Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 10.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 10.

Příspěvek od michan »

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 10.
Povstalecká Varšava v srpnu roku 1944.

Obrázek

Na mapě jsou i směry útoků nacistů na povstalecké čtvrti po 4. srpnu 1944.
Události a skutečnosti, které vedly k předčasnému Varšavskému povstání.
Několik událostí bylo příčinou předčasného vypuknutí Varšavského povstání. Řekněme si události, po časové ose, jak tehdy běžely.
Bylo 29. července 1944, když prvé jednotky Rudé armády překročily řeku Vislu a o dva dny později obsadily město Sandomierz. Téhož 29. července pronikly sovětské tanky do Wolominu vzdáleného pouhých 25 km východně od Varšavy. Ten samý den se moskevský rozhlas obrátil na obyvatele Varšavy s výzvou: "Nadešla hodina činů". Dva dny nato, 31. července, vstoupily sovětské jednotky do Radziminu, ležícího severozápadně od Varšavy a do Otwocku jihozápadně od města. Bojovalo se tak blízko, že ve Varšavě úplně zřetelně slyšeli lidé hřmění děl (informace byly čerpány z: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, str. 640).
Ale nebyl to jenom moskevský rozhlas, který vyzval Poláky k činům. Sovětská letadla shazovala propagační plakáty, které vyzývaly Poláky, aby povstali. I velení AK se začalo domnívat, že Rudá armáda chce dobýt Varšavu. Velení AK však řešilo dilema, které jsme si říkali na jiném místě, že NKVD na "osvobozených území likvidovala struktury Podzemního státu a AK." Zatýkala a vraždila důstojníky (zde je foto z 13. července 1944, které

Obrázek

ukazuje jak nejprve vojáci AK spolu s vojáky RA osvobozovaly Vilnius....). Zároveň s pomocí NKVD ustanovovala v místě "osvobození" komunistický režim Stalinského typu. Na druhé straně dilematu stálo, že AK chtěla povstat, aby dokázala, že Podzemní stát existuje, je silný a zachovává věrnost Londýnské vládě, kterou uznává za jedinou a legitimní vládu Polska. Když komunisté Polska prohlašovali, že Londýnskou vládu do Polska nepustí, mělo Varšavské povstání ukázat, že ve Varšavě už Londýnská vláda je.
Podzemní stát na území okupovaného Polska měl špatné zkušenosti nejen s hitlerismem, ale i se stalinismem a proto ne úplně všechno o Varšavském povstání konzultoval se sovětskou stranou předem a celistvě. Po celou dobu Studené války pak komunističtí představitelé a jejich historici tvrdili, že Podzemní stát nekonzultoval své přípravy na Varšavské povstání se sovětskou stranou a ani je prý oficiálně neinformoval. Komunističtí představitelé tvrdili, že SSSR považoval povstání za neuvážený čin, který nebyl konzultován. Západní historiografie celé tvrzení vždy považovala za nepodložené logikou. Vždyť to byli Sověti, kdo vyzvali Poláky, vzpomeňme - "Nadešla hodina činů" - a o letácích s výzvou pro Poláky, aby povstali. A pravdou není ani fakt, že Sověti se nic nedozvěděli, neboť je AK o Varšavském povstání oficiálně informovala a to přímo v Moskvě ( Zdrojem informace je zde: Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. ).

