Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 1.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 1.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 1.

Rumunsko v roce 1944.
Mapa východní fronty, kde je jako konečná čára den 19. srpna 1944, čili jen jeden den před

Obrázek

JASKO-KIŠINĚVSKOU operací, která začínala 20. srpna a končila 29. srpna 1944.
V Rumunsku bylo na jaře, ale zvláště pak v létě roku 1944 neskonale hůř, než tomu bylo, když jako satelit Německa začalo bojovat, od 22. června 1941, proti SSSR. Rumunsko bylo silně vydrancováno, neboť nejenže něco stál boj armády na východní frontě, ale v létě roku 1944 se začal projevovat i úbytek pracovních sil. Rumunsko bylo také poznamenáno
bombardováním. Zvláště pak v Ploješti, kde spojenecká letadla útočila na ropná pole a rafinérie. Rozbombardována byla i další průmyslová střediska a železniční uzly. V mnoha průmyslových podnicích se začal projevovat nedostatek surovin a ty byly nuceny zastavit výrobu. Poslechněme si jak konkrétně hodnotí stav Rumunska 1944 východní historiografie:

" Výroba bavlněných tkanin a stávkového zboží se snížila například 4-5krát. Ceny potravin a předměty spotřeby stouply 14krát, zatímco výdělky dělníků a zaměstnanců vzrostly jen 2,75krát. Z této již tak nízké reálné mzdy museli pracující téměř jednu třetinu odvádět fašistickému státu ve formě válečné půjčky a různých daní. Osevní plochy pšenice se zmenšily na polovinu a kukuřice a ječmene na třetinu ( historickým podkladem je zde: N. I. Lebeděv, Rumynija v gody vtoroj mirovoj vojny / Vněšněpolitičeskaja i vnutripolitičeskaja istorija Rumyniji v 1938-1945gg/, Moskva 1961, str. 205.). V létě roku 1944 hodlali Němci z předpokládaných 174 000 vagónů sklizené pšenice zabrat jen pro potřeby svých vojsk 30 000 vagónů ( historickým podkladem je zde: Ústřední archiv Ústavu dějin strany při ÚV RDS, f. 103, inv. čís. 1, arch. jedn. 8460, l. 17.)."

Tak jak se přibližovala východní fronta k hranicím Rumunského království, fašistického státu řízeného generálem Ionem Antoneskem, narůstala chuť nefašistických stran a trpících lidí, něco se stavem státu dělat. Východní historiografie popisuje stav rumunské společnosti a její nespokojenost slovníkem levicových stran z let šedesátých slovy, cituji:

