Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 7.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 7.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 7.
Mapa útoků sovětského 2. a 3. Ukrajinského frontu do Rumunska, později, od září i do

Obrázek

Bulharska a Maďarska, vše v období od 20. srpna do 31. prosince 1944.
Německé štáby udělaly v JASKO-KIŠINĚVSKÉ operaci fatální chybu, neboť považovaly masivní útok 3. Ukrajinského frontu za pomocný a sovětský hlavní úder stále očekávaly na kišiněvském směru. O chybě Němců nás pak dál informují východní historické zdroje, cituji:

" Fašistické velení setrvávalo v tomto omylu proto, že je zmátlo maskovací opatření operačního štábu, které provedlo sovětské velení. Na kišiněvském úseku frontu byly zdánlivě soustředěny síly k hlavnímu úderu. Sovětská 5. Úderná armáda (5. UA), které velel generálporučík N. E. Berzarin, provedla kromě toho 20. srpna na tomto průzkum bojem na široké frontě a tím ještě více německé velení dezorientovala.
Druhého dne útoku dosáhla úderná skupina 3. Ukrajinského frontu nových úspěchů. Na styku 37. A a 46. A vzrostla do večera hloubka průlomu na 25-30 km. 4. gardový mechanizovaný sbor, který byl zasazen do průlomu v pásmu 37. A téměř nepostoupil. Nepřítel se nejurputněji bránil v pásmu útoku 57. A (velitelem 57. A byl generálporučík N. A. Gagen), poněvadž se obával, aby armáda do boků a týlu německé 6. A. Operační zálohy skupiny ´Dumitrascu´ byly toho dne vyčerpány. Vojska 3. Ukrajinského frontu se probila do operační hloubky nepřátelské obrany na styku německé 6. A a rumunské 3. A, čímž pro ně vzniklo nebezpečí, že budou navzájem izolovány (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 237, 238.).
5. Letecká armáda pod velením generálplukovníka letectva S. K. Gorjunova a 17. Letecká armáda, které velel generálplukovník letectva V. A. Suděc, podporovaly v prvních dvou dnech operace hlavně střelecké svazky, které prolamovaly nepřátelskou obranu, a rychlá vojska, zasazená do průlomu. Za dva dny uskutečnili letci obou frontů na 6 350 vzletů. Pokusy německého letectva zabránit průlomu byly rychle odraženy. Velitelství Skupiny armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´) hodnotilo 21. srpna bojovou činnost sovětského letectva takto: ´ Nepřátelské letectvo je neobyčejně silné. Dělá si co se mu zachce´ (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 13 632, l. 31.). Letectvo Černomořského loďstva bombardovalo nepřátelské lodě a základny. Zvláště silný nálet podniklo 20. srpna na Constanci.
V prvních dvou dnech útoku dosáhla tedy sovětská vojska velkých úspěchů. Rozhodl o nich vysoký morální stav vojsk a osobní příklad komunistů a komsomolců v boji... Důstojníci a vojáci, plni útočného elánu, projevovali statečnost a odvahu, bojové mistrovství a iniciativu. Tak například vojáci 7. roty 1116. střeleckého pluku 333. střelecké divize 37. A při postupu vpřed obsadili takticky důležitou výšinu, kde rozdrtily štáb německého 81. pl., přičemž zajali náčelníka štábu a několik důstojníků (historickým podkladem, je zde: AMO SSSR, f. 392, inv. 8 900, sp. 105, l. 203.). Stranický organizátor jednotky 2. střeleckého pluku 50. střelecké divize, který vystřídal raněného velitele čety, zorganizoval obsazení druhého nepřátelského zákopu (historickým podkladem, je zde: AMO SSSR, f. 906, inv. 202 156, sp. 2, l. 165.). Na jednom úseku narazily útočící jednotky 93. střelecké divize 57. A na silný odpor nepřítele, který pevně zaujal postavení podél železniční trati. Jedna rota dostala za úkol dobýt tento úsek. Skupina vojáků, kterou vedl komsomolský organizátor rotný A. P. Staruško, vyrazila na zteč postavení. S rudým praporem v ruce se vrhl rotný k železničnímu náspu a strhl za sebou ostatní. Přestože byl raněn běžel dále vpřed. Inspirováni statečností svého komsomolského organizátora, šli vojáci roty na zteč a nepřítele porazili (historickým podkladem, je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 32 283, sp. 18, l. 92.).