Vrchní velitel Armiji Krajowej Tadesz Bór-Komorowski již od 15. července čelil požadavkům, aby vyhlásil mobilizaci a zapojil se do poslední fáze Akce Bouře. Což bylo, jak jsme říkali, všeobecné povstání polského obyvatelstva proti německým okupantům.
Bór-Komorowski s posledními kroky velice váhal. Stále viděl, že Němci jsou ještě velice silní. To ale nebylo vše. Bór-Komorowski viděl i další okolnosti, které mu bránily ve svobodném rozhodování. Viděl na jedné straně hněv všech Poláků bez rozdílu, že jim 5 let trvající teror vhání krev do hlavy a že jsou odhodláni povstat - "Ať se děje, co se děje" - "Ať to stojí, co to stojí". Začínali se ozývat hlasy, že pokud nedá AK pokyn k povstání, ztratí autoritu, ač byli vojáci disciplinovaní. Vojáci AK si již mezi sebou říkali, že povstanou i bez "pomazání velení", což by vedlo k hrůzné katastrofě. Pak však přišlo něco, co rozhodlo, že bude nutno povstat. K dramatickému vývoji situace ve Varšavě došlo v druhé polovině července, kdy začal postup Rudé armády již přímo k Varšavě. Němci v té době rozhodli, že bude dokončen plán na přeměnu Varšavy v hlavní opěrný bod německé fronty (jeden z historických zdrojů říká, že šlo o realizaci staršího záměru, který byl odložen jen z důvodů atentátu na Hitlera). Hans Frank, Generální guvernér vydal výnos, podle kterého se 27. července 1944 mělo dostavit 100 000 Poláků ve věku od 17ti do 65ti let na shromáždění na náměstí ve Varšavě. Muži měli být použiti k opevňovacím pracím budovaného opěrného bodu. Celá tahle mobilizace mužů by "rozházela" připravovanou mobilizaci Armiji Krajowej. Velení AK se dokonce domnívalo, že se jednalo o pokus, kterým chtěli okupanti zcela ochromit polský podzemní stát. Ať tak, či onak, provedení výnosu Hanse Franka by zcela určitě znemožnilo mobilizaci před povstáním. Podzemní stát proto všemi "kanály", všemi prostředky, informoval členy AK, že se provedení výnosu musí ignorovat. No jo, ale tím také sám sebe zavazoval, že musí Varšavské povstání začít velmi rychle. To proto, že takováhle neposlušnost - masové odmítnutí - byla zcela zásadní věc, kterou by Němci nenechali bez povšimnutí. Jeden z historických zdrojů říká, cituji: "Generál Komorowski už v podstatě neměl na výběr, vyhlášení mobilizace sil Zemské armády v oblasti Varšavy a následné zahájení povstání k 1. srpnu již bylo neodkladnou nutností."
A AK se dostala do "stresu" a plány povstání se začaly rodit uspěchaně a jak později kritici říkali - "plány nebyly vůbec promyšleny".
Definitivně se o tom, že Varšavské povstání bude zahrnuto do Akce Bouře, rozhodlo na velitelství až 21. července a londýnská vláda schválila rozhodnutí až 25. července.
V té době totiž AK předpokládala, že RA bojující na okraji Pragy klasicky vstoupí na levý břeh Visly během několika dnů. Povstání v německém týlu jí mělo cestu jen urychlit a usnadnit. Odborníci doby odhadovali, že Varšavské povstání se udrží určitě nejméně 3 až 5 dní. Dokonce existovaly odhady, že se může Varšavské povstání udržet i 10 dní, což bylo však maximum
. Při všech odhadech velitelství dobře vědělo, že dlouhodobě nemá nejen dost zbraní a munice, ale vědělo i že nemá dost potravin na delší povstání. ( zde na obrázku je

Obrázek

jeden z povstaleckých praporů AK - " Prapor Krawiec". Vidět jsou ukořistěné části německých uniforem a také sportovní a civilní oblečení doby. Zbraně pocházely, jak ze starých zásob polské armády ze září 1939, tak i z ukořistěných Němcům.)
Protože odhady říkaly, že maximum je 10 dní, velitelství přimhuřovalo oči a myslelo si, že svou logistiku doplní od Němců. Když se rozebíralo kolik je zbraní a střeliva, jakož i potravin a dalšího materiálu pro povstání, dostávalo se velení AK zcela mimo realitu a věděli, že trvání povstání nad 5 dní bude vždy obrovským hazardem. Stále se však museli obávat, že by se postup Rudé armády mohl zastavit. Byl zde problém. Armija Krajowa měla k boji připraveno přibližně 45 000 mužů (některé prameny říkají 42 500) a jen 20 tisíc jich dosáhlo na zbraně. Zemská armáda nutně potřebovala nějaký rychlý počáteční úspěch, který by dosáhla na skvěle vybavené německé armádě. AK potřebovala německou výzbroj i výstroj, ale i její potraviny. AK dále potřebovala ovládnout ve Varšavě některé klíčové body, které by šly dobře bránit. Pokud by se jí vše podařilo v prvých hodinách, bylo třeba ovládnout i letiště a jejich okolí. Letiště potřebovala pro přísun lidí a materiálu od londýnské vlády. Jak si při samotném povstání řekneme, prakticky se jí v prvých pěti dnech z toho nepodařilo takřka nic. Z AK unikly totiž informace a proto nedošlo k získání klíčových pozic ve městě. Varšavské povstání bylo po počátečních neúspěších zcela odkázáno na hrdinství a improvizaci. V začátku povstání měla AK to štěstí, že Němci improvizovali také. Němci neměli připravené žádné plány na potlačení Varšavského povstání. Měli však rutinu na potlačení povstání jako takového, ale co především, uměli perfektně improvizovat, neboť již bojovali 5 let a všechny bojové akce uměli zvládat pomocí tzv. "nouzových plánů..."