" Útrapy způsobené dobyvačnou válkou rozhořčovaly široké lidové masy, nespokojené s vládnoucí klikou Iona Antoneska a jejími německými fašistickými pány. Svou nespokojenost projevovali pracující různými způsoby: organizovali sabotáže a diverze v podnicích, odmítali dodávat zemědělské výrobky, vyhýbali se vojenské povinnosti, stávkovali a demonstrovali, vytvářeli ozbrojené oddíly pro boj proti vládnoucímu režimu ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 225). I rumunská armáda byla nespokojena s válkou. Část vojáků dezertovala, jiní se úmyslně mrzačili. Stále častěji přebíhali na stranu Rudé armády. Nezřídka se stávalo, že přeběhlíci se aktivně zapojili do boje proti fašismu. Rumunský generální štáb byl nucen 16. července 1944 vydat zvláštní směrnici, v níž nařizoval, aby dopadení zběhové byli před nastoupenou jednotkou zastřeleni a jejich rodiny přísně potrestány ( historickým podkladem je zde: Archív ministerstva obrany RLR, sp. 781, l. 113-114.). Dne 28. července provedlo rumunské velení průzkum v některých vybraných svazcích na frontě. Ukázalo se, že nejen vojáci, ale ani důstojníci ´nechtějí bojovat proti SSSR. Většina velitelů pluků tvrdila, že s jejich jednotkami se nedá počítat´ ( historickým podkladem jsou zde informace z: Vklad Rumyniji v razgrom fašistskoj Germaniji / 23 avgusta 1944 - 9 maja 1945/, Moskva 1959, str. 50.).
Vnitropolitická situace v Rumunsku se natolik přiostřila, že velení německých fašistických vojsk v Rumunsku mělo vážné obavy o osud Antoneskova vojenského fašistického režimu.
Ve válečném deníku ´Skupiny armád Jižní Ukrajina´ ( ´Südukraine´) se 1. srpna 1944 objevilo toto hodnocení situace v zemi a armádě: ´Bojový duch Rumunů stále více upadá... Rumunský lid je válkou unaven a využije každé příležitosti, aby jí zanechal... Vzhledem k neúspěchům v posledním půldruhém roce dostává se / je míněn Antonescu - pozn. rus. vyd./ do stále větší izolace ( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 13 633, l. 3-4.).
Vládnoucí třídy ze strachu před hněvem lidu hledaly východisko z války ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 226).
Na zesílení protiválečných a protifašistických nálad rumunského lidu a armády mělo obrovský vliv prohlášení sovětské vlády z 2. dubna 1944. Dalo nový podnět k rozmachu národně osvobozeneckého hnutí v Rumunsku. Ilegální orgán rumunských vlastenců ´ Svobodné Rumunsko ( Romínia libera) v komentáři k tomuto dokumentu napsal: ´ Nadešla rozhodná chvíle... Déle čekat nelze. Rumunský lid musí vzít svůj osud do svých vlastních rukou a bojovat za vystoupení z války ( historickým podkladem je zde: ´Romínia libera´ z 9. května 1944).
Komunistická strana Rumunska (KSR) byla jedinou stranou v zemi, která od samého počátku války správně hodnotila situaci, předpověděla nevyhnutelnou porážku hitlerovského Německa, zaujala internacionalistický postoj a rozvinula boj za sjednocení lidu proti fašismu a válce a organizovala protifašistické hnutí. Rozhodující část členů strany, řízená z vězení Gheorghem Ghegorghiu-Dejem, začala již od srpna 1943, na rozdíl od kapitulantů z ÚV KSR, s přípravou ozbrojeného povstání. Hlavním předpokladem povstání bylo odstranit z vedení strany kapitulanty a zrádce, vytvořit akční jednotu dělnické třídy, sjednotit nefašistické strany a skupiny pod praporem boje proti Antoneskovu režimu a proti válce, získat pro povstání vlastence v armádě a vytvořit bojové vlastenecké oddíly a zásobit je zbraněmi a střelivem. ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 226).
Dne 4. dubna 1944 byly z vedení strany vyloučeni zrádci a kapitulanti v čele se Štefanem Forisem ( historickým podkladem je zde: Ústřední archiv Ústavu dějin strany při ÚV RDS, f. 1, arch. jedn. 22, skupina III.) a tím byly vytvořeny nezbytné podmínky pro upevnění strany a pro sjednocení protifašistických sil v zemi. Z ilegálních stranických aktivistů bylo vytvořeno prozatímní vedení, které mělo úzké spojení se stranickými funkcionáři uvězněnými v žalářích a koncentračních táborech. Členové vedení začali usilovně realizovat opatření vytyčená v srpnu 1943.
Mimořádný význam pro sjednocování vlasteneckých sil mělo vytvoření Jednotné dělnické fronty (Frontul Unic Muncitoresc). Titel Petrescu a jiní vůdcové sociálně demokratické strany dlouho odmítali návrhy komunistů na akční jednotu. Avšak na jaře roku 1944, když sovětská vojska pronikla do severovýchodního Rumunska, byli pod vlivem situace nuceni přijmout návrhy ÚV Komunistické strany Rumunska. V manifestu, uveřejněném 1. května, vyzvala Jednotná dělnická fronta všechny pracující k boji za svržení Antoneskovy diktatury a k vytvoření vlády složené z představitelů protifašistických stran a organizací, za vyhnání hitlerovských vojsk ze země a poskytnutí pomoci Rudé armádě, k boji za vybudování svobodného demokratického a nezávislého Rumunska (uveřejněno v 'Romínia libera z 26. května 1944).
Když komunisté dosáhli toho, že byla vytvořena Jednotná dělnická fronta, využili všech možností, aby sjednotili pod vedením dělnické třídy všechny národní síly, které měly z těch či oněch důvodů zájem na tom, aby byla svržena Antoneskova klika a Rumunsko vystoupilo z války. V květnu se jim podařilo dosáhnout dohody mezi protihitlerovskou vlasteneckou frontou (Členy protihitlerovské vlastenecké fronty byli kromě komunistů tyto demokratické protifašistické organizace: Rolnická fronta /Frontul Plugarilor/ - masová politická organizace rumunského pracujícího rolnictva, Svaz vlastenců /Uniunea Patritilor/ - masová demokratická organizace inteligence, Madosz - demokratická organizace maďarských pracujících v Rumunsku, Rolnická socialistická strana a některé místní organizace Sociálně demokratické strany.) a skupinou Gheorghea Tatareská, představující onu část rumunské buržoazie, která byla poškozena německými monopoly. Na jaře navázali komunisté spojení s vlasteneckými důstojníky, kteří hledali cestu k záchraně Rumunska před národní katastrofou a v Komunistické straně Rumunska viděli důslednou a rozhodující sílu, schopnou zachránit národ (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 226 a 227)."