Za dva dny útoků prolomila Rudá armáda nepřátelskou obranu na směrech hlavních úderů. Operační situace nepřítele se pronikavě zhoršila. Bylo zcela reálné ve velmi krátké době, během 2-3 dnů, obklíčit hlavní nepřátelské síly v kišiněvském výběžku. Nepřítel, který do večera 21. srpna vyčerpal všechny své operační zálohy, nemohl již průběh operace podstatně ovlivnit. Naopak velitelé frontů měli v té době na směru úderů 25. střeleckých divizí, které ještě nebyly do bitvy zasazeny... (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 238.).
Za této situace velitel Skupiny armád Jižní Ukrajina (Südukraine) generál Friessner požádal velitelství pozemních vojsk (OKW - má poznámka), aby armádní skupina ´Dumitrescu´mohla ustoupit za Prut. Vrchní velení váhalo, neboť se bálo nových komplikací v politické situaci v Rumunsku. Rozkaz ke stažení vojsk vydal generál Friessner teprve 22. srpna ´ (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 13 632, l. 48.), až po Hitlerově rozkazu ´ (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 13 632, l. 39.).
Vojska měla ustoupit po setmění. Velitelství Skupiny armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´) mělo v plánu organizovaně stáhnout vojska na čáru hřeben Obcina Mare-řeka Prut (postavení ´Traian´ a ´Ferdinand´) a zastavit zde útok sovětských vojsk. Ale tento záměr mu nevyšel.
Již 21. srpna večer dostala velitelství obou sovětských frontů novou směrnici hlavního stanu, v níž se pravilo: ... nyní je hlavním úkolem vojsk 2. a 3. Ukrajinského frontu spojeným úsilím rychle uzavřít kolem nepřítele obkličovací kruh v prostoru Husi a dále jej zužovat s cílem zničit nebo zajmout kišiněvské nepřátelské uskupení. Hlavní stan nařizuje, aby k provedení tohoto velmi důležitého úkolu byly nasazeny hlavní síly a prostředky obou frontů a aby se síly netříštily jinými úkoly. Úspěšné splnění úkolů - rozdrcení kišiněvského nepřátelského uskupení - nám otevře cestu k hlavním hospodářským a politickým střediskům v Rumunsku... Máte všechny možnosti vytčený úkol úspěšně splnit, a musíte jej splnit (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 9 493, l. 72-73.).
Realizujíce rozkaz hlavního stanu, zmařily fronty svými úspěšnými akcemi plány německého velení. Dne 22. srpna prolomila vojska 2. Ukrajinského frontu nepřátelskou obranu v operační hloubce mezi Seretem a Prutem a pronikla průlomem do hloubky 60 km, kde nepřítel již neměl zálohy, ani připravené obranné čáry. Tankové a mechanizované svazky, které pronásledovaly nepřítele a zdolávaly jeho odpor v jednotlivých ohniscích, postoupily k důležitému železničnímu uzlu Vaslui a městu Husi. 3. Ukrajinský front, který začal 22. srpna pronásledovat nepřítele, obchvacoval kišiněvské uskupení z jihozápadu. Hloubka průlomu se zvětšila na 70 km. Oba mechanizované sbory, které pronikly do hloubky 75-90 km a dosáhly čáry Gura Galbena-Komrat, odřízly německou 6. A od rumunské 3. A.
