Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 1.

Všechny bojové akce od Bagrationu po dobytí Berlína

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 1.

Příspěvek od michan »

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 1.
Zde je mapa, s pohledem na Východní frontu od 23. července do 19. srpna 1944. Je možno se

Obrázek

podívat i kde byla 19. srpna RA v okolí Varšavy...
Úvod. Ve Varšavském povstání Vám nenabídnu vymytí mozků propagandou. Prostě ne.
Nabídnu pohled dvou historiografií. Předpoklad je vydržet mých 15 až 20 článků.
Varšavské povstání bude mít totiž ode mne pohledy - západní, demokratické - a také s doslovnými citacemi i pohledy komunistické,. Je zde šance pro každého, aby porovnal co je mu blízké.. Sedněte a čtěte Varšavské povstání jak jej podávají antagonistické historiografie ( můj názor bude většinou v závorce).
Když jsem psal v srpnu až listopadu 2008 pro Palbu VI. díl. Polsko září 1939 Č 1. až Č 48. a ještě Bilancování Č 1. až Č 3. ( viz zde: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=196&start=120
) tušil jsem jen matně, že pokračování budu někdy psát. Ale určitě jsem si nemyslel, že se tak stane až v červenci 2015. Abychom mohli, alespoň trochu pochopit, co že se vše událo od 1. srpna, během září a až do 3. října 1944 ( trvání Varšavského povstání - má poznámka), musíme si říci některé historické pojmy tehdejší doby. Musíme se i vrátit ještě na úplný počátek. Někde skutečně až k září a k říjnu 1939, kdy zdánlivě Polsko skončilo. Kdy jej Třetí říše na Západě a SSSR na Východě "roztrhaly na kusy"!
A ještě s vyjádřením, že Polsko již nikdy nesmí vzniknout!!!. Já jsem končil v roce 2008, v Bilancování, v Č 3, viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3001
větami:
"Ale pojďme ještě na chvilku zpět do října, listopadu a prosince roku 1939 a řekněme si ještě něco o tragédii polského národa, abychom se dobu a činy v ní snažili trochu pochopit.
Když se korespondent listu ´Völkischer Beobachter´ Kleise zeptal Hanse Franka, šéfa Generálního gouvernementu na rozdíl mezi Generálním gouvernementem a „Protektorátem Čechy a Morava“ dostal o rozdílu strašnou - tragickou odpověď, cituji:
´Ukáži vám velmi plastický rozdíl. V Praze jsou například rozvěšeny červené plakáty, na nichž je možno se dočíst, že dnes bylo zastřeleno 7 Čechů. Řekl jsem si tehdy: kdybych po každých sedmi zastřelených Polácích měl vyvěšovat plakát, nestačily by polské lesy na výrobu papíru na plakáty!!!´
Ale pan Hans Frank také o několik měsíců později, přesně 2. března roku 1940, řekl, cituji:
´Když zhasla všechna světla naděje pro Polsko, stále ještě byla Matka boží z Čenstochové a církev. Nikdy se na to nesmí zapomenout…´"
Hans Frank neřekl jen výše uvedené, on dále řekl, když se ujímal funkce generálního guvernéra ( Generální Gouvernement), a to naprosto veřejně, cituji:
" Dneškem politická role polského národa končí.... Dosáhneme toho, aby sám pojem Polsko navěky vymizel. Nikdy se již nevzkřísí Rzeczpospolita ani žádný jiný polský stát ( historickým podkladem je zde: Historie Polska, T. III, Moskva 1958, str. 531.)."
Tehdy si Hans Frank myslel, že ví vše!
Ale Hans Frank se mýlil, mýlit se budou i ostatní, kteří budou jakýmkoliv násilím, nebo terorem na Polácích něco vynucovat – ´Jeszcze Polska nie zginela ´ “.

A Poláci, v jejichž povědomí a hlavně výuce od dětství, byl zakořeněn, a to již celá staletí ( Polský odboj měl tradici života v ilegalitě a konspiraci již od dob, kdy bylo Polsko rozděleno.), život v ilegalitě, se činili.
Dělení Polska mezi SSSR a Třetí říší a oslavy jejich vítězství, po bojích viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=2963
Předávání moci a konec Polska viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=2976
a zde v Bilancování:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=3001
Během celé 2. světové války vznikl na území okupovaném Třetí říší a po 17. září 1939, i na území okupovaném SSSR prakticky takřka celý nový stát!