Zde u Rumunska se stalo něco podobného, jako se stalo v Itálii, že král byl součástí protinacistické ( protifašistické, jak říká východní historografie - má poznámka) koalice v zemi a vládl pak ještě nějakou dobu po 2. světové válce. Tedy když KSR vytvářela protinacistickou koalici přibrala i krále Michala I, který pak 1. srpna vyhlásil vystoupení Rumunska z války. Poslechněme si jak těžko se srovnávala východní historiografie s monarchistickým pojetím rumunských dějin v červenci, srpnu až do konce války, cituji:

"Komunisté začali zároveň vyjednávat s králem (Michal I.) a dvorními kruhy o společném vystoupení proti Antoneskově klice. K tomuto na první pohled nezvyklému kroku došlo proto, že král a jeho věrní se chtěli dohodnout s komunisty proto, aby za jejich pomoci vyměnili Antoneskovu vládu, vyhnuli se tak odpovědnosti za to, že země byla zavlečena do války proti SSSR, a nasadili si masku zachránců národa. Komunisté tehdy uznali, že bude užitečné a nutné získat krále a dvorní kruhy pro svržení fašistické vlády (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 227).
Velké úspěchy, kterých dosáhla KSR při sjednocování národních sil na jaře 1944, umožnily zabývat se ozbrojeným povstáním již zcela prakticky. V noci na 14. června byla z podnětu komunistické strany svolána do ilegálních místností ÚV KSR porada zástupců komunistů, vlasteneckých důstojníků a dvorních kruhů (historickým podkladem je zde: Lectii in ajutorul celor care studiaza istoria P. M. R., Bucuresti 1960, pag. 458.).
Představitelé dvorních kruhů na poradě navrhli, aby Antonescu byl vystřídán jiným protihitlerovským politikem - Ionem Gigurtem - a na nejdůležitější ministerská křesla aby byly dosazeny osoby z králova okolí. K provedení takových změn by však musel dát souhlas Hitler. Nová vláda, pokračujíc ve válce na straně Německa, měla pak za zády Gigurta podniknout kroky k uzavření míru. To byl plán palácového převratu, zcela odtržený od skutečné situace a vypočítaný na zachování moci protilidových sil (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 227).
Představitel Komunistické strany Rumunska poukázal na to, že tento plán je absolutně neudržitelný. Jako protinávrh předložili komunisté plán ozbrojeného povstání, jehož cílem by bylo svrhnout vojenskou fašistickou diktaturu, vystoupit z války a obrátit zbraně proti Německu. Porada schválila plán komunistů, který odpovídal situaci a byl podložen přesvědčivými argumenty. Byl ustaven vojenský výbor, který měl plán důkladně propracovat a připravit vojenské jednotky k povstání. Vedoucí postavení v tomto výboru měl plukovník Dumithru Damaceanu, náčelník štábu bukurešťské vojenské posádky. Na žádost dvorních kruhů byl do výboru přijat i reakční generál Gheorghe Mihail, opozičně naladěný vůči Antoneskovi (Komunistická strana Rumunska, která řídila práci vojenského výboru, fakticky nepřipustila Mihaila k činnosti, protože byl proti tomu, aby se zbraně obrátily proti Německu. (Historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 227)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 1.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 2.

