů a nestará se o zlepšení situace dělnické třídy ( pro historický podklad východu - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.254, bylo použito z deníku rumunských komunistů: ´Romania libera´ ze 7. září 1944.).
Platformu Národně demokratické fronty upřímně podporovala dělnická třída, což výrazně dosvědčila stotisícová manifestace lidu v Bukurešti. Schválilo jí i rolnictvo. Je příznačné, že hned po zveřejnění platformy NDF začaly vznikat rolnické výbory, které si vytkly za cíl provedení pozemkové reformy (je jasně patrné, že i Rumunsko oné doby se orientovalo hodně levicově i díky tomu, že osvobození přišlo z východu. Nadšení pro RA tehdy prostě existovalo a u dělníků a rolníků fungovalo zvlášť výrazně. Výrazně levicově smýšlejícím lidem pomohla i pozemková reforma a vyvlastňování podniků a továren. Neboť poslechněme dál, jak se masy na náměstích stále více zvětšovaly - má poznámka).
V druhé polovině října zorganizovala Národně demokratická fronta ve velkých rumunských městech - Bukurešti, Craiově, Constanci, Brašově, Braile a jiných - masové demonstrace, na nichž lid žádal odstoupení reakční Sanateskovy vlády. Počátkem listopadu podala vláda pod tlakem mas, vedených KSR (zase si vše komunisté přivlastňují, jako všude, jako všude - má poznámka), demisi. V nové vládě, kterou 4. listopadu vytvořil tentýž Sanatescu, se stal náměstkem ministerského předsedy vůdce Rolnické fronty Petru Groza, jedenáct křesel ministrů a jejich náměstků obsadili představitelé členských stran Národně demokratické fronty, mezi nimi dva komunisté (tak zatím ta obliba a důvěra v ty nej, nej. - komunisty - nějak kulhala, ale ona se pak zlepšila - má poznámka Některé další skutečnosti z Balkánu viz zde:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/ ... staty.html
).
Takovéto celkové složení vlády svědčilo o tom, že se upevnily a rozšířily pozice demokratických sil. Avšak vedoucí roli ve vládě měly jako dříve reakční strany - národně selská a národně liberální. Jen sama národně selská strana kontrolovala pět ministerstev.
Druhá Sanateskova vláda v podstatě pokračovala v téže politice jako první. Za její existence ještě více zesílila podvratná činnost reakce, zejména v severním Sedmihradsku. Množily se nepřátelské akce proti Rudé armádě a jednotlivým sovětským vojenským osobám, sabotovalo se plnění mnoha podmínek dohody o příměří. Proti tomu začátkem prosince spojenecká kontrolní komise písemně ostře protestovala.
V té době dále narůstala vlna lidových demonstrací, které organizovala Národně demokratická fronta. Pracující žádali uskutečnění demokratických reforem, demisi ministra vnitra, který perzekuoval dělnické a rolnické organizace a nadržoval fašistům ( Ministrem vnitra byl zástupce národně selské strany). Manifestační pohřeb dvou dělníků zabitých legionáři, který se konal 28. listopadu v Bukurešti, se změnil v stopadesátitisícovou demonstraci pracujících. Demonstranti nesli hesla: ´Chceme vládu Národně demokratické fronty!´, ´Žádáme půdu pro rolníky!´, ´Ať žije rumunsko-sovětské bojové přátelství!´, ´Fašisté, pryč z armády!´ (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.254, 255.).
Za této situace byla druhá Sanateskova vláda donucena podat 2. prosince 1944 demisi. Dne 7. prosince vytvořil král vládu v čele se sborovým generálem Nicolaem Radeskem, který byl spjat s angloamerickými kruhy (historickým podkladem je zde: Vragi mira i svobody narodov. Agressivnaja politika i proiski amerikanskovo imperialisma protiv Rumynskoj Narodnoj Respubliki, Bucharest 1952, str. 26, 132. /Vyd. ministerstvo zahraničních věcí RLR./). Reakcionáři, kteří jako předtím měli v nové vládě většinu, ještě rozhodněji bojovali proti lidovým masám, které žádaly úplnou demokratizaci země (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.255.).
.Ve vládním programu Národně demokratické fronty, uveřejněném 28. ledna 1945, se pravilo: ´... protože reakční živly z vedení národně selské a národně liberální strany, které bránily demokratizaci země, uskutečňují protilidovou politiku jak ve vládě, tak i mimo ni, protože se sabotuje a protahuje plnění podmínek příměří a protože se tyto kruhy staví proti provedení nejdůležitějších hospodářských a sociálních reforem, je dnes naše země v těžké situaci a hrozí jí hospodářský a národní rozvrat. Tato protidemokratická politika rekčních kruhů a sabotování podmínek příměří vyvolává stále větší nedůvěru SSSR k rumunským vládám, v nichž převládají reakční živly (Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.255, - tuhle stať použily se sovětského tisku - ´Pravda´ze 7. února 1945.).
Vládní program Národně demokratické fronty správně zhodnotil situaci v Rumunsku.
Země byla opravdu ve svízelné situaci. Němci za ústupu vyřadili z provozu četné železnice, zničili telegrafní a telefonní spojení. Lokomotivní park klesl na polovinu, vozový park se zmenšil o jednu třetinu. Proti předválečnému stavu měl průmysl jen 9% obráběcích strojů, na nichž se dalo po osvobození pracovat. Těžba nafty se v roce 1944 v porovnání s předchozím rokem snížila o 36 %. Rumunská měna se za války silně znehodnotila (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str.255.).
Reakcionáři ve vládě, místo aby udělali něco pro obnovu rumunského národního hospodářství, brzdili uvádění podniků do provozu, bránili jejich financování, zatajovali suroviny, pokoušeli se znemožnit žně a osev. Zvlášť pronikavě poškodili národní hospodářství v obchodu. Podvodnými machinacemi dosáhli toho, že byly zvýšeny maloobchodní ceny předmětů denní potřeby; od září 1944 do února 1945 vzrostly ceny o 245% (historickým podkladem je zde: Dějiny Rumunska, Praha 1957, str. 516.).
Politiku sabotování podněcovaly a podporovaly národně selská a národně liberální strana.
Jejich ústřední orgány ´Dreptatea´(Spravedlnost) a ´Viitorul´(Budoucnost) denně otiskovaly články, v nichž vyzývaly k sabotování pozemkové reformy a obnovy průmyslu. Podněcovaly k útokům na vedoucí činitele demokratických organizací, podporovaly protisovětsky naladěné kruhy, které snily o angloamerické intervenci, podněcovaly legionáře, aby se spojili v teroristické skupiny, které by vyvíjely činnost v týlu sovětských vojsk bojujících v Maďarsku (historickým podkladem je zde: Vragi mira i svobody narodov, str. 28, 29.)"


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“