Podzemní stát Polsko.
( Podzemní stát, bez Polsko, budu používat, jako terminus technicus, jak jej používá mnohdy i polská historiografie). Již v době, kdy ještě Polská armáda bojovala v zářijové kampani proti Třetí říši a kdy na východní části polského území upevňoval moc SSSR( chtěl - tzv. posunout západní hranici co nejdál i za cenu životů... - car i Stalin vše dělali stejně - Historie vždy i dnes říká - Ruský imperialismus...), byla založena, a to již 27. září 1939 polská odbojová organizace. Odbojová organizace, vzniklá 27. září 1939 se jmenovala - Služba vítězství Polska ( Služba Zwyciestvu Polski - SZP). Jako SZP se stala v listopadu 1939 exilovou Polskou vládou v čele s generálem Wladyslawem Sikorskim. Právě v listopadu 1939 byla SZP reorganizována na Svaz ozbrojeného boje ( Zvaziek Walki Zbrojnej - ZWZ). Jako ZWZ pak působil na polském území, v té době okupovaném jak Německem, tak i SSSR. ZWZ měl být celonárodní, nadstranický, striktně apolitický orgán, který měl na rozdíl od bývalého SZP organizovat jen bojové a sabotážní akce. Jenomže polský odboj za 2. světové války byl nejsložitějším odbojem světa a rozplést jeho vztahy je nadlidský úkol ( do vínku dostal 2 nepřátele - SSSR a Třetí říši... mějme to na paměti - má poznámka...) Zkráceně zkusím naznačit - "Bojovala pravice a střed Polska, která se označovala jako demokratická většina země proti vznikající levici...
( co do počtu všech struktur, jak si ukážeme později, určitě největší byla pravice, měla nejvíce, jak vojenských, tak civilních osob. Pravice zastupovala mnohonásobně více lidí, než levice, která však byla uměle živená ze SSSR, situována byla v SSSR a osvobozování území bylo z východu... RA na území bývalého SSSR, prováděla násilnou mobilizaci. I levice Polska odtud sílila. SSSR potřeboval legalizovat všechna území, která zabral po 17. září 1939.... Stalin podporoval nejprve slabou, stále se zvětšující levici. Stalin vždy bojoval proti středu a pravici, s pomocí nejprve uměle nafouknuté levice. Středu a pravici pomáhal hodně Churchill, jen někdy a málo Roosevelt. Rooseveltovi stále záleželo na tom, aby mu Stalin pomohl proti Japonsku....!!!!" - drby historie, zkráceně řečené - dokáži je - má poznámka. Všechna mnou zde řečená tvrzení si postupně dokážeme, i s historickými podklady! Bude řečeno, že na začátku dubna 1943 švýcarský Červený kříž, pozvaný Třetí říší již objevil, že Katyň nezavinil Hitler, ale Stalin. Zde bude kámen úrazu - všímavým napovím - dívejte se na data Katyně a nepotvrzení smlouvy emigrantské Polské vlády v Londýně se SSSR... )
A ještě něco dál o polském odboji a o jeho tradičních a i nově vznikajících organizacích si řekněme i nyní.
Katolická církev
( prakticky všechny kláštery, již tradičně, stejně jako i kostely, sloužily jako úkryty pro pronásledované. A i jako místo pomoci, jak zdravotnické tak Logistické - bude i z humánních důvodů vždy platit dál - má poznámka. Jen zde v Polsku bylo vše povýšeno o staletí bytí i nebytí Polska...) a politické spolky, dále okruh tradičních důstojnických rodin a spolků, prověřené staletími, válčením a revolucemi, ihned poskytly úkryty pro podzemní odpor. Pro boj v ilegalitě.... Pro boj tzv. Podzemního státu Polska.