Téhož dne přešla do útoku vojska levého křídla 46. A. Velel jim generálporučík A. N. Bachtin, zástupce velitele armády. Za podpory dělostřelectva, letectva a loďstva Dunajské válečné flotily, jíž velel kontradmirá S. G. Gorškov, sovětská vojska násilně překročila Dněsterský liman. Přechod byl proveden neočekávaně, bez dělostřelecké přípravy. Na předmostí, vytvořená údernými oddíly námořní pěchoty, se začala přesunovat vojska. Za dva dny přepravila flotila na pravý břeh limanu asi 8 000 lidí a množství bojové techniky. Vojska, která se přepravila, rozdrtila protistojící nepřátelské síly, obsadila město Akkerman a pokračovala v útoku na jihozápad. Situace v pásmu 46. A se pronikavě změnila. Dva sbory této armády, rozmístěné na pravém křídle a ve středu bojové sestavy, začaly obchvacovat akkermanské uskupení ze severu a severozápadu. Večer pronikla část rychlých svazků na čáru Kogilnik, do týlu hlavních sil rumunské 3. A, a odřízla jí hlavní ústupové cesty.
Opatření, která nepřítel toho dne podnikl, nemohla již katastrofu odvrátit. Jak již bylo řečeno, zamýšlel nepřítel ustoupit na čáru hřeben Obcina Mare-řeka Prut. Avšak ústup německé 6. A mohl být zahájen teprve po setmění, za 13-14 hodin po obdržení rozkazu. Za tu dobu tankové svazky 2. Ukrajinského frontu urazily 25-30 km a postoupily do prostoru jižně od čáry, na níž se měla stáhnout skupin ´Wohler´. Dva mechanizované sbory 3. Ukrajinského frontu, které rovněž urazily asi 50 km, zaujaly prostor vzdálený 35-40 km od přeprav přes Prut. Tak se tedy sovětské tanky dostaly do týlu tří armádních sborů německé 6. A a velitelství armádní skupiny ´Dumitrescu s ní ztratilo spojení. Ústup již nemohl nepřátelská vojska zachránit, protože jejich hlavní část byla 80-90 km od Prutu, kdežto sovětská rychlá vojska měla k němu dvakrát až třikrát blíže.
Čtvrtý den operace se vyznačoval tím, že nepřátelská vojska ustupovala před čtyřmi armádami 2. Ukrajinského frontu a před všemi armádami 3. Ukrajinského frontu. Improvizované nepřátelské oddíly se zmocnily přeprav u Leušen, Leova a Falciu a narychlo zde vytvářely předmostní opevnění. Ale to nepříteli nepomohlo. Velitelství obou frontů dělalo všechno, aby uzavřelo vnitřní frontu obklíčení kišiněvského uskupení. 2. Ukrajinský front zasadil silami 27. A, hlavními silami 6. TA a jezdecko-mechanizované skupiny hluboký úder na jih, aby zabezpečil obklíčení a rychle pronikl do centrálních oblastí Rumunska. 3. Ukrajinský front vytvořil mohutnou clonu z jihozápadu a dokončil obklíčení rumunské 3. A v prostoru jihozápadně od Akkermanu. Téhož dne vojska 3. Ukrajinského frontu dosáhla od východu přeprav přes Prut v prostoru od Leušen. Nepřítel kladl na pravém břehu řeky zuřivý odpor vojskům 52. A a 18. tankovému sbotu 2. Ukrajinského frontu. Držel zde ještě ve svých rukou pásmo široké 8-10 km. Tento ´koridor´byl jeho poslední nadějí, neboť se tudy snažil vyvést z obklíčení svou 6. A. Německé operační dokumenty dosvědčují, že velení chtělo stabilizovat hned na jedné, hned na jiné čáře.. Avšak údery sovětských vojsk nutily nepřítele ustupovat z těchto čar a stahovat se na jih a jihozápad (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 239, 240.).
Dne 23. srpna ve 20 hodin 30 minut se velitelství Skupiny armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´) dovědělo o velikých změnách v Rumunsku, o svržení Antoneskovy vlády. Za tři hodiny nato bylo přijato Hitlerem schválené rozhodnutí, že je nutno ´co nejkratší cestou ustoupit na karpatská polozakrytá postavení´ (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 13 632, l. 85.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 7.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 8.

