Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 13.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 13.

Příspěvek od michan »

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 13.
Mapa Varšavského povstání, na které je vidět ovládaná území AK na počátku, k 4. srpnu

Obrázek

1944 - označená červeně. Stejně tak jsou vidět útoky Němců. Zeleně je pak označeno území v době kapitulace, 2. října 1944.
Je jisté, že ve Varšavě i 18. srpna 1944 umírali na ulicích, v kanálech, ale i jenom třeba v jednotlivých domech civilisté. V bojových akcích pak vojáci AK, ale s nimi i nemnoho komunistů a pár levicově smýšlejících lidí, v řečené době, vojáci varšavského povstání. Bylo málo zbraní, začala chybět voda, začali se citelně zmenšovat zásoby jídla, když na některých místech ho již bylo více než citelně málo. Poslechněme si ke stejnému datu 18. a pak až do konce září a počátek října západní historiografii. Poté si dáme celkový pohled východní historiografie též od 1. srpna do konce září a na začátek října 1944. Pokračovat potom budeme dál děním na Východní frontě..
Nejprve pokračování západní historie,cituji:
"Výbor národního osvobození (Polský výbor národního osvobození - PKWN - Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego), ovládaný komunisty vyhlásil 18. srpna 1944 Lublin za dočasné hlavní město Polska. Ve Varšavě bojovali povstalci s čím dále zoufalejším odhodláním - proti početným německým posilám, a bez sovětské pomoci. Téhož dne telegrafoval Churchill Rooseveltovi: ´ Sovětské odmítnutí povolit americkým letadlům přísun pomoci hrdinným povstalcům ve Varšavě spolu s naprostým zanedbáním leteckých dodávek materiálu z jejich strany, ačkoli by to vyžadovalo překonání vzdálenosti pouhých několika desítek kilometrů, je záležitost hlubokého a dalekosáhlého významu. Dojde-li po triumfálním vítězství Němců ve Varšavě - což je téměř jisté - k nevybíravému krveprolití, všechny důsledky, jež z toho vyplynou, budou skutečně nedozírné.´
Britové a Američané nadále odesílali Varšavě pomoc z jižní Itálie, avšak ze 182 nasazených letounů se jich 35 nevrátilo. Stalin odmítl vyhovět všem žádostem, aby těmto letounům povolil přistávat na sovětských polních letištích v oblasti východně od Varšavy ( historickým podkladem je zde: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert a pro ostatní jsou to informace od: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.).
Uplynulo dalších pět dní a situace ve Varšavě se nijak nelepšila, naopak se stále více zhoršovala a Poláci úpěnlivě prosili o každou tunu shozu, která pro ně znamenala den života a boje v povstání. Cituji:
Ve stejný den, kdy Rumunsko vyhlásilo válku Třetí říši ( stalo se tak 25. srpna 1944) se ve Varšavě stále i po 25ti dnech bojovalo, Stalin vytrvale odmítal povolit britským a americkým letadlům používat sovětská polní letiště, což by umožnilo posílit poskytování slábnoucí Spojenců. Churchill odeslal 25. srpna Stalinovi téměř zoufalý telegram následujícího znění: ´ Nepokoušíme si dělat názor na osoby, jež podnítily toto povstání, k němuž ovšem rozhodně opakovaně vyzýval moskevský rozhlas. Naše sympatie však patří ´téměř bezbranným lidem´, které jejich přesvědčení vedlo k tomu, že začali útočit na německá děla, německé tanky a německá letadla. Nemůžeme uvěřit, že Hitlerovy krutosti skončí s jejich odporem. Naopak nám připadá pravděpodobné, že potom teprve propuknou plnou silou. Masakr, k němuž dochází ve Varšavě se při setkání nás všech po skončení války určitě stane velkou nepříjemností. Proto navrhujeme vyslání letadel, pokud to ovšem výslovně nezakážete.´
Churchill napsal Rooseveltovi, že kdyby Stalin neodpověděl, měli bychom to podle mého názoru zkusit a počkat, co se stane´. Britská a americká letadla by letěla bez Stalinova svolení. ´Neumím si představit´, dodal Churchill, ´že by s nimi zacházel špatně nebo je zadržel.´
Roosevelt však Churchillovu nabídku odmítl. Jedním z důvodů, proč byl proti, jak napsal britskému ministerskému předsedovi 26. srpna, bylo Stalinovo´konečné odmítnutí´ poskytnout povolení k používání sovětských letišť spojeneckými letadly usilujícími o shazování materiální pomoci Varšavě. Dalším důvodem se staly ´současné americké rozhovory´ se Sovětským svazem o budoucím využívání sovětských leteckých základen na Sibiři americkými bombardovacími letouny k náletům na Japonsko. ´Nepovažuji z hlediska dlouhodobých všeobecných válečných vyhlídek za prospěšné´dodal na vysvětlení americký president, ´abych se připojil k vámi navrhovanému poselství strýci Joeovi.´
Tak kvůli pomoci Varšavě došlo k narušení anglo-americké jednoty a Británie by zůstala sama, kdyby chtěla podniknout krok, který by velice rozčílil Sovětský svaz.
V Londýně a ve Washingtonu vešlo 28. srpna ve známost, že Rudá armáda při postupu přes polské území zatýká přední představitele Armiji Krajowej. Následujícího dne vydala britská a americká vláda veřejné prohlášení, v němž se pravilo, že Armija Krajowa je ´odpovědnou válčící sílou´.
Budoucnost Polska se tedy stala základní příčinou sváru mezi Spojenci.
(zde je mapa území