Armija Krajova - AK.
V roce 1942 vznikla důležitá vojenská organizace polského demokratického odboje - Armija Krajowa - nebo také AK, či Zemská armáda. V letech 1940 až do roku 1944 Armija Krajova, využívala masovost ZWZ ( viz v listopadu 1939 vzniklou organizaci, která přerostla v exilovou vládu v čele se Sikorskim). Postupně se Armija Krajowa, Zemská armáda, nebo AK sloučila s jinými organizacemi demokratického typu - název Armija Krajowa vždy zůstával. Sloučila či kooptovala odbojové organizace - Tajná polská armáda( Tajna Armija Polska), Polská ozbrojená organizace " Znak" ( Polska Organizacja Zbrojna " Znak"), Lidová garda ( Gwardija Ludowa), Tajná vojenská organizace ( Tajna Organizacja Wojskowa), Ozbrojená konfederace ( Konfederacja Zbrojna), Socialistická bojová organizace ( Socjalistyczna Organizacja Bojowa), Polský bojový svaz Nezávislost ( Polski Zwiazek Bojowy Niepodleglosc) a dále částečně i Národní vojenská organizace ( Narodowa Oraganizacja Wojskowa, Rolnické prapory ( Bataliony Chlopskie ) a Národní ozbrojené síly ( Narodowe Sily Zbrojne).
Mimo AK, zůstaly prosovětské organizace, které neuznávaly Londýnskou exilovou vládu. Byly jimi - Lidová armáda, ( Armija Ludowa), Polska lidová armáda ( Polska Armija Ludowa) a jiné menší podzemní organizace.
Na počátku roku 1942 složilo přísahu do rukou velitelů Armiji Krajowej celkem 100 000 mužů. Na začátku roku 1943 již bylo pod přísahou 200 tisíc vojáků a důstojníků AK. A v roce, před Varšavským povstáním, tedy v červenci 1944, již měla AK 380 tisíc vojáků, z toho 10 tisíc důstojníků pod přísahou....
Abychom si udělali trochu představu o době , kdy až měla prosovětská levicová Polská lidová armáda, po mnoha násilných mobilizacích na tzv "osvobozeném území", nějaké přibližně podobné stavy, jako Armija Krajowa ( i když už samozřejmě s výzbrojí, kterou dodal Stalin - ale nám jde o datum, kdy měla kolik vojáků), ocituji zde východní historiky:
" Sovětská vláda vyslala do Polské armády velký počet důstojníků a vojenských odborníků a kromě toho jí předala značné množství bojové techniky, výzbroje, střeliva, PHM, dopravních prostředků, potravin a výzbroje. Jen ve třetím čtvrtletí roku 1944, bylo pro Polskou armádu vyrobeno 150 000 stejnokrojů a stejně tolik obuvi, prádla a výstroje ( historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 67, inv. 20 089, sp. 362, l. 56.).
Během Velké vlastenecké války dostala Polská lidová armáda celkem 700 000 pušek a samopalů, 3 500 děl, 1 000 tanků, 1 200 letadel, několik tisíc těžkých kulometů a jiné výzbroje a přes 1 800 aut ( historickým podkladem je zde: Bojové dějství narodnovo Vojska Polskovo 1943 -1945 gg., Moskva 1961 str. 35).
Zásluhou aktivní činnosti Polské dělnické strany ( Polska Partia Robotnicza) měla Polská lidová armáda koncem roku 1944 celkem 286 000 mužů. Ozbrojené síly měly 10 pěších divizí, 1 jezdeckou brigádu, 1 tankový sbor 2 samostatné tankové brigády, 12 dělostřeleckých a 1 minometnou brigádu, 3 divize protiletadlového dělostřelectva, 5 ženijních brigád a4. letecké divize ( historickým podkladem je zde: Bojové dějství narodnovo Vojska Polskovo 1943 -1945 gg., Moskva 1961 str. 32.)."

Tedy hovoříme o 380 000 špatně vyzbrojených vojáků s 10 tisíci důstojníků většinou se vzděláním, Armiji Krajowej v ilegalitě, v červenci 1944. Oproti stavu po mobilizacích, až ke konci roku, někdy až koncem listopadu a počátkem prosince 1944 v Polské lidové armádě, řízené SSSR, která měla na tzv "osvobozeném území" 286 tisíc plně vyzbrojených mužů. To je co do počtu... Ve válce bylo 5 měsíců dlouhá doba, ale hlavně se nic čísly neřešilo a my budeme pokračovat dál. Chtěl jsem vše jen jako doklad historie, že počty mužů byly na straně pravice a středu, ale vůle pomoci demokratickým silám, jak si postupně řekneme, né že by nebyla. Stalin jí přímo striktně zakázal...!!!
Proč si řekneme v oněch 15ti či 20ti článcích, vydržme...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 1.

Příspěvek od michan »

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 2.