Německé jednotky se měly urychleně stáhnout na tzv. "karpatská polozakrytá postavení" ( ženisty jen zčásti vybudovaná opevněná postavení opřená o Karpaty, bez zakrytých betonových pevnůstek,. V podstatě lepší zákopy s pohotovostními kryty proti dělostřelecké palbě). Rozkaz byl však vydán Hitlerem pozdě. Navíc rumunský král dal zastavit své armádě palbu a satelit Rumunsko vystoupil ze svazku OSA. Rudá armáda boj nepřerušila a Němce předešla. Poslechněme si co následovalo, po Hitlerově rozkazu - ustoupit!, cituji:

" Avšak hlavní síly německých armád se k tomu již nedostaly. Dne 23. a 24. srpna dosáhli Prutu sovětští tankisté obou frontů. Jako první dospěla 23. srpna k východnímu břehu řeky v pásmu 3. Ukrajinského frontu 16. mechanizovaná brigáda pod velením plukovníka M. F. Marševa a o něco později 64. mechanizovaná brigáda pod velením plukovníka A. T. Šutova. Obě brigády, které byly součástí 7. mechanizovaného sboru (velitel generálmajor tankových vojsk F. G. Katkov), dosáhly řeky v prostoru Leušen a jižně od něho. Téhož dne se 36. tanková brigáda (velitel plukovník P. S. Žukov) 4. gardového mechanizovaného sboru, jemuž velel generálmajor tankových vojsk V. I. Ždanov, zmocnila přepravy přes Prut severně od Leova (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 612, inv. 81 128, sp. 1, I. 9; f. 607, inv. 382 836, sp. 4, l. 38.). V pásmu 2. Ukrajinského frontu se 24. srpna probily na západní břeh Prutu svazky 18. tankového sboru - 110. tanková brigáda (velitel plukovník I. F. Rešetnikov) a 170. tanková brigáda (velitel plukovník N. P. Čupichin) - a navázaly spojení s tankisty 3. Ukrajinského frontu v prostoru Leova. Tím byl obkličovací kruh 24. srpna uzavřen (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 680, inv. 349 345, sp. 1, I. 6; inv. 216 072, sp. 1, l. 374.).
V obrovském kruhu ( dnes říkáme - kotli - jde spíše o slovo překladatele - má poznámka) se ocitlo pět německých armádních sborů: na východním břehu řeky větší část, na západním menší. Jen zbytky nepřátelských svazků, které nebyly uzavřeny v ´kotli´(jedná se skutečně o překladatelskou záležitost - má poznámka), ustupovaly pod údery vojsk operujících na vnější straně obklíčení. Již navečer dokončila vojska 3. Ukrajinského frontu v přímořské oblasti obklíčení hlavních sil rumunské 3. A. Pokusy německých jednotek, patřících k této armádě, probít se úzkou kosou na západ byly zmařeny. Ráno 24. srpna vylodily lodě Dunajské válečné flotily výsadek v prostoru Žibrijeni. Část lodí vplula do dunajské delty a pustila se proti proudu. Vojska rumunské 3. A složila zbraně.
Koordinovanými údery 2. a 3. Ukrajinského frontu za součinnosti lodí, námořní pěchoty a námořního letectva byla po pěti dnech prolomena obrana Skupiny armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´) a obklíčeny její hlavní síly. Jižní úsek německé fronty byl úplně dezorganizován. Rychlá vojska na vnější frontě obklíčení postoupila asi o 150 km. ve chvíli, kdy se dokončovalo obklíčení nepřítele, byla v prostoru Bacau a Tecuci.
Vojska obou frontů začala ihned, bez přestávky, likvidovat obklíčené nepřátelské uskupení: vojska 3. Ukrajinského frontu na východním břehu Prutu, vojska 2. Ukrajinského frontu na západním břehu. Většina armád 2. Ukrajinského frontu tou dobou dále rychle postupovala na vnější frontě obklíčení směrem na jihozápad a na jih, zatímco 46. A 3. Ukrajinského frontu postupovala ke Galati, Reni a Ismailu - k přepravám na dolním toku Dunaje (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 240.).