Obrázek

, které k 1. září 1944 ovládalo ještě AK.)
Ve Varšavě byli povstalci dne 2. září 1944, po měsíci bojů, donuceni vyklidit svá postavení ve Starém Městě a museli sestoupit do podzemního labyrintu kanalizace. V vesnici Majorat ležící severovýchodně od hlavního města povraždili Němci toho dne více než 500 místních obyvatel včetně žen, dětí a starců.
Přestože polští povstalci museli ve Varšavě vyklidit Staré Město, Churchill nadále doufal, že bude s to shazovat z letadel více materiálu na ta předměstí polského hlavního města, v nichž se obránci ještě drželi - Zolibórz, Solec a Czerniaków. Proto odeslal 4. září dva telegramy - jeden Rooseveltovi a druhý Stalinovi. Materiální pomoc Polákům lze zajistit 'jediným způsobem', uvedl v telegramu adresovaném Rooseveltovi, totiž tím, že ji budou shazovat americké bombardovací letouny, které 'k tomu účelu využijí ruská letiště', a dále naléhal na prezidenta, aby 'schválil provedení této operace vaším letectvem, jež by v případě nutnosti přistávalo na letištích Rusů třeba i bez jejich souhlasu'. V druhém telegramu, jež odeslal Stalinovi 'jménem válečného kabinetu', ministerský předseda prohlásil, že kroky sovětské vlády, jimiž brání v odeslání pomoci Polákům, 'jsou pro nás v zřejmém rozporu s duchem spolupráce mezi spojenci, jemuž vy i my přikládáme jak v přítomnosti, tak do budoucna, takový velký význam.'
Rooseveltova odpověď byla záporná. 'Má kancelář vojenské zpravodajské služby mne informuje,' psal v ní president, 'že bojující Poláci odešli z Varšavy a že Němci už zcela ovládají město.' Roosevelt dále dodal: záležitost pomoci Polákům ve Varšavě tudíž byla nešťastně vyřešena odkladem a operacemi Němců, a proto nyní nemůžeme udělat nic, čím bychom jim pomohli.
Stalin 9. září 1944 konečně povolil vyslání letecké podpory varšavským povstalcům i umožnění jejich poskytování západními spojenci tím, že směli využívat sovětská letiště. V nočních hodinách 13. září 1944 shodila sovětská letadla první dávku pomoci určené Varšavě - šlo o potraviny. Pilotem prvního letounu, který shodil tuto pomoc byl Polák Alexander Danielak.
Rudá armáda, která už předtím obsadila vesnice Miedzylesie, zahájila 14. září postup směrem na sever k varšavskému předměstí Praga, jež leží na opačném břehu Visly proti předměstským čtvrtím, v nichž ještě bojovali povstalci a do nichž chtěl Churchill 10 dnů předtím shazovat ze vzduchu materiální pomoc. Téhož dne přeletěly sovětské letouny v malé výšce nad jedním z nich - nad předměstím Zolibórz - a shodily kontejner obsahující dopis se seznamem míst, na která měla být shozena pomoc. Za osmačtyřicet hodin Sověti shodili dva těžké kulomety, 50 samopalů a 50 000 kusů střeliva.
V době, kdy polští povstalci sváděli poslední hrdinné, avšak beznadějné boje s německými vojáky, se Churchill setkal v Quebeku s prezidentem Rooseveltem. Nejednali o Varšavě, jednali o tom, co připadne které zemi po válce.
Dne 18. září došlo ke dvěma neobvyklým letům nad okupovanou Evropou. Jedním byla operace 107 amerických bombardovacích letounů, jež vzlétly ze základen v Británii, shodily materiál určený povstalcům ve Varšavě a poté se Stalinovým vědomím a souhlasem pokračovaly dále na sovětskou leteckou základnu u Poltavy. Povstalci však v té době už ovládali jen tak malou část města, že téměř 1 000 z 1 284 kontejnerů se zbraněmi, střelivem a dalším materiálem padlo do rukou Němců. Němci však sestřelili pouhé dva americké letouny.
Druhý let byl uskutečněn v rámci 'Operace AMSTERDAM', která měla spojencům zajistit únikovou cestu s využitím malého letiště s travnatým povrchem Tri Duby v oblasti středního Slovenska mezi Zvolenem a Banskou Bystricí, již v té době ovládali partyzáni.
Spojenci měli menší štěstí 19. září, kdy další dva polské prapory překročili ve snaze o navázání kontaktu s povstalci, kteří se ve varšavské čtvrti Czerniakowu nadále bránili zuřivým útokům Němců. K obráncům se však nedalo žádným způsobem proniknout. Generál Berling, který se o to pokoušel - jak řekl 4 dny poté Stalin americkému velvyslanci v Moskvě Averellu Harrimanovi - , 'postupoval v rozporu s názorem Rudé armády'.
Berling byl téměř ihned nato zbaven velení a totéž postihlo rovněž generála Galického, který velel praporům, které překročily Vislu.