Celá tajná porada skončila a její účastníci se rozešli. Za několik dní po poradě došlo k sjednocení několika stran. Poslechněme si, co o tom říkají východní historické prameny, cituji:

"Dne 20. června 1944 podepsali představitelé komunistické, sociálně demokratické, národně selské a národně liberální strany dohodu o vytvoření Národně demokratického bloku (Blocul National Democrat). / Vůdcové buržoazně statkářských stran souhlasili s podmínkou, že do tohoto bloku nebudou přijaty jiné strany z protihitlerovské vlastenecké fronty. Komunisté si vymínili právo udržovat spojení se stranami a organizacemi, které nevstoupily do Národně demokratického bloku./. Základem společných akcí těchto čtyř stran byly tyto požadavky: Okamžité uzavření příměří, vystoupení z války po boku Německa a přechod na stranu protifašistické koalice, vyhnání okupantů, obnovení národní nezávislosti a svrchovanosti, svržení Antoneskovy diktatury a nastolení demokratického zřízení ('Romínia libera' z 10. srpna 1944.). Avšak po vytvoření Národně demokratického bloku vůdcové národně selské a národně liberální strany Iuliu Maniu a Dinu Bratianu v podstatě sabotovali schválenou platformu a dále udržovali spojení s Antoneskem. Není proto divu, že předáci buržoazně statkářských stran nebyli zapojeni do přípravy ozbrojeného povstání (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 227 a 228.)."

Cesta Rumunska k vystoupení z područí Německa nebyla vůbec jednoduchá. Komunisti si připisují velké zásluhy. Vliv západu zde byl a jak si mnozí vzpomenou, tak na jiném místě, včetně příprav Operace OVERLORD, je z historie řečeno, že Churchill chtěl přijít z Řecka ( myšlenku prosazoval především v roce 1943). Chtěl, aby spojenecké jednotky přišli od Řecka a do Německa se pak dostávaly přes Rakousko. Čili tzv. "Balkánskou cestou", která by pomohla, aby nejen Řecko, ale i další státy Balkánského poloostrova nezůstaly v moci, či "vlivu Stalina". Američané však vždy nesouhlasili a prosadili cestu přes západ Evropy - Operaci OVERLORD - vylodění v Normandii. Východní historiografie k tématu napsala, cituji:

"Když Komunistická strana Rumunska sjednocovala národ pod praporem boje proti fašismu, nedělala si žádné iluze o skutečných cílech buržoazně statkářských stran a dvorních kruhů. Věděla, že buržoazie, statkáři, král a jeho okolí chtějí svou účastí na svržení fašistické vlády zachránit svou moc a svá privilegia a že přitom spoléhají na ´ balkánskou variantu ´, to jest na okupaci Rumunska angloamerickými vojsky. Přesto však komunisté navázali dočasné styky se stranami vládnoucích tříd, neboť si uvědomovali, že k vyřešení hlavního úkolu dané chvíle - svržení vojenské fašistické diktatury a vystoupení z války po boku Německa - je nutné sjednotit všechny síly v zemi (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 228.)."

Partyzánské hnutí v Rumunsku, přiblížení RA.
Tak jak se k Rumunsku přibližovala východní fronta, začalo se aktivizovat i partyzánské hnutí v zemi. Reakce postupně se v protifašistické koalici spojujících stran a krále Michala I. byla - partyzány podporovat, vyzbrojovat a rozšiřovat. Protože historické okamžiku z jara a léta roku 1944 ukazujeme z východu, od komunistů, je jasné, že ti si připsali většinu zásluh a nezapomněli se ani pochválit. Vždyť psali přece především o sobě a jen trochu o těch "buržoazních statistech". Historické prameny východu o partyzánech v Rumunsku poznamenávají, cituji:

" Velmi důležitou stránkou činnosti Komunistické strany na jaře a v létě roku 1944 bylo rozvíjení partyzánského boje, vytváření bojových vlasteneckých oddílů a jejich příprava k ozbrojenému povstání. V prostoru mezi městy Ploješť a Fagaras operovala skupina ´Karpaty´.
V červnu-srpnu provedla několik operací: kromě jiného zničila 16 železničních souprav s benzínovými cisternami. Oddíly a skupiny partyzánů bojovaly ve Vrančských horách, v Oltenii, Banátu, v Marmaroši a v dunajské deltě. Z usnesení ÚV Komunistické strany Rumunska se začaly na jaře roku 1944 vytvářet ve městech bojové vlastenecké oddíly, které se měly stát jádrem ozbrojených sil povstání. Takové oddíly se formovaly v Bukurešti, Ploješti, Constanci, Turnu Severinu a v jiných městech a obcích. Jen v Bukurešti se jejich počet zvýšil od 20. června do 23. srpna na 50. V některých rumunských oblastech byly vytvořeny pro bojové vlastenecké oddíly sklady zbraní a střeliva. Vlastenci mařili automobilovou dopravu, organizovali záškodnické akce v garážích a na silnicích, narušovali spojení mezi německými fašistickými institucemi atd. ( historickým podkladem je zde: Vklad Rumynii v razgrom fašistskoj Germanii, str. 33, 34.).
Avšak vzmáhajícímu se protifašistickému hnutí v Rumunsku překážely stále ještě dosti silné nepřátelské síly. Antoneskovu kliku, přestože se velmi rychle dostávala do politické izolace, podporovala ještě na jaře roku 1944 jistá část buržoazie, statkářů a vojenských kruhů. Polovičaté, kolísavé stanovisko národně selské a národně liberální strany, krále a jeho okolí pomáhalo fašistické vládě držet moc ve svých rukou. Avšak Antoneska podporovala hlavně německá fašistická vojska - ´Skupina armád Jižní Ukrajina ( ´Südukraine´), útvary a svazky rozmístěné v Bukurešti, Constanci a jiných městech. Proto se Antoneskova klika domnívala, že si může dovolit odmítnout jednání o příměří na základě šesti podmínek, které navrhla sovětská vláda 12. dubna 1944 (12. dubna 1944 odmítl Antonesku nabídku Stalina na příměří za podmínek obnovení hranic z roku 1940, vypovězení spojenectví s Německem a volný pohyb spojeneckých armád na rumunském území - má poznámka). Toto rozhodnutí oddálilo pád fašistického režimu v Rumunsku jen na krátký čas.
Sovětské velení nevědělo o připravovaném ozbrojeném povstání v Rumunsku. Avšak příznivá situace na sovětsko-německé frontě mu dovolovala, aby si vytklo jako nejbližší úkol rozdrtit německá a rumunská vojska a vyřadit Rumunsko z války (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 228.)."

Rozložení sil a plánování JASKO-KIŠINĚVSKÉ operace.
V době kdy docházelo v posunech politické a vojenské situace v Rumunsku. V době kdy Rumuni připravovali povstání. Tedy někde na jaře roku 1944, připravovala i STAVKA své plány na letní a podzimní útočné operace roku s cílem osvobodit sovětská území a zaútočit směrem na Německo. Jednou z pokračovacích útočných operací, bude-li se dobře vyvíjet Operace BAGRATION, měla být operace s cílem vpadnout do fašistického Rumunska. Poslechněme si východní historiografii, jak se dívala, po letech ( psáno koncem 50tých a na začátku 60tých let i s tehdejším slovníkem), na směr útoku do Rumunska, cituji:

" Plán letních a podzimních operací roku 1944, vypracovaný sovětským vrchním velením ( což byla ona řečená STAVKA - má poznámka) byl splněn víc než úspěšně. Vojska pěti sovětských frontů, útočících v červnu-červenci v Bělorusku a v západních oblastech Ukrajiny, probila se na začátku srpna k hranicím Východního Pruska a k Visle; za půldruhého měsíce urazila na 400-600 km. Potřebovala však delší přestávku, aby bylo možno přisunout týlová zařízení a připravit nové strategické operace na varšavsko-berlínském směru. K tomu bylo zapotřebí, jak ukazovaly zkušenosti, tří-čtyř měsíců. Na pokyn hlavního stanu přešly fronty koncem srpna do obrany.
Nešlo však jen o čas, nezbytný k přípravě nových operací. Před zahájením útoku na varšavsko-berlínském směru bylo třeba především rozdrtit velké uskupení německých fašistických vojsk na severozápadním a jihozápadním bojišti, kde linie fronty značně zabíhala na sovětskou stranu. A tady v červenci, kdy byla v plném proudu běloruská operace a začínala lvovsko-sandomierzská, přešel 2. a 3. Pobaltský front do útoku proti nepřátelské ´Skupině armád Sever´ ( ´Nord´) a společně s 1. Pobaltským frontem začal osvobozovat pobaltské sovětské republiky. Tehdy se také hlavní stan rozhodl připravit útok proti ´Skupině armád Jižní Ukrajina / Südukraine/ ( tedy plánovat JASKO-KIŠINĚVSKou operaci začala STAVKA až v červenci 1944 - má poznámka).
Na jihozápadním bojišti byla vojska 2. a 3. Ukrajinského frontu, která pronikla na přístupy k Jasům a Kišiněvu, přes tři měsíce v obraně. Rozdrcení nepřítele na Krymu pronikavě změnilo podmínky činnosti sovětského loďstva v západní části Černého moře a na přístupech k rumunským a bulharským přístavům. Úspěchy Rudé armády na středním úseku sovětsko-německé fronty velmi ovlivnily situaci ´Skupiny armád Jižní Ukrajina´, která se bránila v Rumunsku a v sovětském Moldavsku. Německé velení bylo nuceno přesunout z této skupiny armád na střední úsek fronty 12 divizí z toho 6 tankových a jednu motorizovanou. ´Skupina armád Severní Ukrajina´ ( ´Nordukraine´), která utrpěla v druhé polovině července velké ztráty, nemohla ´Skupině armád Jižní Ukrajina´ pomoci. Kromě toho, když vojska 1. Ukrajinského frontu pronikla jihozápadně od Lvova do předhoří Karpat a když se utvořil 4. Ukrajinský front, zlepšila se operačně strategická situace 2. a 3. Ukrajinského frontu. 15 nepřátelských divizí, které operovaly proti levému křídlu 1. Ukrajinského frontu a proti 4. Ukrajinskému frontu, bylo zablokováno v Karpatech. Naskytla se možnost koordinovat akce 4. a 2. Ukrajinského frontu a společně překonat karpatský masív. Na Slovensku, v týlu německých vojsk, zrálo všelidové protifašistické povstání. Lid Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny čekal každým dnem na příchod Rudé armády.
Na začátku útoku sovětských vojsk u Jasů a Kišiněva měla fronta tvar oblouku, který zabíhal do sovětských postavení. Počátkem srpna 1944 vybudovali Němci hlubokou obranu se silně opevněnými objekty. Taktické pásmo obrany se skládalo ze dvou pásem. Mezi řekami Seretem a Prutem bylo toto pásmo hluboké 8-15 km a místy až 19 km. Za ním, ve vzdálenosti 15-20 km od předního okraje, se táhlo po hřebenu Obcina Mare třetí pásmo obrany, takzvané postavení ´ Traian´. V prostoru Benderů, před dněsterským předmostím 3. Ukrajinského frontu, bylo taktické pásmo nepřátelské obrany, rovněž složené ze dvou pásem. Bylo hluboké 8-12 km (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 228, 229.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 1.

Příspěvek od michan »

Rumunsko 1944. JASKO-KIŠINĚVSKÁ operace. Č 3.

Mimo řečená dvě obraná pásma (řečená v Č 2. na konci), vybudovali Němci již předtím dvě hlavní čáry obrany. Východní historiografie nám o tom říká, cituji:

" V operační hloubce, na západních březích Prutu a Seretu, vybudoval nepřítel dvě hlavní čáry obrany (čára na Prutu se nazývala postavení 'Ferdinand') a několik mezilehlých postavení. Zvláštní význam přikládal nepřítel obranné čáře na Seretu, na úseku Adjud Nou-Dunaj. Bylo to klíčové postavení, které chránilo Fochšanskou bránu (Fokšanská brána - velmi příhodný rovinný průchod mezi východními Karpaty a dolním tokem Dunaje, kudy vedou cesty z jižní Ukrajiny do Podunajské nížiny. Průchod je dlouhý 100 km /od města Tecuci do Buzáu/ a široký 80 km). Téměř všechna města, mezi nimi Jasy, Kišiněv, Roman, Bacáu, Tirgu Frumos, Fokšany, byla silně opevněna.