Pokračujeme dál organizací Armiji Krajowej, AK ( používám informace i z Wikipedie, stejně jako i další zdroje, které dávám v Použité podklady, svými slovy a lety studia tématiky.....).
Postupně v AK, do ledna roku 1944, fungovalo plně celkem 7 odborů - Organizační, Informačně-výzvědný, Operačně-školící, Ubytovací, Spojovací, Informace a propaganda a Finanční. Řekněme si co měly jednotlivé odbory za činnost:
1/ Organizační odbor, měl v dikci plánovat a organizovat všechny akce AK. Zároveň měl na starost i všechny záležitosti s evidencí všech členů AK. Navíc ještě měl na starost spojení s exilovou vládou v Londýně. Organizačnímu výboru podléhalo i polské duchovenstvo.
2/ Informačně-výzvědný odbor, zajišťoval pro AK bezpečnost, měl v dikci rozvědku a kontrarozvědku a zajišťoval spojení uvnitř i vně AK.
3/ Operačně-školící odbor, plánoval, připravoval a cvičil bojové akce. Koordinoval práci a činnost svých inspektorů pro různé druhy zbraní.
4/ Ubytovací odbor, měl na starosti prakticky celou Logistiku, tehdy týl. Obhospodařoval a zajišťoval zbrojní a muniční výrobu, zajišťoval opravu zbraní. Zdravotnické potřeby a služby. Ubytování a další logistickou činnost.
5/ Spojovací odbor. Technicky zajišťoval spojení, plánoval přejímku spojeneckých shozů všeho druhu a staral se o kurýrní službu.
6/ Informační a propagační odbor, řídil veškeré dění s propagační a informační činností uvnitř a vně AK.
7/ Finanční odbor, měl mimo jiné na starosti finanční správu a kontrolu hospodaření AK. Organizoval a vyhledával konspirační byty.
Ještě v lednu 1944 byly navíc vytvořeny zvláštní jednotky Kedyw ( z polských slov - kierownictwo dywersji - diverzní ústředí), které plánovaly diverzní a zvláštní akce( Stalinově NKVD právě složky Kedyw ležely nejvíce v hlavě - mé všechny informace za 40 let říkají, že se Stalin nemýlil - neměli rádi ani NKVD, socialismus a bolševiky - ani jeho.... má poznámka).
AK se cílevědomě připravovala na převzetí moci, připravovala svou podzemní armádu pro celonárodní povstání, které mělo za cíl osvobození Polska vlastními silami. Útok byl v druhé fázi stanoven na období vojenského kolapsu Třetí říše.
Celá organizace AK se pak dělila na celkem 17 oblastí, což odpovídalo 17ti předválečným vojvodstvým ( dávejme si pozor na to kolik wojwodstwi organizovala, měla příznivce, levice - budou postupně východními historiky vyjmenovány...). Oblasti byly dále děleny na samostatné okruhy, kterých v roce 1940 bylo 280. Další dělení bylo na podokruhy, obvody a inspektoráty...
Velitelem Zemské armády, AK, prvním velitelem zemských ozbrojených sil byl, do svého zatčení gestapem 30. června 1943 generál Stefan Rowecki, krycím jménem Grot. Grotu nahradil generál Tadeusz Komorowski, krycím jménem Bór, který funkci, jako druhý, zastával až do 2. října 1944. Po kapitulaci Varšavského povstání šel generál Komorovski- Bór do německého zajetí.
( foto -

Obrázek

generál Bór- Komorowski, jak se při přímém oslovení jeho jméno psalo v češtině.)
Generál Leopold Okulicki, krycím jménem Niedzwiadek, byl třetím a posledním Velitelem zemských ozbrojených sil od října 1944 až do rozpuštění AK dne 19. ledna 1945.
Jak jsem již řekl, v Polsku za ww2 prakticky vznikl celý Podzemní stát. Polský Podzemní stát měl vlastní školy, úřady, soudy a ozbrojenou moc v podobě AK. Gestapo zasadilo polskému podzemí spoustu těžkých ran. Mrtví velitelé, zničené buňky odporu, byly okamžitě nahrazovány jinými a polské podzemí navíc v čase neustále sílilo.
Polský odboj v určité době úspěšně přepadal i silně chráněné německé transporty s vězni ( např. Akce u Arzenálu), které osvobozoval a převáděl do podzemí. Vynášel a realizoval rozsudky smrti nad vysokými důstojníky gestapa ve Varšavě, kteří se v Polském Gouvermementu projevili obzvlášť krutě ( jako tzv " Varšavský kat" Franz Kutschera). V řídce bydlené časti východní země existovala rozsáhlá území kontrolovaná partyzány hlásícími se k AK. Ale po celou dobu okupace nebojovala AK jen z Němci. Boj zuřil mezi Podzemním státem v čele s AK a mezi komunistickým odbojem. Komunistický odboj byl sice beznadějně slabší než Podzemní stát, ale čím dál víc dostával, až zdrcující podporu od Rudé armády ( počkejte na vysvětlování východní historiografie, od dubna 1943, stále upozorňuji na datum - počátek dubna 1943 a 25. dubna 1943...), a to s každým přibývajícím měsícem a rokem, čili v čase. Velký Podzemní a demokratický stát Polska si moc dobře pamatoval Rudou armádu ze září 1939, a pak i na jejím území do června 1941 ( a to ještě tehdy Poláci nevěděli nic přesně o Katyňském masakru. Jen tušili, dle chování, že něco není v pořádku, neboť Stalin s nimi nechtěl přistoupit na žádný kompromis. Navíc teror v těch dvou letech 1939-1941 byl stejně brutální ve východních oblastech, jako v západních. Nevěřili tehdy ani Stalinovi, ani Hitlerovi. Zde byly použity jako historické podklady i informace z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A1_arm%C3%A1da
a také z https://cs.wikipedia.org/wiki/Var%C5%A1 ... %A1n%C3%AD
, dále z Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945., Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945., Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945. a Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert. Dále i Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. Navíc další informace budou ještě dány do souvislosti...)
K úplnému otočení "kola dějin", ve prospěch SSSR a komunistů v Polsku došlo, když na Silvestra roku 1943 ( v některých historických dílech se říká 1. ledna 1944) Stalin a Polská dělnická strana (Polska Partia Robotnicza) založili Polskou národní radu ( Krajowa Rada Narodova).
Polska Krajowa Rada Narodowa - PKRN
bylo sdružení prosovětských a prokomunistických stran a uskupení ( účast ostatních demokratických stran byla vyloučena. Uvědomme si že orgán vznikl v Moskvě a na území SSSR, kde nesměl být a ani nebyl nikdo z AK, všechny výbory a pozdější orgány moci tvořili lidé oddaní komunistům a nejméně smýšlející prosovětsky...).