V souvislosti s politickými změnami v Rumunsku nařídil 24. srpna hlavní stan vojenským radám frontů a svému představiteli maršálu Sovětského svazu S. K. Timošenkovi pokračovat v útoku na vnější frontě obklíčení a vysvětlovat rumunským vojskům, která přestala klást odpor, že 'Rudá armáda nemůže přerušit vojenské akce dotud, dokud nebudou zlikvidovány německé ozbrojené síly, které setrvávají v Rumunsku'. Hlavní stan dále nařizoval, aby nebyly odzbrojovány ty rumunské útvary a svazky, které se organizovaně vzdají do zajetí a budou ochotny společně bojovat proti německým nebo maďarským vojskům (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 9 493, l. 78-79.). Sovětská vojska rozhořčeně bojovala s obklíčenými Němci ve dnech 25. - 27. srpna na východním břehu Prutu a ve dnech 25. - 29. srpna na jeho západním břehu. Na východním břehu se bránily síly německé 6. A, na západním břehu část sil 8. A a některé jednotky 6. A, které překročily řeku.
Nepřítel, který do 23. srpna kladl organizovaný odpor, ztratil po obklíčení velení. Velitelství německé 6. A uteklo do Karpat a odtamtud nemohlo vojska řídit. Když parlamentář 3. Ukrajinského frontu přibyl na území obsazené německými vojsky s ultimatem ke kapitulaci, nejenže tam nenašel štáb 6. A, ale ani jeho zástupce, který by mohl ultimatum přijmout a nařídit vojskům, aby přestala klást odpor. Němečtí fašističtí okupanti, kteří se octli v 'kotli', se bránili se zuřivostí k smrti odsouzených. Několikrát se pokusili prolomit se z obklíčení (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 241.).
Sovětská vojska zlomila odpor nepřítele svou vytrvalostí a hrdinstvím, vojenským uměním a iniciativou. Na úseku jednoho z praporů 204. gardového pluku 69. gardové střelecké divize 52. A vyšla z lesa skupina německých vojáků s bílým praporem a se zdviženýma rukama. Zdálo se, že se chtějí vzdát do zajetí. Ale velitel praporu kapitán M. A. Čikin nařídil kulometníkům, aby dali pozor. Opatrnost nebyla zbytečná. Když se fašističtí vojáci přiblížili, začali pálit ze samopalů. Odpověděly jim sovětské kulomety. Většina nepřátelských byla zabita, část zajata (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 945, inv. 297 782, sp. 1, I. 57.). Velitel roty 373. střelecké divize 52. A poručík V. J. Smoljakov zpozoroval, že se nepřítel chystá zaútočit na sousední rotu, a upozornil na to jejího velitele. Se svou rotou potají pronikl do týlu nepřítele a znenadání na něho zaútočil. Sovětští vojáci zničili a zajali celkem 156 nepřátelských vojáků a důstojníků (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 1 431, inv. 161 771, sp. 14, I. 281.). Velitel družstva 656. pluku 116. střelecké divize 52. A R. J. Kobelevskij zahradil kulometnou palbou cestu obrněným transportérům, které se snažily probít se z obklíčení. Když jeden transportér zamířil na odvážného kulometčíka a užuž ho měl přejet, opásal se Kobelevskij granáty a vrhl se pod vozidlo. Když sovětské jednotky dorazily k místu boje, našly tam desítky nepřátelských mrtvol (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 1 163, inv. 150 380, sp. 2, I. 12.).
Morálka sovětských vojáků, kteří likvidovali obklíčeného nepřítele, byla tak vysoká, že mnozí ranění se chtěli ještě před úplným uzdravením vrátit ze zdravotnických praporů ke svým útvarům. Tak například 25. srpna z 97 raněných vojáků 50. střelecké divize 52. A jich 63 požádalo, aby se směli vrátit k útvarům, anebo v krajním případě aby nebyli evakuováni do nemocnice (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 906, inv. 202 156, sp. 2, I. 178.).