Průběh bojů ve Varšavském povstání.
Nejprve si řekněme, jak konec července a 1. srpna 1944 popisovala až do 5. srpna západní historiografie, cituji:

"Dne 31. července vstoupily sovětské jednotky do Radzmynu ležícího severozápadně od Varšavy a do Otwocku jihozápadně od ní. Bojovalo se tak blízko, že ve Varšavě lidé slyšeli hřmění děl. Avšak poté, co Němci 1. srpna urychleně přisunuli posily za Vislu, nařídil sovětský velitel, generálmajor Radževskij, který si byl vědom, že jeho tankové jednotky musejí čelit značné nepřátelské přesile, aby jeho vojáci přešli na úseku fronty mezi osadami Kobylka a Milosna do obrany. Téhož dne vyrvali bojovníci polské Armije Krajowej, komunistické Armije Ludowe a ozbrojení civilisté bez vyhraněného politického smyšlení, celkem 42 500 mužů a žen, dvě třetiny hlavního města Polska z rukou Němců. Poté tři dny vyčkávali kdy přijde německý protiútok. Byli přesvědčeni, že jej budou s to odrazit a dosáhnout osvobození svého města dříve, než Rudá armáda dokáže překročit Vislu. Dne 1. srpna osvobodili Rusové na Východní frontě Kaunas. Ve Varšavě byli Němci odhodláni Varšavské povstalce rozdrtit. 'Zničte jich desetitisíce' - tak zněl rozkaz, jež vydal 1. srpna Himmler generálu Geibelovi. A Němci jeho rozkazu uposlechli s brutální surovostí. Když vnikli do nemocnice v Plocké ulici, zastřelili primáře a všem pacientům nařídili, aby opustili budovu. Poté je do jednoho postříleli.
Dne 2. srpna ve Varšavě velitel jednotek polského hnutí odporu, generál Bór-Komorowski, vyslal úderný oddíl, který měl za úkol dobýt letiště Okecie, poněvadž doufal, že by mu na ně mohli ze západu posílat zbraně a střelivo. Němci však útočníky pokosili palbou z kulometů. Dva dny na to (4. srpna) přešly německé jednotky do útoku. V jejich řadách bojovali kromě vojáků pravidelné armády rovněž příslušníci waffen-SS, jimž velel nejbezohlednější potlačovatel partyzánského hnutí obergruppenführer Erich von dem Bach-Zelewski, Kaminského brigáda, složená z ruských zajatců, kteří se rozhodli pro spolupráci s Němci, a Dirlewangerova brigáda, v níž sloužili bývalí němečtí zločinci, které propustili z vězení, jestliže souhlasili s nasazením na frontě. Boje, jež byly od prvního dne vedeny brutálním způsobem, se nakonec protáhly na celé dva měsíce(... (Historickým podkladem zde je: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert a také Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a také : Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. )."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 10.

Příspěvek od michan »

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 11.

"Varšavští povstalci se 4. srpna obrátili na spojence s naléhavou prosbou o pomoc. 'Na naléhavou žádost polské podzemní Armije Krajowe,' telegrafoval Churchill Stalinovi, 'shodíme, nastanou-li příznivé povětrnostní podmínky, šedesát tun výzbroje a střeliva do jihozápadní části Varšavy, v níž podle zpráv, jež máme k dispozici, svádějí polští povstalci zuřivé boje s Němci. Rovněž uvádějí, že žádají o ruskou pomoc, jež je zřejmě velmi blízká. Útočí na ně vojáci jedné a půl německé divize. To může poskytnou pomoc vašim operacím.'
Stalin odpověděl ihned a Churchill jeho odpověď s odstupem času nazval okamžitou a hrozivou. 'Sovětský svaz podle ní nehodlá povstalcům pomoci.' Domnívám se, že informace, jež vám předali Poláci,' prohlašoval Stalin, 'jsou značně přehnané a nepůsobí věrohodným dojmem.'
¨Stalin dále Churchillovi napsal: 'Armija Krajowa těch Poláků má jen několik málo jednotek, jež sami nesprávně nazývají divizemi. Nemají děla, letadla ani tanky. Neumím si představit, jak by se takové jednotky mohly zmocnit Varšavy, na jejíž obranu vyslali Němci 4 tankové divize, včetně divize Hermann Göring.'