Od 1. ledna 1944 nově zvolená PKRN, přestože existovala Polská Londýnská exilová vláda, jmenovala " prozatímní výkonný orgán" - Polský výbor národního osvobození ( PKWN - Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego).
A byl to právě PKWN, který, když Rudá armáda osvobodila nějaké předválečné území Polska " okamžitě pod samopaly RA přejímal moc" a všechny struktury Podzemního demokratického státu Polska likvidoval. V ústředí Podzemního státu Polska panovaly obavy, že se stejné přebírání moci a likvidace demokratických sil může stát i ve Varšavě až Stalin zabere celé Polsko ( menšinoví komunisté prohlašovali otevřeně, že nemají v úmyslu vpustit do Polska Londýnskou vládu.). Mimochodem řada představitelů polského demokratického odboje, i proto chtěla vyhnat Němce z Varšavy a z větších měst vlastními silami a přivítat osvobození s fungujícími legitimními vládními strukturami, které by nešlo nenápadně odstranit, a které by PKWN postavily na vedlejší kolej...!!!
A stejné prezentuje východní historiografie následovně:

" V listopadu 1943 vydala Polská dělnická strana historicky významnou deklaraci " Zač bojujeme", v níž vyložila program nového lidového Polska. Dne 15. prosince 1943 byl z podnětu PDS uveřejněn manifest demokratických společenských, politických a vojenských organizací v Polsku ( chyták na demokraty - má poznámka...). V tomto manifestu, na němž se shodlo 14 demokratických organizací se mluvilo o vytvoření nejvyššího mocenského orgánu polského národa a o všeobecné politické platformě tohoto orgánu.
Na základě této platformy byla v noci na 1. ledna 1944 vytvořena Zemská Národní rada (Krajowa Rada Narodova), nejvyšší zastupitelský ilegální orgán demokratických sil v Polsku ( orgán, jak již bylo řečeno, který přicházel z Moskvy, bez AK a Podzemního státu, řízený stranou bolševiků a Stalinem - má poznámka). Na založení ZNR se podíleli také pracovníci levého křídla Dělnické strany polských socialistů ( Robotnicza Partija Polskich Socialistów), představitelé rolnické Lidové strany ( Stronictwo Ludowe), demokratických skupin, mládežnické organizace Svazu boje mladých ( Zwiazek Walki Mlodych, odborových svazů a jiných společenských organizací. Předsedou ZNR byl zvolen jeden z vůdců Polské dělnické strany, Boleslav Bierut. Vytvoření ZNR mělo velký význam pro sjednocení vlasteneckých a nejdemokratičtějších sil polského národa a pro vytvoření demokratické národní fronty.. Znamenalo vítězství politické linie.
Zemská národní rada vytýčila cesty boje za národní a sociální osvobození pracujících.
Program nového revolučního orgánu lidové moci byl vyložen ve zvláštní deklaraci. Uváděly se v ní tyto hlavní úkoly ZNR: zmobilizovat a sjednotit všechny protifašistické síly v jednotnou frontu; boj lidu proti okupantům řídit tak, aby země byla co nejdříve osvobozena; demokratizovat společenské zřízení; vyvlastnit statkářskou půdu a odevzdat jí rolníkům a zemědělským dělníkům; znárodnit velkoprůmysl, doly, banky a dopravu. V zahraniční politice podporovala Zemská Národní Rada SSSR v otázce sovětsko-polských hranic, usilovala o rychlejší navázání styků, pevného přátelství a spolupráce se sovětským svazem a jinými zeměmi, a to, aby Polsku byla navrácena odvěká polská území na západě i na severu, a snažila se, aby pohraniční problémy na východě byly vyřešeny přátelskou dohodou mezi Polskem a SSSR ( zde je historickým podkladem: Prezentace programu PDS v letech 1942-1945. Výbor materiálů a dokumentů, Varšava 1958, s. 469-473.)."