Německo-rumunské síly v JASKO-KIŠINĚVSKÉ operaci.
'Skupina armád Jižní Ukrajina /'Südukraine'/, která se zde bránila pod velením generálplukovníka Friessnera, se skládala ze dvou armádních skupin - 'Wöhler' a 'Dumitrescu'. K armádní skupině 'Wohler' patřila německá 8. A a rumunská 4. A a 17. samostatný německý sbor, které zaujímaly obranu na úseku dlouhém 270 km od Strazy k Prutu. Skupinu tvořilo 14 rumunských a 7 německých divizí a 4 rumunské brigády. Dvě třetiny těchto sil byly rozmístěny mezi Seretem a Prutem. Armádní skupina 'Dumitrescu', složená z německé 6. A a rumunské 3. A, se bránila na úseku dlouhém 310 km, mezi Prutem a Černým mořem. Měla 24 divizí a jednu brigádu, z nichž 7 divizí a 1 brigáda byly rumunské. Jedna divize skupiny 'Dumitrescu' stála v Constanci a boje se nezúčastnila. Skupina armád 'Jižní Ukrajina' /'Südukraine'/ měla v záloze jednu německou a jednu rumunskou divizi. Skupinu armád 'Jižní Ukrajina' podporoval německý letecký sbor 4. letecké armády a rumunský letecký sbor. Skupina armád 'Jižní Ukrajina' /'Südukraine'/ měla celkem 47 divizí, z toho 3 tankové a 1 motorizovanou, a 5 pěších brigád (historickým podkladem je zde: Sbornik materialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, vyš. červertyj, str. 132 - 137.).
Stav bojových jednotek německo-rumunských vojsk činil 643 000 mužů. Skupina armád 'Jižní Ukrajina' měla 7 618 děl a minometů ráže 75 mm a větší (kromě raketometů a protiletadlových děl), 404 tanků a SHD a 810 letadel (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 708.)."

V Rumunsku, které si již v roce 1940, 41 pozvalo německou armádu do země ( aby předešlo zásahu SSSR, které toužilo po Besarábii - má poznámka), se nashromáždily i další jednotky, které nepatřily ke "Skupině armád Jižní Ukrajina" ( " Südukraine"), ale k vnitřnímu aparátu Třetí říše a Kriegsmarine. Východní historiografie pojmenovala německé jednotky a napsala , kam patřily, cituji:

" Navíc byla na území Rumunska vojska, která nebyla součástí skupiny armád. Byly to německé policejní jednotky, vojska SS, jednotky protiletecké obrany a námořní pěchoty, celkem asi 57 000 lidí ( historickým pramenem je zde: Vklad Ruminiji v razgrom fašistskoj Germanii, str. 28.), a rumunská 1. A, složená ze 4 pěších divizí. Této armádě podléhala výcviková střediska nováčků, vojenská učiliště, četnictvo a pohraničníci. Vojska v Bukurešti byla podřízena vojenskému posádkovému velitelství a k rumunské 1. A nepatřila
´Skupina armád Jižní Ukrajina´ ( ´Südukraine´) byla operačně členěna do jednoho sledu. V nejdále vysunuté části oblouku bojovala německá 6. A, k níž patřila jen jedna rumunská divize. Po levé straně této armády se bránila armádní skupina ´Wohler´, v níž převládaly rumunské divize; skupina chránila důležitý operační směr - fokšanský. Po pravé straně německé 6. A, při dolním toku Dněstru a za Dněsterským limanem, se bránila rumunská 3. A, v níž byla z 8mi divizí a brigád jen jedna německá divize. To, že 14 německých divizí bylo rozmístěno u vrcholu frontového oblouku, svědčilo o tom, že nepřítel přikládal velký význam kišiněvskému směru. Německé velení se domnívalo, že bude-li mít nejsilnější německou 6. A na směru eventuálního úderu 3. Ukrajinského frontu na Kišiněv a rozmístí-li zálohy za křídly 6. A, dokáže odrazit nejen tento úder, ale i úder 2. Ukrajinského frontu, bude-li podniknut z prostoru severně od Jasů. Dosti husté bojové sestavy vojsk vytvořil nepřítel i před sovětským předmostím jižně od Tiraspolu, protože očekával úder i zde.
Německé velení vědělo o vzrůstající nespokojenosti v rumunské armádě, vyvolané porážkami a přezíravým postojem Němců k Rumunům, o sílící národnostní nevraživosti mezi nimi a o stupňujících se obavách rumunských vojáků o osud své vlasti a svých rodin. Protože nedůvěřovalo rumunským vojákům, promíchávalo rumunské svazky ( zejména ve skupině ´Wohler´) s německými, zařazovalo německé divize do rumunských sborů, podřizovalo rumunské sbory velitelům sborů německých. Takové promíchávání německých a rumunských svazků a takováto organizace velení měly být ´pro Rumuny jakousi korzetovou kosticí´, jak povýšenecky prohlásil jeden zajatý hitlerovský generál.
Třebaže ´Skupina armád Jižní Ukrajina´ ( ´Südukraine´), opírajíce se svým levým křídlem o těžko schůdné Karpaty a pravým křídlem o Černé moře, zaujímala postavení příznivé pro obranu, ukázalo se, že rozmístění značné a bojeschopnější části vojsk ve vrcholu frontového oblouku není pro německo-rumunskou obranu výhodné. Divize, které zde stály, byly z obou stran obchváceny vojsky 2. a 3. Ukrajinského frontu. Navíc na křídlech nepřátelských uskupení, rozmístěného na vrcholu oblouku, zaujímala obranu méně bojeschopná vojska. Toho sovětské velení využilo ( něco jako protiútok u Stalingradu, tam také RA provedla útok na křídla, kde stála rumunská a italská vojska... - má poznámka). (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 230.)."