Té noci (ze 4. na 5. srpna 1944 - má poznámka) vzlétlo 13 britských bombardovacích letounů z letiště Foggii v jižní Itálii a jejich cílem byla oblast středního Polska, jež byla na samém okraji jejich maximálního doletu. Celkem 5 ze 13ti vyslaných letadel se nevrátilo na základnu. Pouze dvěma se podařilo doletět až nad Varšavu, kde shodily 24 kontejnerů se zbraněmi a střelivem. Do rukou povstalců se dostala jedna polovina z nich, kdežto druhá dopadla do čtvrtí ovládaných Němci.
Ve Varšavě přeletěly německé bombardovací letouny 5. srpna 1944 krátce po rozednění nad předměstím Wola a shodily na ně náklad tříštivých a zápalných pum. Téhož dne osvobodili polští povstalci tábor nuceně nasazených v ulici Gesiówka v bezprostředním sousedství ruin zničeného ghetta a propustili 348 Židů, kteří tam pracovali při odklízení rozsáhlých hromad trosek (na mapě Warzsawa 1944, je pod slovem GHETTO/Židovské ghetto/

Obrázek

, červeně napsané číslo 7/ camp 7/, kde byla Gesiówka.). Mezi osvobozenými vězni z Gesiówky se ocitli řečtí, belgičtí, francouzský, rumunští a maďarští, stejně jako polští Židé. Jedním z nich byl rovněž Hans Robert Martin Korn, jeden z 8 Židů, které v létě 1942 deportovali do Osvětimi z Finska. Narodil se v Německu a dobrovolně se přihlásil na pomoc Finům v Zimní válce se Sovětským svazem na podzim roku 1939. Události roku 1944 však nepřežil...
Všichni osvobození Židé z Gesióvky se připojili k Varšavskému povstání. Techničtí odborníci, jako byl Korn, zorganizovali speciální četu jež opravoval ukořistěné tanky( viz v Č 4. - Dva tanky - PzKpfw. V "Panther" Ausf. G). Prvním z těchto osvobozených Židů, kdo padl v boji, se stal David Edelman, jehož deportovali do Osvětimi z Francie.
Do 5. srpna povraždili němečtí vojáci více než 15 000 polských civilních osob. V 17,30 toho večera vydal obergruppenführer Erich von dem Bach-Zelewski rozkaz k zastavení poprav žen a dětí. Přesto však pokračovalo zabíjení všech dopadených mužů., aniž se někdo obtěžoval zjistit, zda patří k povstalcům, nebo ne. A ani kozáci a zločinci z brigád, jimž veleli Kaminskij a Dirlewanger, nevěnovali sebemenší pozornost rozkazu, který vydal Bach-Zelewski, znásilňovali, vraždili, mučili a vypalovali vše, nač narazili, těmito metodami si proráželi cestu předměstími Wola, Ochota a za tři dny krveprolití stačili zabít dalších 30 000 civilních osob včetně stovek pacientů ze všech nemocnic, do nichž vnikli... (Historickým podkladem zde je: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert a také Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a také: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.)."
I podle současné polské historiografie byl začátek Varšavského povstání plný váhání a chyb. Dlouho trvalo již i určení hodiny "W", hodiny začátku Varšavského povstání. Velitelství AK o hodině "W" rozhodlo až 31. července 1944, když počátek povstání určilo na 1. srpna 17,00. Kritika se snesla nejen na denní dobu, ale i na krátkost času, ve kterém se měli jednotlivci dostavit do míst shromáždění. Denní doba byla kritizována z důvodu, že specifika jednotek AK byl boj ze zálohy, tedy lépe by bylo útočit v noci. Velení AK kontrovalo, že v noci by docházelo k omylům z důvodů tmy. Špatně se však velení AK vyvracel fakt, že se vojáci AK do akce dostali pozdě, neboť jim pozdě byla určena hodina "W". Některé oddíly tak nastupovaly do boje s nekompletním stavem. Úplně nejhorší pak bylo, že útočící AK ztratila moment překvapení.
I když bylo hodinou "W" 17,00, propukly boje (i díky nedočkavosti útočných polských oddílů) již ve 14,00. Jako byly například přestřelky ve čtvrtích Žoliborz, Mokotów, Napoleonovo náměstí, Czerniaków a pod. Německé velení vyhlásilo okamžitě pohotovost a své jednotky vyslalo potlačit lokální konflikty. Zde Němci špatně vyhodnotili stav, neboť si mysleli, že jde skutečně jen o neorganizované nepokoje. V době potlačování "lokálních konfliktů" přihrála Němcům náhoda a velitel policie a SS ve Varšavě obdržel varování, že vypukne povstání. Dokonce se k němu dostala i hodina "W" - 17,00. Nebylo nikdy zjištěno, co je fakt, ale hovořilo se o úniku informací (informace prý pocházela od důstojníka Luftwaffe, který ji dostal přes svou tajnou polskou milenku. Milenka prý měla svému pilotovi dát doporučení, aby odjel trávit dovolenou někam mimo Varšavu, neboť v 17,00 1. srpna propukne Varšavské povstání). Velitel policie ve Varšavě Geibel okamžitě v 16,00 hodin nechal ukončit potlačování "lokálních nepokojů". Všechny volné jednotky poslal, aby chránily všechny klíčové pozice (letiště, pošty, banky, úřady atd.).