Poté se dozvídáme proč do ZNR nesměl každý, proč nemohla každá strana, a také se dozvíme o vzniku těch tzv ( PKWN - Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego) - Polských národních výborů. Cituji:

" Protifašistická národní fronta( ona nová ZNR - bez některých, jako AK, kterých byla většina Podzemního státu Polska. AK a Podzemní stát sdružoval statisíce - 380 000 v roce 1944 -, a jako svou jí vnímaly milióny - má poznámka), která vznikla sjednocením dělnické třídy, rolnictva, pokrokové části inteligence a maloburžoazie, nebyla namířena jen proti německým fašistickým okupantům, ale i proti reakční polské buržoazii a statkářům ( čili třídní boj - "Jirku jó Pepíka né" - má poznámka) . Během šesti měsíců vznikly Národní rady (Polský výbor národního osvobození - PKWN - Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego) na území celého Polska. Jen ve Varšavském vojvodství bylo vytvořeno 15 okresních, 15 městských a asi 100 vesnických národních rad ( historickým podkladem je zde: Z dziejów wojny wyzwoleńczej narodu polskiego 1939-1945, Warzsawa 1960, s. 388. ). "
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 1.

Příspěvek od michan »

Polsko 1944. Varšavské povstání. Č 3.

Po vzniku ZNR a následně PKWN, čili Národních výborů se začaly, a to ve větší míře formovat i nové oddíly prokomunistické a prosovětské - Lidové armády Polska, jak říká jeden ze zdrojů - " Formovaly se nové oddíly Lidové armády a utužovala se pevnost dělnicko-rolnického svazku ne kombinacemi shora, ale masovým bojem a organizační prací zdola ( historickým podkladem je zde práce jednoho z prvních vůdců polských prokomunistických a prosovětských sil - B. Bierut, O straně, Praha 1953, str. 100.)
Zásluhou velké organizátorské a politické činnosti Polské dělnické strany a Zemské národní rady ( oněch nových PKWN - má poznámka) dostalo se národně osvobozenecké hnutí na nový, vyšší stupeň a začalo nabývat charakteru národní a demokratické revoluce. Zesílil ozbrojený boj polských vlastenců. V nemalé míře tomu napomohlo i vytvoření ozbrojených sil polského lidu - Lidové armády ( Armia Ludowa), jejímž jádrem byla Lidová garda ( Gwardia Ludowa). Lidová armáda byla vytvořena na základě dekretu ZNR z 1. ledna 1944... ( čtete data - má poznámka).
Do Lidové armády vstoupily i některé oddíly lidové milice Dělnické strany polských socialistů a část Rolnických praporů ( Bataliony Chlopskie) (historickým podkladem je zde: Rolnické prapory /1942-1945/ - vojenská organizace Lidové strany.)".
(Bylo by dobré si dál dávat pozor na čísla, neboť na nich bude vidět, že po vzniku, jak komunisté rádi říkaly své tzv " železné pěsti" o armádě, se jednalo o houfce o několika tisících vojáků, kdežto AK měla již počátkem roku 1944 vojáků 380 tisíc. Prokomunistická a prosovětská armáda rekrutovala, jak jsem již napsal z osvobozených území bývalého Polska. Mnohdy násilnou mobilizací. Ještě bude vysvětleno - má poznámka) Východní historiografie píše, že, cituji:
" Z četných partyzánských oddílů se začaly vytvářet velké útvary - brigády, čítající až tisíc i více lidí. První brigáda Lidové armády zformována v únoru 1944; za prvního půl roku vzniklo celkem 11 brigád. Lidová armáda, kterou podporovaly široké masy, neustále rostla. ( podkladem je zde: Sesja naukowa pośviecona wojnie wyzwoleńczej narodu polskiego 1939-1945. Materialy, Warzsawa 1959, s. 77. a Velká vlastenecká válka 1941-1945, Svazek 4., str. 205.).
Obrovský vliv na zesílení ozbrojeného boje polského národa proti hitlerovským agresorům mělo vítězství sovětských ozbrojených sil. To, že se sovětská vojska rychle blížila k hranicím Polska, upevňovalo víru polských vlastenců v brzké osvobození z fašistického jařma, zvyšovalo jejich bojovou aktivitu. Polský historik Waldemar Tuzsynski píše: ´V temnu hitlerovské okupace, v atmosféře neustálých zločinů a zvěrstev, byla každá zpráva o vítězství sovětské armády vzpruhou, podnětem k odporu a k boji. Jména tří hrdinných měst - Moskvy, Stalingradu a Leningradu - spjatá s nejslavnějšími vítězstvími sovětské armády, šla od úst k ústům, posilovala a naplňovala vírou zmučený lid, byla předzvěstí brzkého osvobození z hitlerovské poroby. Skvělé úspěchy sovětské armády aktivizovaly široké masy polského národa a mobilizovaly je k ozbrojenému boji proti okupantům ( historickým podkladem je zde: W. Tuszynski., Walki partyzanckie w lasach Lipskich, Janowskich i puszy Solskiej / czerwiec 1944/, Warzsawa 1954, s. 14 - 15.)".