Poslední pokus o přísun materiální pomoci shazované ze vzduchu, jež byla určena skupině bojovníků Polského hnutí odporu, kteří se ještě bránili v lesích šestnáct kilometrů západně od Varšavy, učinili spojenci 20. září, kdy z letiště ve Foggii v jižní Itálii vzlétlo 20 bombardovacích letounů, jejichž posádky se skládaly z polských dobrovolníků. Aby se dostaly nad cíl, musely proletět nad Jaderským mořem, přes celé Maďarsko, Slovensko a jižní Polsko. celkem 5 z 20ti letadel bylo sestřeleno. Zbývala tedy už jen jediná cesta: přes Evropu do Sovětského svazu - ta, s níž počítala Operace FRANTIC, Stalin však 2. října zakázal britským a americkým letounům další využívání poltavského letiště k letům na podporu Varšavského povstání.
Pouze ve Varšavě válečná štěstěna přála Němcům. Němci 23. září ovládli celý levý břeh Visly a následujícího dne zahájili likvidaci posledních větších ohnisek organizovaného odporu na předměstích Mokotów a Zolibórz. Toho dne také spojenci provedli jeden z posledních shozů materiálu, poněvadž povstalci se stahovali do sklepů a do kanalizace a tudíž neovládali žádný otevřený prostor, kam by mohla být pomoc shazována. Poslední pomoc shodili tři dny nato; Němci přitom sestřelili nad Dambrowou jednoho polského pilota, jehož vzápětí těžce zraněného zajali, vyslechli a zastřelili. U vesnice Dziekanowa ubili Němci amerického letce, jehož zajali. Nad Varšavu proniklo 306 spojeneckých letounů s polskými, britskými, americkými a jihoafrickými posádkami; 41 z nich Němci sestřelili a nejméně 200 spojeneckých letců položilo život.
(Voják AK, vzdávající se a vystupující z varšavského kanálu viditelně rezignoval. Podobně

Obrázek

hovoří popiska fota ze dne 27. září 1944.)
Ve Varšavě se v odpoledních hodinách 27. září 1944 (zde se zdroj zmýlil, neboť poslední vojáci šli do zajetí 2. a další dny října 1944 - má poznámka) vzdali Němcům poslední povstalci, kteří až do té doby bojovali na předměstí Mokotów. Téhož večera oznámil Hitler telefonicky veliteli německých jednotek ve městě, obergruppenführeru SS Bachovi-Zelewskému, že vůdce udělil jemu a rovněž generálu Dirlewangerovi Rytířský kříž. V průběhu prvních pěti dní po konečné kapitulaci se všichni povstalci, kteří padli do zajetí, stali terčem strašné msty. V průběhu samotných bojů padlo 15 000 bojovníků Polského hnutí odporu a za jejich smrt museli Němci zaplatit 10 000 padlými. V průběhu bestiálních represálií a ještě poté přišlo o život podle odhadu 200 000 civilních osob (zde budou ještě při Bilancování provedeny různé změny a upřesnění. Pro tento popis byl historickým podkladem: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 13.