Když v 17,00 hodin zaútočily neúplné jednotky AK na některé klíčové body ve městě, byli Němci připraveni v obraně a povstalce přivítala řízená palba. Povstalci hned v prvních momentech utrpěli těžké ztráty. Jen málokteré úkoly byly splněny. Cíle jednotky nedosáhly, většinou byly rozehnány a rozprchly se do okolních lesů. Na některých úsecích byly úspěchy jen poloviční. Úkol spojit povstalecké území byl splněn jen zčásti. Oblast centra a starého města se podařilo částečně spojit. Vzniklo něco, jako obranný perimetr (štěstím bylo, že útočícím jednotkám povstalců pomohli vycvičení výsadkáři z elitních jednotek Kedyw). I západní historiografie nám řekla, že se nezdařil útok na letiště Okecie, které chtěli obsadit. Londýn by sem mohl posílat zbraně a střelivo. Němci zde na útočníky čekali a postříleli prvé útočné řady z kulometů.
Všeobecně se dá říci, že povstalecké pozice byly roztříštěny a postrádaly logistické spojení. Vojákům zapojeným do Varšavského povstání se podařilo dobýt jen část důležitých cílů a center německého odporu. Byla získána jen část plánovaného materiálu. Nejhorší situace byla na východním břehu Visly ve čtvrti Praga, kde bylo dosaženo jen minimálních úspěchů (důvodem bylo, že zde byly soustředěny velké německé posádky, které dostaly ihned podporu od záložních frontových jednotek). Ve čtvrti Praga se velení rozhodlo, že útok stáhne. Povstalci měli rychle opustit prostory a připojit se k jiným jednotkám na levém břehu Visly. Případně se měly dostat k jednotkám mimo město. Letiště nebylo obsazeno žádné. Po několika hodinách bojů, které se rychle proměnily z útočných na obranné, byla AK a ostatní jednotky zahnána do ofenzívy a povstalci začali stavět barikády. Zde historická literatura připomíná, že do stavění barikád se okamžitě zapojilo ve velkém množství civilního obyvatelstva. I když se nepodařilo ve větší míře získat německé zbraně, neznamená to, že by se nezískaly žádné. Víme, že mezi prvními zbraněmi byly i v prvé dny oba tanky Panther a další zbraně. Bylo získáno velké množství ručních zbraní a kulometů, které značně zvýšily bojovou sílu povstalců.
Je jasné, že mnohem lépe vyznívala situace pro Němce, neboť, jak již bylo řečeno, posilovaly i ze záložních jednotek, které šly na frontu a byly již dislokovány v nedalekém okolí Varšavy. Velení AK zjistilo, že nějaká - Generální ofenzíva povstalců je nemyslitelná. To přesto, že se povstalečtí velitelé rozhodli nasadit do bojů své elitní jednotky Kedywu, zvláště pak elitní harcerské prapory Zośka a Parasol, aby s podporou místních jednotek vyřešily nejtěžší místa. Jenomže již jen v obraně. Místně ještě ofenzíva povstalců pokračovala do 4. srpna 1944. Dokonce byly dobyty některé klíčové body německé obrany ve snaze spojit roztříštěná obranná místa povstalců.
Dne 4. srpna večer a v noci, spíše ale ráno 5. srpna, zahájili Němci velké ofenzivní akce. Německé ofenzivní akce byly hned od počátku plné masových masakrů na varšavských civilistech. Patří sem útok Němců na varšavskou čtvrť Wola a zmasakrování jejich obyvatel, včetně zabití veškerého osazenstva tamní nemocnice (až si řekneme masové vraždy ve Varšavě, bude u vyvraždění čtvrti Wola mezi 5. a 7. srpnem číslo 40 až 65 tisíc zavražděných žen, dětí a mužů - polských civilistů). Právě okolo 5. srpna 1944 byli vycvičení muži z jednotek Kedywu přesunuti již zcela místo do útoku - do obrany. Jestliže Kedyw ( speciálně vycvičené jednotky z harcerů) na začátku povstání prováděl rozsáhlé protiútoky, později musel již nastupovat jen na místa, kde hrozilo proražení enkláv povstalců. A tak 5. srpna ještě dobíhaly ofenzivní akce povstalců. Patří sem u západní historiografie vzpomínaná útočná akce, ve které prapor Zośka dobyl věznici Gesiówka, když byl na své útočné akci podporován ukořistěným tankem "Marta", jednalo se o Pz.Kpfw. V "Panther" Ausf. G. V koncentračním táboře Gesiówka povstalci osvobodili celkem 383 vězňů, z toho 348 z nich vstoupilo do povstaleckých jednotek (Historickým podkladem zde je: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert a také Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a také: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.)."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 10.