Ve dnech 25. a 26. srpna se obkličovací kruh na východním břehu stále více svíral. Sovětská pozemní vojska za součinnosti letectva ničila živou sílu nepřítele, který stále ještě kladl odpor. Obsah ultimáta sovětského velení byl několikrát vysílán rozhlasem i silnými reproduktory. Nad nepřátelskými postaveními shodila letadla velké množství letáků s textem ultimáta. K nepříteli byli posíláni němečtí zajatci; mnozí z nich se vraceli zpět a přiváděli s sebou skupiny vojáků. Tak například v noci na 26. srpna bylo z 37. A posláno do prostoru obklíčení 10 zajatců. Čtyři z nich se vrátili a přivedli s sebou 72 vojáků.
Dne 27. srpna k poledni přestala německá fašistická vojska, operující na východ od Prutu, klást odpor. Na západním břehu se nepřítel držel do 29. srpna. Velkým nepřátelským skupinám se podařilo přepravit se tam z východního břehu. Přes všechna opatření, která podniklo velitelství 2. Ukrajinského frontu k vytvoření hustších bojových sestav na vnitřní frontě obklíčení, uniklo z prostoru na jih od Husi mnoho německých útočných skupin s tanky, samohybnými děly a dělostřelectvem, dostalo se do týlu frontu a snažilo se probít přes Karpaty do Maďarska ( popiska u této fotografie, volně uložené na internetu, říká, že se jedná

Obrázek

o tanky Panther V, které jsou někde v Rumunsku, v srpnu 1944, v době JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace). K jejich zničení určil velitel frontu dva střelecké sbory ze zálohy frontu, část svazků 4. GA převedené do zálohy, jeden střelecký sbor 7. GA a 23. tankový sbor generála A. O. Achmanova. Sovětští vojáci, důstojníci a generálové si byli vědomi své vojenské povinnosti a dělali všechno, aby zničili nepřítele, který unikl z obklíčení. Maršál Sovětského svazu Malinovskij ve svých vzpomínkách na JASKO-KIŠINĚVSKOU operaci velmi vysoce hodnotí činnost sovětských vojáků. Píše: ´Byly to opravdu hrdinské činy. Byl jsem nadšen tím, jak se bili naši dělostřelci bez jakékoliv podpory pěchoty. Odvážně se pouštěli do boje s nepřítelem a odráželi jeho útoky (informace pro Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 242, pocházejí z: Vojenno-istoričeskij žurnal, r. 1959, čís. 2, str. 33.). Zbytky skupiny, která unikla z obklíčení - asi 7 000 lidí - se přepravily přes Seret a dostaly se do prostoru Adjud Nonu. Koordinovanými akcemi sovětských vojsk byly dne 4. září zlikvidovány (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 242.).
Ze 24 německých divizí Skupiny armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´) bylo tedy 18 divizí obklíčeno a zničeno. Ani jedné bojové jednotce, ani jednomu svazku německé 6. A se nepodařilo uniknout z obklíčení. Přiznalo to i velitelství Skupiny armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´), když ve svém válečném deníku dne 5. září 1944 napsalo: ´Obklíčené sbory a divize 6. A nutno definitivně považovat za ztracené. Není už žádná naděje, že by se některé svazky probily z obklíčení. Je to největší katastrofa, jakou kdy tato skupina armád prožila ( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 632, l. 235. Ve válečném deníku Skupiny armád Jižní Ukrajina bylo toho dne zapsáno: ´Ztratili jsme 5 sborových štábů /4., 7., 30., 44. a 52. as/... a 18 divizí /9., 15., 62., 79., 106., 161., 257., 258., 282., 294., 302., 306., 320., 335., 370., 376. a 384. pd a 153. výcvikovou polní divizi/.). (historickým podkladem jsou zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 242.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 7.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 9.