Pateticky podáno. Pokud historik Tuzsynski nevěděl skutečnosti mohl podobné patetické věty psát ( ale on věděl, co my se dozvíme za chvíli...- - má poznámka), jak bylo po válce ve východní historiografii zvykem. Skutečnost však byla mnohem krutější. Poslechněme si historii z osvobozeného území sovětskou armádou jak dopadala spolupráce AK, Rudé armády a vznikající tzv Lidové armády Polska.
Měly bychom však nejprve dokončit strukturu, organizaci a stavy AK. Lépe budeme chápat, že většinu území početně a organizovaností ovládala z podzemí Armija Krajowa a Sověti svou RA a NKVD prováděli na území Polska naprostý diktát pod hlavněmi tanků.
Již od roku 1943 byly v jednotkách podřízených hlavnímu velitelství AK utvořeny roty a prapory. Mezi mnoha jinými vznikly i slavné prapory s krycími jmény - Zośka, Parasol, Miotla, Czata. V roce 1944 se již naplno připravovalo celoplošné povstání. Pro povstání byla pak vytvořena struktura AK, podle vzoru předválečné polské armády, vznikly tak první pluky a divize AK. Polská Armija Krajowa měla na počátku roku 1944 celkem 54 velkých jednotek ve všech regionech Polska. Když začali na Východě bývalého Polska Němci ustupovat pod náporem RA, bojovala AK v týlu německých vojsk. Celá rozsáhlá akce dostala krycí název "BOUŘE" a měla být vedená nezávisle na Rudé armádě. Rozkaz hlavního štábu ale předpokládal činnost AK v roli spojence a spolupráci s Rudou armádou na taktické úrovni. Jednalo se o velice choulostivou akci, neboť se AK musela odtajnit. Jednotky podzemní organizace, jako představitel polské vlády, mohly jedině tak bojovat po boku Rudé armády. Na polském území trvala akce "BOUŘE" od ledna 1944, kdy sovětská vojska překročila na Volyni polsko-sovětskou hranici z roku 1939. Intenzita spolupráce a bojů mezi RA a AK klesala, nebo naopak stoupala podle vývoje bojů na německo-sovětské frontě až do ledna 1945....
Ale prakticky již od začátku spolupráce se Sověti vůči velení AK chovali nepřátelsky a s nedůvěrou ( dle rozkazu od Stalina a z rozkazu NKVD. Proč vysvětlím v dalších článcích a proto prosím vydržte - má poznámka). Přestože bojovou akci proti Němcům prováděli společně, bok po boku RA a AK. Když akce, ve které umírali společně vojáci AK i RA, skončila, byly jednotky AK obkličovány a odzbrojovány. Důstojníci AK byli zatýkáni a mnoho z nich bylo později popraveno. I zde vznikalo podezření, že v Katyni vše nemuseli způsobit Němci...!!! Řadoví příslušníci Armiji Krajowej dostali na výběr, vstoupit do Berlingowy vzniklé nové Lidové armády, nebo deportace na Sibiř... To byla mobilizace, že? Stalin a NKVD neustále přesvědčovali ( Spojence a prostřednictvím medií i svět- má poznámka), že AK je v očích Sovětů nepřátelskou organizací, která je řízená exilovou vládou v Londýně, kterou SSSR nikdy neuznal a naopak se jí rozhodl zničit. Vojenské cíle " BOUŘE" se tedy plnily, ale politické cíle si plnil jen Stalin ve spolupráci s prosovětskou a prokomunistickou Polskou dělnickou stranou ( PSDS) a její Lidovou armádou, za praktické účasti NKVD..!
O tom, že Západní Spojenci o všem věděli si řekneme za chvíli, kde si vyjasníme i postoje demokraticky smýšlejícího Churchilla a na pomoc s Japonskem myslícího Roosevelta.
Nyní je ještě třeba říci, že Stalin naprosto lživě na schůzkách ve třech - Stalin, Churchill a Roosevelt - přesvědčoval své západní Spojence. Hovořil vždy o neschopnosti AK vést bojové akce. Že prý AK vůbec nepodporuje obyvatelstvo. Obyvatelstvo prý všechny naděje po válce vkládá v polskou levici a v ní v Polskou dělnickou stranu.
Ještě snad, že celkem bylo NKVD uvězněno 50 000 příslušníků AK, kteří byli zavřeni hlavně za to, že odmítli vstoupit do tzv. Berlingovy Lidové armády podřízené SSSR. Represe NKVD se však nevyhnuly ani civilnímu obyvatelstvu. Trpěli především civilisté z území, které po Jaltské konferenci připadlo do područí SSSR ( tzv. Curzonovova linie, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=2771
, podkladem pro text byly informace ze : Zemská armáda, Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zemsk%C3%A1_arm%C3%A1da ).