Příspěvek od michan »

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 12.

Když se začala prudce zhoršovat pro obránce situace pod neustálými útoky, i frontových jednotek Němců, zareagovalo velení AK. Velitelé rozhodli, že neudržitelná místa povstalců se musí stáhnout. Místa, kde se obrana držela zvolila novou logistickou cestu propojenou přes varšavské kanály. Zároveň se přes kanály vydávaly diverzní oddíly do týlu Němců. Vznikly tzv. "Kanálové jednotky", které byly složeny z velké části z dětí (běžný dospělý člověk se nemohl v prostorech kanálů pohybovat).
V řečené době, do 5. a po 5. srpnu 1944, Němci útočili z nebývalou brutalitou. Masově vraždili každého, kdo jim padl do rukou. Běžné bylo, že útok byl veden tak, že před útočícími jednotkami byly hnány houfy žen a dětí, jako živé štíty. Napíši zde pár vět z anglického překladu Varšavského povstání z Wikipedie a dalších pod tím uvedených podkladů, jako mnou složený kompilát, cituji:

"Toto jednání protivníka ovšem posílilo odhodlání povstalců a zbavilo jen zábran v oblasti bojového nasazení žen a dětí, protože v situaci, kdy stejně všichni zemřou, už bylo zbytečné uvažovat o tom, zda je morální vystavovat je riziku. Do bojů a plnění nebezpečných úkolů byly nasazovány všichni jen trochu přijatelní dobrovolníci a dobrovolnice, kteří se přihlásili a pro které se (v prvním případě) podařilo najít zbraň. Obrana pracovala překvapivě efektivně a německé jednotky postupovaly jen pomalu a za cenu těžkých ztrát. Povstalecké území se pomalu postupně zmenšovalo a bylo zaplaveno civilisty prchajícími před postupujícími Němci. ( historickým podkladem je zde: Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. )".
A v popisovanou dobu již Němci přitáhli do Varšavy svá těžká děla (viz. Č 4, děla Karl-Gerät ráže 600 mm a další) a začali zmenšené enklávy povstalců nepřetržitě ostřelovat a letecky bombardovat. Civilnímu obyvatelstvu a AK postupně docházelo střelivo, voda a potraviny. I v západní historiografii bylo řečeno, že veškeré dodávky od západních a východních spojenců byly nedostatečné. Navíc to málo, co přicházelo, padlo buď do země nikoho, nebo, jak se stávalo, většinou k Němcům. Sovětské kontejnery byly velmi často poškozeny, neboť nebyly vybaveny padáky. A další důležité věty, které jsem složil ze stejných historických podkladů o zacházení se zajatci:

"Na německé straně postupně došlo ke sporům jak zacházet se zajatci. Jednotky SS a různé podpůrné sbory v souladu s Himmlerovým rozkazem a praxí popravovat 'bandity' likvidovaly každého obyvatele Varšavy, kterého dostaly pod ruku, rabovaly a znásilňovaly (zejména u Rusů a u Kozáků to ovšem znamenalo, že na skutečný boj jim zbývalo pramálo času). Zhruba až do půli září byli všichni zajatci vražděni, později byla tato zjevně nepřínosná politika mírněna (historickým podkladem je zde: Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. )".

Masové vraždy obyvatel ve Varšavském povstání.
Již bylo řečeno, že si Němci a jednotky ukrajinských kozáků a německých zločinců " počínaly jako smyslu zbavení". První masové vraždy páchaly na zajatcích, ale i na civilistech v tzv. Policejní čtvrti", což byla centrální čtvrť ( Sródmieście) města, kde bylo sídlo německé Sicherheitspolizei u Aleje Šucha ( Aleja Szucha). Německé a ukrajinské kolaborantské policejní jednotky zde povraždili 5 000 - 10 000 lidí (včetně žen a dětí).
- Vyvraždění části čtvrti "Wola" - bylo největší německou masovou vraždou ve Varšavě. Němci zde ve dnech 5. - 7. srpna 1944 vyvraždili většinu obyvatel čtvrti Wola. Zavražděno bylo něco mezi 40 000 - 65 000 obyvatel. Včetně žen a dětí. Zasahující policejní složky veškeré řádění doprovázeli znásilňováním a rabováním.
- Vyvraždění části čtvrti "Ochota" - vyvražďování obyvatel čtvrti Ochota probíhalo ve dnech 4. - 25. srpna 1944. Němci zde zvraždili přibližně 10 000 polských civilistů. Na vraždění se zde podíleli kolaborantské oddíly RONA, které ve Varšavě měly na svědomí obzvlášť brutální masové znásilňování a vraždění.
- Když se Němcům podařilo zmenšit perimetry povstalců nasadili těžké dělostřelectvo a ostřelovali civilní čtvrtě děli ráže 600 mm (Karl-Gerät), 355 mm Haubitze M1 a Sturmtiger (380 mm) a dalšími těžkými zbraněmi. Karl-Gerät, jeho jeden výstřel 2 tuny pohřbil stovky civilistů, neboť zásah ničil celé mnohopatrové činžovní domy (historickým podkladem je zde: Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. )".