Další z východních historických dokumentů nás postupně seznamují s vojensko-politickou situací v Rumunsku a dále pak i v Moldavsku v konci třetí dekády srpna 1944. Cituji:

"Zatímco sovětští vojáci likvidovali obklíčené uskupení, pokračovala vojska operující na vnější frontě obklíčení v útoku. 2. Ukrajinský front zasazoval hlavní úder na levém křídle, na fokšanském směru. Měl za úkol obsadit naftovou oblast Ploješť a postoupit k Bukurešti.
Na pravém křídle frontu měly dvě vševojskové armády a jezdecko-mechanizovaná skupina zdolat východní Karpaty a obsadit Brašov. V pásmu 3. Ukrajinského frontu měla 46. A postupovat z prostoru Galati- Reni jižním směrem po obou stranách Dunaje a dosáhnout bulharsko-rumunské hranice (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 242.).
Sovětská vojska plnila tyto úkoly za mimořádně výhodné operační situace. Nepřítel nebyl již z to klást vážnější odpor. Před frontou sovětských vojsk operovaly jen dvě bojeschopné divize. Zbytky asi pěti divizí, které ustupovaly před středem bojové sestavy, nebyly příliš nebezpečné. Zbývající rumunské divize, vzhledem k politickým změnám v Rumunsku, nejenže nekladly žádný odpor, ale naopak na některých úsecích bojovaly proti Němcům. Hitlerovské velení vytýčilo 25. - 26. srpna svým vojskům naprosto nereálný úkol - obsadit ´prostor Galati-Dunaj, jižně od Bukurešti-Bukurešť-Ploješť-Brašov-Fokšany ( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 632, l. 118.).
Na směru hlavního úderu postoupila vojska 2. Ukrajinského frontu podporována letectvem za pět dní o 190-220 km. Dne 30. srpna pronikly sovětské tankové a střelecké svazky na blízké přístupy k Bukurešti. Na pravém křídle frontu - v těžko schůdných východních Karpatech - postoupily 40. a 7. GA a jezdecko-mechanizovaná skupina o 20-70 km. Vojska 3. Ukrajinského frontu, útočící po obou stranách Dunaje, urazila do večera 30. srpna 140-150 km a dosáhla čáry Horia-Hirsova-Silisti-Constanca.
Dunajská válečná flotila zatím pokračovala v cestě proti proudu Dunaje. Vyloděné výsadky za podpory lodí Dunajské válečné flotily a letectva Černomořského loďstva obsadily Vilkovo, Kiliji, Tilceu, Sulinu, zcela ovládly dolní tok Dunaje, a tak zmařily nepřítelův záměr přemístit své bojové lodě z Černého moře do Dunaje. Poté se hlavní síly flotily soustředil v prostoru Izmailu, Tulcey a Isaccey. Ponorky Černomořského loďstava zaujaly postavení poblíž rumunského pobřeží. Dne 29. srpna vstoupila vojska 3. Ukrajinského frontu a výsadkové jednotky Černomořského loďstva do Constance.
Tak se vyvíjely události na vnější frontě obklíčení ve dnech 25.-29. srpna 1944.
Velké nepřátelské uskupení v prostoru Kišiněva a Jasů bylo tedy obklíčeno a zlikvidováno, prostor mezi Dněstrem a Prutem úplně očištěn a nepřítel na levém břehu Prutu rozdrcen.
Tím bylo dokončeno osvobození Moldavské SSR (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 242, 243.)."

Situace Moldávie v srpnu 1944 očima východní historiografie.

Moldávie bylo po červnu a červenci 1941 připojena k Rumunskému království. Poslechněme si jak si Moldávii v srpnu 1944 opět proměnil SSSR ve svou republiku - Moldavskou SSR. Nejprve vysvětlili východní historikové zvěrstva rumunské Antoneskovy správy a pak sovětský imperialismus dosadil své - sovětské orgány... Cituji:

"Moldavský lid, stejně jako lid ostatních okupovaných oblastí Sovětského svazu, prožil tři chmurná léta fašistického panství. Již v prvních dnech okupace Moldavské SSR ji rumunští okupant zbavili její státní a národní nezávislosti. Sovětské Moldavsko bylo přeměněno v kolonii. Moci se znovu chopili statkáři a kapitalisté. Desetitisíce rolníků byly zbaveny půdy.