Příspěvek od michan »

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 14.

V konci posledního článku u historika Gilberta jsem v závorce napsal, že 27. září se poslední povstalci, v předměstí Mokotów vzdali. A že se mě datum nezdá. Zřejmě se jednalo o mé nepochopení, že jsem myslel, že se vzdali poslední povstalci ve Varšavském povstání. Totiž polské poslední historické zdroje hovoří o tom, že jednání o "kapitulaci" nastala až na začátku října 1944. Známé jsou záběry kameramanů, kde až 3. října 1944 kráčejí povstalci beze zbraní do německého zajetí ( já zde, u této popisky fota civilistů a vojáků AK,

Obrázek

kteří kráčeli do zajetí nalezl datum 5. října 1944).
Jednání o kapitulaci byla možná koncem září a začátkem října i proto, že se na východní frontě pro Němce zhoršila situace ( satelitem již nebylo Finsko, Rumunsko, na Slovensku probíhalo SNP atd.) a všude bylo třeba nějakých jednotek. Jednání varšavských povstalců tak byla úspěšná, Němci souhlasili, aby příslušníci Zemské armády, AK, byli považováni za pravidelné vojsko a mohli odejít do zajetí. Jeden ze zdrojů pak dodává, cituji:

" V okamžiku kapitulace Němci opravdu dodrželi slovo, přičemž většina jeho porušení zřejmě byla způsobena neinformovaností. Vojáci AK a hlavní velitel Tadeuzs Bór-Komorowski přešli většinou do zajetí, část se pokusila splynout s civilním obyvatelstvem, které bylo vysídleno ( říkalo se tomu evakuace) a do opuštěného města vkročily speciální ženijní oddíly s rozkazem celé město zničit. Předtím však bylo město vyrabováno a veškeré věci byly posílány do koncentračních táborů, kde je vězni měli roztřídit, a pak byly dále využity v Německu ( historickým podkladem je zde: Historian Museum of the Warsaw Uprising a také: Davis, Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4.)

Bilance a význam Varšavského povstání.
Zde jsem použil i informace z Wikipedie, jakož i dalších zdrojů.
Doba trvání Varšavského povstání se pohybuje mezi čísly 63 až 64 dnů.
Také čísla mrtvých a zraněných mají různou podobu a je opět nutno říkat přibližně. Různé polské prameny říkají čísla - přibližně 10 000 mrtvých, 7 000 pohřešovaných a asi 5 000 zraněných vojáků AK. Ale čísla civilistů, z nichž se jich mnoho vůbec nikdy nepodařilo z rozvalin dostat ( při pádu celých bloků domů po zásahu Karl-Gërat / 600 mm/ a dalších / 355 a 380 mm/) hovoří o 120 až 200 000 mrtvých obětí. V počtu mrtvých ve Varšavském povstání se hovoří nejvíce, že mezi mrtvými bylo velké množství mládeže a dětí a také varšavské inteligence. Již bylo na jiném místě řečeno, že Němci masově vraždili nejen zajatce, ale i děti a ženy a staré lidi a naprosto nezúčastněné civilisty.
Na německé straně se také objevuje mnoho různých čísel. Já použiji, bylo přibližně o něco víc než 7 000 zabitých, 6 tisíc pohřešovaných a asi 9 tisíc bylo raněných. Povstalci Němcům zničili přes 200 tanků a OT. Ale otřesná jsou pak čísla o zničení města Varšavy, která jeden ze zdrojů vyčísluje následovně, cituji:
"Během bojů bylo zničeno asi 25% městské zástavby a po skončení Varšavského povstání na zvláštní rozkaz bylo zničeno dalších 35%. Během obranných bojů v září 1939 bylo zbořeno asi 10 % zástavby a 15 % při povstání ve varšavském ghetu ( v roce 1943 - https://cs.wikipedia.org/wiki/Povst%C3% ... A9m_ghettu ). Na konci války leželo v troskách 85 % zástavby předválečné Varšavy - strašné!
Stejně strašné bylo, že porážka povstání a likvidace Varšavy znamenala kritické oslabení " Podzemního státu" v naprosto nejkritičtější dobu zápasu o to, jak bude vypadat Polsko po válce. AK a Podzemní stát nebyly schopny čelit nástupu komunistů - nástupu komunistické diktatury...!!!
A zdroj pokračuje, cituji:
" Ačkoliv se to komunističtí a sovětští historici snažili popírat, Varšavské povstání mělo nepřehlédnutelný dopad na operace na východní frontě. Němci v bitvě utrpěli nemalé ztráty - podle propočtů Ericha von der Bacha asi 26 000 lidí ( 17 tisíc zabitých a 9 tisíc zraněných) - likvidací povstání byly 63 dnů vázány jejich nemalé síly, ztratili možnost využívat přes Varšavu vedoucí logistické trasy a nemohli ji využít jako pevnost, o níž by se jejich vojska opírala. Statečnost, vytrvalost a houževnatost povstalců udělala na německou stranu dojem, Heinrich Himmler neváhal srovnávat boje o Varšavu s boji o Stalingrad ( historickým podkladem je zde: Davis, Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a Historian Museum of the Warsaw Uprising a Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN.)."