Sovětské síly v JASKO-KIŠINĚVSKÉ operaci, jejich složení a cíle.
Sovětský 2. Ukrajinský front, byl složený ze 6 vševojskových a 1 TA a 1. Letecké armády a ze 3 samostatných sborů - tankového, mechanizovaného a jezdeckého Zaujímal před zahájením ofenzívy obranu na frontě dlouhé 330 km, v oblasti od Krasnoilska k Dubossarům.
Východní historiografie dál pokračuje, cituji: " Před zahájením útoku byla levá hranice 2. Ukrajinského frontu posunuta na severovýchod a probíhala přes Orgejev, Kotu-Morej.
Proti němu stálo 27 divizí a 4 brigády nepřítele
3. Ukrajinský front, který měl 4 vševojskové a 1 Leteckou armádu a 1 mechanizovaný sbor, se bránil na frontě dlouhé 210 km - od Dubossar k Černému moři. Proti němu stálo 18 nepřátelských divizí a 1. brigáda.
Vnější křídla frontů zabezpečovala ze severovýchodu vojska 4. Ukrajinského frontu a z jihovýchodu lodě a letectvo Černomořského loďstva.
2. a 3. Ukrajinský front měly celkem 90 divizí ( z toho 3 jezdecké), 1 motostřeleckou brigádu a 2 brigády námořní pěchoty, 3 opevněné prostory, 6 tankových a mechanizovaných sborů, mnoho dělostřeleckých, ženijních a jiných speciálních svazků a útvarů. K 2. Ukrajinskému frontu patřila kromě toho rumunská 1. dobrovolnická pěší divize ´Tudor Vladimirescu´ a jugoslávská brigáda. 2. a 3. Ukrajinský front měly celkem 16 079 děl a minometů ráže 76 mm a větší ( bez protiletadlových děl), 1 404 tanků a SHD a 1 759 letadel ( bez námořního letectva. Oba fronty měly dohromady 929 000 bojovníků (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 708).
Situace ve vzdušném prostoru byla pro 2. a 3. Ukrajinský front příznivá. Sovětské letectvo mělo víc než 2,5násobnou převahu nad německým. Letecké armády frontů prováděly v červenci-srpnu hlavně průzkum nepřátelských postavení. Činnost nepřátelského letectva se tehdy omezovala jen na průzkum postavení sovětských vojsk a jejich komunikací. Letiště obou nepřátelských sborů byla hlavně v prostoru mezi řekami Prut a Seret.
Rovněž situace na moři byla příznivá pro sovětské loďstvo. Když byl nepřítel vyhnán z Krymu a Oděsy, mohlo jeho loďstvo kotvit jen v rumunských a bulharských přístavech. Hlavní základnu mělo v Constanci. Přestože nepřítel neměl nijak zvlášť početné válečné loďstvo, znemožňovaly jeho minové zátarasy akce sovětského loďstva u nepřátelských břehů. Sovětské hladinové lodě měly základny v Oděse, v přístavech na Krymu a na kavkazském pobřeží. Několik ponorek mělo svá postavení u rumunského a bulharského pobřeží.
V červenci 1944 byli velitelé 2. a 3. Ukrajinského frontu povoláni do hlavního stanu. Po jejich zprávách o chystaném útoku v sovětském Moldavsku a v Rumunsku byl schválen plán operace. Tento plán operace je vyložen ve směrnici hlavního stanu vrchního velení z 2. srpna 1944 (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, str. 47-48.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“