Sovchozy a kolchozy v západních oblastech byly zrušeny a ve východních oblastech byly prohlášeny za vlastnictví rumunského státu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 243.).
Okupanti zavedli v Moldavské SSR teroristický režim. Obyvatelstvo honili na nucené práce. Antonesku nabádal své přisluhovače: ´musíte honit lidi do práce karabáčem... Nepřijde-li rolník do práce, přinuťte ho kulkou!´ (historickým podkladem je zde: Istorija Moldavsoj SSR, T. II, str. 315.). V Kišiněvu, Tiraspolu a v jiných městech byly zřízeny koncentrační tábory, v nichž trpěly desetitisíce sovětských občanů. Jen do kišiněvského tábora nahnali fašisté 25 000 lidí. Z nich 3 000 zahynulo hladem a mučením, ostatní byli postříleni nebo odvlečeni do ciziny (historickým podkladem je zde: Istorija Moldavsoj SSR, T. II, str. 314.).
Moldavský lid se nesmířil se svým otrockým postavením. Zahájil osvobozenecký boj, který neustal po celou dobu okupace. Partyzánské hnutí a činnost ilegálních komunistických organizací vyvolávaly bezmezný vztek fašistických vetřelců. Zvláště zběsile si počínali okupanti na jaře a v létě roku 1944, když Rudá armáda začala osvobozovat sovětské Moldavsko. Při ústupu z Moldavska ničili fašisté závody, továrny, školy, divadla, nemocnice, muzea a obytné domy. Města Kišiněv, Orgejev, Bendery, Tiraspol a mnoho vesnic bylo přeměněno v rumiště. Podle oficiálních údajů zničili nebo demolovali okupanti v Moldavské SSR 1 037 průmyslových podniků. Zničili téměř polovinu státního bytového fondu. Přímé škody, jež Moldavsko utrpělo, činily přes 16 miliard rublů. Fašističtí katané ´umučili a zavraždili desetitisíce sovětských lidí. Jen v dubnu 1944... postříleli hitlerovci v Tiraspolu přes dva tisíce lidí. V Rybnici upálili ve vězení stovky sovětských vlastenců... (historickým podkladem je zde: Istorija Moldavsoj SSR, T. II, str. 341.). Zahynulo zde také mnoho rumunských komunistů a antifašistů.
Pracující sovětského Moldavska netrpělivě očekávali příchod Rudé armády. Dne 24. srpna 1944 osvobodila vojska 3. Ukrajinského frontu Kišiněv. Jako první vstoupila do města 89. gardová střelecká divize 5. ÚA ( 5. Úderná armáda, 5. UA). Vojáci praporu, kterému velel kapitán A. I. Bělskij, vztyčili na nejvyšší budově rudý prapor. Dne 27. srpna dozněly na východním břehu Prutu poslední výstřely.
Dělníci, kolchozníci a inteligence radostně uvítali rodnou Rudou armádu. Nastávaly žně. Pracující začali léčit rány, které způsobili okupanti národnímu hospodářství. Hned na jaře, když bylo osvobozeno moldavské území na levém břehu Dněstru, vrátily se z evakuace do Sorok ÚV komunistické strany a vláda Moldavské republiky a začaly zavádět normální život ( čti diktaturu imperiální politiky SSSR - má poznámka). Dne 24. června 1944 vydala Rada lidových komisařů SSSR usnesení o pomoci osvobozeným oblastem Moldavska. ÚV VKS(b) a vláda vyslaly do Moldavska 4 800 stranických a sovětských pracovníků. Stranické a sovětské orgány začaly za pomoci pracujících energicky bojovat za obnovení národního hospodářství (historickým podkladem jsou zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 243.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“