Některé zvláštnosti Varšavského povstání.
Až do současnosti se zachovaly spory o dobu trvání Varšavského povstání. Některé historické podklady říkají, že povstání trvalo 63 dnů a zastavilo je příměří, které bylo sjednáno na 2. října 1944. dalším údajem je 64 dní a jako konec Varšavského povstání je uznáváno podepsání kapitulace dne 3. října 1944. Existuje dokonce však údaj 66 dnů, což je termín, kdy do zajetí šly poslední povstalecké oddíly a kdy byla oficiálně ukončena činnost Podzemního státu Polska a velení AK ve Varšavě.
Další spory se vedly o počet obětí mezi civilním obyvatelstvem. Zde se udává, jako nejpravděpodobnější počet 200 000 zabitých. Číslo 200 tisíc bylo poprvé vysloveno ještě během končícího povstání, prakticky 28. srpna v Lublinu, na tiskové konferenci, kterou pro zahraniční (nutno říci, že i pro západní) tisk zorganizoval komunistický Polský výbor národního osvobození (PKWN). Další čísla se pohybovala mezi 120 až 150 tisíci. Historici Polska připouštějí, že seriozní odhad civilních obětí se může pohybovat mezi 120 - 250 tisíc (historickým podkladem jsou zde informace od: Davis, Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a Historian Museum of the Warsaw Uprising a Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN.).

Varšavské povstání očima východní historiografie.
Od těchto okamžiků si budeme říkat, co po časové ose od 1. srpna 1944 napsala východní bolševická historiografie. Dávejme si pozor jak cynicky některé informace podávají historici východu. Cituji z východních zdrojů:

"Dne 1. srpna zahájila Zemská armáda (AK) povstání ve Varšavě. Téhož dne přibyl do Moskvy předseda polské emigrantské vlády Mikolajczyk. Měl tam jednat s představiteli Polského výboru národního osvobození ( PKWN - Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego) o reorganizaci vlády. Polské reakční kruhy se domnívaly, že časová shoda povstání ve Varšavě a jednání v Moskvě upevní Mikolajczykovy pozice. V londýnské publikaci polských emigrantů 'Polské ozbrojené síly za 2. světové války' se o tom říká: 'Předseda vlády, který v těchto dnech odjel přes Střední východ k jednání do Moskvy, viděl v bojovém úsilí Polska (Zemské armády - pozn. red. rus. vid.) proti Němců pádný argument, jehož mohl využít při jednáních se sovětskou vládou (historickým podkladem je zde: Polskie Sily Zbrojne w drugiej Wojnie Swiatowej, t. III, S. 664.).
Bez ohledu na obrovské politické přesuny k nimž došlo v Polsku do léta roku 1944, požadoval Mikolajczyk při jednáních, aby členové emigrantské vlády dostali v nové vládě 80 procent míst, a trval na tom, aby byla zachována fašistická ústava z roku 1935. Polský výbor národního osvobození nemohl s takovými neodůvodněnými požadavky souhlasit (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 216).
Po vojenskotechnické stránce nebylo povstání připraveno. Povstalci neměli zbraně ani střelivo. Zemská armáda (AK) ve varšavském okruhu měla k 1. srpnu 1944 všeho všudy 16 těžkých a lehkých minometů, 2 protitankové kanóny, 29 protitankových pušek, 47 lehkých a těžkých kulometů, 145 ručních kulometů, 30 ohňometů, 2 629 karabin, 657 kulometů, 3 846 pistolí, 406 protitankových granátů a asi 44 000 ručních granátů (historickým podkladem je zde: A. Borkiewicz, Powstanie Warszawskie 1944, Warszawa 1957, S. 35 - 36.).
Střelivo stačilo tak na dva, tři dny boje. Navíc mnohé ilegální organizace neznaly datum zahájení povstání (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 216).
Výsledkem toho bylo, že na počátku povstání bylo v akci jen 40% sil, jimiž disponovalo ve Varšavě velení Zemské armády (historickým podkladem je zde: Sesja naukowa poświecona wojnie wyzwoleńczej narodu polskiego 1939 - 1945, s. 88.). Proto ani neudivuje, že útok již v prvních hodinách nebyl úspěšný. Povstalci nedokázali zmocnit se velitelských stanovišť v hlavním městě, obsadit nádraží a mosty přes Vislu, takže německé velení mohlo nerušeně přisunout svá vojska (historickým podkladem je zde: Najnowsze dzieje Polski. Materialy i studia, t. I, Warszawa 1957, s. 181.).
Neúspěch prvního dne boje způsobil, že velitelé některých povstaleckých oddílů přestali věřit v úspěch povstání a rozpustili své oddíly nebo je stáhli z města (historickým podkladem je zde: Sesja naukowa poświecona wojnie wyzwoleńczej narodu polskiego 1939 - 1945, s. 88.).
Avšak přes tyto nepříznivé podmínky boj pokračoval. Znovu vzplanul, když se do něho zapojilo varšavské obyvatelstvo. Lid hlavního města a řadoví příslušníci Zemské armády, kteří neznali skutečné cíle organizátorů povstání, statečně bojovali proti hitlerovským okupantům. Spolu s nimi bojovaly i jednotky Lidové armády, přestože jejich velení nebylo informováno o tom, že vedení AK připravuje ozbrojené vystoupení (historickým podkladem je zde: Sesja naukowa poświecona wojnie wyzwoleńczej narodu polskiego 1939 - 1945, s. 88.). Aktivní účast Varšavanů v povstání svědčila o tom, jak hluboce nenáviděl svobodymilovný polský lid fašistické okupanty, jak se chtěl pomstít za strašlivé zločiny, jichž se okupanti dopustili. V boji proti německým vojskům projevili polští vlastenci hromadné hrdinství a obětavost. Dokonce i německé velení musilo v tajné instrukci z 21. srpna 1944 přiznat, že 'povstalci se bijí fanaticky a zuřivě. Naše úspěchy po třech týdnech bojů nejsou příliš veliké, přestože jsme použili spousty moderních zbraní' (historickým podkladem je zde: Najnowsze dzieje Polski, Materialy i studia, t. I, s. 173)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 13.

Příspěvek od michan »

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 15.

Stále si říkáme, v kapitole - Varšavské povstání očima východní historiografie - co o povstání psali východní, bolševičtí historici. Nalezneme zde jak fakta a pravdivá vyjádření, tak naopak nejen zlehčování, polopravdy, ale i vyslovené lži a opovrhování vším co Varšavské povstání přineslo. Jde o zakrytí pravého důvodu - Stalin zakázal pomoci "buržoustům" a jejich přisluhovačům. Neváhal obětovat i boj proti nacistům...! Poslechněme si další popis z pera bolševických historiků, cituji:

" Síly však byly příliš nerovné. Povstalci, kteří neměli těžké zbraně a hlavně žádné bojové zkušenosti, měli velké ztráty. Již v prvních dvou dnech ztratili 2 000 lidí, zatímco hitlerovci ztratili za 27 dní bojů jen 3 860 vojáků a důstojníků ( historickým podkladem je zde: Najnowsze dzieje Polski, Materialy i studia, t. I, s. 181, 189). V druhé polovině srpna se situace povstalců pronikavě zhoršila. Nepřítel, který plnil Hitlerův rozkaz srovnat Varšavu se zemí, barbarsky ničil město (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 216).
Sovětská vláda se dověděla o povstání až po jeho zahájení. Když dostala první zprávy a prozkoumala je, zaujala k této otázce jasné stanovisko. V jejím prohlášení ze 16. srpna 1944, adresovaném anglické vládě se pravilo: ´....varšavská akce je nesmyslným a strašlivým dobrodružstvím, které stojí obyvatelstvo velké oběti. Nebylo by tomu tak, kdyby sovětské velení bylo informováno před zahájením varšavské akce a kdyby Poláci s ním udržovali spojení. Za této situace došlo sovětské velení k závěru, že se musí distancovat od varšavského dobrodružství... ( historickým podkladem je zde: Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s presidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941-1945, str. 223., Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 216.) .
Takový byl zásadní postoj sovětské vlády k varšavskému povstání. Přesto však sovětská vláda, když viděla, že se povstání účastní desetitisíce varšavských vlastenců ( hledáme cestičku zpět k masám - má poznámka), které polská reakce, sledujíce své úzce třídní zájmy, uvrhla do zjevné záhuby, udělala všechno možné, aby pomohla povstalcům ( to je ale licoměrnost a lež - má poznámka) a snížila počet obětí ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 216., 217)."