a dále: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising a také Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, podobně i trilogie Piekalkiewiczova a další - viz Podklady.)
A nyní ještě o stejném něco zatím dál ze západní historiografie.
Budou nejprve postupně ukázány postoje obou západních politiků ke Stalinově otázce Polska - tzv. - "Polská otázka...".
"Polská otázka" nevznikla v době kdy RA překročila, dne 6. ledna 1944, předválečnou polsko-sovětskou hranici, pronikla dvacet kilometrů do hloubky bývalého území Polska a zmocnila se volyňského města Rokitna. Stalin, jak víme již na Silvestra 1943 a spíše 1. ledna 1944, čili 5 dní před vstupem do Polska ustavil Polský národní výbor ( PKRN a později PKWN, viz Č 2.), který se měl stát " nejvyšším orgánem demokratických sil v Polsku". Měl mít své vlastní ozbrojené síly a státní správu, což byla přímá výzva polské exilové vládě sídlící v Londýně. A co vše konání Stalina vyvolalo nám říká o době prvního únorového týdne, západní historiografie, cituji:
" Toho týdne ( prvního únorového týdne roku 1944 - má poznámka) Polsko Churchilla značně tížilo v mysli, poněvadž došly zprávy, že sovětské jednotky osvobodily dvě bývalá polská města - Rovno a Luck. ´Když tedy Rusové zahájili postup do Polska´, řekl ministerský předseda svým nejvýše postaveným vojenským poradcům, ´je v našem zájmu, aby tato země byla silná a dostalo se jí náležité pomoci. Kdyby bylo Polsko slabé a obsadily je postupující sovětské armády, anglosaským národům by to mohlo v budoucnosti přinést velká nebezpečí..´
V této době se rychle začínaly rýsovat vyhlídky na možný poválečný konflikt, poněvadž náhle proti sobě stálo SSSR a anglo-americká aliance a mezi oběma stranami se v důsledku ideologického konfliktu, dále prohlubovaného ještě faktickým ovládnutím sporného území, začínala otvírat nepřeklenutelná propast. V den, kdy padla města Rovno a Luck, argumentoval Churchill ve prospěch převedení části ´odpovědnosti´ RAF při bombardování Německa ve prospěch poskytování pomoci polskému hnutí odporu, jež organizovala exilová vláda sídlící v Londýně. Ministerský předseda zároveň trávil nekonečné hodiny, během nichž se snažil přesvědčit londýnské Poláky, aby se vzdali požadavku na navrácení svrchovanosti nad východními oblastmi předválečného Polska. Země si v roce 1921 po vítězství v polsko-sovětské válce zajistila Rižskou smlouvou značně rozsáhlá území. Právě na jejím základě byla polská hranice posunuta od navrhované Curzonovovy linie na řece Bugu daleko na východ až k Pripjaťským bažinám a hluboko do Běloruska.
Stalin uvítal tento tlak požadující, aby se Polsko vzdalo celé jedné třetiny předválečného území, právě těch měst a vesnic, z nichž jeho vojáci v té době vyháněli Němce; v průběhu prvního únorového týdne pronikly některé jednotky RA do oblasti vzdálené pouhých osmdesát kilometrů od Brest_Litevska a od Curzonovovy linie stanovené po první světové válce, jíž si Stalin přál proměnit v novou poválečnou hranici mezi Polskem a SSSR. Nehodlal se však spoléhat na Churchilla, pokud šlo o přesvědčování londýnských Poláků, aby přijali tak značné zmenšení meziválečného území Polska. Podporoval požadavek Polského národního výboru, v němž byli zastoupeni převážně komunisté a jenž nadále působil v Rusku, aby po válce převzal vládu v zemi. Polský výbor v té době souhlasil s tím, že se hranicí stane Curzonovova linie..."
Churchill mezitím trval na tom, že londýnští Poláci mají právo vrátit se po válce jako legitimní vláda, a v telegramu, jejž zaslal 5. února 1944 Stalinovi do Moskvy, poukazoval na to, že jedna polská divize zformovaná londýnskými Poláky ´už v Itálii nastoupila na frontu do boje proti Němcům ´ a že druhá právě prodělává v Anglii výcvik a bude v průběhu invaze přes kanál La Manche vyslána po boku Spojenců do Francie.

(historickým podkladem je zde: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert., str. 557, 566-567., Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising )".
Příště pokračujeme ve vysvětlování co to byla tzv. - "Polská otázka" ?


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=380
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Od Bagrationu do Berlína“