Ještě si musíme říci pokračování bojů ve Varšavském povstání a jak se dařilo Západu a Východu s pomocí povstalců. Nejprve budeme hovořit o pomoci Západu. Okolo 8. srpna 1944 zaznamenala západní historiografie že Varšavské povstání pokračovalo, ale ten den zastavilo 5 německých tankových divizí postup Rudé armády na dostřel od hlavního města. 3 německé tankové divize zastavili RA u předměstí Pragy na pravém břehu Visly a 2 tankové divize zatarasily cestu ruským jednotkám, které překročily řeku necelých padesát kilometrů jižně od Varšavy u Gory Kalwarie. Stejného 8. srpna anglo-americký Výbor kombinovaných náčelníků štábů odmítl vyhovět naléhavé žádosti bojující Varšavy, aby do města byla letecky přepravena polská výsadková brigáda.
" Dne 12. srpna 1944 dostal Winston Churchill v Londýně text naléhavé výzvy, jíž se Poláci z Varšavy obrátili na spojence. Bojovali proti Němcům už desátý den. ´Vedené krvavé boje´, stálo v depeši. ´Město je rozděleno třemi dopravními tepnami.´ Každá z nich je ´silně hájena´ německými tanky a okolní budovy byly vypáleny´. Dva německé obrněné vlaky z periferie a dělostřelectvo z předměstí Pragy na východním břehu Visly ´vedou s podporou letectva nepřetržitou palbu na město´.
Polská zpráva uváděla, že od Spojenců do té doby přišel pouze nepatrný shoz´. ´Na německo-ruské frontě je od 3. srpna ticho. Proto zůstáváme bez sebemenší materiální či morální podpory...´ Dále se ve zprávě pravilo: ´Vojáci i civilní obyvatelé hlavního města beznadějně hledí k obloze a očekávají pomoc od spojenců. Od kouřové clony v pozadí se však odrážejí pouze německá letadla. Všichni jsou překvapeni, hluboce sklíčeni a začínají nadávat.´
Churchill ihned odeslal telegram dále Stalinovi, který měl několik operačních letišť vzdálených pouhých deset nebo dvanáct minut letu od Varšavy.´ Naléhavě žádají o těžké kulomety a střelivo, ´telegrafoval Churchill.´
´Copak jim nemůžete poskytnout nějakou další pomoc, když do Itálie je to tak velice daleko?´
Churchill byl odhodlán poskytnout polským povstalcům pomoc, a proto osobně schválil vyslání 20 bombardovacích letounů, jež měli dvě noci nato vzlétnou z Foggie v jižní Itálii, každý s nákladem 12 kontejnerů se zbraněmi a s municí. Ve skutečnosti pak vzlétlo 28 bombardérů, z nichž 14 doletělo až nad Varšavu. Německá protiletadlová děla sestřelila 3 z nich. Z více než 35 tun materiálu se k povstalcům dostalo necelých pět tun, a avšak každá tuna pro ně znamenala, že mohli pokračovat v boji o den déle.
Když historici hovoří o Varšavském povstání mnoho z nich zapomene, že ve stejné době se připravovala a hlavně pak byla spuštěna, dne 15. srpna 1944, "Operace DRAGOON", vylodění v jižní Francii. Byla to podpůrná operace pro "Operaci OVERLORD". Poslechněme si, co o komplikacích v souvislosti s "Operací DRAGOON" říká západní historiografie, cituji:

"Vylodění Američanů v jižní Francii znamenalo další ránu Polákům, kteří ještě zoufale bojovali ve Varšavě. 'Vzhledem k neproveditelnosti denních operací, jejichž cílem by byla Varšava,' hlásila 15. srpna mise Spojených štábů z Washingtonu, 'a k nasazení všech dostupných sil 15. Letecké armády do Operace DRAGOON' jsou američtí náčelníci štábů toho názoru, že 'nejlepším řešením' se zřetelem na 'převzetí odpovědnosti za poskytnutí pomoci Polákům ve Varšavě' je, aby ji zajistil Stalin. Pokud jde o úsilí západních Spojenců, američtí náčelníci štábů mohou doporučit pouze 'minimální noční činnost' speciálních operačních jednotek anglo-amerického letectva.
Tak došlo k tomu, že za 'Operaci DRAGOON', jež už předtím vinou odčerpání jednotek znemožnila uskutečnění britských plánů, které počítaly s energičtějším vedením pozemního tažení proti německým armádám v Itálii, bylo v té době nutno zaplatit rovněž ve Varšavě.
Britský a americký velvyslanec v Moskvě navštívili 15. srpna náměstka sovětského ministra zahraničí Andreje Vyšinského, aby požádali o poskytnutí pomoci Varšavskému povstání. Avšak Vyšinskij se - jak poté oznámil do Washingtonu americký velvyslanec Averell Harriman - 'držel' názoru, že vypuknutí povstání ve Varšavě 'bylo nepromyšlenou a neseriózní záležitostí a že vůbec neovlivní budoucí průběh války'.
V nočních hodinách 15. srpna byly z jižní Itálie vyslány nad Varšavu další bombardovací letouny. Vzlétlo jich 10 a 6 se jich nevrátilo. Mimo jiné padlo i 20 jihoafrických letců. Jednomu z nich, poručíku J. J. C. Groenwaldovi, se podařilo zachránit padákem a bezpečně přistát u osady Kazimerze Wielke; Poláci mu opatřili padělané dokumenty a díky tomu tam mohl žít pět měsíců a pracovat jako dělník přímo před očima nic netušících německých stráží
( historickým podkladem je zde: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.,
Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. )".


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Var%C5%A1 ... %A1n%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A1_arm%C3%A1da
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“