Proč nemohla Rudá armáda pomoci Varšavskému povstání?

Ptali se mrtví a zranění Varšavští povstalci, vojáci AK a LA, ale i civilisté ústy povstalců, kteří přežili. Ptal se demokratický svět - Proč RA nepomohla Varšavskému povstání? Ptali se i ruští a tehdy i sovětští občané. Bolševičtí historici si připravili "neprůstřelnou odpověď "!, cituji:

" Zbrojnoši ´studené války´ nejednou prohlašovali že prý sovětské velení vědomě zadrželo svá vojska před Varšavou, a tím odsoudilo povstání k porážce. To mohou tvrdit jen nepřátelé sovětského lidu, kteří se neobtěžují zkoumat situaci a možnosti vojsk Rudé armády ve chvíli Varšavského povstání, kteří nechtějí přihlédnout ke skutečnosti ( systém - ty k mé skutečnosti přihlédnout musíš, já k tomu co děláš a kolik máš zbraní, jaká je u tebe skutečnost - přihlížet nemusím - já se tě mohu tak maximálně smát...- má poznámka). Stačí tuto skutečnost prozkoumat, abychom se přesvědčili o neudržitelnosti těchto protisovětských výmyslů( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 217.).
V druhé polovině července 1944 vstoupila vojska 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu na území Polska a začala podle celkového plánu vrchního velení rozvíjet útok směrem k Visle ( viz popis Operace BAGRATION. Fáze 3. a LVOVSKO-SANDOMĚŘSKOU operaci). Koncem července, ještě před tím, než vypuklo ve Varšavě povstání, se tempo postupu sovětských vojsk začalo zpomalovat. Německé fašistické velení přesunulo na směr útoku sovětských vojsk značné zálohy. Hitlerovci kladli Rudé armádě houževnatý a stále silnější odpor. Tempo postupu bylo zpomaleno i proto, že sovětské střelecké divize a tankové sbory utrpěly v předchozích bojích velké ztráty, týlová zařízení a dělostřelectvo zůstaly pozadu, vojska neměla dostatek střeliva a PHM ( to je pravda a psal jsem zde i o tom - má poznámka).
Pěchota a tanky nebyly v dostatečné míře podporovány dělostřelectvem. Svou aktivitu snížilo i letectvo, poněvadž jeho přesun na nová letiště probíhal pomalu. Je známo, že útok v Bělorusku byl zahájen za značné převahy sovětského letectva, které plně ovládalo vzdušný prostor. Avšak v první polovině srpna tuto převahu na nějaký čas ztratilo. Tak například letectvo 1. Běloruského frontu provedlo ve dnech 1. - 13. srpna 3 170 vzletů, zatímco nepřátelské letectvo 3 316 ( historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 2356, sp. 122, l. 155-352.). Situace se změnila až ve druhé polovině srpna, kdy byl ukončen přesun letectva ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 217.)."
A na chvíli si pomohou argumentačně i od generála Wehrmachtu a pozdějšího německého historika Tippelskircha. Nejprve tedy východní historie uvede situaci a Tippelskirch vše potvrdí, cituji:

"Sovětská vojska tedy nemohla po dlouhém, čtyřicetidenním útoku, kdy nepřítel kladl stále silnější odpor, i nadále postupovat rychlým tempem a okamžitě pomoci povstalcům. To si uvědomovalo i německé velení ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 217.). Tippelskirch například píše, že ´ povstání vzplanulo 1. srpna, když síla ruského úderu již oslabovala ( historickým podkladem je zde: K. Tippelskirch, Geschichte des zweiten Weltkriegs, Bonn 1956, S.472.) ´ "

A východní historiografie dál uvádíí argumenty proč nemohla RA pomoci, cituji:

Splnění úkolu bylo ztíženo i tím, že vojska Rudé armády měla před sebou velký vodní tok, řeku Vislu, kterou by musela násilně překročit.
Dne 1. srpna pronikla vojska levého křídla 1. Běloruského frontu k Varšavě z jihovýchodu. Když se 2. TA přiblížila k varšavskému předmostí Praga, narazila na zuřivý odpor nepřítele, který zde zaujal předem připravenou obranu. Čára obrany, která chránila přístupy k Varšavě, se skládala z pevnůstek, polního opevnění a protitankových a protipěchotních zátarasů. K obraně bylo v hojné míře využito zděných budov na okraji Pragy. To všechno značně komplikovalo operace sovětských tankových jednotek. V prostoru Pragy nepřítel soustředil silné uskupení, složené ze čtyř td a jedné pd ( historickým podkladem je zde: Sbornik materialov po sostavu vojsk fašistskoj germanii, vyš.četvěrtyj, str. 128 - 129.), které podniklo počátkem srpna protiúdery a zatlačilo od Pragy svazky 2. TA ještě dřív, než tam dorazily vševojskové svazky. Jak těžká byla situace 2. TA u Pragy, lze soudit podle jejich ztrát. V bojích na polském území, v prostoru Lublina, Deblina, Pulaw a na přístupech k Varšavě ztratila na 500 tanků a SHD (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 307, inv. 4152, sp. 28, l. 300, 323.). Tankové armádě se pro velmi silný odpor německých fašistických vojsk nepodařilo Pragu obsadit. Byla nucena přejít do obrany a odrážet protiúdery.
Zatímco se 2. TA vysunula kupředu a bojovala v prostoru Pragy, zůstával střed a pravé křídlo frontu velmi pozadu. Vojska pravého křídla bojovala na čáře Suraž-Losice čelem na západ a vojska středu bojové sestavy frontu na čáře Losice-Minsk Mazowiecki čelem na sever.
Po pravém boku vojsk Rudé armády, která se probila k Praze, vznikl tak výběžek dlouhý přes 200 km, vkliňující se do postavení sovětských vojsk. Nepřátelská vojska rozmístěná ve výběžku mohla zasadit úder pravému křídlu sovětských vojsk útočících na Pragu. Aby se tomu zabránilo, bylo třeba vysunout vojska pravého křídla frontu na čáru řeka Narew-ústí Západního Bugu-Praga. Tento nesnadný úkol byl řešen v srpnu a v první polovině září. Útok probíhal pomalu, boje byly těžké, neboť nepřítel kladl tvrdošíjný odpor. Vojska pravého křídla 1. Běloruského frontu utrpěla v bojích na polském území také velké ztráty. Za cenu těchto obětí se teprve koncem srpna probila k Narewu severně od Varšavy a vytvořila předmostí v prostoru Serocku.
Vojska levého křídla 1. Běloruského frontu a vojska 1. Ukrajinského frontu dosáhla již koncem července a začátkem srpna jižně od Pragy Visly, z chodu ji násilně překročila a vytvořila tři předmostí v prostorech Magnuszewa, Pulaw a Sandomierze. V srpnu vzplanuly rozhořčené boje za rozšíření předmostí. Nepřítel neustále zvyšoval počet svých sil. Například k Visle byly jižně od Varšavy od 25. července do konce srpna přesunuty dvě td a pět pd a dále čtyři pěší a motorizované brigády (historickým podkladem je zde: IML, Dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9608, str. 358.). Zvlášť úporně se bojovalo na sandomierzském předmostí, kde vojska 1. Ukrajinského fontu odrazila řadu protiúderů mnoha nepřátelských tanků a pěchoty. Odpor nepřítele na sandomierzském předmostí byl tak zuřivý, že se sovětským vojskům (třem vševojskovým, třem tankovým a jedné letecké armádě) podařilo v srpnu rozšířit předmostí jen nepatrně; v celém rozsahu tento úkol splněn nebyl (viz. LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace, Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 194-198). Jak známo, přešla koncem srpna sovětská vojska do obrany. Začal se připravovat nový útok, jehož cílem bylo úplné osvobození Polska. Bylo však k tomu třeba doby čtyř a půl měsíce (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 218.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“